načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zpověď Jsem antisemita? - Adam Benjamin Bartoš

Zpověď  Jsem antisemita?
-7%
sleva

Kniha: Zpověď Jsem antisemita?
Autor:

Rozhovor předsedy Národní demokracie Adama B. Bartoše s šéfredaktorem serveru Eurabia Edvardem Steinským nejen o evropských volbách a vstupu do politiky, ale především o antisemitismu, ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 232
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 40.6%hodnoceni - 40.6%hodnoceni - 40.6%hodnoceni - 40.6%hodnoceni - 40.6% 38%   celkové hodnocení
9 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » Adam B. Bartoš
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 20.09.2014
Počet stran: 158
Rozměr: 147x210
Úprava: 153 stran : ilustrace , portréty
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-9058-610-9
EAN: 9788090586109
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Rozhovor předsedy Národní demokracie Adama B. Bartoše s šéfredaktorem serveru Eurabia Edvardem Steinským nejen o evropských volbách a vstupu do politiky, ale především o antisemitismu, židovské otázce, současném dění na Ukrajině a o tom, jak českému národu vrátit sebevědomí. Nejotevřenější rozhovor na téma židovství. (jsem antisemita?)

Předmětná hesla
Bartoš, Adam B., 1980-
* 21. stol. * 2001-2020
Novináři -- Česko -- 21. stol.
Politici -- Česko -- 21. stol.
Politické názory a postoje
Vnitřní politika -- Česko -- 2001-2020
Židovská otázka
Kniha je zařazena v kategoriích
Adam Benjamin Bartoš - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Zpověď Jsem antisemita?" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Když psychicky nemocný člověk napíše "knihu" Efraim K. 2014-11-27 hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%
Führer Adam B. Bartoš mě začal fascinovat v podstatě okamžitě, co jsem se o něm doslechl. Člověk, který uvízl ve vlastním světě, plném zlých, děti zabíjejících a jejich krev pijících Židů (doslova převzato z knihy), je skutečně pozoruhodný. O to pozoruhodnější je, s jakým zápalem se snaží všem ukázat svoji psychickou nemoc, která hraničí někde mezi paranoickou debilitou a rozdvojenou osobností. Už po první stránce bude každému čtenáři jasné, že se pan Bartoš snaží všelijak zviditelnit. A když mu to nevydá žádné nakladatelství (všechna nakladatelství přece vlastní Židé!), musí si svůj antisemitský rozhovor se svým smyšleným protějškem vydat sám. O to hůř se pak čte "kniha" plná chyb, gramatických nesmyslů a s obsahem, za který by zřejmě Joseph Goebbels pana Bartoše vyznamenal.
Musím konstatovat, že tato "kniha" je opravdový must have pro každého sběratele kuriozit. Pokud si ji koupíte, nezapomeňte si ji zařadit do kategorie HUMOR.
reagovat
> Karlos 2016-12-29 11:50:13
  A pedofilně/rituální kauzu Pizzagate znáte?
reagovat
   
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Pojďme k avizované židovské otázce, vidím na vás, že se na to těšíte. Zeptám se přímo –

nemáte někdy pocit, že jste trochu přestřelil? A spolu s vámi i Národní demokracie?

Nemám ten pocit, jinak bych to nedělal. Dělám jen to, o čem jsem vnitřně hluboce

přesvědčen. Ale chtěl bych říci jednu věc – oddělujme, prosím, mé osobní názory od postojů

a stanovisek Národní demokracie. Když napíšu nějakou knihu, nepíšu ji jako předseda

Národní demokracie. Jde o mé soukromé názory. Naše strana na toto téma nemá žádné

usnesení, žádný bod programu, žádný oficiální dokument, který by se tzv. židovské otázky,

jak říkáte, týkal.

Ale Národní demokracie se k tomuto tématu přesto vyjadřuje a to dost často. Možná ne v

oficiálních dokumentech, ale mezi řádky určitě.

Ale to je přece správně. Jsme první novodobou stranou, která na toto citlivé téma

upozorňuje. Žádná jiná politická strana po převratu na něco takového neměla odvahu

upozornit.

Čím to je?

Čím to je, že někdo nemá odvahu? To je otázka spíše na něj. Ale možná bude přesnější říci, že

nejenže ta která strana neměla odvahu, ale mnohdy onen problém ani neviděla. A nebo, a to

je nejpravděpodobnější, na téma Židů upo-zorňovat nemohla, protože téměř všechny

politické strany jsou dnes Židy infiltrovány a ovládány – a byly už tehdy, po převratu.

Dokonce i taková strana, jako je KDU-ČSL, která ve svých historických dobách byla stranou

církevní a křesťanskou, má dnes na svých vedoucích postech politiky židovského původu

nebo alespoň nepolepšitelné filosemity, lidi v zajetí dogmat americko-izraelské zahraniční

politiky — a přes to u nich nejede vlak. Jestli pan Bělobrádek jezdí na stáže do USA, aby mu

řekli, co si má myslet, jak pak jeho strana může dělat sebevědomou a nezávislou politiku?

Všechny politické strany, které jsme tu dosud měli, jsou tedy strany sloužící židovským,

chcete-li sionistickým, zájmům. Snad s výjimkou komunistů, kteří se politicky profilují v

blízkovýchodních otázkách spíše propalestinsky. Ale i mezi nimi opět najdeme politiky s

židovskými geny v krvi. Dobře to je vidět například na jednom bývalémmístoředsedovi

KSČM – názorově stál spíše na straně Palestinců, asi proto, že mu to strana nařizovala, ale

jinak to byl úspěšný obchodník, alespoň pokud šlo o kšefty se sídlem KSČM (smích)...

Nezevšeobecňujete zase? Řekněte nějaká jména, ať se nebavíme jen o dojmech.

Nemá smysl vyjmenovávat představitele jednotlivých stran, které mám na mysli – každý

přemýšlivější člověk si tohoto fenoménu všímá sám, je vpodstatě nepřhlédnutelný. Židovská

fyziognomie tyto lidi dříve či později prozradí. Je fascinující, jak zvláště ke stáří začínají mít

typické židovské rysy, takže když se podí-váte na nějaké bývalé politiky třeba Klausovy éry

dnes, tak vám dojde to, čeho si třeba tehdy člověk nevšiml. Ti lidé si mohou počeštit jména,

ale nakonec to stejně vyjde najevo – geny se nezapřou. A někdy je více než to prozradí

hlavně — jejich chování. Třeba jeden takový bývalý vysoký představitel ODS, člen vedení.

Nemyslím to nijak špatně, ale u něj to je nepřehlédnutelné. Pak dávají smysl i některé aféry,

kvůli kterým skončil. Nebo ODA – na některých fotografiích z tiskových konferencí z její

nejslavnější éry to spíše vypadá jako nějaká sešlost v synagoze. Teď to trochu zlehčuji, ale je


to vážný problém. Další jména ale říkat nechci, to není podstatné. A pak – na nejznámější

jména jsem se snažil poukázat v Encyklopedii významných Židů.

1

U té se chci samozřejmě také zastavit. Ale nemohu se nezeptat, zda svá výše řečená slova

myslíte vážně. Vy se těmto lidem posmíváte za to, že mají židovské rysy? Mluvíte o

židovských genech? Nepřipadá vám to trochu za hranou? Nebo chcete provokovat?

Nerozumím té otázce. Co je na tom špatně? V čem se posmívám? Nijak neprovokuji, nikomu

se neposmívám. Jen mi připadá úsměvné, že Židé často skrývají svoji identitu, mají počeštěná

jména, z Lederera je například Kožený, ale ono se to časem stejnak vybarví. Fyziognomie, jak

jsem řekl, hodně ukáže, ale ještě prokazatelnější jsou vazby, vztahy, chování, kdo s kým, kdo

si koho kam vezme, kdo se kým obklopuje, kdo koho kam vytáhne, kdo s kým dělá byznys,

kdo s kým dělá politiku. Drží pospolu, to je další věc, jak to klubko rozplést. A co se týče těch

rysů, myslím to vážně a přitom nijak posměšně. O Vladimíru Železném se od počátku ví, že

má židovský původ, nijak se tím netají a v politice patří k čest-ným výjimkám, které tento

původ nezapírají, ba naopak. I ve svém oficiálním životopise má hrdě uvedeno, že je členem

židozednářského řádu B ́nai B ́rith. Té upřímnosti si vážím. Takto by to mělo být, abychom

věděli, jaké zájmy ten který politik hájí. Ale jak je starší a starší a zvláště, když si nechá narůst

plnovous, vypadá úplně jako rabín – zcela by zapadnul do nějakého toho štetlu, které tak rád

svou digitální zrcadlovkou fotí. A to je přece krásné, mne ty geny fascinují – jak jsou silné.

Jakub Železný? Až zestárne, bude vypadat podobně. Také jako rabín. Ale u Jakuba Železného

to víme už nyní, protože ač novinář, není ve vztahu k Izraeli nestranný. Nechte ho moderovat

diskuzi o vztahu Izrael / Palestina a do pěti minut vám to bude jasné. Já jednu takovou

debatu viděl – dotyčný vůbec neměl soudnost, palestinského hosta griloval a útočil na něj

neskutečným způsobem, izraelskému hostovi nijak do řeči neskákal – to vše, ačkoli měl být

nestranným moderátorem. Proto, když teď nad tím přemýšlím, bych definici, jak porozumět

tomu, zda jde o českého, či židovského politika (nebo chcete-li novináře) rozšířil: fyziognomie

je podružná, vazby a vztahy hodně napoví, ale důležitý je i postoj k Izraeli. Zeptejte se na

Izrael a máte jasno.

Vraťme se k seznamu Židů, nebo jak vy říkáte, encyklopedii. Byla to z vaší strany

provokace, aby se o vás před volbami mluvilo?

Co pořád máte s těmi provokacemi? Nejsem David Černý. Jak by to mohla být provokace?

Webové stránky ČechyČechům jsem spustil v červenci loňského roku. Židovskou encyklopedii

jsem na nich odstartoval někdy v září. Média na to přišla až po více než půl roce.

Samozřejmě, že to věděli dříve, jen přemýšleli, zda se k tomu vyjádřit, či ne. Dlouhou dobu

jsem si říkal, že to ve volbách určitě vytáhnou, protože se to nabízelo. Ale stále nic. Až jsem

získal dojem, že to nechtějí otevírat záměrně a že to tedy nevytáhnou – říkal jsem si: bude

pro ně ošemetné na to upozorňovat, každá popularita takového serveru by jim mohla vadit.

Ale pak bylo potřeba v kampani trochu vystoupit proti naší straně a nějak ji očernit, vystrašit

voliče. Tak to riskli a šli do toho.

Teď jste se sám nachytal. Přiznal jste, že jste uvažoval o tom, jestli to média v kampani

použijí, nebo ne. Tedy jste s tím kalkuloval.

Ale no tak samozřejmě, že jsem o tom přemýšlel, tím si nijak neprotiřečím. Ale kalkul to

nebyl. Nemohl být. Říkám, že jsem ty stránky založil půl roku předtím, než jsem se rozhodl jít


do politiky. Takže to nebyla žádná snaha, jak na sebe upozornit ve volbách. Když pak byla

kampaň, tak jsem samozřejmě přemýšlel, zda tato konkrétní věc bude proti mně využita či

spíše zneužita, nebo ne. Zda v ní pokračovat, nebo ne. Nakonec skutečně byla zneužita, ale

až v samotném závěru kampaně.

Právě – mohl jste s tím přestat, nepokračovat v publikování na takovém kon-troverzním

webu. Mohl jste vyhodnotit, že se to do kampaně nehodí a nechat ten server být. Vy jste v

tom ale pokračoval.

A to si myslíte, že by bylo férovější? Já svou sebeprezentaci na politické scéně postavil na

tom, že říkám vše otevřeně, naplno, nediplomaticky. Psal jsem tak jako novinář a tento

postoj, tuto upřímnost, si chci s sebou vzít i do politiky. Myslím, že právě to čtenáři na mých

textech oceňovali a věřím, že to ocení i jako voliči, když budu takový na politické scéně. Vím,

že v novinařině a v politice platí jiná pravidla, ale mně právě přijde zajímavé i v politice mluvit

o tom, o čem se nemluví, tak jako jsem to dělal jako novinář. Zastavit server ČechyČechům

by mi připadalo pokrytecké a zbabělé. Něco jsem se rozhodl dělat, stojím si za tím, proč bych

od toho měl tedy ustupovat? Získám lidi tím, že o problémech pomlčím, nebo tím, že na ně

poukážu?

Všiml jsem si, že to je jedna z výhrad vůči vaší osobě. I lidé, kteří s vámi sou-hlasí, se trochu

děsí, zda to někdy nepřeháníte.

Ano, zaznamenal jsem to. Někteří tvrdí, že mám snížený pud sebezáchovy. Nevím. V běžném

životě jsem člověk velmi opatrný. Nedělám riskantní věci. Ale když jde o záležitosti, o kterých

se bavíme, o politiku, tak mám pocit, že musím mluvit, i kdybych z toho měl problémy.

Nemohu si pomoci.

Encyklopedii jsme zmínili, tvrdíte, že to provokace nebyla. Nezlobte se na mne, ale váš

televizní předvolební spot... Pokud encyklopedie nebyla provo-kace, tak spot určitě být

musel.

Opět řeknu, že ne. Víte, kolik nás to stálo peněz? Byl to nejlepší, nejoriginálnější klip ze všech

klipů sezóny. Zaplatili jsme špičkového grafika, aby v 3D vymodeloval hada a našeho

bojovníka. Když nám to zakázali, museli jsme spot upravovat a stálo nás to zase další tisíce

korun. Nestěžuji si, nakonec to byly nejlépe investované peníze z celé kampaně, ale chci tím

říci, že kdybychom od počátku kalkulovali s tím, že to nedovolí, tak to nebudeme dělat takto

nákladné a profesionální.

Nechci nyní rozebírat výhrady, které k tomu měla Česká televize, potažmo další média, ale

obrázek Anežky Hrůzové, to už je hodně za hranou, nemyslíte?

Pročpak? Anežka je symbol. Řekne více, než stohy papírů a spousty slov. Je to symbol,

kterému každý rozumí. I po těch více než stu letech.

Rozumí tomu možná jen náckové a pak Židé. Podle mne jste se tím hodně diskreditoval.

Chcete propagovat tak ostudnou kapitolu z českých dějin?


Proč ostudnou? Byla to naopak slavná doba, kdy si národ ještě uvědomoval, odkud mu hrozí

nebezpečí. Dokázal se proti tomu postavit. Navíc, Hilsner byl skutečně vrah, Anežku

Hrůzovou zabil. Naopak Masarykovo tažení bylo ostudné, ostatně jako všechny boje, které

vedl – proti rukopisům a další. Byl to člověk, který tomuto národu ubližoval. Nebyl Čech, byl

to po matce Němec a po otci Žid. Jeho životopisný slovenský otec byl jen papírový.

Tak počkejte, kde jste vzal, že byl Hilsner vrah?

Dost jsem se tím zabýval. Napsal jsem první díl „Obřezané republiky“, který je věnován T. G.

Masarykovi. Dost jsem o tom načetl. Sami Židé tvrdili, že Hilsner byl vrahem – mohl bych

citovat některé zajímavé výroky zajímavých židovských osobností. Dokonce někteří Židé

uznávali, že mohlo jít o rituální vraždu, přiznávali to i samotnému Masarykovi, že existují

ortodoxní sekty Židů, kde se něco takového praktikuje. Právě to Masaryka vyprovokovalo,

aby proti té údajné pověře vystoupil. Čili pokud jde o rituální vraždy, věřil bych tomu. Nevím,

zda šlo o rituální vraždu, nebo jen o obyčejnou vraždu v případě Anežky Hrůzové, ale pravda

je, že Hilsner byl vrah. Však byl také po právu odsouzen.

Copak věříte na rituální vraždy, které podle pověr Židé praktikují?

Určitě jsem přesvědčen, že se to dříve dělo. Bojím se, že se to děje i nyní. Ale pokud se to

děje, asi se to už nedělá tím primitivním způsobem, jako dříve. Ale vezměte si, kolik zmizí

každý rok dětí, které se už nikdy nenajdou. Věřím, že existují lidé, kteří si nechávají dělat

transfúzi nové mladé krve, aby dosáhli co nejvyššího věku – jsou to ty zrůdy z oněch

mocných rodů, které vládnou světu. Hodně dětí je zase obětováno při různých magických

rituálech, satanistických obřadech a podobně. Mnoho jiných je zase obětí pornografického

průmyslu či obecně obchodu s dětmi. A myslím, že část z těchto zmizelých jde na vrub tomu,

o čem se bavíme. Není pro to důkaz, je to jen pocit, když znám talmudistickou mentalitu,

historické spisy o rituálních vraždách – těch provalených případů byly v historii desítky. Znám

citáty z Talmudu, kdy Nežid je ortodoxními Židy brán jako pouhé zvíře, nečlověk, jako pouhý

majetek, který není hoden života. Když toto vše vím, nijak mne rituální vraždy nepřekvapují.

Neříkám, že to je typicky židovské, ale že mohou v rámci židovství existovat sekty, které toto

praktikují, tomu bych věřil. Ale do zmiňovaného klipu jsem obrázek Anežky nedával proto,

abych upozornil na nějaké rituální vraždy. Jak jsem řekl, je to pro mě hlavně symbol.

V jakém smyslu? Pořád jste to nevysvětlil.

Možná jsem tím chtěl říci, že pokud mám názory, které některými mohou být karikovány a

zjednodušovány jako protižidovské (ač já se tomu termínu bráním, protože proti Židům nic

nemám, jen proti chování některých z nich, které podle mne vychází z jejich skupinové

mentality), pak možná symbol Anežky znamená, že se neodkazuji na nějaký nacionální

socialismus, který židovskou otázku pojímal rasově (jak by mi mnozí chtěli podstrčit, že se na

něj odkazuji), ale že spíše navazuji na českou tradici, kde byly výhrady proti Židům

národnostní a ekonomické (v tom smyslu, že Židé byli součástí německého elementu) či

náboženské. Navazuji na Nerudu, primátora Baxu, F. L. Riegra či Karla VI. Schwarzenberga,

abych jmenoval ty české politiky a osobnosti, které byly vůči Židům ostražití. Nenajdete lepší

symbol, než hilsneriádu, která sjednotila národ. Proti byl jen Masaryk a hilsneriádu prohrál.


Mám pocit, že sám vytváříte karikaturu sebe samého. Myslel jsem, že se budeme bavit

vážně a jsem ochoten vyslechnout všelijaké vaše argumenty a posoudit je, ale když na mne

vyrukujete s hilsneriádou, kladu si otázku, zda si ze mne netropíte blázny. Nebo sám ze

sebe. Nebo ze čtenářů.

Víte co, nechme toho. Řekl jsem, co si myslím a nemám zapotřebí se tu s vámi přít. Tento

rozhovor není o Hilsnerovi a není ani o Masarykovi. Ale pohled na dějiny našeho národa

vnímám jako důležitý. Víte proč? Hodně totiž přemýšlím, proč je náš národ dnes tak

proizraelský. A studuji to v historii. Proto po onom prvním díle, věnovaném Masarykovi,

pracuji na druhém díle – Židé a první republika. Je to komplexnější pohled na těch dvacet let

a chci zjistit, do jaké míry byla první republika prožidovská ze své podstaty. Že byl

prožidovský její establishment, to je jasné, o tom není sporu. Ale byli lidé samotní, myšleno

obyvatelé Československa, obyčejní synové a dcery tohoto národa, prožidovští? Mohli vůbec

být, když zde bylo to antisemitské období, které vrcholilo právě hilsneriádou a do toho přišla

válka, židovskými elitami vyprovokovaná, při které Židé netrpěli, naopak se chovali k

českému národu křivě, ukrývali se, aby nemuseli narukovat, naše lidi ale udávali, mnozí z

nich na válce zbohatli? Proto i přes nadšení z ustanovení samostatného státu, když euforie

opadla, bylo tolik hla-dových bouří a něco, co dnes historikové označují za jakési pogromy –

vytloukala se okna židovských obchodů, byla srocení davů, křičela se protižidovská hesla.

Lidé velmi dobře věděli, jak se Židé za války chovali, lidé si to pamatovali a vadilo jim, že

najednou viděli, jak Židé opět převlékají kabát, jak z těch, kteří dříve byli loajální k Rakousku,

jsou zase nadšení republikáni a opět se vydrápali do prestižních postů. Bylo to asi jako dnes,

kdy Židé obsadili vše, co se dalo – o tom je má připravovaná kniha. Ale osobně jsem

přesvědčen, že mezi lidmi předsudky, které jsou obecně samy o sobě správné, zůstaly.

Vpodstatě dodnes. Jen tehdy byly umlčované prohradní propagandou, stejně jako dnes tou

pravdoláskařskou. A tak máte oficiální proizraelský článek proizraelských médií, ale pod ním

je tak otevřená komentářová diskuze, že ji raději vypnou. Lidé tomu totiž nevěří.

To zní, jako byste si přál, aby český národ byl protižidovský a že pro to hledáte důkazy a

oporu v minulosti.

Nejde mi o to protižidovství jako takové, o protižidovství pro protižidovství samo. Jde mi o

to, aby tento národ byl sebevědomý ve vztahu k národu, který se do jeho země nastěhoval a

v praxi ji vlastně ovládl. Proto obrázek Anežky Hrůzové. Vím, že mne mnozí osočují, že jsem

antisemita a přirovnávají mne k Adolfu Hitlerovi, jakobych snad měl nějaký program na

likvidaci Židů. Časopis Týden tuto lež ukázal zcela názorně – na titulní stránce hlásal v

souvislosti s mou encyklopedií sugestivní titulek „Židé určení k likvidaci“. Ale kde jsem něco

takového naznačil? Proč mi to podsouvají? Jediné, o co mi jde, je to, abychom si vládli sami.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist