načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zpověď vraha - Monika Knápková

Zpověď vraha

Elektronická kniha: Zpověď vraha
Autor: Monika Knápková

Jáchym Maléř je velmi přitažlivý mladý muž. Celý život vyrůstal se svým nejlepším přítelem Erikem v dětském domově a je oba velmi poznamenalo. Časem si spolu vybudují „firmu“, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Santini
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Jazyk: česky
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jáchym Maléř je velmi přitažlivý mladý muž. Celý život vyrůstal se svým nejlepším přítelem Erikem v dětském domově a je oba velmi poznamenalo. Časem si spolu vybudují „firmu“, která s klasickou nemá nic společného. Jejich obchody vede velký šéf Karel, které se týkají mimo jiné i tvrdých drog. Oba mladíci mají velký přísun peněz a mohou si koupit cokoliv. Žijí si životem bohémů, navštěvují pravidelně Karlův velký dům, kde je spousty pití, zábavy a krásných žen. Jáchyma ale brzy začne tenhle život nudit, a uvědomí si, že mu něco schází. Něco, není to správné slovo. Má strašnou chuť někoho zabít. Nedokáže ovládnout svou touhu, a když potká přitažlivou blondýnku Radku, je si jistý, že ona je právě ta, která se stane jeho první obětí. Zanedlouho skončí uškrcená v jeho posteli! Do cesty mu ale vstoupí dívka jménem Sára, která mu obrátí život vzhůru nohami. Neskutečně se do ní zamiluje a netouží už po ničem jiném, než být s ní. Bohužel ale i chuť zabíjet je silná a Jáchym bojuje sám se sebou, co je pro něco důležitější. Sára, nebo jeho věčný hlad zabíjet? Neumí si na tuhle otázku odpovědět a tak značně žít dva různé životy. Jenže, jak dlouho tohle všechno dokáže tajit před okolím a hlavně před svou životní láskou Sárou? Nečekaně se začne jeho i Erikův život neuvěřitelně zamotávat, a Jáchym si už není jistý tím, co je jen živý sen a co je skutečnost.

Zařazeno v kategoriích
Monika Knápková - další tituly autora:
 (e-book)
Chci tě svést Chci tě svést
 (e-book)
Hra na lásku Hra na lásku
 (e-book)
Hříšná touha Hříšná touha
 (e-book)
Tíha osudu Tíha osudu
 (e-book)
Zpověď vraha Zpověď vraha
 (e-book)
Podvedená Podvedená
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2


3


Zpověď vraha

Monika Knápková

Z českého originálu Zpoveď vraha

Odpovědná redaktorka Jana Pátková

Grafická úprava Jana Pátková

Vydalo nakladatelství: Pátková Anna – Santini 17.

9. 2015

eknihysantini.cz

Vydání první

ISBN 978-80-88014-48-5 (pdf)

ISBN 978-80-88014-50-8 (epub)

ISBN 978-80-88014-72-0 (mobi)

4


Obsah

Já.......................................................................,.........7

Radka.........................................................................13

Eliška .........................................................................59

Jana..........................................................................104

Kamila..............................................................160

5


6


Ptáte se, proč jsem to dělal? Sám nevím. Prostě jsem chtěl.

Líbilo se mi to a hlavně mi to dávalo pocit svobody. Tohle jsem

miloval. Jo a taky jsem miloval Sáru. Tu jedinou. Při myšlence

na ní se mi kroutily všechny vnitřnosti v těle. Jsem tvrďák, ale

vzpomínka na ní bolí a to pořádně. Pomalu jsem si omotával

smyčku kolem krku. Dneska to skončím, nebudu tady hnít do

konce svýho života! Byl jsem odhodlanej, a minuty mi

odečítaly čas, kterej mi zbýval. Vlastně já už jsem mrtvej.

Zemřel jsem v den, kdy zemřela ona. Klepaly se mi ruce a cítil

jsem slabost. Ještě chvilku a budu mít klid. Navždy. Najednou

jsem se hlasitě rozesmál. Já, vrah čtyř žen, se teď tady klepu

strachy, až si to hodím! K smíchu! Já jsem k smíchu, sám sobě.

Ano, byly čtyři, který jsem zabil a nelitoval jsem ani jednu.

Všichni si mysleli, že i Sáru jsem zabil a myslím, že tohle mi

nikdo neodpáře! To jediný mně vadilo! Miloval jsem ji, víc než

svůj život! A zase ten svíravý pocit prázdna a ztráty. Sáru jsem

nezabil, to bych nedokázal. Byla pro mě jako Bohyně, láska

mýho života. Myslíte si, že není možný, abych tak silně

miloval? Je, a kdyby to šlo, miloval bych ji ještě víc. Kdybych

ji potkal dřív, asi bych se změnil. Změnil? Ne, nezměnil,

protože zabíjení ke mně patří. Soudní psychiatr ze mě udělal

vraha se sadistickými sklony a s poruchou osobnosti. Prý mě

moje matka v dětství týrala a byla to blondýna, proto všechny

moje oběti byly blondýny. Možná to tak bylo, a je pravda, že u

Kamily jsem si to užil asi nejvíc. Taky byla poslední. Pak na

mě přišli, teda spíš jsem se jim přiznal. Nechtěl jsem zapírat,

k čemu? Tím, že si mysleli, že jsem zabil Sáru, mě nutili,

abych se přiznal i k těm čtyřem vraždám. A já se přiznal a

ukázal jim, kam jsem těla zakopal. Dostal jsem doživotí. Co

jsem taky čekal? Že mě po deseti letech za dobrý chování

pustí? Ne, tohle jsem fakt nečekal. Zasloužím si tady hnít do

konce života. To na mě křičela matka jedný z mých obětí.

7


Nebylo mi příjemný, když se na mě všichni ti, kterým jsem

vzal dcery, dívali a pokřikovali, ať chcípnu. Hm, chcípnu,

dneska. Život pro mě bez Sáry stejně nemá, smyl. Pomalu jsem

vstal a druhý konec provazu udělanýho z prostěradla, jsem si

uvázal za mříž, co byla na okně. Přerývaně jsem dýchal a

snažil se uklidnit. Srdce mi bilo, jako na poplach a měl jsem

zavřený oči. Najednou jsem ji uviděl. Tu krásnou, usměvavou

tvář mojí Sáry! Vzpomínám si na den, kdy jsem ji poprvé viděl.

Stála na autobusový zastávce, jen v krátký sukýnce a tričku.

Zrovna pršelo a ona neměla deštník. Její dlouhé hnědé vlasy

byly promáčený a ona se klepala zimou. Nemohl jsem

odtrhnout oči od jejího trička. Neměla podprsenku, a čím víc

pršelo, tím víc ho měla průhledný. Byla si toho vědoma a

cudně si snažila prsa skrýt deskami, který držela v ruce.

Zastavil jsem před ní svoje auto a nabídnul ji odvoz. Bála se,

ale po krátkým zaváhání nastoupila. Jak se vedle mě usadila na

místo spolujezdce, okamžitě jsem ucítil její vůni. Byla sladká,

stejně jako ona. Nemohl jsem z ní spustit oči, okouzlila mě na

první pohled. Sára byla prostě jiná, byla divoká, nezkrotná, ale

i taková něžná a bezbranná. Vím, že mě milovala, živočišně a

beznadějně, stejně jako já ji.

Ale zpět na začátek. Určitě si pamatuju, jak se všechny

jmenovaly. Radka, Eliška, Jana a Kamila. Dokonce si do

detailu umím vybavit jejich obličeje a taky to, jak umíraly.

Tohle jsem dělal rád. Ležel jsem na posteli, zavřený oči a

v hlavě jsem si přehrával ty scény, jako nějaký film. Bylo to tak

uklidňující a fascinující, že jsem to vydržel dělat celý hodiny.

Když jsem to udělal poprvé, pozvracel jsem se a bylo mi zle.

Pak to odeznělo a bylo mi krásně!

První se jmenovala Radka, byla hezká, vlastně všechny, který

jsem si našel. Byla u mě třikrát. Všechno, co jsem po ní chtěl

tak udělala. Chovala se, jako oddanej pes. Zamilovala se do

8


mě, jako i ty po ní. Jsem přitažlivej, vlasy mám tmavý, na

ježka, a aby mi držely, sem tam jsem si na ně dával gel, to tomu

dodalo takovou tu správnou jiskru. Mám dobrou figuru,

protože jsem chodil denně do posilovny. Prostě takovej ten

typickej hezounek, kterej měl každou, na kterou si ukázal.

Dodělal jsem gympl a pak jsem se na všechno vykašlal. Se

svým kámošem z děcáku jsme se dali dohromady a začali

podnikat. Šlo nám to dobře. Jasně, nebylo to čistý, ale kdo

dneska „čistě“ podniká? Nikdo. Práce jsem měl málo a peněz

dost. Musím říct, že jsem si žil jako král. A těch ženských! O

tom si můžou jiný nechat jen zdát. Erik byl prostě třída, byl

naprosto geniální a je pravda, že naši „firmu“ vedl hlavně on.

Já jsem byl jen taková spojka a hlavně jsem s ním chodil na

schůzky a spíš tam vystupoval jako bodygard. Díky mojí figuře

jsem taky tak vypadal. Chcete popsat můj všední den? V osm

ráno budíček, posilovna, sprcha, oběd, pak nějaká práce, pokud

mě bylo potřeba. Večer jsem si zašel někam do baru, nebo

s Erikem do kasina a pak domů. Bylo to fajn, jenže jsem se

začal nudit. Párkrát jsme zašli i do bordelu, ale tam se mi

nelíbilo. Všechny ty ženský mi byly odporný! Roztahovaly

nohy za prachy a nechaly si dělat různý věci. Některý byly

vážně pěkný, ale hodně jich mělo strhanou tvář z drog a jinýho

svinstva co braly. A tam mě to napadlo. Zkusit zabít. Zažít ten

pocit, kdy oběť je vám oddána a vy si s ní můžete dělat, co

chcete. Pamatuju si, že jsem jedný tý šlapce při sexu zmáčknul

víc krk. Hm, bránila se a nadávala mi do kreténů a mně se to

líbilo. Měl jsem to pořád v hlavě a tak se mi vlastně ten nápad

zrodil. Ano, bylo to v bordelu, tam jsem dostal neskutečnou

chuť někoho zabít. Jestli si ale myslíte, že jsem od mala

vykazoval nějaký zvláštní chování, tak to tak nebylo. Byl jsem

naprosto normální a řekl bych i hodný dítě. Rodiče jsem

nepoznal, vyrůstal jsem v děcáku, ale nikdy mi to nevadilo.

9


Měl jsem po celou dobu v hlavě jedinej cíl. Nechci bejt chudej,

a nechci skončit ve špinavý fabrice. A to jsem dokázal. Je

pravda, že jsem se vlastně nemusel ani učit, šlo mi to samo. Asi

dobrý geny. Erik měl všechno vymyšlený už od šestnácti.

Vážně to byla hlava! Však byl taky jedninej, kdo mě sem přišel

navštívit. Jak dlouho tu jsem? Myslím, že něco přes půl roku.

Všechno jsem si za tu dobu sepsal, přesně tak jak to bylo.

Takže se pohodlně posaďte a přečtěte si moji zpověď. Zpověď

vraha.

10


RADKA

Seděl jsem ve vinárně a čekal na Erika. Měl jsem špatnou

náladu, protože mi nevyšel kšeft a už ho slyším, jak bude zuřit.

Objednal jsem si ještě jednu whisky. Kopnul jsem ji do sebe, až

mě příjemně pálila v krku.

„Tak povídej.“ Pobídnul mě Erik jen, co si přisednul.

„Není co.“ Pokrčil jsem rameny.

„Jak není co? Neříkej, že jsi to posral?“ Šílel a mávnul na

barmanku, aby mu donesla to samý co mě.

„Jo, posral jsem to. Vycouval z toho, nedalo se nic dělat.“ Řekl

jsem už namíchnutě.

„Ty vole, jednou tě nechám, abys zařídil kšeft za sto táců, a ty

to takhle posereš!“ Zvýšil na mě hlas a to se mi vůbec nelíbilo.

„Příště si to dělej sám, víš, že ke mně neměl od začátku důvěru,

a když jsi mu pak řekl, že místo tebe tam půjdu já, okamžitě si

myslel, že ho chceme podrazit!“ Spustil jsem.

„Měl ses víc snažit!“ Odbyl mě.

„Jdi do hajzlu!“ Vylítnul jsem a chtěl jsem odejít. Nesnáším,

když mě někdo poučuje!

„Uklidni se.“ Chytil mě za rukáv a já jsem mu málem jednu

natáhnul, ale udržel jsem se.

„Zítra tě potřebuju, budeš mě krejt. Víc ti zavolám zítra na

tenhle mobil a na tohle číslo. Jak spolu domluvíme, vyhodíš

mobil někam do řeky, nebo prostě do nějakej žumpy.“ Říkal a

11


podal mi mobil. Rychle jsem si ho strčil do kapsy.

„Ok.“ Byl jsem o něco stručnější.

„Pojď, jdeme se trochu pobavit.“ Poplácal mě po rameni.

Zvednul se od baru a šel ke stolu, kde bylo volno. Já jsem šel

pomalými kroky za ním. Erik pro mě i pro sebe objednal ještě

dvakrát whisky. Měl jsem toho už docela dost, ale nebránil

jsem se tomu. Hudba hrála na můj vkus hlasitě a pomalu se

začali scházet lidi. Holek tu bylo dost, ale žádná se mi nelíbila.

Pozoroval jsem je. Každá chtěla něčím zaujmout a mě to přišlo

trapný! Byly jako opice, čím víc toho předvedou, tím sladší

bude odměna! Znechuceně jsem vstal a šel jsem na záchod.

Když jsem se vracel zpět, někdo na mě promluvil.

„Nemáš prosím tě zapalovač?“ Ptala se mě jedna holka. Byla

docela pěkná, a když jsem se na ní víc zadíval, byla dost pěkná.

Usmívala se a vyzývavě se na mě dívala. Měla delší blond

vlasy a pěkný zuby. To jsem měl na ženských rád, pěkný zuby.

Její postava se mi taky líbila. Prsa měla tak trojky, útlej pas a

celkově byla drobná.

„Promiň, nekouřím.“ Odbyl jsem ji a pozoroval její reakci.

„Já jo, a baví mě to.“ Provokovala a mně se líbila čím dál víc.

„Fakt?“ Hrál jsem tu její hru.

„Jasně, už od třinácti.“ Smála se. Měla asi něco upito a já jsem

se v duchu smál, jak si myslí, že je zábavná.

„Na baru zapalovač mají, skoč si tam.“ Utnul jsem to.

„Škoda.“ Pokrčila rameny a odešla. Díval jsem se, jak schválně

kroutila zadkem a přišlo mi to ubohý. Pousmál jsem se.

Když jsem se vrátil k našemu stolu, Erik měl na každý straně

jednu buchtu. Upřímně nic moc. Ta bloncka byla daleko hezčí!

Pomyslel jsem si. Jedna si okamžitě ke mně přisedla a lepila se

na mě jako vosa na bonbon.

„Tak na co mě pozveš, svalovče.“ Lísala se a rukou mi přejela

mou vypracovanou hruď.

12


„Objednej si, co chceš.“ Řekl jsem ji a sám se napil piva. Ona

si důležitě odfrkla a šla k baru. Ještě hodinu jsem se od ní

nechal oblézat. Pak mě to přestalo bavit, tak jsem šel zaplatit

útratu a mávnul jsem na Erika, že odcházím. Venku byla docela

zima, zapnul jsem si bundu až ke krku. Zahlídnul jsem zase tu

bloncku, jak se tam baví s nějakým týpkem. Jak mě zbystřila,

okamžitě se ke mně rozběhla.

„Ty už odcházíš?“ Ptala se a vyfoukla mi kouř přímo do

obličeje.

„Hm.“ Zabručel jsem a neměl jsem v úmyslu se s ní dát do

řeči.

„Půjdu kousek s tebou, chceš?“ Navrhla.

„Proč? Ukážeš mi, jak kouříš?“ Zeptal jsem se. Ona se na mě

chvilku dívala a pak se rozesmála.

„A chtěl bys?“ Dostala mě.

„Radši ne.“ Odpověděl jsem ji.

„To je škoda, ale i tak půjdu kousek s tebou.“ Oznámila mi a já

jsem víc přidal do kroku.

„Jak se jmenuješ?“ Dotírala.

„Záleží na tom?“ Snažil jsem se být co nejprotivnější. Neměl

jsem na ní náladu.

„Mě jo, jsi děsně hezkej.“ Vysekla mi poklonu, na kterou jsem

byl zvyklej.

„Jáchym.“ Řekl jsem a pak toho litoval.

„Radka, těší mě.“ Usmála se a chytla mě pevně za ruku,

stoupla si na špičky a vlepila mi pusu. Nečekal jsem to. Byla

cítit po cigaretě a to mi dost vadilo. Nemám rád, když ženský

kouří cigarety a mluví sprostě.

„Kde bydlíš?“ Zase se ptala a tak nějak se mě nemínila pustit.

„Tady kousek.“ Kývnul jsem bradou na nedaleký panelák.

„A pozveš mě na kafe?“ Dál se snažila a já jsem rezignoval.

Dobře, chceš si to dneska užít, tak si to užiješ. Pousmál jsem se

13


v duchu a odemkl dveře a rukou ji naznačil, aby vešla do

chodby a pak do výtahu. Hned ve výtahu se na mě vrhla a

líbala mě jako o život. Nebylo to nepříjemný, jen mi vadil ten

její dech.

„Ty jsi tak hezkej, že jsem fakt hezčího kluka neviděla. Kolik ti

je Jáchyme?“ Ptala se mě, když se posadila u mě doma na

sedačku. To jak mi lichotila, jsem úplně ignoroval.

„Není to fuk?“ Zvednul jsem obočí a šel jí i sobě nalej whisky.

„Zajímá mě, to, mě bude letos dvacet, děs!“ Říkala spíš pro

sebe, protože mě moc nezajímalo, kolik jí je.

„Proč děs?“ Zeptal jsem se ji a zase se na ní zadíval.

„Nevím, připadám si stará, tak kolik ti je, řekni mi to,

prosím...“ Dělala na mě psí oči.

„Osmadvacet.“ Konečně jsem ji to prozradil. Zdála se být

potěšená.

„Chodíš posilovat? Máš super postavu.“ Zase mě chválila.

„Mám super i něco jinýho.“ Řekl jsem a zadíval se jí do očí.

Pochopila to. Chytrá holka, usmíval jsem se v duchu. Vstala a

svlíkla si halenku a kalhoty. Stála přede mnou jen ve spodním

prádle a já mohl obdivovat její drobnou, ale hezkou postavu.

Pak si ke mně klekla a rozepla mi poklopec. Docela to ušlo,

líbilo se mi, co mi dělala a je fakt, že jsem si to užíval. Pak si

sundala kalhotky a chtěla si na mě sednout. Zarazil jsem ji.

„Co se děje?“ Zeptala se překvapeně a já jsem se natáhnul do

šuplíku od skříňky a vytáhl z ní kondom. Trošku na mě zírala,

asi to nečekala.

„Pro jistotu, přece jen se neznáme.“ Řekl jsem a chytnul ji a

opřel o gauč a zezadu si to s ní užíval. Byl jsem docela hrubej,

ale jí se to evidentně líbilo, protože dost křičela. Pak jsem se

zadíval na její krk a úplně mě to ohromilo! Ta její jemná šíje

mě lákala jako můry světlo! Dotknul jsem se jejího hebkého

krku a jemně ho zmáčknul. Chtěl jsem víc, strašně jsem to

14


chtěl, ale věděl jsem, že ještě není ten pravý čas. Vzal jsem její

pramen vlasů a zatahal za něho. Zaklonila hlavu dozadu a v tu

chvilku jsme se oba vznášeli někde v oblacích.

„Uf, to bylo super.“ Říkala udýchaně a snažila se mě políbit.

Ucuknul jsem a šel jsem do sprchy. Když jsem se vrátil, spala.

Sakra! Tohle nesnáším, měl jsem ji hned vykopnout, ráno tady

bude akorát otravovat! Mám rád svůj klid! Šel jsem do ložnice

pro deku, kterou jsem přes ni hodil a vrátil se zpět, kde jsem

okamžitě usnul. Ráno jsem vstal před osmou a šel se podívat

do obyváku. Jasně ještě tam ležela a deku měla přes sebe jen na

půl těla. Díval jsem se na její prsa, měla je pěkný a mnou

projelo okamžité vzrušení. Pak se překulila a deka jí spadla na

zem. Schoulila se do klubíčka a mně se naskytl pohled mezi

její nohy. To už jsem nevydržel, šel do šuplíku pro ochranu a

tak, jak tam ležela, jsem do ní pronikl. Strašně mě to vzrušilo.

Ona se po mě ospale podívala, ale bylo vidět, že není vůbec

překvapená. Že by to udělala schválně? Věděla, že se na ni

dívám? A zase ten její krk! Ne! Teď ne! Říkal jsem si to snad

tisíckrát.

„Krásný probuzení, takový bych mohla mít denně.“ Říkala,

když jsem skončil.

„Tak to jsem rád, že se ti to líbilo.“ Promluvil jsem a dokonce

se na ni usmál.

„Nechceš si dát rychlý opáčko?“ Lákala mě a trošku od sebe

oddálila nohy. Takže to udělala schválně!

„Jindy. Nechci být nezdvořilej, ale budeš muset jít. Za chvilku

musím do práce.“ Řekl jsem ostřeji, než jsem původně chtěl.

Radce to ale nevadilo. Byla takovej ten splachovací typ.

„V poho, jen hodím sprchu a půjdu. Kdy se uvidíme?“ Zeptala

se mě.

„Nevím, mám toho moc.“ Zase jsem ji tak nějak odbyl. Když

se vrátila ze sprchy, voněla mým sprchovým gelem a

15


šamponem.

„Tak díky za pěknou noc, Jáchyme a budu ráda, když se zase

uvidíme.“ Řekla a šla ke mně. Dala mi pusu a pak mě políbila.

Nechal jsem se, ale nic jsem necítil.

„Nedal bys mi telefonní číslo?“ Náhle se zeptala, ale vlastně

jsem to čekal.

„Příště.“ Mrknul jsem na ní a pustil ji.

„A bude nějaký příště?“ Zeptala se a dala si ruce v bok.

„To záleží na tobě.“ Řekl jsem neurčitě a jí se trošku ulevilo.

„Ráda tě uvidím a jak! Tak se měj hezky.“ Usmála se a

zmizela. Konečně vypadla! Říkal jsem si, když jsem snídal.

Nebyla špatná, docela se mi s ní sex líbil, ale prostě to není

ono, něco mi chybí. Vlastně, když tak nad tím přemýšlím,

žádnou jsem v životě nemiloval. Ani nevím, jestli to umím.

Nemusím se objímat a ani nemusím takový ty typický něžnosti

a romantiku, jak to mají ženský rády. Užít si a „ahoj“, to dělám

vlastně pokaždý a s každou.

Když jsem přišel z posilovny, volal Erik. Řekl mi, abych byl ve

čtyři hodiny na místě, jak jsme se domluvili a hrál tam tvrďáka.

To nebude problém, pomyslel jsem si. To mi jde víc než dobře.

Nasednul jsem do auta a v jedný zapadlý ulici jsem vyhodil do

kanálu mobil. Před tím jsem z něho vyndal sim kartu a zničil ji.

Když jsem dorazil na místo, Erik už tam byl. Bylo to rychlý. Já

se tvářil, jako ten největší bouchač a za necelou hodinu mě

v kapse u bundy hřálo třicet táců! Miluju svou práci!

Večer se mi nikam nechtělo, tak jsem si pustil film a díval se

skoro až do jedný do rána na televizi. Ráno jsem si šel zaběhat

a na odpoledne jsem neměl žádnej program. V ložnici, ve svým

trezoru se na mě smálo víc jak dvě stě tisíc a tak jsem si řekl,

že pojedu nakupovat. Potřebuju nový džíny a možná pár triček.

Jel jsem do Plazy, tam jezdím nejraději. Dá se tu v klidu

zaparkovat a nakoupím tu úplně všechno. Jen co jsem tam

16


vešel, hrnula se ke mně starší korpulentní ženská. Hned jsem ji

nepoznal.

„Jáchyme! Jsi to ty?“ Volala na mě a já se polekal, že mě

porazí, jak ke mně i se svými taškami běžela!

„Jsem.“ Odpověděl jsem nejistě a pak jsem ji poznal! Jasně,

vychovatelka z děcáku! Tuhle jsem měl nejradši. S Erikem

jsme jí říkali hodná Maruš.

„Já jsem tě málem nepoznala, jakej je z tebe krásnej chlap!“

Říkala udýchaně.

„Díky. Jak se máte?“ Zeptal jsem se spíš ze slušnosti.

Nezajímalo mě to. Sice jsem ji měl tenkrát rád, ale jak jsem

dodělal gympl, tak jsem zavřel všechny dveře na tuhle

minulost.

„Jak já se můžu mít, hochu. Už jsem v penzi, takže si užívám

vnoučat, ale jinak to stojí za prd. Manžel měl mrtvici a je

ochrnutej na půlku těla.“ Vyprávěla mi a přitom se rozbrečela.

Tak tohle vážně nemusím!

„To mi je líto. Ať se uzdraví a mějte se hezky, já už musím

letět.“ Rychle jsem ze sebe vysypal a šel pryč. Hodná Maruš na

mě chvilku zírala a pak na mě zavolala, ať se mám taky pěkně.

Jo, já se mám pěkně pořád. Mám prachy, ženský, prostě

všechno. Všechno? Pocítil jsem zvláštní mrazení, když jsem si

představil, jak držím Radku za krk. Úplně mě ta představa

pohltila, že jsem málem narazil do sloupu, co mi stál v cestě!

Rychle jsem nakoupil džíny, mimochodem, dost drahý a dvě

trika. Pak jsem ještě zaběhnul do Tesca a s plným vozíkem

jsem se vracel k autu. Domů jsem dorazil v divný náladě. Asi

to bylo tím, že jsem potkal hodnou Maruš. I když mi nevadilo

být celý život v děcáku, svým způsobem jsem tam trpěl.

Záviděl jsem jiným děckám, že si je rodiče brali na víkendy a

na vánoce. I Erika si občas vzali k sobě. Mě nikdy nikdo, jen

sem tam mi přišel pohled někde z ciziny. To bylo všechno.

17


Navečer se přihrnul Erika, jako velká voda.

„Hoď něco na sebe, někde zapaříme.“ Oznámil mi a mně se

vůbec nikam nechtělo.

„Nemám nějak tu správnou náladu.“ Zahučel jsem a znovu se

posadil na sedačku.

„Ty seš zamilovanej? Poslední dobou to je s tebou o ničem.“

Říkal a při tom kroutil hlavou.

„Spíš jsem už z toho unuděnej, je to pořád to samý.“ Mávnul

jsem rukou. Já a zamilovanej! To vážně nehrozí. Usmál jsem se

v duchu.

„To máš pravdu, to je, ale lepší než sedět doma na zadku!“

Odfrknul si a posadil se vedle mě.

„Víš, koho jsem dneska potkal?“ Podíval jsem se na Erika,

kterej si zrovna sundával bundu.

„To fakt nevím.“ Říkal pořád namíchnutě.

„Hodnou Maruš.“ Řekl jsem. Erik asi chvilku pátral v paměti,

protože mu to jméno nic neříkalo. Pak si vzpomněl.

„Jo Maruš z děcáku? Nekecej! A kde?“ Ptal se už o něco s lepší

náladou.

„Byl jsem v Plaze, si koupit něco na sebe, tak tam. Už je v

důchodu, líčila mi, jak má nemocnýho manžela, tak jsem šel

radši pryč. Stejně když si vzpomenu, kolikrát nám zachránila

zadky před průserama, byla fakt jedna z mála, se kterou se dalo

mluvit.“ Zavzpomínal jsem.

„Hm, asi jo, ale krávy to byly všechny.“ Uzavřel debatu a víc

se o tom nechtěl bavit. Pro něho je to těžší. On rodiče poznal a

nikdy jim neodpustil, že ho tam nechali. Nesnášel to tam. Já

jsem byl jinej, byl jsem vděčnej, že nejsem sám. Být sám, je

pro mě strašně těžký. Jasně, tady žiju sám a jsem za to rád, ale

myslím sám, jako nikoho nemít. Mám Erika a to mi stačí, je

jako můj brácha. Vím, že se na něho můžu spolehnout, ve

všem. Jasně, někdy mě štve, ale myslím si, že bych byl bez

18


něho ztracenej. Vlastně, stejně jako on beze mě. Za ty roky

v děcáku jsme si na sebe strašně zvykli. No možná přesnější

výraz by byl, že jsme k sobě přirostli.

Najednou si vytáhl z bundy mobil a někam volal. Po chvilce

jsem pochopil, že volá taxíka.

„Zvedej se, jedeme.“ Zavelel a já jsem protočil oči.

„Tak vydrž“. Vzdychnul jsem si a šel se strojit. Bylo mi jasný,

že jedeme ke Karlovi. Mejdany u něho byly vždycky velkým

stylu. Spousty jídla, ženských a pití teklo proudem. Nikdy se

mi nestalo, že bych se u něho nepobavil.

„Domluvím s Karlem na příští týden jeden dobrej kšeft, tak

buď připravenej.“ Řekl mi Erik, když jsme přicházeli do

honosnýho sídla.

„Na mě je vždycky spoleh, vždyť to víš.“ Poplácal jsem ho po

rameni.

„Jáchyme, jestli tohle vyjde, tak každej budeme mít víc jak

padesát táců!“ Oznamoval mi a už dost hlasitě, protože jsme

zrovna vcházeli do velký haly, kde hrála hudba. Všude bylo

spousty krásných ženských v luxusních hadrech. Stoly se

prohýbaly pod různým jídlem a šampaňský teklo proudem.

Erik, jak zbystřil Karla, tak na něho okamžitě mávnul. Pokynul

nám, abychom šli za ním. Seděl na luxusní sedačce, jak nějakej

paša, na každý straně jednu ženskou a kouřil doutník. Nikdy

jsem ho nemusel. Sice to nebyl takovej ten typickej hajzl,

kterej je křïvej. Když ví, že někomu může věřit, nepodrazil by

ho. Ovšem, když ho někdo zradil, nebo okradl, tak to byl nářez.

Jednou jsem to zažil, ne na vlastní kůži, ale viděl jsem to. Jeho

účetní ho okrádal asi tři měsíce. On na to přišel a zmasakroval

ho tak, že do dnes jezdí na kolečkovým křesle. A to

nepřeháním! Takže je lepší s ním být za dobře, i když nejsem

jeho velkej fanda.

„Jáchyme, tebe jsem dlouho neviděl! Jak si tu byl naposledy,

19


pobláznil si hlavu Olině. Tohle ji víckrát nedělej.“ Říkal mi a

přitom zvednul ukazováček. Pak se rozesmál a podali jsme si

ruce.

„Hele sorry, ale nejsem na dlouhý vztahy.“ Pokrčil jsem

rameny. Olina je jeho ségra, párkrát jsem si to s ní rozdal a ona

to vzala až moc vážně. Neříkám, že se mi nelíbí, je to pěkná

pětatřicítka a v sexu je neuvěřitelná, ale na druhou stranu

takových můžu mít, tak proč se vázat?

„Máš pravdu, ženská no, co bys po ní chtěl.“ Smál se a jedný tý

buchtě, co seděla vedle něho, dal pusu na krk. Byla hezká a mě

bylo víc než jasný, že s takovým skoro padesátiletým páprdou,

jako je Karel, je jen kvůli prachům. Byl tlustej a na hlavě se mu

dělala pleš. Všimnul jsem si, že se na mě pořád dívá. Určitě se

jí líbím, jako skoro každý. Nevzpomínám si, že by mě nějaká

odmítla a že jsem měl v posteli vážně paničky z hodně vysoký

společnosti!

„Jáchyme!“ Zavolala na mě ta pěkná holka, co seděla u Karla.

Vlasy měla malinko rezavý a měla neuvěřitelně dlouhý nohy!

„No?“ Postavil jsem se tak, abych ji viděl dobře do obličeje.

„Nechceš se projít?“ Navrhla mi a mě bylo jasný, co po mě

bude chtít. Hm, holka seš hezká, ale Karla si kvůli tobě

nemíním rozcházet. Zase taková kočka, abych skončil na

vozejku, nejseš. Říkal jsem si v duchu.

„Řekl bych, že se mám docela rád, takže nejdu.“ Usmál jsem se

na ní. Nechápala to.

„Jsem trošku vedle.“ Rozpačitě se usmála a sjela mě od hlavy

až k patě. Prostě s tebou nikam nepůjdu a už vůbec si to s tebou

nerozdám! Odfrknul jsem si posměšně v duchu. Hezká, ale

blbá!

„To neřeš.“ Mávnul jsem rukou a odešel jsem. Ona tam stála

jako solnej sloup a po chvilce se vrátila ke Karlovi. Já jsem

dostal hlad a tak jsem se šel něčeho najíst. Na talíř jsem si dal

20


dva velký steaky a hodně zeleniny. Všechno jsem snědl, tohle

byla jedna z výhod u Karla na mejdanu. Dobrý jídlo. Pak jsem

ochutnal jednu skleničku šampaňskýho. Bylo dobrý, ale já

mám radši whisky. Tak jsem si šel jednu dát. Byla lahodná a

jemná, tak jsem si dal ještě další dvě. Bylo mi jedno, že se

opiju, asi to potřebuju. Pořádně si vyčistit hlavu. Mám tam

totiž jen jediný. Chuť někoho zabít, ne někoho, Radku. Ten její

hebkej krk, mě pořád přitahoval jako magnet. Nemohl jsem se

na nic jinýho soustředit. Jsem divnej, vím to, ale neumím to v

sobě ovládat. Jen na to pomyslím, klepou se mi ruce a jsem

neskutečně vzrušenej. Jinak, než když mám chuť si to

s nějakou rozdat. Tohle je jiný. Takový, že se tomu zkrátka nic

nevyrovná! Musel jsem si dát ještě dalšího panáka a už jsem

cítil, jak se mi zvedá nálada, byl jsem mírně opilej a byl to

příjemnej pocit. Ta zrzka se na mě pořád dívala. Zvláštní, sice

mě přitahovala sexuálně, ale to bylo všechno. Její krk mi nic

neříkal. Kdyby tu nebyla s Karlem, asi bych si s ní užil, ale

takhle na to kašlu. Pak jsem zahlídnul Erika, jak si podal ruku s

Karlem, asi domluvil kšeft a pak se šel zavřít do pokoje pro

hosty s jednou brunetou, prostě tak jako vždycky. Po půlnoci se

na velkým plátně pouštělo porno, takže se to rozjelo ve velkým

a zrzka si myslela, že se s ní ztratím někde venku a já ji zase

zklamal, protože jsem nešel. Asi byla naštvaná, ale to mě vůbec

netrápilo. V koupelně se šňupal koks, na to nejsem už vůbec a

tak jsem to zabalil. Řádně jsem se opil, a kdyby mi jeden týpek

nezavolal taxíka, ustlal bych si klidně na záchodě. Moc jsem si

nepamatoval, jak jsem se dostal domů a ráno jsem se vzbudil s

tupou bolestí hlavy. Žaludek jsem měl jak na vodě a bál jsem se

pohnout, abych se nepozvracel. Ruce se mi klepaly, sakra, tohle

nesnáším! Odpoledne si půjdu zaběhat a všechen ten chlast, ze

sebe vypotím, plánoval jsem si. Pomalu jsem vstal, hlava se mi

teda motala řádně, a šel jsem se naložit do vany. Byl jsem tam

21


skoro hodinu, ale je fakt, že se mi ulevilo. Vzal jsem si na sebe

čistý hadry a dal vařit vodu na kafe. Moc ho nepiju, ale po

pařbě si ho dávám vždycky. Postaví mě na nohy. V tom

zadrnčel zvonek. Asi Erik, pomyslel jsem si. Jenže když jsem

otevřel dveře, zíral jsem do Radčiny tváře!

„Ahoj, můžu dál?“ Zeptala se a v ruce měla papírovej pytlík,

asi mi nesla snídani. Jak milý!

„Co tady děláš?“ Zeptal jsem se neurvale a asi se tak i tvářil.

Trošku znejistěla.

„Přinesla jsem ti snídani.“ Ukázala mi ten papírovej pytlík.

„Hm, tak pojď dál.“ Vzdychnul jsem si.

„Jestli ale ruším, tak zase můžu jít.“ Řekla trošku špičatě, asi

jsem ji naštval.

„Ale ne, nerušíš.“ Snažil jsem se usmát, nějak mi to ale nešlo.

„Podej mi talíř, naskládám tam ty koláče, doufám, že je jíš.“

Pohotově si sundala bundu a už si sedala na sedačku.

„Talíř je v lince.“ Ukázal jsem rukou, kde ho najde. To tak!

Budu tě tady obskakovat, říkal jsem si v duchu a sednul si do

křesla a díval se na ni. Ona se usmála a bez řečí šla pro talíř,

líbilo se mi, že poslouchala. Naskládala na něho pět koláčků,

co přinesla, a položila ho na stolek. Já jsem se na ni pořád

díval.

„Co je?“ Zeptala se mě, asi ji to bylo nepříjemný. Civěl jsem

dost divně, řekl bych.

„Svlíkni se.“ Nevěřícně na mě chvilku zírala, ale pak se začala

pomalu svlíkat. Tajil se mi dech, když už byla jen v kalhotkách

a nemohl jsem odtrhnout oči od jejího krku. Prudce jsem vstal

a jemně jsem ji chytil za její vlasy. Zaklonila hlavu dozadu a já

ji políbil na hebkou kůži přímo pod uchem a sjížděl jsem níž a

níž. Líbilo se jí to, protože vzdychala. Kdyby tak věděla, že mi

nejde vůbec o ní a o sex, jako takovej. Byla tak hloupá a

naivní, že mě to vzrušovalo ještě víc, při té myšlence. Pak se

22


mi začala dobývat do kalhot. Nechal jsem ji, byl jsem strašně

vzrušenej a nemohl se dočkat, až ji ohnu přes opěrku křesla a

budu se dívat na její šíji, kterou jsem jemně zmáčknul. Sakra

musím se ovládat, nebo ji vážně dneska zabiju! Ne! Ještě

počkám, ještě si to s ní užiju a příště to udělám. Musím si to

všechno pořádně promyslet. Nemůžu to jen tak udělat a teprve

potom přemýšlet, jak to bude. Potřebuju vědět, jak to udělám.

Plánoval jsem si a ta představa mě šíleně rajcovala. Málem

jsem to nevydržel, když jsem o tom přemýšlel!

„Dneska jsi byl nějakej něžnej.“ Řekla udýchaně, když jsem

skončil a ona se svalila na gauč.

„Fakt? Tak mám příště přitvrdit? To se ti líbí?“ Zeptal jsem se a

oči jsem měl temný, jako svoji černou duši.

„Ty se mi líbíš, úplně celej. Jsem z tebe hotová, fakt. Dokonce

se mi o tobě i zdá.“ Začala mi tady vyznávat lásku. Pobavilo

mě to.

„To je dobře, že jsi hotová.“ Řekl jsem dvojsmyslně a šel

vyhodit použitý kondom.

„To jsem, ale víš jak to myslím.“ Zase začala a dokonce vstala

a zezadu mě obejmula. Bylo mi to pěkně nepříjemný, tak jsem

její ruce ze mě sundal.

„Seš takovej děsně odtažitej.“ Řekla a zase se pokusila mě

chytit kolem pasu.

„Nejsem, jen tohle nemusím.“ Odbyl jsem ji a šel se ustrojit.

„Já myslím, že to ke vztahu patří. Chodíme snad spolu ne?“

Zdvihla obočí a dívala se mi přímo do očí. V těch mých musela

vidět pobavení. Prý spolu chodíme! Tak to ani náhodou holka!

To jsi totálně vedle!

„Proč myslíš, že spolu chodíme?“ Schválně jsem se ji zeptal.

„No...spíme spolu.“ Nevěděla, co mi na to má říct, byla z toho

vykulená a mně bavilo ji takhle trápit. Zvadla, v jejím hezkým

obličeji jsem viděl něco jako smutek. Byla mi ale ukradená.

23


„Neřeš to, i takhle je nám spolu fajn ne?“ Přestal jsem ji týrat.

Ne proto, že by mi ji bylo líto, ale proto, že jsem se bál, že by

se na mě vykašlala. Dal jsem jí pusu na tvář a ona se rozzářila,

jako sluníčko. Když vypadla, šel jsem si zaběhat. Běžel jsem

dlouho a přemýšlel jsem, jak to udělám. Chci ji vidět do

obličeje, chci, aby viděla, že to jsou její poslední vteřiny života,

že jsem to já, kdo ji o něho připraví. Ještě ji musím sebrat

mobil a trošku si ho projet, jestli o mně ví nějaká její

kamarádka. Spřádal jsem plány a přitom jsem se cítil úžasně.

Těšil jsem se na to a nemohl se dočkat, až se zase ukáže v mým

bytě.

A nemusel jsem čekat dlouho! Hned druhý večer zvonila u

mých dveří. Byla vyfintěná a natěšená. Těšila se na mě a já se

těšil, jak si to s ní dneska užiju. Naposledy.

„Nepůjdeme si někam sednout? Třeba do nějaký vinárny.“

Ptala se mě, jen co se posadila na sedačku.

„Zůstaneme tady, nikam se mi nechce.“ Dost jsem ji

odpálkoval. Byl jsem hodně nervózní, ale přitom jsem se cítil

jako v rauši.

„Tak půjdeme příště. Ráda bych tě ukázala svým kámoškám.

Budou mi tě závidět.“ Usmála se a přitulila se ke mně a dala mi

pusu na bradu. Nerad jsem se s ní líbal, vlastně skoro s žádnou.

Jsem asi na tohle divnej, ale musí mi ženská vonět. Ne

parfémem, ale sebou.

„Ty jsi jim o mě něco říkala?“ Vyzvídal jsem a byl jsem

napnutej, jako struna.

„Ne, nemluvila, chci jim tě ukázat, aby pukly závistí!“ Smála

se a já taky. Potěšila mě, že o mně nikdo neví. Doufám! Musím

jí projet ten mobil.

„Aha, to se divím, že jsi to vydržela, že nejsi jako ostatní

ženský a hned ses o to s nimi nepodělila.“ Dál jsem z ní

zkoušel dostat, jestli vážně nikdo o mně neví.

24


„Chtěla jsem, ale ony by mi stejně nevěřily, kdybych jim

vyprávěla, jak jsi krásnej a úžasnej, tak až tě uvidí, spadnou jim

brady.“ Rozplývala se a mě byla k smíchu. Hloupá nána!

Netuší, že dneska to je její poslední večer. Tou představou jsem

se zachvěl. Připadal jsem si, jako lovec, který si hraje se svou

kořistí. Bylo to tak zábavný!

„Nechceš se jít vykoupat?“ Zkusil jsem ji dostat pryč, abych se

mohl podívat do jejího mobilu.

„Sice jsem se sprchovala, ale jestli mi přijdeš umýt záda, tak

půjdu ráda.“ Lákala mě.

„Dobře, tak jdi, za chvilku jsem u tebe.“ Pobídnul jsem ji a ona

mi ještě stihla dát pusu. Jak jsem uslyšel zaklapnout dveře od

koupelny, vzal jsem její kabelku a hledal mobil. Měla tam

rtěnku, žvýkačky, peněženku, cigarety a mobil měla schovanej

v boční kapse. Už jsem se lekl, že ho tu nemá. Začal jsem

projíždět její zprávy a dokonce i facebook. Vážně nikde o mě

ani zmínka! Vrátil jsem ho zpět do kabelky a šel za ní.

Rozvalovala se v mojí vaně a čekala, až se jí budu dotýkat.

Jenže to jsem nechtěl, chtěl jsem jen jedno. Umyl jsem ji záda

a ona si to chtěla rozdat hned v koupelně, ale já ji zabrzdil a

řekl ji, ať jde do ložnice. Lehla si na záda a čekala, až si k ní

lehnu. Klepaly se mi ruce a zrychleně dýchal.

„Co ti je? Díváš se na mě nějak divně, máš takový temný oči.“

Ptala se mě. Musela to na mě vidět.

„Nic, jen jsem strašně vzrušenej.“ Řekl jsem ochraptěle, abych

ji uklidnil.

„Všimla jsem si, jsi krásně vzrušenej.“ Říkala a nemohla

odtrhnout oči od mého rozkroku. Klekla si na kolena a přitáhla

mě k sobě.

„Počkej, takhle to nechci, klekni si.“ Řekl jsem ji.

„Tak to děláme pořád, chci se tě užít taky jinak.“ Říkala a

přitom se mě dotkla ústy, až jsem zúpěl. Chvilku jsem ji

25


nechal.

„Nevydržím to dlouho, tak si klekni, dělej!“ Řekl jsem dost

ostře, že toho nechala a překvapeně se na mě podívala.

„Vždyť si chtěla, abych byl hrubší ne?“ Zkoušel jsem to zahrát

do autu. Měl jsem pocit, že se mě trošku bojí.

„Hm, chtěla a pořád chci, ale chci se s tebou i líbat a taky abys

líbal ty mě, všude.“ Řekla a konečně si klekla na kolena a já do

ní okamžitě proniknul. Vykřikla a mě to ještě víc

rozpumpovalo. Díval jsem se na její krk a pak se ho dotknul.

Nejdřív jednou rukou a pak i oběma. Srdce mi bušilo, že mi

málem zlomilo žebra! Pak jsem víc stisknul. Nechala mě,

protože si užívala sex se mnou. Znovu jsem ji zmáčknul a

tentokrát silněji. To už se jí nelíbilo.

„Co to děláš? To je nepříjemný.“ Říkala a já zase zesílil.

„Ned...ělej to!“ Snažila se mě nějak zastavit a nemohla skoro

mluvit. Já jsem ještě víc zesílil tlak na její hebkou šíji. Pak

jsem to nevydržel a byl jsem hotovej, doslova! Lehla si na bok

a já ji prudce překulil na záda. Vytřeštila na mě oči a svýma

rukama se mě snažila ty moje sundat z jejího krku. Jenže

marně. Byl jsem silnější, neměla žádnou šanci. Znovu jsem

zmáčknul její krk a ona už jen sípala a začínala modrat.

Nemohl jsem se nabažit toho pohledu! Měla tak vyděšený oči a

neustále otvírala pusu, snažila se mi něco říct, marně. Musela

se divit, že ji škrtím, nečekala to. Pak jsem cítil, jak kope

nohama a najednou její sevření sláblo, až její ruce povolily

úplně. Tak a je to. Zabil jsem ji. Opatrně jsem sundal svoje ruce

z jejího krku. Měla tam modřiny. Oči vytřeštěný a rty modrý a

celkově byla bledá. Dlouho jsem se na ni díval a dýchal, jak

lokomotiva. Bylo mi zvláštně. Ukojil jsem svou zvědavost a

musím si přiznat, že to bylo lepší než ten nejsilnější orgasmus!

Líbilo se mi to, a kdybych to mohl vrátit, vychutnám si to

znovu a znovu. Pak se mi zvednul žaludek a já se letěl

26


vyzvracet na záchod! Bylo mi najednou strašně zle! V žaludku

jsem měl nepříjemnej pocit a klepal jsem se. Možná to bylo tím

silným vzrušením, neuměl jsem si s tím poradit, ty pocity, který

se ve mně střídaly, byly nepopsatelný. Když jsem se uklidnil,

vrátil jsem se do ložnice, kde na posteli pořád ležela mrtvá

Radka s vytřeštěnýma očima. Sakra, co teď s ní! Tohle jsem si

zapomněl nějak připravit! Začal jsem trošku panikařit a

přemýšlel, kam ji vyhodím. Uklidni se, uklidni se! Říkal jsem

si pořád v duchu a přemýšlel jsem, že se mi z hlavy muselo

snad kouřit! Na směťák? To ne, to by ji našli, takže ji budu

muset zakopat někde v lese. Hodinu jsem přemýšlel, kde by to

bylo nejlepší, aby ji nenašli. Pak mě napadlo jedno místo, kam

nikdo nechodí. Je to sice daleko, ale autem to nějak zvládnu.

Zabalil jsem ji do prostěradla, a čekal jsem, až bude noc a já ji

budu moct odnýst do auta. Musel jsem dávat pozor, aby mě

nikdo neviděl. Byl jsem z toho pekelně nervózní a několikrát se

s ní vracel zpět do bytu, protože jsem měl pocit, že slyším

nějaký zvuky. Byla docela těžká. Její bezvládný tělo se neslo

špatně, ale nakonec jsem to zvládnul. Ještě, že posiluju, kdyby

ne, máknul bych si s ní víc, pomyslel jsem si. Naložil jsem ji

do kufru mýho auta a pak na zadní sedačku dal novej rýč a

lopatu, co jsem si koupil. Jel jsem víc než hodinu lesem.

Sakra, nemůžu najít to místo! Takhle v noci, když je tma, tak

mě všechno připadá stejný! Na čele jsem měl krůpěje potu. Byl

jsem pořád neuvěřitelně nervózní a taky jsem se bál, že na mě

přijdou a já půjdu sedět. Ne, že bych to tam nezvládnul, ale bál

jsem se, že už bych nikdy nezažil ten fascinující pocit, jakej

jsem cítil, když jsem ji škrtil.

Zastavil jsem auto a šel se podívat kousek pěšky. Když jsem si

byl jistý, že jsem našel dobrý místo, začal jsem kopat. Dalo mi

to zabrat! Kopal jsem víc jak hodinu, a jáma to byla pořádná!

Vrátil jsem se pro Radku, sundal z ní prostěradlo a hodil jsem ji

27


do tý jámy. Ještě chvilku jsem se na ni díval. Vlasy měla ve

tváři, takže jsem ji do obličeje neviděl. Nelitoval jsem ji. Spálil

jsem její oblečení, kabelku a mobil, pak jsem ji zasypal

vápnem a začal na ní házet hlínu. Když jsem přišel domů,

musel jsem do sprchy. Dalo mi to zabrat snad víc, než

posilovna, ale ten pocit nenahradí nic! Pak jsem šel spát a

kupodivu jsem usnul, jako by se nic nestalo. Jako by žádná

Radka nikdy neexistovala!

28




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist