načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Žvaniti fér - Dan Bárta Petr Skočdopole

-6%
sleva

Elektronická kniha: Žvaniti fér
Autor:

Dan Bárta je jeden z nejuznávanějších českých zpěváků. Pohybuje se s naprostou suverenitou v několika odlišných žánrech, a z textů, které v minulosti napsal pro Instinkt i jinam, je ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  160 Kč 150
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74% 84%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Druhé město
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 173
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 2.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-722-7341-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dan Bárta je jeden z nejuznávanějších českých zpěváků. Pohybuje se s naprostou suverenitou v několika odlišných žánrech, a z textů, které v minulosti napsal pro Instinkt i jinam, je už déle zřejmé, že vládne i perem. A že ho baví svět nejen poznávat, ale své poznání také sdílet.
Kniha-rozhovor je v Česku zavedený žánr, ale „sebraná korespondence“ Dana Bárty a zkušeného novináře Petra Skočdopole jeho hranice napínají až ke krajnosti.
Žvaniti fér je nejen hravou aluzí na vanity fair (čili pošetilost světa), ale též vpravdě jazzovým, nenasytným proudem řeči plné slovních hříček, nenápadných doznání i střízlivé moudrosti.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 1





dan bárta
žvaniti fér
petr skočdopole
sebraná korespondence
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 3





© Dan Bárta, Petr Skočdopole, 2013
Photos © Archivy autorů, 2013
Typography © Robert Lízler, 2013
© Druhé město – Martin Reiner, 2013

ISBN 978-80-2276-72-1
Elektronické vydání první
Příprava elektronických formátů Kosmas www.kosmas.cz
TIRÁŽ





„... ale i z těchto slov cítím, že by se z nich daly
vyvodit závěry, jaké nemám na mysli, přestože je
doplňuji příklady.“
Vincent van Gogh
„Omlouváme se, ale nejsme si úplně jisti, jak to
myslíte.“
Korintští sv. Pavlovi
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 5





Úvodem:
Neznali jsme se, když jsem Dana Bártu poprvé požádal o rozhovor.
Bylo to pro časopis Instinkt, kde jsem tenkrát pracoval, někdy na
jaře roku 2008, a on neprojevil zrovna velké nadšení. Nechtělo se
mu, ostatně jako obvykle, když jde o rozhovor pro média. Ale trochu
jsme se nad tím zasekli po nějakém jeho koncertě, dali si pár
panáků... a nakonec přece jen svolil. Ovšem s podmínkou, že nebu­
deme mluvit, jen si psát. Přes skype. Nikdy jsem to předtím nedělal
a nechtělo se mi ani teď.
„Rozhovor bez osobního kontaktu je na houby,“ namítl jsem.
„Nesmysl. Bude se ti to líbit. Když píšu, jsem to víc já,“ opáčil
– a stejně nebylo na vybranou.
Měl pravdu. Líbilo se mi to. Dostalo to jiné tempo, otázky i odpo­
vědi jinou váhu. Dan je obratný vypravěč, když už se pustí do
povídání, ale teprve když píše, vynikne nejlépe jeho pozoruhodný
cit pro jazyk, nezvyklé obraty, zkomoleniny a nečekané pointy.
Líbilo se mi to tak moc, že jsem Danovi navrhl, aby pro Instinkt
začal psát. Napadlo mě, že by mohl začít třeba rozhovorem
s Karlem Gottem. Nebyl proti, ale neklaplo to. Klapla ovšem jeho
série textů o přírodě. Nenápadně vtipné postřehy z jeho pilného
nejen přírodovědného samostudia a z cest od Šumavy po Namibii
patřily k tomu nejlepšímu, co se mi kdy v časopise dostalo od
externisty pod ruku.
Spřátelili jsme se, občas se potkali, leccos probírali. Po jednom
opravdu dlouhém hovoru od soumraku do úsvitu u Romana
Holého na zápraží v Dlouhé Vsi jsme si začali pohrávat
s myšlenkou, že bychom v tom žvanění mohli pokračovat nějak
pravidelněji a uceleněji.
Napišme skypový rozhovor, napadlo nás dokonce.
A taky že jo.
Psali jsme si déle než rok. Po večerech, po ránech, z domova,
z hotelů, ne často, ne málo. Snažil jsem se držet žurnalistickou
formu, kde se ptám a Dan odpovídá, ale někdy se to zvrtlo...
Petr Skočdopole
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:39 Page 7





zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 8





9
[22. 11. 2011 21:01:19]
Začátek. Mezitím fotbalisté postoupili na EURO. Ministr Kocourek
přiznal, že odklonil miliony. Kapela J.A.R. odehrála svůj pravidelný
výroční koncert v Lucerně. V ústecké zoo se narodili dva tamaríni
bělohubí. Dan Bárta odklonil asi sedm stovek, dojel šňůry s Richardem
Müllerem j. h. a s J.A.R. a odjíždí na šňůru s triem Roberta Balzara; po
padesáti podzimních odehraných koncertech vypadá trochu jako
bělohubý kocourek za euro.
Až jednou někdo dočte tohle povídání, co by si měl pomyslet
o chlapíkovi jménem Dan Bárta?
Nevím. Spíš by bylo dobrý, aby si sem tam pomyslel něco o sobě. Mně
by stačilo, kdyby nenabyl dojmu, že je to další čistá zbytečnost,
postradatelnost, otrava, což jako tak jako tak je, ale zatím jsem to
myslel přízemněji než v tom smyslu, že stejně jednou všichni odej­
deme do věčných lovišť.
To je ještě daleko. Konec knihy i věčná loviště. Před pár dny,
17. listopadu, J.A.R. slavili dvaadvacet let. Kdo by si to na začátku
pomyslel, že na ně po takových letech bude chodit vyprodaná
Lucerna. Ty jsi ale na počátku nebyl, co jsi vlastně dělal v den,
kdy tahle kapela vznikla? Kdo jsi tenkrát onoho 17. listopadu
1989 byl?
Kristaboha. Nejdřív jsem se trochu divil, co se děje. Byl jsem drobet
zvědavej, jak kdo co myslí. Byl jsem na nástavbě v Plzni na rentgenu.
V tý době už člen skupiny Výprodej. Nehráli jsme, stávkovali jsme.
Motal jsem se po Plzni s trikolórou, dozvídal se to i ono. Párkrát jsem
byl na náměstí v davu. Jak se začalo skandovat Charta do toho, šel
jsem znechuceně domů. Ve škole debatil se spolužačkama o Havlovi
a Západu a demokracii a takovejch těch věcech, o kterých jsem věděl
kulový. Zastával jsem poměrně, ehm, konzervativní postoj, to zna­
mená jemně prosocialistickej. Zkrátka pěkně znormalizovaný
mladík jsem byl. Když byla generální stávka, jedna holka ve třídě
řekla, že je bezva, že se hejbou ledy, ponivač odpadne radiodiagnos­
tika. Tak jsem se namích a že dav jako dav, a já že se budu raději učit
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 9





10
a do stávky jsem nešel. Ze třídy tehdy s tím, že jsem blbec, odešly asi
čtyři holky, jinak nikdo. Pak jsem se dozvídal víc a víc a po pár týd­
nech přivezl na vlastnoručně vyrobených átrojkách s hesly revoluci
do Dlouhý Vsi a vylepil ji na zastávce u konzumu. V Plzni jsem pak
byl na koncertě skupiny Olympic, která ale nakonec nehrála, seděli
na jevišti ještě s nějakýma plzeňskýma muzikantama, ehm, spíš
takovýma podnikatelama, no, a nad nima nápis KSČ, VRAŤTE NEPRÁ­
VEM NABYTÝ MAJETEK. Tak nějak mi to celé hořklo v ústech, ale na­
jednou se dala sehnat spousta muziky, a knížek taky, nemusel jsem
mít přehrávky, abych mohl hrát a zpívat, nebyl jsem příživník najed­
nou, já najednou nemusel povinně na vojnu, dala se kouřit tráva a smát
se všem směšnejm lidem, co jich jen na světě bylo, se dalo, a to mi
přišlo dobrý. Tak jsem pomalu přešel na stranu demokratizující se
mládeže, jakkoliv nápis na zdi mého pokoje hlásal někdy kolem
Vánoc 89 „Polibte mi prdel, lidé dobré vůle, neboť vlk se nažral a
kozy zůstaly celý“:­)
Ty asi obecně nebudeš moc euforickej typ, co?
Euforickej jsem, jenže se nadchnu spíš pro kraviny. Třeba, že jestli
se má jádro k obalu atomu jako hrášek k norimberský letecký hale,
pak při vší úctě musí být i hmota ve smyslu železný nosník nebo
třeba pohoří a jeho podloží v podstatě prázdnej prostor, to mě
dokáže nadchnout.
Aha. Zaujal mě ten tvůj devatenáctiletý prosocialistický
konzervativní postoj uprostřed té prokapitalistické euforie. Čím to?
Souvisí to nějak s tvými rodiči?
Ani ne. Naši káesčíci nebyli, táta na ně tak zběžně doma nadával
a máti na něj Honzo, nech toho. My jsme v tomhle smyslu politiku
neřešili. Táta chtěl, abych se dobře učil, máma, abych byl hodnej
a slušnej a pracovitej a nelhal a tak, takový ty běžný lidský ctnosti.
Možná jsem jen příliš fandil dobru v pohádkách a měl drobet
přepíčenej smysl pro spravedlivost a byl důvěřiv. Doma, když jsem
byl ještě v Sokolově kluk, jsme běžně koukali na ZDF a ARD, ale mně
žádnej rozdíl kromě jazyka vůbec nedocházel. Možná bych dal
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 10





11
dohromady foneticky pár tehdejších reklam, ale to je asi tak všechno.
Spíš šla prostě politika tak nějak úplně mimo mě. S hochy na gymplu
jsme ostentativně pohrdali konzumní společností, dokonce jsme
i používali tohle slovo. Bavili nás hipíci, což jsou sice zápaďáci, ale
levičáci...
Politika jde mimo tebe i teď?
Nejde mimo mě, vnímám ji tak jako občansky, ale to bys musel být
konkrétnější. Politika je ošemetná věc, ne pro ni samotnou, ale proto,
že jsem v podstatě naivní a idealistický člověk, mám ten dojem, é, mám
tendence příliš věřit tomu, co zrovna čtu nebo s kým se zrovna ba­
vím. Nebo příliš citlivý jsem. Jako emotivní, myslím. Ale politika je
věcí vyjednávání, to už ve svým věku samo sebou umím a vím, proč
to dělám, ale jsem radši, když vyjednávat nemusím. Není to pro mě
vhodná hra, vyčerpává a rozesmutňuje mne.
Znáš nějakého politika osobně? Přes takovou zkušenost se
někdy líp chápe, čemu ti lidi vlastně čelí.
Osobně jako z očí v oči ano, dokonce se s nějakými i zdravím, ale v té
chvíli prožívám ještě větší zmatek – neznáme se dost osobně. Někteří
jsou vlastně sympatičtí, jiní ne. Někteří jsou směšní, jiní nebezpeční,
ale to jsou jen dojmy, takoví mi připadají na první pohled nebo kontakt.
Velmi rád bych nikoho z nich nepodezříval, ale trochu podezřívám
všechny. Někteří musí být velice chytří, i když leckdy spíš ve smyslu
vychytralí. Jestli je pravda, že moc je brána k ženám a majetku, pak
někteří vypadají, jako by se zacyklili v prostředku samém. Že jako
se nedostanou k cíli, taková drobná psychopatologie. Ale jistě jsi
správně postřehl, že se z toho snažím nějak vycouvat. Nemám žád­
nou silnou osobní zkušenost s politikem, zato velké zkušenosti
s mediálním obrazem jako takovým. To, co se občas dozvídám, mě
nutí, abych byl zdrženlivý, ne proto, že bych se bál, ale proto, že ctím
princip jakéhosi bazálního práva na spravedlnost. A nebaví mě gene­
ralizovat. To je ale hezká politická věta:­)
No vidíš, mohl bys to zkusit třeba u Babiše, bude brát nové tváře.
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 11





12
Tvá milá je tisková mluvčí politické strany. Nemáš o ni v tom
světě podezřelých chlápků strach?
Ani vlastně ne. Vlastně čím dál menší. Pracovití někteří jsou, dokonce
i vypadají, že jim o něco jde, ale snažím se stát stranou, už kvůli sobě.
A na Babiše kašlu, podezřelý je mimo jiné to, že se byznysmeni snaží
podílet na moci přímo, dřív šli a chodili přes různý skupiny a lobbisty
a podobně, ale dneska populisticky vyhlásit vyčištění Augiášova
chlíva (hovnama z loňska, mimochodem), koupit si za těžce (ale
podezřele) vydělaný peníze pěkný mediální obraz a pak si případně
přizpůsobit zákony podle toho, s čím si představuju, že budu ob­
chodovat, je z nějakého důvodu v kurzu. U nás vážně stačí už jen
podlehnout pocitu jednookosti a drobátko si zachtít... Potíž všech
těchhle rychlokvašených, v uvozovkách politických subjektů spočívá
hlavně v tom, že se vylíhnou v jedný hlavě. Nereprezentují žádnou
dohodu, žádný směr, jsou jen developerským projektem. Mohly by
fungovat jen, a to kdoví jestli a jistě ne pořád, kdyby vyhrály volby
úplně na celý čáře. Neumějí vyjednávat. Nepočítají s tím. Nemají kam
uhýbat, jak manévrovat a tak dále. Stát není firma, to se mnoho
chytráků velice plete, ale velice. Ten sílící dojem všech vrstev
společnosti, že peníze zmůžou všechno, mě drtí, upřímně řečeno.
Když je řeč o penězích... Jsi český top zpěvák skoro dvacet let.
Karel Gott v tvých letech a v režimu, který se tvářil, že o prachy
přece nejde, měl obří vilu nad Prahou. Nechci ti fandit, ale při
pohledu na tvé nájemné bydlení v činžáku cítím kapku
nespravedlnost, jak to, že naproti jeho vile nestojí tvoje?
Tsss, lepší je umět opravdu zpívat a opravdu to, co opravdu chci, než
mít vilu nad Prahou, kámo, to mi věř:­) Když dostal KG státní vyzna­
menání, vylila se ze mě taková nahořklost, někde to najdu, je toho
skoro stránka, ale bude to soukromé, jen mezi námi, mít úctu k šedi­
nám patří k mé věci...
No počkej, to by byl materiál, který by nám pomohl knihu prodat
i v německém překladu, zvaž to.
Když myslíš...
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 12





13
E-mailem dorazila od Dana za nějaký čas tato zásilka:
Jednou ze základních charakteristik totalitního systému je přehrazení
a filtrace toku informací přicházejících do tohoto systému zvnějšku
a existence privilegované vrstvy jeho obyvatel, která má na příjem
a zadržování těchto informací monopol a dále s nimi nakládá, a to
účelově. Téměř vždy manipulativně a velmi často zištně. Národní
umělec Karel Gott do této privilegované vrstvy patřil. Vzhledem
k jeho nadání je ovšem spíše zlou ironií osudu, že těžiště jeho tvorby
spadá do období let 1960 – 1990 (kryje se s vládou komunistů
v Čechách). Jeho um spočívá v interpretaci, autorem není. Výběr
repertoáru však interpretačním kvalitám, možnostem a schopnos­
tem Karla Gotta často neodpovídal a neodpovídá. Jakkoliv jeho
hlasová technika (intonace, dikce, barva, výdrž, elasticita, vedení
a dynamika tónu) a jeho koncentrace a nasazení při živém provádění
písní snesou velmi přísná měřítka, při bližším zkoumání vyjde na­
jevo, že jeho muzikální talent je, s ohledem na jednu z bazálních
komponent hudby – totiž rytmus – poněkud neúplný. Přestože kouz­
lo jeho osobnosti je mimo rámec běžné zkušenosti a velmi daleko
od průměru, jeho přínos – tedy příspěvek lidstvu – v oblasti reprezen­
tace českých zemí na poli kultury je, co do formy, obsahu a popravdě
i úspěchu v poměru s jinými Čechy, kteří si pro svou svobodnou (!!!)
tvorbu (a tím pádem, z donucení, i život) zvolili mnohem „skutečnější“
prostředí neomezovaného světa (namátkou Miloš Forman, Jan
Hammer, Miroslav Vitouš, George Mraz, Jan Kaplický), přinejmen­
ším diskutabilní.
Karel Gott si nicméně své ocenění zaslouží, zcela v mantinelech bib­
lického „čistému vše čisté, kdo smrdíš, smrď ještě, lovers keep on lo­
ving“; směřoval k němu. Je to pracovitý, cílevědomý člověk a nepo­
chybně zastává názor, že umění má být apolitické a líbivé – a pro
všechny.
Masová kultura je ovšem z definice populistická a v tomto kontextu
vypadá udělení vysokého státního vyznamenání panu Karlu Gottovi
Hradem spíše příznačně než jakkoliv jinak. V tom smyslu, že pro
současný Hrad je důležitější učinit dobře spíše potenciálnímu voličstvu
než věci. V principu tedy celé ocenění vyznívá tak, jako by Sám Pan
Prezident Václav Klaus řečený Vlivný oficiálně přiznal a mediálně
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 13





14
„řádně provětral“, komu že osobně, při příležitosti vyhlášení dalšího
ročníku ankety Zlatý Slavík zaslal hlas. Zkrátka použití Mistra Vel­
mistrem.
Mou první emocionální reakcí na zmíněný fakt byl, přiznávám, mírně
pohoršený údiv, který byl záhy vystřídán pocitem marnosti a skepse.
Momentálně jen tak jako významně krčím rameny – vehementně se
snažím vnímat tuto „kauzu“ jako něco neodvratného a přitom banál­
ního, jako dejme tomu počasí, úřední hodiny bankovní pobočky u nás
v ulici nebo tak něco.
Zákon hudebního tělesa
Těleso vynořené se všemi dostupnými prostředky snaží udržet na
hladině.
Navíc jsem si hořce vědom, že souhlas se zveřejněním tohoto výlevu
vypovídá mnohé i o mně samotném...
Hm, to asi jo, ale je to dobře vyjádřeno. Celkem mě tedy
překvapuje, že tě to takhle vzalo, ale vlastně jo, státní vyznamenání
v té dnešní podobě je úlet jaksi samo o sobě. Nejen pro Gotta,
obecně. To takhle dát to pilotům, co utekli do ciziny válčit za
tuhle zem, ale v době míru a blahobytu? To se pak spustí hádka
o Mašínech a tvrdí se, že to byli vrazi, zatímco na Hradě se při
chlebíčcích rozdají medaile herečkám a zpěvákům.
Jojo, státní vyznamenání. To když dostal James Brown jedno takový,
za propagaci kultůry a zdravého životního stylu v zahraničí, všude
se hrála ta jeho I’ M LIKE A SEX MAŠÍN, znám...
Tak tak. Takže zpět k tomu, že vila tvá proti té Mistrově nestojí.
Nejsou to ale přece jen velké svody, za pár kompromisních písní
nebo vystavenou tvář někde pořádně vydělat?
Ani ne. A někdy jo. Vlastně, když máš „dodat“ jen to řemeslo a přitom
jsi zvyklý jen na svobodnou tvorbu, bývá to dilema skoro vždycky.
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 14





15
Někdy jsem se na sebe zlobil, že jsem trochu zbytečně zásadový, ale
mnoho toho nebylo. Když se člověk nemusí kontaminovat totalitním
režimem, jde v podstatě o prd. Pak si už člověk jen promyslí, co
všechno je ochoten udělat pro peníze. Já, kromě svobodné a dobro­
volné práce, toho moc ochoten udělat nejsem, takže můžu mít buď
štěstí, nebo smůlu. Zatím je to parádní, děkuju velice. Jak stojí psáno:
kdo se rozhodne převracet svět, nemá právo si stěžovat, když uvázne
v jeho soukolí.
Takže dobře ti tak. K stáru odměnou ti bude dobré spaní, ať už
třeba pod mostem.
Houby, to bych musel mít vážně pech. To není moc pravděpodobný.
Co když přestanou chodit lidi, desky už se neprodávají, hlasivky
řeknou sbohem. Máš úniky?
Něco by se našlo. Daleko horší by bylo naučit se nebejt nasranej, než
se uživit, kámo, to mi věř:­)
Zpívals odmala? Niterná nutnost, abych vzletně řekl?
Jo. Málo platný. Zpíval jsem od úplného mala. V rámci neurózy, kterou
jsem si uhnal ani nevím kde, totiž, že jsem sebou před usnutím mlátil
ze strany na stranu se zavřenýma očima a vydával zpěvavé zvuky,
dokud jsem se neunavil a neodpadl, jsem slyšel v hlavě leccos ryt­
mického a melodického. Občas prošel kolem dveří nějaký rodič, ťukl
do dveří a zvolal: „Nevej!“ Byl to takový každovečerní náš rodinný
rituál pěkných pár let. Budu se muset zeptat našich, jestli jim z toho
občas nejebalo:­) Svůj první honorář jsem dostával už ve školce.
Babička mýho kámoše, co bydlela v západním Německu, tak ta, když
přijela, zavelela: Dojeďte mi pro zpěváčka. Sjeli pro mě a já jel za
balíček třešňovejch a skořicovejch žvejkaček značky ION na koncert
výtahem do sedmýho patra. Všude voněl wofalor, já zazpíval tři lidov­
ky, sbalil jsem žvejky a jel domů:­) V pěti jsem písní „Kovář“ rozsekal
Hornický dům kultury a techniky na sokolovském Novém náměstí.
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 15





16
A v šesti jsem si dal padáka z dětskýho sboru kvůli nějakejm mejm
dojmům. Paní učitelka Macková tehdy sázela krk, že se budu živit
hubou. Pořád je to stejný, akorát vím líp, co a proč dělám, hmm, a taky
se umím trochu líp ovládat, až k sebenenávisti, áááá:­)
Solidní základ. Na scénu jsi pak vlítl jako celkem uřvaný zjevení,
dneska je tvůj projev daleko techničtější. To jsi do toho kdysi
šel úplně bez školení, pěveckého vzdělání?
Bohužel.
To ses mohl celkem brzy odrovnat.
Asi možná mohl. Ani vlastně nevím, jak jsem to tenkrát myslel, prostě
jsem do toho šel po hlavě bez hlavy. Odrovnat jsem se mohl, ale vím
to až dneska.
Prý teď pečuješ o hlasivky zodpovědněji. Říkala mi doktorka
ORL Dáša Černochová, že jsi jí nedávno dokonce posílal z turné
fotku svých hlasivek, aby ti je na dálku posoudila. Je to tak?
No jo, je to tak. Přece jen jsem pořád na cestách, Dáša taky, asi byl i ví­
kend, byla to taková konzultace. Měl jsem zánět pravé hlasivky, což
moc legrace nebyla vlastně. To se poznalo podle toho, že jsem byl
naven děsivě klidný...:­) Hlasivky jsou sval, rozezpívávání se, pár cvi­
čení denně, zahřívání a vědomá práce při koncertě, abych to neurval,
nepřekřik, to patří k věci. Technika patří k řemeslu jako k lesu strom.
Tu poznámku o klidu moc nechápu. Když jsi zdráv, jsi neklidný?
Ale ne, jen že jsou jisté mody chování, že v opravdu vypjaté situaci
člověk leckdy panikaří méně než v nějaké běžné. Je to takové sebezá­
chovné. S rozumem v hrsti, jakkoliv se srdcem v kalhotách.
Jo tak, to je fakt. A tohle byl moment pro paniku? Jak je to vážný
pro zpěváka, když se zanítí ten nejpodstatnější sval jeho obživy?
Pár antibiotik a je to, ne?
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 16





17
No, můžou tam být nějaký následky, který změní tkáň a její vibraci,
zjizvený okraj hlasivky jinak pracuje, tedy se můžou změnit všechny
možný parametry, od barvy až po rozsah, navíc se pak našinec pod­
vědomě dost kontroluje, pořád se poslouchá, ne, jestli ladí a je v rytmu,
ale jestli je to to, co to bývalo. Hlasivky jsou párový orgán, zjedno­
dušeně řečeno potřebuju kontrolovat štěrbinu mezi nimi, a tím, jak
hlasivky napínám, ovládám výšku tónu. Je to ve spojení s mluvidly
velice jemná motorika, jen ten sval nevidět. Představ si, že dáváš tělu
pokyn, aby zahýbalo prsty na ruce, a ono tě ignoruje, aniž by tě milo­
stivě zpravilo o tom, že. Jenom to vidíš, že se ty prsty nehýbou, i když
ty s nimi „hýbeš“. Hlasivky nemají nervy komunikační, nebolí to a nic,
je to takové divné, dost děsivé odumření. Věříš, že chvilkové. Každou
chvíli se dozvíš, že jsi v klatbě, všechny tiky od povykování ve vyso­
kých prázdných chodbách, pokusy zopakovat co nejrychleji ve správné
výšce a délce zvuk právě uslyšeného klaksonu, brumlání si v do­
pravních prostředcích, pokašlávání „přes trubku“ a úmyslně hlasité
výdechy tě nachytají na švestce. O běžné řeči nemluvě. Kdyby to bylo
poškozený, nemohl bych si dělat, co chci. Obživa sem, obživa tam,
kámo, ale radost, smysl života, útočiště, tak nějak jako integrita – o to
bych velmi nerad přišel.
[6. 12. 2011 10:37:23]
Vladimir Putin vyhrál se svou stranou Jednotné Rusko ruské
parlamentní volby. Karel Gott vyhrál Českého slavíka. Výtvarník
Roman Týc odsouzen k měsíčnímu nepodmíněnému vězení. Dan
Bárta dohrál koncert s The Tap Tap, kde se opravdu pobavil z mnoha
dobrých důvodů. Dál dobrovolně zůstává na svobodě v nejednotném
Česku.
Přemýšlel jsem, cos minule psal o převratu. Našel jsem
zajímavý video na webu, mrkni na to. Je to rok 1990, Zlatý slavík
s Bartošovou, Gottem a taky Krylem, Hutkou a Kubišovou. Mix,
z něhož už tenkrát mohlo být trochu jasný, že se toho vlastně moc
nezmění. Masová zábava zůstane vždycky masovou zábavou.
Panejo. Tak ten samet měl tu povahu, že to byla spíš urychlená evoluce
než revoluce. To, že si mnozí (včetně mě) mysleli, že to „správné“ po­
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 17





18
stupně nahradí to „špatné“, ještě neznamená, že se to stane. Nestalo.
Někteří můžou být vážně rádi, že nezažili Böhmen und Mähren v ak­
tivním věku, zpívali by taky, až by se jim brady třásly. Ale o to zpívání
nejde, jde o to, že by se museli spřáhnout s vládnoucí terorpartou, aby
na tom zpívání taky mohli pořádně vydělávat. Zpívat (si) může každej,
vydělávat ne – platí v totalitě. Zpívat i vydělávat může každej – platí
(teoreticky) v tržní společnosti. Tak se to prostě tak nějak setrvačně
a idealisticky rozprostřelo do Slavíka roku devadesát. Masového. Bez
přílohy. Sotva se lidi napapali a ovoněli, na všechno zapomněli. Včera
mě v noci napadla taková kravina, jak vezmu záběry z devětaosm­
desátýho a místo původní zvukový stopy dosadím jinou. Dav bude
skandovat místo „Svobodu!“ třeba „Kindervejce!“
To je dobrý, neříkej to Romanovi Týcovi, jinak to hned udělá za
tebe. Myslíš, že bys bez roku 1989 nebyl profesionálním
zpěvákem? Třeba bys taky přistoupil na nějaké kompromisy.
Myslím, že bych bez roku osmdesát devět nebyl profesionálním
zpěvákem. Za a) v osmdesátým osmým jsem neuspěl u přehrávkový
komise, takže jsem měl zakázáno od státu živit se zpíváním jako
hlavním zaměstnáním, musel jsem mít jiný a k tomu si mimo pracovní
dobu tak jako přizpívávat. Za honorář v řádu desítek korun. Jako ama­
térský zpěvák pod zřizovatelem, což musela být nějaká organizace,
třeba hasiči nebo svaz mládeže někde. Je ale pravda, že jsme postupně
měli čím dál víc lidí na koncertech, ale to bylo, až když jsem vlastně
začínal potřetí, tedy s Alicí, to už jsem se žádnejch chytrolínů ptát ne­
musel. Ale pozor, aby bylo jasno, zpíval jsem ve svejch osmnácti jistě
dost bídně, byl jsem dříví z lesa. Kompromisy nevím. Já jsem opravdu
ambiciózní spíš umělecky než podnikatelsky, fakt. Takže když mi
někdo kecal do not, krapet jsem se durdil. A za druhý, párkrát jsem se
s tou naší podnikatelskošoubyznysáckou elitou v raných devadesátých
potkal – vlastně v podobných souvislostech jako Slavík ’90, jenže jsem
jako reprezentoval nastupující generaci, a bylo to dost tristní a smutný
poznání. Proto jsem dnes také jaksi velice šťastně mimo to. Ne mimo
hudbu, ale to taxikářský podnikání se zábavným zvukem. Za b) žil
bych úplně jiný život, nepotkal bych ty lidi, ale jiné, zkrátka kdyby a ryby
a tohleto.
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 18





19
No právě, vždycky samo sebou záleží mimo jiné (charakter,
vzdělání, rodina...) na tom, koho kdy potkáš. Kdyby tě v roce ’88
zahlédl u přehrávek František Janeček a řekl ti: v tobě vidím
velký talent, budeš si říkat Mário a my z tebe uděláme boháče,
poslal bys ho do háje?
Poslal. Věřím jistě, že poslal. Můj první kšeft (a jedinej) někdy v roce
osmdesát osm byl ve velký Lucerně maturák. Dohrál jsem, šel jsem
za kapelníkem Extrabandu Jardou Rajtmajerem a dal jsem si sám
padáka. Tehdejší náš manažer to tak jako zkoušel, že jako rockové
kostýmy, měl jsem takovou bílou bundu s modrýma a červenýma
třásněma nebo co, prokristasvatýho:­), no vydrželo to přesně to jedno
bolestný a zoufalý, nekonečně dlouhý hraní. Nepřijdu na to hned,
přiznávám, chvilku to trvá, jsem slušný a trpělivý člověk, ale...:­)
Dokonce jsem měl tu drzost nevzít lano do rozjíždějících se Wanas­
tovek... Navíc boháče! Kdyby řek hvězdu, to bych možná zakolísal,
ale boháče! V osmnácti! Po osmnácti letech dennodenního čtyřia­
dvacetihodinového multimediálního dozvídání se, že bejt boháč je
zlo a svinstvo a zlo a svinstvo a zlo a svinstvo...
Tak jo. Řeknu ti, jak tě dnes vnímají některý lidi, co bych si
myslel, že si tohohle na tobě vážej. Seděl jsem s kamarádem,
vlivným pracovníkem seriózních médií, a říkám mu o tom, že spolu
píšeme tuhle knížku. Povídá: No jo, to se ale asi moc neprodá,
Dan Bárta není přece celebrita. To jsi měl radši sáhnout po
Michalu Davidovi. Cítíš se dotčen?
Drobet, ale ne vlastně moc. Ne proto, že by si nějakej tvůj vlivnej serió­
zní kámoš, cheche, neuměl srovnat myšlenky:­) Ale spíš, že kdekterej
vlivnej seriózní člověk uvažuje tímhle způsobem. Že je zmasírovanej
jako hračka na klíček, která když uvidí modrý světýlko, udělá haf haf.
Že si jako vlivnej a seriózní kámoš nedovolí používat vlastní mozek.
Teď to vypadá, že mě to vlastně pořádně namíchlo, tak klidně, ale
ne to, jestli já jsem nebo nejsem celebrita, to je relativní a nepod­
statný, spíš jde o to, jestli takovej seriózní a vlivnej člověk připustí,
že vůbec může existovat někdo, kdo dělá něco ne proto, aby to pro­
dal, ale proto, aby to prostě udělal. A že pak o to, aby se to prodalo,
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 19





20
se postará, a to případně, někdo jinej. I za tu cenu, hypoteticky třeba,
že ze mě tu celebritu udělá, aby se to prodalo. I když pro tebe a pro
mě je podstatný, aby se to udělalo. Což ještě zdaleka ani neznamená
vydalo. Takže dělat něco s tím, aby se to prodalo, a ne udělalo, je za
jistých okolností velmi na hovno:­) A podle toho to tak tady vypadá.
Prosperita je tu, ale dobrý pocit ne:­)
Souvisí to ostatně znovu s tím Slavíkem. Letos jsem se na to díval.
Nelze tomu už upřít jistou zručnost, dokonce jakousi nadsázku
v moderování, pělo se tam dokonce nejspíš většinou naživo. Ale
byl to i tak spíš smutek. Nejsledovanější televize dá do
primetimu soutěž založenou na pár hlasech nějakých hospodyněk,
zmasírovaných radiem Impuls, dvě hodiny se vítězové
rozplývají nad svým fantastickým úspěchem, mezi nominovanými na
objev roku je jakási banda Legendy se vrací Petra Šišky, pak
dcera Dalibora Jandy, nikdy jsem o nich neslyšel, a to jsem
docela hledač. A druhý den se ostatní média zabývají seriózně tím,
proč je Karel Gott stále nepřekonatelný. Kolikátý jsi vlastně byl,
když už jsme u toho?
Sedmej bez celý tý mašinérie škemrání o hlasy. Jenom z hraní si svýho.
Tomu říkám úspěch! Mainstream se zabývá maistreamem, odtud
mainstream. Mein stream je trochu mimo mainstream. Když main­
stream analyzuje sám sebe, je to vlastně takové milé a logické malé
samopotvrzovací kolečko. Jestli to bylo živě, nevím, nemusím ti věřit,
já to neviděl. Vlastně jsem to prohrál, někde jsem totiž ten den
opravdu živě hrál. Pro plný klub. Jsem tomu rád, že mě to vlastně
minulo tak, že jsem o tom ani nepřemýšlel a výsledky si stáhnul jen
tak na baru, po něčí podobné otázce pár dnů po trachtaci. Před
rokem jsem byl devátej, to byl drobátko propad, dal jsem tomu pak
asi hoďku amatérské statistické analýzy u kompu. No, a teď sedmej.
Už to zase hezky leze nahoru, tak to má být:­) Jednou jsem byl třetí,
seděl jsem v hledišti, nebylo to vůbec příjemné, spíš stresující, hm,
ale to bude spíš povahou.
Takhle v nějakém tom rozboru ex post komentoval tvůj neúspěch
třeba skladatel Jaroslav Uhlíř: „Dan Bárta zpívá složitější písně,
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 20





21
do popového Slavíka příliš nepatří. Měl by natočit nějakou
pecku.“
Ale jo, pecku by to jistě chtělo, vždycky věřím, že to, co zrovna dělám,
bude hrozná pecka. Anebo jestli to nebude spíš tak, že já dělám
úplně normální, jen drobet poučený pop, a ti, co do popového Slavíka
„patří“, dělají nesnesitelně primitivní a prvoplánově podbízivé a bez­
obsažné blbosti, hmmm. Ale jsem celkem klidný, bláznit nebudu.
To by bylo stejné, jako kdyby, dejme tomu, po nějaké divácké anketě
sebezpytný Egon Schiele začal črtat místo tuberkulózních kurev pej­
sky a kočičky na hrnky.
Problém našeho trhu vidím v tom, že když někdo jede mimo
mainstream, je ten jeho stream strašně slaboučkej. Když někdo
jede mimo mainstream na anglickém trhu, pořád oslovuje
desítky milionů lidí po celém světě. U nás ten hlavní proud
semílá lidi, kteří by jinak mohli jít vlastní cestou, kdyby se tím
dokázali uživit. Bylo mi skoro líto některých borců v publiku
Slavíka, jak bylo vidět, že se v podstatě trápí, ale když holt mají
hypotéku. Je škoda, že to takovej Klus nebo Nightwork
nesabotujou.
To je jejich volba, ale dnešek jaksi, zevšeobecněno, tvrdí, že co je
úspěšné, je dobré. Což může platit, samo sebou, ovšem právě tehdy
a jedině pod značným kompetičním tlakem, hhh, abych tak řekl. Proč
sabotovat vlastní úspěch, to skoro nejde přece. Ale vlastní prácičku
by si našinec občas zasabotovat mohl, už kvůli sobě. Říká se tomu
sebereflexe... Aby bylo jasno, tomu půl pátému tisíci lidí, kteří mne
tam „chtěli mít“, upřímně děkuji, tak, jak ty dvě mladé entity, které
jsi zmínil. Jenže si tak jako říkám, kdoví jestli to nejsou ty čtyři a půl
tisíce, které mě považují za svého koně právě proto, že tam nejsem.
A tak dále. A k tomu anglomainstreamu: Pcha! Takovej Sting je
složitej, ale chytlavej, nebo třeba Seal taky nezpívá skákal pes přes
potok, Prince, Jackson, Beyoncé, Badu, Cullum, Lo Green, Plant,
Queen... to by bylo ještě na dlouho... jenže to anglopublikum je vy­
chované – delším vývojem mainstreamu, „pozřením“ afro hudby,
která má v sobě mnohem živější pohyb, jazykem s pohyblivým
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 21





22
přízvukem, celkovou otevřeností, větší konkurencí a taky vyšší
sebedůvěrou těch, kdo do něj chtějí vstoupit. Jinak ještě můžu bejt
docela rád, že nejsem alternativní mainstream třeba v Panamě nebo
polotalentovaný Tamil. To by bylo teprve krušné živobytí.
Ještě sníš o tom, že bys to zkusil v anglocizině?
Samo sebou že sním. Dostat se ven je sen. Zatím ještě ne cíl. Ještě to
bude něco chtít. Zatím ještě přesně nevím co.
Co myslíš, že to bude potřebovat především? Znovu chuť začít
od nuly?
Chuť začít od nuly mám v podstatě každý den, jen se někdy pro samé
hraní ta chuť jaksi nedokáže manifestovat v nějaké akci. Pódium to
bude potřebovat, především a hlavně. Trochu se okovat. A pak někoho,
kdo uvěří tomu, že se to dá dělat, prodat, šířit. Ale jsem muzikant
a zpěvák a až pak případně celebrita a až pak podnikatel, ne naopak,
to má tvůj vlivnej a seriózní kámoš recht:­)
Já v tom vidím tohle úskalí: řekl bych, že nejen Panama, ale
i Bulharsko, Belgie, Ghana mají své Dany Bárty. A samozřejmě
USA jich má tisíc a Velká Británie tři stovky. A všichni by chtěli
rozevřít trochu víc křídla.
Vždyť říkám, že by to mohlo bejt horší. Ovšem zase na druhou stranu:
naši pěvci se jistě do klubu na basilejském předměstí nehrnou...:­)
Na basilejském hlavním náměstí už pěje švýcarský Dan Bárta
a sní o Cotton Clubu. Ale ok, abych tě nepodcenil, USA nemá tisíc
Danů Bártů, ale sto, Velká Británie třicet:-)
Tisíc nebo sto, třicet nebo padesát, z tý střelby od boku vlastně vidíme,
že chybí jakékoliv srovnání, propojení, vědění. Vzdušné polibky lokální
hvězdy rozdováděly šest fanynek do té míry, že si jedna narazila čelo
o příliš nízké futro vchodu/východu.
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 22





23
Zajímá mě to srovnání. Myslím, že jediný se odehrává v hlavě
posluchače. Teď zrovna mi tady hraje Astrud Gilberto, a i když
je to o dekády jinde, pocit mám stejně příjemnej jako z
Illustratosphere. Je tudíž pravděpodobné, že by to takhle mohl cítit
i DJ v newyorském rádiu. Jediný problém je, že toho je na světě
dobrého kupodivu až příliš mnoho, než by se to vůbec dalo
uposlouchat.
Zhruba to samé si myslím a zhruba tomu samému věřím. S tím, ještě
jednou, že jsem opravdu nebyl třeba dva týdny v Madridu a nepro­
lezl všechny kluby, co jich tam je, a neposlech si všechny možný
zpěváky, který vážně zpívaj a ne jenom dělají, že zpívaj, nebo píšou
o sobě, že zpívaj, s tím, že na to, co si představuju pod pojmem zpí­
vání, mám poměrně vyhraněný názor... Já jsem muzikant. Desek se
prodává výrazně méně než dříve. Jsem živý z toho, co napíšu, a z toho,
že hraju. Protože jezdím se třema kapelama, plus sem tam nějaký
jednorázový projekt, objedu tu naši nepříliš šírou zemi jedinou
několikrát do roka. Rád bych jedno kolečko vynechal a udělal ho, pro
změnu a pro trochu toho vzrušení z neznáma, třeba po Francii nebo
po Polsku. Nemusel bych přijet zpátky bohat, stačilo by, kdybych se
tam mohl za dva roky, vřele vítán, vrátit. To je celé, celičké.
To je milý. Radši bych z tebe ale dostal něco takovýho: „Jsem
dobrej jako Sting a dokážu to světu! “
To bys mě musel zdrogovat nějakou hodně silnou chemikálií:­)
Byly takový výkřiky, když jsi lítal na drogách?
Ale houby. Spíš přesně naopak, daleko víc jsem se uzavřel a nimral
se v detailech. To, že to nakonec něco takjakotak hodilo, je jen úlevný
side effect. Taky to mohlo hodit zvratky zpátky do krku anebo manio­
depresivní psychózu. Umím zpívat a nebojím se to dokázat každému,
kdo si to přijde na koncert poslechnout. Pak se možná ukáže, že jsem
dobrý jako Sting. Ale už to nebudu muset nikomu dokazovat. Nestačí
to?
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 23





24
Stačí. Od roku devadesát tři je cizina i Slovensko. Tam jezdíš
hodně a dokonce jsem si všiml, že rád slovensky mluvíš. Vnímáš
to vůbec jako cizinu? Nebo jako amputovaný kus sebe?
Vnímám to trochu jako cizinu, trochu jako místo, kde jsem dlouho
dobře žil a teď se tam občas vrátím, byť to tak nebylo, ale tenhle
popis je blízko tomu, co cítím. Slovensko je trochu cizina, proto je
koneckonců Slovenskem samostatným. Jako amputovanej kus sebe
ne, žádná část Slovenska mi nikdy nepatřila, žádný nářek fede­
ralistův:­)
[13.1.2012 15:02:14]
Zemřeli Václav Havel, Kim Čong-il a Josef Škvorecký. Podle
novoročního proslovu prezidenta Václava Klause nečeká Česko lehký
rok. TV Nova hlásí, že přijde konec světa. U toskánských břehů
ztroskotala Costa Concordia. Dan Bárta věří, že Václav Klaus udělá
maximum, aby se jeho prorocká slova naplnila. Lehkou zem, pro Korejce
s nekomentovanou exkurzí do inferna, aspoň na víkend.
„Na místo ministerského rady se smyslem pro umění, který
s avantgardisty žádajícími subvence znalecky probírá Heimita
von Doderera nebo Franze Kafku, nastoupil manažer zábavy,
který tato jména zkoumá jen z hlediska užitečnosti pro
reklamnístrategii.“ Tohle napsal před pár lety v knížce Teorie
nevzděla-nosti rakouský filozof Konrad P. Liessmann o
nových pomě-rech, papaláších kultury a médií. To jen k
minulé debatě. Bohužel to sedí na Česko jak ulité. Jak se za
takových podmínek dělá kultura?
Liessmann napsal i jiný věci, například že v současné společnosti, která
sebe samu označuje jako společnost vědění, se realizuje ponejvíce
sebevědomá nevzdělanost. Takovej Kornbluth a Pohl řešili v Obchod­
nících s vesmírem podobné věci. Četl jsem to ve třinácti, takže jsem
tenhle stav čekal:­) Těžko říct, jestli to tak jenom někdy chlapíkům,
co jsou v letech, nepřipadá. Ale já uznávám, že sledovat to je občas
depresivní. Nejen podle Liessmanna, ale i podle empirických dat
Babcocka a Marksové společnost definitivně vesele a blahobytně
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 24





25
blbne. Za takových podmínek se „solidní“ kultura, zvlášť ta nedoto­
vaná, dělá ztěžka, ale mám takový hluboký pocit, že to současně zna­
mená, že se tím sama opodstatňuje. Stále je dosti těch, které „k jezeru
cos nutí...“ Ale řekl bych, že tomu tak jako dnes bylo vždy. Staré se
ztrácelo, nové se ještě pořádně nenarodilo. Kdekdo volá po zásadní
změně paradigmatu, jiný lpí na starých osvědčenostech a někde
mimo tyhle proudy bují něco samostatného, co nakonec ovoce vydá,
viz zjednodušená parafráze Feyerabenda, že k novinkám třeba po­
vrchnosti, že nové koření na horizontálách a nikoliv ve vertikálách.
Ale jo. Jinak ve třinácti jsi měl tedy slušný čtení. Proč tys nikdy
nevystudoval vysokou? Netrpíš trochu komplexem nedouka?
Jistěže trpím. Jak zvíře. Nějak se mi to nepodařilo skloubit s povahou,
řekl bych. V mládí jsem nedostal doporučení, pak nebyl s to se při­
pravit na přijímačky, pak už bylo pozdě. Ve škole jsem dávával, až na
výjimky, pozor a na domácí přípravu totálně dlabal. Jsem prostě
samouk, navázaný na taková studia pod mentory. Žák a Mistr, z čehož
ovšem smutně plyne, že si musím v posledku velet sám, jelikož
nevzdělán institucionálně.
Žák a Mistr je klasický ideál starých univerzit, dneska je to
stejně úplně v tahu. Chceš-li, diplom si koupíš, naplníš tím kult
téhle společnosti, posedlé tituly. Kdo je tvůj mentor?
Eduard Klezla – zpěv. Bady Zbořil, Roman Holý, Filip Jelínek, Robert
Balzar – hudba. Oto Klempíř – texty. Aleš Dolný – ekologie, odonato­
logie. Dennis Paulson – odonatologie. Robert Lízler – détépko. A pak
ještě něco jako spolužáci, spoluučedníci, takoví tandemoví hráči, se
kterými dělám drobnosti, nárazovosti nebo si alespoň dobře popo­
vídám o všem možném, jsme spolu schopni spolupracovat na něja­
kých úkolech a leccos od nich můžu odkoukat, Míra Chyška, Sucháč,
Čívr, Roman Týc, En.dru, Jarda Dušek, Berťa Babor, Laco Miko, Dara,
ty koneckonců poměrně nově atd. A k tomu ještě dívka má, přes kte­
rou všechno přechází – těsný tandemový hráč, úplný partner, souzník,
citlivý navaděč, nekritický kritik. A mraky těch, o jejichž dílo či práci
zavadím a kteří mě mění, a ó, i Svět jest Mistrem Sám o Sobě...
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 25





26
Když jsme u těch citátů a parafrází, Churchill napsal hezkou věc:
„Velké a silné národy se poznají podle toho, že si neváží svých
velkých mužů.“
Viz Trafalgar Square:­)
Myslíš admirála Nelsona? Že by tam měl být Churchill místo
něj? Spíš jsem to myslel tak, že ten věčný hon za novým, šlapání
po starém, opakování stejných chyb, nenaslouchání moudrým
stařešinům je asi opravdu pradávný ozdravný proces, neustálé
těkání molekul. Proto asi furt ještě žijeme.
Ale ne. Myslel jsem to tak, že Nelson byl taky velikán... To je přece veli­
ce složitá věc, u které by bylo lze prodlít celé odpoledne. Možná má
generace něco jako svou vlastní nutnou povinnou jízdu od vzepření
se autoritě až po uznání nějakých starých správností... Kulturní čas
je opravdu rychlejší než evoluční, to nesporně, ale některé bytosti
s bujnou představivostí zřejmě ten pohled na to neustále se měnící ne­
měnné asi rychleji unaví, takže mají takové netrpělivé poznámky:­)
Ale hledat něco nového přece současně neznamená pohrdat starým
a také jistě platí, že vývoj neznamená progres, to ehm, molekuly
excluded, ty ctí akorát tak nějakou slepou lokální symetrii. Jestli se
začneme my dva teď vážně zabývat svobodnou vůlí metaforických
molekul, vybouchnou nám kompy, dneska je pátek třináctého...:­)
Jistě, jsou taky starý moudrosti ve smyslu, že každý pokrok je cesta
zpět, každá reforma je k horšímu a tak dále. V dlouhodobém
horizontu ale ta potřeba něco furt měnit, neustat, nedůvěřovat,
sám vyzkoušet je ten hlavní motor. A že jediný, co se lidstvo
naučilo z historie, je to, že je nepoučitelný. Na druhou stranu je fakt,
že kdybychom se jakžtakž nepoučili třeba z Hirošimy a Nagasaki,
už tady za nás teoretizujou jen molekuly hvězdnýho prachu:-)
A počkej, pátek třináctýho, ty věříš na takový hovadiny?
Vůbec, ony věří na mne, v tom jsou nevyzpytatelné, navíc se na ně
dá leccos hodit, tak je dobré o nich vědět... Já si vůbec nemyslím, že
hlášky „každý pokrok je cesta zpět, každá reforma je k horšímu“ jsou
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 26





27
nějaké staré moudrosti. To jsou, s dovolením, píčoviny. Mlčeti zlato.
Líná huba – holé neštěstí. No. Gramotnost stoupá. Vědecká gramot­
nost klesá. Úroveň základního vzdělání stoupá. Úroveň vysokého
vzdělání klesá. A lidstvo produkující tyhle a mnohem horší nahořklé
mudřecké zkratky rychlostí nejmíň pět set za minutu na čtvereční
desetimíli se má čím dál tím lépe. Jak se s tím pasují statistici? A tak
dále. Chrchly, chrchly. Já jen, abychom se vystříhali nějakých riskant­
ních žurnálových zevšeobecnění. Potřebujeme data. Dobře polože­
nou otázku, se kterou se pokusíme zevrubně seznámit tak, abychom
neztratili zbytečně moc času. Stihneme­li na ni odpovědět s využitím
všech dostupných dat, aby si toho lidstvo všimlo, bude lidstvo o něco
poučenější jako celek, chmm. Nestihneme­li to a uděláme to přesto,
budeme poučenější alespoň my dva. Vzhledem k tomu ale, že jsme
reálně dvěma sedmimiliardtninami lidstva, bude poučenější lidstvo
v celku, byť jen o ten drobnozlomeček, heh.
To se obávám, že nebude v silách dvou sic zvídavých chlapíků,
ale přece píšících jen knihu poskytující pohled do myšlení,
života a tvorby populárního zpěváka. Ale třeba jo. A dobře,
koleduješ si o to. Počkej chvíli, vymyslím pětici zásadních otázek,
na něž by bylo dobrý znát odpověď:
1. Směřuje civilizace k sebezničení?
2. Existuje Bůh? A je stále sílící ateismus, který jde ruku v ruce
s nárůstem lidského sebevědomí a arogance, pochopitelnou
reakcí na hrůzy 20. století? Viz teze, že Bůh neexistuje, protože
by nikdy nemohl dopustit plynové komory apod.
3. Je člověk nadřazený jiným organismům na Zemi?
4. Existují mimozemské civilizace a má smysl po nich pátrat?
5. Je duše nesmrtelná? Viz oněch slavných 21 gramů, o které
údajně člověk zlehkne, vypustí-li duši. Neboli zákon o
zachování energie atd.
Tak a vyber si:-)
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 27





28
To jsou témata! Tady se bude statistika vážně hodit:­) Tak teze po
řadě:
1) Věřím, že ne, jakkoliv jsme jen jedna z mnoha. Nicméně ještě nikdy
nebyla globální a takhle technologicky vyspělá. Zase na druhou stranu,
žádná nedisponovala takovým sebezničujícím potenciálem, ani ak­
tivním ve smyslu zbraní, ani pasivním ve smyslu požírání životního
prostoru. Osobně jsem přesvědčen, že bude pro své součástky, tedy
jednotlivé lidi a to všech socioparametrů, čím dál méně komfortní,
především co do životního prostředí (čímž myslím kromě nezdrava
i nepěkno a nesrozumitelno) a prostoru pro vlastní uvažování a svo­
bodný výběr způsobu života. Informační šum a tlak na zdroje by mohly
časem vygenerovat společnost popsanou v knize Pohla a Kornblutha
Obchodníci s vesmírem, čehož bych se nechtěl dožít. Pokud bude
nadále spotřeba vyhodnocována jako pozitivní položka, nelze se vy­
vinout, změnit, posunout. Hospodářští konzervativci jsou mimo v tom
smyslu, že přehlížejí, že dnešní svět už není mlékem a strdím a kdoví
čím vším ještě oplývající neobydlená, obrovská, kyprá a plodná
Amerika s několika mrtvými Indiány v příkopě, ale hustý shluk z dob­
rého bydla a z nudy nešťastných bytostí šveholících ve vybydlené
krajině s momentálně obtížně předpověditelnou dynamikou, který
plýtvá sám sebou.
Takže přijde zhroucení?
Zhroucení se do jisté míry bojím, ne zhroucení civilizace jako takové,
v to nevěřím, ale zhroucení šance na dožití v civilizaci, jakou si ji rád
představuji, totiž slušné, nekořistnické, tolerantní, prostorné, vzdě­
lané, umírněné, uvědomělé a tak dále... Něco by to chtělo. Jenže od
momentálně vládnoucích okamžitistů bez špetky soucitu, zodpověd­
nosti a imaginace na jedné straně a od domněle chudých blbců
schopných ujet svým vlastním (!!) autem deset kilometrů do kvelbu
a zpět, ztratit půl soboty ve frontě na vyjetý olej na smažení, čímž
„ušetřit“ dvanáct korun měsíčně na straně druhé, se toho asi nenaději.
Nevíme, kolik těch i tamtěch vlastně doopravdy je a mají­li skutečně
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 28





29
takovou moc, jaká jim bývá médii přisuzována, protože nemáme čas
ani prostředky a bohužel ani schopnosti dohrabat se k primárním
datům, natož je analyzovat. Z logiky současného nastavení trochu
bludný kroužek. Zázrak nepřijde a násilí je nepřípustné. A ten popu­
lismus, radikalismus a extremismus zlostně bující. V těch nejzoufalej­
ších momentech, kdy cítím, chrchly chrchly, tíhu světa na svých
bedrech, si představuji nějaký hybrid mezi revolucí a evolucí, takovou
kulturní mutaci, chmm. S inteligentní Libyí, fotovoltaikou na Sahaře
a drátem do Itálie. Nebo z Alžírska do Španěl, to je kratší. Někdy jsem
si jist, že většina lidí chce jen ubytování, stravu a zábavu zadarmo a to
nejlépe hned teď a zbytek je jí u řiti. Ještě tak si alespoň jednou týdně
dobře a nezávazně zapíchat, to je ono! Někdy věřím, že to dobře
dopadne, vlastně stále dopadá a já jsem jen pomatený zbabělík. Je
třeba být zdrženlivý, nevybuchovat, civilizace se (shodně s přírodou)
sjednávají samy na místě v prostředí, kde vznikají (a se kterým počí­
tají i jako s limitou i jako s proměnnou), a to postupnými kompromisy,
ne plošnými aplikacemi převratných myšlenek zvnějšku (i když taky,
ale tunguzský meteorit není až tak úplně myšlenka:­)), ne společen­
ským inženýrstvím. To už tu xkrát bylo, mnoho dobrého to nepři­
neslo a nijak dlouho to nevydrželo. Zase na druhou stranu, přílišný
konzervatismus má tendence – spíše než odfiltrovávat – zafixovávat
nepravosti a nespravedlnosti a nespokojenosti a přežitky a neefektiv­
nosti a tak. Technologicky by to něco jistě chtělo, ale půjde to těžko,
setrvačnost je mocná čarodějka, klientelismus je dnes na úrovni
čisté brzdy, ropuchy na prameni – a je zatím nerozbitný, bohužel,
s výhradou a výhrůžkou a obavou velmi bohužel.
Čili vlastně optimistická zkratka zní, v háji jsme neustále, ale nic
nekončí.
Oh:­) Civilizace o sobě jsou přec takové cyklické, jako když se na
skalním výstupku zachytí spadané listí a prach a v něm pak semínko,
které vyklíčí a vyroste ve stromek, kolem nějž se v mikroklimatu
zadržené vláhy nahromadí další rostliny a živočichové, zprvu náhodně
až přes různé typy soužití k dokonale sehranému společenství, které
prosperuje ve vybalancované rovnováze mezi recyklací, příživnic­
tvím, konkurencí a spoluprací. Prosperuje celkově (často na úkor
zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 29






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist