načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Žvaniti fér - Dan Bárta; Petr Skočdopole

Žvaniti fér

Elektronická kniha: Žvaniti fér
Autor: Dan Bárta; Petr Skočdopole

Sebraná dlouholetá korespondence českého zpěváka Dana Bárty nabízí zajímavý, otevřený a autentický náhled na tohoto uznávaného umělce a rovněž i nadšeného amatérského ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  160
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74%hodnoceni - 74% 84%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Druhé město
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 184
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Hudebníci, skladatelé a jiná hudební povolání
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Brně, Druhé město, 2013
ISBN: 978-80-722-7341-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Sebraná dlouholetá korespondence českého zpěváka Dana Bárty nabízí zajímavý, otevřený a autentický náhled na tohoto uznávaného umělce a rovněž i nadšeného amatérského přírodovědce a fotografa. Český zpěvák Dan Bárta (nar. 1969) patří k nemnoha domácím umělcům, kteří jsou uznávani napříč žánry i generacemi. Poprvé na sebe upozornil v 90. letech 20. století coby člen rockové skupiny Alice, která se vlastně stala jeho rozjezdovou dráhou. Zároveň se v té době začal objevovat v několika muzikálových představeních (např. Jesus Christ Superstar). Na přelomu tisíciletí byl rovněž členem dočasného funkového uskupení Sexy Dancers, jenž bylo jakýmsi "vedlejšákem" známé funkové kapely J.A.R., ve které Bárta průběžně také figuruje. Jeho nejvýraznějším "projektem" je od roku 2000 jazzová formace Illustratosphere. Díky účinkování v této skupině posbíral Dan Bárta už řadu ocenění včetně nejprestižnější domácí ankety Anděl. Nutno podotknout, že ať Dan Bárta produkuje rock, pop nebo jazz, vždy sklízí obdiv fanoušků i uznání kritiků. Kromě hudební kariéry je také vášnivým amatérským znalcem a fotografem divokých vážek, díky čemuž už podnikl několik přírodovědných výprav a spolupodílel se na odborné publikaci "Vážky České republiky". Kniha "Žvaniti fér", jež není hudebním životopisem, ale je tvořena přepisem dlouholeté korespondence mezi Danem Bártou a novinářem Petrem Skočdopolem, nabízí zajímavý a autentický pohled na Dana Bártu především jako člověka, nikoliv pouze umělce.

Popis nakladatele

Dan Bárta je jeden z nejuznávanějších českých zpěváků. Pohybuje se s naprostou suverenitou v několika odlišných žánrech, a z textů, které v minulosti napsal pro Instinkt i jinam, je už déle zřejmé, že vládne i perem. A že ho baví svět nejen poznávat, ale své poznání také sdílet.
Kniha-rozhovor je v Česku zavedený žánr, ale „sebraná korespondence“ Dana Bárty a zkušeného novináře Petra Skočdopole jeho hranice napínají až ke krajnosti.
Žvaniti fér je nejen hravou aluzí na vanity fair (čili pošetilost světa), ale též vpravdě jazzovým, nenasytným proudem řeči plné slovních hříček, nenápadných doznání i střízlivé moudrosti.
Žvaniti fér, to je projížďka pestrým světem čtyřiačtyřicetilého Dana Bárty…

(sebraná korespondence)
Předmětná hesla
Bárta, Dan, 1969-
Rockoví zpěváci -- Česko -- 20.-21. stol.
Názory a postoje
Cestování
Kultura a společnost -- 20.-21. stol.
Environmentální problémy -- 20.-21. stol.
Hudební život -- Česko -- 20.-21. stol.
Zařazeno v kategoriích
Dan Bárta; Petr Skočdopole - další tituly autora:
Stařec a kuře Stařec a kuře
Žvaniti fér -- sebraná korespondence Žvaniti fér
Vážky ČR Vážky ČR
Vážky České republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření. Vážky České republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření.
 
K elektronické knize "Žvaniti fér" doporučujeme také:
 (e-book)
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
 (e-book)
Opráski sčeskí historje Opráski sčeskí historje
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 1


dan bárta

žvaniti fér

petr skočdopole

sebraná korespondence

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 3


© Dan Bárta, Petr Skočdopole, 2013

Photos © Archivy autorů, 2013

Typography © Robert Lízler, 2013

© Druhé město – Martin Reiner, 2013

ISBN 978-80-2276-72-1

Elektronické vydání první

Příprava elektronických formátů Kosmas www.kosmas.cz

TIRÁŽ


„... ale i z těchto slov cítím, že by se z nich daly vyvodit závěry, jaké nemám na mysli, přestože je doplňuji příklady.“

Vincent van Gogh „Omlouváme se, ale nejsme si úplně jisti, jak to myslíte.“

Korintští sv. Pavlovi

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 5


Úvodem:

Neznali jsme se, když jsem Dana Bártu poprvé požádal o rozhovor.

Bylo to pro časopis Instinkt, kde jsem tenkrát pracoval, někdy na

jaře roku 2008, a on neprojevil zrovna velké nadšení. Nechtělo se

mu, ostatně jako obvykle, když jde o rozhovor pro média. Ale trochu

jsme se nad tím zasekli po nějakém jeho koncertě, dali si pár

panáků... a nakonec přece jen svolil. Ovšem s podmínkou, že nebu­

deme mluvit, jen si psát. Přes skype. Nikdy jsem to předtím nedělal

a nechtělo se mi ani teď.

„Rozhovor bez osobního kontaktu je na houby,“ namítl jsem.

„Nesmysl. Bude se ti to líbit. Když píšu, jsem to víc já,“ opáčil

– a stejně nebylo na vybranou.

Měl pravdu. Líbilo se mi to. Dostalo to jiné tempo, otázky i odpo­

vědi jinou váhu. Dan je obratný vypravěč, když už se pustí do

povídání, ale teprve když píše, vynikne nejlépe jeho pozoruhodný

cit pro jazyk, nezvyklé obraty, zkomoleniny a nečekané pointy.

Líbilo se mi to tak moc, že jsem Danovi navrhl, aby pro Instinkt

začal psát. Napadlo mě, že by mohl začít třeba rozhovorem

s Karlem Gottem. Nebyl proti, ale neklaplo to. Klapla ovšem jeho

série textů o přírodě. Nenápadně vtipné postřehy z jeho pilného

nejen přírodovědného samostudia a z cest od Šumavy po Namibii

patřily k tomu nejlepšímu, co se mi kdy v časopise dostalo od

externisty pod ruku.

Spřátelili jsme se, občas se potkali, leccos probírali. Po jednom

opravdu dlouhém hovoru od soumraku do úsvitu u Romana

Holého na zápraží v Dlouhé Vsi jsme si začali pohrávat

s myšlenkou, že bychom v tom žvanění mohli pokračovat nějak

pravidelněji a uceleněji.

Napišme skypový rozhovor, napadlo nás dokonce.

A taky že jo.

Psali jsme si déle než rok. Po večerech, po ránech, z domova,

z hotelů, ne často, ne málo. Snažil jsem se držet žurnalistickou

formu, kde se ptám a Dan odpovídá, ale někdy se to zvrtlo...

Petr Skočdopole

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:39 Page 7


zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 8


9

[22. 11. 2011 21:01:19]

Začátek. Mezitím fotbalisté postoupili na EURO. Ministr Kocourek

přiznal, že odklonil miliony. Kapela J.A.R. odehrála svůj pravidelný

výroční koncert v Lucerně. V ústecké zoo se narodili dva tamaríni

bělohubí.Dan Bárta odklonil asi sedm stovek, dojel šňůry s Richardem

Müllerem j. h. a s J.A.R. a odjíždí na šňůru s triem Roberta Balzara; po

padesáti podzimních odehraných koncertech vypadá trochu jako bělo

hubý kocourek za euro.

Až jednou někdo dočte tohle povídání, co by si měl pomyslet

o chlapíkovi jménem Dan Bárta?

Nevím. Spíš by bylo dobrý, aby si sem tam pomyslel něco o sobě. Mně

by stačilo, kdyby nenabyl dojmu, že je to další čistá zbytečnost,

postradatelnost, otrava, což jako tak jako tak je, ale zatím jsem to

myslel přízemněji než v tom smyslu, že stejně jednou všichni odej­

deme do věčných lovišť.

To je ještě daleko. Konec knihy i věčná loviště. Před pár dny,

17. listopadu, J.A.R. slavili dvaadvacet let. Kdo by si to na začátku

pomyslel, že na ně po takových letech bude chodit vyprodaná

Lucerna. Ty jsi ale na počátku nebyl, co jsi vlastně dělal v den,

kdy tahle kapela vznikla? Kdo jsi tenkrát onoho 17. listopadu

1989 byl?

Kristaboha. Nejdřív jsem se trochu divil, co se děje. Byl jsem drobet

zvědavej, jak kdo co myslí. Byl jsem na nástavbě v Plzni na rentgenu.

V tý době už člen skupiny Výprodej. Nehráli jsme, stávkovali jsme.

Motal jsem se po Plzni s trikolórou, dozvídal se to i ono. Párkrát jsem

byl na náměstí v davu. Jak se začalo skandovat Charta do toho, šel

jsem znechuceně domů. Ve škole debatil se spolužačkama o Havlovi

a Západu a demokracii a takovejch těch věcech, o kterých jsem věděl

kulový. Zastával jsem poměrně, ehm, konzervativní postoj, to zna­

mená jemně prosocialistickej. Zkrátka pěkně znormalizovaný

mladík jsem byl. Když byla generální stávka, jedna holka ve třídě

řekla, že je bezva, že se hejbou ledy, ponivač odpadne radiodiagnos­

tika. Tak jsem se namích a že dav jako dav, a já že se budu raději učit

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 9


10

a do stávky jsem nešel. Ze třídy tehdy s tím, že jsem blbec, odešly asi

čtyři holky, jinak nikdo. Pak jsem se dozvídal víc a víc a po pár týd­

nech přivezl na vlastnoručně vyrobených átrojkách s hesly revoluci

do Dlouhý Vsi a vylepil ji na zastávce u konzumu. V Plzni jsem pak

byl na koncertě skupiny Olympic, která ale nakonec nehrála, seděli

na jevišti ještě s nějakýma plzeňskýma muzikantama, ehm, spíš

takovýma podnikatelama, no, a nad nima nápis KSČ, VRAŤTE NEPRÁ­

VEM NABYTÝ MAJETEK. Tak nějak mi to celé hořklo v ústech, ale na­

jednou se dala sehnat spousta muziky, a knížek taky, nemusel jsem

mít přehrávky, abych mohl hrát a zpívat, nebyl jsem příživník najed­

nou, já najednou nemusel povinně na vojnu, dala se kouřit tráva a smát

se všem směšnejm lidem, co jich jen na světě bylo, se dalo, a to mi

přišlo dobrý. Tak jsem pomalu přešel na stranu demokratizující se

mládeže, jakkoliv nápis na zdi mého pokoje hlásal někdy kolem

Vánoc 89 „Polibte mi prdel, lidé dobré vůle, neboť vlk se nažral a

kozy zůstaly celý“:­)

Ty asi obecně nebudeš moc euforickej typ, co?

Euforickej jsem, jenže se nadchnu spíš pro kraviny. Třeba, že jestli

se má jádro k obalu atomu jako hrášek k norimberský letecký hale,

pak při vší úctě musí být i hmota ve smyslu železný nosník nebo

třeba pohoří a jeho podloží v podstatě prázdnej prostor, to mě

dokáže nadchnout.

Aha. Zaujal mě ten tvůj devatenáctiletý prosocialistický kon

zervativní postoj uprostřed té prokapitalistické euforie. Čím to?

Souvisí to nějak s tvými rodiči?

Ani ne. Naši káesčíci nebyli, táta na ně tak zběžně doma nadával

a máti na něj Honzo, nech toho. My jsme v tomhle smyslu politiku

neřešili. Táta chtěl, abych se dobře učil, máma, abych byl hodnej

a slušnej a pracovitej a nelhal a tak, takový ty běžný lidský ctnosti.

Možná jsem jen příliš fandil dobru v pohádkách a měl drobet

přepíčenej smysl pro spravedlivost a byl důvěřiv. Doma, když jsem

byl ještě v Sokolově kluk, jsme běžně koukali na ZDF a ARD, ale mně

žádnej rozdíl kromě jazyka vůbec nedocházel. Možná bych dal

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 10


11

dohromady foneticky pár tehdejších reklam, ale to je asi tak všechno.

Spíš šla prostě politika tak nějak úplně mimo mě. S hochy na gymplu

jsme ostentativně pohrdali konzumní společností, dokonce jsme

i používali tohle slovo. Bavili nás hipíci, což jsou sice zápaďáci, ale

levičáci...

Politika jde mimo tebe i teď?

Nejde mimo mě, vnímám ji tak jako občansky, ale to bys musel být

konkrétnější. Politika je ošemetná věc, ne pro ni samotnou, ale proto,

že jsem v podstatě naivní a idealistický člověk, mám ten dojem, é, mám

tendence příliš věřit tomu, co zrovna čtu nebo s kým se zrovna ba­

vím. Nebo příliš citlivý jsem. Jako emotivní, myslím. Ale politika je

věcí vyjednávání, to už ve svým věku samo sebou umím a vím, proč

to dělám, ale jsem radši, když vyjednávat nemusím. Není to pro mě

vhodná hra, vyčerpává a rozesmutňuje mne.

Znáš nějakého politika osobně? Přes takovou zkušenost se

někdy líp chápe, čemu ti lidi vlastně čelí.

Osobně jako z očí v oči ano, dokonce se s nějakými i zdravím, ale v té

chvíli prožívám ještě větší zmatek – neznáme se dost osobně. Někteří

jsou vlastně sympatičtí, jiní ne. Někteří jsou směšní, jiní nebezpeční,

ale to jsou jen dojmy, takoví mi připadají na první pohled nebo kontakt.

Velmi rád bych nikoho z nich nepodezříval, ale trochu podezřívám

všechny. Někteří musí být velice chytří, i když leckdy spíš ve smyslu

vychytralí. Jestli je pravda, že moc je brána k ženám a majetku, pak

někteří vypadají, jako by se zacyklili v prostředku samém. Že jako

se nedostanou k cíli, taková drobná psychopatologie. Ale jistě jsi

správně postřehl, že se z toho snažím nějak vycouvat. Nemám žád­

nou silnou osobní zkušenost s politikem, zato velké zkušenosti

s mediálním obrazem jako takovým. To, co se občas dozvídám, mě

nutí, abych byl zdrženlivý, ne proto, že bych se bál, ale proto, že ctím

princip jakéhosi bazálního práva na spravedlnost. A nebaví mě gene­

ralizovat. To je ale hezká politická věta:­)

No vidíš, mohl bys to zkusit třeba u Babiše, bude brát nové tváře.

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 11


12

Tvá milá je tisková mluvčí politické strany. Nemáš o ni v tom

světě podezřelých chlápků strach?

Ani vlastně ne. Vlastně čím dál menší. Pracovití někteří jsou, dokonce

i vypadají, že jim o něco jde, ale snažím se stát stranou, už kvůli sobě.

A na Babiše kašlu, podezřelý je mimo jiné to, že se byznysmeni snaží

podílet na moci přímo, dřív šli a chodili přes různý skupiny a lobbisty

a podobně, ale dneska populisticky vyhlásit vyčištění Augiášova

chlíva (hovnama z loňska, mimochodem), koupit si za těžce (ale

podezřele) vydělaný peníze pěkný mediální obraz a pak si případně

přizpůsobit zákony podle toho, s čím si představuju, že budu ob­

chodovat, je z nějakého důvodu v kurzu. U nás vážně stačí už jen

podlehnout pocitu jednookosti a drobátko si zachtít... Potíž všech

těchhle rychlokvašených, v uvozovkách politických subjektů spočívá

hlavně v tom, že se vylíhnou v jedný hlavě. Nereprezentují žádnou

dohodu, žádný směr, jsou jen developerským projektem. Mohly by

fungovat jen, a to kdoví jestli a jistě ne pořád, kdyby vyhrály volby

úplně na celý čáře. Neumějí vyjednávat. Nepočítají s tím. Nemají kam

uhýbat, jak manévrovat a tak dále. Stát není firma, to se mnoho

chytráků velice plete, ale velice. Ten sílící dojem všech vrstev

společnosti, že peníze zmůžou všechno, mě drtí, upřímně řečeno.

Když je řeč o penězích... Jsi český top zpěvák skoro dvacet let.

Karel Gott v tvých letech a v režimu, který se tvářil, že o prachy

přece nejde, měl obří vilu nad Prahou. Nechci ti fandit, ale při

pohledu na tvé nájemné bydlení v činžáku cítím kapku ne

spravedlnost, jak to, že naproti jeho vile nestojí tvoje?

Tsss, lepší je umět opravdu zpívat a opravdu to, co opravdu chci, než

mít vilu nad Prahou, kámo, to mi věř:­) Když dostal KG státní vyzna­

menání, vylila se ze mě taková nahořklost, někde to najdu, je toho

skoro stránka, ale bude to soukromé, jen mezi námi, mít úctu k šedi­

nám patří k mé věci...

No počkej, to by byl materiál, který by nám pomohl knihu prodat

i v německém překladu, zvaž to.

Když myslíš...

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 12


13

E-mailem dorazila od Dana za nějaký čas tato zásilka:

Jednou ze základních charakteristik totalitního systému je přehrazení

a filtrace toku informací přicházejících do tohoto systému zvnějšku

a existence privilegované vrstvy jeho obyvatel, která má na příjem

a zadržování těchto informací monopol a dále s nimi nakládá, a to

účelově. Téměř vždy manipulativně a velmi často zištně. Národní

umělec Karel Gott do této privilegované vrstvy patřil. Vzhledem

k jeho nadání je ovšem spíše zlou ironií osudu, že těžiště jeho tvorby

spadá do období let 1960 – 1990 (kryje se s vládou komunistů

v Čechách). Jeho um spočívá v interpretaci, autorem není. Výběr

repertoáru však interpretačním kvalitám, možnostem a schopnos­

tem Karla Gotta často neodpovídal a neodpovídá. Jakkoliv jeho

hlasová technika (intonace, dikce, barva, výdrž, elasticita, vedení

a dynamika tónu) a jeho koncentrace a nasazení při živém provádění

písní snesou velmi přísná měřítka, při bližším zkoumání vyjde na­

jevo, že jeho muzikální talent je, s ohledem na jednu z bazálních

komponent hudby – totiž rytmus – poněkud neúplný. Přestože kouz­

lo jeho osobnosti je mimo rámec běžné zkušenosti a velmi daleko

od průměru, jeho přínos – tedy příspěvek lidstvu – v oblasti reprezen­

tacečeských zemí na poli kultury je, co do formy, obsahu a popravdě

i úspěchu v poměru s jinými Čechy, kteří si pro svou svobodnou (!!!)

tvorbu (a tím pádem, z donucení, i život) zvolili mnohem „skutečnější“

prostředí neomezovaného světa (namátkou Miloš Forman, Jan

Hammer, Miroslav Vitouš, George Mraz, Jan Kaplický), přinejmen­

ším diskutabilní.

Karel Gott si nicméně své ocenění zaslouží, zcela v mantinelech bib­

lického „čistému vše čisté, kdo smrdíš, smrď ještě, lovers keep on lo­

ving“; směřoval k němu. Je to pracovitý, cílevědomý člověk a nepo­

chybně zastává názor, že umění má být apolitické a líbivé – a pro

všechny.

Masová kultura je ovšem z definice populistická a v tomto kontextu

vypadá udělení vysokého státního vyznamenání panu Karlu Gottovi

Hradem spíše příznačně než jakkoliv jinak. V tom smyslu, že pro

současný Hrad je důležitější učinit dobře spíše potenciálnímu voličstvu

než věci. V principu tedy celé ocenění vyznívá tak, jako by Sám Pan

Prezident Václav Klaus řečený Vlivný oficiálně přiznal a mediálně

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 13


14

„řádně provětral“, komu že osobně, při příležitosti vyhlášení dalšího

ročníku ankety Zlatý Slavík zaslal hlas. Zkrátka použití Mistra Vel­

mistrem.

Mou první emocionální reakcí na zmíněný fakt byl, přiznávám, mírně

pohoršený údiv, který byl záhy vystřídán pocitem marnosti a skepse.

Momentálně jen tak jako významně krčím rameny – vehementně se

snažím vnímat tuto „kauzu“ jako něco neodvratného a přitom banál­

ního, jako dejme tomu počasí, úřední hodiny bankovní pobočky u nás

v ulici nebo tak něco.

Zákon hudebního tělesa

Těleso vynořené se všemi dostupnými prostředky snaží udržet na

hladině.

Navíc jsem si hořce vědom, že souhlas se zveřejněním tohoto výlevu

vypovídá mnohé i o mně samotném...

Hm, to asi jo, ale je to dobře vyjádřeno. Celkem mě tedy překva

puje, že tě to takhle vzalo, ale vlastně jo, státní vyznamenání

v té dnešní podobě je úlet jaksi samo o sobě. Nejen pro Gotta,

obecně. To takhle dát to pilotům, co utekli do ciziny válčit za

tuhle zem, ale v době míru a blahobytu? To se pak spustí hádka

o Mašínech a tvrdí se, že to byli vrazi, zatímco na Hradě se při

chlebíčcích rozdají medaile herečkám a zpěvákům.

Jojo, státní vyznamenání. To když dostal James Brown jedno takový,

za propagaci kultůry a zdravého životního stylu v zahraničí, všude

se hrála ta jeho I’ M LIKE A SEX MAŠÍN, znám...

Tak tak. Takže zpět k tomu, že vila tvá proti té Mistrově nestojí.

Nejsou to ale přece jen velké svody, za pár kompromisních písní

nebo vystavenou tvář někde pořádně vydělat?

Ani ne. A někdy jo. Vlastně, když máš „dodat“ jen to řemeslo a přitom

jsi zvyklý jen na svobodnou tvorbu, bývá to dilema skoro vždycky.

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 14


15

Někdy jsem se na sebe zlobil, že jsem trochu zbytečně zásadový, ale

mnoho toho nebylo. Když se člověk nemusí kontaminovat totalitním

režimem, jde v podstatě o prd. Pak si už člověk jen promyslí, co

všechno je ochoten udělat pro peníze. Já, kromě svobodné a dobro­

volné práce, toho moc ochoten udělat nejsem, takže můžu mít buď

štěstí, nebo smůlu. Zatím je to parádní, děkuju velice. Jak stojí psáno:

kdo se rozhodne převracet svět, nemá právo si stěžovat, když uvázne

v jeho soukolí.

Takže dobře ti tak. K stáru odměnou ti bude dobré spaní, ať už

třeba pod mostem.

Houby, to bych musel mít vážně pech. To není moc pravděpodobný.

Co když přestanou chodit lidi, desky už se neprodávají, hlasivky

řeknou sbohem. Máš úniky?

Něco by se našlo. Daleko horší by bylo naučit se nebejt nasranej, než

se uživit, kámo, to mi věř:­)

Zpívals odmala? Niterná nutnost, abych vzletně řekl?

Jo. Málo platný. Zpíval jsem od úplného mala. V rámci neurózy, kterou

jsem si uhnal ani nevím kde, totiž, že jsem sebou před usnutím mlátil

ze strany na stranu se zavřenýma očima a vydával zpěvavé zvuky,

dokud jsem se neunavil a neodpadl, jsem slyšel v hlavě leccos ryt­

mického a melodického. Občas prošel kolem dveří nějaký rodič, ťukl

do dveří a zvolal: „Nevej!“ Byl to takový každovečerní náš rodinný

rituál pěkných pár let. Budu se muset zeptat našich, jestli jim z toho

občas nejebalo:­) Svůj první honorář jsem dostával už ve školce.

Babička mýho kámoše, co bydlela v západním Německu, tak ta, když

přijela, zavelela: Dojeďte mi pro zpěváčka. Sjeli pro mě a já jel za

balíček třešňovejch a skořicovejch žvejkaček značky ION na koncert

výtahem do sedmýho patra. Všude voněl wofalor, já zazpíval tři lidov­

ky, sbalil jsem žvejky a jel domů:­) V pěti jsem písní „Kovář“ rozsekal

Hornický dům kultury a techniky na sokolovském Novém náměstí.

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 15


16

A v šesti jsem si dal padáka z dětskýho sboru kvůli nějakejm mejm

dojmům. Paní učitelka Macková tehdy sázela krk, že se budu živit

hubou. Pořád je to stejný, akorát vím líp, co a proč dělám, hmm, a taky

se umím trochu líp ovládat, až k sebenenávisti, áááá:­)

Solidní základ. Na scénu jsi pak vlítl jako celkem uřvaný zjevení,

dneska je tvůj projev daleko techničtější. To jsi do toho kdysi

šel úplně bez školení, pěveckého vzdělání?

Bohužel.

To ses mohl celkem brzy odrovnat.

Asi možná mohl. Ani vlastně nevím, jak jsem to tenkrát myslel, prostě

jsem do toho šel po hlavě bez hlavy. Odrovnat jsem se mohl, ale vím

to až dneska.

Prý teď pečuješ o hlasivky zodpovědněji. Říkala mi doktorka

ORL Dáša Černochová, že jsi jí nedávno dokonce posílal z turné

fotku svých hlasivek, aby ti je na dálku posoudila. Je to tak?

No jo, je to tak. Přece jen jsem pořád na cestách, Dáša taky, asi byl i ví­

kend, byla to taková konzultace. Měl jsem zánět pravé hlasivky, což

moc legrace nebyla vlastně. To se poznalo podle toho, že jsem byl

naven děsivě klidný...:­) Hlasivky jsou sval, rozezpívávání se, pár cvi­

čenídenně, zahřívání a vědomá práce při koncertě, abych to neurval,

nepřekřik, to patří k věci. Technika patří k řemeslu jako k lesu strom.

Tu poznámku o klidu moc nechápu. Když jsi zdráv, jsi neklidný?

Ale ne, jen že jsou jisté mody chování, že v opravdu vypjaté situaci

člověk leckdy panikaří méně než v nějaké běžné. Je to takové sebezá­

chovné. S rozumem v hrsti, jakkoliv se srdcem v kalhotách.

Jo tak, to je fakt. A tohle byl moment pro paniku? Jak je to vážný

pro zpěváka, když se zanítí ten nejpodstatnější sval jeho obživy?

Pár antibiotik a je to, ne?

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 16


17

No, můžou tam být nějaký následky, který změní tkáň a její vibraci,

zjizvený okraj hlasivky jinak pracuje, tedy se můžou změnit všechny

možný parametry, od barvy až po rozsah, navíc se pak našinec pod­

vědomě dost kontroluje, pořád se poslouchá, ne, jestli ladí a je v rytmu,

ale jestli je to to, co to bývalo. Hlasivky jsou párový orgán, zjedno­

dušeně řečeno potřebuju kontrolovat štěrbinu mezi nimi, a tím, jak

hlasivky napínám, ovládám výšku tónu. Je to ve spojení s mluvidly

velice jemná motorika, jen ten sval nevidět. Představ si, že dáváš tělu

pokyn, aby zahýbalo prsty na ruce, a ono tě ignoruje, aniž by tě milo­

stivě zpravilo o tom, že. Jenom to vidíš, že se ty prsty nehýbou, i když

ty s nimi „hýbeš“. Hlasivky nemají nervy komunikační, nebolí to a nic,

je to takové divné, dost děsivé odumření. Věříš, že chvilkové. Každou

chvíli se dozvíš, že jsi v klatbě, všechny tiky od povykování ve vyso­

kých prázdných chodbách, pokusy zopakovat co nejrychleji ve správné

výšce a délce zvuk právě uslyšeného klaksonu, brumlání si v do­

pravních prostředcích, pokašlávání „přes trubku“ a úmyslně hlasité

výdechy tě nachytají na švestce. O běžné řeči nemluvě. Kdyby to bylo

poškozený, nemohl bych si dělat, co chci. Obživa sem, obživa tam,

kámo, ale radost, smysl života, útočiště, tak nějak jako integrita – o to

bych velmi nerad přišel.

[6. 12. 2011 10:37:23]

Vladimir Putin vyhrál se svou stranou Jednotné Rusko ruské par

lamentní volby. Karel Gott vyhrál Českého slavíka. Výtvarník

Roman Týc odsouzen k měsíčnímu nepodmíněnému vězení. Dan

Bárta dohrál koncert s The Tap Tap, kde se opravdu pobavil z mnoha

dobrých důvodů. Dál dobrovolně zůstává na svobodě v nejednotném

Česku.

Přemýšlel jsem, cos minule psal o převratu. Našel jsem zají

mavý video na webu, mrkni na to. Je to rok 1990, Zlatý slavík

s Bartošovou, Gottem a taky Krylem, Hutkou a Kubišovou. Mix,

z něhož už tenkrát mohlo být trochu jasný, že se toho vlastně moc

nezmění. Masová zábava zůstane vždycky masovou zábavou.

Panejo. Tak ten samet měl tu povahu, že to byla spíš urychlená evoluce

než revoluce. To, že si mnozí (včetně mě) mysleli, že to „správné“ po­

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 17


18

stupně nahradí to „špatné“, ještě neznamená, že se to stane. Nestalo.

Někteří můžou být vážně rádi, že nezažili Böhmen und Mähren v ak­

tivním věku, zpívali by taky, až by se jim brady třásly. Ale o to zpívání

nejde, jde o to, že by se museli spřáhnout s vládnoucí terorpartou, aby

na tom zpívání taky mohli pořádně vydělávat. Zpívat (si) může každej,

vydělávat ne – platí v totalitě. Zpívat i vydělávat může každej – platí

(teoreticky) v tržní společnosti. Tak se to prostě tak nějak setrvačně

a idealisticky rozprostřelo do Slavíka roku devadesát. Masového. Bez

přílohy. Sotva se lidi napapali a ovoněli, na všechno zapomněli. Včera

mě v noci napadla taková kravina, jak vezmu záběry z devětaosm­

desátýho a místo původní zvukový stopy dosadím jinou. Dav bude

skandovat místo „Svobodu!“ třeba „Kindervejce!“

To je dobrý, neříkej to Romanovi Týcovi, jinak to hned udělá za

tebe. Myslíš, že bys bez roku 1989 nebyl profesionálním zpě

vákem? Třeba bys taky přistoupil na nějaké kompromisy.

Myslím, že bych bez roku osmdesát devět nebyl profesionálním

zpěvákem. Za a) v osmdesátým osmým jsem neuspěl u přehrávkový

komise, takže jsem měl zakázáno od státu živit se zpíváním jako

hlavním zaměstnáním, musel jsem mít jiný a k tomu si mimo pracovní

dobu tak jako přizpívávat. Za honorář v řádu desítek korun. Jako ama­

térský zpěvák pod zřizovatelem, což musela být nějaká organizace,

třeba hasiči nebo svaz mládeže někde. Je ale pravda, že jsme postupně

měli čím dál víc lidí na koncertech, ale to bylo, až když jsem vlastně

začínal potřetí, tedy s Alicí, to už jsem se žádnejch chytrolínů ptát ne­

musel. Ale pozor, aby bylo jasno, zpíval jsem ve svejch osmnácti jistě

dost bídně, byl jsem dříví z lesa. Kompromisy nevím. Já jsem opravdu

ambiciózní spíš umělecky než podnikatelsky, fakt. Takže když mi

někdo kecal do not, krapet jsem se durdil. A za druhý, párkrát jsem se

s tou naší podnikatelskošoubyznysáckou elitou v raných devadesátých

potkal – vlastně v podobných souvislostech jako Slavík ’90, jenže jsem

jako reprezentoval nastupující generaci, a bylo to dost tristní a smutný

poznání. Proto jsem dnes také jaksi velice šťastně mimo to. Ne mimo

hudbu, ale to taxikářský podnikání se zábavným zvukem. Za b) žil

bych úplně jiný život, nepotkal bych ty lidi, ale jiné, zkrátka kdyby a ryby

a tohleto.

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 18


19

No právě, vždycky samo sebou záleží mimo jiné (charakter,

vzdělání, rodina...) na tom, koho kdy potkáš. Kdyby tě v roce ’88

zahlédl u přehrávek František Janeček a řekl ti: v tobě vidím

velký talent, budeš si říkat Mário a my z tebe uděláme boháče,

poslal bys ho do háje?

Poslal. Věřím jistě, že poslal. Můj první kšeft (a jedinej) někdy v roce

osmdesát osm byl ve velký Lucerně maturák. Dohrál jsem, šel jsem

za kapelníkem Extrabandu Jardou Rajtmajerem a dal jsem si sám

padáka. Tehdejší náš manažer to tak jako zkoušel, že jako rockové

kostýmy, měl jsem takovou bílou bundu s modrýma a červenýma

třásněma nebo co, prokristasvatýho:­), no vydrželo to přesně to jedno

bolestný a zoufalý, nekonečně dlouhý hraní. Nepřijdu na to hned,

přiznávám, chvilku to trvá, jsem slušný a trpělivý člověk, ale...:­)

Dokonce jsem měl tu drzost nevzít lano do rozjíždějících se Wanas­

tovek... Navíc boháče! Kdyby řek hvězdu, to bych možná zakolísal,

ale boháče! V osmnácti! Po osmnácti letech dennodenního čtyřia­

dvacetihodinového multimediálního dozvídání se, že bejt boháč je

zlo a svinstvo a zlo a svinstvo a zlo a svinstvo...

Tak jo. Řeknu ti, jak tě dnes vnímají některý lidi, co bych si mys

lel, že si tohohle na tobě vážej. Seděl jsem s kamarádem, vliv

ným pracovníkem seriózních médií, a říkám mu o tom, že spolu

píšeme tuhle knížku. Povídá: No jo, to se ale asi moc neprodá,

Dan Bárta není přece celebrita. To jsi měl radši sáhnout po

Michalu Davidovi. Cítíš se dotčen?

Drobet, ale ne vlastně moc. Ne proto, že by si nějakej tvůj vlivnej serió­

zní kámoš, cheche, neuměl srovnat myšlenky:­) Ale spíš, že kdekterej

vlivnej seriózní člověk uvažuje tímhle způsobem. Že je zmasírovanej

jako hračka na klíček, která když uvidí modrý světýlko, udělá haf haf.

Že si jako vlivnej a seriózní kámoš nedovolí používat vlastní mozek.

Teď to vypadá, že mě to vlastně pořádně namíchlo, tak klidně, ale

ne to, jestli já jsem nebo nejsem celebrita, to je relativní a nepod­

statný, spíš jde o to, jestli takovej seriózní a vlivnej člověk připustí,

že vůbec může existovat někdo, kdo dělá něco ne proto, aby to pro­

dal, ale proto, aby to prostě udělal. A že pak o to, aby se to prodalo,

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 19


20

se postará, a to případně, někdo jinej. I za tu cenu, hypoteticky třeba,

že ze mě tu celebritu udělá, aby se to prodalo. I když pro tebe a pro

mě je podstatný, aby se to udělalo. Což ještě zdaleka ani neznamená

vydalo. Takže dělat něco s tím, aby se to prodalo, a ne udělalo, je za

jistých okolností velmi na hovno:­) A podle toho to tak tady vypadá.

Prosperita je tu, ale dobrý pocit ne:­)

Souvisí to ostatně znovu s tím Slavíkem. Letos jsem se na to díval.

Nelze tomu už upřít jistou zručnost, dokonce jakousi nadsázku

v moderování, pělo se tam dokonce nejspíš většinou naživo. Ale

byl to i tak spíš smutek. Nejsledovanější televize dá do prime

timu soutěž založenou na pár hlasech nějakých hospodyněk,

zmasírovaných radiem Impuls, dvě hodiny se vítězové rozplý

vají nad svým fantastickým úspěchem, mezi nominovanými na

objev roku je jakási banda Legendy se vrací Petra Šišky, pak

dcera Dalibora Jandy, nikdy jsem o nich neslyšel, a to jsem do

cela hledač. A druhý den se ostatní média zabývají seriózně tím,

proč je Karel Gott stále nepřekonatelný. Kolikátý jsi vlastně byl,

když už jsme u toho?

Sedmej bez celý tý mašinérie škemrání o hlasy. Jenom z hraní si svýho.

Tomu říkám úspěch! Mainstream se zabývá maistreamem, odtud

mainstream. Mein stream je trochu mimo mainstream. Když main­

stream analyzuje sám sebe, je to vlastně takové milé a logické malé

samopotvrzovací kolečko. Jestli to bylo živě, nevím, nemusím ti věřit,

já to neviděl. Vlastně jsem to prohrál, někde jsem totiž ten den

opravdu živě hrál. Pro plný klub. Jsem tomu rád, že mě to vlastně

minulo tak, že jsem o tom ani nepřemýšlel a výsledky si stáhnul jen

tak na baru, po něčí podobné otázce pár dnů po trachtaci. Před

rokem jsem byl devátej, to byl drobátko propad, dal jsem tomu pak

asi hoďku amatérské statistické analýzy u kompu. No, a teď sedmej.

Už to zase hezky leze nahoru, tak to má být:­) Jednou jsem byl třetí,

seděl jsem v hledišti, nebylo to vůbec příjemné, spíš stresující, hm,

ale to bude spíš povahou.

Takhle v nějakém tom rozboru ex post komentoval tvůj neúspěch

třeba skladatel Jaroslav Uhlíř: „Dan Bárta zpívá složitější písně,

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 20


21

do popového Slavíka příliš nepatří. Měl by natočit nějakou

pecku.“

Ale jo, pecku by to jistě chtělo, vždycky věřím, že to, co zrovna dělám,

bude hrozná pecka. Anebo jestli to nebude spíš tak, že já dělám

úplně normální, jen drobet poučený pop, a ti, co do popového Slavíka

„patří“, dělají nesnesitelně primitivní a prvoplánově podbízivé a bez­

obsažné blbosti, hmmm. Ale jsem celkem klidný, bláznit nebudu.

To by bylo stejné, jako kdyby, dejme tomu, po nějaké divácké anketě

sebezpytný Egon Schiele začal črtat místo tuberkulózních kurev pej­

sky a kočičky na hrnky.

Problém našeho trhu vidím v tom, že když někdo jede mimo

mainstream, je ten jeho stream strašně slaboučkej. Když někdo

jede mimo mainstream na anglickém trhu, pořád oslovuje

desítky milionů lidí po celém světě. U nás ten hlavní proud

semílá lidi, kteří by jinak mohli jít vlastní cestou, kdyby se tím

dokázali uživit. Bylo mi skoro líto některých borců v publiku

Slavíka, jak bylo vidět, že se v podstatě trápí, ale když holt mají

hypotéku. Je škoda, že to takovej Klus nebo Nightwork nesabo

tujou.

To je jejich volba, ale dnešek jaksi, zevšeobecněno, tvrdí, že co je

úspěšné, je dobré. Což může platit, samo sebou, ovšem právě tehdy

a jedině pod značným kompetičním tlakem, hhh, abych tak řekl. Proč

sabotovat vlastní úspěch, to skoro nejde přece. Ale vlastní prácičku

by si našinec občas zasabotovat mohl, už kvůli sobě. Říká se tomu

sebereflexe... Aby bylo jasno, tomu půl pátému tisíci lidí, kteří mne

tam „chtěli mít“, upřímně děkuji, tak, jak ty dvě mladé entity, které

jsi zmínil. Jenže si tak jako říkám, kdoví jestli to nejsou ty čtyři a půl

tisíce, které mě považují za svého koně právě proto, že tam nejsem.

A tak dále. A k tomu anglomainstreamu: Pcha! Takovej Sting je

složitej, ale chytlavej, nebo třeba Seal taky nezpívá skákal pes přes

potok, Prince, Jackson, Beyoncé, Badu, Cullum, Lo Green, Plant,

Queen... to by bylo ještě na dlouho... jenže to anglopublikum je vy­

chované – delším vývojem mainstreamu, „pozřením“ afro hudby,

která má v sobě mnohem živější pohyb, jazykem s pohyblivým

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 21


22

přízvukem, celkovou otevřeností, větší konkurencí a taky vyšší

sebedůvěrou těch, kdo do něj chtějí vstoupit. Jinak ještě můžu bejt

docela rád, že nejsem alternativní mainstream třeba v Panamě nebo

polotalentovaný Tamil. To by bylo teprve krušné živobytí.

Ještě sníš o tom, že bys to zkusil v anglocizině?

Samo sebou že sním. Dostat se ven je sen. Zatím ještě ne cíl. Ještě to

bude něco chtít. Zatím ještě přesně nevím co.

Co myslíš, že to bude potřebovat především? Znovu chuť začít

od nuly?

Chuť začít od nuly mám v podstatě každý den, jen se někdy pro samé

hraní ta chuť jaksi nedokáže manifestovat v nějaké akci. Pódium to

bude potřebovat, především a hlavně. Trochu se okovat. A pak někoho,

kdo uvěří tomu, že se to dá dělat, prodat, šířit. Ale jsem muzikant

a zpěvák a až pak případně celebrita a až pak podnikatel, ne naopak,

to má tvůj vlivnej a seriózní kámoš recht:­)

Já v tom vidím tohle úskalí: řekl bych, že nejen Panama, ale

i Bulharsko, Belgie, Ghana mají své Dany Bárty. A samozřejmě

USA jich má tisíc a Velká Británie tři stovky. A všichni by chtěli

rozevřít trochu víc křídla.

Vždyť říkám, že by to mohlo bejt horší. Ovšem zase na druhou stranu:

naši pěvci se jistě do klubu na basilejském předměstí nehrnou...:­)

Na basilejském hlavním náměstí už pěje švýcarský Dan Bárta

a sní o Cotton Clubu. Ale ok, abych tě nepodcenil, USA nemá tisíc

Danů Bártů, ale sto, Velká Británie třicet:-)

Tisíc nebo sto, třicet nebo padesát, z tý střelby od boku vlastně vidíme,

že chybí jakékoliv srovnání, propojení, vědění. Vzdušné polibky lokální

hvězdy rozdováděly šest fanynek do té míry, že si jedna narazila čelo

o příliš nízké futro vchodu/východu.

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 22


23

Zajímá mě to srovnání. Myslím, že jediný se odehrává v hlavě

posluchače. Teď zrovna mi tady hraje Astrud Gilberto, a i když

je to o dekády jinde, pocit mám stejně příjemnej jako z Illu

stratosphere. Je tudíž pravděpodobné, že by to takhle mohl cítit

i DJ v newyorském rádiu. Jediný problém je, že toho je na světě

dobrého kupodivu až příliš mnoho, než by se to vůbec dalo upo

slouchat.

Zhruba to samé si myslím a zhruba tomu samému věřím. S tím, ještě

jednou, že jsem opravdu nebyl třeba dva týdny v Madridu a nepro­

lezl všechny kluby, co jich tam je, a neposlech si všechny možný

zpěváky, který vážně zpívaj a ne jenom dělají, že zpívaj, nebo píšou

o sobě, že zpívaj, s tím, že na to, co si představuju pod pojmem zpí­

vání, mám poměrně vyhraněný názor... Já jsem muzikant. Desek se

prodává výrazně méně než dříve. Jsem živý z toho, co napíšu, a z toho,

že hraju. Protože jezdím se třema kapelama, plus sem tam nějaký

jednorázový projekt, objedu tu naši nepříliš šírou zemi jedinou

několikrát do roka. Rád bych jedno kolečko vynechal a udělal ho, pro

změnu a pro trochu toho vzrušení z neznáma, třeba po Francii nebo

po Polsku. Nemusel bych přijet zpátky bohat, stačilo by, kdybych se

tam mohl za dva roky, vřele vítán, vrátit. To je celé, celičké.

To je milý. Radši bych z tebe ale dostal něco takovýho: „Jsem dob

rej jako Sting a dokážu to světu!“

To bys mě musel zdrogovat nějakou hodně silnou chemikálií:­)

Byly takový výkřiky, když jsi lítal na drogách?

Ale houby. Spíš přesně naopak, daleko víc jsem se uzavřel a nimral

se v detailech. To, že to nakonec něco takjakotak hodilo, je jen úlevný

side effect. Taky to mohlo hodit zvratky zpátky do krku anebo manio­

depresivní psychózu. Umím zpívat a nebojím se to dokázat každému,

kdo si to přijde na koncert poslechnout. Pak se možná ukáže, že jsem

dobrý jako Sting. Ale už to nebudu muset nikomu dokazovat. Nestačí

to?

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 23


24

Stačí. Od roku devadesát tři je cizina i Slovensko. Tam jezdíš

hodně a dokonce jsem si všiml, že rád slovensky mluvíš. Vnímáš

to vůbec jako cizinu? Nebo jako amputovaný kus sebe?

Vnímám to trochu jako cizinu, trochu jako místo, kde jsem dlouho

dobře žil a teď se tam občas vrátím, byť to tak nebylo, ale tenhle

popis je blízko tomu, co cítím. Slovensko je trochu cizina, proto je

koneckonců Slovenskem samostatným. Jako amputovanej kus sebe

ne, žádná část Slovenska mi nikdy nepatřila, žádný nářek fede­

ralistův:­)

[13.1.2012 15:02:14]

Zemřeli Václav Havel, Kim Čong-il a Josef Škvorecký. Podle novo

ročního proslovu prezidenta Václava Klause nečeká Česko lehký

rok. TV Nova hlásí, že přijde konec světa. U toskánských břehů

ztroskotala Costa Concordia. Dan Bárta věří, že Václav Klaus udělá

maximum, aby se jeho prorocká slova naplnila. Lehkou zem, pro Korejce

s nekomentovanou exkurzí do inferna, aspoň na víkend.

„Na místo ministerského rady se smyslem pro umění, který

s avantgardisty žádajícími subvence znalecky probírá Heimita

von Doderera nebo Franze Kafku, nastoupil manažer zábavy,

který tato jména zkoumá jen z hlediska užitečnosti pro

reklamní strategii.“ Tohle napsal před pár lety v knížce Teorie

nevzděla-nosti rakouský filozof Konrad P. Liessmann o

nových pomě-rech, papaláších kultury a médií. To jen k min

ulé debatě. Bohužel to sedí na Česko jak ulité. Jak se za

takových podmínek dělá kultura?

Liessmann napsal i jiný věci, například že v současné společnosti, která

sebe samu označuje jako společnost vědění, se realizuje ponejvíce

sebevědomá nevzdělanost. Takovej Kornbluth a Pohl řešili v Obchod­

nících s vesmírem podobné věci. Četl jsem to ve třinácti, takže jsem

tenhle stav čekal:­) Těžko říct, jestli to tak jenom někdy chlapíkům,

co jsou v letech, nepřipadá. Ale já uznávám, že sledovat to je občas

depresivní. Nejen podle Liessmanna, ale i podle empirických dat

Babcocka a Marksové společnost definitivně vesele a blahobytně

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 24


25

blbne. Za takových podmínek se „solidní“ kultura, zvlášť ta nedoto­

vaná, dělá ztěžka, ale mám takový hluboký pocit, že to současně zna­

mená, že se tím sama opodstatňuje. Stále je dosti těch, které „k jezeru

cos nutí...“ Ale řekl bych, že tomu tak jako dnes bylo vždy. Staré se

ztrácelo, nové se ještě pořádně nenarodilo. Kdekdo volá po zásadní

změně paradigmatu, jiný lpí na starých osvědčenostech a někde

mimo tyhle proudy bují něco samostatného, co nakonec ovoce vydá,

viz zjednodušená parafráze Feyerabenda, že k novinkám třeba po­

vrchnosti, že nové koření na horizontálách a nikoliv ve vertikálách.

Ale jo. Jinak ve třinácti jsi měl tedy slušný čtení. Proč tys nikdy

nevystudoval vysokou? Netrpíš trochu komplexem nedouka?

Jistěže trpím. Jak zvíře. Nějak se mi to nepodařilo skloubit s povahou,

řekl bych. V mládí jsem nedostal doporučení, pak nebyl s to se při­

pravit na přijímačky, pak už bylo pozdě. Ve škole jsem dávával, až na

výjimky, pozor a na domácí přípravu totálně dlabal. Jsem prostě

samouk, navázaný na taková studia pod mentory. Žák a Mistr, z čehož

ovšem smutně plyne, že si musím v posledku velet sám, jelikož

nevzdělán institucionálně.

Žák a Mistr je klasický ideál starých univerzit, dneska je to stej

ně úplně v tahu. Chceš-li, diplom si koupíš, naplníš tím kult

téhle společnosti, posedlé tituly. Kdo je tvůj mentor?

Eduard Klezla – zpěv. Bady Zbořil, Roman Holý, Filip Jelínek, Robert

Balzar – hudba. Oto Klempíř – texty. Aleš Dolný – ekologie, odonato­

logie. Dennis Paulson – odonatologie. Robert Lízler – détépko. A pak

ještě něco jako spolužáci, spoluučedníci, takoví tandemoví hráči, se

kterými dělám drobnosti, nárazovosti nebo si alespoň dobře popo­

vídám o všem možném, jsme spolu schopni spolupracovat na něja­

kých úkolech a leccos od nich můžu odkoukat, Míra Chyška, Sucháč,

Čívr, Roman Týc, En.dru, Jarda Dušek, Berťa Babor, Laco Miko, Dara,

ty koneckonců poměrně nově atd. A k tomu ještě dívka má, přes kte­

rou všechno přechází – těsný tandemový hráč, úplný partner, souzník,

citlivý navaděč, nekritický kritik. A mraky těch, o jejichž dílo či práci

zavadím a kteří mě mění, a ó, i Svět jest Mistrem Sám o Sobě...

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 25


26

Když jsme u těch citátů a parafrází, Churchill napsal hezkou věc:

„Velké a silné národy se poznají podle toho, že si neváží svých

velkých mužů.“

Viz Trafalgar Square:­)

Myslíš admirála Nelsona? Že by tam měl být Churchill místo

něj? Spíš jsem to myslel tak, že ten věčný hon za novým, šlapání

po starém, opakování stejných chyb, nenaslouchání moudrým

stařešinům je asi opravdu pradávný ozdravný proces, neustálé

těkání molekul. Proto asi furt ještě žijeme.

Ale ne. Myslel jsem to tak, že Nelson byl taky velikán... To je přece veli­

ce složitá věc, u které by bylo lze prodlít celé odpoledne. Možná má

generace něco jako svou vlastní nutnou povinnou jízdu od vzepření

se autoritě až po uznání nějakých starých správností... Kulturní čas

je opravdu rychlejší než evoluční, to nesporně, ale některé bytosti

s bujnou představivostí zřejmě ten pohled na to neustále se měnící ne­

měnné asi rychleji unaví, takže mají takové netrpělivé poznámky:­)

Ale hledat něco nového přece současně neznamená pohrdat starým

a také jistě platí, že vývoj neznamená progres, to ehm, molekuly

excluded, ty ctí akorát tak nějakou slepou lokální symetrii. Jestli se

začneme my dva teď vážně zabývat svobodnou vůlí metaforických

molekul, vybouchnou nám kompy, dneska je pátek třináctého...:­)

Jistě, jsou taky starý moudrosti ve smyslu, že každý pokrok je cesta

zpět, každá reforma je k horšímu a tak dále. V dlouhodobém

horizontu ale ta potřeba něco furt měnit, neustat, nedůvěřovat,

sám vyzkoušet je ten hlavní motor. A že jediný, co se lidstvo na

učilo z historie, je to, že je nepoučitelný. Na druhou stranu je fakt,

že kdybychom se jakžtakž nepoučili třeba z Hirošimy a Nagasaki,

už tady za nás teoretizujou jen molekuly hvězdnýho prachu:-)

A počkej, pátek třináctýho, ty věříš na takový hovadiny?

Vůbec, ony věří na mne, v tom jsou nevyzpytatelné, navíc se na ně

dá leccos hodit, tak je dobré o nich vědět... Já si vůbec nemyslím, že

hlášky „každý pokrok je cesta zpět, každá reforma je k horšímu“ jsou

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 26


27

nějaké staré moudrosti. To jsou, s dovolením, píčoviny. Mlčeti zlato.

Líná huba – holé neštěstí. No. Gramotnost stoupá. Vědecká gramot­

nost klesá. Úroveň základního vzdělání stoupá. Úroveň vysokého

vzdělání klesá. A lidstvo produkující tyhle a mnohem horší nahořklé

mudřecké zkratky rychlostí nejmíň pět set za minutu na čtvereční

desetimíli se má čím dál tím lépe. Jak se s tím pasují statistici? A tak

dále. Chrchly, chrchly. Já jen, abychom se vystříhali nějakých riskant­

ních žurnálových zevšeobecnění. Potřebujeme data. Dobře polože­

nou otázku, se kterou se pokusíme zevrubně seznámit tak, abychom

neztratili zbytečně moc času. Stihneme­li na ni odpovědět s využitím

všech dostupných dat, aby si toho lidstvo všimlo, bude lidstvo o něco

poučenější jako celek, chmm. Nestihneme­li to a uděláme to přesto,

budeme poučenější alespoň my dva. Vzhledem k tomu ale, že jsme

reálně dvěma sedmimiliardtninami lidstva, bude poučenější lidstvo

v celku, byť jen o ten drobnozlomeček, heh.

To se obávám, že nebude v silách dvou sic zvídavých chlapíků,

ale přece píšících jen knihu poskytující pohled do myšlení, ži

vota a tvorby populárního zpěváka. Ale třeba jo. A dobře, kole

duješ si o to. Počkej chvíli, vymyslím pětici zásadních otázek,

na něž by bylo dobrý znát odpověď:

1. Směřuje civilizace k sebezničení?

2. Existuje Bůh? A je stále sílící ateismus, který jde ruku v ruce

s nárůstem lidského sebevědomí a arogance, pochopitelnou

reakcí na hrůzy 20. století? Viz teze, že Bůh neexistuje, protože

by nikdy nemohl dopustit plynové komory apod.

3. Je člověk nadřazený jiným organismům na Zemi?

4. Existují mimozemské civilizace a má smysl po nich pátrat?

5. Je duše nesmrtelná? Viz oněch slavných 21 gramů, o které

údajně člověk zlehkne, vypustí-li duši. Neboli zákon o zacho

vání energie atd.

Tak a vyber si:-)

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 27


28

To jsou témata! Tady se bude statistika vážně hodit:­) Tak teze po

řadě:

1) Věřím, že ne, jakkoliv jsme jen jedna z mnoha. Nicméně ještě nikdy

nebyla globální a takhle technologicky vyspělá. Zase na druhou stranu,

žádná nedisponovala takovým sebezničujícím potenciálem, ani ak­

tivním ve smyslu zbraní, ani pasivním ve smyslu požírání životního

prostoru. Osobně jsem přesvědčen, že bude pro své součástky, tedy

jednotlivé lidi a to všech socioparametrů, čím dál méně komfortní,

především co do životního prostředí (čímž myslím kromě nezdrava

i nepěkno a nesrozumitelno) a prostoru pro vlastní uvažování a svo­

bodný výběr způsobu života. Informační šum a tlak na zdroje by mohly

časem vygenerovat společnost popsanou v knize Pohla a Kornblutha

Obchodníci s vesmírem, čehož bych se nechtěl dožít. Pokud bude

nadále spotřeba vyhodnocována jako pozitivní položka, nelze se vy­

vinout, změnit, posunout. Hospodářští konzervativci jsou mimo v tom

smyslu, že přehlížejí, že dnešní svět už není mlékem a strdím a kdoví

čím vším ještě oplývající neobydlená, obrovská, kyprá a plodná

Amerika s několika mrtvými Indiány v příkopě, ale hustý shluk z dob­

rého bydla a z nudy nešťastných bytostí šveholících ve vybydlené

krajině s momentálně obtížně předpověditelnou dynamikou, který

plýtvá sám sebou.

Takže přijde zhroucení?

Zhroucení se do jisté míry bojím, ne zhroucení civilizace jako takové,

v to nevěřím, ale zhroucení šance na dožití v civilizaci, jakou si ji rád

představuji, totiž slušné, nekořistnické, tolerantní, prostorné, vzdě­

lané, umírněné, uvědomělé a tak dále... Něco by to chtělo. Jenže od

momentálně vládnoucích okamžitistů bez špetky soucitu, zodpověd­

nosti a imaginace na jedné straně a od domněle chudých blbců

schopných ujet svým vlastním (!!) autem deset kilometrů do kvelbu

a zpět, ztratit půl soboty ve frontě na vyjetý olej na smažení, čímž

„ušetřit“ dvanáct korun měsíčně na straně druhé, se toho asi nenaději.

Nevíme, kolik těch i tamtěch vlastně doopravdy je a mají­li skutečně

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 28


29

takovou moc, jaká jim bývá médii přisuzována, protože nemáme čas

ani prostředky a bohužel ani schopnosti dohrabat se k primárním

datům, natož je analyzovat. Z logiky současného nastavení trochu

bludný kroužek. Zázrak nepřijde a násilí je nepřípustné. A ten popu­

lismus, radikalismus a extremismus zlostně bující. V těch nejzoufalej­

ších momentech, kdy cítím, chrchly chrchly, tíhu světa na svých

bedrech, si představuji nějaký hybrid mezi revolucí a evolucí, takovou

kulturní mutaci, chmm. S inteligentní Libyí, fotovoltaikou na Sahaře

a drátem do Itálie. Nebo z Alžírska do Španěl, to je kratší. Někdy jsem

si jist, že většina lidí chce jen ubytování, stravu a zábavu zadarmo a to

nejlépe hned teď a zbytek je jí u řiti. Ještě tak si alespoň jednou týdně

dobře a nezávazně zapíchat, to je ono! Někdy věřím, že to dobře

dopadne, vlastně stále dopadá a já jsem jen pomatený zbabělík. Je

třeba být zdrženlivý, nevybuchovat, civilizace se (shodně s přírodou)

sjednávají samy na místě v prostředí, kde vznikají (a se kterým počí­

tají i jako s limitou i jako s proměnnou), a to postupnými kompromisy,

ne plošnými aplikacemi převratných myšlenek zvnějšku (i když taky,

ale tunguzský meteorit není až tak úplně myšlenka:­)), ne společen­

ským inženýrstvím. To už tu xkrát bylo, mnoho dobrého to nepři­

neslo a nijak dlouho to nevydrželo. Zase na druhou stranu, přílišný

konzervatismus má tendence – spíše než odfiltrovávat – zafixovávat

nepravosti a nespravedlnosti a nespokojenosti a přežitky a neefektiv­

nosti a tak. Technologicky by to něco jistě chtělo, ale půjde to těžko,

setrvačnost je mocná čarodějka, klientelismus je dnes na úrovni

čisté brzdy, ropuchy na prameni – a je zatím nerozbitný, bohužel,

s výhradou a výhrůžkou a obavou velmi bohužel.

Čili vlastně optimistická zkratka zní, v háji jsme neustále, ale nic

nekončí.

Oh:­) Civilizace o sobě jsou přec takové cyklické, jako když se na

skalním výstupku zachytí spadané listí a prach a v něm pak semínko,

které vyklíčí a vyroste ve stromek, kolem nějž se v mikroklimatu

zadržené vláhy nahromadí další rostliny a živočichové, zprvu náhodně

až přes různé typy soužití k dokonale sehranému společenství, které

prosperuje ve vybalancované rovnováze mezi recyklací, příživnic­

tvím, konkurencí a spoluprací. Prosperuje celkově (často na úkor

zvanivy danek FIN FIN_Zvanivy Danek 14.10.13 16:21 Page 29




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist