načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zvířata čtyř oken - Eligio Stephen Gallegos

Zvířata čtyř oken
-16%
sleva

Kniha: Zvířata čtyř oken
Autor:

Integrace myšlení, smyslového vnímání, cítění a imaginace
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  265 Kč 223
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 201802
Počet stran: 131
Rozměr: 214,0x152,0x11,0 mm
Úprava: tran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Lenka Adamcová
Hmotnost: 0,22kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-7500-341-6
EAN: 9788075003416
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha Zvířata čtyř oken představuje přehled čtyř způsobů poznávání: myšlení, smyslového vnímání, cítění a imaginace. Má sice jisté podobnosti s Jungovými myšlenkami o tomtéž tématu, hlavním rozdílem však je, že rozlišuje mezi imaginací a intuicí způsobem, jímž to Jung nečinil. Tato kniha popisuje, jak byly zkresleny způsoby poznávání a to, jak jsme se vychýlili z rovnováhy se silným důrazem na myšlení a smyslové vnímání a nedostatečným chápáním hodnoty imaginace a cítění. Zkoumá možnosti návratu k rovnováze v sobě i mezi sebou prostřednictvím čtyř způsobů poznávání.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Eligio Stephen Gallegos - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložila Lenka Adamcová


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Gallegos, Eligio Stephen

[Animals of the four windows. Česky]

Zvířata čtyř oken : integrace myšlení, smyslového vnímání, cítění a imaginace / Eligio

Stephen Gallegos ; z anglického originálu Animals of the four windows ... přeložila Lenka

Adamcová. -- První vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2018

ISBN 978-80-7500-341-6

159.923.2 * 159.95 * 159.955 * 159.93 * 159.954.3 * 159.956 * 159.964.21 *

165.212:592/599 * (0.062)

– sebepoznání

– poznávání

– myšlení

– smyslové vnímání

– imaginace

– intuitivismus

– archetypy

– zvířecí symbolika

– populárně-naučné publikace

159.96 - Zvláštní duševní stavy a procesy. Hlubinná psychologie [17]

Eligio Stephen Gallegos, Ph.D.

Zvířata čtyř oken

Animals of the Four Windows

Copyright © Eligio Stephen Gallegos, 1991

Translation © Lenka Adamcová, 2016

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2018

ISBN 978-80-7500-341-6


Pro mou dceru Nikayu

v naději, že její cesta

bude radostná,

kreativní

a

celistvá.


Milí čtenáři,

snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i  přesto objevíte v  knize

nějakou chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme.

Děkujeme, Váš nakladatel.


Obsah

Předmluva od Edith Wallaceové ................................................. xi

Předmluva od Stephena Larsena ................................................ xv

Obhajoba ............................................................................... xxi

Úvod .................................................................................... xxiii

Čtyři způsoby poznávání ............................................................ 1

Myšlení ......................................................................................................... 2

Smyslové vnímání .......................................................................................... 7

Cítění ............................................................................................................ 8

Imaginace .................................................................................................... 13

Objevy v oblasti imaginace ....................................................... 17

Čakry .......................................................................................................... 18

Síla rady ...................................................................................................... 20

Zvířata smyslů ............................................................................................. 24

Zvířata polarit ............................................................................................. 25

Další zvířata ................................................................................................ 26

Čtyři okna .............................................................................. 29

Sen .............................................................................................................. 30

Zvířata čtyř oken ......................................................................................... 31

Omezení a vztahy mezi čtyřmi zvířaty ......................................................... 36

Léčivá síla zvířat ve vzájemném vztahu ......................................................... 38

Intuice jako samostatná dimenze ................................................................. 41

Vnitřní komunikace ................................................................ 45

Komunikace ze všech oken .......................................................................... 45

Dosahování celistvosti ................................................................................. 47


Kontrola imaginace prostřednictvím myšlení ............................................... 48

Vztah a vlastnění ......................................................................................... 52

Myšlení a mapy reality ................................................................................. 53

Komunikace a uvědomování ....................................................................... 56

Poznávání prostřednictvím imaginace ....................................... 59

Snění ........................................................................................................... 59

Mytologie .................................................................................................... 60

Magie .......................................................................................................... 60

Smyslové vnímání a schopnost přežití .......................................................... 61

Přežít vzdělávání .......................................................................................... 61

Právoplatnost imaginace .............................................................................. 64

Kyvadlo se vrací zpátky ................................................................................ 65

Myšlení na podporu celistvosti .................................................................... 66

Myšlení se vrací do rovnováhy ..................................................................... 67

Hledání .................................................................................. 69

Naše mytologická negramotnost ............................................... 71

Věda a šamanismus .................................................................. 83

Identita a bytí ......................................................................... 89

Teritoriální já ............................................................................................... 89

Sociální hranice ........................................................................................... 96

Stín ............................................................................................................. 98

Poznáváme sami sebe .............................................................. 103

Myšlení kontroluje pozornost .................................................................... 105

Kapka se vrací do moře .............................................................................. 108

Doba zmrzačeného myšlení ..................................................... 111

Emocionální doba temna .......................................................................... 111

Doba zmrzačeného myšlení ....................................................................... 112

Jazyk a sociální unifikace .......................................................................... 117

Zvířata žtyř oken


Nejvyšší jádro naší živosti .......................................................................... 118

Zralost ....................................................................................................... 120

Bibliografie ........................................................................... 123

Rejstřík ................................................................................. 125

O autorovi ............................................................................. 131

Obsah



xi

Předmluva od Edith Wallaceové

TOTO JE DŮLEŽITÁ KNIHA. Až ji dočtete, možná začnetepochybovat o svém dřívějším přístupu k sebepoznání a budete chtítvyzkoušet způsob, jakým Steve Gallegos nahlíží na naše fungování.

Uvědomíte si, že se díváte ze čtyř oken – k čemuž vás vyzvalSteve. „Aha,“ řeknete si, „čtyři funkce!“ Správně, jsou tady alemodifikace a jedná se o odlišné setkání s těmito funkcemi a s tím přichází i hlubší porozumění. A pro Steva vždycky existují posvátná zvířata, takže kde je okno s nějakou „funkcí“, tam je – samozřejmě – také nějaké zvíře, pokud ho vyzveme, aby se ukázalo.

Zvířata se mohou objevovat také spontánně. Pak je čas zapojit se do rozhovoru s nimi, naslouchat, co nám tato posvátná zvířata (naše „vyšší podstata“) říkají. Steve nám ukazuje, jak účinné to může být. Setkala jsem se s  jednou ze svých klientek těsně po  přečtení rukoisu. Prostřednictvím synchronicity vyjádřila svoje pocity z daného okamžiku následujícím způsobem: „Vidím Ptáka uvězněnéhov kleci, který tluče křídly o její mříže.“ Nezeptala jsem se, co pro ni Pták znamená, ale vyzvala jsem ji, aby na něj promluvila a zeptala se ho, jestli pro něj může něco udělat. S úlevou to udělala. Odpovědi byly neočekávané, překvapující. Člověk by se mohl domnívat, že  Pták bude chtít pustit na svobodu a požádá ji, aby otevřela dvířka klece. Místo toho po  ní chtěl (jednoznačně to pro  ni byl „on“), aby mu vyčistila klec, aniž by projevil přání klec opustit. Odpovědi se zdály přesvědčivé a vyjadřovaly hlubší pravdu, než jakou zná naše vědomá mysl. Tomuto procesu bylo potřeba se dál věnovat a přineslneočekávané odhalení, velkou úlevu od napětí a osvobození.

Steve Gallegos nám v  této knize představuje nový přístup

a  důkazy jeho opodstatněnosti. Uvádí také variace na  Jungovy


xii

čtyři funkce, zejména na funkci intuice, kterou měnína „imaginaci“. V celé jeho práci hrají představy hlavní úlohu, jsou vysoce

respektované a je jim dávána moc, kterou si zaslouží. Toznamená, že  je jim umožněno, aby hovořily samy za  sebe, místo aby

bylo mysli dovolováno redukovat jejich hodnotu a význam.Výsledkem je mnohem hlubší porozumění. Tento proces je v zájmu

dosažení celistvosti a tedy i osvobození. Dalo by se říct, že dává

božství v  nás slovo, protože božství je sice v  nás a  projevuje se

neustále, jsme schopni ho ale slyšet, jenom pokud nasloucháme a  nezasahujeme svou analyzující myslí – potřebujeme být

„prázdní“. Aby zdůraznil tento přístup, bere si Steve na  paškál

způsob, jak používáme myšlení. Není to myšlení jako takové,jedno ze čtyř „oken“, ale způsob, jak všechno měníme v  záležitost

myšlení a ztrácíme hloubku, posvátný rozměr a tápeme na cestě

k celistvosti.

Člověk by si přál, aby tuto knihu hojně četli pedagogové a psychologové a metoda byla používána jako nový a účinnýpřístup. Je to opravdová „revize“ psychologie a  mocný prostředek k  pochopení a  respektování našich niterných hlubin. Abychom si to zopakovali: je potřeba, abychom naslouchali, dívali se,důvěřovali a nechali mluvit to, co je v nás posvátné. Máme na tom skutečně také svůj aktivní podíl. Důraz je kladen na dosaženícelistvosti prostřednictvím zkoumání čtyř oken; je potřeba naučit se používat to, co vidíme, s úctou, kterou si to zaslouží, a všímat si skutečnosti, že celistvosti je dosahováno vzájemnou spoluprací těchto čtyř funkcí.

Dovolte Stevovi, aby vám to ostatní vyprávěl do  podrobností. Zjišťuju, že nemohu jinak než se tímto hluboce uctivým přístupem nechat ovlivňovat. Vsadím se, že ani žádný otevřený čtenář aposluchač nedokáže odolat a nechá se jím zasáhnout.

Zvířata čtyř oken


xiii

A  nechť všechny cítící bytosti dosáhnou celistvosti a  svobody

a působí ve prospěch ostatních.

Děkuji, Steve.

Edith Wallaceová, M.D., Ph.D.

Santa Fe, Nové Mexiko

ř íjen 1991

Edith Wallaceová se věnuje praktikování jungovské analýzy

od roku 1951 převážně v New Yorku a v současnosti působí v Santa

Fe; na  svou práci se připravovala v  New Yorku a  s  paní Emmou

Jungovou a C. G. Jungem v Curychu. Byla také studentkou J. G.

Bennetta v Anglii.

Její dlouhodobé workshopy s koláží jsou popsané v A  Queen ́s Quest:

Pilgrimage for Individuation (Královnino hledání: Putováníza individuací) vydaném v roce 1990. Často se objevuje na každoročníchkonferencích arteterapeutů a vyučovala na Pratt Institute a také na Jung

Foundation a Jung Institute. Je součástí týmu Institute for Expressive

Analysis a je emeritní redaktorkou Journal for the Arts inPsychotherapy. Její kapitola o aktivní imaginaci se objevuje v Approaches to Art Therapy sestaveném Judith Rubinovou. Její současný zájem jevyjádřený ve dvou článcích: What does the Face of the Modern Day Shaman look like (Jak vypadá tvář šamana současnosti) a It is Not Only the Face (Není to jen obličej); oba vyšly v časopise Impressions.

Edith je oceňovaná malířka.

Předmluva od Edith Wallaceové



xv

Předmluva od Stephena Larsena

V ÝZNAMNÝ SIOUXSKÝ VIZIONÁŘ A  JASNOVIDEC Black Elk

(Černý jelen) měl sen, že  se dostal do  obrovského teepee, které

se zdálo „velké jako samotný svět“. Uvnitř tohoto vigvamu byly

namalované všechny čtyřnohé, létající a  lezoucí bytosti. Přestože

namalované, byly uvnitř tohoto tajemného medicinského vigvamu

živé a  povídaly Černému jelenovi o  hlubokém mysteriu Wakan

Tanky, Velkého Ducha, a o osudu lidstva. Zvířata, symboly astrážci naší pozemské pouti tak byli odhaleni zraku šamana coby věčné

bytosti v božské imaginaci.

Mohli bychom tedy uvažovat nad  tím, zda existuje cosi jako Noemova archa mysli, zóna proměnlivých identit, kde se lidská duše přeměňuje v  tisícovku nadšených podob opeřených, chlupatých, rohatých, se zobákem či ohonem, představujících našepředlidské předky? Je zoosféra nějakým starobylým a tajuplnýmzpůsobem propojená se sférou psýché?

Joseph Campbell věnoval první díl svého monumentálníhoHistorického atlasu světové mytologie, cesty zvířecích sil (Historical Atlas of World Mythology, The Way of the Animal Powers) právě tomuto konceptu. Jak zde ukazuje, leží původ lidské mytické imaginace v širých oblastech prehistorie: v období lovců a v našem nejstarším – šamanském – náboženství, které oslavuje spirituální moc a také pozemskou důležitost zvířat.

Zvířata čtyř oken (Animals of the Four Windows) jsou druhou knihou Stephena Gallegose věnovanou zkoumání stejné říše, ale spíše z pohledu psychologie než antropologie. Ve svém prvním díle Osobní totem (The Personal Totem Pole) popsal zcela nový způsob psychoterapie založený na  jeho vlastním vizionářském prožitku, xvi při němž uviděl systém čaker, neboli uspořádání psychickýchcenter v ose lidské páteře, prostoupený přítomností zvířat. Jeho práce ve vzdělávání a psychoterapii je od té doby založena právě na tomto konceptu. Zdá se, že  i  dlouho poté, co jsme úmyslně zapomněli na svou zvířecí podstatu, spočívá imaginace živoucího ekosystému stále u kořene našich duší.

Proto se mnozí hrdinové z  mýtů a  pohádkových dobrodružství poté, co se vydali na svou cestu, setkávají s nějakým zraněným zvířetem. Za pomoc poskytnutou v tomto stadiu dobrodružství se jim vždy dostane odměny, říká jungovská analytička Marie Louise von Franz, protože instinktivní já si pamatuje lidskou loajalitu a pozornost. Příběhy ze všech koutů světa se hemží zmínkami o  zvířatech: od  magického koně, který hrdinu nese do  – a  pryč od – nebezpečí, ke drakům střežícím poklady nebo krásné panny, od mravence nebo blechy, kteří vidí důležité drobné detaily všemi ostatními přehlížené, až po jestřába nebo orla, jejichž upřenýpohled zahrnuje velký obraz nahlížený z výšky. Je obtížné vyhnout se závěru, že zvířata odpovídají vlastnostem lidské duše a mýtus nebo pohádka jsou příběhem jejího zrání. Stephen Gallegos námukazuje svěží moudrost v chápání této prastaré pravdy.

Když jsem psal The Shaman ́s Doorway (Bránu šamana), vydanou v roce 1976, inspirovanou mocným šamanským učením tradičních společností, pokládal jsem za důležité vytvořit vizi nového typulidské bytosti, pro niž však tehdy existovalo jen velmi málo příkladů. Uvažoval jsem, jestli je tyto prototypy možné nejlépe najít mezivizionáři, umělci nebo psychoterapeuty či třeba v jejich kombinacích. O několik let později na konferenci ve Vermontu nazvané„Common Ground“ jsem měl pocit, že  jsem se s  jedním takovým setkal v osobě Stephena Gallegose. Tato konference byla nádherným setkáním myslí, jež nikdy předtím nevstoupily vzájemně na  své

Zvířata čtyř oken


xvii

území – biologů, ekologů, psychoterapeutů a umělců. Všichni však

zjistili, že  se od  ostatních dozvídají velmi zásadní věci. Zejména

Stephenův systém se mi jevil jako velmi elegantně jednoduchý.Začal, jak jsem navrhoval ve svém hypotetickém modelu, s vizí,kterou měl při běhání a jež obsahovala zvířata uspořádaná vertikálně

v rámci jeho vlastní psýché.

Tato vize ho zavedla k vyzkoušení vnitřního dialogu a onzjistil, že vlastní psychika v podobě zvířat, která se objevovala v jeho představivosti, reaguje kreativním způsobem daleko přesahujícím všechna očekávání. Jak jsem předpokládal, tento dialog seprohluboval a rozšiřoval se jeho záběr.

V mém modelu ale šaman musí také sdílet svou vizi, předávat vizionářský oheň, aby uzdravoval a  posiloval jeho komunitu. To už Stephen Gallegos dělal několik let, když jsem se s  ním setkal. Tehdy už zaběhnutá psychoterapeutická praxe mu poskytovalapříležitost k  vyzkoušení jeho metody s  dalšími lidmi, což by možná tradičněji založení občané mohli považovat za riskantní záležitost, on však dosáhl se svým postupem bezprostředních a potěšujících výsledků. Lidé reagovali na  jeho metodu a  nacházeli léčivý a regenerační proud, který z ní pramení. Začali ho přesvědčovat, aby pořádal workshopy a semináře a aby školil další terapeuty – což se všechno začalo dít v tempu udivujícím dokonce i jeho samotného, jako by přitom měl nějaké neviditelné pomocníky. (Bylo to přesně to, co se podle slov Josepha Campbella děje, když „jdete za svým štěstím“.) Velmi záhy uváděl spoustu lidí do nového stylu vnitřní práce. Tato metoda seznamuje průzkumnické, kreativní šamany dneška s jejich vlastní hlubinnou ekologií.

Zvířata vystihují živoucí kvalitu našeho vnitřního symbolismu – pohybují se a létají a hovoří, mají jasné oči a vlhké čumáky. Jejich instinkty mohou být našimi vlastními, dlouho atrofujícími

Předmluva od Stephena Larsena


xviii

a  opomíjenými, leč ochotnými znovu se probudit. (Na rozdíl

od verze popisované v tradičních sanskrtských textech o kundalini

józe, jež pro  každou čakru pevně určuje jistá symbolická zvířata,

umožňuje Gallegosův systém metaforickou otevřenost – u konkrétního člověka může ve kterékoli čakře přebývat kterékoli zvíře.)

Nabízejí vzkříšení většiny toho, co bylo ztraceno v našempostkarteziánském světě s jeho formálními koncepty a kategoriemi a jeho

důrazem na racionální přístup; umožňují nám znovu se spojit s naší

vlastní instinktivností, energií, nezávislostí, „cestami zvířecích sil“.

V této nové knize Stephen Gallegos otevírá svá konceptuální okna

do větší šířky než předtím, aby do nich zahrnul čtyři lidskéschopnosti rovněž popisované Carlem Jungem. Myšlení, cítění a smyslové

vnímání jsou zde představované podobně jako v  Jungově systému,

čtvrtou funkci ale představuje s pronikavou kreativitou jakoimaginaci, nikoli intuici jako v Jungově přístupu. (Gallegos předpokládá

intuici coby potenciál pro  všechny funkce.) Hlubinná imaginace,

obdařená svým vlastním životem, stejně jako jsou zvířata, neníurčená k nějakému manipulování za účelem dosažení našich cílů, jako je

tomu v některých psychologických systémech řízené imaginace, ale

je potřeba ji respektovat pro její vlastní vnitřní vitalitu a moudrost.

Skutečným cílem přístupu Stephena Gallegose je revitalizace

lidské duše. Pro čtenáře je jeho prozaický text jasný a přitažlivý –

a zároveň nám odhaluje nový (a přesto velmi starý) způsobrevidování našich myslí. Tato kniha je nezbytností pro ty, kdo se zajímají

o  sebezkoumání, řízenou imaginaci a  nikdy nekončící sebetransformativní práci kreativního šamana.

Stephen Larsen, Ph.D.

New Paltz, New York

ú nor 1991

Zvířata čtyř oken


xix

Stephen Larsen je profesorem psychologie, psychoterapeutem

a  zakladatelem Center for Symbolic Studies, 597 Springtown

Road, New Paltz, NY 12561. Je autorem The Shaman ́s  Doorway

(Šamanova brána), (1976 a 1988), The Mythic Imagination (Mýtická

imaginace), (1989) a se svou manželkou Robin napsali autorizovaný

životopis Josepha Campbella: A  Fire in the Mind (Oheň v  mysli),

který vyšel v nakladatelství Doubleday v roce 1991.

Předmluva od Stephena Larsena



xxi

Obhajoba

MUSÍM ZAČÍT S  OMLUVOU za  stručnost této práce. Stojím před

zásadním rozhodnutím: mohl bych na  této knize pracovat další

čtyři roky a naplnit ji tak, jak bych si představoval, nebo ji můžu

vydat teď, v její současné podobě, v době, kterou považujuza zásadní pro směřování světa. Rozhodl jsem se pro teď.

Protože ji považuju za  neúplnou, musím se omluvit za  místa, kde pouze naznačuju možnosti, i když bych raději věnoval časnalnění této vize bohatším, přitažlivějším způsobem.

Omlouvám se čtenáři za svou volbu nejasných výrazů tam, kde jsem mohl věnovat čas přikrášlení a rozvinutí.

Omlouvám se všem učitelům a  spisovatelům, od  nichž jsem v průběhu let čerpal inspiraci a kteří nejsou uvedení v bibliografii ať už z důvodu opomenutí, nebo mojí zhoršující se paměti.

A omlouvám se za jakékoli neúmyslné nesprávné interpretace, jež by mohly brzdit probíhající pozitivní úsilí lidstva intenzivnězatíženého přežíváním v dnešních měnících se a otupujících kulturách.

V souvislosti s mým přístupem ke vzdělávání v této knize bych se obzvlášť chtěl omluvit těm skvělým učitelům, které jsme já i jiní lidé měli. Hovořím o vzdělávání, jako by bylo omezené a strnulé. To, čím se zabývám, je institucializovaná forma vzdělávání, v  níž došlo ke ztrátě lidské dimenze a vzdělání se stalo čímsi, co jeřízené soubory pravidel znemožňujících poznání jedince v jeho plnosti a mysteriu, v jeho rodící se kreativitě. Chovám nejvyšší úctu vůči skutečným učitelům, těm, kdo zůstávají věrni své lidskosti někdy i za těch nejnepříznivějších okolností.

A ještě něco. Toto je osobní kniha. Není to žádná akademická recenze literatury ani nemá ambice něčím takovým být. Skládá se xxii zejména z  osobních zkušeností a  poznání buď v  rychlosti zaznamenaných při mých cestách, nebo přicházejících ke mně ve velmi časných ranních hodinách, kdy sedím u svého počítače.

Píšu velmi brzy. Vstávám tak mezi jednou a  čtvrtou hodinou ráno a okamžitě jdu ke svému psacímu stolu a píšu, dokud senestane něco, co přeruší moji koncentraci – obvykle probuzení mé dcery.

Mám v úmyslu dál tuto knihu naplňovat. Rozšiřovat,upravovat, zvětšovat a všeobecně obohacovat její obsah, dokud nedosáhne rozměrů, které si čtenář zaslouží. Pak ji vydám jako druhé vydání. Do té doby vám ji předkládám s  pokornou omluvou řemeslníka, jemuž se nedostává času.

Zvířata čtyř oken


xxiii

Úvod

BYL JSEM NA SLUŽEBNÍ CESTĚ, když naše miminko náhlea neče

kaně zemřelo. Moje manželka Kay byla s ním. Položila hona po

hovku, když si četla noviny, a  o  dvacet minut později už byl syn

mrtvý. Okamžitě jsem chvátal zpátky a dorazil jsem třináct hodin

po jeho smrti. Kay byla ve stavu nepříčetnosti, zpochybňovala, co

mohla udělat jinak, plánovala různé scénáře, podle nichž by býval

nemusel zemřít, přemýšlela o krocích, které mohla udělat, aby jeho

smrti předešla: „Co kdyby... Co kdybych bývala... Proč jsemne

udělala... Proč jsem udělala...“ atd. Pochopil jsem, co dělá, a řekl

jsem jí: „Promluv si se svým myšlením. Pověz mu, že  oceňuješ

jeho úsilí a  snahu tuhle záležitost nějak vymyslet, ale řekni mu,

že není co vymýšlet. Miminko je mrtvé a nic to nemůže změnit.

Pověz myšlení, že  nejlíp ti teď může posloužit tím, že  tě podpoří

v  prožití toho, čím musíš projít, že  tě podpoří v  plném procítění

všech pocitů, které přicházejí, a pomůže ti z této události přijmout

poučení pro svůj růst. Zeptej se myšlení, jestli je ochotné tě tímto

způsobem podpořit.“ Udělala to a okamžitě se uklidnila. Jejímyš

lení se přestalo pokoušet převzít kontrolu nad situací. Uvědomilo

si, že jeho jediná úloha může spočívat v podpoře a že existují jiné

aspekty její bytosti, které se s nastalou situací potřebují vypořádat.

Byla to situace, ve které myšlení nevědělo, co dělat. Sféry života

a  smrti nepatří do  pole jeho působnosti a  v  takové situaci může

pouze podporovat zbytek bytosti. Pokud dělá něco jiného,záleži

tosti to jen zhorší, protože udržuje pozornost zaměřenou jinam, než

kam by měla být – v tomto případě na pocity. Myšlení se nás snaží

chránit před zraněním, jsou ale chvíle, kdy nám musí pomoct plně

se ponořit do procítění bolesti, která je už přítomná.


xxiv

V  průběhu několika následujících měsíců jsme truchlili nad  smrtí našeho chlapečka tak plně, jak jsme jen mohli. Pocity přicházely ve vlnách, obzvlášť když jsme přemýšleli o různých jeho vlastnostech nebo když jsme se podívali na některé jeho oblečení či dárečky, které dostal. Pokaždé jsme se plně ponořili do záměrného cítění čehokoli, co bylo přítomné, a dovolili jsme si otevřeně plakat a truchlit. Prováděli jsme obřady spojené s jeho odchodema vytvořili jsme malý oltář s několika jeho oblíbenými věcmi. Tento oltář stále stojí na knihovně vedle mého stolu, když teď píšu.

Byl to krásný chlapeček, silný a bystrý, se zdravou chutík jídlu. Byl středobodem našich životů a bolestně jsme si uvědomovali prázdnotu při jeho nepřítomnosti. Prosil jsem, aby tato situacepřispěla, co nejvíc je to možné, k  mému vývoji, a  byl jsem ochotný setkat se přímo s jakýmikoli prožitky, které jsem měl zapotřebí, aby mi jeho smrt stejně jako jeho narození pomohly vyrůst a změnily mě, co nejúplněji to šlo.

Jednou z  věcí, které jsem se od  něj jednoznačně naučil, bylo, že umírání může být událost stejně krásná jako narození. Způsob, jakým odešel, s  takovou lehkostí a  grácií, bez jakéhokoli odporu a bez lpění na čemkoli z tohoto světa, byl velmi odlišný od mého vlastního mnohaletého zápolení se strachem z umírání, od hrůzy z toho, až tento okamžik nastane na mojí vlastní cestě. Vlastně to bylo dost paradoxní. S tím, jak moc jsem ho miloval a jakou bolest jsem cítil z jeho odchodu, bylo podivné vyprávět lidem o kráse jeho umírání.

Zhruba čtyři měsíce poté jsem vyučoval jednu pokročilouskupinu, jak používat zvířecí imaginace v psychoterapii. Jeden ze studentů mi dělal průvodce na otevřené cestě. Neměl jsem ani tušení, s kým se setkám, a neměl jsem žádný konkrétní záměr ani nic k řešení. Když jsem v  duchu zavolal a  požádal: „Jakékoli zvíře, které se se mnou

Zvířata čtyř oken


xxv

potřebuje nejvíc setkat, ať se, prosím, objeví,“ okamžitě jsem uviděl

Kojota sedícího na vrcholu jedné stolové hory v jižním Utahu. Toho

léta jsem se už s Kojotem setkal na svém hledání vize. Zdržoval se

kolem mého silového místa poslední noc mého individuálníhopobytu v divočině a já si šel lehnout se strachem, že se v noci připlíží,rozerve mi hrdlo svými silnými zuby a čelistmi a já umřu. Druhý den

ráno, poté co jsem si prošel nocí plnou strachu, se přiblížil a jemně mi

olízl krk. Když jsem ho teď viděl sedět na vršku stolové hory, zeptal

jsem se ho: „Kojote, co je potřeba, aby se odehrálo?“

Odpověděl: „Pojď se mnou výt,“ a  já jsem si všimnul, že  sedí nad hrobem mého chlapečka. Okamžitě jsem propuklv srdceryvný pláč. Oba jsme dlouho vyli a truchlili a pak mi Kojot řekl: „Plně jsi truchlil a oplakával smrt svého syna, ale když zemřel, zemřela i určitá část tebe samotného. Tohle truchlení bylo za tu tvou část, která zemřela.“

Zdědili jsme kulturu, která považuje myšlení za  způsob poznávání nadřazený všem ostatním. Jsme cvičeni a  programováni k tomu, abychom se uchylovali k myšlení jako prostředkupro řešení jakýchkoli možných výzev. Když se ocitneme v ohrožení,zjišťujeme, že  se snažíme nutkavě vymyslet, co dělat. Když se vynoří jakékoli obavy, uvědomujeme si, že  se myšlení okamžitě staví do přední pozice a my zachováváme postoj, že právě ono musí přijít s  nějakým řešením. Myšlení se okamžitě angažuje bez nejmenšího povědomí o  tom, že  existují další dimenze bytosti, které jsou možná mnohem kompetentnější, než je ono. Myšlení ale funguje jenom takovým způsobem, v němž bylo vycvičeno. Dělá to, čemu bylo naučeno, aniž by se zastavilo a posoudilo, jestli je vůbec jako takové správnou reakcí.

My jsme tuto kulturu nestvořili – ve skutečnosti do velmiznačné míry ona stvořila nás. Teď ale samotné naše životy a život lidstva

Úvod


xxvi

jako celku závisí na naší schopnosti vrátit se na místo v sobě, kde

poznání není překroucené a  kde myšlení není zaměňované s věděním, kde se čtyři primární způsoby poznávání mohou navrátit

do své přirozené rovnováhy. Pokud tohle nenastane, a to velmi brzy,

tato země a lidský zájem o svobodu jednotlivců, který se v tétokultuře vyvinul, nepřežije.

Výzva je individuální záležitostí. Musíme každý osobně podstoupit a uskutečnit opětné dosažení této rovnováhy. Přitom sevrátíme do svého přirozeného středu a naše kultura se bude spontánně vyvíjet do pozice, kde místo zachovávání nerovnováhy budepodorovat celistvost.

My všichni toužíme po tomto bodě soustředěné rovnováhy.Neustále nás táhne kupředu, i když si nejsme jisti, za čím konkrétně jdeme. Když ho jednou plně zakusíme, uvědomíme si, že má větší cenu než jakékoli jiné možné úspěchy.

Zvířata čtyř oken


1

Čtyři způsoby poznávání

JSME NATOLIK ZV YKLÍ NAHLÍŽET POZNÁVÁNÍ prostřednictvím

abstrakcí myšlení, že se nás zpočátku zmocní úžas nad zjištěním,

že existují pouze čtyři způsoby poznávání. Překvapení pramenízarvé ve  zjištění, že  jsou pouze čtyři, a  za druhé z  uvědomení si,

že jsme silně omezovaní primárně na myšlení o poznávání namísto jeho skutečného prožívání, a za třetí z toho, když se konečněsetkáme s rozsáhlostí a nejvyšší celistvostí poznání.

Čtyři způsoby poznávání jsou: myšlení, smyslové vnímání, cítění a imaginace. Ano, já vím. Pokud jste jungiáni, bude vám ten

čtvrtý připadat nezvyklý. Když Jung hovořil o  čtyřech funkcích

vědomí, označoval jako čtvrtou intuici. Je ale dobrý důvod tuto

funkci pojmenovat nově.

Jung byl ve specifické pozici, protože byl vysoce intuitivní a jeho

představivost byla velmi silná. Kromě toho jeho intuice, tedyznalost záležitostí mimo přítomný okamžik a  okolností, pro  které

nejsou žádné bezprostřední důkazy, k  němu přicházela prostřednictvím jeho představivosti neboli imaginace. Není tedy překvaující, že  tyto dvě funkce nerozlišoval. Je jasné, že  smyslem jeho

života bylo pomoct lidem žijícím v západních kulturách navrátit se

k oknu imaginace coby právoplatnému způsobu poznávání.

Jsou ale jiní lidé, také vysoce intuitivní, k nimž intuice přichází

prostřednictvím jednoho z  ostatních oken. Mým vlastním intuitivním oknem je cítění. Jednou z krásných věcí, které se odehrály

během mojí praktikantské stáže v psychoterapii, bylo, že jsem měl

určité pocity ohledně svých klientů. Když jsme se poprvé setkali,

věděl jsem o nich jisté věci, aniž by o tom padlo jediné slovo nebo

o  té záležitosti byly jakékoli zjevné důkazy, a  toto moje poznání


2

se pak potvrzovalo – někdy o  celé měsíce později v  průběhu na

šich setkávání. Pravděpodobně není lepší prostředí, v  němž by se

mohla něčí intuice v  průběhu času soustavně potvrzovat. Mám

také dobrou přítelkyni, pro kterou je intuitivním oknem myšlení.

Snadno se jí vybavují intuitivní myšlenky o klientech, s nimižpra

cuje. A mám jiného přítele, jehož intuice přichází prostřednictvím

okna smyslového vnímání. Miluje pobyt pod širým nebem a jeho

přirozeným domovem je divočina. Je pravdou, že  pro mnohé lidi

intuice přichází prostřednictvím okna imaginace, to ale může být

spíš díky skutečnosti, že  jsme coby kultura zamítli intuici a sou

časně s tím zamítli imaginaci. V učebních osnovách neexistuje nic

takového jako „Intuice 101“. Máme ale mnoho jiných kurzů, jež

se týkají výcviku v konkrétně specializovaném způsobu myšlení –

například „Matematika 101“ – které výslovně vylučují intuici coby

právoplatnou dimenzi.

MYŠLENÍ

Nestvořili jsme kulturu, v níž žijeme, my jsme ji zdědili. Tatokul

tura má zákony, které vyžadují, abychom byli důkladně vycvičení

ve způsobu poznávání zvaném myšlení. Není to označované tímto

způsobem, ale říká se tomu „vzdělání“, je to však strukturováno

především kolem způsobu poznávání, jemuž říkáme myšlení. Po

kud je vaším převládajícím způsobem poznávání něco jiného než

myšlení, nebude se vám v  tomto výcviku dařit tak jako někomu,

pro koho je myšlení primárním způsobem poznávání. Jestliže jeva

ším prvořadým způsobem poznávání cítění, budete to mítpravdě

podobně mimořádně obtížné. Můžete si najít nějaký hudební kurz,

pokud se nějaký nabízí, který se bude okrajově dotýkat místa, kde

převážně přebýváte, toto místo ale nikdy nebude přímo středem

Zvířata čtyř oken


3

zájmu. Pokud je vaším převládajícím způsobem poznávánípředstavivost, budete pravděpodobně označeni za „snílka“ nebo „lenivého“

a  možná najdete nějakou uměleckou třídu (nebo někdy poezii či

literaturu, pokud je dobře vyučována), v níž se budete cítit dobře,

tedy alespoň do  té doby, než nastane čas na  přidělování známek.

Jestliže je vaším převládajícím způsobem poznávání smyslovévnímání, bude se vám možná dařit trochu lépe. Možná se budetezajímat o sporty, pokud jste na tom fyzicky dobře, nebo o vědu, pokud

máte sklon zůstávat spíš uvnitř.

A jestliže jste mimořádné intuitivní, buďte velmi opatrní.Budete žádáni, abyste logicky zdůvodnili, jak víte některé věci, a pokud prostě znáte odpověď, zejména když se to týká matematiky, budete pravděpodobně někdy obviněni z podvádění. Nejlepší tedy je svou intuici prostě skrývat – pokud chcete přežít.

Toto je výcvik, který po vás bude legálně požadovánopodstouit. Nemá to nic společného s tím, kým jste, ani s vašimikonkrétními talenty nebo založením. Tento výcvik bude pod dohledem autority, která je sama (většinu času bude touto autoritou nějaká žena) přísně sledována dalšími, kteří si chtějí být jistí, že nikdynebudou obviněni z nezodpovědnosti.

Tento výcvik je tak důkladný, že bude zabírat významnou část každého probdělého dne po minimálně dvanáct po sobě jdoucích let. Tento výcvik vám může připadat vysoce frustrující, protože bude probíhat na úkor vaší celistvosti. Pravděpodobně nebudezpůsob, jak byste mohli vyjádřit ztrátu, kterou budete cítit, a budou vás učit, že vlivní lidé, vaši rodiče a učitelé, kteří na vás tohle požadují, jsou moudří a  jsou vašimi opravdovými rádci, jimž leží na  srdci vaše dobro.

Nadhodnocování myšlení je v naší kultuře rozšířený zvyk,který jsme zdědili. Pokud by tento výcvik byl zaměřený na  správné

Čtyři způsoby poznávání


4

používání myšlení, pak by mohl být do  určité míry ospravedlnitelný, tak tomu ale není. My neučíme své děti, jak myslet, aleotravujeme největší část jejich mladých životů tím, že jim vštěpujeme,

co si mají myslet. Určujeme určité konkrétní vzorce myšlení, jež

je pak nutíme na  požádání papouškovat. Chceme, aby na  určité

otázky odpovídaly konkrétním způsobem, na  požádání, a  učíme

je, že když to nedělají, jsou v jistém ohledu neschopní.Neumožňujeme jim rozvíjet jejich schopnost hledání a zpochybňovánípřirozenými a pečujícími prostředky.

Tím nejhorším způsobem jim předáváme hodnotovýa myšlenkový systém, který je pak ovládá po zbytek jejich života – stává se mapou, jejímž prostřednictvím si hledají svou cestu velmi krátkou existencí. Tento hodnotový systém vzbuzuje zdání, že popisuje strukturu skutečnosti, jejich původu a  osudu a  všeho, co je v  rámci toho dostupné. Tento hodnotový systém se stává natolik převládající aktivitou (protože musí být neustále obnovován, aby existoval), že jejich vědomí je zakrátko bráněno plynout k místům mysteria, zázraku, prožívání úžasu. Tento hodnotový systém sestává základem, na němž si ospravedlňují svou vzájemnounehumánnost – je jejich argumentem pro vedení válek a plenění země. Tento hodnotový systém se stává primární strukturou v  jejich chápání, kým vlastně jsou. Tento hodnotový systém je dvojnásobně omezující, protože v sobě obsahuje nejen strukturu toho, kým jsou, ale také toho, kým nejsou. Tím, že neustále nutíme své děti samy sebe zdůvodňovat verbálně, nikoli popisovat to, co se děje, ale logicky ospravedlňovat své jednání, a když jsou pod tlakem,ospravedlňovat vlastní existenci, se verbalizace stává základem, na  němž stojí jejich identita v komunitě.

Poznávání prostřednictvím myšlení je oknem, v němž my coby lidé trávíme největší množství času a věnujeme mu nejvíc energie.

Zvířata čtyř oken


5

Je to dimenze nás samotných, s níž se nejsilněji ztotožňujeme.V jejím rámci definujeme to, co se stává náhražkou za  prožitek bytí

– svou sociální identitu. Byli jsme trénováni soustředit se natolik

intenzivně na  myšlení, že  máme tendenci ztrácet ze zřetele ostatní způsoby poznávání, ty, které nás tak ostře neodlišují jednoho

od druhého a od našich zvířecích bratrů a sester.

Kdyby byl způsob poznávání zvaný myšlení vyučován náležitě, obsahoval by také chápání svých vlastních hranic. Obsahoval by poznání cesty, jak se někteří lidé v myšlení mohou ztratit a jak se myšlení samotné může stát překážkou na cestě objevování.Obsahoval by popis skutečného vztahu mezi myšlením, cítěním,smyslovým vnímáním a imaginací; on však obsahuje významnápřekroucení těchto vztahů.

Coby kultura jsme vytvořili rozsáhlé struktury pro  sledování různých směrů, jimiž se myšlení může ubírat, a pro jejichrozšiřování a udržování. Myšlení nám prostřednictvím sociálního média zvuků a  písmen (obrazového záznamu zvuků) poskytuje rozsáhlý propletenec postojů, chování a  map „skutečnosti“, které nás konstruují do jasně vyhraněného těla – kolektivně i individuálně.

Vynášíme rozsáhlé soudy o kulturách, založené na jejich úrovni gramotnosti (tedy jejich schopnosti dávat smysl obrazům),a požadujeme, aby naše děti trávily největší část nejtvárnějšího období svého života osvojováním si nástrojů a  praktikováním rozličných vzorců myšlení. Jsme tak zaměření na myšlení, že si nejvíc ceníme těch lidí, kteří jsou schopni popisovat jeho nejnovější dimenze.

Při zaměřování se na problémy spojené s nadměrnýma nesprávným užíváním myšlení bych však nechtěl opomenout jeho významnou hodnotu. Poskytuje nám schopnost přibližně odhadovat rozsáhlé časové úseky předcházející a následující po tomtopřítomném okamžiku a  spekulovat o  nich, což je vlastnost podle všeho

Čtyři způsoby poznávání


6

nedostupná všem ostatním bytostem kromě člověka. Dovoluje

nám poznat organizaci současně velmi nepatrného a  nekonečně

rozlehlého, atomu a  vesmíru. Prostřednictvím okna myšlení můžeme nahlédnout organizaci a  strukturu s  přesností nedostupnou

kterémukoli z ostatních tří oken.

Máme k  dispozici nejlepší příběhy dovedně vytvořené některými z nejlepších vypravěčů, o nichž víme, že kdy existovali. Tato rozsáhlá a  vysoce ceněná literatura nám poskytuje pocit vztahu k lidem, které jsme nikdy nepoznali, a událostem, které jsme nikdy neprožili.

A  nakonec je to myšlení, co nám umožňuje vytvoření tohoto rozsáhlého propojení, jež konečně umožní lidstvu poznat samo sebe: složitou síť telefonů, rádií, televizí, faxů, strojů, filmů a počítačů, která nám za dobu mého vlastního života pomohla stát se soucitnějšími a  vstřícnějšími vůči těžkému údělu našich trpících lidských bratří a  sester. Pomohla nám ale také stát se účinněji destruktivními.

Jádro procesu myšlení tvoří rozebírání, označování a  určování vztahu mezi jednotlivými částmi prostřednictvím srovnávání. Toto okno poznávání je nejvíc závislé na jazyku. Je to tudíž jedinýzpůsob poznávání, který si člověk téměř celý osvojuje, rozvíjí hoa předává ho celé věky.

Ostatní způsoby poznávání mají rozsáhlé dimenze, které sevymykají možnostem popisu z  pohledu myšlení. Protože však je jazyk naším sociálním médiem, je obtížné, aby byly ostatní způsoby sociál ně uznávané. Všichni lidé na  Západě procházejí výcvikem, který je učí přijímat myšlení jako nejopodstatněnější způsob poznávání. V  mnoha případech ale dochází k zaměňování myšlení za vědění a k přijímání ostatních způsobů poznávání pouze v těch skulinách, kde se kryjí s myšlením.

Zvířata čtyř oken


7

Myšlení bývá obvykle nesprávně používáno jako způsob poznávání tak, že  je zatěžováno neustále opakovaným systémem myšlenek – to znamená, že  je zaměstnáváno udržováním nějakého hodnotového a  názorového systému. Aby nějaký hodnotový systém mohl být zcela opodstatněný a  platný, musí být pravdivý. To znamená, že musí adekvátním způsobem popisovat univerzum v chodu. Pokud však popisuje univerzum nesprávně, budekolidovat s ostatními způsoby poznávání a bude nad nimi muset získat nadvládu, aby bylo možné tento hodnotový systém udržet.

Základní potíž s  naším současným hodnotovým systémem, tím, který je založený na vědě, je, že vychází z takového nahlížení dvou oken – cítění a imaginace – které je mylné. Toto nesprávné chápání se vyvinulo z myšlení o cítění a imaginaci, namísto jejich přímého prožívání, a následného vyvozování závěrů, které udržují hodnotový systém.

Pravděpodobně nejvyšší funkcí jakéhokoli hodnotového systému je udržování nějaké identity, popis toho, kým se domníváme, že jsme. Tento popis je vždy méně, než kým jsme doopravdy. Tím nejdestruktivnějším aspektem tohoto zaměření v našemhodnotovém systému tedy je vypuštění aspektů skutečnosti, které jsouzásadní pro naši celistvost.

SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ

Smyslové vnímání je způsobem poznávání, který vede k velkému

zmatení, nikoli však proto, že by samo o sobě bylo matoucí. Okno

smyslového vnímání je vitálním a nepostradatelným oknem. Jeho

prostřednictvím se okamžitě a přímo dozvídáme o existencivelkolepých zázraků vnímatelného univerza a  o  jejich kráse. Nesčetné

množství obrazů a zvuků, chutí a vůní, měkký a něžný dotek nám

Čtyři způsoby poznávání


8

vypráví o nekonečné rozmanitosti tohoto místa, do něhož jsme se

narodili.

Je to také okno, na němž závisí naše přežití. Bez něj bychom nepřežili. Smyslové vnímání nám umožňuje okamžitě reagovat, pokud je náš život v ohrožení nebo v nebezpečí, a najít si cestu na ta místa, kde mohou být naše potřeby naplněny a naše bytost chráněná.

Otevírá nám přístup k  těm dimenzím, které vidíme, slyšíme, cítíme, chutnáme a dotýkáme se jich. Podává nám zprávyo bezprostředním objektivním světě.

Naše zmatení vzniká jako výsledek specifického spojení myšlení se smyslovým vnímáním: když si začneme myslet, že svět vnímaný smysly je svět skutečnosti. Je to pouze její povrch. Cítěnía imaginace nám poskytují poznání hlubin této skutečnosti.

Žijeme v  teoretickém světě, který jsme sami stvořili, kde jsme učeni, že  objektivní je skutečné a  subjektivní je poněkud sporné. Takové přesvědčení znamená, že si ceníme informací, kterépřicházejí prostřednictvím okna smyslového vnímání, mnohem víc než toho, co k nám přichází prostřednictvím oken cítění a imaginace. Tato kniha je o napravování nastalého nerovnovážného stavu.

CÍTĚNÍ

Cítění je svět, jemuž jen málo rozumíme, protože se snažíme mu

spíš rozumět než ho cítit.

Já jsem měl velké štěstí, že jsem se narodil do starobylékultury, která považovala cítění za způsob poznávání minimálně stejně hodnotný jako myšlení. Byl jsem ale vycvičen ve způsobupoznávání prostřednictvím myšlení odlišnou kulturou. Konflikt nastal tehdy, když se mi tento výcvik snažil vnutit názor, že  cítění má

Zvířata čtyř oken


9

nižší hodnotu. Tak jsem svoje cítění skrýval, jak nejlíp jsemdokázal, a dál jsem si ho tajně vážil.

Cítění je způsob poznávání energií, zejména energií řídících naše vlastní fyzické a emocionální pohyby. Máme tendenci domnívat se, že cítění zahrnuje pouze emoce, ale emoce jsou jen vysoké a nízké body souvislé krajiny, body, které jsou vhodné k vyjadřování slovy.

Cítění je způsob poznávání emocí a energií, jež existujív okolním prostředí a druhých lidech. Je to dimenze, jejímžprostřednictvím jsou zažívány „vibrace“ a je zachytávána atmosféra a nádech nějaké události. Je to dimenze, jejímž prostřednictvím častonastává okamžité vědění, přestože nemáme žádné smysly zachytitelné důkazy pro zdůvodnění takového vědění. Toto je dimenzereceptivního (přijímajícího) cítění.

Cítění je ale také podněcovatelem pro jednání. Je to naše energie tak, jak ji prožíváme. Pokud je silná, posouvá námi konkrétními směry – buď směrem k něčemu, nebo od něčeho. Její pohyb může být silnější než naše logika nebo naše schopnost myslet. Většina našich potíží pramení ve snaze sladit cítění s logikou, protože jsme byli trénováni, abychom si vážili logiky a znevažovali cítění. Výzvou pro nás je dovolit myšlení, aby znovu navázalo skutečný vztahs cítěním, místo aby se ho pokoušelo ovládnout a kontrolovat. Myšlení bylo vedeno k tomu, aby nedůvěřovalo poznání pramenícímuz cítění. Mnohokrát jsem při terapii pracoval s někým, kdo, když se začne vynořovat nějaký silný pocit, s ním bojuje a snaží se ho brzdit, pokud nejdřív „neví“, o co se jedná. Myšlení se musí naučit, že cítění má delší a hlubší paměť než ono samotné a že už ví, proč je tady. Myšlení se může naučit důvěřovat cítění a objevit toto „proč“ později.

Pokud se odtrhneme od  cítění, odloučíme se od  své energie, od své živosti a staneme se značně utlumenými. Plně vstoupitdo cítění znamená stát se kompletně vnímavými a  reagujícími. To je

Čtyři způsoby poznávání


10

obtížné, protože některé pocity jsou bolestivé a naše kultura nás učí

snažit se bolest zmenšovat, utíkat od ní, místo aby nám pomáhala

naučit se, jak se s ní plně setkat a vypořádat.

Dalším z důvodů, proč máme problémy s cítěním, jekontinuum. Protože energie je kontinuální, nepřetržitá a neexistuje jediné místo, kde by nebyla, nedávají nám pocity pevné rozlišení mezi námi a někým jiným nebo mezi dvěma objekty především proto, že když víme prostřednictvím cítění, neexistuje žádné pevnérozlišení; vše je kontinuální proud. Skutečně existuje spojitost mezi tím, kým jsme my, a někým druhým. To je jeden způsob, jak můžeme někoho jiného poznat okamžitě, aniž bychom se s ním kdy setkali nebo o  něm cokoli věděli. Toto je samozřejmě dimenze, v  níž se odehrává láska.

Skutečnost, že cítění potvrzuje spojitost veškeré energie, je také jedním z hlavních důvodů, proč má myšlení probléms formulováním pocitů. Myšlení funguje z pohledu jasných hranica rozlišování a definuje věci tak, že je odděluje od toho, čím nejsou. Cítění je proměnlivé a plyne v jednom souvislém kontinuu. Jazyk se do této dimenze nedokáže dost dobře napasovat.

Coby kultura jsme v oblasti cítění v podstatě negramotní.Protože je neviditelné, máme velký problém přizpůsobit mu svůj jazyk a  typicky bývá zachycováno pouze v  metaforách, tedy odkazem na  něco, co můžeme vnímat svými smysly, jako například „šílený jako rozzuřený býk“. Cítění je mnohem subtilnější než myšlení, a protože jazyk je nástrojem myšlení, nevyvinuli jsme si jazyk pro popisování vytříbenosti cítění. A náš výcvik v myšlenípředstavuje výcvik bez cítění. Školní třída je místo, kde je cítění záměrně omezeno; pokud má student intenzivní cítění, bývá obvykle zetřídy odstraněn. Rozhodně to není místo, kde bychom bylipovzbuzováni ke vstoupení do pocitů a k jejich přímému zkoumání. Jsme

Zvířata čtyř oken


11

také trénováni, abychom se zaměřovali na to, co je možné okamžitě

a snadno pojmenovat a popsat a v důsledku toho je to, co jeneposatelné, nepohodlnou dimenzí ve vnímání.

Cítění je mnohem víc jako vůně než nějaký objekt. Má jemné nuance a není možné ho vidět, ačkoli má nějaký zdroj (i kdyžtento zdroj nemusí být bezprostředně přítomný). Samovolně se odvíjí a může být někdy nepříjemné a samozřejmě naopak také rozkošné. Může viset ve  vzduchu tam, kde byl jeho zdroj intenzivní, a  ono tam stále přetrvává. Je to něco, o čem obvykle nemluvíme, pokud to není příjemné. Někteří lidé jsou na  něj jemněji naladěni než jiní. A u některých se zdá, že s rostoucím věkem vůči němu ztrácejí svou citlivost. Když je silné, pohání nás buď ke svému zdroji, nebo od něho. Protože je neviditelné, můžeme si uvědomovat pouze jeho působení. Může se držet v nějakém místě dlouhou dobu, ostatní ale mohou popírat jeho přítomnost. Může zesílit až kesvému vrcholnému bodu, než se rozptýlí. Osobu nebo nějakou událost obklopuje jako jeho aura. Jsme mnohem uvolněnější v prostředí přátelských pocitů než v prostředí s pocity nepříznivými, je nám lépe v jejich příjemných projevech než v těch hrozivých.

Cítění přesahuje obvykle akceptovatelné hranice poznání,protože je současně neviditelné a kontinuální, a coby způsob poznávání bývá typicky potlačováno velmi záhy v životě. Primárnímzpůsobem poznávání rodičů je myšlení, protože sami už jsou příslušníky kultury, která je to naučila, a  právě s  tímto rozhraním se dítě setkává při svém příchodu na tento svět. Takže dítě se svýmotevřeným způsobem poznávání nejprve narazí hlavou do hodnotového systému rodičů, což určuje okolnosti pro  jeho první nezbytnou adaptaci. A  přestože matka vůči svým dětem, když rostou, často udržuje otevřené okno poznávání prostřednictvím cítění, alespoň tedy po nějaký čas, jiní lidé ho obvykle otevřené neudržují.

Čtyři způsoby poznávání




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist