načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zoopisník Miroslava Bobka -- Zápisky ředitele pražské zoo - Miroslav Bobek

Zoopisník Miroslava Bobka -- Zápisky ředitele pražské zoo

Elektronická kniha: Zoopisník Miroslava Bobka -- Zápisky ředitele pražské zoo
Autor:

Vychutnejte si jedinečné zážitky ze světa zvířat, které doplňují zcela výjimečné fotografie. Jaké je zažít v pralese pohled do očí gorilího samce? Jak to bylo s narozením prvního ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 286
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0739-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vychutnejte si jedinečné zážitky ze světa zvířat, které doplňují zcela výjimečné fotografie. Jaké je zažít v pralese pohled do očí gorilího samce? Jak to bylo s narozením prvního slůněte v Zoo Praha? Kdo založil muzeum bobků? Která žába je velká jako lev? Na otázky, které by vás možná ani nenapadly, odpovídá ve svých zápiscích ředitel pražské zoo.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miroslav Bobek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

© Grada Publishing, a. s.

Text © Miroslav Bobek



Obsah

Kdo se narodí dřív: knížka, nebo malý hrabáč? ........... 9

Pohled do očí gorilího samce ........................... 11

Světový den luskounů naruby .......................... 17

Sběratelský jackpot .................................... 21

První pražské slůně

(a porodníci v brankářských rukavicích) ................. 26

Největší a nejvzácnější aneb stromový humr ............. 29

Zázraky se dějí ........................................ 35

Nepřítel uniforem ..................................... 39

Zbytečná tragédie ..................................... 45

Oslava postarší dámy .................................. 47

Harambe a Sosa ....................................... 49

Maxmiliánův slon v Praze, léta Páně 1570 ................ 51

Věčné sny o lanovce ................................... 54

České učitelky a jadranští žraloci ....................... 56

O poníkovi a Šípkové Růžence .......................... 59

Věc Makropulos ....................................... 60

Mravenci se vracejí .................................... 65

Charón a Fatima mají svátek ........................... 70

Suvenýry z Pekingu ................................... 72

Jandův akát .......................................... 75

Hledání tasmánského vlka ............................. 77

Tajemství Indonéské džungle ........................... 82

Petardy, rachejtle... .................................... 86

Předběžná zpráva o velké cestě „nočních hrdinů“ ......... 87

Příští zastávka: Bosna ................................. 94

Nejcennější zvíře v zoo aneb na hraně existence .......... 96

Vzpomínka na mahárádži z Džódhpuru a jejich slony ..... 101

Babička měla pravdu, v trsech banánů

mohou být pavouci .................................... 106

Když se na vás podívá miniaturní Godzilla ............... 110 Je to tak, i zvířata si pořizují opici ....................... 113

Ornitolog James Bond a pavouk Nebelvír ................ 115

Mongolská zima ....................................... 117

Za převaláky do zimní Gobi ............................ 119

Studna v Gobi ......................................... 123

Čas loučení s Donnou a Sitou ........................... 126

Rekordmani bez dopingu ............................... 129

Miliony a miliony ptačích životů

mohou zachránit – samolepky .......................... 134

Česká Sibiř ........................................... 138

Pytlák místo Černého Petra ............................ 142

Komodští draci a spása světa ........................... 145

Budou muset v zoologických zahradách

hlídkovat ozbrojenci? .................................. 149

Osamělý mrtvý muž, ředitel zoo a husy kuří ............. 151

Cvičení se slony, například s Maxem .................... 154

Co se do Úkrytu v zoo nevešlo .......................... 158

Užovky na cestě k řece ................................. 162

Sedm zvířecích pamětníků ............................. 166

Naděje je silnější než zoufalství

aneb pátrání po kachně s růžovou hlavou

a paježuře sira Attenborougha .......................... 170

Šťastné číslo sedm ..................................... 173

Co chybělo ve zprávě o roztomilých

tygřích paterčatech .................................... 178

Pepíno, legenda z Chodníku slávy ....................... 182

Pravda o bájném olgoji chorchojovi ...................... 184

Vzpomínka z Tachin talu ............................... 187

Sajga mongolská: zvíře z jiné doby ...................... 195

Levharti uprostřed města .............................. 200

Lvíče k pomazlení? Jen snaha vydělat! ................... 202

Trochu jiné muzeum aneb co dlužím svému příjmení ...... 204

Má úhoř žebra? A kolik? ............................... 206

Nejlepší lavička ....................................... 210

Úhoři, psychoanalýza a celý balík záhad ................. 212

Kolik u nás uvidíte zvířat aneb co je a co není zoo ........ 215

Toulavý autobus v nesnázích ........................... 219

Sklípkani. Velcí, malí, dokonce i láskyplní... .............. 223

Sajgy běží (jako) o život ................................ 230

Divocí velbloudi, pouštní medvědi

a nejdrsnější motorkáři světa ........................... 235

Žába velká jako lev. Ten z korunové mince ............... 240

Složitá cesta k odchovu tygrů malajských ................ 245

Hannoverský skandál: Všechno bylo jinak ............... 250

Jeden dávný válečný příběh

a česko ‑německé hroší smíření ......................... 252

Zachráníme nejstrašnějšího predátora? .................. 255

Český národní pták: Straka? Sojka?

Anebo koroptev, či skřivan? ............................ 259

Tančící medvědi a válka se záplavou plastů .............. 262

Vánoce v zoo před 80 lety .............................. 266

Největší dobrodružství spočívá v tom,

že jdeš za svým cílem .................................. 268

Rejstřík .............................................. 279

Autoři fotografií ....................................... 286


– 8 –


– 9 –

Kdo se n arodí dřív:

knížka, nebo malý

hrabáč?

Zrovna když jsem se  rozhodoval, jakou fotografii vybrat

na obálku téhle knížky, přišla mi zpráva, že je potvrzena Kví‑

dina březost. Fotografie s lachtanem Melounem šla tedy stra‑

nou a  vyhrál snímek, na  kterém moučnými červy krmím pár

hrabáčů kapských – Draca a Kvídu.

Kvída nejenže patří k  mým nejoblíbenějším zvířatům, ale

také jsem s  ní už hodně zažil. Nikdy nezapomenu, jak jsme

doufali, že  se  podaří odchovat její první slabounké mládě,

které porodila v  září 2013, a  jak jsme se  v  říjnu 2014 marně

snažili udržet při životě jejího druhého, rovněž velice slabého

potomka. Ale  nakonec jsme se  přece jen dočkali, Kvída i  my.

Její a Dracovo třetí mládě, sameček Kito narozený v červenci

2015, už velice dobře prospívalo a Kvída se o něj láskyplně sta‑

rala. Dnes žije Kito v  Zoo Randers v  Dánsku. Také čtvrté

mládě, samičku Nyotu, která se  narodila v  srpnu 2016, již

Kvída odchovala bez  sebemenších obtíží a  s  přehledem zku‑

šené matky. V době, kdy dokončuji rukopis této knihy, se Nyota

chystá k přestěhování do Zoo Olomouc.

Základem knížky s  Kvídou na  obálce je výběr ze  sloupků,

které vycházely v  Mladé frontě Dnes od  jara 2016 do  konce

◁ V Zoo Praha narozená samička

hrabáče kapského Nyota v lednu 2017.


– 10 –

roku 2017. Obsahuje ale i texty, jež se objevily v jiných periodi‑

kách anebo tiskem doposud nebyly vydány. Většina se  jich

týká zoologické zahrady a  přímo či nepřímo se  tak na  jejich

vzniku podíleli i mnozí moji kolegové. Jmenovitě bych zde rád

poděkoval Jaroslavu Šimkovi a  Ivanu Rehákovi. Děkuji však

také těm, kdo se  zasloužili o  podobu této knihy, zejména

Sabině Raškové, Radce Svobodové, Romaně Homonické, Lence

Pastorčákové a Markovi Václavíkovi, a samozřejmě také foto‑

grafům, kteří nám poskytli své snímky. Avšak cokoli jsem

napsal, jako první četli a  posuzovali moje manželka Klára

a syn Kryštof – a jim také děkuji ze všech nejvíc.

Ve  zprávě o  Kvídině březosti se  uvádí, že  termín jejího

porodu není ani zdaleka jasný. Mohl by to být konec března,

anebo duben 2018. Možná. Je tak otázka, kdo spatří světlo

světa dřív – jestli tahle knížka, či další Kvídino mládě. Ale asi

bych vsadil spíš na malého hrabáče...


– 11 –

Pohled do očí

gorilího samce

Je to technicky mimořádně špatná fotografie. Neostrá, a navíc

ještě rozmazaná, pořízená dlouhým sklem na čas 1/25 sekundy.

Proto jsem ji sem nakonec raději nedal. Museli byste se hodně

snažit, abyste rozlišili, že je na ní zachycen stříbrohřbetý gorilí

samec vykukující zpod padlého kmene – a  kdo ví, jestli by

se vám to vůbec podařilo. Ale přestože jsem v přírodě – ve Stře‑

doafrické republice a  v  „malém“ Kongu – pořídil stovky tech‑

nicky téměř dokonalých záběrů volně žijících goril nížinných,

tenhle jeden snímek mám navzdory jeho mizerné kvalitě

opravdu rád.

Na  jihu Kamerunu, jen pár kilometrů od  hranic Rovní‑

kové Guineje, jsme v  národním parku  Campo ‑Ma’an pocho‑

dovali úzkými pěšinami vedoucími příšeřím tropického dešt‑

ného lesa. Podlézali a  přelézali jsme padlé kmeny, uhýbali

liánám a větvím, zakopávali o kořeny a překračovali cestičky

agresivních mravenců. Při  teplotě kolem pětatřiceti stupňů

a vysoké vzdušné vlhkosti se z nás pot jen lil. Navzdory tomu

jsem se nemohl ubránit pocitu, jako bych se prodíral dávno

zarostlým a  zdivočelým zámeckým parkem. Jen tu a  tam

se  tyčil opravdu mohutný strom a  většinu porostu tvořily

menší stromky a křoviska. Šlo o sekundární les, který vyrostl

„Campement habituation“ v národním parku

Campo‑Ma’an. Využívají ho jak strážci, tak stopaři,

kteří pracují na přivykání goril lidské přítomnosti. ▷


– 12 –


– 13 –


– 14 –

na  místech vytěženého primárního lesa. I  v  něm však žijí

gorily nížinné a  u  jedné z  jejich skupin probíhá habituace,

tedy přivykání na lidskou přítomnost.

Smyslem tohoto mnohaletého procesu, který je u  goril

nížinných nesrovnatelně obtížnější než u goril horských, je

umožnit nejen jejich výzkum, ale  zejména k  nim přivést

turisty. Ti znamenají zviditelnění národního parku a příjem

pro  místní obyvatele. Je to jednoduchá matematika: když

budou gorily místním komunitám vydělávat, půjde je i zdejší

přírodu mnohem snáz chránit.

Konečně! Naši pygmejští průvodci začali zvláštním způso‑

bem pomlaskávat. Gorilí skupině, skryté v  porostu kdesi

nedaleko od nás, tak dávali najevo svou přítomnost. Prodírali

jsme se  houštím, abychom se  k  ní přiblížili, když se  ozvalo

hlasité gorilí zvolání. Pygmejové zamlaskali a  ukázali, ať

zůstaneme stát, dokud se  gorily neuklidní. Jejich habituace

v  Campo ‑Ma’an – na  rozdíl od  několika skupin na  trojmezí

Středoafrické republiky, Konžské republiky a  Ka merunu –

není ještě dokončena, a  třebaže probíhá lépe a  rychleji, než

se  čekalo, ukazuje nesmírnou náročnost tohoto procesu.

Podílí se na něm nejen pygmejští stopaři, jejichž role je zcela

zásadní, ale i široké zázemí dalších pracovníků. Logistika je

složitá a  drahá. Navíc se  strážci národního parku musí sou‑

středit právě na  oblast s  postupně habituovanými gorilami,

aby se nestaly oběťmi pytláků. Roky práce a mnohamilionové

Ne, to není snímek gorilího samce, o kterém

píšu. Tuhle fotografii jedné z habituovaných

campo‑ma’anských goril pořídila ve stejný

den Lucka Vejmelková. ▷


– 15 –


– 16 –

investice v  tvrdých a  nejistých podmínkách střední Afriky,

aniž by ke gorilí skupině doposud přišel byť jen jediný turista...

Jestli jsem někdy koketoval s myšlenkou, že by se Zoo Praha

mohla pokusit o habituaci goril v rezervaci Dja, pak v Campo‑

‑Ma’an jsem podobné úvahy rychle a navždy zavrhl.

Za  okamžik nám průvodci ukázali, že  můžeme jít. Ušli

jsme jen pár metrů a dál jsme pokračovali přikrčení. Z porostu

za  mohutným padlým kmenem, zpoza příkrovu větví, lián

a kořenů, se ozývaly zvuky vydávané gorilí skupinou. Stopař

šeptem znovu připomněl, že  tyto gorily ještě ne jsou úplně

přivyklé na přítomnost lidí, a pokynul mi, ať si lehnu. A tehdy

jsem za  padlým kmenem rozpoznal vyčnívající gorilí nohu.

V příšerných světelných podmínkách jsem se na ni pokusil

zaostřit teleobjektiv a několikrát jsem exponoval. Nato sto‑

pař zamlaskal a udeřil se do prsou. V tom okamžiku dosud

skrytý gorilí samec sklonil hlavu k  zemi, vykoukl zpoza

kmene a zvědavě, skoro bych řekl až pátravě, se na mě podí‑

val! Hleděli jsme si krátce do očí a pak jsem udělal ten jediný,

velmi špatný snímek.

Ano, je to nepoužitelná fotografie, ale  zachycuje jeden

z mých nejsilnějších zážitků s gorilami.


– 17 –

Světový den

luskounů naruby

Působilo to jako krutý výsměch.

V  sobotu 20. února 2016 probíhal Světový den luskounů

a  sociální sítě se  hemžily příspěvky o  nutnosti je chránit.

Všude možně po  světě, včetně pražské zoo, se  konaly akce,

které upozorňovaly na  nelegální obchod s  jejich masem

a  šupinami. A  u  silnice poblíž kamerunského městečka

Pouma, kudy jsme zrovna projížděli, visel na drátěném oku

ještě živý luskoun. Zoufalý pohled!

Luskouni, kteří jsou díky svým šupinám občas přirovná‑

váni k „oživlým smrkovým šiškám“, žijí v jižní Asii a v Africe.

Na  obou těchto kontinentech jsou nezákonně loveni a  kon‑

zumováni. Uvádí se, že každých pět minut je zabit jeden lus‑

koun a že jde o nejčastěji obchodovaná divoká zvířata.

Z  Asie přicházejí další a  další snímky desítek a  stovek

zmražených luskounů, které zabavila policie. Z  Afriky, kde

jsou luskouni rovněž vyhledávanou lahůdkou, ale  kde

pro takovýto druh obchodu s jejich masem nejsou technické

podmínky, se  dozvídáme spíše o  zabavených luskouních

šupinách. Ty skupují místní překupníci, od  nichž putují

Samostatný řád Pholidota – luskouni –

zahrnuje osm druhů, z nichž čtyři žijí v Africe

a čtyři v Asii. U kamerunského městečka

Pouma šlo o luskouna bělobřichého. ▷




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist