načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zrada - Martina Cole

Zrada

Elektronická kniha: Zrada
Autor:

Reeva O'Harová nikdy nic nedostala zadarmo. Vyrostla v drsných podmínkách východního Londýna, své první dítě porodila ve čtrnácti a pak v průběhu několika let ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  179
+
-
6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Domino
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 437
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Betrayal ... přeložila Dita Kelbelová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-8270-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Reeva O'Harová nikdy nic nedostala zadarmo. Vyrostla v drsných podmínkách východního Londýna, své první dítě porodila ve čtrnácti a pak v průběhu několika let přivedla na svět další čtyři. Ne, život se s ní nemazlil, ale ona především miluje své děti a ony zbožňují ji. Nejstarším z nich je Aiden. I on svou matku zbožňuje, ale taky ví, že ji přitahují dost nebezpeční muži. Už od dětství je mu jasné, že úkol vést a živit celou rodinu připadl právě na něj. Není to snadné, ale když ho matčin přítel uvede do tajů podsvětí, Aiden se rychle chytí. O svou rodinu se dokáže postarat ve všech ohledech a nehodlá na tom nic měnit. A pak potká Jade Dixonovou, která se taky dobře vyzná. Chrání Aidenovi záda, porodí mu syna, vytvoří mu pověst muže, se kterým si není radno zahrávat. Jenomže Jade se v branži pohybuje déle než on, a proto ví, že zničit se dá každý. A když je člověk na vrcholu, musí se mít nejvíc na pozoru. Zejména před těmi, kteří jsou mu nejblíž...

Zařazeno v kategoriích
Martina Cole - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2018


Copyright © 2016 by Martina Cole

Translation © 2018 by Dita Kelbelová

Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být

reprodukována ani elektronicky přenášena či šířena bez předchozího

písemného souhlasu majitele autorských práv.

Z anglického originálu BETRAYAL,

vydaného nakladatelstvím Headline Publishing Group, 2016 v Londýně

přeložila Dita Kelbelová

Odpovědná redaktorka: Karin Lednická

Jazyková redaktorka: Hana Pušová

Korektura: Iveta Muchová a Karla Bedrlíková

Sazba písmem Minion Pro: Rajka Marišinská a Dušan Žárský

Vydání první

Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1,

v červnu 2018

ISBN 978-80-7498-271-2


Věnováno Freddiemu Marymu a Lewisovi Clarkovi.

Pořád jste moje burgříky Kahuna, i když jste už velcí kluci!

A Debbie z obchůdku Karakum!

Jsi moje záchrana!



KN I HA PRVN Í

Pohleď, má matka a mí bratři!

Matouš 12,49

Ženo krásná, služko bláhovosti,

pozdě zvědělas, že muži lžou,

od smutku nic tě neoprostí,

stud bude ti věčnou potravou.

Vikář wakefieldský,

Oliver Goldsmith (1728-74)



9

KA P I TOLA

PRVNÍ

1981

Hlas Reevy O’Harové zněl hlučně a řezavě, tak jako vždycky,

když se jí dostalo publika v jakékoli podobě. Dokonce i v 8.15

ráno v místní samoobsluze dokázala pobavit. Hlavně díky tomu,

že když byla v ráži, uměla být velice zábavná.

„A  tak jim povídám: ,Běžte za svýma fotrama a vydyndejte nějaký prachy z nich!‘ “ Zapištěla nad svým vlastním vtipem

smíchy a  pár dalších matek v  rušném marketu se k  ní připojilo.

Z  rudě namalovaných rtů jí jako vždycky visela cigareta

a její vyboulené břicho prozrazovalo každému, koho tozajímalo, že brzy bude rodit.

Jack Walters, šéf samoobsluhy, měl Reevu rád. Veskutečnosti nebyla tak špatná – jen se na ní podepsala ta spousta chlapů,

které tak přitahovala. I jeho přitahovala. Byla to hezká mladá žena se srdečnou, štědrou povahou a  očividně i  zdravým přístupem k sexu – na rozdíl od jeho ženy Doris, která měla za to, že by se měl odehrávat v naprosté tmě a tak rychle, jak je to jen možné. Tenhle střípek moudrosti si ovšem Jack nechával pro sebe; Doris byla stejně úzkoprsá, jako byla vychrtlá. Spát s  ní bylo jako dělat to s kostlivcem.

Doris Waltersová sledovala Reevu se sotva skrývaným pohrdáním. Reeva pro ni představovala všechno, co bylo ve světě špatně.

„Můžu ti s něčím pomoct, Reevo?“ V Dorisině tónu bylořečeno všechno a nikdo nepochyboval, že Reeva jejímu tónurozumí do puntíku.

Reeva se usmála tím svým širokým úsměvem, který úplně měnil její tvář, a nahlas řekla: „Kam se poděla obsluhas úsměvem? Máš výraz, kterej by vyděsil i smrtku!“ Reeva se k nínaklonila, jako by byly v obchodě samy, a zahulákala: „Zase jsi ho nachytala s ptákem venku, co?“

Jack Walters v rozrušení zavřel oči, zatímco celý obchodvybuchl salvou dobrosrdečného smíchu.

„Nic si z  toho nedělej, Doris, to se stává i  těm nejlepším z nás!“ zakřičel někdo z fronty za Reevou.

Doris se podívala na mladou ženu, jíž opovrhovala celou svou bytostí. Za hurónského smíchu se otočila a vytratila se do zadní části obchodu, ale Reeva za ní ještě zavolala: „Tak já to budu brát jako souhlas, jo?“

Pak se obrátila k Jackovi Waltersovi a vlídným hlasem,naodobujícím jeho ženu, řekla: „Dala bych si deset kousků čísla 10, dobrý muži!“

To spustilo další salvu smíchu. Jack ji beze slova obsloužil, ale všichni viděli, že má co dělat, aby se nerozesmál s ní.

Tak to byla Reeva O’Harová; byla jako drožďovápomazánka – buď jste ji milovali, nebo nesnášeli.

KAPITOLA

DRUHÁ

Doris Waltersové bylo samým ponížením zle od žaludku. Mohla tušit, že ta děvka vytáhne před ostatními zákazníkyzrovna tohle.

Oči ji pálily zadržovanými slzami. Musela přemáhat nutkání vrátit se dopředu, popadnout nějakou hůl a pěkně tuzmalovanou couru přetáhnout. Nic víc totiž nebyla, to mohl každývidět na těch jejích parchantech. Každé jinak barevné, každés jiným otcem! A  Reeva O’Harová se přitom naparovala, jako by byla někdo. Načesané vlasy, nalíčená, aby si jí každý všiml –Doris viděla, jak na ní její manžel může oči nechat –, a přitom co nevidět pověsí dalšího bastarda štědrému sociálnímu státu na krk.

Jenže takhle to tehdy chodilo: udělejte si děcka a  pak ať za ně platí ostatní – poctiví dříči jako Doris. Dostali obecní byt a k  němu i  nábytek. Bylo to ostudné, jak to tihle mladí vedli. Zatímco lidé jako Doris, která si ukončila vzdělání, našla práci a  všechno dělala, jak se má, zůstali bez dětí a  museli přihlížet tomu, jak Reeva a jí podobné rodí jednoho spratka za druhým. Jakoby nic. Což u Reevy očividně platilo. Vždyť kolikáté užčekala? Doris na pár vteřin soustředěně přimhouřila oči. Bude to

12

Reevino páté dítě za posledních dvanáct let. První se jínarodi

lo, když jí bylo čtrnáct! A jak se tím chlubila – břichovystrče

né, jako by udělala něco úžasného. Porodila čtyři pěkné syny,

jednoho po druhém – a  dokonce i  Doris ve svých světlejších

chvilkách musela uznat, že jsou všichni jako ze škatulky a vy

vedli se náramně. A dokonce byli i zdvořilí, což bylo s podivem

vzhledem k tomu, co museli dennodenně poslouchat; ta holka

mluvila jako dlaždič.

Když došlo na Reevu O’Harovou, žárlivost Doris Walkerové

neznala hranic. Reeva představovala všechno, čím Dorispohr

dala, a měla všechno, po čem Doris toužila: pěknou tvář,přátel

skou povahu a schopnost otěhotnět, jen co se otřela o chlapa.

KAPITOLA

TRETÍ

Aiden O’Hara sledoval, jak jeho matka rozdává sladkosti svým hochům. Byla pěkně potrhlá, ale pro své děti dělala, co mohla – Aiden to věděl ze všech nejlíp, a proto ji miloval.Někdy se za její chování styděl, ale věděl, že je to její způsob, jak se vyrovnat se světem – nebo spíš s vlastním životem. Byla laskavá a  milující, a  podle Aidena toho ostatní zneužívali. Přísahal si, že až bude starší, pořádně se o ni postará a ochrání ji – obzvlášť před muži. I ve svém věku už toho viděl víc, než dával znát, ale věděl, že dokud nevyroste, moc toho nezmůže. A tak jí prozatím pomáhal, jak mohl, a staral se i o svoje bratry.

Uvědomoval si, že jako rodina musejí působit všelijak – směsice různých ras a barev pleti –, ale přesto přesně tohle byli: rodina. Díky jeho mámě. Otec Hagen o ní jednou řekl, že je to „vlídná a ušlechtilá duše“, a Aiden dokonce už ve svých dvanácti věděl, co to v řeči ulice znamená!

Zdálo se, jako by neustále přitahovala špatné typy, jak by řekla jeho bábi, ale měla v sobě jiskru, která lidi jednodušelákala. Její děti ji zbožňovaly a spousta žen v ulici ji obdivovala – nejen kvůli jejímu přístupu k  péči o  všechny své děti, ale taky proto, že si s nikým nezadala.

Aiden všechny bratry sehnal dohromady, aby Reevu políbili, a pak je vyprovodil do školy a vstříc dalšímu dni otročiny.

Reeva se dívala, jak její tři nejstarší odcházejí. A  pak vzala toho nejmladšího za ruku a s širokým úsměvem mu řekla:„Nezajdeme si na čaj a na koláčky do kavárny? Zasloužíme si to, co ty na to?“

Porrick se šťastně zazubil; líbilo se mu, že je nejmladší,protože měl mámu celý den jen pro sebe, a nic lepšího si nemohl přát.

KAPITOLA

CTVRTÁ

Eugenu O’Harovi bylo sedm a na svůj věk byl velký. Pleť měl temně černou, oči modré a vlasy nosil dlouhé. Byl to tichý kluk, ale ne proto, že by se styděl.

Jeho učitelka, vysoká, robustně stavěná žena z  Trinidadu, paní Bonasarová, ho měla ráda – a věděla, že jak poroste, čekají ho těžké zkoušky.

Eugene seděl v  lavici vždycky s  Caroline Albovou, dívenkou drobnou jako víla, s velkýma modrýma očima a dlouhými plavými vlasy. Málokdy se od sebe odloučili, ale byla tozvláštní dvojka – už jen proto, že Carolinin otec byl zarytý skinhead a rasista.

Paní Bonasarová sledovala, jak si ti dva povídají s  Peterem Jonesem, vysokým hochem, který už teď měl nadváhua nejlepší předpoklady k  tomu, aby šikanoval ostatní. Od nápadných očí až po malou zlomyslnou pusu vypadal přesně jako grázl – a  jeho učitelka měla pocit, že pokud se mu brzy nepřitáhnou otěže, tak se tenhle potenciál naplní a stane se z něj krutýa neústupný člověk. Ostatní děti ho neměly rády a zdálo se, že jemu to naprosto vyhovuje. Peter byl rozený samotář.

Paní Bonasarová si smutně povzdechla. Kdyby se jenrodiče o své děti tu a tam zajímali, kolik bolesti a smutku by mohli sobě i ostatním ušetřit! Viděla, jak Peter mluví k malé Caroline, a  přešla po třídě, aby slyšela, co jí říká – ať už to bylo cokoli, to ubožátko jeho řeči očividně neslo těžce. Znovu si zhluboka povzdychla, když zaslechla šeptané: „Negrova kámoška“.Nepochybně jeden z  oblíbených výrazů v  Peterově rodině, protože ten kluk ho používal při každé příležitosti. Než ale stačila otevřít pusu, aby chlapce okřikla, Eugene O’Hara, který tu nadávkuslyšel taky, už šel tomu mnohem většímu klukovi po krku.

Nečekaný hluk vyděsil většinu dětí ve třídě. PaníBonasarová musela použít hrubou sílu, aby od sebe ty dva odtrhla,a vůbec ji nepřekvapilo, že tím, kdo jí dal mnohem víc práce, byl Eugene O’Hara. Viděla šok a strach ve tváři Petera Jonese,a navzdory svým zásadám pocítila mírné zadostiučinění nad tím, že konečně je tou vyděšenou stranou právě ten, kdo ubližuje.

Měla co dělat, aby Eugena udržela, a tak se jí nesmírněulevilo, když do třídy vtrhl otec Hagen a celou situaci vzal do svých rukou.

Otec Hagen byl obrovský Ir se slabostí pro whisky a Bibli – v  tomto pořadí. Před vyhazovem ho pravidelně zachraňovala skutečnost, že byl oddaný své učitelské práci – a taky to, že ho děti milovaly. Bez svých černých šatů a bílého kolárku by si ho mohli splést s  boxerem – anebo s  bezdomovcem, podle toho, kdo se na něj díval. S dětmi to ale uměl a často z nich dokázal vykřesat to nejlepší.

Paní Bonasarová mu vysvětlila, co se stalo, a  Peter Jones ustrašeně vzhlédl k ohromnému pastorovi, který se umělzakabonit tak, že lehce vpravil bázeň boží i do starších chlapců.

Otec Hagen pohlédl na Eugena O’Haru a  pocítil hluboký smutek. Tohle děcko mělo na zádech víc, než uneslo, a  byl to dobrý kluk, inteligentní a milý – nějaká maličkost by horozzuřit nemohla. Ale když už jednou vybuchl, lítaly hromy a blesky, tak jako u všech chlapců O’Harových.

Vyvedl oba provinilce ze třídy a  za nimi zůstalo hrobové

17

ticho. Jak je bez cirátů vlekl chodbou do ředitelny, cítil, že se oba

třesou. Jeden vzteky, druhý strachy. A stejně jako paníBonasa

rovou ho napadlo, že Peterovi Jonesovi neuškodí aspoň jednou

okusit vlastní medicínu.

KA P I TOLA

PÁ TÁ

Peter Jones prožil jeden z nejhorších dnů svého života.Nejen že dostal nakládačku při rvačce, ale jeho matku a otce navíc zavolali do školy, z práce a z domu, přesně v tomhlepořadí, a bylo jim řečeno, že jejich syn dostal poslední napomenutí. Rasistické vyjadřování a násilí se nebudou tolerovat. A aby toho nebylo málo, po tom všem na matku a  otce deset minut řvala Reeva O’Harová takovým způsobem, že ji slyšeli široko daleko. Reeva, jako obvykle, z toho vyšla vítězně – mohla by klidněšeptat, a stejně byste ji slyšeli až v Silvertownu.

Cítil se skleslý a  bál se, co ho asi čeká doma. Jeho táta byl dealer, celý den vysedával v  jejich obecním bytě s  kumpány, popíjel pivo a  prodával drogy. Máma naproti tomu pracovala ve fabrice v  Romfordu a  podle jejích každodenních stížností to vypadalo, že dře jako kůň. V  takové domácnosti bylo těžké se uvolnit a  Peter z  mnoha důvodů nenáviděl oba své rodiče. A právě proto se domů vůbec nehnal.

Povlak na polštář naplněný konzervami s fazolemi ho zasáhl přímo do obličeje a on se skácel k zemi. Když zvedl očia uviděl Aidena O’Haru, srdce mu spadlo až do ošoupanýchšpinavých bot, ale teprve ve chvíli, kdy ucítil, jak na něj něco lije, se doopravdy vyděsil. Nemohl se hnout, byl ochromený hrůzou. A když Aiden škrtl zápalkou a se smíchem ji po něm hodil,zachvátila ho panika a do očí mu vhrkly slzy.

„Je to jen voda, ty retarde! Ale příště to bude benzín.“

Dostal kopanec do hlavy a  Aidenův hlas zněl vážně, když mu šeptem hrozil: „Ještě jednou šáhneš na mýho bráchu a pak už ti vážně něco udělám, rozumíš?“

Aiden nechal tu hroudu sádla v slzách a zamířil domůšťastný jako blecha.

KA P I TOLA

SESTÁ

Reeva už si s  Eugenem starosti nedělala; byla realistka a usoudila, že bude nejlepší nechat to být – však ono se to vyřeší samo.

Právě jim chystala skvělou večeři – vařila ráda a její dětivečer nikdy nezůstaly bez teplého jídla. Dnes jim uvařila rodinnou pochoutku: sekanou s bramborovou kaší zapečenou sesýrem a k tomu čerstvou kapustu. Vonělo to úžasně a Reeva si byla jistá, že si všichni budou chtít přidat.

Když si její synové umyli ruce a obličej, prohlédla si je, jak tam tak seděli kolem stolu a čekali, až dostanou jídlo. Najednou ji zaplavila vlna lásky – byli tak stejní, a přitom tak rozdílní.

Ucítila, jak děťátko kope, a  chvíli se zamyšleně hladila po břiše, než začala podávat na stůl. Sledovala svého Eugena, tu svou citlivou dušičku, jak jí pomalu a tiše. Někdy jí lámal srdce. Na rozdíl od Patsyho – který zdědil vzhled po svém pěknémjamajském otci –, její Eugene, to chuďátko, vypadal víc jakoAfričan než ten bastard z Nigérie, co jednoho rána zdrhl s jejípeněženkou i s jejím srdcem. Z nějakého důvodu ho milovala, ale pravda byla, že svým způsobem milovala všechny otce svých synů. Pro lásku byla zrozená – anebo možná přesněji – pro sex.

Bála se ale, že ze všech jejích dětí to bude právě Eugene, kdo bude trpět nejvíc, protože neměl jen tmavou pleť, ale byl černý jako noc a hezký jako ten mizera, co jí učaroval jednohozimního večera v  brixtonském Beehive. Vypadal jako africký princ, což se jí taky snažil nabulíkovat. Studoval medicínu a tehdyspolu prožili celou zimu. A pak zmizel, nechal ji samotnou se dvěma dětmi, s dalším na cestě a úplně švorc. A tohle ji ranilo nejvíc.

Pokrčila nad tím rameny a  dala se dohromady; velmi brzy přišla na to, že lítost je k ničemu. Jen vás deprimuje, a ať užReeva litovala čehokoli, její chlapci na tenhle seznam nikdynepatřili. Dávali smysl jejímu životu a bez nich by přišla o rozum. Jak jedla svou vlastní večeři, šťastně se podívala na hromadu prádla, které přes den stačila vyžehlit, a když k ní z trouby zavanula vůně jablečného koláče, spokojeně se usmála. Ať už si v životě přála cokoli, to hlavní bylo právě teď s ní v téhle kuchyni.

Když dojedla, ubalila si jointa; večer si dopřávala pár šluků – zklidňovalo ji to a uvolňovalo. A to po dnešku potřebovala.

O dvě hodiny později byli chlapci vykoupaní a převlečení do pyžam a kuchyň se znovu blýskala jako nová.

Dva nejmladší uložila do postele a Aidenovi a Patsymupovolila zůstat ještě chvíli vzhůru, zalézt si k ní na gauči pod deku a koukat se na televizi. Tehdy jí praskla voda – a ona věděla, že nejnovější přírůstek do rodiny je konečně na cestě.

Prudce se posadila a  řekla Aidenovi, ať nejprve zaběhne vedle říct paní Obanové, že dítě je na cestě, a pak ať pelášík babičce a poví jí totéž. Okamžitě byl na nohou a běžel udělat, co mu bylo řečeno.

A  pak, když řekla Patsymu, ať jde nahoru dohlédnout na mladší brášky, zvedla se ze sedačky a  šla do kuchyně. Věděla, jak Vera Obanová miluje čaj, a když stavěla vodu na čaj, musela se nad tím sama pro sebe usmát.

Vera, vysoká a  hubená žena s  jemnými světlými vlasy, se provdala za chlapíka z Guyany a moc jim to spolu slušelo. Vera bývala porodní bába a  volali ji ke každému Reevinu porodu. Ree va se pyšnila tím, že všechny své chlapce přivedla na svět doma a bez zbytečného povyku.

Zatímco se vařila voda na čaj, Reeva si ubalila dalšího jointa; až se bolesti dostaví v plné parádě, bude ho potřebovat.Nemocnice neměla ráda – naháněly jí strach a  měla pocit, že zdravá mladá žena jako ona by neměla nemocniční péči vyhledávat, pokud to není nezbytně nutné.

Až doteď rodila tak snadno, jako když vylupujete hrášek, a  tak si ani s  nadcházejícím porodem nedělala velkou hlavu; vlastně ho vítala. Nemohla se děťátka dočkat. Těch posledních několik týdnů před porodem nesnášela – vždycky se táhly a ona si připadala unavená a tlustá. Miminka milovala. Byla takbezmocná a ve všem na vás závisela – bylo to jediné obdobíReevina života, kdy si připadala chtěná. Každé z jejích dětí jí dávalo pocit důležitosti, pocit, že tady má nějaký účel. A taky jídávaly pocit úplnosti – jako by v tom chaosu svého života konečně něco udělala správně.

Veru měla ráda, líbilo se jí, jak si zachovává klid a rozvahu. Pokaždé s ní jen tak klábosila o ničem, a dřív než bys řekl švec, dítě leželo Reevě na břiše a bylo hotovo.

Dvacet minut nato dorazila její máma a chopila se celédomácnosti. Reeva se konečně uklidnila. Hlas Annie O’Harové zněl chlácholivě, a jak Reeva ležela na široké posteli narozložených novinách, dovolila si malý úsměv.

„Jestli od vás uslyším ještě slovo, proplesknu vás, až se vám hlava zatočí!“

Ano, její máma byla tu a Reeva slyšela, jak se její synovébabiččinu hubování smějí. Potíž s Annie byla v tom, že mnohem víc štěkala než kousala, a  chlapci to moc dobře věděli, zrovna jako to vždycky věděla Reeva.

Vera se tiše zasmála a  tlumeně řekla: „Houknout, to ona umí, jenže oni moc dobře vědí, že to je tak všechno.“

KA P I TOLA

SEDMÁ

Byla jedna hodina po půlnoci a  Aiden si dělal starosti. V domě vládla napjatá atmosféra, jakou tu ještě nezažil, a to ho děsilo víc, než byl ochoten si připustit. Dokonce i jeho babička ztichla, a to už o něčem svědčilo.

Vera zavolala sanitku, a to znamenalo, že je něco špatně.Aiden těžce polkl.

Nakoukl do dveří ložnice a  uviděl mámu, jak tam leží bílá jako stěna, s  očima zavřenýma vyčerpáním. Taky všude viděl krev, kterou se Vera zoufale snažila zastavit.

Byla to vážná situace a  Aiden byl každou minutou vylekanější. Napadlo ho, že kdyby se s  matkou něco stalo, zůstali by sami – bylo mu jasné, že bábi by se o ně o všechny samanepostarala. Dělalo jí potíže trefit i na bingo; čtyři rozjívené kluky by nikdy neukočírovala. Poprvé v životě zažíval čirou hrůzu. A ten pocit se mu ani trochu nelíbil. Bylo mu do breku, ale věděl, že plakat nemůže, protože by tím vyděsil i mladší bratry. Musel být silný kvůli nim.

Když konečně přijela sanitka, nesmírně se mu ulevilo, a přes protesty dospělých nedal jinak, než že pojede do nemocnice s mámou. Bál se od ní odloučit, pro případ, že by se něco stalo, když by u ní nebyl. Seděl s ní v sanitce, držel ji za ruku a silou vůle se ji snažil přivést zpátky k  vědomí. Byla tak bledá a  tak zranitelná, jak tam ležela s tím velkým břichem a černýmikruhy pod očima, že musel znovu polknout slzy.

A pak najednou začalo peklo, k matce se nahrnuli sanitáři, aby provedli resuscitaci, a  jeho odstrčili stranou. Uvědomoval si, že se modlí, a  konečně uviděl, jak matka otevřela oči a podívala se do těch jeho. Usmála se na něj a  on se jí vrhl kolem krku a držel se jí jako klíště, slzy mu teď už tekly proudem a ten strach v jeho hrudi polevil.

O deset minut později přišla na svět jeho sestřička v celé své syrové nádheře a on jako uhranutý sledoval, jak ji omylia vložili matce do náruče. Jeho máma brečela štěstím. Taková byla ta tajná ženská síla – dokonce i ve svém útlém věku Aiden věděl, že žádný muž, ať je jakkoli odolný, by nedokázal přežít porod a hned potom se smát, jako by to nic nebylo.

Máma na něj mávla, aby šel k ní, a on si k ní sedl a v úžasu hleděl na novorozeně, které přišlo na svět uprostřed takového dramatu.

Saniťák ho pocuchal ve vlasech a vlídně mu řekl: „Malásestřička pro tebe, kamaráde. Koukej se o ni dobře starat – jsi její velký brácha, na to nezapomínej.“ A pak bodře dodal k Reevě: „Dala si pěkně na čas, to vám teda povím! Až jsme si v  jednu chvíli mysleli, že jsme vás ztratili.“

Reeva mu se znaveným úsměvem odpověděla: „To bymuselo být něco víc než jen porod, aby mě to skolilo. Jsem z tuhého těsta.“

„Krvácení už přestalo, ale stejně bych řekl, že vám budoumuset nasadit transfúzi, než vás pustí domů. A  taky budete potřebovat pár stehů. Ale celkově vzato myslím, že to dopadlo dobře.“

Reeva pohlédla na svoji dcerušku a  něžně řekla: „Ach, Aidene, synku, mohla jsem tušit, že to bude holka, viď? Takovej povyk!“

„Je po tobě, mami!“

Téhle poznámce se zasmál dokonce i saniťák.

„Nechtěl bys pro ni vybrat jméno, synku?“

Aiden přikývl, najednou celý stydlivý. Pak se podíval na zkrabacený obličejík své sestřičky a vážně pronesl: „Vypadá jako sestra Agnes ze školy! Je taky taková vrásčitá a utrápená.“

Reeva se vesele zasmála a  odpověděla: „Tak tedy Agnes. Agnes Marianne O’Harová. To zní pěkně, řekla bych.“

Dala mu sestřičku do náruče a pak se položila a zavřela oči; tohle bylo poprvé, kdy během porodu zažila komplikace,a musela uznat, že ji to vyplašilo. A už v tuhle chvíli byla rozhodnutá, že tahle malá slečna bude její poslední dítě. Měla pět dětí, a to jí bylo teprve šestadvacet – dokonce i ona poznala, že už tostačí. Ať už si o ní sousedi mysleli cokoli, nebyla tak hloupá, jak se mohlo zdát.

Dívala se, jak její nejstarší syn chová svoji malou sestřičku, a cítila se spokojená. Ať už se v jejím životě od téhle chvílestane cokoli, měla své děti, a když se všechno sečetlo a podtrhlo, na ničem jiném jí nezáleželo. To ony byly jedinou stálicí v jejím životě a Reeva byla dost rozumná na to, aby věděla, že jsou to jediní lidé, kteří ji kdy budou opravdu milovat.

A bez lásky by se Reeva neobešla.

KA P I TOLA

OS MÁ

Aiden se podíval na toho lidského drobečka, na svoji malou sestřičku, a pocítil vlnu lásky tak silnou, až ho to polekalo. Miloval svou rodinu, hlavně mámu, ale tahle nová sestřička – jeho jediná sestra – se ho dotkla víc než všichni ostatní. Předně byla nádherná, se sametovými tmavými řasami a pronikavýma modrýma očima. Ale taky cítil, jako by to v  mnoha směrech bylo jeho vlastní dítě.

Bude na něm záviset, tak jako na něm závisela matka, a byla z jeho krve. To pro něj mělo velký význam – ačkoli topochoitelně nedokázal vyjádřit slovy. Tahle holčička neměla nikoho, kdo by o  ni skutečně pečoval. Na jeho mámu se nedalo spolehnout; snažila se, jak uměla, ale sám Všemohoucí věděl, že ji mohlo kdykoli něco popadnout a pak všeho nechala a vydala se za svou vlastní hvězdou.

Příchod maličké Agnes ho hluboce zasáhl a on si přísahal, že zajistí, aby se jí dostalo toho nejlepšího, co jí život můženabídnout. Věděl, že jako žena nedostane, co jí náleží, ale bylodhodlaný za každou cenu se postarat, aby dostala všechno, co bude potřebovat. Rodina byla vším a  Aiden, jako hlava O’Harů, si stanovil za svůj životní úkol zajistit, aby se všem dařilo dobře.

Reeva sledovala, jak její nejstarší syn políbil svoji sestřičku. Cítila se šťastná, ale zároveň i  znepokojená. Aiden občas bral své povinnosti trochu moc vážně, ovšem jak vždyckypřipomínala její matka, dobře že byl v jejich rodině aspoň někdo takový.

Snad to říkala proto, že svoji dceru znala jako své boty.

KA P I TOLA

D E VÁ T Á

1984

„Krucinál, mami! Dyť je to takovej šmejd!“

Reeva s dramatickým povzdechem poslouchala, jak jejínejstarší syn nadává na jejího nejnovějšího milence. Někdy sechoval, jako by měl patent na rozum.

„Ale je to můj šmejd, Aidene, a já ho miluju.“

Což byla pravda. Milovala ho celým srdcem. Jenom se na sebe nedokázala podívat synovýma očima, nedokázalapochoit, jak to celé vypadá navenek a hlavně jak to působí na její děti.

„Dělá z tebe úplnou krávu, mami.“

Její syn měl možná pravdu, jenže Reeva se svého nového chlapa vzdát nemohla. Tony Brown byl vším, po čem toužila. Byl velký, černý a  hezký a  taky jí říkal, že ji miluje – a  to Ree va potřebovala slyšet. Uměl jí to pořádně udělat a to pro ni znamenalo všechno. Byla to velmi smyslná žena, která si pletla sex s láskou – odjakživa. Reeva šukala jako královna, ale jinak pro své milence nic neznamenala. Pokud si to neuvědomovala sama, tak oni to věděli až moc dobře.

Její syn to prokoukl už dávno a věděl přesně, co ji čekái tentokrát. Vždyť v tom vyrůstal.

Byly tři hodiny ráno a Tony Brown se snažil vykopnoutjejich vchodové dveře. Přesně v takových dramatech se Reevavyžívala, byla ochotná způsobit neskutečný povyk, protože muž, o kterém si myslela, že ho miluje, jí nedával, co si přála. Aiden u něčeho podobného byl už nejednou.

Oba slyšeli zapraskání dřevěných futer, jak dveře konečně povolily a  s  bouchnutím se propadly do malé chodby. Aiden zlostně protočil panenky a  zamířil do chodby, aby se Tonyho pokusil zastavit, i když si velkou naději nedával.

„Víš, co zase provedla, Aidene? Ta zasraná, zlomyslná děvka!“

Aiden se rozvzteklenému muži klidně postavil do cesty, aby se pokusil odvést jeho vztek od matky. Reeva byla podnapilá, a  kromě toho, že do sebe házela valium jako bonbony, ani za Boha nebyla schopná pochopit, jak je celá tahle scénanevhodná. Byla schopná myslet jedině na to, že chce Tonyho a  on už nechce ji. V Reevině světě to znamenalo vyrukovat se všemidostupnými zbraněmi a  pomstít se: v  tomhle případě zajít k Tonymu domů a vyklopit všechno jeho manželce, s níž byl ženatý deset let.

Aiden zatarasil cestu a  Tony Brown, ač napitý a  zhulený, si uvědomil, že ať už Reeva provedla cokoli, její děti by takovouhle scénu vidět neměly. Podíval se na děti vyrovnané na schodech, hlavně na tu malou, vykulenou a s očima navrch hlavy.Viditelně se třásla. Tony ucítil, jak z něj zlost vyprchává, a tlumeně řekl Aidenovi: „Je mi to líto, kamaráde. Ale neumíš si představit, jaký nepředstavitelný peklo mi tvoje matka dneska způsobila...“

Aiden měl v  sobě dost laskavosti na to, aby se alespoň pokusil Tonyho chování pochopit. Když jeho matce něco ublížilo, tak řádila. A když už jednou řádila, tak se do toho opřela se vší parádou a nebrala si žádné servítky.

Agnes se rozběhla k matce a chytila se jí kolem nohou,zjevně vyděšená napětím v  domě. Reeva ji vzala do náruče a  pak křikla: „No tak si běž. Odprejskni za tou svojí škaredou ženskou a dětma! Stejně jsi úplně k ničemu. Můj Eugene ho má většího než ty...“

Aiden nešťastně zavřel oči, protože věděl, že chlap jako Tony Brown nad něčím takovým rukou nemávne. O jejich hádce už věděla celá ulice a  všichni napjatě poslouchali „Cirkus O’Hara“, jak se těmhle scénám v okolí říkalo. Nestalo se to poprvé – takhle končily všechny Reeviny vztahy. Samozřejmě pokud se dotyčný mužský jednoduše nevytratil do noci. Ti zbabělejší k tomu měli sklony, když už jim došlo, že Reevu nezvládnou.

„To sedí od ženské, která měla víc chlapů, než dokážespočítat. Je div, že tam dole ještě vůbec něco cejtíš. Máš ji jakoblackwallskej tunel!“

Aiden tušil, že tímhle stylem by to rychle mohlo sklouznout zpátky k  vzájemnému osočování, a  tak odhodlaně přistoupil k Tonymu a postrčil ho k vykopnutým dveřím.

Tony k němu sklopil oči a ucítil, jak ho zaplavuje hanba.Aiden byl dobrý kluk a  nezasloužil si ty hovadiny, ve kterých se Reeva tak vyžívala. Odevzdaně rozhodil rukama a smutně řekl: „Ty dveře vyřeším ráno, stačí?“

Aiden se stejně smutně pousmál: „Díky, Tony. A teď už běž. Tahle banda musí ráno do školy.“

Tony si prošel svou uličku hanby mezi sousedy, kteřínatahovali krky ve snaze aspoň něco zahlédnout, a v duchu seproklínal za svůj výstup. Jenže ta ženská by přinutila klít i světce! A on teď musel jít domů a podívat se do očí své manželce – a pokusit se to celé vyžehlit.

Reeva sledovala, jak Tony odchází, pevně svírala dcerku v náruči a plakala do jejích hustých vlásků. Agnes začala zevšeho toho rozruchu natahovat moldánky. Aiden spravil dveře, jak nejlíp mohl, pak vzal svoji sestru a dal ji na starost Patsymu a matku odvedl do kuchyně. Tam ji posadil na židli, zapálil jícigaretu a nalil velkou vodku s colou.

Reeva sledovala, jak kolem ní její syn skáče, i když pro slzy skoro neviděla. To h l e byl jediný muž, na kterého se kdy mohla spolehnout – její Aiden. Všichni její chlapci se k ní chovali tak pěkně. Patsy, Bůh mu žehnej, uložil ostatní do postelea domácnost se alespoň na pohled vrátila do zaběhnutých kolejí.

Aiden zapálil cigaretu i  sobě a  postavil vodu na čaj. „Tohle musí přestat, mami, rozumíš? Dneska jsi vyděsila Agnes, a i když je Tony Brown pěknej parchant, nemělas ho naprášit jeho ženě.“

Reeva si otřela oči hřbetem dlaně a smutně hlesla: „Proč se mi tohle vždycky stane, Aidene?“

Když mluvila, právě zalíval čaj, a nad tím čirým zoufalstvím v  jejím hlase se mu sevřelo srdce. Znala odpověď na tu otázku stejně jako on, ale přesto jí odpověděl. Donesl hrnky na stůl a pak se posadil vedle ní, vzal ji za ruku a popravdě řekl:„Protože si pokaždé vybíráš špatné typy, mami. Potkáš je a za pár dní si je sem nastěhuješ. Pak se začnete hádat. Měla by sis dát od chlapů na chvíli pokoj a počkat si na toho, který pro tebe bude ten pravý.“

Reeva se uplakaně usmála na svého vážného syna, který se jí upřímně pokoušel poradit. Dělilo je pouhých čtrnáct let a nikdy to nebylo zřejmější než právě ve chvílích, kdy si takhle povídali. Odjakživa se snažil dát její život dohromady.

„Něco ti povím, mami. Až se ožením, bude to s tousprávnou ženou, to vím už teď.“

Reeva se pro sebe usmála. Bylo mu patnáct a už mluvil tak moudře. Mnohem moudřeji než ona.

Protože zaslechl, jak se Agnes může nahoře uplakat, Aiden vzal svůj hrnek, políbil mámu na čelo a krátce ji objal. „Vezmu ji na dnešní noc k sobě a Patsymu, povím jí pohádku.“ Když vyšel na chodbu, ještě přes rameno dodal: „A ty nikam nechoď, ano? Běž si lehnout a na toho parchanta zapomeň.“

Reeva se neobtěžovala odpovídat mu.

KA P I TOLA

D E S Á TÁ

Frank James měl Aidena O’Haru rád. Vlastně měl rádvšechny O’Harovic děti, i když mu je byl čert dlužen. A měl ráddokonce i jejich matku, Reevu, přestože její životní styl ho uváděl v zoufalství. Aiden byl nicméně chytrý kluk a zasloužil sipříležitost dostat se v životě k lepším věcem.

Jak se Frank blížil k domu O’Harových, ani trochu honepřekvapilo, že vidí řemeslníka, jak nasazuje vchodové dveřea opravuje zárubeň. Nebylo to poprvé. Vešel do domu, zavolal Reevino jméno a zaslechl šramot v ložnici – a šepot. V kuchyni v dětské ohrádce seděla Agnes a  pozorovala ho velkýma vážnýma očima. Další krásné dítě; Reeva měla výjimečně pěkné děti, to se jí muselo nechat.

Reeva sešla dolů v  krátkém župánku, který ukazoval její dlouhé štíhlé nohy, a s nezbytnou cigaretou v ruce.

„Ach, pane Jamesi! Nečekala jsem vás!“

Postavila vodu na čaj a  přitom se na něj šťastně usmívala. A Frank nemohl tvrdit, že by si pohled na ni neužíval. Byla to velice hezká žena a on krásu uměl ocenit. Všiml si, že až na ty rozbité dveře celý dům září čistotou jako jindy.

„Napadlo mě, že se zastavím a  promluvím s  vámi o Aidenovi.“ Posadil se ke kuchyňskému stolu a rozvážně pokračoval: „Jak už jsme se o tom bavili dřív, je to velmi inteligentní chlapec a já si opravdu myslím, že by měl studovat. Určitě nenívyloučená ani univerzita, když sám podá přihlášku.“

Reeva se při jeho slovech nadmula pýchou a  věnovala mu přátelský úsměv.

„Chytrý, to on zas je, pane Jamesi. Musel to podědit po svým fotrovi, protože jak víte, já mám v hlavě nasráno.“

Frank zavřel oči. Jediná věc, na kterou si nikdy nemohl zvyknout, byla nonšalance, s jakou děti i jejich rodiče používali vulgarismy.

„Ale znáte mého chlapce – vlastně všechny moje chlapce. Všichni si půjdou svojí vlastní cestou. Chci říct, že jepodporuju. Ale to je asi tak všecko, co můžu dělat.“

Přijal nabízený šálek čaje a poděkoval, neschopný odtrhnout oči od jejích prsou, stále ještě překvapivě pevných na to, žeReeva porodila pět dětí. Prsa jeho ženy záhadně zmizela poté, co odkojila jejich jedinou dceru – ovšem ne že by předtím byla bůhvíjak velká.

Reeva se posadila, důstojně si hodila nohu přes nohu a Frank cítil, jak se pod límečkem potí. Byla to vážně znepokojující žena. Voněla slabě po sexu. Po sexu a  po svobodě – jinak to popsat nedovedl. Byla to smyslná bytost, měla to vepsané v DNA. Taková Reeva byla. Všiml si toho už v době, kdychodila na střední, a teď se musel pousmát při vzpomínce na to, jak snadno se tehdy dostávala do potíží.

„Říkal jsem si, Reevo, že bych s  ním mohl promluvit o samotě a probrat s ním všechny možnosti. Nerad bych, aby jeho schopnosti přišly vniveč.“ Povzdechl si. „Aidenovi je patnáct a už teď s ním začíná být těžké pořízení. Brzy bude potřeba ho usměrnit. Nebo na to bude pozdě.“

Reeva viděla, že tenhle muž mluví smrtelně vážně a  že mu jde o  dobro jejího syna. Ale taky byla realistka. Pokud její Aiden nechtěl pracovat, pak ho k tomu nemohl přinutit ani pár volů.

„Hej, Reevo! Dveře jsou hotové!“

Reeva se zvedla a odešla z kuchyně. Frank slyšel, jak seotevírají dveře, a uviděl, jak se po schodech klátí muž oblečený jen v  boxerkách a  dává řemeslníkovi peníze na ruku. Cítil se obzvlášť trapně, když Tony Brown vešel do kuchyně, jako by mu to tu patřilo, a nalil si hrnek čaje.

Reeva se mezitím vrátila, zapálila si další cigaretu a chopila se představování, zakončeného slovy: „Pan James si myslí, že Aiden by to mohl dotáhnout daleko. Prý klidně až na univerzitu.“

Tony se opřel o dřez a usrkl čaje, než řekl: „To mě vůbecneřekvapuje, Reevo. Je to dobrej kluk, pálí mu to. A jdou mupočty, to vím.“

Franka udivilo, že tu našel spojence. Rychle se chopil šance a vážně řekl: „Aiden nepotřebuje nic jiného než pevné vedení, Reevo. Mohl by z něj být vynikající student. A jeho četba jevynikající. Hermanna Hesseho úplně prolétl!“

Reeva se hrdě usmála. „No, o  druhou světovou se zajímá. Myslím v dějepise. Ale nebyl to válečný zločinec?“

Frank nevěnoval její otázce pozornost a  odhodlaně pokračoval. „Mluvil jsem s  vaší sociální pracovnicí a  ta souhlasí, že Aiden potřebuje trochu pomoct. Je určitá šance – jenom šance, to je třeba říct –, že by ho mohli přijmout na soukromou školu, která se stará o děti jako on. Mohli by mu tam nabídnoutvyrovnané prostředí a možnost studovat bez...“ Rozhlédl sea najednou mu došla slova. Taky cítil, jak to kolem něj zajiskřilonepřátelstvím. Reeva se už neusmívala; prohlížela si ho s nepokrytou záští.

„Cože? Tím jako myslíte, že by mě opustil? Že by odešelz tohohle domu?“

Frank se pokusil o  co nejveselejší tón, když odpovídal: „Jenom po dobu školního roku, Reevo. Je to pro něj opravdu jedinečná příležitost.“

Reeva si zapálila další cigaretu, vyfoukla kouř Frankovi do obličeje a vyštěkla: „A ven!“

Frank zůstal na několik vteřin jako opařený. Ta kratičká věta zněla jako vyhlášení války, a pro Reevu jím skutečně byla.Představa, že by jí vzali Aidena, byla pro ni nemyslitelná, a  ona to taky jasně řekla. „Můžete říct tý zkurvený sociální pracovnici, že s ní vymetu podlahu, jestli se mi pokusí sebrat mýho kloučka. To vám slibuju. A teď padejte. Ve n!“

Tony Brown ale zvedl ruku a  přísně řekl: „Počkej chvilku, Reevo. Myslím, že tohle by bylo pro Aidena vážně dobrý. A jak Frank říkal, na prázdniny by byl doma. Je to skvělá příležitost a tebe to nebude stát ani floka.“

Reeva se k němu obrátila. „Tony, po tomhle ti vůbec nicnení, jasný? Můj Aiden se vodsud nehne. Ani náhodou. A tím to hasne. A teď, jestli dovolíte, pane Jamesi, bych se ráda vrátila do postele se svým přítelem, než se tu ukáže jeho žena nebo se vrátí kluci ze školy. Tak pěkně děkuju a nashle.“

Tony smutně zavrtěl hlavou, jako by chtěl Frankovi říct: „Zkusil jsem to.“

Reeva ho vyprovodila a práskla za ním dveřmi. Agnes to celé sledovala bez jediného pípnutí. Jenom na ně zírala těma svýma velkýma očima, které vypadaly, jako by v nich byla ukrytá celá věčnost.

„Ty ses úplně pomátla, Reevo. Pro toho kluka je to úžasná příležitost – vážně mu to myslí. Mělas po tom skočit.“

Reeva zavrtěla hlavou a  zatlačila slzy. Věděla, že Tony má pravdu, jenže bez Aidena by si neporadila. Platil účty, staral se o peníze, pomáhal jí protlouct se každým dalším dnem. Bylhlavou celé rodiny a bez něj by Reeva jednoduše přestala existovat. Ale jak to mohla vysvětlit panu Jamesovi? Jak mohlaospravedlnit, že svému synovi upřela vzdělání, protože bez něj, i když byl zatím jen mládě, by nepřežila ani den?

„Nikam nejde, Tony. Nemohla bych být bez žádného ze svých dětí.“

Tony došel k ní a pevně ji objal. Vrátil se včera v noci jako zpráskaný pes, protože ho jeho žena nechtěla v domě. Věděl, že Reeva ho nevyhodí. „Jsi dobrá máma, Reevo. Ale ten chlápek nabízel Aidenovi šanci vypadnout z tohohle všeho,“ řekla rozmáchl se rukou.

Reeva věděla, že má naprostou pravdu. Ale svého chlapce nemohla nechat odejít.

KA P I TOLA

JEDENÁCTÁ

Aiden se nevzrušeně díval na ředitele. Věděl moc dobře, čeho byl pan James včera svědkem u něj doma, a už se za to ani nestyděl. Ale když poslouchal, jak pan James mluví o té úžasné příležitosti, která se mu naskýtá, skoro si dovolil ten luxusa nechal se tím nadchnout. Skoro, protože věděl, že nesmí.Marjory Smithová, sociální pracovnice, byla milá žena. Pravda, taky padlá na hlavu, jak o ní řekla jeho matka, ale srdce měla napravém místě. Aiden by byl za tuhle šanci vděčný, ale nemohl ji přijmout. Reeva by bez něj nepřežila ani pět minut. Potácela se z  jedné katastrofy do druhé – tak to zkrátka bylo. Nedělala to naschvál, ale v mnoha ohledech se pořád chovala jako dítě.

A tak rázně zavrtěl hlavou. „Proč bych tam chodil? Pryč od mámy, bratrů a sestry?“

Marjory Smithová se dívala na toho pěkného chlapces vysokým IQ a  matkou, která své děti sice milovala, ale neměla žádný morální kompas, a  bylo jí do pláče nad tím promarněným mladým životem. Hádala, že Aiden se bojí nechat matku samotnou. Za to ho obdivovala, ale trápilo ji pomyšlení, že se Aiden vzdá takové příležitosti jen proto, že jeho matka nedokáže udržet na uzdě svoje sexuální pudy. Protože o  tom to nakonec celé bylo: o Reevě O’Harové a její další aférce. Bylo jich hodně, byly vášnivé a pokaždé končily slzami.

„Podívej, jen si to promysli, Aidene, ano? Tady máš všechny informace. Přes víkend si to projdi, a když změníš názor, tak mi zavolej. Ale potřebujeme to vědět brzy – podobných míst je jen velice málo.“

Aiden přijal podávanou složku a  ponechal pana Jamese a  Marjory o  samotě, s  vědomím, že si budou zoufat nad ním i  nad jeho odmítnutím. Ale co jiného mohl dělat? Hodil složku do nejbližšího koše a šel posbírat své bratry. Vypadalo to, že Tony Brown z jejich domu jen tak nezmizí, a Aiden je chtělvarovat. Zatracená Reeva, někdy ho vážně pěkně štvala.

KA P I TOLA

DVANÁCTÁ

Tony Aidena požádal, aby s ním na chvíli vyrazil ven, prý že z toho nevyjde s prázdnýma rukama. Aiden ochotně souhlasil – příležitost přijít si k nějaké té libře navíc nikdy neodmítl. Věděl, že s  Tonym půjde o  něco nelegálního, ale ani to mu nedělalo vrásky. Bylo mu patnáct a nikdo mu nemusel vysvětlovat, jak to na světě chodí.

Po cestě do Essexu Aiden pozoroval z okýnka ubíhajícíkrajinu a užíval si pohled na pěkné domy a velké zahrady. „Jednou budu mít taky takovej barák, Tony.“

Tony se zasmál. „To určitě budeš, Aidene. Hádám, že víš o tý škole, na kterou tě chtěli poslat?“

Aiden pokrčil rameny, jako by to pro něj nic neznamenalo. „Řekl jsem jim, ať si to strčí někam. Nemohl bych odejít odReevy. Potřebuje mě.“

Tony Brown najednou pocítil silné nutkání zastavit auto a obejmout toho kluka se zlatým srdcem, co seděl vedle něho. Ale pochopitelně to neudělal.

„Ale byla by to dobrá příležitost. Radil jsem tvojí mámě, ať to bere. Ale ona o tom nechtěla slyšet.“

Aiden byl vděčný, že se za něj Tony přimluvil. Hodně to o něm vypovídalo. Aiden si těžce povzdechl a vážným hlasem řekl: „S  penězi to docela umí, ale nejdřív jí to vždycky musím celý vysvětlit, víš? Hlídám všechno, co je potřeba zaplatit a  co potřebujeme koupit pro děcka. Ona je vynikající kuchařka a  dobře si jíme. U  nás doma bys nenašel žádný polotovary. Takhle ona se o nás stará. Ale ty i já víme, Tony, že to není žena, jakou můžeš nechat, aby se o sebe starala sama. Beze mě by se to její pití i drogy vymkly kontrole, a nakonec by přišla o všechny děti. Ale stejně ji mám rád a ona má ráda nás. Dáváme pozor na ni i jeden na druhýho.“

Tony Brown ještě nikdy neměl Aidena raději. Ten klukmusel vyrůst rychle, ale Reevě to nevyčítal, naopak ji miloval za to, že je všechny drží pohromadě. Tony jen doufal, že si Reeva uvědomuje, jaké má štěstí – jeho děcka byla v porovnání s těmi jejími hotové pijavice.

„Uděláš pro mě něco, Tony? Snaž se jí moc neublížit. Každej chlap, co od ní odejde, jí o trochu víc zlomí srdce. Ona není zlá. Je to jen holka, co potřebuje hodně lásky, to je celý.“

Tony se zazubil a řekl: „Pokusím se, kamaráde. Ale sám víš, jaká umí být.“

Aiden se zasmál. „To si piš, Tony!“

Když přijeli na statek, Aiden se v úžasu rozhlédl ponádherných pozemcích, na které se vjíždělo dálkově ovládanou bránou. Od dělených oken až po blankytně modrý bazén z celého domu čišel luxus.

Tony zastavil před vstupními dveřmi a vypnul motor. „Tohle je dům Erica Palmera. Je to největší drogovej dealer najihovýchodě a  hledá nový kluky, který by pro něj rozváželi zboží po Londýně. Dá se na tom vydělat pěkných pár babek, když sebudeš činit, a já mám takovej pocit, že ty máš dost fištrónu na to, abys z toho vyždímal, co se dá. Ale určitě se na to cejtíš?“

Aiden O’Hara se bez rozmýšlení usmál. „Že váháš.“

Společně se zasmáli a vešli do toho krásného domu.

KA P I TOLA

TRINÁCTÁ

Eric Palmer byl malý muž se silným hlasem. Vypracoval se z úplného dna a ve východním a západním Londýně platil zalegendu s pověstí skvělého obchodníka – férového, ale tvrdého – a  naprosto nelítostného člověka. V  jeho světě se nepromíjelo žádné selhání.

Aidena si prohlédl od hlavy k patě a s odzbrojujícímúsměvem, který odhalil velice drahé zuby, bodře prohlásil: „Napatnáctiletého kluka jsi velký. Jak se pořád má Reeva?“

Aiden si s ním potřásl rukou a s opatrnou nenucenostíodověděl: „Je to moje matka a má se dobře, děkuju.“

Bylo to zřetelné varování, ale místo toho, aby Erica Palmera urazilo, probudilo v něm zájem o toho kluka. Měl odvahu a byl loajální. Jak to viděl Eric, na loajalitu k matce, jako byla taAidenova, jste museli mít koule. Většina chlapů by tu děvku dřív nebo později poslala do háje.

„To rád slyším, chlapče. Pamatuj, manželky přicházejía odcházejí, ale mámu máš jen jednu.“

Aiden odpověděl jedním z  těch svých pěkných úsměvů a Eric Palmer si řekl, že tenhle kluk se mu líbí. Něco na něm bylo – něco, co mohl využít ve svůj prospěch. Nabídl Aidenovi lahev vychlazeného piva a  pak je vyvedl na terasu kolem svého bazénu. Když se posadili, všiml si, jak se chlapec užasle rozhlíží. Taky viděl, jak se mu lesknou oči; z tohohle kluka by mohl být dealer. A dobrý dealer. Podle Tonyho, který moc rozumunepobral, to byl matematický génius. A pokud si Eric mohl vybírat, verboval je co nejmladší. Takhle jste si je mohli vycvičit prorůzné účely přesně podle svých představ, a když na to měli,postupně se přesunuli k větším a lepším věcem. A když se neosvědčili, vypadli ze hry dřív, než začalo vážně o něco jít. Takhle tochodilo ve světě, kde žili.

„Tak, Aidene, potřebuju někoho, kdo by pro mě shánělkluky, kteří jsou ještě moc mladí na to, aby je sebrali za vážnézločiny. Potřebuju přesouvat zboží po celém Londýně, a městskou dopravou. Fízlové s dětmi nikdy moc nepočítají. Potřebuju, abys byl jak němej, a kdyby tě náhodou přece jen čapli, budeš držet jazyk za zuby, i kdyby ti hrozili já nevím čím. Protože to, čím ti budou vyhrožovat oni, je hotovej čajíček v porovnání s tím, co bych ti pak udělal já, jasný?“

Aiden pokrčil rameny a  pevným hlasem řekl: „Budu držet jazyk za zuby, pane Palmere, když zajistíte, aby máma každýtýden dostala solidní gáži.“

Eric se podíval po Tonym a oba muži vybuchli smíchy. „No, Tony, řek’ bych, že s tímhle klukem to půjde.“

Aiden se napil piva a pak se dal do smíchu s nimi. To se ví, že půjde na univerzitu. Na univerzitu života. Uvažoval, kam ho to asi zavede, a doufal, že někam, kde si přál být.

V autě cestou zpátky do Londýna mu Tony řekl vážně: „Vedl sis dobře, hochu. Vážně by sis mohl vydělat pěknej balík.“

Aiden přikývl a tlumeně řekl: „Neboj, přesně to mámv úmyslu.“

KA P I TOLA

CTRNÁCTÁ

1988

„Krucinál, mami, proč se vždycky takhle naleješ?“

Aiden měl vztek. Dneska večer ho toho čekalo hodně a  to poslední, co potřeboval, bylo zabývat se mámou a  problémy, které si nadělala za celý den strávený pod parou. Aspoň že už zvadla – to bylo vždycky dobré znamení. Znamenalo to, že to brzy zaspí.

Patsy O’Hara obrátil oči v sloup. Osobně už jí měl až po krk, protože to byl on, kdo ji musel vyvléct z dělnického klubu.„Vážně, Aidene, měl jsi ji slyšet! Bylo to neskutečně trapný.“

Aiden bratrovi rozuměl, ale stejně nemohl dovolit, aby se choval neuctivě k jejich matce. „No, v poslední době toho na ni bylo hodně a sám víš, jak špatně snáší konflikty.“

Patsy podrážděně vzdychl. „Tak to je blbý, že je musí sama pořád vyvolávat, co?“

Aiden mu neodpověděl. Každý z  nich už to někdy zažil na vlastní kůži – to, co Reeva s lidmi dělala. Milovali jia nenáviděli zároveň. Ovšem Aiden jako nejstarší cítil, že má povinnost postarat se nejen o  matku, ale taky o  celou rodinu a  obzvlášť o svoji sestřičku.

Reeva se snažila pochopit, o čem se to ti dva baví, ale marně. Pila od deseti ráno a v hlavě už jí nezůstalo vůbec nic. Věděla, že je to její vina, ale nebyla si tak úplně jistá proč. A jak se bokem skácela na gauč a začala tiše chrápat, malá Agnes si lehla vedle ní a snažila se k ní přitulit.

„Co říkali poldové?“ zeptal se Aiden, když je obě přikryl.

Patsy posměšně odfrkl. „To co vždycky, Aidene. ,Prostě ji vezmi domů.‘ Víš o tom, že se svezla po manželce VelkýhoPetea, že jo? Je to ta nejmilejší ženská na světě.“

Aiden si znovu povzdechl. „S Velkým Petem a tou jehobečkou to vyřídím. Naštěstí měl pro mámu vždycky slabost.“

Patsy se uchechtl a  jízlivě poznamenal: „Jo. Ale problém je v tom, že naše máma má slabost taky pro všechny ostatní.“

Vzápětí dostal ránu tak velkou, že se svalil ze židle na zem. Vzhlédl do Aidenova rozčíleného obličeje a  nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Proč se jí vždycky tak zastáváš?“

Aiden vypadal, že každou chvíli vypění, a Patsy pocítilnáznak strachu. „Je to naše matka, a ať už si ostatní myslí cokoli, je to jedinej rodič v našem životě. Jo, občas to přepískne, ale je to jedinej pevnej bod, jakej kdy budeme mít, a skutečnost, že je to naše matka, vyžaduje – vyžaduje, slyšíš? –, že za ní musíme stát, ať se děje, co chce. Já tě vážně někdy nechápu! Přes všechny svoje chyby ona by za každýho z nás dala život. Je to oběť. Na to nikdy nezapomínej.“

Aiden se ohlédl na dva nejmladší bratry a  jemně jim řekl: „Eugene, ty si vezmi Agnes a zkus ji zabavit. A ty, Porricku,dones máminu prošívanou deku a pořádně ji přikryj. Pochybuju, že dneska ještě zvládne vyjít do schodů.“

Oba chlapci okamžitě běželi splnit, co jim přikázal, tak jako vždycky. Aiden byl hlava domácnosti a  oni věděli, že rodinu v mnoha ohledech drží nad vodou.

Aiden vytáhl z  peněženky dvacetilibrovou bankovku a tlumeně řekl Patsymu: „Dneska večer mám nějakou práci. Kup jim rybu a hranolky a dohlídni na ně, jo? Nevím, kdy se vrátím.“

Patsy si peníze s přikývnutím vzal. Když už chtěl odejítz pokoje, Aiden ho k sobě přitáhl zpátky a pevně ho objal.

„Já vím, jak ti je, Patsy, věř mi. Ale vážně, ona si prostěnemůže pomoct. Znáš ji. Zítra to zas bude ta nejlepší máma na světě.“

Patsy pokrčil rameny a  upřímně odpověděl: „Zase zapomněla na Agnes. Jestli se brzy nedá dohromady, za chvíli tu bude oxidovat sociálka.“

Aiden ho ještě jednou objal a tiše zabroukal: „Já vím, bráško. Já vím. Já to spravím, neboj se.“

Patsy se mu vykroutil se slovy: „To doufám, brácho, protože takhle to dál nejde.“

Aiden sledoval, jak bratr odchází z pokoje, a bylo mu dopláče. Měl toho už takhle hodně a Reeviny výstupy byly toposlední, co mohl potřebovat.

KA P I TOLA

PATNÁCTÁ

Eric Palmer byl šťastný muž. Právě mu prošel největšíprůšvih na téhle straně Temže, a  to díky jednomu jedinému člověku. Když Aiden vešel do Ericovy kanceláře v  Green Lanes, spustil se jásot a Aiden, celý růžový studem, se zasmál a přijal skleničku šampaňského.

„Ty jsi hotovej kouzelník. Jak se ti to podařilo?“

Aiden pokrčil rameny. „Řekněme, že umím být celkempřesvědčivej.“

Eric toho kluka obdivoval. Mohl tušit, že v  místnosti plné svědků nedostane z  Aidena ani slovo. A  v  tom spočívala jeho nádhera. Ani na záchod by nešel, aniž by si to předem promyslel a naplánoval do nejmenšího detailu. Zločin měl v krvi.

„Pojď se mnou, synku, popovídáme si.“

Aiden ho ochotně následoval. Erica Palmera si oblíbil,obdivoval ho. Ale především si přál být jako on.

V  zadní kanceláři jim Eric oběma nalil velkou skleničku brandy, a  když jednu podal Aidenovi, vážně řekl: „Je třicet let stará a mnohem lepší než ta šumivá sračka. Tak, a teď mi pověz, jak jsi to provedl.“

Aiden urskl brandy a zakašlal, když ho silný alkoholzaškrábal v krku. Líbilo se mu, jak pálí, když mu klouže do žaludku. Zvedl skleničku k přípitku a upřímně řekl: „Na tohle bych sidokázal zvyknout, pane Palmere.“

Ericovi se líbily Aidenovy zdvořilé způsoby – pořád muříkal pane, což podle Erica o mnohém vypovídalo. Byl to vysoký pohledný mladík a vypadal mnohem starší než na svýchdevatenáct let.

Aiden si sedl na židli naproti Ericovi a tichým hlasem,který používal, když mluvil o  obchodu, pronesl: „Tátu mladýho Jimmyho Crofta chytili s velkou zásilkou a půjde sedět, s tím se už nedá nic dělat. Tak jsem Jimmymu řekl, ať tátovi vyřídí, že když se přizná, jeho rodina bude týdně dostávat stovku a  pro něj bude připravená práce, až vyleze ven. Taky jsem mu řekl, že bude postaráno o  všechny jeho dluhy. Je to deset táců, ale za tuhle cenu to vyjde vážně lacino. Všichni jsme věděli, že mu Johnny Brooke bude dělat nepříjemnosti, dokonce i v base, že se nasere do jeho rodiny, jen aby dostal svý prachy. Proradnej hajzl je to. No vážně, kdo si vezme na mušku něčí ženskou a děcka? Jedině úplnej kokot. Takže, taková je situace.“

Eric byl šťastný jako blecha. Aiden je dostal z  parádního průseru a bude je to stát jen deset táců. Co víc by si mohl přát?

„Co bylo potřeba oznámit, to je už venku. To hlavní jsem řekl Jimmymu a on to poslal dál. Nic jsem neříkal, dokud jsem si nebyl jistý, že je to pod kontrolou. Navíc, někdo z tý bandy –“ ukázal palcem k  zavřeným dveřím „– by mohl mít potřebu se k tomu vyjadřovat a tím by to celý potopil. Tohle vyžadovaloticho a samotu, jestli mi rozumíte. On teď půjde ke dnu s klidem, protože bude vědět, že o jeho dluhy je postaráno a jeho rodina nebude na mizině. Taky jsem zajistil, aby to v lochu neměl moc těžký. Bude mít svoji vlastní celu a tak dále. Vzhledem k tomu všemu to bylo to nejmenší, co jsme pro něj mohli udělat.“

Eric Palmer měl sto chutí Aidena políbit. Úplně sám vyřešil velmi vážnou situaci, a  udělal to tiše a  bez fanfár. Tenhle kluk měl talent na řešení problémů. Viděl, co je třeba udělat, a pak to udělal, aniž by se potřeboval ohánět silou, výhrůžkami nebonásilím – samozřejmě pokud by to nebylo nezbytně nutné.

„Určitě nebude škodnej, synku. Dostal mě z pořádnýbryndy. A co se týče Dennise Harpera...“

Aiden ho zarazil zvednutou rukou a vážně řekl: „A to je ta druhá věc. Dennis nás bohužel včera opustil – předávkoval se ve Scrubs heroinem. Drogy, co? Ve vězeních je to poslední dobou strašnej problém.“ Napil se brandy a pak dodal: „To mě stálo pět set babek. Jeden chlap mi dlužil laskavost.“

Ericovi Palmerovi poprvé v životě došla slova. DennisHarer mu dělal hlavu už bůhvíjak dlouho, a pořád se mu nemohl dostat na kobylku. A  tomuhle klukovi se to podařilo, což ho okamžitě posouvalo do úplně jiné ligy.

Aiden si vychutnával Ericův očividný obdiv, který popravdě očekával. Dokonce si to takhle celé naplánoval. Měl namířeno vysoko a byl rozhodnutý klást si cestou svoje vlastní podmínky.

Eric Palmer vyskočil ze židle a prudce mu potřásl rukou.Aiden viděl vděk v jeho očích, v jeho postoji, v celém jeho chování.

„Ty jsi hotovej poklad, hochu! Nemůžu uvěřit, že se ti topovedlo.“

Aiden, který se vždycky držel zpátky, dokud si nebyl jistývýsledkem, odpověděl tlumeně: „No, počkejme a uvidíme. Nikdy neříkám hop, dokud nepřeskočím.“

„Tohle už je hotová věc, hochu. Už mě o tom informovali – i když nám nebylo jasný, proč o mně v souvislosti s tím nepadlo ani slovo.“

Aiden nenuceně pokrčil rameny. „Rád jsem pomohl.“

Eric byl nadšený a velkoryse prohlásil: „Ty to dotáhnešdaleko, a já ti s tím pomůžu.“

Aiden nasadil jeden z těch svých hezkých úsměvů, díkykterým byste mu uvěřili úplně všechno. A Eric Palmer mu to baštil i s navijákem.

„Tak pojď, vrátíme se na oslavu. Ty, můj hochu, si zasloužíš prožít noc svého života.“

Aiden O’Hara nic menšího ani neočekával. Dokázal zdánlivě nemožné, i když to v mnoha ohledech byla jen šťastná náhoda. Potkal ty správné lidi na těch správných místech v tu správnou chvíli. To ale nikomu vykládat nehodlal, a už vůbec ne Ericovi Palmerovi.

KA P I TOLA

SESTNÁCTÁ

Aiden se vrátil domů ve dvě v noci do další hádky meziTonym Brownem a  svou matkou. Byl opilý a  na jejich výstupy neměl náladu. Tonyho mu bylo vlastně líto, protože věděl, že navzdory všem máminým kiksům mu na ní skutečně záleží. Navzdory všemu s ní zůstával. A Reeva dávala zabrat všemzúčastněným.

„S tím jdi někam!“ Ten hlas zněl hlučně, agresivně. KdyžAiden vešel do domu, uviděl svou matku, probuzenou a připravenou se hádat, a Tonyho, skloněného nad ní. Ale byl to strach v Tonyho tváři, když uviděl Aidena vcházet, který Aidenaskutečně zasáhl. Vypovídal totiž o tom, o kolik dnes večer vzrostla jeho reputace. A taky to v něm probouzelo smutek, protožekromě Tonyho nepoznal nikoho, koho by kdy třeba jen vzdáleně mohl považovat za svého otce. Tony ho navíc představil Ericu Palmerovi, a  kromě toho vydržel s  Reevou déle než kdokoli jiný – jak to vypadalo, dokonce k



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist