načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zničí nás klima, nebo boj s klimatem? - Václav Klaus

Zničí nás klima, nebo boj s klimatem?

Elektronická kniha: Zničí nás klima, nebo boj s klimatem?
Autor:

Nová kniha Václava Klause navazuje na jeho velmi úspěšnou „Modrou, nikoli zelenou planetu“. Jde o originální autorův pokus podělit se s čtenáři o to, co všechno se za uplynulých ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Cosmopolis
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 197
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0589-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Bývalý prezident vysvětluje základní myšlenky ideologie klimatického alarmismu.

Popis nakladatele

Nová kniha Václava Klause navazuje na jeho velmi úspěšnou „Modrou, nikoli zelenou planetu“. Jde o originální autorův pokus podělit se s čtenáři o to, co všechno se za uplynulých deset let ve světě na základě bezohledné indoktrinace lidí, mládeže a zejména dětí ideology klimatického alarmismu změnilo a jaké škody byly napáchány.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

VÁCLAV KLAUS

ZNIČÍ NÁS

NEBO BOJ S

KLIMATEM

KLIMA

Institut Václava Klause bylzaložen v roce 2012 jakoliberálně-konzervativní think tank. Navazuje

na – od roku 1999 existují cí –Centrum pro ekonomiku a politiku. Jeho

cílem je podpora myšlenek svobody

a volného trhu, obrana tradičních

hodnot a demokracie, stejně jako

politického a ideového odkazuprezidenta Václava Klause. Dneszesiluje nebezpečí, že ideové zápasy,

o nichž jsme se po roce 1989domnívali, že byly defi nitivně vyhrány,

budou současné a budoucígenerace vést znovu. Kolektivistické

ideje a sociální inženýrství,všudyřítomné snahy o potlačení lidské

a občanské svobody regulací života

jednotlivce i společnosti skryté pod

vznešeně znějícími hesly nových

ideologií a ismů se znovu prosazují

silou, proti níž zdánlivě není obrany.

Projekt Institutu Václava Klause,

think tanku s vlastní výzkumnou

studijní a publikační činností,semináři, konferencemi a dalšími akcemi

pro odbornou i širokou veřejnost, je

reakcí na tuto dnešní situaci.

Nová kniha Václava Klause navazuje

na jeho velmi úspěšnou „Modrou,

nikoli zelenou planetu“, která vyšla

česky v roce 2007 a dočkala seosmnácti cizojazyčných vydání.

Za těch deset let Václav Klaus své

přesvědčení, že přes masivnímanipulaci a propagandu údajného globálního

oteplování není ohroženo klima, ale

naše svoboda, nezměnil. Smyslem této

jeho nové knihy není převyprávění

knihy „staré“. Jde o originální autorův

pokus podělit se s čtenáři o to, co všechno se za uplynulých deset let

ve světě na základě bezohledné indoktrinace lidí, mládeže a zejména

dětí ideology klimatického alarmismu změnilo a jaké škody byly

napáchány.

Autor se detailně věnuje nejen souboji klimatického alarmismu

s myšlenkami lidské racionality a svobody ve sféře vědy, ekonomiky,

politiky i vzdělání, ale důsledky tohoto souboje posuzuje i v širších

společenských souvislostech.

Současná debata o globálním oteplování ubrala na své intenzitě

jen zdánlivě. I proto je třeba nejnovější knihu Václava Klausepovažovat za další cenný a inspirující příspěvek k obhajobě lidské svobody

před zelenou levicovou ideologií.

Václav Klaus je jednouz klíčových osobností české politikyuplynulého čtvrtstoletí. Jako ministr

fi nancí (1990–1992), jako nejdéle

sloužící předseda vlády v historii

naší demokracie od roku 1918 (1992

až 1997), jako předseda Poslanecké

sněmovny (1998–2002) a deset let

jako prezident republiky (2003 až

2013) zásadním způsobemovlivnil naši zemi. S jeho jménem jsou

spojeny nejvýznamnější historické

události tohoto období – především

ekonomická a společenskátransformace a rozděleníČeskoslovenska. Vzděláním ekonom, donucený

po roce 1968 opustit profesivědeckého pracovníka v Akademii věd,

celá léta své veřejné dráhy reflektuje společenské a ekonomicképroblémy doby jako autor desítek knih

a stovek článků a odborných textů.

Svými pevnými, jasně a ostřeformulovanými názory udával po celé

uplynulé období u nás tón veřejné

politické diskusi. Činí tak dosud,

dnes z institutu, který nese jeho

jméno.

ISBN 978-80-271-0589-2

Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz • www.cosmopolis.cz

ZNIČÍ NÁS KLIMA

NEBO BOJ S KLIMATEM VÁCLAV KLAUS


© Grada Publishing, a. s., 2017

Text © Václav Klaus, 2017


VÁCLAV KLAUS

ZNIČÍ NÁS

NEBO BOJ S

KLIMATEM

KLIMA


ZNIČÍ NÁS KLIMA, NEBO BOJ S KLIMATEM?

4

Obsah

Úvod ................................................. 7

KAPITOLA 1

Strašení globálním oteplováním nepřestává ............. 19

KAPITOLA 2

Diskuse ve vědě, resp. v klimatologii ................ 52

2.1 Porovnání dvou konkurenčních souhrnných zpráv .... 57 2.2 Souvislost mezi existencí CO

2

v atmosféře a globální

teplotou není centrálním bodem sporu ............... 63

2.3 Lidmi způsobený nárůst emisí CO

2

a z něj plynoucí

údajně ničivé globální oteplování: je to skutečně tak? ... 69

2.4 Je klimatickými alarmisty avizovaný růst teplot

opravdu nebezpečný? .............................. 89

KAPITOLA 3

Ekonomie a klimatický alarmismus ..................... 105

3.1 Ekonomie o nemoudrosti státu (a politiky)

a o přednostech tržního řešení ...................... 109

3.2 Nedopusťme jednostranné vidění, chování a jednání

státu a politiků (aneb dobré úmysly nestačí) .......... 116

3.3 Vzácnost, ceny a externality ........................ 127

3.4 Diskontování jako zásadní příspěvek ekonomie

k diskusi o globálním oteplování .................... 132


5

Obsah

3.5 Nezodpovědné zacházení s ekonomikou (a s životní

úrovní stamilionů lidí) jako důsledek klimatického

alarmismu ........................................ 143

KAPITOLA 4

Klimatický alarmismus jako součást nové,

k totalitě mířící ideologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

4.1 Environmentalismus není láska k přírodě,

ale nové politické náboženství ...................... 155

4.2 Malé dějiny environmentalismu ..................... 165

4.3 Hlavní propagátoři environmentalismu .............. 171

a) Role vědců ..................................... 171

b) Role „podvědců“, odborně se tvářících aktivistů

environmentalistických NGO .................... 175

c) Role politiků ................................... 177

d) Role médií ..................................... 181

e) Role výchovného a vzdělávacího systému ......... 184

f) Role byznysu .................................. 187

g) Role veřejnosti (těch ostatních) .................. 190

Závěr ................................................. 193



7

Úvod

Úvod

Čas plyne poměrně rychle. Od vydání mé knihy Modrá,

nikoli zelená planeta

[1]

, která měla podtitul „Co je ohroženo:

klima, nebo svoboda?“ uplynulo už více než deset let. Tato

kniha se dočkala celkem 18 cizojazyčných vydání, což pova‑

žuji za velký a nečekaný úspěch, protože se jednalo o knihu

politicky zcela nekorektní a  politickým establishmentem

prakticky na celém světě odmítanou. I to je potvrzením toho,

že ne všichni přijali za své náboženství klimatického alarmi‑

smu. Své názory na toto téma jsem za uplynulých deset let

nezměnil, ale považuji za potřebné říci k tomu něco dalšího,

a to na základě desetiletého prožitku masivní a bezohledné

indoktrinace lidí a  hlavně dětí ideology klimatického alar‑

mismu. Je třeba něco zopakovat, něco doplnit, něco vyargu‑

mentovat lépe.

Mé tehdejší poselství, jak ukazoval podtitul knihy, bylo

naprosto nekompromisní: ohrožena je lidská svoboda, kli ­

ma je v  pořádku. Tento výrok mi klimatičtí aktivisté nikdy

1 Klaus, V., Modrá, nikoli zelená planeta, Dokořán, Praha, 2007. Druhé, rozší‑

řené vydání se stejným názvem bylo vydáno v roce 2009.


ZNIČÍ NÁS KLIMA, NEBO BOJ S KLIMATEM?

8

neodpustili a asi nikdy neodpustí. Přesto na něm trvám i dnes.

Neméně rezolutní byla i má druhá hlavní teze: nepokoušejme

se klima řídit. Ani to se demiurgům dnešního světa nelíbilo,

protože oni chtěli klima – a prostřednictvím boje s klimatem

nás všechny – řídit. Připomínal jsem jim (i  nám všem) staré

známé komunistické heslo „poručíme větru, dešti“, kterému

jsme se i  tehdy smáli, a  varoval jsem před podobnými, jak‑

koli vznešeně či  bohulibě se tvářícími pokusy. Nejsou ničím

jiným než variantou původního poroučení větru a  dešti, ale

v  moderním převleku a  s  ještě hrozivějšími dopady na naše

život y.

Svět se  tímto mým varováním v  žádném případě neřídil, což jsem samozřejmě nemohl ani vteřinu očekávat. Tak sebe‑ vědomý a  ambiciózní nejsem. Chtěl jsem „pouze“ některým – environmentalistickou propagandou svedeným, ale stále ještě racionálním argumentům naslouchajícím – lidem po ­ otevřít oči. Snad tuto svou roli má tehdejší kniha splnila.

V této nové knize, která není převyprávěním knihy staré, se pokusím zamyslet nad tím, co všechno se za uplynulých deset let změnilo, i když musím předeslat, že mám strach, že se toho změnilo málo – a když, tak spíše k horšímu. Environmen‑ talistické propagandě bylo za  toto desetiletí do značné míry uvěřeno. Fenomén lidmi způsobeného globálního oteplování

Úvod

je dnes většinou považován za  nepopiratelný fakt, i  když si

z toho mnozí nic nedělají. Chybí osobní autentický strach, ale

něco na tom asi bude, když o tom všechny autority tak hlasitě

mluví. Je to považováno za fakt i  přesto, že se žádná nová

statistická data neobjevila, klimatologové s žádnými novými,

průlomovými argumenty nepřišli a globální teploty téměř na

dvě desetiletí přestaly růst.

Mediální četnost debaty o  globálním oteplování (dnes už se raději říká o  klimatických změnách

[2]

, protože průměrná

globální teplota ne a ne pravidelně a nepřerušovaně růst) sice

výrazně ustoupila, ale je to spíše proto, že už se hlavní bojov‑

níci na obou stranách vyčerpali, jsou z marných sporů unaveni

a nebaví je to. Někteří kritici klimatického alarmismu dokonce

na toto téma rezignovali, neboť to vedlo k jejich profesnímu,

někdy i  osobnímu ohrožení či diskreditaci. „Vyčerpala se“ už

i veřejnost, a o toto téma ztrácí zájem.

Není to překvapující. Mám tendenci vždy a všude připo‑ mínat ekonomy za jeden z nejdůležitějších považovaný zákon tzv. klesajících mezních výnosů, který platí pro všechny eko‑ nomické (i  neekonomické) aktivity a  jevy a  který jistě platí 2 Kdosi mi nedávno vtipně řekl, že největší klimatickou změnou je koupit si

domů klimatizaci.


ZNIČÍ NÁS KLIMA, NEBO BOJ S KLIMATEM?

10

i  v  tomto případě. Toto zmenšení zájmu však pro ty z  nás,

kteří považujeme klimatický alarmismus – a na jeho základě

prováděné politické i  ekonomické zásahy do přirozeného

běhu světa – za vážné ohrožení lidské svobody, není žádným

vítězstvím.

Vzpomínám si, jak jsem před pěti lety v  Chicagu na  kon‑

ferenci pořádané The Heartland Institute

[3]

, která probíhala

současně se summitem NATO, polemizoval s  názorem, který

byl na této konferenci téměř dominantně, pro mne však pří‑

liš lehkomyslně zastáván. Řadou řečníků z  celého světa tam

bylo opakovaně argumentováno, že obhájcům alarmistické

doktríny lidmi způsobeného, svým rozsahem nebezpeč­

ného globálního oteplování došly argumenty. Zastával jsem

názor opačný. Tvrdil jsem, že to spíše vidím tak, že klimatičtí

aktivisté získali dojem, že definitivně vyhráli. Proto se už

veřejné debatě na toto téma věnují méně. Abych to upřesnil:

někde a v něčem snad vyhráli, někde a v něčem určitě nevy‑

hráli, ale poměr výsledků těchto soubojů byl v  mediálním

světě, tedy ve veřejné diskusi, mimo jakoukoli pochybnost

výrazně v jejich prospěch.

3 The Heartland Institute’s  Seventh International Conference on Climate

Change, Chicago, Hotel Chicago Hilton, 21. květen 2012.


11

Úvod

Určitě nevyhráli v  blogosféře, kde zatím stále ještě domi‑ nuje lidská svoboda. Tam prohrávají dnes stejně, jako prohrá‑ vali před deseti lety, ale definitivně (alespoň pro představitel‑ nou a mne zajímající budoucnost) vyhrávají v tisku, rozhlase a televizi. (Mluvím ‑li o mne zajímající budoucnosti, naznačuji tím, že mi jde o  vyvážený vztah přítomnosti a  budoucnosti, ne o jednoznačnou preferenci budoucnosti, jak to dělají klima‑ tičtí alarmisté – o tom více v části 3.4 při diskusi o velikosti diskontní sazby, která je klíčovým parametrem všech  klima‑ tologických modelů.)

Určitě také vyhráli ve sféře politiky jak na národní, tak nadnárodní úrovni. Politici v důsledku toho v průběhu dese‑ tiletí bez velkého odporu prosadili v  parlamentech i  vládách hospodářsko ‑politická a  technicko ‑organizační opatření, která jsou věrnou kopií návrhů environmentalistických akti‑ vistů a  propagandistů. Neznám jediný opačný případ. Dílčí úspěchy v  některých zemích (např.  v  Austrálii) byly pouze dočasné. Uvidíme, co se podaří Trumpovi.

Vyhráli – a to považuji za naprosto zásadní (a bohužel za smutné a  tragické) – zcela a  jednoznačně ovládnutím školní výuky, výchovy a  vzdělávání mladých generací prakticky na celém světě. Zelená ideologie a tato její extrémní odnož (klima‑ tický alarmismus) jsou servírovány našim dětem a vnoučatům ZNIČÍ NÁS KLIMA, NEBO BOJ S KLIMATEM? 12 jako nesporné pravdy – a ti je také jako nesporné pravdy berou. Rodiče se tomu příliš neprotiví, neboť nemají silný názor (jsou do značné míry i oni sami svedeni z cesty) a nemají (a nesnaží se mít) dostatečné argumenty. Vrátím se k  tomu v  kapitole  1 při diskusi o knize australského geologa Iana Plimera.

Rozsáhlým systémem dotací a  subvencí byl „polapen“

i  byznys, od kterého bychom očekávali, že bude hájit ele‑

mentární tržní principy. Opak je pravdou. Nehájí je. Brzy

po chopil, že se vyplácí věnovat se nikoli produkci nejefek‑

tivnějších, nejproduktivnějších, nejlacinějších a hlavně nejžá‑

danějších výrobků (spotřebních předmětů, strojů a zařízení),

ale  výrobků vůči CO

2

(a  skandalizací hrozícím alarmistům)

údajně přátelským.

Byznys byl „přesvědčen“ nikoli argumenty, ale penězi – státními dotacemi (nedobrovolně financovanými odběra‑ teli energií) – a úsilím zbavit se smrtící státní regulace. Brzy pochopil, že se zisk dá maximalizovat nejrůznějšími způsoby. „Zelené“ produkty jsou díky státním dotacím ziskově velmi výnosné (na vlastní oči to u  nás každý vidí např.  na žlutých lánech řepky, která se stala tak oblíbeným produktem českého zemědělství).

Diskuse ve vědě – v klimatologii a ve vědních disciplínách, z nichž klimatologie vychází – je už dávno někde jinde. Mluvím

Úvod

o vědě, tedy o skutečné vědě, nikoli o aktivitě vědě se podo­

bající, která jako na běžícím pásu produkuje výstupy, jež jsou

na zakázku vytvářenou obhajobou klimatického alarmismu.

Tomu nejde o klima, ale o potlačení lidské svobody.

Věda v  minulosti nastolila jednu silnou vědeckou hypo‑ tézu – vliv koncentrace CO

2

na průměrnou teplotu na Zemi –

a zacházela s ní jako s jakoukoli jinou. Pokusila se ji testovat.

To přineslo dílčí výsledky, ale i nevýsledky. Ve vědě to není tak

jednoznačné, jak tvrdí Al Gore, Rajendra Pachauri, Nicholas

Stern a  mnoho dalších celebrit mezi klimatickými alarmisty.

Tito lidé, ne vědci, k tomu přidali ještě doplňkovou hypotézu

o  naprosté dominanci lidmi způsobených emisí CO

2

na kon‑

centraci CO

2

v atmosféře, ač zastoupení CO

2

v atmosféře kolísá

i  bez vlivu člověka, a  tím o  přímém vztahu emisí CO

2

a  prů‑

měrné teploty na Zemi.

Tato diskuse (či ideový souboj) se odehrává v  prostoru, který je dobře znám ekonomům a dalším společenským věd‑ cům. Nenacházíme se ve světě kontrolovaného experimentu a nejsme v situaci, kdy se snadno splní podmínka ceteris pari‑ bus. Data jsou v  těchto disciplínách navíc často nekvalitní a  nespolehlivá. Změřit průměrnou teplotu v  průběhu dne ve městě velikosti  Prahy je nesmírně obtížné, na celé planetě nemožné. Jsou navíc k  dispozici pouze velmi krátké časové ZNIČÍ NÁS KLIMA, NEBO BOJ S KLIMATEM? 14 řady, z nichž se dá jen velmi riskantně extrapolovat na dlouhé období.

[4]

Přesto se klimatologové, resp. představitelé této interdisci‑

plinární – já bych řekl – doktríny (spíše než vědy) chovají jinak.

V  oboru, který není vědou v  úzkém či standardně definova‑

ném slova smyslu, extrapolují na desetiletí a staletí dopředu.

Nevěřím, že je možné brát jejich „odhady“ (prezentované jako

nesporná fakta) vážně.

[5]

Kvalitě klimatického modelování se budu podrobněji věno‑

vat v kapitole 2. Přesto chci už teď říci, že ekonometr ve mně,

který ví, co znamená trpělivě hledat stabilní (a statisticky vý ‑

znamnou) hodnotu jednoho jediného parametru v té či oné rov‑

nici, při studiu klimatologických textů často nevěří svým očím.

Nejčastější hantýrkové slovo klimatologických modelářů

je „kalibrace“ parametrů (česky řečeno následná úprava

4 Téměř dvě desetiletí jsem se zabýval ekonometrií, ale poslední čtvrtstoletí

už to nedělám. Přestal jsem na počátku devadesátých let, kdy systémovou

změnou od jednoho typu ekonomiky k  druhému (po pádu komunismu)

přestaly mít dlouhé časové řady ekonomických veličin jakýkoli smysl. Pod‑

mínka ceteris paribus (all other things are equal) přestala platit. Něco o tom

po technické – statistické a pravděpodobnostní – stránce vím. 5 Jeden ze čtenářů rukopisu knihy mi napsal, že kdyby jen extrapolovali, tak

by to bylo dobré – na základě měření za posledních 40 let by jim vyšlo zvý‑

šení teplot o 1,5 °C za celé 21. století. Oni předvídají daleko více, dvojnáso‑

bek.

Úvod

empirickou analýzou získaného parametru s  cílem, aby výsle‑

dek vyšel tak, jak si modelář představuje, že je to správně).

To je něco, co si zástupci jiných, skutečných vědních disciplín

nedovedou představit. Samozřejmě že data leckdy chybějí, nebo

jsou velmi „měkká“, i v jejich disciplínách, ale ani v té – tvrdými

vědními disciplínami – za měkčí vědu považované ekonomii by

nikoho nenapadlo „odhadnout“ velikost parametru jako prů‑

měr názorů odborníků či kolegů. (A to si o velkých makroeko‑

nometrických modelech, jejichž příkladem je model používaný

naší centrální bankou, myslím své – nikoli to nejlepší.)

Je evidentní, že nejsme na poli vědy. Doktrínu lidmi způ‑

sobeného globálního oteplování uchopili politikové, novináři,

ideologové, lobbisté, rent ‑seekers

[6]

. Ti diktují – občas i zdráha‑

jícím se, ale často na objektivitu v zájmu jiných „efektů“ zapo‑

mínajícím – vědcům, jak mají výsledky klimatologických

modelů vypadat. Protože je to politikum, ne ­li víra (nebo

téměř náboženství).

Za uplynulých deset let se v této problematice leccos událo.

Byly popsány tuny papíru. Konaly se stovky konferencí. Točily

se zcela zkreslené a zavádějící filmy. Měnily se učební osnovy.

6 Vím, že se u nás občas používá překlad pojmu rent ‑seeking jako dobývání

renty. Já se s tím však nemohu smířit.


ZNIČÍ NÁS KLIMA, NEBO BOJ S KLIMATEM?

16

Zakázaly se různé typy elektráren. Životní úroveň lidí byla

drastickými zásahy snížena. Ale ideový spor zůstal na stejném

bodě jako před deseti lety.

Za deset let došlo i k velkému posunu v Evropské unii, který byl zcela ve směru oslabení diskuse (a oslabení demokracie) a vítězství politické korektnosti. Tato, na první pohled věcně bezobsažná, ideologie se stala úspěšným nástrojem k  prosa‑ zení názorů panujících levicových, progresivistických politiků (a jejich rádců). Politická korektnost nemá věcnou podstatu, jejím jediným základem je apriorní útok na staré, tradiční, většinové, konzervativní, status quo obhajující, na jakou­ koli novinku nenaskakující myšlení. Je apriorním útokem na myšlení, které je založeno na víře ve standardní demokra‑ cii, ve  státem co nejméně omezovanou svobodu jednotlivce, v  rozum většiny obyčejných lidí oproti jakémusi mimořád‑ nému moudru vyvolených (většinou sebou samými) jedinců.

Údajné ničení přírody přirozeným chováním a  přirozený‑ mi aktivitami lidí je jednou z hlavních tezí politicky korektní pseudoavantgardy těch lepších, dále vidících, trávu růst slyší‑ cích, s ledními medvídky v Arktidě soucítících jedinců. Všech těch Halíků, Dienstbierů, Marksových – ale tímto způsobem zbytečně vyznamenávám tuto spíše náhodnou trojici. Asi bych měl ještě říci Obamů, Merkelových, Schulzů.

Úvod

V této knize se nebudu věnovat dalšímu zásadnímu tématu

dnešní doby, kterým je Evropská unie a její zvrat, který nastal

v průběhu posledního desetiletí přijetím Lisabonské smlouvy.

Všemi svými silami jsem se tomu snažil zabránit. O tom více

v  mých knihách Evropská integrace bez iluzí a  Stěhování

národů

[7]

. Zmíněno musí být aspoň to, že centralizace roz‑

hodování, touto smlouvou umožněná, je jednou z  význam‑

ných  příčin tak snadného šíření apokalyptické doktríny glo‑

bálního oteplování Evropou.

Mnoho z  těchto věcí jsem diskutoval již ve své Modré,

nikoli zelené planetě a nevidím nic skutečně významného, co

bych právě teď měl ve svých názorech změnit, co bych dnes

viděl jinak. Trochu se však posunul způsob a styl argumentace

a i příroda nám za těch deset let leccos „vyvedla“. Přes výrazně

rostoucí emise CO

2

od konce devadesátých let minulého sto­

letí průměrná globální teplota téměř dvě desetiletí nerostla.

O  tom všem se pokusím napsat v  textu, který by mohl

být v  duchu Dumasových Tří mušketýrů nazván O  globál­

ním oteplování po deseti letech. V  první kapitole zkusím

7 Klaus, V., Evropská integrace bez iluzí, Euromedia Group,  k.  s. – Knižní

klub, Praha, 2011. Klaus, V., Weigl, J., Stěhování národů – Stručný manuál

k pochopení současné migrační krize, Olympia, Praha, 2015.


ZNIČÍ NÁS KLIMA, NEBO BOJ S KLIMATEM?

18

zrekapitulovat, co se za těchto deset let v této věci dělo kolem

mne (a se mnou). V druhé kapitole je rozebírána diskuse v kli‑

matologické disciplíně či doktríně (zdráhám se říci vědě). Ve

třetí kapitole diskutuji podrobněji ekonomické aspekty této

problematiky a ve čtvrté její širší politické, ideové a světoná‑

zorové souvislosti.


19

Strašení globálním oteplováním nepřestává

KAPITOLA 1

Strašení globálním oteplováním

nepřestává

S plynutím času se sice téměř plynule vynořovala témata jiná,

ale  toto téma zůstávalo. Tato kapitola není pasivním výčtem

mých aktivit, ale nestandardní cestou, jak „nasvítit“ problém

z různých stran.

Začít bych měl asi svou aktivitou politickou (v užším slova

smyslu, neboť politickou aktivitou v  širším slova smyslu je

prakticky veškerá veřejná činnost prezidenta i exprezidenta).

Prezident podle české ústavy nemá příliš nástrojů „přímé akce“.

Nejdůležitější z nich je institut prezidentského veta.

[8]

(Prezi‑

dent by se např.  mohl také zdráhat jmenovat ministra život‑

ního prostředí, ale to mi – v  konkrétním případě chatrných

vládních koalicí uplynulého desetiletí – nebylo umožněno.

Role ministra Bursíka byla mimořádně negativní, nemělo by

se na to zapomínat.)

8 V lednu 2017 byla vydána – v redakci L. Jakla – knížka Veta prezidenta Vác‑

lava Klause, publikace č. 32/2017, Institut Václava Klause, Praha, 2017.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist