Včely bereme jako samozřejmou součást léta. Přiletí ke květu, posbírají nektar a odletí. Jenže za těmi několika centimetry se skrývá jeden z nejpozoruhodnějších tvorů na Zemi.
Včelí mozek váží přibližně jeden miligram a obsahuje necelý milion neuronů. Lidský mozek jich má zhruba 86 miliard. Přesto včely dokážou řešit úkoly, které vědce ještě před několika desetiletími ani nenapadlo u hmyzu zkoumat. Učí se, pamatují si, rozhodují se a některé jejich schopnosti bychom čekali spíš u mnohem složitějších živočichů.
Experiment, který překvapil vědce
Jedním z největších překvapení posledních let byl experiment australských vědců. Včely se naučily volit obrázky s menším počtem symbolů. Když pak dostaly na výběr kartičku s jednou tečkou a úplně prázdnou kartičku, často správně zvolily právě tu prázdnou. Neznamená to, že ovládají matematiku. Experiment ale naznačuje, že dokážou pracovat s pojmem nuly – tedy že „nic“ představuje menší množství než „jedna“.
To možná nezní převratně. Jenže pojem nuly patří k nejabstraktnějším myšlenkám matematiky. O to větším překvapením bylo, když experiment ukázal, že jeho základní princip dokáže zpracovat i hmyz s mozkem o velikosti makového zrnka.
Pamatují si, učí se a rozhodují společně
Na včelách je fascinující ještě něco jiného. Mnoho jejich schopností není vrozených. Když vědci naučili několik včel otevřít složitou krabičku se sladkou odměnou, ostatní je začaly pozorovat. Během krátké doby nový postup převzaly a předávaly ho dál. Dokonce i poté, co původní „učitelky“ uhynuly, nově narozené včely se tuto dovednost učily od zkušenějších členek kolonie.
Ještě překvapivější je způsob, jakým hledají nový domov. Když roj opustí starý úl, žádná včela nerozhoduje sama. Průzkumnice hledají vhodná místa a po návratu ostatní přesvědčují. Čím lepší úkryt našly, tím déle svůj objev propagují. Postupně se přidávají další včely, až se celý roj shodne na jediné možnosti. Královna přitom nerozkazuje. Ve skutečnosti o novém domově nerozhoduje vůbec.
Právě tento způsob kolektivního rozhodování dnes inspiruje biology, informatiky i konstruktéry robotů.
Spánek, paměť a překvapivě chytrá navigace
Včely samozřejmě také spí. A podobně jako u lidí platí, že když jim vědci spánek narušili, druhý den si hůře pamatovaly naučené úkoly. Dokážou si zapamatovat tvary i barvy květů, orientují se podle polohy Slunce a výrazných bodů v krajině a při sběru nektaru hledají trasu, která je stojí co nejméně energie. Jinými slovy – neletí náhodně. Neustále hledají co nejvýhodnější cestu. To všechno zvládá tvor, kterého většina z nás sotva zaregistruje. Desítky let jsme si mysleli, že velikost mozku přímo souvisí s inteligencí. Dnes víme, že mnohem důležitější je způsob, jakým je mozek uspořádaný. A právě včely jsou jedním z nejlepších důkazů.
Až příště uvidíte včelu sedět na květu, nedíváte se jen na pilného sběrače nektaru. Díváte se na tvora, který se učí od ostatních, spí, aby nezapomněl, dokáže pracovat se základním principem nuly a rozhoduje se způsobem, který dodnes inspiruje vědce i vývojáře robotů.