načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zoufalé ženy dělají zoufalé věci - Halina Pawlowská

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

Elektronická kniha: Zoufalé ženy dělají zoufalé věci
Autor:

Stále úspěšná prvotina známé spisovatelky a scenáristky Příběh čtyřicetileté ženy, s níž se rozvedl manžel a ona je nucena řešit novou životní situaci. Kniha srší nápady ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 125
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran, 6 nečíslovaných stran obrazových příloh : barevné ilustrace
Vydání: Vydání páté
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-0970-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Původně prodavačka oddaná rodině, vystuduje hrdinka psychologii, aby se vyrovnala svému vysokoškolsky vzdělanému muži. Ten ji ale opouští, protože se během jejího studia cítil zanedbáván a rozhodl se, že chce nekomplikovanou ženu. Snahy hrdinky navázat jiný vztah pak pravidelně končí fiaskem. Chytré, upřímné a ironické čtení o tom nejpodstatnějším v životě ženy kladně ocení především čtenářky.

Popis nakladatele

Stále úspěšná prvotina známé spisovatelky a scenáristky Příběh čtyřicetileté ženy, s níž se rozvedl manžel a ona je nucena řešit novou životní situaci. Kniha srší nápady a návody, jak překonat komplexy a citové i rodinné trable a jak relativizovat pojem zoufalosti. Je to kniha plná humoru, laskavosti a životního optimismu.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Zoufalé ženy dělají

zoufalé věci

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.motto.cz

www.albatrosmedia.cz

Halina Pawlowská

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Praha 2018

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 3


Mé rodině a všem,

kteří mě snesou

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 5


Ať tekou slzy,

ale ať také přestanou,

ať vycházejí vzdechy

zhloubi tvého srdce,

ale ať také skončí.

Seneca

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 6


Obsah

Kapitola první

Milovala jsem hochy.Byli dva .................7

Kapitola druhá

On (č.1) ...............................................16

Kapitola třetí

S ním ....................................................24

Kapitola čtvrtá

Bez něj .................................................45

Kapitola pátá

On (č.2) ...............................................66

Kapitola šestá

On (č.3) ...............................................81

Kapitola sedmá

On (č.4) ...............................................94

Kapitola osmá

Oni (č.5, 6 a 7) ..................................105

Kapitola devátá

On (č.1 – snad...) ..............................121

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 127

Kapitola první

Milovala jsem hochy. Byli dva .................. 7

Kapitola druhá

On (č. 1) ................................................ 16

Kapitola třetí

S ním ..................................................... 24

Kapitola čtvrtá

Bez něj .................................................. 45

Kapitola pátá

On (č. 2) ................................................ 66

Kapitola šestá

On (č. 3) ............................................... 81

Kapitola sedmá

On (č. 4) ................................................ 94

Kapitola osmá

Oni (č. 5, 6 a 7).................................... 105

Kapitola devátá

On (č. 1 – snad...)................................ 121


Kapitola první

Milovala jsem

hochy.Byli dva

(Prehistorie)

1.

Komplexů jsem měla odjakživa fůru.Asi ve

třinácti letech mi ztěžkla dolní půlka těla,

stehna se mi zakulatila do překvapivých

rozměrů, můj vysoký zadek na sebe nabral

dolíčkový špek amá prsa se během dvou let

zformovala do velikosti podprsenky 4D(to

„D“ označení bylo důležité, protože má záda

byla úzká, ale prsa dlouhá jako hrušky mi

trčela nepřirozeně dopředu).Měla jsemrelativně(!) štíhlý pas, měla jsem maláchodidla, oblá předloktí adrobné ruce, měla jsem

přes sedmdesát kilo aobličej jako madona

(to mi ovšem říkali moje tři tety zvenkova

avelmi staří pánové – přátelé mého otce).

Mí vrstevníci mi říkali „modřina“, protože se

7

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 7

Kapitola první

Milovala jsem hochy. Byli dva

mi při každém sportu, na který jsempochoitelně byla příšerně nešikovná, dělaly na

těle modré podlitiny, anebo mi taky říkali„rajče“, protože jsem při každé sebemenšínámaze, kterou mi působilo prakticky všechno,

zrudla do fialova abarva mi ve flecíchmizela až po několika hodinách.

Na učilišti jsem se nejdřív zamilovala do Martina.Byl nesmírně inteligentní, mělpichlavé oči ajmenoval se Kuna.

Místo oběda jsme skamarádkamichodily do mléčného baru na koktejly.Jednou tam byl Kuna sčernovlasou dívkou ze své(vyšší!) třídy.Koupil jí koktejl aona mu dala pusu. Pomalou.On zrudl azačal šíleně rychle mluvit.Evidentně samým štěstím.Škytla jsem tehdy smutkem.„Ahoj,“ zahlaholil na mne Martin jak na starou dobroukamarádku (Vživotě jsem nechtěla být někoho„stará dobrá kamarádka“!) achytil černovlásku kolem ramen.Mléko vkoktejlu zkyslo.Po- zvracela jsem se.

Jáchym, starší odva roky, byl vysoký asi dva metry.Myslela jsem, že kdyby mne držel kolem ramen právě on (zneštěstísKunou se ztoho umne vyvinula jakásiobsese, pořád jsem si představovala, jak mne někdo bude majetnicky objímat ajak já budu malinká adrobounká abezbranná vjeho náručí...), že bych se ztrácela vté jehovýš>8

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 8


ce aže bych kněmu mohla odevzdaně

vzhlížet poddajnou láskou.Jáchym měl

světle modré oči, které vkaždé dívcevyvolávaly naději, že právě ona je ta pravá.Já-

chym byl ochoten hodně naslouchat, byl

ochoten se smát anebyla vněm žádná

zášť.Taky vněm, bohužel, nebyla žádná

láska.Byla vněm jen určitá poddajnost

aprávě díky ní se stal Jáchym mužem,který mne připravil opanenství.Tehdy na mne

Jáchym nalehl.Nějak to nešlo.Nechtěla

jsem upozorňovat na své neznalosti.

„Kolik jsi měl, Jáchyme, vlastně holek?“zetala jsem se nenápadně.

„Sedm,“ hekl adál se snažil.

Nakonec jsem si lehla já na něj.Trochu to bolelo. Usmíval se.„Tak...kolik jsi mělvlastně těch holek?!“ zeptala jsem senepřirozeně žoviálně.

„Teď už osm,“ řekl Jáchym ajá sedozvěděla, že to bylo ONO!

2.

Dětství bylo za mnou.Zaplaťbůh.Mé dětství

totiž bylo hrozné.Mí rodiče se nerozváděli,

nemlátili se, nenechali mne volně běhat po

ulicích, nebili mě aani mě nemučili hlady.Mí

rodiče mne milovali. Žít snimi bylo utrpení!

9

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 9


Můj tatínek nikdy nebyl docela normální.

Vždycky měl problémy srežimem, vždycky

psal básně, které mu nikde netiskli,avždyc

ky podezříval všechny své přátele, že ho

udávají na StB.(Teprve nedávno se ukázalo,

že měl pravdu.) Můj tatínek taky hodněane

smyslně křičel, utrácel peníze, kterých jsme

nikdy neměli dost, aměl na mne nesmyslné

nároky.Chtěl, abych byla vynikající tenistkou,

nutil mne na kurtu komíhat se ze strany na

stranu apředstírat nejvyšší pohotovost, chtěl,

abych skákala na lyžích přemety aplavala

pod vodou, chtěl, abych se ničeho nebála

achodila na turistické výlety do vzdálenosti

víc než 50 kilometrů.Nic ztoho jsem nikdy

nedokázala aani jsem po tom netoužila.

(Jednoujsemhrálatenisovýturnaj.Hrála

jsemhrozně,alenašlyseostatnídcerystej-

něsnaživýchotců,kteréhrályještěhůř,vy-

hrálajsemasitřizápasyamůjotecseza

čalpyšněrozhlížetpoostatníchtatíncích.

Potommnedonutil,abychšlahrátnasíť.

Pochopitelněžejsemokamžitězkazilamíč,

byltolob,couvalajsempozpátkusočima

navrchhlavyapak...jsemupadla.Velice

nedramaticky.Keclajsemsiprostěnaza-

dek.Bylotošílenětrapné.Začalajsemse

hihňat.Hodněnahlas.Můjotecmitonikdy

nezapomněl.„Jakoidiot!“šeptalzdrceně.

„Smálasesjakoidiot!“)

10

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 10


Můj otec toužil po tom, abych mělactižádost.Já ji neměla.Neměla jsem totižctižádost skoro na nic.Já jsem jen chtěla být krásná achtěla jsem sněkým chodit!

3.

Můj bratr Evžen byl starší než já, byl jemný

akultivovaný ajako by knám do rodiny ani

nepatřil.

(Kdyžmubylopětlet,šelsotcemnaběž- káchnadlouhoutúru,otecsetenkrátza- stavilnakopciazačalEvženapoučovat,jak mámítlyže,kdyžchceprovéstfascinující skok.Jaktakotecstál,ztratilnajednourov- nováhu.Lyževyletělyvysokodovzduchu aotecspadlnaznak.VyhrabalseobtížněnanohyapodezřívavěsenaEvženapodíval:„Tysesměješ?“„Vůbecne,“řeklchlad- něEvžen.„Jenjsiměaletrochukopldo čela...,“řeklaupadldobezvědomí.Vtom bezvědomíbyltřidny.)

Evžen byl příšerně chytrý.Maminka mi ho vždycky dávala za příklad, protože já byla chytrá jen tak normálně.Evžen studovalarchitekturu avšichni si od něj moc slibovali, já ale věděla, že všechny naše sliby jsouliché, protože Evžen bude žít sám pro sebe. Ne že by snad naši rodinu neměl rád, ale

11

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 11


mučili jsme ho všichni svou uvolněností

anedostatkem řádu aEvžen ve svémlčen

livosti řád potřeboval anenápadně pracoval

sám pro sebe, aby si ten svůj řád mohlko

nečně někde vklidu vybudovat.

Když jsem nejvíc tloustla anejvíc setrá

pila, že snikým nechodím aže snikýmcho

dit nikdy nebudu, že zůstanu starou pannou

jako teta Klára, která chodila vždyckyvý

středně oblečená abyla vtakové křeči, jako

by jí obličej stahovaly gumičky, že se nikdy

nevdám aže budu jako teta Vlasta vrhat

kradmé pohledy na všechny muže aže se

omně bude jako otetě Janě říkat, že se

vždycky na prázdniny trhnu ajedu do ciziny,

kde si to rozdávám skaždým Bulharem

(„rozdávat si to sBulhary“ byla věta, která

mne děsila celou pubertu, akdyž jsem pak

jela do Bulharska na zájezd sCKM,nepro

mluvila jsem na bulharské muže ani půlslo

va, odvracela jsem se vodporu ahrůze, až

mne málem znásilnili sympatičtí Italové...) –

tedy vdobě, kdy jsem sama nad seboutrá

vila nejvíc bolestného času apotřebovala

jsem pevnou oporu své pragmatické matky,

porodila má matka nerealisticky mou sestru

Romanu.Romana byla okamžitě vysokou

blondýnou sdlouhýma nohama asvlasy

až po zadek.Takhle se Romanka narodila,

takhle rostla ataková byla.Romanka měla

12

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 12


samé jedničky, měla své obdivovatele,smámou se netrápila, protože ta jí nikoho, na

rozdíl ode mne, nedávala za příklad,asotcem se nebavila, protože byl pro ni mocstarý.Všechny tři děti jsme měly své rodiče

rády aoni měli rádi nás.Vmémpartnerském životě mi to nebylo nic platné.

4.

Bydleli jsme vPecce.Pecka byla malebné

městečko pod horami.Měla polorozpadlý

hrad, měla rybník akoupaliště, na kterém byl

dřevěný „doutník“ omletý asi padesáti lety,

měla hotel na náměstí avněm se každéVelikonoce scházelo kolem 150 Procházků.

(MojemaminkasezasvobodnatakyjmenovalaProcházková.VždyckyoVelikono-

cíchopustilanášdůmašlabydletspříbuznými,kteřípřijíždělizdalekýchkrajů – od

Jičína,odMlázovic,odOlomouce,aletaky

zNěmeckaaNorska – dohotelu.Během těchdvoudnůsenikdydomaaninachvilku nezastavilaanášotecsizoufal.Žárlilevi- dentněnacelýtenrodinnýklan,kterýdržel pohromaděpevnýmipouty.Hrdostmuale nikdynedala,abyšelmaminkuzkontrolo- vat.Jennásledujícítýdnyznítahalrozumy. Dozvídalijsmesepotom,žetetaVěrazMa-

13

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 13


nětínamáostruhunapatě,žetetěAnčene-

stačiljejíumírajícímanželsvěřit,kamzako-

palzlatécihly,ažeJaruškazChrudimisi

nabrnklasvalnatéhoženáče,kterýmádvě

děti.Meziřečísejednoumaminkazmínila,

ževzávodech,kterésiProcházkoviuspo-

řádalivnedalekémsportovnímareálu,zví-

tězilaveskocíchdovody.Skočilatenkrát

saltonazad.Tatíneksnípaknemluvilasi

měsíc.Matčinčinpokládalzavícnežman-

želskouzradu.Žiltotižvícneždvacetlet

vpřesvědčení,žemaminkaneumíplavat.

Maminkasebránilachabě.Řeklajen,že

plavatneumí,aleskákatano,ažeponíta-

tíneksaltonazadnikdynechtěl.Možnáže

vnašírodiněnebylzvláštníjentatínek,

možnážebylazvláštníimoje„normální“

maminka.)

Když mi bylo dvaadvacet, chtěla jsemzačít žít jinak.Odjela jsem proto do šedého velkoměsta.Začala jsem prodávatvnejvětším obchodním domě.

Vstávala jsem každý den vsedm, vosm jsem nastoupila, vdeset jsem šla nasvačinu, ve dvanáct na oběd, vpůl třetí domů.Na ubytovnu.Jednou za čtrnáct dní jsemjezdila krodičům.Vpokojíku na ubytovně jsem bydlela sAdrianou, měla jsem tammagnetofon akouli ze slaměnek, měla jsem tam svých dvacet šest knih ataky deník.Každý

14

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 14


den jsem si do něj psala, kde jsem byla

aským.(Už tehdy mi to připadalouhoze

né.) Většinou jsem byla sAdrianou vkině,

někdy taky vdivadle, občas ve vinárně

UKafky aněkdy jsem si zapsala něco zvlášť

významného, co mne zaujalo na zhruba

těch sto padesáti ženských tvářích, které

jsem denně viděla.Ano.Sto padesátižen

ských tvářích! Prodávala jsem totiž vKotvě!

Prodávala jsem vmetrovém zboží! Aužně

kdy někdo viděl nějakého muže, jak si vybírá

tři apůl metru vlny snemačkavou úpravou?!

Má obsese, že zůstanu starou pannou, měla

evidentně naprosto logický základ!

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 15


Kapitola druhá

On (č.1)

1.

Nevím, jestli znáte Kotvu vsobotudopoledne.Nejlépe těsně před zavřením.Jako by

všichni odjížděli někam daleko amuselinakoupit životně důležité věci.

Tím největším šrumcem jsem seprodírala já.Měla jsem vrukou svou oblíbenou

velkou tašku, zlomyslně jsem nastavovala

davu její ostré rohy ado potácivého kroku

masy od jedněch jezdicích schodů kedruhým jsem si povzbuzujícně pobrukovala na

ruskou melodii Dólina.(Jak ty ruské písně

od táboráku člověka dokázaly vzít na duši

audržet se vní až do kapitalistickéhostáří...) „Hnusoba, hnusoba odporná,hnusoba příšerná, hnusoba strašlivá, hnusoba,

hnusoba, hnusoba avní já!“ zpívala jsem

optimisticky avesele.

16

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 16

Kapitola druhá

On (č. 1) Jela jsem domů.Vautobusu bylo plno, ale tak, že jsem nemusela pouštět sednoutnemohoucí babičky.Vuličce se tísnili zpocení muži, puberťačky, co měly batůžkyahihňaly se.Anade mnou stál blonďák, mělmodré oči abylo mu asi pětadvacet, vypadal jako solidnost sama.(Můj tatínek solidnínebyl ajá jsem dobře pochopila, že právětohle je do manželství ten největší vklad.)

Snubní prstýnek neměl, zato mělnáramek sdestičkou na krevní skupinu.Koukal mi do výstřihu.

Brzdy zahvízdaly, autobus škubnul,někdo zaklel, někdo upadl ablonďák strnul. Náramek mu totiž sjel zútlého zápěstí.(Asi toho chlapec zatím vživotě mocnenapracoval!) Strnula jsem taky.Náramek totiž sjel přímo za můj dekolt.

„Kdybyste dovolila...totiž...on je...zlatej!“

„Byl!“ řekla jsem pyšně ahnala sekvýchodu.Vzpamatoval se vposlední chvíli, dveře se už málem zavřely.

„Akde vás najdu? Akdy?“

„Zítra! Odpoledne.Tam!“ řekla jsemsměle aukázala nad svou hlavu.Nechápavě nad ni pohlédl taky.Nemyslela jsem, že se setkáme vnebi.Přímo nad mou hlavou byla totiž skála.Ana skále stál...hrad!(Odjakži>17

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 17


va jsem měla – zřejmě po otci –neobyčejně neotřelé nápady!)

3.

Naše chaloupka je docela malebná.Totiž...

mohla by být! Bohužel ji vylepšuje náštatínek.Za dva roky, co je vdůchodu, námpřibyly černobílé dlaždičky, kulhavá lavička

zneohoblovaných prken apo dvoře nám

běhají roztomilí černí čuníci a jedna šedá

svině.

Doma byli všichni.Otec – včele stolu, maminka, Romanka se svými dlouhými vlásky aEvžen.Vždycky mne při pohledu na rodinu píchne usrdce.Idylický obrázek všech jejích členů mi totiž asociuje smrt.

„Dobře že jdeš!“ uvítala mne maminka. „Umyješ nádobí, namočíš prádlo, nakrmíš prasata...Hlavně Ondru.Ta svině honechce!“

„Svině!“ zasmála se Romana.(Je totižnejen krásná, je ivtipná!)

„Proč já?“ zanaříkala slečna změsta.(Já.)

„Protože jsi svobodná!“ Romanka měla skvěle vyvinutou dětskou schopnost ve zkratce vyjadřovat základní pravdyadotýkat se těch nejcitlivějších míst. „Měla by ses

vdát azmuže si udělat otroka!“

18

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 18


„Naše maminka si mne brala zlásky!“ řekl náš svérázný tatínek.Pohlédla jsem na něj astrnula.

„Tati! Co se ti stalo?! Je ti špatně?!“

„Ven!“ zařval otec.

„Ale...“

„Ven!“

Za chvilku za mnou přišla maminka.

„Tys tomu dala!“ smála se.„Není tišpatně...Táta si přece oholil vousy!“

4.

Inaše městečko by mohlo být malebné.

Kdyby nebylo komínu textilky, páchnoucího

statku aněkolika kýčovitých zahrádek...

Seděla jsem na polorozbořené zídcenašeho polorozpadlého hradu, komíhala jsem nohama ve výšce asledovala, jak se ke mně šplhá on! (Šel pochopitelně zakázanou stranou;zhradu totiž občas padaly starékameny.Modlila jsem se, aby nepadalyzrovna teď.Bůh mne vyslyšel.Vyslyšel mě na téhle cestě ostatně dost často azačala jsem na to spoléhat...)

„Šíleně originální!“ pronesl dostznepokojeně mladík.„Křečovitá stylizace!“

Moc jsem mu nerozuměla.

„Už jsem myslel, že tě nenajdu! Máš?!“

19

Zoufale_zeny 2.7.2018 19.51 Stránka 19




Halina Pawlowská

HALINA PAWLOWSKÁ


21. 3. 1955

Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, které absolvovala roku 1974. Po gymnáziu Pawlowská vystřídala několik zaměstnání. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scénáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala.

Pawlowská je vdaná a má dvě děti. V roce 1988 začala pracovat v redakci zábavy v Československé televizi na Barrandově jako dramaturgyně a scénáristka. Od roku 1991 pak pracovala jako novinářka. Pawlowská publikovala své fejetony a sloupky však již od roku 1990, první byla její novela Zoufalé ženy dělají zoufalé věci v týdeníku Vlasta.

V devadesátých letech Pawlowská moderovala TV pořady Zanzibar (cestopisný) a v společenském týdeníku V žitě (později Žito). Právě díky této zkušenosti byla zahraničním investorem vybrána za šéfredaktorku tehdy nově vzniklého společenského týdeníku Story, který vedla 7 let. Po sedmi letech Story opustila a založila vlastní časopis Šťastný Jim, který vede dodnes. Kromě toho pracovala i pro deníky Metropolitan a Telegraf.

Za svoji literární a jinou činnost odbdržela Halina Pawlowská řadu ocenění, například v roce 1994 Českého lva v kategorii Nejlepší scénář za film Díky za každé nové ráno a dvakrát po sobě televizní ocenění Týtý - Pořad roku za talk-show Banánové rybičky, kterou Česká televize vysílá už od roku 1999. Scénáristicky se také podílela na některých povídkách z televizního cyklu Bakaláři.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist