načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Ztracené bilióny dolarů -- Jak levné peníze a marnostratnost zrodily velkou finanční krizi - Charles R. Morris

Ztracené bilióny dolarů -- Jak levné peníze a marnostratnost zrodily velkou finanční krizi
-15%
sleva

Kniha: Ztracené bilióny dolarů
Autor: Charles R. Morris
Podtitul: Jak levné peníze a marnostratnost zrodily velkou finanční krizi

Svět se zaseknul v hrůzné finanční krizi a pozvolna se potopil do recese. Během uplynulého období vlády rozdaly biliony dolarů na úvěrech, akciových infuzích a sanacích. Přesto, že ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  149 Kč 127
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
4,2
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 38.5%hodnoceni - 38.5%hodnoceni - 38.5%hodnoceni - 38.5%hodnoceni - 38.5% 25%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2010
Počet stran: 216
Rozměr: 168 x 225 mm
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: překlad Tereza Stratilová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 1. 1. 2010
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2009
ISBN: 9788025125267
EAN: 9788025125267
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor je právník a bývalý bankéř, na svém kontě má již deset knih. Skutečný příběh o kreditní krizi. O pronikání amerických vražedných finančních nástrojů do globálních investičních portfolií a jejich bezhlavém napodobování celým světem.

Popis nakladatele

Svět se zaseknul v hrůzné finanční krizi a pozvolna se potopil do recese. Během uplynulého období vlády rozdaly biliony dolarů na úvěrech, akciových infuzích a sanacích. Přesto, že veškeré americké ekonomické hříchy napodoboval celý svět, na celosvětovou krizi bylo zaděláno právě v USA. A v podstatě se jednalo o klasickou krizi argentinského typu – stádové zadlužení podporované spotřebitelskými orgiemi s dovezenými surovinami a současně rozepře v nové a okázalé třídě super bohatých. Třída, která nepřišla s ničím novým a nevytvářela nic než řetězové intriky a papírové podvody. Kniha Ztracené bilióny dolarů vás ve zkratce seznámí s důvody současného ekonomického vývoje a s dopady, které pociťujeme v současnosti my všichni. Charles R. Morris napsal již deset knih, včetně The Cost of Good Intentions, kterou noviny New York Times označily za jednu z nejlepších knih roku 1980, The Coming Global Boom, kterou New York Times popsaly jako vynikající knihu roku 1990, a The Tycoons, kterou magazín Barron zvolil za nejlepší knihu roku 2005. Charles R. Morris je právník a dřívější bankéř a jeho články a recenze se objevily v publikacích jako The Atlantic Monthly, New York Times a Wall Street Journal. (levné peníze, rozhazování a velká finanční krize)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Ztracené bilióny dolarů -- Jak levné peníze a marnostratnost zrodily velkou finanční krizi" doporučujeme také:
Crash Proof - Krizi navzdory -- Jak vydělat v době recese Crash Proof - Krizi navzdory
Finance po krizi - 3. rozšířené vydání -- Evropa na cestě do neznáma Finance po krizi - 3. rozšířené vydání
Mistři světa amoleta -- aneb průvodce globální krizí a českou politickou krajinou Mistři světa amoleta
Naučte se investovat -- 2. rozšířené vydání Naučte se investovat
 
Recenze a komentáře k titulu



2016-07-13 hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%
Kniha je to asi dobrá, ale v originále. Český překlad je naprosto strašný.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

73

Kapitola 4

NÁSTĚNKA S PENĚZI

24

Počátek nového milénia byla nervózní a haštěřivá doba – terorismus,

dlouhé fronty na odbavení na letištích, odstrašující válka, narušení prou

dící energie a nechutná politika. Ale být bankéřem v takové době bylo

k nezaplacení.

S příchodem dot-com boomu na konci roku 2000 přišla i rychlá reakce

ze strany centrální banky, která seřízla sazby federálních fondů z 6.5% na

3.5% během několika měsíců. Následkem tragické události z 11. září 2001

bylo další snižování sazeb až na 1% v roce 2003, což byla nejnižší sazba

za posledního půl století. Centrální banka nezačala zvyšovat sazby až do

poloviny roku 2004, po nepřetržitých 31 měsících. Základní infl ace, při

způsobená krátkodobým úrokovým sazbám, byla negativní. Pro bankéře,

jinak řečeno, byly peníze naprosto zdarma.

Starosti s nepatrnou kapitalizací ve velkých bankách na konci 80. let po

bízely regulátory všech velkých států k zavedení mnohem drsnějších pra

videl v sektoru bankovního kapitálu. Zdravý rozum nabádal k tomu, že

pokud bankéři budou mít více kapitálu v riskantních půjčkách, stanou se

24 V originále A Wall of Money, kdy autor naráží na fi nanční situaci na Wall Street. (pozn. překladatele)


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

74

tak více vybíraví co se týče jejich úvěrových rozhodnutí. Avšak bankéři si

jasně uvědomovali, jaký neobyčejný boom zažívá obchod s nemovitost

mi na trhu s úvěry a že je možné ho rozeběhnout s pouhým minimem

počátečního kapitálu. Tajemství sekuritizace bylo sbalování úvěrů do za

jištěných nemovitostních obligací (CMO) a jejich prodávání penzijním

fondům a ostatním investorům. Banky začaly se sekuritizací v době, kdy

se nová pravidla týkající se kapitálu začala uplatňovat, tedy v polovině 90.

let. Místo toho, aby si bankéři drželi své spotřební hypotéky, fi remní úvě

ry, vysoce vynášející úvěry fúzujících společností, perspektivní tržní úvěry

a podobné kupóny, naložili s nimi tak, jako obvykle: začali je sbalovat do

balíčků jako zajištěné úvěrové obligace (Collateralized Loan Obligation

- CLO), popřípadě jako zajištěné zástavní obligace (Collateralized Debt

Obligation - CDO) a prodávali je externím investorům. Stále však byli

schopni shromáždit slušné poplatky, přičemž zatížení jejich kapitálu bylo

minimální. Půjčování, jinak řečeno, nestálo žádné peníze.

Po mnoho let zde existoval aktivní mezibankovní obchod s deriváty, který

napomáhal vyrovnávat bankovní měnu a pozice spojené s úrokovou saz

bou. Nová třída úvěrových derivátů, jež přišla v 90. letech, se měla údajně

postarat o to, aby banky nebyly ztrátové. Ačkoli detaily jsou rozdílné, zá

kladní idea je hodně podobná té z roku 1987, která se proslavila krachem

na burze. Banky se staly nadšenými konzumenty úvěrového pojištění,

stejně jako investoři, kteří nyní nakupovali úvěry, jež byly sekuritizovány

bankami. A stejně jako v roce 1987, dostupnost úvěrového pojištění vedla

investory k přelézání výše a výše přes rizikovou křivku. Investoři, uklid

něni přítomností úvěrového pojištění, a vědomi si nízkých sazeb CLO

a CDO, po nich chňapli, jelikož představovaly extrémní výnosy. A proč

ne? Propočty vylučovaly jakýkoli risk.


75

Pokud jsou peníze zadarmo a půjčování nestojí ani halíř a přitom je bez

rizika, rozumný věřitel bude půjčovat do té doby, dokud bude komu půj

čit. Alan Greenspan předpověděl slávu nové éře ve fi nančnictví. Oznámil

„nové paradigma aktivního úvěrového managementu“, čímž přidal svůj

přínos k nezapomenutelné bublině.

Dokonce i ty nejméně atraktivní zotročující obchody vyhodily z okna ne

konečný proud zlata, a to vše pod vlivem zářících fi nančních věží. Domácí

akciové půjčky lidem na mizině, kreditní karty s vysokým úrokem pro

nesolventní zákazníky, ze všeho se stala férová hra. Upsal jste se k úvěru,

shromáždil poplatky a pak je prodal nenažraným investorům. Investoři

byli „pojištění“. Vaše poplatky byly skutečné peníze. Úvěr by ve skuteč

nosti mohl být splacen.

Obchody s účelovým odkupem akcií poté, co byly překonstruovány na

soukromé akcie, se s křikem vracely zpět na trh. Typický obchod: vložte 1

miliardu dolarů, půjčte si 4 miliardy dolarů a polapte zdravou společnost

za 5 miliard dolarů (poté, co se smluvíte na velice výnosné dohodě s ma

nažery společnosti), prohlaste se za „speciální dividenda“ v hodnotě 1

miliarda dolarů, a poté co poháněný odkup akcií na trhu poroste, prodejte

svoji společnost zpět veřejnosti a shrábněte několik dalších miliard bez

jakéhokoli rizika. „Lidé mluví o stěně plné peněz,“ nechal se slyšet jeden

z bankéřů. Soukromé akciové fondy nemusely zvedat svůj kapitál, kapitál

je pronásledoval.

Všechny bubliny se zhroutily, a čím déle rostly, o to větší imploze přišla.

Ke konci podzimu 2007 se sykot ucházejících bublin změnil v řev. Ale

před tím, než se podíváme na velké odvíjení, které máme před sebou, mu

síme nejdříve rozbalit onen vývoj, který dopřál bublinám vyrůst do tak

enormních rozměrů.

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

76

PŘÍPAD: GREENSPAN

William McChesney Martin zastával místo předsedy centrální banky po

18 let, zažívaje Trumanovu až Nixonovu prezidentskou administrativu.

Byl to pravděpodobně Martin, který položil základní defi nici role cen

trální banky, která tvrdila, že centrální banka „postupuje proti větru,“

– uklidňuje úvěrovou situaci v jejím těžkém období a naopak ji stahuje

v době, kdy dochází k nabubřeným expanzím. Přesto, že politici se vět

šinou přiklání na stranu uklidňování divokých situací, Martin je zastán

cem stahování: „Funkcí centrální banky je odnést mísu s punčem právě ve

chvíli, kdy je párty v dobré náladě.“

Nyní se podívejme na vnitřní hru mezi úrokovou sazbou a činy Greens

panova Federálního výboru pro volný trh (FOMC - Federal Open Market

Committee) a skutečným ekonomickým růstem. Před útokem 11. září byly

úrokové sazby už tak nízko, na 3.5%. Okamžitě po útoku stlačil FOMC

sazby ještě níže ve čtyřech rychlých krocích, během jednoho roku, až na

1.75%, a udržoval je tak skoro po celý rok 2002. Samozřejmě, ekonomický

růst ke konci roku 2001 byl churavý, ale slušně se uzdravoval, během tří

čtvrtletí roku 2002 o nějaké anemické 2.4% roční sazby.

V listopadu 2002 ekonomický růst začal z ničeho nic opět prudce zpoma

lovat, centrální banka udělala rázný krok a snížila úrokové sazby o dalšího

půl procenta, takže se sazby dostaly na 1.25%. Růst lehce stagnoval na

konci roku 2002 a v prvním čtvrtletí roku 2003, ale pak se rychle chy

til v dalším čtvrtletí, z části díky Bushovu snižování daní a z části kvůli

nárůstu výdajů vložených do války v Iráku. Avšak i přesto se na schůzi

FOMC na konci daného čtvrtletí výbor shodl na dalším snižování úroko

vé sazby, která se dostala až na 1%, nejnižší úrokovou sazbu od roku 1954.

V dalším čtvrtletí růst vystřelil do „neuvěřitelných výšin“ (podle slov vý


77

boru), kdy dosáhl na 7.5% roční sazby, aby se pak usadil na solidních

středových pozicích 3% po zbytek roku 2003 a celý rok 2004. Ale výbor

udržoval 1% sazbu po celý rok, před tím než čtvrtletní série měření pou

kázala na nutnost jejich navýšení, na 5.25%. Tak to vypadá, že v kontrastu

s Martinovou politikou, Greenspanův výbor se chtěl ujistit, že se účastníci

párty válí pod stolem, před tím než odnese mísu s punčem.

Ještě více kontroverzní na Greenspanově politice je jeho pevné trvání

a soustředění se pouze na spotřební cenovou infl aci, přičemž úplně zapo

mněl na nekontrolovanou infl aci cen veškerých aktiv, a to hlavně nemo

vitostí a kuponů všemožných druhů. Akademická obec by mohla citovat

mnoho důvodů, proč by se centrální banka neměla zaplétat s cenami ak

tiv, ale zdravý rozum napovídá, že nějaká intervence by byla na místě ve

chvíli, kdy se hlavní aktiva nezdravě potácejí ze strany na stranu. Tak na

příklad v roce 2004 magazín Economist varoval, že „globální fi nanční sys

tém ... se stal obrovskou tiskárnou peněz a americká jednoduchá fi nanční

politika sklouzla za hranice únosnosti... Tento proud globální likvidity

nesníží infl aci. Místo toho proudí do sdílených cen a nemovitostí po ce

lém světě, podporující infl aci mnoha bublin založených na cenách aktiv.“

Stephen Roach, ředitel společnosti Morgan Stanley Asia, nazval jednání

centrální banky v tomto období jako „nevědomé.“

Evropské národy byly více zdrženlivé ve své kritice, aspoň v té na veřej

nosti. Můžeme skoro slyšet ono zdvořilé zakašlání v politické studii „Bub

liny založené na cenách aktiv a monetární politika,“ jež byla vydaná Ev

ropskou centrální bankou na jaře 2005:

Blízké propojení mezi potencionálním a ničivým rozmachem aktiv, nadby

tečný kredit a vytváření likvidity jsou obzvláště důležité pro centrální ban

ky.... Ve skutečnosti, určité historické episody naznačují, že růst cen aktiv

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

78

může podpořit uvolněné monetární podmínky, které nejsou okamžitě zahr

nuty do nárůstu infl ace spotřebních cen....

Domácnosti jsou většinou podporovány v utrácení svého nahromaděného

kapitálu v době, kdy se ceny aktiv zvyšují, jsou odolné a značné bubliny mo

hou podporovat spotřební výdaje....

Z tohoto důvodu empirická evidence dochází k závěru, že vyfukování bublin

na nemovitostním trhu je fi nančně náročnější v porovnání s velikostí krachu

na akciovém trhu, protože akcie v nemovitostech jsou mnohem více rozšíře

né a intenzivněji používané jako záruka pro zabezpečení úvěrů.

Alternativním názvem pro tuto studii by mohlo být: „Země Americké cent

rální bance: Zastavte to, prosím!“

Termín „Greenspanův Put“ se samozřejmě poprvé začal objevovat na Wall

Street na počátku milénia. „Put“ je nastavení, které dovoluje majitelům aktiv

jejich prodej třetí straně s fi xní cenou, ať se děje cokoli. Tento výňatek z vliv

ných investičních novin ze srpna 2007 perfektně zachycuje přínos Greenspa

nova Putu:

Dobře si pamatuji tržní krach v říjnu 1987.... V té době se rozšířil strach, že

velké banky by se mohly dostat do problémů, které by následovala úvěrová

krize.... V odpovědi na tuto paniku, centrální banka třikrát snížila úrokovou

sazbu v průběhu 6 týdnů. Americká ekonomika tak pokračovala v růstu....

Akcie vyrostly do nových výšin....

Potápějící se akciový trh v roce 1998 byl svědkem kolapsu S&P 500. [Vysvětlil

asijskou měnovou krizi, LTCM fi asko a Ruskou nedostatečnost] ... Samo

zřejmě jsme spěli k vážné recesi. V odpovědi na to, centrální banka snížila své

sazby třikrát v průběhu 7 týdnů.... V roce 1999 a 2000 zaznamenala americ

ká a globální ekonomika svůj nejsilnější růst za celou dekádu.


79

Recese v roce 2001 se zhoršila díky útokům z 11. září a zažehnula mnoho

obav o kreditní krizi, které můžeme dodnes slyšet. Jako výsledek, centrální

banka snížila své sazby třikrát během 7 týdnů. V té době se však nejednalo

o vážnou úrokovou krizi.

Toto je onen Greenspanův put: nezáleží na tom, co je špatně, centrální ban

ka vás zachrání pomocí vytváření dostatečného množství levných peněz tak,

aby vás vykoupila z vašich problémů.

Ale zde jsou samozřejmě parciální hranice, které ani centrální banka nemůže

překročit. Za celou historii centrální banky můžeme nalézt pouze jediného

jejího předsedu, který byl schopen udržet negativní úrokovou sazbu po delší

časový úsek než Greenspan. Byl jím Arthur Burns, který nastavil pochybný

rekord 37 měsíců během vlády, ve které se vystřídal Nixon, Ford a Carter,

tedy v období mezi 1974-1977. K moci se pak dostal Volcker, který zažehnal

tuto nechutnou recesi a dekády význačné vysokými úvěrovými sazbami.

NEJVĚTŠÍ NEMOVITOSTNÍ BUBLINA V LIDSKÉ HISTORII

Od roku 2000 až do poloviny roku 2005 zažívaly USA nemovitostní

rozmach – část globální nemovitostní bubliny, kterou Robert Shiller,

profesor na Yalské Universitě, jenž postavil svoji kariéru na studii o ne

movitostním boomu, označil za největší v historii. Tržní hodnota ne

movitostí vzrostla o 50% a šílenství zavládlo při navrhování a stavění

nových domů. Společnost Merrill Lynch odhadla, že zhruba polovina

růstu americké domácí produkce v první polovině roku 2005 byla spo

jena s investicemi do nemovitostí, ať už do stavění nových domů nebo

za nákupy domácího zařízení, jako je nábytek, nebo nepřímo pomocí

utrácení cash fl ow z předešlých úvěrů. Bylo spočítáno, že k roku 2001,

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

80

byla více než polovina zaměstnanců v nových soukromých sektorech

zaměstnána v nemovitostních aktivitách.

Mnoho Američanů bude překvapeno, když jim řeknete, že i v průběhu

dlouhé doby hodnota domů kopírovala křivku infl ační sazby. Pohlíží

me na tuto hodnotu jako na velice spolehlivý zdroj našetřených peněz,

protože domy jsou většinou naším jediným vysoce investičním aktivem.

Při koupi domu o hodnotě 100 000 dolarů, je možné zaplatit pouze 20%

a zbytek se dá fi nancovat z hypotéky, která má smluvně sjednanou fi xní

úrokovou sazbu. Za 25 let a při 2% infl aci má ten samý dům hodnotu ko

lem 168 000 dolarů a kupující tento úrok vlastní zdarma a čistý. Založeno

na rozumném předpokladu, že hypotéky a výdaje na údržbu vyjdou skoro

na stejně, jako pronajímání, stačí udělat meziroční návrat z vašeho pů

vodního vkladu o téměř 9%. Pro mnoho rodin se jedná o největší investici

jejich života.

Avšak 50% rozdíl během 5 let mění veškerou situaci. Při koupi domu za

200 000 dolarů s 90% fi nancováním, které bylo otevřené komukoli a bě

hem 5 let je možné ten samý dům prodat za 300 000 dolarů, čímž se zpě

tinásobí původní ekvitní investice. Polovinu z daného profi tu je možné

použít jako 10% jistinu při koupi domu za 500 000 dolarů a pak jen čekat,

že se to stane znovu. Mluvíme tu o velice zajímavých číslech.

Co se ale stalo? Nemovitostní boom je většinou vyvolán demografi ckými

přesuny. Přesouvání se na předměstí v 50. letech, poukazovalo na hlubo

ce zakořeněné změny v rodinné dynamice, asi tak jako by se Američané

kolektivně dohodli na kompenzaci za nízko nativní období z 30. a 40. let.

O čtvrt století později jejich nyní dospělé děti představovaly obrovskou

americkou vlnu vnitřní migrace směrem na jihozápad a jihovýchod, která

poháněla rozmach nemovitostního trhu v 70. a 80. letech.


81

Ale demografi cké posuny během 90. let byly celkem nevýznamné. Do

konce i generace baby boomu konečně dosáhla věku, kdy většina lidí zů

stane na místě. Samozřejmě, ekonomice se dařilo dobře, avšak ti největší

obři se drželi v elitních enklávách na dvou pobřežích. Střední hodnota

skutečné domácnosti byla téměř nulová a spotřební úspory byly na svém

historickém minimu, tam však nepočítám byznys, který byl založený na

nemovitostech.

Nemovitostní bublina, která přišla po roce 2000, může být jednou z oněch

vzácných entit, čarujících výhradně ve fi nančním sektoru, což dokazuje

fakt, že podobná nemovitostní bublina se objevila ve Velké Británii, Aus

trálii, Španělsku a mnoha dalších zemích, kde se nemovitostní politika

neobvykle uvolnila.

Díky tomu, že domy jsou tak našponované, jejich ceny jsou hypersenzi

tivní na změny v úrokové sazbě. Jak dlouho termínované sazby jasně smě

řovaly dolů v druhé polovině 90. let, velké banky rychle nasadily refi nan

cující politiku. Trvalo to pár let, než běžní spotřebitelé přišli na onen fígl,

získávání peněz z nemovitostí byl původně cizí koncept. Banky nasadily

opulentní reklamní kampaň, která udávala tempo jejich entusiasmu. Refi -

nancování vyskočilo ze 14 miliard dolarů v roce 1995 na skoro čtvrt bilio

nu v roce 2005, většina z toho k tomuto výsledku dospěla pomocí velkého

množství úvěrů. Nižší úroková sazba dovolovala více půjčování se stejný

mi měsíčními poplatky, poté co splatíte starou půjčku, můžete si z rozdílu

pořídit nové auto. V roce 2000 se spotřebitelé naučili bezstarostně ovládat

křivku úrokové sazby, mnoho z nich získalo zpět své bohatství.

Proto, aby banky a ono rozpínající se množství úzce zhodnocených hypo

ték udržely krok s přívalem papírování, upravily se žádosti a schvalovací

proces. Automatické vyhodnocování úvěrů zrychlilo schvalování žadate

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

82

lů. Snižování požadavků na dokumentaci přivádělo více žadatelů. Sledo

vání výkonů schvalujících pracovníků, vedlo úředníky k přizpůsobení se

cílům dané banky. Automatický taxační soft ware dovoloval mnohem vyšší

půjčky pro lidi s určitým příjmem, než tomu bylo dříve. Byli jsme svědky

rozšiřování „produktů, které si nemůžeme dovolit,“ zařízení, které děla

lo dům dostupnější marginálním úvěrům, jež byly povětšinou silně pod

porovány veřejnými advokáty a zahrnovaly různé druhy hypoték s kratší

fi xační dobou (Adjustable-Rate Mortgages), jinak ARM. ARM udržovaly

spotřebitele v jejich víře v pokračování padajícího úvěru a součastně vyu

žívaly druhořadé úvěry (Piggyback loans ) ke splácení splátek a uzavíraly

výdaje pro chudé a spořivé kupující. Velký důraz byl kladen na subprime

úvěry, eventuálně na produkty s vyšší sazbou nebo s vyššími poplatky pro

ty, jež si půjčují a neprošli tradičními úvěrovými testy. Věřitelé také vítali

tzv. „fl ippers“, lidi, kteří nakupovali domy výhradně za účelem jejich zpět

ného prodání během roku a podobně. K roku 2005 bylo 40% zakoupe

ných domů zakoupeno jako investice nebo druhý dům. (Experti však věří,

že velké množství lidí, kteří koupili „druhý dům“, v podstatě spekulovali

nad jeho zpětným prodejem – věřitelé tolik neprověřují lidi nakupující

prázdninové domy, jako ty, kteří nakupují pozemky jako investici.)

Jako vždy to Greenspan podporoval. V roce 2004, kdy měly rodiny his

torickou šanci na nákup domu s fi xovanou dlouhodobou sazbou stojí

cí pouze na 5.5%, Greenspan prohlásil, že ztrácí „desítky tisíců dolarů“

pokud nechňapnou po jednoroční ARM, která byla v té době na 3.25%.

V jakékoli ročence popisující nejhorší rady ekonomických guru by tato

měla být v top 10. Greenspanův kolega, guvernér centrální banky, nebož

tík Edward Gramlich, také oznámil, že Greenspan nemá žádný zájem na

narůstajících náznacích predátorského chování v odvětví subprime.


83

Mnoho fi nančních rozmachů mělo pozitivní efekt, a tento nebyl výjim

kou. Vnitrostátní sazba pro vlastníky domů vyrostla z necelých 64%, které

převládaly v 80. letech a na počátku let 90., až na 69% v roce 2005. Vlast

nictví domu inklinuje ke stabilizaci společnosti. Pokládá solidní základ

rodinnému fi nancování a poukazuje na důležitost spoření a plánování

v průběhu výchovy dětí. Mezi novými lidmi vstupujícími do vlastnických

pozic bylo nepoměrně více černochů a lidí z Latinské Ameriky, kteří si

konečně mohli dovolit část amerického snu.

Ale tak, jako většina podobných rozmachů, i tento se stočil ke své de

struktivní stránce. Kolem roku 2003 se věřitelé dostali do situace, kdy

došli lidé, kterým by bylo možno půjčit. Místo toho, aby snížili půjčování,

rozhodili sítě k nalezení perspektivních klientů, kteří však měli minimální

pravděpodobnost, že půjčené peníze splatí. Subprime půjčování se vyšpl

halo ze 145 miliard dolarů v roce 2001 na 625 miliard dolarů v roce 2005,

o 20% více než byla celková vydání. Více než 1/3 ze subprime úvěrů bylo

100% z hodnoty domu a dokonce i více v situaci, kdy byly připočítány

poplatky. Úvěry, které bylo možné získat jen s minimem dokumentace,

se změnily v „ninja“ úvěry – pro lidi bez příjmu, práce nebo jakéhokoli

majetku.

Systémová slabina se stala zlomyslným predátorem: hypotéky mohou

pokrýt několik různých půjček avšak se šprýmařskými sazbami, které se

rychle přemění na dvojnásobek nebo trojnásobek z původní sazby. Mě

síční poplatky byly velice často vyšší, než veškerý dlužníkův příjem. „Ne

gativní umořování“ je pojem, který popisuje poplatky půjčky původní,

jež nepokrývaly úrok, avšak ony nesplacené úroky byly přidány do jistiny

s vražednými sazbami. Očividně předražené poplatky a provize byly po

hřbeny v úvěrové jistině. Standardní věřitel podmíněných účtů se ujistil,

že placení daní a pojištění bylo eliminováno. Dlužník si však myslel, že

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

84

jeho měsíční poplatky jsou nižší, ty se však brzy propadly do poplatků

za daně a pojištění. „Prémie z rozpětí zisku“ (Yield spread premium ) pro

makléře byly bonusy, jež měly původ v úvěrech s vysokými sazbami pro

dlužníka, který se kvalifi koval pro lepší úvěr.

Angelo Mozilo, miliardář, který dostal společnost Countrywide Financial

mezi mezinárodně největší nemovitostní věřitele, svaluje vinu na zvráce

ný tlak subprime trhu na chtivé vypůjčovatele a advokáty pro chudé, kteří

tlačili na banky, aby byly více otevřené k rodinám s nižšími příjmy.

No, může to tak být. Avšak v New Yorku v roce 2005 a 2006 makléři čer

nošského „úzce zaměřeného trhu“ (Affi nity marketing) s hypotékami roz

dmýchali oheň v nejchudších oblastech, když oslovovali vlastníky domů,

jenž měli nějaké vlastní jmění. Edward Jordan, 72 letý důchodce, který

dříve pracoval na poště, vlastnil svůj dům od roku 1975 a stačilo už jen ně

kolik splátek k tomu, aby splatil svoji hypotéku. Jednoho dne byl osloven

makléřkou, která mu řekla, že přeplácí, a že ona by mu mohla nabídnout

sazbu položenou pouze na 1%. Jordan vyhledal dalšího makléře, který mu

potvrdil, že tomu je skutečně tak, a tak se upsal Countrywide. Konečné

poplatky byly 20 000 dolarů.

Jordan, který důvěřoval oné makléřce a uzavřel s ní smlouvu, poté zjistil,

že úroková sazba se rychle vyšplhá až na 9.95%. Když si stěžoval Coun

trywide, oddělení pro zmírnění rizika mu nabídlo alternativu zaměřenou

pouze na úroky, ale samozřejmě pod vyšším úrokem a se stále se zvyšují

cí jistinou, takže by měsíční poplatky brzy několikrát přerostly Jordanův

příjem. Jordan, který žil výhradně ze své penze, se začal strachovat o svůj

dům. Ještě k tomu Jordanova bonita dosahovala 800 bodů, což ho umís

ťuje mezi 13% nejrizikovějších klientů v celé zemi. V jakémkoli smyslu,

Countrywide Jordana jednoduše okradla. Data státních organizací pomá


85

hajících v dané oblasti jsou bombardována podobnými případy. Hrůzné

zjištění je, že těmi nejaktivnějšími byli největší národní hráči jako Coun

trywide, New Century (dnes v bankrotu) a Fremont General.

A nemluvíme zde pouze o chudých. Překvapivé množství subprime se sna

žilo přesvědčit lidi, kteří natahovali bublinové ceny domů nebo druhých

domů, a kteří by nebyli schopni platit své hypotéky ve chvíli, kdy by se

ekonomika začala zpomalovat. Nikdy jsme nezažili drsnější demonstraci

problému Agentury: pokud vydavatelé úvěrů nemají podíly na dlužníko

vě kontinuální solventnosti, soutěž o poplatky nevyhnutelně sníží prů

měrnou kvalitu úvěrů.

Na konci roku 2007 balancoval úvěrový průmysl na hranici katastrofy.

Nemovitostní boom byl u svého konce: Case-Shillerův index, který bystře

sleduje další nemovitostní prodej, ukazoval, že ceny domů začaly jasně

klesat v průběhu roku 2007. (A to, i když ke konci roku 2006 předpovědi

tvrdily, že ceny domů nebudou klesat nikdy). Díky snižujícím se číslům,

většina ekonomů nyní tušila, že skutečné vnitrostátní ceny klesnou v roz

sahu 10%, ačkoli zahraniční odhady se plížili ke 30%.

Pesimismus byl 100% oprávněný. Subprime v hodnotě nějakých 350 mili

ard dolarů a úvěry podobné subprime uzavřené v roce 2005 a 2006 budou

resetovány, většina z nich pod mnohem větší úrokovou sazbou než s tou,

která platila před dvěma lety. Delikvence se rapidně zvýšila a nedávno uza

vřené úvěry s velice nízkou kvalitou, ji může ještě zvýšit. Široce rozšířená

konfi skace a opuštěné domy mohou mít devastační efekt na chudé čtvrti.

Výzkumy prokázaly, že hodnoty padají v okruhu několika mil kolem. Ban

kroty věřitelů, které byly provázeny opletačkami se zákonem, se prolínají

někdejším průmyslem, který se dotýkal hvězd. Sama Countrywide unikla

bankrotu jen o vlásek díky dvoumiliardové sanaci od Bank of America,

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

86

ale i přes to jejich akcie pomalu klouzají dolů. Vysychání cash fl ow a jeho

refi nancování má už nyní výrazný efekt na nakládání s výdaji.

Jak se subprime krize rozvinula v průběhu jara a léta 2007, jednohlasná

odpověď chytrých mužů z fi nančních oddělení byla, že situace je zkroti

telná. Subprime a podobně riskantní hypotéky, jako nedokumentované

„Alt-A“ úvěry a mnoho akciových trhů řídící se druhotným zástavním

právem, nezabírají více než 15 až 20% všech tak dokonalých úvěrů, a to

i přesto, jak se za poslední dobu vyznamenaly. I s přijetím vysoké úrovně

delikvence v dané skupině, oproti kontextu 12 bilinové ekonomiky, vypa

dala tato situace jako malá ryba.

Ale nebylo tomu tak. Problém není ve velikosti, to co je dělá tak důležitý

mi je to, jak si hypotéky s nízkou kvalitou prorostly svoji cestu skrze celý

světový úvěrový systém, i když jsou jen jednou z několika velkých a velice

vrtkavých majetkových tříd. Zkoumání, jak se něco takového mohlo stát,

nás zavede do srdce obrovské kreditní bubliny, kterou jsme tak chtě-ne

chtě zkonstruovali.

VELKÁ HRA S RISKANTNÍM TRANSFEREM

V minulé kapitole jsme viděli, jak Wall Street přestavěla portfolio rezi

denčních hypoték na strukturované úvěry, zvané zajištěné nemovitostní

obligace (CMO). Nemovitostní portfolio bylo určeno k podpoře vydání

za rodinné dluhopisy. Dluhopisy byly seřazeny v horizontálních řadách

neboli tranších, a chash fl ow byl primárně veden do vrcholových tranší.

Jelikož vrcholové tranše se jako první dostávají ke cash fl ow, jsou proto

kvalifi kovány pro nejvyšší investiční ohodnocení. Spodní tranše absorbují

veškerý úpadek, ale platí pro ně nejvyšší výnosy. Kombinace instrumentů


87

s vysokou kvalitou a cenou s obligacemi s menším množstvím vysokých

výnosů a vyšším rizikem dobře padnou preferencím investorů, kteří sází

na dlouhodobé investice. Wall Street však nevyhnutelně zatlačila techno

logii tranší do extrému a spustila vážnou nemovitostní krizi na trhu v roce

1994. Po roce 1996 tak, jak se trh zotavoval, se do největších investorských

portfolií dostávaly později již standardní elementy, které byly konzervativ

ně postaveny (a přejmenovány), a to na cenné papíry zajištěné zástavním

právem k obytným nemovitostem (Residential mostage-backed securities

- RMBS).

Příchod CMBS, jinak cenné papíry zajištěné zástavním právem k neo

bytným nemovitostem, byl koncepčním průlomovým momentem fe

derální agentury, která prodávala multi-biliardy hypoték na neobytné

nemovitosti, získané při pádu S&L. Na rozdíl od rezidenčních hypoték,

hypotéky pro nebytové prostory jsou individuálně šité na míru jejich

základnímu majetku a většinou se hned nepropůjčují k vytváření kar

telů. Řešením bylo zahrnutí ratingových agentur do společného fondu.

Banky shromáždily detailní profi ly o každém pozemku v plánovaném

kartelu – jeho fi nanční situaci, management, nájemnickou historii, udr

žování záznamů a hypotéční detaily. Ratingové agentury použily majet

kový model k odhadu míry úpadku a k aktivnímu vyjednávání struk

tury kartelu, jak je přehazování si pozemků, tak aby došlo k zlepšení

geografi cké odlišnosti nebo trvání na širším stavění pro dlouhodobé

a prvotřídní nájemníky. Typické CMBS mají pět nebo šest tranší, ačkoli

poslední dobou můžeme být svědky struktur, které mají více a můžou

zahrnovat i 150 budov s hypotékami v nominální hodnotě v rozsahu 10

milionů dolarů nebo i více. Jenom s RMBS nebo CMBS se investorské

základny spotřebních hypoték rozšiřovaly a na druhou stranu viditelně

zužovaly rozsah úrokových sazeb.

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

88

Stavidla se otevřela. Dokud spolupracujete s ratingovými agenturami na kostrbaté a úvěr po úvěru procházející dokumentaci, nemůžete nikdy nic sekuritizovat. Společnosti začaly prodávat cenné papíry zajištěných aktiv (Asset-backed securities - ABS) k fi nancování vybavení, transportaci fl otily, nebo čehokoli co mohl investor zhodnotit. Společnost GE byla první a kreativní vydavatel ABS. Investiční banky vytvořily zajištěné dluhopisové obligace (Collateralized bond obligation - CBO), přičemž komerční banky stále experimentovaly se zajištěnými úvěrovými obligacemi (CLO). (CDO, neboli zajištěné zástavní obligace, se staly rodovým jménem pro všechny typy zajištěných aktiv, zahrnujících i hypotéky.) Skoro ve všech případech, kartel, nebo speciální účelové jednotky (Special-purpose entity - SPE), technicky nezávislé na rodiči, se mohly použít k nákupu aktiv. Nákup by byl fi nancován z prodeje cenných papírů, většinou skrze strukturu tranší vzdálenějším investorům, kteří podali žádost. Pro banky, které prodávaly aktiva a fi nanční závazky z jejich bilančního archu, to redukovalo napětí na regulaci kapitálu, společnostem to snižovalo zjevný dluh. A pak se to začalo komplikovat. Zhruba ve stejné době jako sekuritizace nebo strukturace, fi nanční průmysl se začal vyvíjet krkolomným tempem. Nějací brilantní fi nanční úředníci představili novou rodinu úvěrových derivátů, z nichž nejdůležitějším je swap úvěrového selhání

25

(Credit default

swap). Jednoduše řečeno: Předpokládejme, že se US Bank rozhodne, že úvěry v jižní Asii jsou podexponované. Klasické řešení by byl nákup nějakých asijských bankovních poboček nebo partnera s lokálními bankami. Swap úvěrového selhání zkrátí tento proces. Za poplatek by US Bank garantovala proti jakýmkoli ztrátám na úvěrovém portfoliu drženým asijskými bankami a za to by získala úroky a poplatky z těchto půjček. Asijská 25 Credit default swap (CDS) je fi nanční derivát sestrojený za účelem přenosu kreditního rizika

z jednoho subjektu na jiný. Všeobecně se kreditní deriváty používají ke tvorbě nebo naopak

k odstranění rizikových pozic, čímž umožňují svým držitelům aktivní management rizik (pozn.

překladatele).


89

banka by stále pokračovala ve vydávání půjček, takže místní zákazníci by

vůbec nic nepostřehli, ale Asijská banka by v žargonu Wall Street získala

pojištění pro své portfolio, osvobozující se tak od regulace kapitálu, ur

čeného k obchodní expanzi. Swap úvěrového selhání se tak stal jedním

z nových nejrychleji rostoucích fi nančních instrumentů v historii. Národ

ní hodnota swapu úvěrového selhání je velikost portfolií pokrytých doho

dami o úvěrovém neplnění, vyrostla z 1 bilionu v roce 2001 na 45 bilionu

v polovině 2007.

Stejně jako swap úvěrového selhání udělal pro banky jednoduché roz

dělení jejich geografi ckého risku, mohly také replikovat své úvěry skrze

řadu riskantních tříd, podobně jako tranše s CDO. Se silným počítačem

a chytrým mozkem mohl CDO manažer vytvořit syntetickou CDO, která

je pouze řadou swapů se stejně riskantní strukturou jako normální CDO,

sestavená ze skutečných cenných papírů, která má svůj „cash fl ow“. Mana

žer musí opatrně postavit odkazy na portfolio CDO, odrážející tisíce sku

tečných tržních instrumentů, a následný model jejího chování v období

stresu. Když je spokojen se svým dílem, musí ještě vytvořit rodinu swapů

úvěrového jednání, které navrátí ten samý profi t nebo ztráty jako neplnění

na identickém CDO cash fl ow. To, co dělá syntetické CDO atraktivní pro

jejich manažery je to, že se vyhýbají jejich logistice a fi nančnímu riziku

při koupi a současně uskladňování cenných papírů, když se CDO dá jed

noduše zkonstruovat a prodat. V roce 2006 a první polovině 2007 objem

nově a synteticky vyrobených CDO předstihnul hodnotu cash fl ow no

vých skutečných CDO.

Management CDO je typicky podřízený konglomerátu fi nančních služeb,

jako například největším takovým vydavatelem v roce 2006 byla společ

nost TCW Inc., jenž je americkým podřízeným francouzské banky So

ciété Générale. Konečné vydání na cash fl ow a syntetické CDO a CLO

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

90

v roce 2006 bylo kolem 600 miliard dolarů, s průměrnou velikostí kolem

900 milionů dolarů a celkovým dluhem 1,5 bilionu dolarů. Před tím, než

na fi nančním trhu udeřila doba ledová v polovině roku 2007, obrovské

vydání posunulo dluh na hodnotu kolem 2 bilionů. Důležité u syntetic

kých obligací je to, že nejsou omezené základními referenčními cennými

papíry. Jinak řečeno, suma subprime hypoték v cash fl ow nebo syntetic

kých CDO může být jednoduše vyšší než množství ve skutečném světě,

ale investor i tak bude sklízet stejné zisky nebo ztráty, jako by se jednalo

o skutečné obligace.

Rozmach ve vydávání CDO byl už dost mimo běžnou cestu v průběhu

roku 2003. Díky negativní americké úrokové sazbě byli investoři více než

nadšení z možnosti zvýšit své výnosy. Japonské sazby byly prakticky na

nule a tak se obrovsky vyvinul „jen na dolar“ „carry trade,“ pomocí ně

hož si investoři půjčovali jeny, převáděli je na dolary a investovali je do

riskantních amerických instrumentů. Většina velkých bank a majetkoví

manažeři vytvořili CDO obchod, přičemž soukromé akciové společnosti

jako Blackstone a KKR postavili své vlastní a sobě podřízené CDO z pe

něz vytažených z obchodů mezi jejich fúzujícími společnostmi.

Riskantnější půjčky byly manažery CDO v podstatě preferovány, proto

že nabízely vyšší výnosy a fl exibilitu při budování jejich struktury. (Poté,

co vytvoříte AAA tranši, stále vám zůstane dostatek peněz na vytvoření

vysoce prodejné nízko-řadové obligace.) S příchodem obchodů s CDO,

horlivých po produktech, tržní rozum Countrywide napovídal, že je třeba

maximalizovat jejich fi nanční příliv, a to skrze koncentraci na riskantnější

hypotéky. Spekulativní fi remní půjčky si vyvinuly vlastní kategorii subpri

me, tzv. Lite Model úvěry, které obsahovaly „zjednodušená aktiva“ (Asset

lites) a „zjednodušené úvěrování,“ ( Covenant-lites) které strhlo většinu

tradiční ochrany investorů. Komerční a investiční banky více než šťastně


91

fi nancovaly vysoce riskantní úvěry z Lite Modelu v očekávání, že by se na

nich mohli svézt společně s CLO investory.

Ratingové agentury se přičinily na všeobecném nadšení. Veřejnost si

o nich může myslet, že jsou rozdílnými arbitry kvality cenných papírů,

stejně jako fi nanční nejvyšší soud. Ve skutečnosti však stavěly vzkvétají

cí, různorodý a vysoce marginální byznys. Tak například, v období mezi

2003 až 2006, agentura Moody’s zdvojnásobila své příjmy a více než ztroj

násobila ceny svých akcií. Avšak jejich hlavními zákazníky byly ony velké

banky a investiční banky a od té doby, co cenné papíry CDO byly povětši

nou těžce diskutovány, zdálo se téměř jasné, že ratingové agentury budou

směřovat k tomu, aby potěšily své klienty.

Vysoké CDO obligace jsou většinou omluveny, protože odkazují k nej

nižší míře úpadku za dané éry. Ale míra úpadku nebyla vůbec nízko. Od

poloviny roku 2000 až po polovinu roku 2002 se konfi skace subprime hy

poték pohybovala kolem 9%. V průběhu 4 let od roku 2000 až po rok

2003, se míra úpadku ve vysoce výnosných korporátních cenných papí

rech usadila na 8%, se skoro 13% v roce 2002, což byl historický vrchol.

Strukturované cenné papíry aktiv, dřívější verze CDO, také těžce vzplanu

ly ve stejném období.

Velmi nízká míra úpadku nepřišla až do chvíle, kdy záplava jednoduchých

úvěrů z Greenspanovy levné fi nanční politiky měla trochu času dostat se

skrze ekonomiku. To zabralo do konce roku 2003, v době kdy trh s CDO

už přebíral monopol. V roce 2006 byla míra úpadku vysoce vynášejících

cenných papírů na svém historickém minimu; pokud trh roste a peníze

jsou zdarma, je jednoduché koupit si cestu ven z jakékoli krize. Ale je oči

vidně velice nezodpovědné považovat pár let netypického překvapení za

novou normu. Ratingové agentury hodnotily veškeré investice, ne protože

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

92

jejich model by byl zárukou z minulosti, ale naopak, protože je usilovně ignorovaly. V rozkvětu roku 2005 a 2006, pravděpodobně 80% cenných papírů v CDO byla zajištěná zástavní práva, pravděpodobně 70% z nich mělo nejvyšší hodnotu a minimálně polovina byly subprime nebo druhotné zástavní právo s vlastním jměním. A všechno tohle se odehrávalo v době, kdy fi - nanční průmysl rozdává jedny z neslýchaně nejnespolehlivějších úvěrů v historii. Díky předpokladu, že se jedná o novou éru velmi nízkého úpadku, bylo možné postavit celou rodinu cenných papírů, přičemž 80% z vydaných obligací mělo hodnotu tří A nebo aspoň dvou A, a to i přes to, že 70% podporujících aktiv byly subprime. Analytikové nazývají tento fenomén jako „vložené pákování“ (Embedded leverage). Analytik CDO Janet Tavakoli uvádí dvě očividně stejné nabídky na tří A CDO podporovaných z části subprime hypotékami. 2% míra úpadku v jednom portfoliu by vyžadovala 2% sestup ze tří A obligací. Stejná míra úpadku v jiném portfoliu by mohla vyžadovat snížení o 40%

26

. Několik investorů dokáže provést

takovou analýzu nebo dokonce přemýšlet o něčem, co překračuje obligace tří A. Navíc k tomu subprime hypotéky přišly s tolika novými termíny, jako spraveno – popluje, druhotné zástavní právo, negativní úrok, a jím podobné, že je extrémně složité s nimi začít. Aby to nebylo málo komplikované, CDO manažeři velice často volně mixují různé typy instrumentů, takže jakékoli cenné papíry mohou být balíky menších balíčků, složených ze směsi riskantních aktiv. Pákování 26 Tento rozdílný výsledek vychází z faktu, že portfolia se stejným průměrem rizika mohou obsaho

vat celkem rozdílnou distribuci riskantních instrumentů. Pokud má distribuce portfolia tvar U,

s malým množstvím vysoce riskantních cenných papírů a zbytek je vcelku dobrou kvalitu, dluh

v nízkých tranších by měl minimální vliv na ten zbytek. Pokud se cenné papíry shlukují kolem

kvality, ale mají dluh ve spodních tranších, můžou očekávat protékání skrze portfolio mnohem

rychleji. Takže portfolia, která mají zhruba podobnou rizikovost, se mohou chovat naprosto roz

dílně pod stresem. Toto přeřazování rizika je povětšinou nelineární, pohybuje se ve skocích spíše

než hladce, takže je těžké ho správně předpovídat.


93

může být tvořeno smícháním „CDO

2

“ nebo CDO z CDO. Je možné získat

riskantní tranše z mnoha CDO, které je někdy těžké zařadit, a použít je

jako podporu nových CDO, s rozsahem od vysoce riskantních tranší po

nízké. Vysoce hodnocené cenné papíry se z ničeho nic zhmotnily v ča

rodějné polévce z hodně uzených věcí. V dnešní době můžeme dokon

ce najít „CDO

3

“ nebo CDO postavené ze zbytků CDO

2

. Obrovské, velmi

komplexní a neprůhledné struktury postavené na roztřesených základech

jsou receptem na kolaps.

NA POKRA JI

V červnu roku 2007 se akciový trh stále hrnul vpřed, přehlížeje spodní

proud nervozity na trhu s cennými papíry. A poté, dva z hedge fondů

společnosti Bear Stearns, které primárně investovaly do zajištěných zá

stavních práv, oznámily, že nejsou schopni plnit své margin calls. Tyto

fondy byly řízené Ralphem Cioffi m, jedním z dlouhodobých guru na za

jištěná zástavní práva na Wall Street, který byl považován za výjimečného

manažera ve svém oboru. Jako většina výjimečných manažerů i on vysoce

spekuloval. Ačkoli Cioffi povětšinou investoval do vysoce hodnocených

CDO. Avšak podle externích ukazatelů, jejich hodnota klesla ze 100 na

střed 90, což je značný propad pro vysoce hodnocené cenné papíry, a pro

tože Cioffi spekuloval zhruba 17:1, tento propad ho stál pěkný balík cen

ných papírů.

Poté co Cioffi tyto ztráty odepsal, jeho cenné papíry na primárních mak

léřských marginálních účtech už dále nepokrývaly jejich úvěrovou expo

zici. Společnost Merrill Lynch, která vlastnila většinu dané expozice, se

začala shánět po dalších 145 milionů dolarů v hotovosti nebo kvalitních

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

94

cenných papírech, které však Cioffi neměl. V tom Merrill neviděl žádný

problém, jako držel většiny Cioffi ho obligací, měl právo na prodej čeho

koli, co bylo zapotřebí proto, aby pokryl marginální dohody. Následovaly

dva týdny velkých tenzí v zasedací místnosti. V jedné chvíli se Merrill

rozhodl prodat cenné papíry v hodnotě 845 milionů dolarů, jen proto,

aby zjistil, že o ně nikdo nestojí – což nám přináší stíny Davida Askina

a jeho LTCM. Bear Stearns, který technicky neměl žádnou zodpovědnost

za dané fondy, někde naštvaně vyhrabali 3.2 miliard, aby zavřel své pozice

a samozřejmě vyhodil Cioffi ho. (Klevety tvrdí, že Merrillova ostrost byla

něco jako oko za oko mezi ním a Bear, kvůli roli Bear Stearns v krizi CMO

v roce 1994 a jejich odmítnutí zaplatit svůj podíl na LTCM vyrovnání.)

Svět konečně objevil, jak hluboko se americký subprime trh infi ltroval do

světového fi nančnictví. Seznam prvotřídních fi nančních společností, kte

ré přiznaly velké ztráty, včetně Nomura, Royal Bank of Scotland, Lehman

Bros., Credit Suisse a Deutschebank. Francouzská společnost BNP měla

tři velké investiční fondy, které už dále nefungují. Dva velké australské

hedge fondy zavřely své dveře. Komerční banka a IKB Deutche Indusrie

Bank oznámily velké odpisy a IKB dokonce musela hodit přes palubu svoji

manažerskou jedničku – Rhinelandera Fundinga. Caliber, manažer hedge

fondů ve Velké Británii spadl do likvidace, mezi tím Bank of Englad mu

sela podat pomocnou ruku společnosti Northern Rock, jedné z britských

největších hypotéčních společností. Dokonce i Čína tratila.

Další dvě události v roce 2007 načrtávaly hlavní rysy pomalu se vyvíjející

krize. Banky soutěžily s jejich podíly vloženými do doběla rozžhavených

soukromých akciových byznysů tím, že nabízely dopředu fi nancované

smlouvy nebo překlenovací fi nancování, které by procházelo skrze CDO

a CLO. Podle hrubého odhadu se banky upsaly k nějakým 300 až 400

miliardám v překlenování pro soukromé akciové obchody, které byly stále


95

ještě dotahovány v době, kdy udeřil subprime debakl v hlavní linii. Financování CDO a CLO zmrzlo a banky se začaly svíjet. Některé obchody byly zastaveny na pětníku a jiné byly usmlouvány na nižší hodnotu. (K soukromým akciím se vrátíme v kapitole 6.) Svět by samozřejmě na tom nebyl o tolik hůře, kdyby pár soukromých akcií zdechlo, ale tato epizoda poukázala na to, jak důležitou roli CDO hrála v udržování přílivu likvidity. Druhá událost je na podobné téma, ale mnohem děsivější. Spotřebitelské cenné papíry jsou standardní formou směnky uvnitř bankovních a společenských krátkodobých výpůjček. Je vystavena na krátké období, takže směnky z horních šuplíků jsou v bankách většinou obchodovány s mikroskopickými maržemi, které získaly přes noc na úrokových sazbách centrální banky nebo jejich Londýnském ekvivalentu LIBOR. Ale na počátku září sazby tzv. cenných papírů zajištěných aktiv (Assed-backed commercial paper - ABCP) prodaných hlavními bankami z ničeho nic zaklínilo skoro 20% (od 5+% do 6+%). V návaznosti na multi-bilionový CDO a trh syntetických CDO se odnikud objevilo něco na způsob stínového světa CDO zvaného SIV

27

, nebo

struktura investičního nástroje, která spolupracuje s hlavními bankovními peněžními centry, ale součastně je od nich legálně oddělená. SIV jsou většinou limitovaná partnerství založené na Kajmanských ostrovech, která sbírají svazky bankovních úvěrů nebo další obligace. Jsou speciálně vhodní pro přesouvání aktiv z bankovních bilančních archů a zjevně mají značné državy v spotřebních a rezidenčních hypotékách a obligacích se zajištěnými právy. (V průběhu toho, kdy je psána tato kniha, tedy tři měsíce poté, co uhodila SIV krize, tyto državy stále ještě nejsou jasné.) 27 „SIV“ je nešťastná volba pro označení, protože tato zkratka je mnohem více známá jako akronym

pro opičí imunodepresivní virus (ovlivňující lidoopy a opice), a který zmutoval do podoby HIV

a tedy AIDS.

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

96

Aby banky vyždímaly nějaké peníze, rozhodly se, že nebudou fi nancovat

SIV ze svých ekvivalentních splacených dluhů. Místo toho je fi nancovaly

z levných ABCP, většinou vydaných se splatností na tři měsíce. Celkový

dluh cenných papírů zajištěných aktiv byl kolem 1,2 bilionů dolarů, takže

banky neustále převalovaly tuto částku na peněžním trhu. Očividně, ko

lem třetiny z toho, byly specifi cky pro SIV. V září sazba vyletěla nahoru,

stávka kupců, aspoň tak toto období přezdívaly noviny Financial Times,

byla jenom křikem: „My vám nevěříme a netušíme, co děláte s našimi pe

nězi.“ Mnoho fondů peněžního trhu bylo chyceno ve zpátečním proudu.

ABCP z vrcholových bank jsou standardní rezervy fondů peněžního trhu

a někteří sponzoři museli ořezat své vlastní peníze proto, aby se jejich po

díly nedotkly posvátné jednodolarové hodnoty.

Na konci listopadu, svět SIV vstupoval do stavu naprostého chaosu. Ba

lance vnitřního bankovního dluhu spotřebních papírů se snížila pod 900

miliard dolarů, za většinou poklesu stálo odmítnutí refi nancování SIV,

které nechávalo banky potencionálně zodpovědné za více než 300 mili

ard dolarů ve velice riskantním a v pravdě nepředvídatelném fi nancování.

Recenze z Financial Times odhalila, že banky jako Citibank a J. P. Morgan

Chase sestavují SIV a další záležitosti, které zpomalují likviditu a zároveň

rapidně rostou. V Citi, která půjčovala sama sobě ze svých SIV, byly úvěry

třikrát vyšší, než v síti nových globálních spotřebních úvěrů. Ratingová

agentura Moody’s také oznámila, že se ujme větší revize dluhů v papírech

SIV, a následně podala prohlášení, ve kterém mnoho manažerů SIV řek

lo, že „neočekávají, že by model SIV přežil ve své momentální podobě.“

Mnoho SIV, hlavně v Evropě, bylo zlikvidováno.

Konsorcium amerických bank, pravděpodobně vedené Citibank v koo

peraci s národní pokladnicí, se rozhodlo, že se pokusí postavit super SIV,

která by je zbavila 75 miliard ze 100 miliard v SIV úvěrech z jejich knížek.


97

Použitelnost a pravděpodobnost takového cvičení se snižovala každým

dnem. Více a více to vypadalo jako poslední pokus, který oddaloval při

znání si prohry. Na konci listopadu začala HSBC „přeorganizovávat“ své

dvě SIV, se zjevným úmyslem přenesení 45 miliard dolarů ze SIV aktiv na

jejich bilanční arch, což by téměř jistě znamenalo značné odpisy. Otevře

nost řešení HSBC mohla přinést větší tlak na americké banky, aby udělaly

podobný krok.

Extrémní spekulování ve fi nančním sektoru se začalo uvolňovat během

října, když velké investiční banky oznámily ztráty ve výši 20 miliard dola

rů, z toho 11 miliard dolarů Citi a Merrill, z povětšinou na subprime zalo

žené CDO. První dojem z velkého provalení byl oddech, že už je konečně

všechno venku. Ale během několika týdnů banky revidovaly své ztráty,

do kterých zahrnuly i třetí kvartál a nové ztráty v říjnu a dluh se vyšplhal

na 45 miliard dolarů. Výkonný ředitel ve společnosti Merrill Lynch, Stan

O’Neil, byl vyhozen a ředitel v Citi, Chung Prince, rezignoval. Jelikož Citi

bude téměř jistě čelit dalším odpisům zhruba v podobném rozsahu, tržní

analytikové se začínají obávat o její úvěrovou adekvátnost. Banka získala

dočasný odklad jako ambulantní infúzi z Abu Dhabi v hodnotě 7,5 miliar

dy dolarů v podobě směnitelné obligace trestající „subjunk

28

“ úrokovými

kupony se sazbou na 11%.

Na konci listopadu tržní dno rapidně ustoupilo do nekonečné černé díry.

Odhad pravděpodobných ztrát můžete najít v kapitole 6. Ale proto, abyste

mohli ocenit míru odvíjení, které přichází, potřebujeme větší kontext.

Až do teď naše diskuze na téma struktury fi nančního dna vynechávala

jednoho důležitého hráče. Tak jak CMO krize v 1994 nastínila, limitač

ním faktorem pro obligace typu CDO je nalezení někoho, kdo koupí jejich

28 Sub-junk, autor zde kombinuje slova subprime a junk (odpad, haraburdí).

Kapitola 4 Nástěnka s penězi


Ztracené bilióny dolarů Velká fi nanční krize

98

toxický odpad, spodní tranše nebo akcie, které absorbují veškeré primární

ztráty CDO. Tento kupec CDO toxického odpadu slouží jako druh glo

bální sekuritizace a lapač rizika, něco jako základy, které drží obrovskou

a vratkou konstrukci stále na nohou. Kdo však může absorbovat tolik ri

zika? To odhalíme v kapitole 6., protože to velice ovlivní proud Velkého

Odvíjení, které se tomu připlete do cesty.

Další otázkou je, proč do toho centrální banka nevstoupí s mnohem větší

vervou? Kde je teď Geenspanovův nebo Barnankův put?

Smutným faktem však je to, že toho není mnoho, co by mohla centrální

banka udělat. Za celé ty roky, kdy se snažila pumpovat likviditu, veške

rá tato snaha vysála všechno kromě solného roztoku. „Stěna z peněz

29

“,

která udržovala americký trh na hladině, také vytvořila globální dolarové

tsunami, které nechalo svět nasáklý až do jeho probuzení. Což, je předmě

tem následující kapitoly.

29 Wall of money




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist