načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zpověď vraha - Monika Knápková

Zpověď vraha

Elektronická kniha: Zpověď vraha
Autor: Monika Knápková

- Jáchym Maléř je velmi přitažlivý mladý muž. Celý život vyrůstal se svým nejlepším přítelem Erikem v dětském domově a je oba velmi poznamenalo. Časem si spolu vybudují ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Santini
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-880-1448-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jáchym Maléř je velmi přitažlivý mladý muž. Celý život vyrůstal se svým nejlepším přítelem Erikem v dětském domově a je oba velmi poznamenalo. Časem si spolu vybudují „firmu“, která s klasickou nemá nic společného. Jejich obchody vede velký šéf Karel, které se týkají mimo jiné i tvrdých drog. Oba mladíci mají velký přísun peněz a mohou si koupit cokoliv. Žijí si životem bohémů, navštěvují pravidelně Karlův velký dům, kde je spousty pití, zábavy a krásných žen. Jáchyma ale brzy začne tenhle život nudit, a uvědomí si, že mu něco schází. Něco, není to správné slovo. Má strašnou chuť někoho zabít. Nedokáže ovládnout svou touhu, a když potká přitažlivou blondýnku Radku, je si jistý, že ona je právě ta, která se stane jeho první obětí. Zanedlouho skončí uškrcená v jeho posteli! Do cesty mu ale vstoupí dívka jménem Sára, která mu obrátí život vzhůru nohami. Neskutečně se do ní zamiluje a netouží už po ničem jiném, než být s ní. Bohužel ale i chuť zabíjet je silná a Jáchym bojuje sám se sebou, co je pro něco důležitější. Sára, nebo jeho věčný hlad zabíjet? Neumí si na tuhle otázku odpovědět a tak značně žít dva různé životy. Jenže, jak dlouho tohle všechno dokáže tajit před okolím a hlavně před svou životní láskou Sárou? Nečekaně se začne jeho i Erikův život neuvěřitelně zamotávat, a Jáchym si už není jistý tím, co je jen živý sen a co je skutečnost.

Zařazeno v kategoriích
Monika Knápková - další tituly autora:
 (e-book)
Chci tě svést Chci tě svést
 (e-book)
Hra na lásku Hra na lásku
 (e-book)
Zpověď vraha Zpověď vraha
 (e-book)
Hříšná touha Hříšná touha
 (e-book)
Tíha osudu Tíha osudu
 (e-book)
Podvedená Podvedená
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2


Zpověď vraha

Monika Knápková

Z českého originálu Zpoveď vraha

Odpovědná redaktorka Jana Pátková

Grafická úprava Jana Pátková

Vydalo nakladatelství: Pátková Anna – Santini 17.

9. 2015

eknihysantini.huu.cz

Vydání první

ISBN 978-80-88014-48-5 (pdf)

3


4


Obsah

Já......................................7

Radka..................................13

Eli ška ................................59

Jana..................................104

Kamila.............................160

5


6


Ptáte se, proč jsem to dělal? Sám nevím.

Prostě jsem chtěl. Líbilo se mi to a hlavně mi

to dávalo pocit svobody. Tohle jsem miloval.

Jo a taky jsem miloval Sáru. Tu jedinou. Při

myšlence na ní se mi kroutily všechny

vnitřnosti v těle. Jsem tvrďák, ale vzpomínka

na ní bolí a to pořádně. Pomalu jsem si

omotával smyčku kolem krku. Dneska to

skončím, nebudu tady hnít do konce svýho

života! Byl jsem odhodlanej, a minuty mi

odečítaly čas, kterej mi zbýval. Vlastně já už

jsem mrtvej. Zemřel jsem v den, kdy zemřela

ona. Klepaly se mi ruce a cítil jsem slabost.

7


Ještě chvilku a budu mít klid. Navždy.

Najednou jsem se hlasitě rozesmál. Já, vrah

čtyř žen, se teď tady klepu strachy, až si to

hodím! K smíchu! Já jsem k smíchu, sám

sobě. Ano, byly čtyři, který jsem zabil a

nelitoval jsem ani jednu. Všichni si mysleli, že

i Sáru jsem zabil a myslím, že tohle mi nikdo

neodpáře! To jediný mně vadilo! Miloval jsem

ji, víc než svůj život! A zase ten svíravý pocit

prázdna a ztráty. Sáru jsem nezabil, to bych

nedokázal. Byla pro mě jako Bohyně, láska

mýho života. Myslíte si, že není možný, abych

tak silně miloval? Je, a kdyby to šlo, miloval

bych ji ještě víc. Kdybych ji potkal dřív, asi

bych se změnil. Změnil? Ne, nezměnil,

protože zabíjení ke mně patří. Soudní

psychiatr ze mě udělal vraha se sadistickými

sklony a s poruchou osobnosti. Prý mě moje

matka v dětství týrala a byla to blondýna,

proto všechny moje oběti byly blondýny.

Možná to tak bylo, a je pravda, že u Kamily

jsem si to užil asi nejvíc. Taky byla poslední.

Pak na mě přišli, teda spíš jsem se jim přiznal.

Nechtěl jsem zapírat, k čemu? Tím, že si

mysleli, že jsem zabil Sáru, mě nutili, abych

se přiznal i k těm čtyřem vraždám. A já se

přiznal a ukázal jim, kam jsem těla zakopal.

Dostal jsem doživotí. Co jsem taky čekal? Že

8


mě po deseti letech za dobrý chování pustí?

Ne, tohle jsem fakt nečekal. Zasloužím si tady

hnít do konce života. To na mě křičela matka

jedný z mých obětí. Nebylo mi příjemný, když

se na mě všichni ti, kterým jsem vzal dcery,

dívali a pokřikovali, ať chcípnu. Hm, chcípnu,

dneska. Život pro mě bez Sáry stejně nemá,

smyl. Pomalu jsem vstal a druhý konec

provazu udělanýho z prostěradla, jsem si

uvázal za mříž, co byla na okně. Přerývaně

jsem dýchal a snažil se uklidnit. Srdce mi bilo,

jako na poplach a měl jsem zavřený oči.

Najednou jsem ji uviděl. Tu krásnou,

usměvavou tvář mojí Sáry! Vzpomínám si na

den, kdy jsem ji poprvé viděl. Stála na

autobusový zastávce, jen v krátký sukýnce a

tričku. Zrovna pršelo a ona neměla deštník.

Její dlouhé hnědé vlasy byly promáčený a ona

se klepala zimou. Nemohl jsem odtrhnout oči

od jejího trička. Neměla podprsenku, a čím

víc pršelo, tím víc ho měla průhledný. Byla si

toho vědoma a cudně si snažila prsa skrýt

deskami, který držela v ruce. Zastavil jsem

před ní svoje auto a nabídnul ji odvoz. Bála

se, ale po krátkým zaváhání nastoupila. Jak

se vedle mě usadila na místo spolujezdce,

okamžitě jsem ucítil její vůni. Byla sladká,

stejně jako ona. Nemohl jsem z ní spustit oči,

9


okouzlila mě na první pohled. Sára byla

prostě jiná, byla divoká, nezkrotná, ale i

taková něžná a bezbranná. Vím, že mě

milovala, živočišně a beznadějně, stejně jako

já ji.

Ale zpět na začátek. Určitě si pamatuju, jak

se všechny jmenovaly. Radka, Eliška, Jana a

Kamila. Dokonce si do detailu umím vybavit

jejich obličeje a taky to, jak umíraly. Tohle

jsem dělal rád. Ležel jsem na posteli, zavřený

oči a v hlavě jsem si přehrával ty scény, jako

nějaký film. Bylo to tak uklidňující a

fascinující, že jsem to vydržel dělat celý

hodiny. Když jsem to udělal poprvé, pozvracel

jsem se a bylo mi zle. Pak to odeznělo a bylo

mi krásně!

První se jmenovala Radka, byla hezká,

vlastně všechny, který jsem si našel. Byla u

mě třikrát. Všechno, co jsem po ní chtěl tak

udělala. Chovala se, jako oddanej pes.

Zamilovala se do mě, jako i ty po ní. Jsem

přitažlivej, vlasy mám tmavý, na ježka, a aby

mi držely, sem tam jsem si na ně dával gel,

to tomu dodalo takovou tu správnou jiskru.

Mám dobrou figuru, protože jsem chodil

denně do posilovny. Prostě takovej ten

typickej hezounek, kterej měl každou, na

10


kterou si ukázal. Dodělal jsem gympl a pak

jsem se na všechno vykašlal. Se svým

kámošem z děcáku jsme se dali dohromady a

začali podnikat. Šlo nám to dobře. Jasně,

nebylo to čistý, ale kdo dneska „čistě“

podniká? Nikdo. Práce jsem měl málo a peněz

dost. Musím říct, že jsem si žil jako král. A

těch ženských! O tom si můžou jiný nechat

jen zdát. Erik byl prostě třída, byl naprosto

geniální a je pravda, že naši „firmu“ vedl

hlavně on. Já jsem byl jen taková spojka a

hlavně jsem s ním chodil na schůzky a spíš

tam vystupoval jako bodygard. Díky mojí

figuře jsem taky tak vypadal. Chcete popsat

můj všední den? V osm ráno budíček,

posilovna, sprcha, oběd, pak nějaká práce,

pokud mě bylo potřeba. Večer jsem si zašel

někam do baru, nebo s Erikem do kasina a

pak domů. Bylo to fajn, jenže jsem se začal

nudit. Párkrát jsme zašli i do bordelu, ale tam

se mi nelíbilo. Všechny ty ženský mi byly

odporný! Roztahovaly nohy za prachy a

nechaly si dělat různý věci. Některý byly

vážně pěkný, ale hodně jich mělo strhanou

tvář z drog a jinýho svinstva co braly. A tam

mě to napadlo. Zkusit zabít. Zažít ten pocit,

kdy oběť je vám oddána a vy si s ní můžete

dělat, co chcete. Pamatuju si, že jsem jedný

11


tý šlapce při sexu zmáčknul víc krk. Hm,

bránila se a nadávala mi do kreténů a mně se

to líbilo. Měl jsem to pořád v hlavě a tak se mi

vlastně ten nápad zrodil. Ano, bylo to

v bordelu, tam jsem dostal neskutečnou chuť

někoho zabít. Jestli si ale myslíte, že jsem od

mala vykazoval nějaký zvláštní chování, tak

to tak nebylo. Byl jsem naprosto normální a

řekl bych i hodný dítě. Rodiče jsem nepoznal,

vyrůstal jsem v děcáku, ale nikdy mi to

nevadilo. Měl jsem po celou dobu v hlavě

jedinej cíl. Nechci bejt chudej, a nechci

skončit ve špinavý fabrice. A to jsem dokázal.

Je pravda, že jsem se vlastně nemusel ani

učit, šlo mi to samo. Asi dobrý geny. Erik měl

všechno vymyšlený už od šestnácti. Vážně to

byla hlava! Však byl taky jedninej, kdo mě

sem přišel navštívit. Jak dlouho tu jsem?

Myslím, že něco přes půl roku. Všechno jsem

si za tu dobu sepsal, přesně tak jak to bylo.

Takže se pohodlně posaďte a přečtěte si moji

zpověď. Zpověď vraha.

12


RADKA

Seděl jsem ve vinárně a čekal na Erika. Měl

jsem špatnou náladu, protože mi nevyšel

kšeft a už ho slyším, jak bude zuřit. Objednal

jsem si ještě jednu whisky. Kopnul jsem ji do

sebe, až mě příjemně pálila v krku.

„Tak povídej.“ Pobídnul mě Erik jen, co si

přisednul.

„Není co.“ Pokrčil jsem rameny.

13


„Jak není co? Neříkej, že jsi to posral?“ Šílel a

mávnul na barmanku, aby mu donesla to

samý co mě.

„Jo, posral jsem to. Vycouval z toho, nedalo

se nic dělat.“ Řekl jsem už namíchnutě.

„Ty vole, jednou tě nechám, abys zařídil kšeft

za sto táců, a ty to takhle posereš!“ Zvýšil na

mě hlas a to se mi vůbec nelíbilo.

„Příště si to dělej sám, víš, že ke mně neměl

od začátku důvěru, a když jsi mu pak řekl, že

místo tebe tam půjdu já, okamžitě si myslel,

že ho chceme podrazit!“ Spustil jsem.

„Měl ses víc snažit!“ Odbyl mě.

„Jdi do hajzlu!“ Vylítnul jsem a chtěl jsem

odejít. Nesnáším, když mě někdo poučuje!

„Uklidni se.“ Chytil mě za rukáv a já jsem mu

málem jednu natáhnul, ale udržel jsem se.

„Zítra tě potřebuju, budeš mě krejt. Víc ti

zavolám zítra na tenhle mobil a na tohle číslo.

Jak spolu domluvíme, vyhodíš mobil někam

do řeky, nebo prostě do nějakej žumpy.“ Říkal

a podal mi mobil. Rychle jsem si ho strčil do

kapsy.

„Ok.“ Byl jsem o něco stručnější.

„Pojď, jdeme se trochu pobavit.“ Poplácal mě

po rameni. Zvednul se od baru a šel ke stolu,

kde bylo volno. Já jsem šel pomalými kroky za

ním. Erik pro mě i pro sebe objednal ještě

14


dvakrát whisky. Měl jsem toho už docela dost,

ale nebránil jsem se tomu. Hudba hrála na

můj vkus hlasitě a pomalu se začali scházet

lidi. Holek tu bylo dost, ale žádná se mi

nelíbila. Pozoroval jsem je. Každá chtěla

něčím zaujmout a mě to přišlo trapný! Byly

jako opice, čím víc toho předvedou, tím sladší

bude odměna! Znechuceně jsem vstal a šel

jsem na záchod. Když jsem se vracel zpět,

někdo na mě promluvil.

„Nemáš prosím tě zapalovač?“ Ptala se mě

jedna holka. Byla docela pěkná, a když jsem

se na ní víc zadíval, byla dost pěkná.

Usmívala se a vyzývavě se na mě dívala.

Měla delší blond vlasy a pěkný zuby. To jsem

měl na ženských rád, pěkný zuby. Její postava

se mi taky líbila. Prsa měla tak trojky, útlej

pas a celkově byla drobná.

„Promiň, nekouřím.“ Odbyl jsem ji a pozoroval

její reakci.

„Já jo, a baví mě to.“ Provokovala a mně se

líbila čím dál víc.

„Fakt?“ Hrál jsem tu její hru.

„Jasně, už od třinácti.“ Smála se. Měla asi

něco upito a já jsem se v duchu smál, jak si

myslí, že je zábavná.

„Na baru zapalovač mají, skoč si tam.“ Utnul

jsem to.

15


„Škoda.“ Pokrčila rameny a odešla. Díval jsem

se, jak schválně kroutila zadkem a přišlo mi

to ubohý. Pousmál jsem se.

Když jsem se vrátil k našemu stolu, Erik měl

na každý straně jednu buchtu. Upřímně nic

moc. Ta bloncka byla daleko hezčí! Pomyslel

jsem si. Jedna si okamžitě ke mně přisedla a

lepila se na mě jako vosa na bonbon.

„Tak na co mě pozveš, svalovče.“ Lísala se a

rukou mi přejela mou vypracovanou hruď.

„Objednej si, co chceš.“ Řekl jsem ji a sám se

napil piva. Ona si důležitě odfrkla a šla

k baru. Ještě hodinu jsem se od ní nechal

oblézat. Pak mě to přestalo bavit, tak jsem šel

zaplatit útratu a mávnul jsem na Erika, že

odcházím. Venku byla docela zima, zapnul

jsem si bundu až ke krku. Zahlídnul jsem zase

tu bloncku, jak se tam baví s nějakým

týpkem. Jak mě zbystřila, okamžitě se ke mně

rozběhla.

„Ty už odcházíš?“ Ptala se a vyfoukla mi kouř

přímo do obličeje.

„Hm.“ Zabručel jsem a neměl jsem v úmyslu

se s ní dát do řeči.

„Půjdu kousek s tebou, chceš?“ Navrhla.

„Proč? Ukážeš mi, jak kouříš?“ Zeptal jsem se.

Ona se na mě chvilku dívala a pak se

rozesmála.

16


„A chtěl bys?“ Dostala mě.

„Radši ne.“ Odpověděl jsem ji.

„To je škoda, ale i tak půjdu kousek s tebou.“

Oznámila mi a já jsem víc přidal do kroku.

„Jak se jmenuješ?“ Dotírala.

„Záleží na tom?“ Snažil jsem se být co

nejprotivnější. Neměl jsem na ní náladu.

„Mě jo, jsi děsně hezkej.“ Vysekla mi poklonu,

na kterou jsem byl zvyklej.

„Jáchym.“ Řekl jsem a pak toho litoval.

„Radka, těší mě.“ Usmála se a chytla mě

pevně za ruku, stoupla si na špičky a vlepila

mi pusu. Nečekal jsem to. Byla cítit po

cigaretě a to mi dost vadilo. Nemám rád,

když ženský kouří cigarety a mluví sprostě.

„Kde bydlíš?“ Zase se ptala a tak nějak se mě

nemínila pustit.

„Tady kousek.“ Kývnul jsem bradou na

nedaleký panelák.

„A pozveš mě na kafe?“ Dál se snažila a já

jsem rezignoval. Dobře, chceš si to dneska

užít, tak si to užiješ. Pousmál jsem se v duchu

a odemkl dveře a rukou ji naznačil, aby vešla

do chodby a pak do výtahu. Hned ve výtahu

se na mě vrhla a líbala mě jako o život.

Nebylo to nepříjemný, jen mi vadil ten její

dech.

17


„Ty jsi tak hezkej, že jsem fakt hezčího kluka

neviděla. Kolik ti je Jáchyme?“ Ptala se mě,

když se posadila u mě doma na sedačku. To

jak mi lichotila, jsem úplně ignoroval.

„Není to fuk?“ Zvednul jsem obočí a šel jí i

sobě nalej whisky.

„Zajímá mě, to, mě bude letos dvacet, děs!“

Říkala spíš pro sebe, protože mě moc

nezajímalo, kolik jí je.

„Proč děs?“ Zeptal jsem se ji a zase se na ní

zadíval.

„Nevím, připadám si stará, tak kolik ti je,

řekni mi to, prosím...“ Dělala na mě psí oči.

„Osmadvacet.“ Konečně jsem ji to prozradil.

Zdála se být potěšená.

„Chodíš posilovat? Máš super postavu.“ Zase

mě chválila.

„Mám super i něco jinýho.“ Řekl jsem a

zadíval se jí do očí. Pochopila to. Chytrá

holka, usmíval jsem se v duchu. Vstala a

svlíkla si halenku a kalhoty. Stála přede mnou

jen ve spodním prádle a já mohl obdivovat

její drobnou, ale hezkou postavu. Pak si ke

mně klekla a rozepla mi poklopec. Docela to

ušlo, líbilo se mi, co mi dělala a je fakt, že

jsem si to užíval. Pak si sundala kalhotky a

chtěla si na mě sednout. Zarazil jsem ji.

18


„Co se děje?“ Zeptala se překvapeně a já

jsem se natáhnul do šuplíku od skříňky a

vytáhl z ní kondom. Trošku na mě zírala, asi

to nečekala.

„Pro jistotu, přece jen se neznáme.“ Řekl jsem

a chytnul ji a opřel o gauč a zezadu si to s ní

užíval. Byl jsem docela hrubej, ale jí se to

evidentně líbilo, protože dost křičela. Pak

jsem se zadíval na její krk a úplně mě to

ohromilo! Ta její jemná šíje mě lákala jako

můry světlo! Dotknul jsem se jejího hebkého

krku a jemně ho zmáčknul. Chtěl jsem víc,

strašně jsem to chtěl, ale věděl jsem, že ještě

není ten pravý čas. Vzal jsem její pramen

vlasů a zatahal za něho. Zaklonila hlavu

dozadu a v tu chvilku jsme se oba vznášeli

někde v oblacích.

„Uf, to bylo super.“ Říkala udýchaně a snažila

se mě políbit. Ucuknul jsem a šel jsem do

sprchy. Když jsem se vrátil, spala. Sakra!

Tohle nesnáším, měl jsem ji hned vykopnout,

ráno tady bude akorát otravovat! Mám rád

svůj klid! Šel jsem do ložnice pro deku, kterou

jsem přes ni hodil a vrátil se zpět, kde jsem

okamžitě usnul. Ráno jsem vstal před osmou

a šel se podívat do obyváku. Jasně ještě tam

ležela a deku měla přes sebe jen na půl těla.

Díval jsem se na její prsa, měla je pěkný a

19


mnou projelo okamžité vzrušení. Pak se

překulila a deka jí spadla na zem. Schoulila se

do klubíčka a mně se naskytl pohled mezi její

nohy. To už jsem nevydržel, šel do šuplíku pro

ochranu a tak, jak tam ležela, jsem do ní

pronikl. Strašně mě to vzrušilo. Ona se po mě

ospale podívala, ale bylo vidět, že není vůbec

překvapená. Že by to udělala schválně?

Věděla, že se na ni dívám? A zase ten její krk!

Ne! Teď ne! Říkal jsem si to snad tisíckrát.

„Krásný probuzení, takový bych mohla mít

denně.“ Říkala, když jsem skončil.

„Tak to jsem rád, že se ti to líbilo.“ Promluvil

jsem a dokonce se na ni usmál.

„Nechceš si dát rychlý opáčko?“ Lákala mě a

trošku od sebe oddálila nohy. Takže to udělala

schválně!

„Jindy. Nechci být nezdvořilej, ale budeš

muset jít. Za chvilku musím do práce.“ Řekl

jsem ostřeji, než jsem původně chtěl. Radce

to ale nevadilo. Byla takovej ten splachovací

typ.

„V poho, jen hodím sprchu a půjdu. Kdy se

uvidíme?“ Zeptala se mě.

„Nevím, mám toho moc.“ Zase jsem ji tak

nějak odbyl. Když se vrátila ze sprchy, voněla

mým sprchovým gelem a šamponem.

20


„Tak díky za pěknou noc, Jáchyme a budu

ráda, když se zase uvidíme.“ Řekla a šla ke

mně. Dala mi pusu a pak mě políbila. Nechal

jsem se, ale nic jsem necítil.

„Nedal bys mi telefonní číslo?“ Náhle se

zeptala, ale vlastně jsem to čekal.

„Příště.“ Mrknul jsem na ní a pustil ji.

„A bude nějaký příště?“ Zeptala se a dala si

ruce v bok.

„To záleží na tobě.“ Řekl jsem neurčitě a jí se

trošku ulevilo.

„Ráda tě uvidím a jak! Tak se měj hezky.“

Usmála se a zmizela. Konečně vypadla! Říkal

jsem si, když jsem snídal. Nebyla špatná,

docela se mi s ní sex líbil, ale prostě to není

ono, něco mi chybí. Vlastně, když tak nad tím

přemýšlím, žádnou jsem v životě nemiloval.

Ani nevím, jestli to umím. Nemusím se

objímat a ani nemusím takový ty typický

něžnosti a romantiku, jak to mají ženský rády.

Užít si a „ahoj“, to dělám vlastně pokaždý a

s každou.

Když jsem přišel z posilovny, volal Erik. Řekl

mi, abych byl ve čtyři hodiny na místě, jak

jsme se domluvili a hrál tam tvrďáka. To

nebude problém, pomyslel jsem si. To mi jde

víc než dobře. Nasednul jsem do auta a

v jedný zapadlý ulici jsem vyhodil do kanálu

21


mobil. Před tím jsem z něho vyndal sim kartu

a zničil ji. Když jsem dorazil na místo, Erik už

tam byl. Bylo to rychlý. Já se tvářil, jako ten

největší bouchač a za necelou hodinu mě

v kapse u bundy hřálo třicet táců! Miluju svou

práci!

Večer se mi nikam nechtělo, tak jsem si pustil

film a díval se skoro až do jedný do rána na

televizi. Ráno jsem si šel zaběhat a na

odpoledne jsem neměl žádnej program.

V ložnici, ve svým trezoru se na mě smálo víc

jak dvě stě tisíc a tak jsem si řekl, že pojedu

nakupovat. Potřebuju nový džíny a možná pár

triček. Jel jsem do Plazy, tam jezdím nejraději.

Dá se tu v klidu zaparkovat a nakoupím tu

úplně všechno. Jen co jsem tam vešel, hrnula

se ke mně starší korpulentní ženská. Hned

jsem ji nepoznal.

„Jáchyme! Jsi to ty?“ Volala na mě a já se

polekal, že mě porazí, jak ke mně i se svými

taškami běžela!

„Jsem.“ Odpověděl jsem nejistě a pak jsem ji

poznal! Jasně, vychovatelka z děcáku! Tuhle

jsem měl nejradši. S Erikem jsme jí říkali

hodná Maruš.

„Já jsem tě málem nepoznala, jakej je z tebe

krásnej chlap!“ Říkala udýchaně.

22


„Díky. Jak se máte?“ Zeptal jsem se spíš ze

slušnosti. Nezajímalo mě to. Sice jsem ji měl

tenkrát rád, ale jak jsem dodělal gympl, tak

jsem zavřel všechny dveře na tuhle minulost.

„Jak já se můžu mít, hochu. Už jsem v penzi,

takže si užívám vnoučat, ale jinak to stojí za

prd. Manžel měl mrtvici a je ochrnutej na

půlku těla.“ Vyprávěla mi a přitom se

rozbrečela. Tak tohle vážně nemusím!

„To mi je líto. Ať se uzdraví a mějte se hezky,

já už musím letět.“ Rychle jsem ze sebe

vysypal a šel pryč. Hodná Maruš na mě

chvilku zírala a pak na mě zavolala, ať se

mám taky pěkně. Jo, já se mám pěkně pořád.

Mám prachy, ženský, prostě všechno.

Všechno? Pocítil jsem zvláštní mrazení, když

jsem si představil, jak držím Radku za krk.

Úplně mě ta představa pohltila, že jsem

málem narazil do sloupu, co mi stál v cestě!

Rychle jsem nakoupil džíny, mimochodem,

dost drahý a dvě trika. Pak jsem ještě

zaběhnul do Tesca a s plným vozíkem jsem se

vracel k autu. Domů jsem dorazil v divný

náladě. Asi to bylo tím, že jsem potkal

hodnou Maruš. I když mi nevadilo být celý

život v děcáku, svým způsobem jsem tam

trpěl. Záviděl jsem jiným děckám, že si je

rodiče brali na víkendy a na vánoce. I Erika si

23


občas vzali k sobě. Mě nikdy nikdo, jen sem

tam mi přišel pohled někde z ciziny. To bylo

všechno.

Navečer se přihrnul Erika, jako velká voda.

„Hoď něco na sebe, někde zapaříme.“

Oznámil mi a mně se vůbec nikam nechtělo.

„Nemám nějak tu správnou náladu.“ Zahučel

jsem a znovu se posadil na sedačku.

„Ty seš zamilovanej? Poslední dobou to je s

tebou o ničem.“ Říkal a při tom kroutil hlavou.

„Spíš jsem už z toho unuděnej, je to pořád to

samý.“ Mávnul jsem rukou. Já a zamilovanej!

To vážně nehrozí. Usmál jsem se v duchu.

„To máš pravdu, to je, ale lepší než sedět

doma na zadku!“ Odfrknul si a posadil se

vedle mě.

„Víš, koho jsem dneska potkal?“ Podíval jsem

se na Erika, kterej si zrovna sundával bundu.

„To fakt nevím.“ Říkal pořád namíchnutě.

„Hodnou Maruš.“ Řekl jsem. Erik asi chvilku

pátral v paměti, protože mu to jméno nic

neříkalo. Pak si vzpomněl.

„Jo Maruš z děcáku? Nekecej! A kde?“ Ptal se

už o něco s lepší náladou.

„Byl jsem v Plaze, si koupit něco na sebe, tak

tam. Už je v důchodu, líčila mi, jak má

nemocnýho manžela, tak jsem šel radši pryč.

Stejně když si vzpomenu, kolikrát nám

24


zachránila zadky před průserama, byla fakt

jedna z mála, se kterou se dalo mluvit.“

Zavzpomínal jsem.

„Hm, asi jo, ale krávy to byly všechny.“

Uzavřel debatu a víc se o tom nechtěl bavit.

Pro něho je to těžší. On rodiče poznal a nikdy

jim neodpustil, že ho tam nechali. Nesnášel to

tam. Já jsem byl jinej, byl jsem vděčnej, že

nejsem sám. Být sám, je pro mě strašně

těžký. Jasně, tady žiju sám a jsem za to rád,

ale myslím sám, jako nikoho nemít. Mám

Erika a to mi stačí, je jako můj brácha. Vím,

že se na něho můžu spolehnout, ve všem.

Jasně, někdy mě štve, ale myslím si, že bych

byl bez něho ztracenej. Vlastně, stejně jako

on beze mě. Za ty roky v děcáku jsme si na

sebe strašně zvykli. No možná přesnější výraz

by byl, že jsme k sobě přirostli.

Najednou si vytáhl z bundy mobil a někam

volal. Po chvilce jsem pochopil, že volá taxíka.

„Zvedej se, jedeme.“ Zavelel a já jsem

protočil oči.

„Tak vydrž“. Vzdychnul jsem si a šel se strojit.

Bylo mi jasný, že jedeme ke Karlovi. Mejdany

u něho byly vždycky velkým stylu. Spousty

jídla, ženských a pití teklo proudem. Nikdy se

mi nestalo, že bych se u něho nepobavil.

25


„Domluvím s Karlem na příští týden jeden

dobrej kšeft, tak buď připravenej.“ Řekl mi

Erik, když jsme přicházeli do honosnýho sídla.

„Na mě je vždycky spoleh, vždyť to víš.“

Poplácal jsem ho po rameni.

„Jáchyme, jestli tohle vyjde, tak každej

budeme mít víc jak padesát táců!“

Oznamoval mi a už dost hlasitě, protože jsme

zrovna vcházeli do velký haly, kde hrála

hudba. Všude bylo spousty krásných

ženských v luxusních hadrech. Stoly se

prohýbaly pod různým jídlem a šampaňský

teklo proudem. Erik, jak zbystřil Karla, tak na

něho okamžitě mávnul. Pokynul nám,

abychom šli za ním. Seděl na luxusní

sedačce, jak nějakej paša, na každý straně

jednu ženskou a kouřil doutník. Nikdy jsem ho

nemusel. Sice to nebyl takovej ten typickej

hajzl, kterej je křïvej. Když ví, že někomu

může věřit, nepodrazil by ho. Ovšem, když ho

někdo zradil, nebo okradl, tak to byl nářez.

Jednou jsem to zažil, ne na vlastní kůži, ale

viděl jsem to. Jeho účetní ho okrádal asi tři

měsíce. On na to přišel a zmasakroval ho tak,

že do dnes jezdí na kolečkovým křesle. A to

nepřeháním! Takže je lepší s ním být za

dobře, i když nejsem jeho velkej fanda.

26


„Jáchyme, tebe jsem dlouho neviděl! Jak si tu

byl naposledy, pobláznil si hlavu Olině. Tohle

ji víckrát nedělej.“ Říkal mi a přitom zvednul

ukazováček. Pak se rozesmál a podali jsme si

ruce.

„Hele sorry, ale nejsem na dlouhý vztahy.“

Pokrčil jsem rameny. Olina je jeho ségra,

párkrát jsem si to s ní rozdal a ona to vzala až

moc vážně. Neříkám, že se mi nelíbí, je to

pěkná pětatřicítka a v sexu je neuvěřitelná,

ale na druhou stranu takových můžu mít, tak

proč se vázat?

„Máš pravdu, ženská no, co bys po ní chtěl.“

Smál se a jedný tý buchtě, co seděla vedle

něho, dal pusu na krk. Byla hezká a mě bylo

víc než jasný, že s takovým skoro

padesátiletým páprdou, jako je Karel, je jen

kvůli prachům. Byl tlustej a na hlavě se mu

dělala pleš. Všimnul jsem si, že se na mě

pořád dívá. Určitě se jí líbím, jako skoro každý.

Nevzpomínám si, že by mě nějaká odmítla a

že jsem měl v posteli vážně paničky z hodně

vysoký společnosti!

„Jáchyme!“ Zavolala na mě ta pěkná holka,

co seděla u Karla. Vlasy měla malinko rezavý

a měla neuvěřitelně dlouhý nohy!

„No?“ Postavil jsem se tak, abych ji viděl

dobře do obličeje.

27


„Nechceš se projít?“ Navrhla mi a mě bylo

jasný, co po mě bude chtít. Hm, holka seš

hezká, ale Karla si kvůli tobě nemíním

rozcházet. Zase taková kočka, abych skončil

na vozejku, nejseš. Říkal jsem si v duchu.

„Řekl bych, že se mám docela rád, takže

nejdu.“ Usmál jsem se na ní. Nechápala to.

„Jsem trošku vedle.“ Rozpačitě se usmála a

sjela mě od hlavy až k patě. Prostě s tebou

nikam nepůjdu a už vůbec si to s tebou

nerozdám! Odfrknul jsem si posměšně

v duchu. Hezká, ale blbá!

„To neřeš.“ Mávnul jsem rukou a odešel jsem.

Ona tam stála jako solnej sloup a po chvilce

se vrátila ke Karlovi. Já jsem dostal hlad a tak

jsem se šel něčeho najíst. Na talíř jsem si dal

dva velký steaky a hodně zeleniny. Všechno

jsem snědl, tohle byla jedna z výhod u Karla

na mejdanu. Dobrý jídlo. Pak jsem ochutnal

jednu skleničku šampaňskýho. Bylo dobrý, ale

já mám radši whisky. Tak jsem si šel jednu

dát. Byla lahodná a jemná, tak jsem si dal

ještě další dvě. Bylo mi jedno, že se opiju, asi

to potřebuju. Pořádně si vyčistit hlavu. Mám

tam totiž jen jediný. Chuť někoho zabít, ne

někoho, Radku. Ten její hebkej krk, mě pořád

přitahoval jako magnet. Nemohl jsem se na

nic jinýho soustředit. Jsem divnej, vím to, ale

28


neumím to v sobě ovládat. Jen na to

pomyslím, klepou se mi ruce a jsem

neskutečně vzrušenej. Jinak, než když mám

chuť si to s nějakou rozdat. Tohle je jiný.

Takový, že se tomu zkrátka nic nevyrovná!

Musel jsem si dát ještě dalšího panáka a už

jsem cítil, jak se mi zvedá nálada, byl jsem

mírně opilej a byl to příjemnej pocit. Ta zrzka

se na mě pořád dívala. Zvláštní, sice mě

přitahovala sexuálně, ale to bylo všechno. Její

krk mi nic neříkal. Kdyby tu nebyla s Karlem,

asi bych si s ní užil, ale takhle na to kašlu. Pak

jsem zahlídnul Erika, jak si podal ruku s

Karlem, asi domluvil kšeft a pak se šel zavřít

do pokoje pro hosty s jednou brunetou, prostě

tak jako vždycky. Po půlnoci se na velkým

plátně pouštělo porno, takže se to rozjelo ve

velkým a zrzka si myslela, že se s ní ztratím

někde venku a já ji zase zklamal, protože

jsem nešel. Asi byla naštvaná, ale to mě

vůbec netrápilo. V koupelně se šňupal koks,

na to nejsem už vůbec a tak jsem to zabalil.

Řádně jsem se opil, a kdyby mi jeden týpek

nezavolal taxíka, ustlal bych si klidně na

záchodě. Moc jsem si nepamatoval, jak jsem

se dostal domů a ráno jsem se vzbudil s

tupou bolestí hlavy. Žaludek jsem měl jak na

vodě a bál jsem se pohnout, abych se

29


nepozvracel. Ruce se mi klepaly, sakra, tohle

nesnáším! Odpoledne si půjdu zaběhat a

všechen ten chlast, ze sebe vypotím,

plánoval jsem si. Pomalu jsem vstal, hlava se

mi teda motala řádně, a šel jsem se naložit

do vany. Byl jsem tam skoro hodinu, ale je

fakt, že se mi ulevilo. Vzal jsem si na sebe

čistý hadry a dal vařit vodu na kafe. Moc ho

nepiju, ale po pařbě si ho dávám vždycky.

Postaví mě na nohy. V tom zadrnčel zvonek.

Asi Erik, pomyslel jsem si. Jenže když jsem

otevřel dveře, zíral jsem do Radčiny tváře!

„Ahoj, můžu dál?“ Zeptala se a v ruce měla

papírovej pytlík, asi mi nesla snídani. Jak

milý!

„Co tady děláš?“ Zeptal jsem se neurvale a

asi se tak i tvářil. Trošku znejistěla.

„Přinesla jsem ti snídani.“ Ukázala mi ten

papírovej pytlík.

„Hm, tak pojď dál.“ Vzdychnul jsem si.

„Jestli ale ruším, tak zase můžu jít.“ Řekla

trošku špičatě, asi jsem ji naštval.

„Ale ne, nerušíš.“ Snažil jsem se usmát, nějak

mi to ale nešlo.

„Podej mi talíř, naskládám tam ty koláče,

doufám, že je jíš.“ Pohotově si sundala bundu

a už si sedala na sedačku.

30


„Talíř je v lince.“ Ukázal jsem rukou, kde ho

najde. To tak! Budu tě tady obskakovat, říkal

jsem si v duchu a sednul si do křesla a díval

se na ni. Ona se usmála a bez řečí šla pro

talíř, líbilo se mi, že poslouchala. Naskládala

na něho pět koláčků, co přinesla, a položila

ho na stolek. Já jsem se na ni pořád díval.

„Co je?“ Zeptala se mě, asi ji to bylo

nepříjemný. Civěl jsem dost divně, řekl bych.

„Svlíkni se.“ Nevěřícně na mě chvilku zírala,

ale pak se začala pomalu svlíkat. Tajil se mi

dech, když už byla jen v kalhotkách a nemohl

jsem odtrhnout oči od jejího krku. Prudce

jsem vstal a jemně jsem ji chytil za její vlasy.

Zaklonila hlavu dozadu a já ji políbil na

hebkou kůži přímo pod uchem a sjížděl jsem

níž a níž. Líbilo se jí to, protože vzdychala.

Kdyby tak věděla, že mi nejde vůbec o ní a o

sex, jako takovej. Byla tak hloupá a naivní, že

mě to vzrušovalo ještě víc, při té myšlence.

Pak se mi začala dobývat do kalhot. Nechal

jsem ji, byl jsem strašně vzrušenej a nemohl

se dočkat, až ji ohnu přes opěrku křesla a

budu se dívat na její šíji, kterou jsem jemně

zmáčknul. Sakra musím se ovládat, nebo ji

vážně dneska zabiju! Ne! Ještě počkám, ještě

si to s ní užiju a příště to udělám. Musím si to

všechno pořádně promyslet. Nemůžu to jen

31


tak udělat a teprve potom přemýšlet, jak to

bude. Potřebuju vědět, jak to udělám.

Plánoval jsem si a ta představa mě šíleně

rajcovala. Málem jsem to nevydržel, když

jsem o tom přemýšlel!

„Dneska jsi byl nějakej něžnej.“ Řekla

udýchaně, když jsem skončil a ona se svalila

na gauč.

„Fakt? Tak mám příště přitvrdit? To se ti líbí?“

Zeptal jsem se a oči jsem měl temný, jako

svoji černou duši.

„Ty se mi líbíš, úplně celej. Jsem z tebe

hotová, fakt. Dokonce se mi o tobě i zdá.“

Začala mi tady vyznávat lásku. Pobavilo mě

to.

„To je dobře, že jsi hotová.“ Řekl jsem

dvojsmyslně a šel vyhodit použitý kondom.

„To jsem, ale víš jak to myslím.“ Zase začala a

dokonce vstala a zezadu mě obejmula. Bylo

mi to pěkně nepříjemný, tak jsem její ruce ze

mě sundal.

„Seš takovej děsně odtažitej.“ Řekla a zase se

pokusila mě chytit kolem pasu.

„Nejsem, jen tohle nemusím.“ Odbyl jsem ji a

šel se ustrojit.

„Já myslím, že to ke vztahu patří. Chodíme

snad spolu ne?“ Zdvihla obočí a dívala se mi

přímo do očí. V těch mých musela vidět

32


pobavení. Prý spolu chodíme! Tak to ani

náhodou holka! To jsi totálně vedle!

„Proč myslíš, že spolu chodíme?“ Schválně

jsem se ji zeptal.

„No...spíme spolu.“ Nevěděla, co mi na to má

říct, byla z toho vykulená a mně bavilo ji

takhle trápit. Zvadla, v jejím hezkým obličeji

jsem viděl něco jako smutek. Byla mi ale

ukradená.

„Neřeš to, i takhle je nám spolu fajn ne?“

Přestal jsem ji týrat. Ne proto, že by mi ji bylo

líto, ale proto, že jsem se bál, že by se na mě

vykašlala. Dal jsem jí pusu na tvář a ona se

rozzářila, jako sluníčko. Když vypadla, šel

jsem si zaběhat. Běžel jsem dlouho a

přemýšlel jsem, jak to udělám. Chci ji vidět

do obličeje, chci, aby viděla, že to jsou její

poslední vteřiny života, že jsem to já, kdo ji o

něho připraví. Ještě ji musím sebrat mobil a

trošku si ho projet, jestli o mně ví nějaká její

kamarádka. Spřádal jsem plány a přitom jsem

se cítil úžasně. Těšil jsem se na to a nemohl

se dočkat, až se zase ukáže v mým bytě.

A nemusel jsem čekat dlouho! Hned druhý

večer zvonila u mých dveří. Byla vyfintěná a

natěšená. Těšila se na mě a já se těšil, jak si

to s ní dneska užiju. Naposledy.

33


„Nepůjdeme si někam sednout? Třeba do

nějaký vinárny.“ Ptala se mě, jen co se

posadila na sedačku.

„Zůstaneme tady, nikam se mi nechce.“ Dost

jsem ji odpálkoval. Byl jsem hodně nervózní,

ale přitom jsem se cítil jako v rauši.

„Tak půjdeme příště. Ráda bych tě ukázala

svým kámoškám. Budou mi tě závidět.“

Usmála se a přitulila se ke mně a dala mi

pusu na bradu. Nerad jsem se s ní líbal,

vlastně skoro s žádnou. Jsem asi na tohle

divnej, ale musí mi ženská vonět. Ne

parfémem, ale sebou.

„Ty jsi jim o mě něco říkala?“ Vyzvídal jsem a

byl jsem napnutej, jako struna.

„Ne, nemluvila, chci jim tě ukázat, aby pukly

závistí!“ Smála se a já taky. Potěšila mě, že o

mně nikdo neví. Doufám! Musím jí projet ten

mobil.

„Aha, to se divím, že jsi to vydržela, že nejsi

jako ostatní ženský a hned ses o to s nimi

nepodělila.“ Dál jsem z ní zkoušel dostat,

jestli vážně nikdo o mně neví.

„Chtěla jsem, ale ony by mi stejně nevěřily,

kdybych jim vyprávěla, jak jsi krásnej a

úžasnej, tak až tě uvidí, spadnou jim brady.“

Rozplývala se a mě byla k smíchu. Hloupá

nána! Netuší, že dneska to je její poslední

34


večer. Tou představou jsem se zachvěl.

Připadal jsem si, jako lovec, který si hraje se

svou kořistí. Bylo to tak zábavný!

„Nechceš se jít vykoupat?“ Zkusil jsem ji

dostat pryč, abych se mohl podívat do jejího

mobilu.

„Sice jsem se sprchovala, ale jestli mi přijdeš

umýt záda, tak půjdu ráda.“ Lákala mě.

„Dobře, tak jdi, za chvilku jsem u tebe.“

Pobídnul jsem ji a ona mi ještě stihla dát

pusu. Jak jsem uslyšel zaklapnout dveře od

koupelny, vzal jsem její kabelku a hledal

mobil. Měla tam rtěnku, žvýkačky,

peněženku, cigarety a mobil měla schovanej

v boční kapse. Už jsem se lekl, že ho tu

nemá. Začal jsem projíždět její zprávy a

dokonce i facebook. Vážně nikde o mě ani

zmínka! Vrátil jsem ho zpět do kabelky a šel

za ní. Rozvalovala se v mojí vaně a čekala, až

se jí budu dotýkat. Jenže to jsem nechtěl,

chtěl jsem jen jedno. Umyl jsem ji záda a ona

si to chtěla rozdat hned v koupelně, ale já ji

zabrzdil a řekl ji, ať jde do ložnice. Lehla si na

záda a čekala, až si k ní lehnu. Klepaly se mi

ruce a zrychleně dýchal.

„Co ti je? Díváš se na mě nějak divně, máš

takový temný oči.“ Ptala se mě. Musela to na

mě vidět.

35


„Nic, jen jsem strašně vzrušenej.“ Řekl jsem

ochraptěle, abych ji uklidnil.

„Všimla jsem si, jsi krásně vzrušenej.“ Říkala

a nemohla odtrhnout oči od mého rozkroku.

Klekla si na kolena a přitáhla mě k sobě.

„Počkej, takhle to nechci, klekni si.“ Řekl jsem

ji.

„Tak to děláme pořád, chci se tě užít taky

jinak.“ Říkala a přitom se mě dotkla ústy, až

jsem zúpěl. Chvilku jsem ji nechal.

„Nevydržím to dlouho, tak si klekni, dělej!“

Řekl jsem dost ostře, že toho nechala a

překvapeně se na mě podívala.

„Vždyť si chtěla, abych byl hrubší ne?“

Zkoušel jsem to zahrát do autu. Měl jsem

pocit, že se mě trošku bojí.

„Hm, chtěla a pořád chci, ale chci se s tebou i

líbat a taky abys líbal ty mě, všude.“ Řekla a

konečně si klekla na kolena a já do ní

okamžitě proniknul. Vykřikla a mě to ještě víc

rozpumpovalo. Díval jsem se na její krk a pak

se ho dotknul. Nejdřív jednou rukou a pak i

oběma. Srdce mi bušilo, že mi málem zlomilo

žebra! Pak jsem víc stisknul. Nechala mě,

protože si užívala sex se mnou. Znovu jsem ji

zmáčknul a tentokrát silněji. To už se jí

nelíbilo.

36


„Co to děláš? To je nepříjemný.“ Říkala a já

zase zesílil.

„Ned...ělej to!“ Snažila se mě nějak zastavit a

nemohla skoro mluvit. Já jsem ještě víc zesílil

tlak na její hebkou šíji. Pak jsem to nevydržel

a byl jsem hotovej, doslova! Lehla si na bok a

já ji prudce překulil na záda. Vytřeštila na mě

oči a svýma rukama se mě snažila ty moje

sundat z jejího krku. Jenže marně. Byl jsem

silnější, neměla žádnou šanci. Znovu jsem

zmáčknul její krk a ona už jen sípala a

začínala modrat. Nemohl jsem se nabažit

toho pohledu! Měla tak vyděšený oči a

neustále otvírala pusu, snažila se mi něco

říct, marně. Musela se divit, že ji škrtím,

nečekala to. Pak jsem cítil, jak kope nohama a

najednou její sevření sláblo, až její ruce

povolily úplně. Tak a je to. Zabil jsem ji.

Opatrně jsem sundal svoje ruce z jejího krku.

Měla tam modřiny. Oči vytřeštěný a rty modrý

a celkově byla bledá. Dlouho jsem se na ni

díval a dýchal, jak lokomotiva. Bylo mi

zvláštně. Ukojil jsem svou zvědavost a musím

si přiznat, že to bylo lepší než ten nejsilnější

orgasmus! Líbilo se mi to, a kdybych to mohl

vrátit, vychutnám si to znovu a znovu. Pak se

mi zvednul žaludek a já se letěl vyzvracet na

záchod! Bylo mi najednou strašně zle!

37


V žaludku jsem měl nepříjemnej pocit a klepal

jsem se. Možná to bylo tím silným vzrušením,

neuměl jsem si s tím poradit, ty pocity, který

se ve mně střídaly, byly nepopsatelný. Když

jsem se uklidnil, vrátil jsem se do ložnice, kde

na posteli pořád ležela mrtvá Radka

s vytřeštěnýma očima. Sakra, co teď s ní!

Tohle jsem si zapomněl nějak připravit! Začal

jsem trošku panikařit a přemýšlel, kam ji

vyhodím. Uklidni se, uklidni se! Říkal jsem si

pořád v duchu a přemýšlel jsem, že se mi

z hlavy muselo snad kouřit! Na směťák? To

ne, to by ji našli, takže ji budu muset zakopat

někde v lese. Hodinu jsem přemýšlel, kde by

to bylo nejlepší, aby ji nenašli. Pak mě

napadlo jedno místo, kam nikdo nechodí. Je

to sice daleko, ale autem to nějak zvládnu.

Zabalil jsem ji do prostěradla, a čekal jsem,

až bude noc a já ji budu moct odnýst do auta.

Musel jsem dávat pozor, aby mě nikdo

neviděl. Byl jsem z toho pekelně nervózní a

několikrát se s ní vracel zpět do bytu, protože

jsem měl pocit, že slyším nějaký zvuky. Byla

docela těžká. Její bezvládný tělo se neslo

špatně, ale nakonec jsem to zvládnul. Ještě,

že posiluju, kdyby ne, máknul bych si s ní víc,

pomyslel jsem si. Naložil jsem ji do kufru

mýho auta a pak na zadní sedačku dal novej

38


rýč a lopatu, co jsem si koupil. Jel jsem víc

než hodinu lesem. Sakra, nemůžu najít to

místo! Takhle v noci, když je tma, tak mě

všechno připadá stejný! Na čele jsem měl

krůpěje potu. Byl jsem pořád neuvěřitelně

nervózní a taky jsem se bál, že na mě přijdou

a já půjdu sedět. Ne, že bych to tam

nezvládnul, ale bál jsem se, že už bych nikdy

nezažil ten fascinující pocit, jakej jsem cítil,

když jsem ji škrtil.

Zastavil jsem auto a šel se podívat kousek

pěšky. Když jsem si byl jistý, že jsem našel

dobrý místo, začal jsem kopat. Dalo mi to

zabrat! Kopal jsem víc jak hodinu, a jáma to

byla pořádná! Vrátil jsem se pro Radku,

sundal z ní prostěradlo a hodil jsem ji do tý

jámy. Ještě chvilku jsem se na ni díval. Vlasy

měla ve tváři, takže jsem ji do obličeje

neviděl. Nelitoval jsem ji. Spálil jsem její

oblečení, kabelku a mobil, pak jsem ji zasypal

vápnem a začal na ní házet hlínu. Když jsem

přišel domů, musel jsem do sprchy. Dalo mi to

zabrat snad víc, než posilovna, ale ten pocit

nenahradí nic! Pak jsem šel spát a kupodivu

jsem usnul, jako by se nic nestalo. Jako by

žádná Radka nikdy neexistovala!

39




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist