načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zvrat - Bill Baldwin

Zvrat

Elektronická kniha: Zvrat
Autor:

- Dva roky po zmanipulovaném soudu se Wilf Brim vrací, aby konečně udělal pořádek... - - Wilf Brim začíná po procesu, který ho připravil o členství v imperiální flotile, znovu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  178
+
-
5,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Brokilon
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 418
Rozměr: 18 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: překlad Pavel Musiol
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-745-6381-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dva roky po zmanipulovaném soudu se Wilf Brim vrací, aby konečně udělal pořádek...

Wilf Brim začíná po procesu, který ho připravil o členství v imperiální flotile, znovu žít. Kolem něj zuřivě pokračuje válka, v níž se těžce zkoušenému Impériu konečně začíná dařit.

Třebaže císař Onrad dočasně nemůže vrátit Brimovi hodnost, uvědomuje si, že jsou mise jako stvořené pro Wilfovy schopnosti, které může zvládnout i jako civilista, a tak se Brim ocitá ve víru dění, byť poněkud ilegálně.

Nicméně jeho nepřátelé brzy zjistí, že Brim, třebaže bez uniformy, pro ně stále představuje nebezpečí - nyní dokonce možná ještě větší než dřív. A tak zosnují intriku s cílem připravit ho o život a vlákají ho do tak nebezpečné situace, že se Brim bude moci spolehnout pouze na své instinkty, aby si zachránil život.

Že by opravdu nadešla Brimova poslední hodina a s ní i konec tohoto příběhu?

Zařazeno v kategoriích
Bill Baldwin - další tituly autora:
Zvrat - Navigátor 8 Zvrat
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Bill Baldwin

THE TURNING TIDE

Copyright © 2011 by Merl Baldwin

Translation © 2017 by Pavel Musiol

Cover © 2017 by Innovari

For the Czech Edition © 2017 by Robert Pilch – Brokilon

ISBN 978-80-7456-382-9 (pdf)


Bill Baldwin

ZVRAT

(překlad Pavel Musiol)

Nakladatelství BROKILON

PRAHA

2017


Knihy Billa Baldwina v nakladatelství

BRokIloN:

1. NAVIGáToR

2. GAlAkTIcký koNVoj

3. GAlAkTIcký ZáVoD

4. ŽolDNéřI

5. oBRáNcI

6. oBlEŽENí

7. VZDoR

8. ZVRAT

http://www.brokilon.cz

https://www.facebook.com/brokilon


5

Galaktický

almanach

Invaze na Bax-Emithrnéy (52014)

převzato z vydání pro standardní rok 52016

obsah (skrýt)

1. Obecné informace

2. Imperiální síly

3. Přípravy

4. Útok

5. Anomálie

6. Rozkaz generála Traffordové k ústupu

7. Částečné zrušení rozkazu admirálem Brimem

8. Vojenské důsledky

9. Osobní důsledky

10. Dodatek obecné informace

Hlavním účelem tohoto výpadu do okupovaného Effer’wycku bylo zničení gravitačních doků poblíž města Eppeid na Bax/Emithrnéy, což je masivní komplex určený k opravě hvězdných lodí, dostatečně velký na to, aby dokázal pojmout i nejmohutnější hvězdolety, a dostatečně odolný, aby dokázal odolat bombardování nejsilnějšími disruptory té doby. Effer’wycká vláda dala komplex vystavět za cenu nesmírných nákladů ještě v době před vpádem Ligy Temných hvězd. Je ironií, že v současnosti slouží k naplnění ambicí Nergola Triannika ovládnout celou Domovskou galaxii. Jejich zničení by uštědřilo Lize tvrdý úder.

Sekundárním cílem výpadu bylo zmocnění se nového detekčního zařízení SPALS, které ligerští technici právě instalovali na sousední planetě Bax/Lavenurb. Jelikož získání tohoto zařízení bylo pro válečné úsilí tak důležité, rozhodla se imperiální admiralita riskovat L.I.F. Montroyal, zcela novou hvězdnou transportní loď střední třídy. Prosté zničení nového ligerského zařízení by samo o sobě nestačilo, imperiální výzkumní pracovníci na Proteu/Asterious potřebovali zjistit, jak funguje. Za tímto účelem bylo nutné, aby ho Montroyal přivezla domů. Imperiální síly

Pro tuto operaci shromáždilo Spojené operační velení středně velkou flotilu skládající se z osmi lehkých křižníků, šesti obrněných disruptorových člunů Svobodného Effer’wycku, šestnácti povrchových bombardovacích lodí, dvou uskupení maličkých radioelektronických člunů a pětadvaceti nejmodernějších obrněných výsadkových člunů – a nadto Montroyal. Tyto síly byly v tajnosti shromážděny společně s téměř šesti tisíci plně vyzbrojenými výsadkáři na dvou neobydlených planetách, které se nacházejí ve vzdálenosti necelého světelného roku od Effer’wycké prázdnoty.

Celá operace podléhala přímému velení brigádního generála Megan Traffordové z imperiální armády.

Za účelem poskytnutí stíhacího krytí uvolnilo velitelství flotily šest eskader útočných lodí Starfury MK 9, každou po šestnácti strojích, aby svaz chránily před hvězdnými loděmi obránců, plus další čtyři eskadry útočných lodí typu 327, jejichž úkolem bylo minimalizovat obrannou palbu povrchových zbraní. Vzhledem k tomu, že velké procento Starfury tvořily nové lodě, které mohly vzlétnout téměř kdykoli podle okamžité potřeby, zdály se být tyto počty pro účely útoku dostatečné, přinejmenším v počáteční fázi mise, kdy imperiální síly čelily pouze místním obráncům.

Avšak když královští ženisté odvysílali z Bax/Lavernub zprávu, že nový ligerský SPALS byl naložen na L.I.F. Montroyal, měly být k této speciální misi po dobu do ukončení operace převeleny dvě eskadry Starfury a dvě eskadry lodí typu 327.

Obě části této sekundární operace byly pod přímým velením kontradmirála imperiální flotily Wilfa Brima. Přípravy

Na povrchu se zdálo, že celý útok je naplánován dobře a logicky, že jde doslova o učebnicový příklad mezihvězdného boje nesoucí velký potenciál způsobit nepříteli rozsáhlé škody a dosáhnout významného přínosu pro Impérium a jeho spojence.

Avšak v průběhu útoku vyšlo zřetelně najevo, že imperiální síly mohou velmi rychle dostat značně nevítanou společnost. Obtloustlý ligerský maršál Hoth Orgoth velel na Effer’wycku téměř patnácti stovkám útočných a bojových lodí – a nikdy se nezdráhal je použít. To samo o sobě, a zvláště ve spojení s myriádou věcí, které se mohly během tak rozsáhlé a složité operace zvrtnout, představovalo velmi plodná semínka katastrofy.

Významnou roli sehrálo i to, že si generál Traffordová byla úspěchem natolik jistá, že zakázala byť jen mluvit o plýtvání zdroji na eventuální záložní plány pro případ neočekávaného. Útok

V den D, 25. oktadu 52014, rozličné lodě imperiální útočné flotily zpomalily z hyperrychlosti a dorazily k výchozímu bodu u Bax/Emithrnéy v rozmezí několika okamžiků od nultého metacyklu, což představovalo skutečný triumf hvězdné pilotáže a bylo po všech stránkách vynikajícím začátkem operace.

Bezprostředně poté se čtyři eskadry Starfury rozprostřely tak, aby obklopily hlavní cíl na planetě Bax/Emithrnéy ve formě vzdušného krytí. Zbývající Starfury a čtyři eskadry útočných lodí typu 327 zamířily k povrchu ve formaci pro udržení orbitální kontroly. Současně s tím sestupovaly lehké křižníky a obrněné čluny pomalu atmosférou, aby pro případ nutnosti zajistily perimetr kolem gravitačních doků.

Paralelně s těmito operacemi se ihned po započetí útoku na Bax/Emithrnéy vylodila na sousedním Bax/Lavernub, poblíž zařízení SPALS, mnohem menší jednotka složená z výsadkářů z Vesmírných výsadkových operací (VVO) a královských ženistů. Jakmile výsadkáři získali kontrolu nad areálem SPALS, začali ženisté celou aparaturu rozebírat (včetně všech zvláštních antén, které byly vidět na špionážních holosnímcích). Následně měl být každý kus naložen na Montroyal, která se měla bez ohledu na výsledek hlavní části operace nejvyšší možnou rychlostí stáhnout na imperiální stranu Effer’wycké prázdnoty.

Zpočátku se zdálo, že vše probíhá hladce. Anomálie

Načež došlo k anomálii, která okamžitě pohřbila veškeré naděje generála Traffordové na výhodu momentu překvapení. Jedno z prvních plavidel sestupujících z oběžné dráhy se střetlo s obchodní lodí a její eskortou, které právě stoupaly do vesmírného prostoru. Rozpoutala se zuřivá přestřelka a během několika kliků pálili všichni po všem, co se jen hnulo.

Vtom spustily palbu silné disruptory na povrchu a jejich oslnivé záblesky oslepily hyperobrazovky na obou stranách. Podle všeho vypálily současně dvě baterie a ve vesmíru došlo k obrovskému výbuchu, který z oblohy zcela smetl starý těžký křižník L.I.F. Furious, čímž došlo k poklesu palebné síly zaměřené na povrch a ke ztrátě téměř osmi set imperiálních hvězdných námořníků.

Záhy poté explodovala v obrovském výtrysku radiačního ohně další povrchová baterie disruptorů, což svědčilo o tom, že se přinejmenším části výsadkářů podařilo dostat dolů a zahájit boj. Nicméně veškeré naděje na úspěch na povrchu povadly, když se na zemi objevily ligerské bitevní tanky. V tu chvíli se celá operace začala rozpadat. Rozkaz generála Traffordové k ústupu

Když se operace u eppeidských gravitačních doků ocitla v úzkých, generál Traffordová ve velkém spěchu nařídila všem útočným a hvězdným lodím, aby kryly okamžité stažení pozemních jednotek. Tento rozkaz přišel dříve, než mohl admirál Brim dokončit sekundární misi, jíž bylo krýt operaci k ukořistění nového ligerského výkonného zařízení SPALS na Bax/Lavernub. Poté co hlavní nápor útoku ztroskotal, bylo uvolněno mnoho ligerských lodí, které tak mohly reagovat na žádosti o pomoc z druhé fronty. Částečné zrušení rozkazu admirálem Brimem

Několik okamžiků poté, co generál Traffordová vydala rozkaz ukončit útok a ustoupit na druhou stranu Effer’wycké prázdnoty, učinil admirál Brim osudné rozhodnutí pokračovat i nadále v podpoře operace na Bax/Lavernubu a toto úsilí nevzdávat. V rozporu s rozkazy generála Traffordové nařídil dvěma eskadrám jak Starfury, tak lodí typu 327, aby se bez prodlení přesunuly na Bax/Lavernub, načež se do bitvy zapojil i osobně. Ve své výpovědi u vojenského soudu admirál Brim později řekl, že jeho rozhodnutí bylo založeno na naléhavé potřebě imperiální flotily vyvinout opatření proti novému ligerskému výkonnému systému SPALS, jehož dopady na imperiální lodní zásobování všeho druhu se již začaly projevovat.

Brimovy činy zachránily operaci na Bax/Lavernub, ale jen o vlas. Když dorazil, imperiální mariňáci již téměř dokončili nakládání rozebraného zařízení SPALS na L.I.F. Montroyal, aniž jim však bylo známo, že oba navigátoři této velké vesmírné lodi byli zabiti. Admirál Brim vzal situaci do svých rukou, přistál se Starfury poblíž transportní lodi, nastavil výbušné nálože, aby nepadla do nepřátelských rukou, a nalodil se na Montroyal. Přestože nebyl s řízením tak velké hvězdné lodi vůbec obeznámen, podařilo se mu s ní doletět domů. Vojenské důsledky

Žádného důležitého cíle velkého náletu nebylo dosaženo. Až 60 %, přesněji 3 623 z celkem 6 000 mužů, kteří se dostali na povrch, bylo buď zabito, zraněno či zajato. Velení flotily se nepodařilo vylákat útočné lodě Ligy do otevřené bitvy, přičemž ztratilo 96 imperiálních útočných lodí (přinejmenším 32 z nich padlo za oběť protiletecké palbě či nehodám) ve srovnání se ztrátou 48 lodí v řadách Ligy. Navíc imperiální flotila přišla o 33 výsadkových plavidel a jeden křižník. osobní důsledky

Přestože vina za neúspěch byla obecně přikládána generálu Traffordové, udržela se ve službě a uchovala si původní hodnost. Jelikož však admirál Brim zrušil její rozkaz, ač byla hlavním velitelem nezdařené operace, postavila generál Traffordová admirála před vojenský soud. Její svědectví před tímto soudem mělo pro admirála Brima za následek udělení oficiální důtky a vyloučení z důstojnického sboru imperiální flotily. Dodatek

Stojí za zmínku, že rozhodnutí admirality zbavit admirála Brima důstojnické hodnosti nebylo zdaleka přijato jednomyslně, a to ani ve flotile, ani v císařském paláci. Krátce po skončení vojenského soudu učinil císař Onrad V. následující prohlášení: Budiž všem známo, že Já, Onrad Pátý, velký galaktický císař, kníže hvězdokupy Regio a Zákonný ochránce nebes, činím a svou pečetí stvrzuji tento výnos na základě veškeré moci a práv svěřených mi korunovací. Od dnešního dne Náš věrný poddaný

11

Wilf Ansor Brim nechť je v celém civilizovaném vesmíru znám

jako lord Brim, první vévoda graysonský. S tímto titulem mu

rovněž do soukromého vlastnictví z našich královských držav

přiděluji dvě neobyvatelné a pět obyvatelných planet hvězdy

Grayson se všemi nemovitostmi, nerostnými surovinami, dů

chody, nájmy a příjmy z nich plynoucími. Tento edikt vydávám

prvního standardního dne měsíce dekadu standardního impe

riálního roku 52014.

Prolog

...o téměř dva standardní roky později

PříSTAV GANTACLAR,

IMPERIáLNí PROVINCIE CARESCRIE,

LINFARNE/NAVRON, 32. OCTADu 52016

„Posádka připravit k přistání!“ ozvalo se chraplavě z kajutního reproduktoru. „Posádka připravit k přistání! Všichni cestující neprodleně do sedadel.“

Civilní poštovní loď sebou házela v posledních poryvech obrovské bouře, která zasypala celou místní oblast linfarnského povrchu bílým sněhem. Wilf Brim hleděl skrze hyperobrazovku ve své luxusní kajutě na nehostinnou zimní krajinu, která vypadala stejně ponuře jako před téměř třiceti lety: hnus. Pod nimi se tu a tam míhaly shluky světel, jak hvězda Navron pozvolna projasňovala násvětelný horizont, jako by jej umazaným štětcem barvila na růžovo s nádechem levandulové modři.

Na pravoboku rozeznával rozeklanou linii pobřeží zamrzlého Keltonova jezera, kde větrem zvířené chomáče páry dávaly tušit ranvej rozmrazovanou kvůli přistání poštovní lodi. Na blízkém břehu se tísnila šedivá mola Gantaclaru. Ještě než se asteroidové doly Farthington-291 staly před pár lety nerentabilními, měla tato mola pro Impérium značnou důležitost. Z nedostatečného osvětlení, kterým se nyní vyznačovaly, Brim usoudil, že dřívější ruch je už takřka zcela věcí minulosti. Ale pokud se jeho spekulace ohledně nadcházející konference alespoň trochu zakládaly na skutečnosti, měla to válka brzy změnit. A to radikálně.

Rychlým letem obkroužili jezero, pak se otočili a klesli k povrchu, zatímco navigátor poštovní lodi neustále upravoval kurz – podle Brima zcela zbytečně – kvůli evidentně bouřlivým poryvům větru. Když kdysi dávno, v osmadevadesátém, učil navigátorský instruktor Jim Payne Brima pilotovat přepravníky rudy, posuzoval úroveň zvládnutí pilotáže podle korekcí, které jste v závěrečné fázi přistávání neudělali. Brim nadále uvažoval tímto způsobem.

Poštovní loď se přehnala nad důvěrně známým skalnatým pobřežím, přibrzdila na zážehu a obklopena gejzíry tříště dosedla na gravitační podvozek. Celkem šikovně, aspoň to musel Brim navigátorovi uznat. Když zpomalili a gejzíry tříště na jeho hyperobrazovce ustaly, uviděl, že boční kanál před nimi už zcela roztál a stáčí se k molu s rezavým přístavním můstkem, po jehož obou stranách zářilo šest optických majáčků. Je čas se zvednout, řekl si a luskl prsty, aby přivolal jediný cestovní vak, který si sbalil. Pokud mohl soudit, byl jediným pasažérem, který měl lístek do této destinace – a nebylo divu. Gantaclar byl ohyzdný.

Než doklouzali až k můstku, stál Brim u hyperobrazovek v nástupním prostoru a sledoval, jak se tažné paprsky probleskující z mola zachytávají na kotevních portech poštovní lodi a pomalu ji vlečou k přístavišti. V duchu se pousmál. Možná že navigátorovi trochu křivdil...

Když se gravitační motory kdesi pod Brimovýma nohama se skřípěním zastavily, zavládlo napůl děsivé ticho. „Posádka i cestující se připraví na přechod na místní gravitaci. Opakuji, připravte se na přechod na místní gravitaci.“

Brim zatnul zuby. Přepínání gravitace mu nikdy nedělalo dobře. Nějakým způsobem vždycky... fuj... ucítil v krku žaludeční šťávy.

„Jste v pořádku, pane?“ otázal se starostlivě stevard.

„Ano... nic mi není,“ procedil mezi zuby Brim, zatímco se vzpamatovával. Takhle to na něj působilo vždycky, někdy hůř, někdy líp. Na přechod si nikdy zvyknout nedokázal. Málem kvůli tomu vyletěl z navigátorské akademie.

„určitě jste v pořádku, pane?“

„Otevřete ten poklop, prosím.“

„Ano, pane.“ Stevard zručně vyklopil dvířka směrem dovnitř a do strany. Nástupním prostorem se prohnal poryv ledového vzduchu nesoucího silný pach ozónu. Zvenčí Brim zaslechl uši rvoucí zaskřípění, jak někdo vysunul špatně namazaný můstek k otevřenému poklopu. Ozvalo se ocelové zařinčení a stevard se vyklonil, aby spojení zkušeným pohledem zkontroloval.

„V pořádku?“ zeptal se Brim, který se z nějakého důvodu začínal cítit nervózně.

„Vypadá to bezpečně, pane,“ ujistil ho stevard a ukročil stranou.

Brim luskl prsty na svůj vak a vystoupil na horní plošinku, kde se na okamžik zastavil, protože nebyl zcela připravený ani na strašidelné ticho, ani na lehce povědomou scenérii rezavých portálových jeřábů, trosek kontejnerů a opuštěných rudných přepravníků typu C-97, lemujících v nevyrovnaných řadách zasněžené pobřeží. Když viděl Gantaclar naposledy, panoval tu hlučný a horečný ruch. Nyní byly jedinými objekty, které se nějak vztahovaly k éře hvězdných letů, malá eskadra osobních vozů managementu vznášejících se na novotou zářících gravitačních plošinách pár tisíc iralů násvětelným směrem a sama poštovní loď, na které před chvílí přiletěl. Tohle nebyl Gantaclar, který znal. Tohle byl duch Gantaclaru.

Opatrně sestoupil do poloviny příkrého a napůl zamrzlého nehybného eskalátoru, který se naposledy zastavil nejspíš už před desítkami let. Pod ním se dva vojáci armádního doku vybavovali s taxikářem, jehož kluzák tiše běžel na volnoběh pár iralů od můstku. Zdálo se, že všichni tři hledí přímo na něj.

Když sešel až dolů a prošel brankou, zamířil k němu kroky křupajícími v namrzlém sněhu důstojnický zástupce imperiálního carescrianského loďstva. Byl to podsaditý muž s mohutnýma, našedlýma rukama, který mu připadal poněkud povědomý. „Admirále Brime,“ řekl. „Vítejte na Gantaclaru, i když není nic moc.“ Poté srazil podpatky a zasalutoval.

Brim jeho pozdrav instinktivně opětoval dřív, než se stačil zarazit. „Díky, šéfe,“ zamumlal a lehce zrudnul. „Až na to, že jsem jen Wilf Brim, momentálně. A přeslechl jsem...“

„Nečekal jsem, že si mě budete pamatovat, admirále,“ řekl poddůstojník. „Sloužili jsme spolu na Satelitním přístavu 30 během bitvy o Avalon. Jmenuji se Blake, důstojnický zástupce Harry Blake. Byl jsem systémový technik na staré Starfury šedesát pět devadesát pět toho dne, když se nám dostal za ocas Gorn-Hoff.“

Brim potřásl hlavou. V minulých letech se kamarádil se smrtí tak důvěrně, že mu všechny hrůzy války splývaly do jedné velké šmouhy. Rozhodl se pro klam. „Šéf Blake, samozřejmě,“ zalhal a podal mu ruku. „Jak jsem mohl zapomenout?“

„Vzhledem k tomu, čím jste si během posledních několika standardních let musel projít, admirále,“ řekl Blake se soucitným pohledem v očích, o který Brim nijak zvlášť nestál, „by mě nijak nepřekvapilo, kdybyste si občas nepamatoval ani vlastní jméno.“

„Sem tam to tak opravdu je,“ odpověděl Brim s křivým úšklebkem. Ale pak si připomněl, že ten muž má city. „Ale hluboce mě těší, že si na mě pamatujete vy.“

„S potěšením,“ rozzářil se voják.

„Já si vás taky pamatuji,“ skočil jim do hovoru taxikář. „Právě jsem o vás říkal tadyhle námořníkovi.“

Brim se bleskově zamyslel a pak vyhrkl: „Tak to děkuji i vám,“ a vyloudil na tvář cosi, o čem doufal, že je úsměv. „A, ehm, kde jsme se setkali my?“

„Popravdě nesetkali, admirále,“ odpověděl muž. „Ale před dvěma standardními roky vás byla plná média, když, ehm...“ zašklebil se.

Brim cítil, že mu znovu rudnou tváře. „To je v pořádku,“ odpověděl. „Ta, ehm, patálie už mě moc netrápí.“

„Tak to jste větší chlap než já, admirále,“ skočil jim do řeči poddůstojník. „To byla fraška, to vám povídám. Sprostě to vás ušili, jestli vám můžu něco říct. Všem bylo hned jasné, o co jim jde.“

„No... díky,“ zamumlal Brim. „Ale prosím vás, už je to dávno, co jsem byl admirál. Teď jsem jednoduše Wilf Brim.“

„Jasně, admirále,“ řekl poddůstojník a otevřel dveře taxíku. „Ať už jste tady z jakéhokoli důvodu, přejeme vám co nejvíce štěstí.“ Pak všichni tři o krok ustoupili a zasalutovali.

Brimovi se podařilo vyloudit další úsměv – zvláštní, jak divný to byl pocit po všem žalu, který následoval po jeho vojenském soudu. Neubránil se a zasalutoval také. „Děkuji, přátelé,“ řekl se skutečnou pokorou.

„Zavezu vás na velitelství, admirále,“ řekl taxikář a krátkým písknutím nasměroval Brimův vak do zavazadlového prostoru.

Než nastoupil do taxíku, oklepal si Brim pečlivě sníh z bot. Načež se, dříve než se zavřely dveře, musel zeptat: „Kdo vás poslal? Nečekal jsem, že mě bude někdo čekat hned u můstku.“

„Takové jedno chlapisko, admirále,“ odpověděl taxikář. „Vrchní nadpraporčík první třídy v imperiální flotile – s uniformou plnou stužek ze všech možných tažení. Byl tam s jedním z těch Medvědů ze Sodeskaye, s takovým starším týpkem.“

Brima to z nějakého důvodu vůbec nepřekvapilo. „Takže mohutný nadpraporčík a jeden starý Medvěd, co?“ zopakoval, než se vůz rozjel. „A jméno toho nadpraporčíka si náhodou nepamatujete, viďte?“

„A jéje,“ vykoktal taxikář a zrudnul. „Myslím, že jsem se o něm neměl zmiňovat. Ta moje huba.“

„No, když už je to venku, vzpomínáte si, jak se jmenoval?“ otázal se Brim, ale už to stejně věděl. Nikdo jiný to být nemohl.

„Takové zvláštní jméno,“ odpověděl taxikář. „Znělo to nějak jako...“ soustředěním svraštil čelo.

„Nějak jako Barbousse?“

„Jo, to je ono. Tak nějak jsem si myslel, že jste už o něm asi slyšel.“

Brim o něm už slyšel, to tedy ano. „A proč jste se o něm neměl zmiňovat?“ vyptával se dál Brim.

„No, víte, admirále,“ řekl taxikář a zamračil se, „měl jsem pocit, že se tváří, jako by si myslel, že se s ním nechcete setkat.“

„Chápu,“ zamumlal Brim, jehož se znovu zmocnil pocit hlubokého odloučení, který ho pronásledoval od závěrečného dne vojenského tribunálu. Jak by to mohl někdy vysvětlit...? „Nechám si pro sebe, že jste mi o něm řekl,“ zamumlal.

„Díky, admirále, nerad bych naštval příkazníka s tolika frčkami.“

Brim přikývl. Tomuhle rozuměl až příliš dobře. Vrchní nadpraporčík Barbousse nebyl muž, kterého byste chtěli popudit. „A na jméno toho Sodeskayana si náhodou nepamatujete?“

„Hm, ‚Borodon‘, nebo tak nějak,“ odpověděl taxikář a vklouzl na sedadlo řidiče. „Myslím, že tak to bylo – nebo podobně.“

„A co takhle Borodov?“ otázal se Brim.

„Jo, admirále, to je ono,“ řekl taxikář. „Borodov. Měl už vážně dost šedivý čenich a kníry.“

„Byl honosně oblečený?“ ujišťoval se Brim.

Taxikář zaváhal. „Hm, no, víte, všichni Sodeskayané vypadají divně v těch svých velikých vlněných kloboucích a botách a...“

„Chápu,“ řekl Brim a pohodlně se uvelebil v sedadle, zatímco námořník lehkým pohybem zašoupl dveře. V podstatě mu taxikář řekl všechno, co chtěl vědět. usmál se. „Tak pojeďme ty tajnůstkářské pány najít,“ řekl. „už tak jsem je oba nechal čekat příliš dlouho...“

*

Necelých pár set iralů od nich se za rezavým rudným přepravníkem skrýval muž známý jen jako Covall Přízrak – vyzáblé individuum oděné v černém plášti – a dalekohledem sledoval, jak Brimův taxík odjíždí. Než mu stačil zmizet z dohledu, aktivoval pohybem palce holofon a čekal.

„Ano?“

„Jak jste předpokládal, dorazil ranní poštovní lodí,“ řekl Covall a neuniklo mu, že displej telefonu je prázdný jako vždy.

„Jsi si jistý, že to byl on?“

„Byl to on.“

„Vrať se ihned na loď a čekej na další rozkazy.“

„Ano, pane,“ zamumlal Covall do již němého přístroje a namáhavým krokem se vydal k parkovišti managementu, přidržuje si přitom plášť kolem vyzáblého krku. Jak jen nesnášel tuhle zimu!

kniha I

Návrat

ztraceného syna

kapitola první

...zúčtování svého druhu

PříSTAV GANTACLAR,

IMPERIáLNí PROVINCIE CARESCRIE,

LINFARNE/NAVRON, 33. OKTADu 52016

V ranním světle za okny taxíku ubíhala opuštěná, sněhem pokrytá kolejiště i nehybné lesy rezavějících přístavních jeřábů jako nezřetelné obrazy osamělého snu – současně důvěrně známé i znepokojivě cizí. Brim nemohl říci, že by byl jakýmkoli způsobem připravený na to, co na něj v budově velitelství na konci cesty čeká.

Strohý královský cestovní příkaz, který obdržel, mnoho vysvětlujících informací neobsahoval, jen mu velel, aby se dostavil na tajné jednání na tomto místě, které bylo tak odlehlé, že odlehlejší si jen těžko dokázal představit. Jednoduše se tedy sbalil a nasedl na první hvězdnou loď mířící obecným směrem ke Carescrii. Jeho rozkazy sice byly skoupé na informace, zato však poskytovaly úžasnou úroveň přepravní priority.

Vzato kolem a kolem bylo dobré vědět, že tu jsou Barbousse a Borodov. I když jednat s nimi v civilních šatech bude pro něj utrpením, věděl, že je nejvyšší čas, aby se postavil ke skutečnosti čelem a začal znovu žít alespoň trochu užitečný život. Během dlouhých měsíců po svém vojenském soudu byl k přátelům neoblomný. Nestál ani o laskavost, ani o pomoc, zvláště ne od Barbousse. Stejně jako mnoho Brimových přátel i šéfa velice znepokojilo, jak se věci u soudu vyvinuly. Dokonce vyhrožoval, že odejde z flotily a stane se Brimovým soukromým vazalem, ale v době bezprostředně po procesu měl Brim jen velmi mlhavou představu, co má budoucnost přichystáno pro něj samotného – tím méně pro Barbousse – a jeho starý přítel si alespoň uchoval naději na slibnou kariéru v imperiální flotile. Kromě toho v té době potřebovalo staroslavné Impérium Barbousse mnohem více než on.

Během prvních dvou let toho, čemu se brzy začalo říkat druhá velká válka, Brim sledoval, jak napříč Effer’wyckou prázdnotou jeden hvězdný národ po druhém kapituluje před barbarskými útoky Ligy Temných hvězd Nergola Triannika: A’zurn, pak Gannet, potom Lamintir, pak téměř polovina planet Fluvanny, načež následoval sám mocný Effer’wyck – kterážto událost byla završena potupným ústupem imperiálního expedičního sboru pod velením generála Hagbutta z planety Aunkayr. Po završení tohoto konkrétního debaklu úpěla pod Triannikovými okovanými botami téměř polovina Známé galaxie, přičemž to jediné, co ještě stálo Ligerům v cestě za ovládnutím galaxie, bylo tvrdohlavé staré Impérium a několik jeho dominií.

Nicméně povaha války se pomalu, ale neodvratně měnila. Nedalo se říct, že by císařští jen seděli s rukama v klíně, zatímco se civilizace kolem nich hroutila. Velký podíl na tom měl Projekt Safír, přebudování staré vesmírné pevnosti Gontor. Nyní se císařští pouštěli do agresivních protiútoků. Jejich první ofenziva, operace Jiskra, což byla invaze z Gontoru na Fluvannu, započala krátce poté, co byl Brim ve vykonstruovaném procesu zbaven důstojnické hodnosti.

Zatímco si obtížně zvykal na nový status civilisty, sledoval Brim tak pozorně, jak jen mohl, zprávy nejprve o současném vylodění na dvou fluvannských planetách a následně o průniku do hlavních planetárních soustav. Být takto odstaven od akce představovalo ve válečných časech hotovou pohromu, zvláště pro kovaného hvězdného námořníka. Celou cestu sem, od Avalonu až po rozlehlý carescrijský hvězdný přístav Caer Landria, kde nasedl na poštovní loď na Gantaclar, se tajně těšil nadějí, že někdo přišel na způsob, jak ho znovu zapojit do války, třebaže v hloubi duše věděl, že bude trvat ještě hodně dlouho, než bude znovu smět obléknout plášť flotily.

Našpulil rty a letmo pohlédl z okna taxíku, aby se přinutil vrátit do přítomnosti. Po tvrdé práci a se spoustou štěstí bylo možné, že se podaří znovu zprovoznit velkou část gantaclarských těžkých strojů. Jistá část zařízení byla provozuschopná již nyní, jako například přístavní molo, u kterého přistáli. Ale to bylo přijatelné pouze jako výchozí bod. Jenomže podle jeho dosavadních zkušeností s bojem proti Nergolu Triannikovi bude jakýkoli smysluplný útok na jeho Ligu vyžadovat veškeré zdroje, které se Impériu podaří shromáždit, a to ze všech dostupných oblastí. A jelikož se Impérium během poslední války prakticky vyčerpalo, bude velká část válečného materiálu proudit právě tímto přístavem – v mnohem větší míře, než jakou mohl, soudě dle současného stavu, vůbec kdy zvládnout.

Neubránil se a v duchu se otřásl. U Vootova vousu, jak studený a nehostinný tenhle starý hvězdný přístav byl! Ani se mu nechtělo věřit, že zde zamlada strávil celé roky, když se tu jako mladík učil pilotovat stářím se rozpadající rudné dopravníky C-97 mezi povrchem a asteroidovými doly. V dávné minulosti byl takový žebrák, že mu tenhle přístav, navzdory své ohyzdnosti, připadal jako obrovské zlepšení oproti všemu, co do té doby poznal. Nicméně pokud to bylo zanedbané vrakoviště již tenkrát, nedalo se předpokládat, že by se mělo po více než dvou desetiletích naprostého nezájmu změnit do jakkoli použitelného stavu, aniž by si to vyžádalo obrovské zdroje. A samozřejmě bude třeba najít někoho, kdo by se nově ustavené správy přístavu ujal – možná on sám?

„Jsme tady, admirále,“ přerušil Brimovo rozjímání taxikář.

Když vozidlo s křupáním zajelo na ledovatou kruhovou příjezdovou cestu toto konkrétní ráno, působila stará budova správy přístavu pouze ošklivě. Mnohem mladšímu Wilfovi Brimovi se jevila podstatně hrozivější. Být předvolán na toto místo často znamenalo, že jste právě přišli o práci – nebo ještě něco horšího. Alespoň tohle se již změnilo.

*

Nedaleko odsud si v teplém, navoněném salónku na velkolepé hvězdné jachtě jménem Princezna Megan hověl hrabě Tal Confisse Trafford, jeden z nejmocnějších civilistů v celém Impériu, a právě u snídaně dolaďoval strategický postup se svým bratrancem, lordem Danielem Cranwellem. Všichni účastnící konference byli udržováni v domnění, že hrabě zůstal na Avalonu a svou jachtu Cranwellovi na dobu konference pouze pronajal. Leč Trafford byl na výsledku jednání významně osobně zainteresován. Pokud vše půjde hladce – a on měl důvody předpokládat, že by mohlo –, završí události příštích několika dnů poslední fázi příprav na zásadní změny v imperiální vládě.

Otylý hrabě Trafford, ačkoli si velmi zakládal na zdání zdvořilosti a upřímnosti, dosáhl své ohromné moci aplikací principu jejího navyšování krůčky tak drobnými, že si potenciální soupeři leckdy ani neuvědomili, že prohráli, dříve než mu vůbec mohli začít konkurovat. Kdykoli se Trafford dělil o nějaký projekt či druh činnosti s „partnery“, dal si vždy záležet, aby všechna média vyzdvihla plody jeho osamělého úsilí, zatímco „partnery“ čekalo zatracení ve formě prázdného ocenění v závěrečných titulcích. K jeho pravděpodobně nejchytřejším strategiím patřilo bagatelizování tvůrčích myšlenek ostatních, které praktikoval tak dlouho, dokud se na ony myšlenky nezapomnělo, načež je veřejně prohlásil za své.

Trafford měl kulatou, růžovou tvář, malá očka posazená příliš blízko ostrého, zobák připomínajícího nosu, dále postupující pleš a stažené rty bankovního auditora. Ale byly to jeho oči, kulaté a zářící hamižností, co představovalo okno do jeho duše – vždy neklidné, vždy se pídící po příštím navýšení zisku, v čemkoli se jen mohl skrývat. Patřil jednoduše k hlodavcům, kteří dokázali kousíček po kousíčku rozložit veliké budovy.

Zamyšleně si usrkl cvceese’. V poslední chvíli se objevila divoká karta: ta nebezpečná nicka jménem Wilf Brim. Nečekaná přítomnost onoho individua na konferenci byla jen připomínkou toho, že člověk nikdy nesmí pustit své plány z očí dřív, dokud se nenaplní. I když se ten zbohatlík mohl chlubit mocnými přáteli – včetně samotného císaře Onrada –, bylo by dobré odkázat ho včas do patřičných mezí. Později, až se k tomu naskytne vhodná příležitost, se bude moci on sám nebo Cranwell postarat o to, aby toho povýšence potkala smrt, což zajistí nerušený vzestup jeho dcery Megan po kariérním žebříčku imperiální armády.

*

Brim vystoupil z taxíku a vnutil protestujícímu řidiči peníze za svezení plus štědré spropitné, pak vedl zavazadlo po dlouhém posoleném schodišti ke vstupním dveřím do haly. Cosi mu bralo klid. Před necelými dvěma lety, coby aktivní kontradmirál imperiální flotily, by byl vstoupil na kolbiště konference se vší sebedůvěrou, jakou jen chlap může mít – nešlo ostatně o nic víc než plánovací schůzku na rozumně vysoké úrovni. Ale nyní... nyní byl civilista – a co hůř, civilista odsouzený vojenským soudem pro neschopnost. Zašklebil se a sáhl po ošoupaných mosazných aktivátorech dveří. Zůstával přece tímtéž člověkem, kterým vždy býval: stejné přednosti, stejné chyby, stejné všechno. Všechno ostatní se podle všeho změnilo.

uvnitř tmavé, zatuchlinou čpící vstupní haly si oklepal z bot

28

prosolenou břečku – když přístavní správa stále dokázala vy

tápět přistávací a startovací ranveje, proč nevytopili i pitomý

chodník? – a pak se zastavil u pultu, za nímž stáli strážní v ci

vilu, kteří zde na Gantaclaru působili výrazně nepatřičným

dojmem. Kupodivu by se mnohem lépe vyjímali v imperiál

ním paláci na Avalonu než v zapadlém hvězdném přístavu

kdesi v Carescrii. Tihle dva byli tak dokonalí civilisté, že určitě

museli patřit k imperiální tajné službě. Popravdě další tak

zvaní civilisté stáli rozestoupeni podél balkónové balustrády

ve druhém patře. Brim se zamračil. Rozhodně šlo o osobní

stráž. Ale proč? Kdo z přítomných měl nárok na takový stu

peň ochrany? Barbousse určitě ne, a ten sodeskayský knjez

z Gromkova by starému Borodovovi přidělil jako ochranku

celou armádu vlastní tajné služby. Jeden z mužů svižně – pro

fesionálně – zkontroloval Brimovy osobní doklady, pak povy

táhl obočí a zahleděl se mu do tváře. „Támhle těmi dveřmi,

ehm, lorde Brime,“ řekl, pohybem hlavy pokynul k protější

straně haly, načež se dotkl senzoru na konzoli. „už vás oče

kávají.“

Brim letmo pohlédl ke dvoukřídlým dveřím, které právě

v ten okamžik otevřel mohutný holohlavý muž, oblečený v ne

zaměnitelné uniformě vrchního nadpraporčíka první třídy im

periální flotily. Okamžitě ho poznal. utrillo Barbousse. Silná,

takřka děsivá osobnost v každém ohledu. Jen bystré, jemné oči

odrážely skutečnou podstatu tohoto muže, který stál Brimovi

neochvějně po boku od samého počátku vojenské kariéry. Oba

staří přátelé se setkali na půl cesty napříč halou.

kapitola druhá

...staří přátelé

BuDOVA SPRáVY PříSTAVu, GANTACLAR,

IMPERIáLNí PROVINCIE CARESCRIE,

LINFARNE/NAVRON, 33. OKTADu 52016

„Zdravím, šéfe,“ pozdravil Brim rozpačitě a přijal obrovu nabízenou pravici. „Dlouho... dlouho jsme se neviděli.“

„Ano, vskutku dlouho, ehm, lorde Brime,“ řekl Barbousse vážným tónem. „Přesně sedm set devadesát dva dny.“

„Ehm, pro koho momentálně pracuješ, šéfe?“

„Přidělili mě ke, ehm, ke štábu admirála Calhouna, mylorde.“

Náhle si Brim všiml okřídlené komety nad levou náprsní kapsou Barboussovy uniformy. „Šéfe!“ vykřikl. „Ty ses stal navigátorem!“

„Ano, mylorde,“ řekl Barbousse a začervenal se. „Je to dlouhá historie, ale tak nějak se stalo, že mě poslali do letecké školy hned po vašem... ehm...“

„Po mém vojenském soudu,“ dořekl za něj Brim. „už jsem se s tím vyrovnal... ehm, šéfe. Opravdu. Ale gratuluji. Vždycky jsem si myslel, že bys měl dělat něco takového. Vsadím se, že jsi byl přirozený talent.“

Barbousse se začervenal ještě víc. „No, mylorde,“ vypravil ze sebe, „říkali, ehm, říkali, že mi lítání celkem jde.“

„Tak nějak bych na to vsadil milston kreditů,“ opáčil Brim s úšklebkem. „Na čem všem už jsi lítal?“

„Kromě spousty cvičných lodí jsem, ehm, jsem poslední dobou strávil docela dost času na WF 327, mylorde.“

Brim cítil, jak se mu zvedá obočí. „To jsou parádní hvězdné lodě, šéfe. Musíš být opravdu skvělý.“

„První ve svém ročníku, myslím,“ řekl Barbousse tichým hlasem, „stejně jako vy, mylorde, pokud si dobře pamatuji.“

„To je zilión let,“ řekl Brim a cítil, jak mu také červenají tváře. Pak ho už nenapadalo nic, co by ještě mohl říct, přestože měli co dohánět. Barbousse na tom byl zjevně stejně. Je to zvláštní, pomyslel si Brim, že mužům dávají emocionálně vypjaté situace tolik zabrat. Barbousse mu byl blízkým společníkem po většinu vojenské kariéry a zachránil mu život tolikrát, že se mu to ani nechtělo počítat. Měli si toho tolik co říct, a přece...

Trapné ticho ukončil starý Borodov. „Wilfe Ansore!“ zahřměl a vyrazil ze dveří jako chlupatý bitevní tank v sodeskayském lidovém oděvu.

Měl srst kaštanové barvy, a třebaže byl lety nepopiratelně shrbený, byl stále zřetelně vyšší než Brim. Jeho oči za staromódními brýlemi s kostěnými obroučkami jiskřily mladistvým humorem a obdivuhodnou inteligencí. A přestože jeho šedivějící čenich nepůsobil zdaleka tak hrozivě jako zamlada, propůjčovaly mu obrovské licousy alespoň hluboce intelektuální výraz. Byl přepychově oblečený v krásném šedém plstěném kabátu po kotníky, sepnutém dvěma řadami masivních mosazných knoflíků. Z otevřeného límce se vynořovala těžká vesta z tmavší plsti s vysokými límci, pod nimiž bylo vidět jemnou vázanku ze zlaté šňůry. Boty měl zjevně jezdecké, ušité z tuhé lesklé kůže a opatřené neokázalými ostruhami upevněnými ke kotníkům umně vyvedenými pásky. Na hlavě měl mohutný šedivý klobouk z kadeřavé vlny, který byl na vrcholu mnohem širší než u hlavové obroučky a jenž jeho hlavě propůjčoval vzhled vlněného trychtýře. Na levé ruce měl jemně vyšívanou šestiprstou rukavici z ofetí kůže. „Bylo načase,“ křikl zadýchaným hlasem. „už na tebe čekáme!“

V příštím okamžiku se Brim ocitl v Borodovově drtivém objetí, typickém projevu přátelství sodeskayského Medvěda, při kterém praskají žebra a který mu zamáčkl do tváře hned několik velikých knoflíků Borodovova pláště.

„Ahoj, šéfe,“ řekl Borodov a bouřlivě se zasmál, zatímco Brim lapal po dechu, „je to radost znovu se setkat s Wilfem, že? Když skalní vlci kloužou hlubokým sněhem, medvíďata si hrají v nejvyšších stromech, jak se říká.“

„Jak se říká, ctihodnosti,“ odvětil Barbousse rezolutně.

„Anastasi Alexeji,“ zasípal Brim, „vy mě zabijete!“

„He! Lidé jsou tak křehcí,“ zabručel potěšeně Medvěd, propustil Brima ze sevření, tedy kromě pravice, kterou energicky potřásal po lidském způsobu. Pak náhle zvážněl. „Je dobře, že ses rozhodl vrátit do války,“ řekl. „Potřebujeme tvou pomoc.“

„Nebyl jsem to já, kdo se rozhodl odejít,“ namítl Brim.

„Všichni tví přátelé – nebo aspoň ti, kteří se počítají – to dobře vědí, Wilfe Ansore,“ řekl Borodov hlubokým, vrčivým hlasem. „Celý vojenský soud byla fraška pro veřejnost, která měla zachránit generála Traffordovou.“

„Fraška, nefraška,“ podotkl Brim, „moji vojenskou kariéru ukončila stejně.“

„Jen dočasně,“ zaburácel Borodov. „Ale všechno chce čas.“ Mrkl na Barbousse. „Kromě toho,“ pokračoval, „kdo říkal, že sloužit se dá jen v plášti flotily? Staří přátelé na téhle konferenci vidí velké využití pro tvá nadání. Nemám pravdu, šéfe?“

Barbousse přikývl a našpulil rty. „To mi dává smysl, lorde Brime,“ řekl. „Neumím si představit, že by vás povolali z nějakého jiného důvodu.“

Brim zaskřípal zuby. „Lord Brim“ mu znělo ještě hůř než „admirál“, což už byl jen prázdný titul. „Tobě opravdu přijde přirozené mě tak oslovovat?“ otázal se.

„Ano, pane,“ odpověděl Barbousse vážným tónem.

„Víš, šéfe,“ řekl Brim, „jakkoli si vážím tvého respektu a úcty, opravdu mě nijak netěší, když mi přátelé říkají ‚lorde Brime‘. Co takhle ‚kapitáne‘? Vyhovovalo by ti to?“

„Ano, kapitáne,“ zasmál se Barbousse.

„Díky, starý příteli,“ řekl s úlevou Brim. „To jsem rád.“

„A já ti pořád můžu říkat ‚Wilf Ansor‘?“ otázal se Borodov se hřmotným medvědím uchechtnutím.

„Zkuste si něco jiného, a já vás budu titulovat Vaše velkovévodská Výsosti,“ varoval ho Brim.

„Hmmm,“ zabručel Borodov a mnul si dlouhé bílé fousky. „To popravdě nezní tak úplně špatně.“

Barbousse obrátil oči v sloup. „urození pánové,“ řekl se zdvořilým úsměvem. „Konference už začala.“

Borodov chvíli zaváhal a pak se obrátil na Barbousse. „Šéfe, potřeboval bych si na chvíli s lordem Brimem promluvit v soukromí. Opustil bys nás?“

„Zajisté, Vaše Výsosti,“ řekl Barbousse s lehkou úklonou. Zasalutoval Brimovi a vykročil napříč halou.

Z Borodovových očí náhle zmizel veškerý humor. „Je čas, Wilfe,“ zabručel vážným tónem. „Válka trvá se stejnou zběsilostí. Se zahájením dalších operací se čeká jen na zřízení spolehlivých zásobovacích tras.“ Položil Brimovi na hruď prst obtěžkaný šperky. „Během projektu Safír jsme se spolehli na tvé kreativní vůdčí schopnosti, a tys dokázal přebudovat starou vesmírnou pevnost Gontor, čímž jsi umožnil spuštění operace Jiskra. Nyní potřebujeme tytéž vůdčí schopnosti znovu.“

„A-ale,“ vykoktal Brim.

„Žádné ale, Wilfe Ansore,“ přerušil ho Medvěd a zvedl chlupatý prst. „Ať už s pláštěm flotily, či bez něj, jsi stále tentýž člověk, který velel velké hvězdné základně na Atalantě a vedl nálet na Otranto, který zničil většinu torondské flotily – a to vše současně s vymýšlením a organizací rekonstrukce Gontoru. Už rozumíš?“

„Čemu mám rozumět?“ zeptal se Brim.

„Ty přesně víš čemu, Wilfe Ansore Brime,“ řekl Medvěd a zavrtával se očima Brimovi přímo do duše. „Stěží si umím představit, jak těžce tě musel ranit nespravedlivý vojenský soud. Ale pomineme-li skutečnost, že utrpěla tvá hrdost, císař Onrad se o tebe postaral nejlepším způsobem, jakým jen za daných okolností mohl, tím, že tě jmenoval lordem Brimem z Graysonu se vším, co k tomu náleží – včetně hradu Grayson na vlastní planetě. Musíš přiznat, že určitě není zase tak špatné náležet mezi nejbohatší lidi v Impériu, nebo ano?“

„Samozřejmě že ne,“ řekl Brim a cítil se trochu zatlačený do defenzivy, „ale...“

„Žádné ‚ale‘,“ zahřměl Borodov. „Měj na paměti, že někdy v průběhu tvého pobytu zde možná – a možná také ne – obdržíš další rozkazy k vedení války proti nepřátelům jak tvého Impéria, tak mé vlasti, Svazu spojených sodeskayských republik. Hádám, že ne vše, k čemu zde dojde, bude v souladu s tvým očekáváním – nebo tužbami. Ale o jednom tě mohu ujistit: toto setkání pro tebe bude důležité. Jsi připravený začít znovu žít?“

„No, samozřejmě...“ začal Brim, který cítil, že se začíná červenat, ale Borodov ještě neskončil.

„Dobře,“ přerušil ho Medvěd. „Teď, když jsme si ujasnili, že jsi znovu mezi živými, můžeme se pustit do důležitých věcí, ne?“

„Ano, Anastasi Alexeji,“ připustil Brim. „A omlouvám se. Myslím, že jsem se choval trochu jako ufňukánek.“

„Kdyby mě postihlo to, co tebe,“ odvětil Borodov, „byl bych se choval pravděpodobně ještě hůř než ty. Ale dost bylo lítosti. Stejně jako mě a šéfa Barbousse čeká i tebe vedení války proti nohsledům Nergola Triannika.“ Na okamžik se zamračil a pak pokynul ke konferenční místnosti. „Tam uvnitř uslyšíš o mnoha úkolech, které bys dokázal vykonat lépe než ti, jimž budou přiděleny. Ale život už je takový, že ty své úkoly možná vůbec neobdržíš dříve, než konference skončí. A i pak pro tebe bude práce nejspíš zklamáním, neboť pravděpodobně nevrátí na tvá ramena milovaný plášť flotily. A rovněž,“ dodal přísně, „ti práce nevrátí prestiž, která se pojí s bývalou hodností admirála imperiální flotily.“ Bolestně se usmál a položil Brimovi na rameno chlupatou ruku. „Ale pomineme-li zjevné nedostatky, přinejmenším tě vrátí k důležité práci. A jak znám starého dobrého přítele Wilfa Brima, nic víc není zapotřebí.“ Promnul si fousky a s lehkým úsměvem na šedivém čenichu vykročil napříč halou. „Pojď za mnou,“ rozkázal.

*

Když Brim s Borodovem vstoupili do potemnělé konferenční místnosti, sledovalo je bedlivě hned několik delegátů, včetně lorda Daniela Cranwella, imperiálního ministra obchodu a pokrevního příbuzného mocného hraběte Tal Confisse Trafforda, jehož dcera, brigádní generál Megan Traffordová, před dvěma lety zpackaným velením zavinila konec Brimovy vojenské kariéry.

Cranwell, povahou hrubý a neotesaný člověk, měl pověst mocného muže schopného nezávislé činnosti v rámci vlády císaře Onrada. Ač byl v současné době ženatý s jedinou dědičkou jedné mocné rodiny, zahájil kariéru coby nevýznamný civilní úředník, načež využil peněz tehdejší ženy a doslova si koupil šlechtický titul. Naslouchal pouze těm, kdo mu mohli pomoci v naplnění jeho ambicí, a v jeho službách nebylo místa pro lidi, které nemohl přímo ovládat. V jiném životě by mohl být otrokářem nebo bachařem, v obou postaveních by ho úspěch určitě neminul.

Stál na prahu padesátky a již dávno prokázal bezuzdnou vášeň po moci a fenomenální organizační talent. Byl malé, silné postavy, měl bezcitné oči a hrubé způsoby policajta, což imponovalo lidem, kteří se raději nechávali vést, než aby sami vedli.

Kromě Cranwella seděl u konferenčního stolu Barnabas „Barny“ Case, ředitel Úřadu pro mezihvězdnou přepravu. Donedávna byl úřad pouhá bezvýznamná bažina stojatých vod, takřka ztracená ve zbytnělé byrokracii, ve kterou Cranwell ministerstvo obchodu za svého působení přeměnil. Pak vyvstala kritická nutnost přepravovat materiál přes skutečně rozlehlé vzdálenosti a důležitost Caseova malého úřadu náhle rapidně vzrostla.

Barnabas, syn průmyslníka H. Brandona Casea, byl inteligentní a přívětivý playboy, ale nic víc. Družný a často opilý mladý pán byl do své současné pozice dosazen proto, že Cranwell potřeboval splatit jeho otci několik laskavostí, za které mu vděčil, a bohatý průmyslník zase chtěl syna umístit do takového úřadu, který by odpovídal jeho postavení, ale v němž by současně nehrozila žádná politická nebezpečí, která by mohla postavit rodinu do špatného světla. Na mladého pana Casea, malého a zavalitého človíčka, bylo spolehnutí, že vždy zůstane pod Cranwellovým palcem.

„Kdo je to?“ zašeptal Case Cranwellovi, zatímco se oba opozdilci tápavě blížili poloviční temnotou, čímž vyrušili řečníka, který se podle všeho právě dostával do ráže.

„Ten člověk je problémový Carescrian jménem Brim,“ odpověděl rovněž šeptem Cranwell. „Byl jsem varován, že by se mohl na téhle konferenci ukázat. Medvěd je vlivný Sodeskayan, velkovévoda Anastas Borodov. Toho prvního nespustíš ani na okamžik z očí, Barnabasi,“ dodal Cranwell. „Za jistých okolností by mohl představovat nebezpečí pro naše zájmy.“

„Naše zájmy?“ podivil se Case. „Co to znamená?“

„Prostě buď opatrný, kdyby si okolnosti vynutily, že bys s ním musel jednat,“ řekl Cranwell a pak si přitiskl prst na rty, aby další debatu ukončil.

kapitola třetí

...hlavouni

BuDOVA SPRáVY PříSTAVu, GANTACLAR,

IMPERIáLNí PROVINCIE CARESCRIE,

LINFARNE/NAVRON, 33. OKTADu 52016

Sotva se Brim usadil na své místo v konferenční místnosti, uvědomil si, že spolu s Borodovem vpadli přímo doprostřed úvodního projevu. Bylo to podle všeho jen takové obecné shrnutí, ze širšího hlediska nic důležitého – ale přednášející se samozřejmě musel zastavit a zpražit je pohledem, čímž okamžitě nasměroval k opozdilcům oči všech přítomných, zatímco se trapné ticho vleklo a vleklo. No není to prostě FANTASTICKÝ způsob, jak se uvést?

Kolem dlouhého konferenčního stolu seděly v přítmí skupinky lidí v řadách po dvou či po třech. Navzdory relativní tmě několik z nich poznal a... u Vootova vousu, samí hlavouni! Nebylo divu, že se to v budově jen hemžilo agenty Onradovy tajné služby!

u bližšího konce stolu – tedy nejspíš v jeho čele – neseděl nikdo jiný než sám velkoadmirál Baxter Calhoun, vrchní velitel imperiální flotily. Ten se nyní otočil a mračil se na viníky přerušení. Brim zatnul zuby. Třebaže měl Calhoun na sobě slavnostní uniformu, nepřestal vypadat jako ostřílený hvězdný námořník s větrem ošlehanou tváří člověka, který viděl světlo tisíců různých svítání na tisíci různých světů. Bez ohledu na to, do jak vysoké funkce ho císař povolal, nepřestával nikdy být především důstojníkem hvězdné lodi.

Po Calhounově pravici seděl generál Harry Drummond, kterému se navzdory šeru podařilo věnovat Brimovi spiklenecké mrknutí. To ho uklidnilo víc než celá láhev logishského meemu! Pronikavý pohled a předčasně zešedlé vlasy Drummondovi vždy propůjčovaly vzhled náboženského fanatika, bylo ale všeobecně známo, že jeho jedinou vírou je Impérium samo. Harry Drummond byl skutečný vlastenec. Brim byl obzvláště rád, že ho tady vidí.

Po Calhounově levici seděl viceadmirál Bosporus Gallsworthy, který se právě neúspěšně pokoušel zakrýt široký úsměv. Gallsworthy, malý a hubený muž s poďobanou tváří a hustým obočím, poprvé vstoupil do Brimova života jako hlavní navigátor na palubě jeho první lodi, L.I.F. Truculent. Důstojník, který býval svého času považován na nejlepšího pilota hvězdných lodí celé flotily, to nyní dotáhl do hodnosti viceadmirála a náčelníka velitelství obrany, což byla jedna z nejvyšších funkcí ve flotile, a na stálého člena Onradova válečného kabinetu.

Mezi spoustou vedoucích činitelů sedících kolem konferenčního stolu poznával Brim mnohé členy imperiální vlády: Tazmira Adama, až nepravděpodobně profesorsky vyhlížejícího šéfa imperiální tajné služby; Cahila Hardingera, bezvýrazného vysokého úředníka imperiální zahraniční služby, kterého na jednání tohoto druhu posílali tehdy, když neměli v plánu se jich účastnit, a – ejhle, problém! – zahlédl i zamračenou tvář lorda Daniela Cranwella, imperiálního ministra obchodu. Bylo zjevné, že na této konferenci hraje Cranwell roli nepřítele číslo jedna, ačkoli další zamračené tváře dávaly tušit, že Brimova účast není po chuti ani mnoha dalším papalášům. Brim dospěl k závěru, že toto jednání bude, když už nic jiného, přinejmenším velmi zajímavé.

„Esli se pan velkovévoda s lordem Brimem konečně ráčejí usadit,“ zabručel v typickém carescrianském nářečí, „pokusíme se pokračovat v úvodní situační zprávě.“

„Ano, admirále,“ zamumlal Brim s úšklebkem. Po jeho levé straně seděla štíhlá atraktivní blondýnka v plášti flotily se zlatými proužky komandéra na manžetách. Na její jmenovce stálo: KOMANDÉR ANN HuNTOVá, i.f. Na okamžik se pootočila a vřele se na něj usmála. Její tvář lemovaly rovné zlaté vlasy, které se na ramenou stáčely dovnitř. Ve chvíli, kdy se jejich pohledy setkaly, zachytil Brim kosmopolitní vřelost člověka, jehož bystrý intelekt viděl a zažil většinu Známého vesmíru. Zachytil rovněž lehounký nádech parfému, který vojenské řády zakazovaly. Okamžitě ho něčím přitahovala, ačkoli neměl nejmenší tušení čím.

řečník používal sférickou prezentaci Domovské galaxie, kterou nechal volně otáčet v prostoru před svým pultíkem. Zobrazení bylo nastavené tak, aby se zaostřovalo na válečnou zónu: hvězdy Impéria a jeho kolonií byly zvýrazněné imperiální modří, pak následovala Effer’wycká prázdnota oddělující domácí planety Impéria od Ligy Temných hvězd a jejího nejbližšího spojence, Torondu, kteréžto dvě oblasti byly lemovány černě. Menší hvězdná uskupení Gannet, Lamintir a Korbu se choulila poblíž větších sourozenců: Effer’wycku, Fluvanny a A’zurnu, všechny planety se momentálně nacházely v čelistech strašného svěráku krutých přisluhovačů Nergola Triannika. Brim si pamatoval každý den, kdy některý z těchto hvězdných národů padl. V tomto zobrazení byly označeny šedou barvou coby okupovaná území. Části S.S.S.R., těžce zkoušeného národa Medvědů, se ovíjely kolem poloviny zobrazeného prostoru jako klubko, ale jen jeho malá část byla skutečně viditelná – a značné procento z ní pokrývala šedivá barva smrti.

Jak úvodní prezentace pokračovala, začalo být Brimovi brzy jasné, že se konference bude točit kolem příprav na nadcházející invazi na Torond.

Despotický vládce baron Rogan LaKarn hned zpočátku svázal zemi spojenectvím s Nergolem Triannikem, čímž vzniklo to, čemu se nyní říkalo Rudolpho–tarrottská federace, podle hlavních planet obou bojovných hvězdných národů.

Během minulého standardního roku se LaKarnonovo postavení značně oslabilo vinou jeho neschopnosti odrazit nedávný vpád spojenců na planety Svobodné Fluvanny. Tento závažný nezdar ohrozil rovněž Triannikovy dlouhodobé plány, když byl nucen „dočasně“ stáhnout vojska Ligy a jejich techniku z probíhajících tažení na jiných místech a přesunout je na některé okupované planety, aby pomohly čelit osvoboditelským silám, které se v současné době blížily k hlavnímu městu Fluvanny, Magoru.

Imperiální vrchní velitelství doufalo, že se mu nyní může podařit využít LaKarnova relativního oslabení a provést – dříve, než se LaKarn či Triannik stačí vzpamatovat – první větší útok proti torondským domovským hvězdám, neboli operaci Maják. Avšak dříve, než bude možné takovou operaci úspěšně provést, bude nutné splnit tři zásadní podmínky –, bez nichž, jak to vyjádřil admirál Calhoun, to na žádnej pád nešlo.

Za prvé, musí být zajištěny takové přepravní trasy, které budou bezpečné před útoky ohýbačů, neboli lodí O, jak říkali Ligeři vysoce specializovaným válečným plavidlům schopným operovat v neviditelném režimu pod ochranou maskovacího zařízení. Tyto trasy by pak sloužily k nepřerušovanému, spolehlivému a v rozumné míře bezpečnému přísunu válečného materiálu do shromaždišť invazních sil roztroušených na několika místech ve spojenci kontrolované části galaxie. Odtud by se pak náklad mohl dodávat nejen imperiálním invazním silám, ale také jejich ohroženým sodeskayským spojencům.

Za druhé, tažení směřující k osvobození okupovaných sodeskayských území musí být natolik úspěšné – a musí vyčerpávat válečné zdroje Ligy do takové míry –, že invaze na Torond bude moci proběhnout za jen nepatrného vměšování přisluhovačů Ligy. Dalším přínosem této strategie bylo, že pokud Ligeři nepošlou Torondu žádnou pomoc, budou tím riskovat, že přijdou o klíčového spojence. Pokud naopak silnou pomoc, nezbytnou k záchraně LaKarnova otřeseného panství, pošlou, budou posily nutně muset přesunout ze sodeskayské fronty, což Medvědům usnadní znovu opanovat ztracené části své ohromné hvězdné říše.

Za třetí, právě probíhající fluvannské tažení musí být tou dobou již dovršeno, nebo alespoň z podstatné části, aby se předešlo tříštění sil spojenců. Když Brim tyto zprávy slyšel, celý se naježil. Tažení započalo až po jeho vojenském soudu a on se ho vůbec neúčastnil.

Jelikož značná část válečného materiálu zmíněného v prvním bodě měla plynout ze vzkvétající průmyslové základy Carescrie, bylo zjevně jednou z priorit obnovení zašlé slávy kdysi ohromného, nyní však značně zchátralého hvězdného přístavu Gantaclar. V tomto bodě čekalo Brima první zklamání dne, když zjistil, že úkol bude svěřen někomu jinému.

kapitola čtvrtá

...do posledního dechu

BuDOVA SPRáVY PříSTAVu, GANTACLAR,

IMPERIáLNí PROVINCIE CARESCRIE,

LINFARNE/NAVRON, 33. OKTADu 52016

Teprve po dlouhé přestávce otevřel Calhoun nový bod jednání. Teď, když byly otázky ohledně Gantaclaru vyřešeny, nastal čas začít se zabývat životně důležitou záležitostí skutečné přepravy materiálu nashromážděného v místě, které mělo vejít ve známost jako „Gantaclarský střed“, do válečných oblastí, kde bude s konečnou platností využitý.

To představovalo odnepaměti hluboce problematické téma. Imperiální flotila měla ze své podstaty v řadách hvězdných lodí jen velmi málo obchodních plavidel, a ještě méně těch, která se specializovala na převoz specifických a často nenahraditelných komodit. Veškerý takový materiál se přepravoval na palubách komerčních lodí, kterážto politika náramně svědčila jak imperiální ekonomice, tak ročnímu rozpočtu imperiální flotily.

V dobách míru fungovala politika poměrně dobře – alespoň pokud se dařilo plánovat přepravy nadměrných nákladů s rozumně velkým předstihem. Ovšem v dobách války začal systém rychle drhnout. Pokud si Brim pamatoval, bylo eskortní velitelství mezi příslušníky imperiální flotily známé coby kalná bažina, kariérní past, kterou v současné době řídila skupina starších kapitánů, jež konvečními loděmi poskytovala ochranný doprovod transportům. Mnohé kapitány čekala po ukončení války už jen penze, a tudíž se nacházeli pod silným vlivem majitelů lodí, kteří jim mohli poskytnout práci v poválečné době. Pokud se měla zvládnout operace skutečně velkého rozsahu, musela by celá struktura velení s největší pravděpodobností projít zásadní proměnou, a nadto získat životně důležitou novou techniku.

A co víc, ohromný – a z historického hlediska pravděpodobně dosud nevídaný – počet přeletů mezi carescrianskými hvězdnými přístavy, jako byl Gantaclar, vojenskými seřadišti a samotnými frontovými liniemi by samozřejmě vyžadoval značnou míru celkové koordinace a centrálního řízení. S ohledem na předpokládané množství lodí, jež budou v kteroukoli dobu současně na cestě, nebylo prakticky pochyb o tom, že samotné řízení letového provozu bude představovat obrovský problém samo o sobě. Ale ještě větším oříškem bude sestavit z těchto lodí transportní uskupení tak, aby jim bylo možné poskytnout účelnou ochranu. Ani nejvíce krátkozraký delegát nemohl věřit tomu, že Nergol Triannik nebo jeho patolízal Rogan LaKarn složí ruce do klína a nechají flotily obchodních lodí, aby v klidu a nerušeně dosáhly míst určení. To by nesměli mít k dispozici ohýbače.

Když se dostala na pořad jednání otázka řízení lodního provozu, začal si Brim říkat, jestli ho na konferenci nepovolali právě kvůli tomu. Byl zjevně jedním z mála delegátů, kteří měli dostatečně velkou zkušenost ze skutečné služby na palubách lodí a mohli by takový úkol zvládnout,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist