načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zmizení doktora Fausta - Petr Vyhlídka

Zmizení doktora Fausta

Elektronická kniha: Zmizení doktora Fausta
Autor:

Rádoby vtipná téměř detektivka. Postrádá se doktor Faust. Ne ovšem onen hypotetický renesanční mág, ale konkrétní pražský spisovatel. Jsou za jeho zmizením důvody příbuzní, které ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  29
+
-
1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Petr Vyhlídka
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 82
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Rádoby vtipná téměř detektivka.
Postrádá se doktor Faust. Ne ovšem onen hypotetický renesanční mág, ale konkrétní pražský spisovatel. Jsou za jeho zmizením důvody příbuzní, které je třeba nečekaně navštívit, nehoda, nebo dokonce tajné služby? To přátelé, kteří Faustovu nepřítomnost odhalili, netuší. Každý má svou teorii.
A aby toho nebylo málo, dochází k dalšímu zmizení, a i to se týká Josefa Fausta.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Petr Vyhlídka

ZMIZENÍ

DOKTORA

FAUSTA

www.fext.cz


copyright © Petr Vyhlídka 1987, 2001

cover art © Petr Vyhlídka

toto vydání: leden 2015

Upozornění pro čtenáře:

Této knize se nedostalo redakční úpravy, pročež všechny hrubé chyby

i jiné gramatické prohřešky, stejně jako nudný děj a neoriginální

nápady padají jen a jen na autorovu hlavu.


kapitola první

Bouchly dveře. Do výčepu se vřítil unikátní frajerJaroslav Majer, vypadal rozháraně a především značněneseriózně, což je v případě této opory místních vědeckých kruhů úkaz zvláštní, ba přímo precedentní – pokud sipamatuji, tak naposled se v podobném stavu nacházel před hezkou řádkou let na gymnáziu, když zjistil, že mu někdo uzmul veškeré taháky, pečlivě připravené na za pět minut nastávající maturitu písemnou.

„Víte, co se stalo?“

Slušnost zdraviti při příchodu zřejmě mezi pozdějšíabsolventy Karlova učení nepronikla.

„Bůů.“

„Víte co se...“

Seznal, že je pozornost obrácena na něj, Mirčinozabučení přeslechl, stačil mu houf vzhlížejících obličejů.

„Zmizel Faust.“

Vzhlížející obličeje nasadily nechápavé výrazy. Ne, tohle nebyla zrovna zpráva, která by nás dokázala vyvést z míry, natožpak zvednout ze židlí. To, že Faust mizí, jenarosto normální věc, ten člověk vlastní rozsáhlé a početné příbuzenstvo, rozlezlé po všech končinách zemí Koruny české, jakožto po bývalých koloniích. A občas, jak rodinné vztahy velí, je jezdí navštěvovat. Většinou bezohlášení.

„Zřejmě se koná zabíjačka v Prostějově,“ usoudila Mirka a chystala se vrátit k načatému hovoru. Majer senedal.

„Jenže nenechal klíč u domovnice, což dělá úplněvždycky,“ našel konečně volnou židli a vtlačil se mezi nás. „A to nejni všecko.“

„Zmizela i domovnice,“ snoval jsem fabuli příběhu.

Majer se nenechal vyvést z míry.

„Ve stropě má díru!“

Ztichli jsme, protože tohle už za pozornost stálo.

Je načase zvolnit tok vyprávění a představit aspoňněkterého z aktérů tohoto tak slibně se rozvíjejícího příběhu. Nezačnu ničím a nikým jiným, než osobou vypravěčovou, jež stává se v tento okamžik personou numero uno, neboť jen ona může cosi vysvětlit, něco opomenout a soustředit posluchačovu pozornost na věci podstatnější. Tím vyravěčem jsem tedy já a jedinou kvalifikací pro tentozločin je absolutní nestrannost. A protože nic víc zajímavého na mé osobě není, přejděme raději k dalšímu bodu.

Faustův dům – čímž není myšlena ona staroměstská kulturní atrakce, nýbrž letitý vinohradský činžák, je možná dosti zchátralý, ale stropní defekt by tu byl – vyjma pádu meteoritu – přece jen vyloučen. A protože Majer by nikdy neřekl Má ve stropě díru, bez toho, že by dotyčný otvor viděl, museli jsme prostě věřit.

„Vodnes‘ ho čert,“ ozval se od vedlejšího stolunovopečený důchodce Vodrážka, který obvykle naše sezeníodposlouchával. Stejně jako my jsme měli v útulné hospůdce vyhrazený stůl u okna, na který nezištný dobrák Fajfr už léta pokládá vlastnoručně psanou cedulku RESERVÉ, tak i Vodrážka okupuje nejméně jedno geologické období jednu jedinou židli, do jejíhož opěradla kdysi v nestřežené chvilce vyryl nožem nápis VODRÁŽKOVO REZERVÉ. Tehdy to sice Fajfra vyvedlo na nějaký čas z rovnováhy, ale protože Vodrážkova příkladu nikdo nenásledoval,přestal po čase nadávat a jen občas důchodci pohrozilodsunem bez návratu.

„Dědku,“ zpražil ho pohledem Karel, „Jednak seneposlouchaji cizí rozhovory a za druhý, čerti nejsou.“

„Vyhynuli,“ snažila se o kompromis Jana, kterározpoznala symptomy začínající vleklé a zavádějící debaty.

„Ani jedno, ani druhý,“ odsekl Vodrážka, „Nevyhynuli a jsou. Já bych vám moh‘ vykládat, vy vědecky vzdělaná inteligence.“

Občas nás tak tituloval, nezapomínaje dodat, že on jeinteligent od přírody a nepotřeboval na to žádné školy.

„Nechcete nám snad tvrdit, že jste nějakýho potkal,“ ušklíbl se Majer. Dělat to neměl. Vodrážka si přisunulžidli, vynutil si místo u stolu a vecpal tam svůj půllitr.

„Logicky, nedochůdčata, logicky. Co vás na těchškolách učej‘? Když se někdo jmenuje Faust, tak je evidentně předurčenej k tomu, aby ho odnes čert, ne? A když někoho musí zákonitě vodnýst čert, pak čerti existujou.“

„Takže nositel jména Einstein musí zákonitě dostatNobelovu cenu, i kdyby pěstoval ředkvičky?“

„Třeba dostane. Malej příklad, mládeži. Takový jméno Burian je kupříkladu srostlý s kumštem. Vezměte si to: Vlasta Burian blahý paměti, E. F. Burian, Zdeněk Burian, Jan Burian. Herec, muzikant, malíř a zase muzikant. To vám nestačí?“

Stačilo. V tu chvíli nám totiž došlo, že si z nás dělá legraci. A bavil se přitom docela dobře.

„Zatracenej dědku!“ vyjel Karel.

„No no. Dobře, tak čerti neexistujou. Leda tak duchové, ale to je vo něčem jiným...“

„Ani duchové,“ nedal jsem se pro změnu já.

„Jak se to vezme,“ namítl Vodrážka. „Četli jste Součka? Jo, já zapomněl, pro pány vědátory je to fantasmagorie.“

„Tak to zase ne!“ zamračil se Karel, který kromě vědeckých publikací nečetl nic jiného než spekulativní spisy a ve volných chvílích se rád hádal s docentem Křivým, skeptikem non plus ultra a Karlovým pravým opakem.

„No tak co třeba etiäinen?“ nadhodil důchodce, trefil správnou přehlásku i Karla, který návnadu okamžitě lapil.

„To nejsou duchové, to je... to je...“

„Je jedno, jak tomu budu říkat. Když si řeknu, žeexistuje bůh a náhodám budu říkat boží zásahy, tak pro mě bude bůh existovat.“

„Bůh neexistuje,“ ozval se antiteista Majer, další Vodrážkův zásah.

„To bylo přirovnání.“

„Jen jestli. Bůh i duchové jsou nesmysl,“ odsoudil Vodrážku Majer a zamával na Fajfra, dožaduje se piva. Karel rozvinul myšlenku o laponských zjeveních jakožto bioplasmatickém duchovnu, Majer spustil říznou filipiku proti pověrám, jež zdržují vědeckotechnickou evoluci a tahají lidstvo do bahna tmářství, věčná opoznice Mirka se také nedala. Za chvíli se dohadoval – pěkně každý o svém voze – celý stůl. Jen já mlčel a Vodrážka, kterému sepovedl pěkný rozvracečský zásah, se usmíval. Nad tím vším požadoval hromovým hlasem Fajfr informaci o tom kdože chtěl to pivo, pročež byla senzační novina o zmizenídoktora Fausta odsunuta na pozdější dobu.

Jako neaktuální informace pak zapadla v zapomnění, takže se vlastně vůbec nic nestalo.

kapitola druhá

Výzkumný ústav v němž Karel, Mirka, Jana a Jarda Majer pracují a do něhož jsem kdysi mínil proniknout i já, patří mezi reliktní pracoviště Akademie věd. Sídlí vněkolika suterénních místnostech, je dokonale zapomenutministerskými úředníky i nadřízenými orgány a zabývá se exobiologií. Oni tomu sice říkají jinak, ale pro mně je to exobiologie jako řemen. V laboratoři, která je jádrem podzemních prostor, mají akvárium s nedýchatelnouatmosférou naší spanilé sousedky Venuše, o jejíž napodobení se snažili několik předchozích let, a tu teď krmípozemskými řasami, nazývajíce to řízenou panspermií. Pyšní se svým podle všeho světovým prvenstvím a když je nikdo neposlouchá, nazývají se potomky Arhenniovými. Právě švédský učenec Svante Arrhenius totiž s teorií panspermie před mnoha a mnoha lety přišel.

Tak vidíte, ani v myšlence nejsou původní.

Občas jsem, k velké nelibosti Velkého šéfa Vrchoty, tvrdícího, že nosím smůlu a snažícího se mě okamžitě po odhalení vyhostit, obšťastnil ústav svou přítomností.Antipatie Velkého šéfa k mé osobě jsou ovšem mnohem přízemnější a nízké, leč neventiluje je a hranou pověrčivostí proti sobě popouzí Majera.

Když jsem den po Faustově zmizení vstoupil do ústavní kafárny, prokouřené místnosti, určené pro krátké siesty unavených vědeckých pracovníků a pro styk s plebejskou veřejností, srazil jsem se s elegantním mužem. Vonělexkluzivním parfémem a hodlal vejít do dveří zároveň se mnou, dle českého zvyku nedávaje přednost.

„I'm sorry,“ omluvil se, aby tím prozradil zcela netuzemský původ, „I'm looking for Mr. Davidek. Don't happen to be he?“

„No, I'm not. My name is Peter Vista,“ chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že se na půdě ústavu objevil cizinec a že mu jako oběť vyslali Karla, který angličtinou vládlnejlépe.

„Jmenuji se Richards. Franklin Richards,“ představil se a vzpomenuv pověsti rodného Albionu, nechal mě konečně projít. A Angličan to byl nepochybně, má profesorka tohoto jazyka nás odmítala krmit amerikanismy a hustila do nás čistý Oxford, aby pokročilé studentypřiučovala cockneyské i modernější londýnštině. Mám tak na rodáky z metropole nad Temží sluch.

Kafárna byla prázdná. Usedl jsem na židli a v rámci boje proti kouření jsem začal přežvykovat mátovoužvýkačku. Pan Richards chvíli nerozhodně postával, asi mu dřevěné židle a odřená deska rozklíženého stolunepřipadaly příliš honosné, ale pak si sedl také, všiml si nevysypaného popelníku na stole, zalovil v kapse tvídu a vytáhl doutník ráže Tlusté Berty. Už víte, kdo z aktérůnásledujícího rozhovoru je hodný chlapec a kdo padouch?

Rozhodně nezačal o počasí, ve světle osmdesátiwattové žárovky to jaksi ani nejde, pokud nepatříte do početnérodiny ještě nepřejetých krtků a nechcete si poklábosit skolegou z vedlejší štoly o vlhkosti okolní hlíny.

„Též pracujete v tomto ústavu?“ vypálil od boku.

„Ne,“ odvětil jsem, zastaviv přípravy k vyfouknutíbubliny.

„Novinář? Kvůli interview?“

„Ne,“ Ó nikoliv, má krásná paní, na tyhle otázky měnedostanete.

„Kolega z jiného ústavu? Konkurence?“

„Ne,“ Celej říčnej, čéče, jak dlouho to vydržíš?

„Ach tak, poslíček.“

Naštěstí se v ten moment otevřely dveře a prošla jimi Jana, doprovázená vytouženým Karlem. Představil jsem je a Karla přenechal panu Richardsovi.

„Copak dělá vaše Venuše?“ zacvrlikal jsem líbezně na kamarádku. Opřela se o stěnu, ruce zastrčila do elegantně tmavého pláště a přes mé rameno sledovalakonverzujícího Karla.

„Žádné výrazné změny, človíčku,“ prohlásila po chvíli, když si uvědomila, že mluvím na ni. Navoněný Ostrovan zřejmě dělal větší dojem.

„Zkoušeli jsme alkalitu na bé sedmnáct, negativní,potom taky mikrospóry šestadvacet a xenosterilituinvenčního řetězce pro polarineligenční sekvence. Jo, a Vrchota přijechal z napůl utajované konvence SETI, pročež máme pro dalších několik let výzkumnej program.“

„Faust se nenašel?“

„Volala jsem po všech příbuznejch, o kterejch námprozradil, že mají telefon, a že je můžeme obtěžovat. Dostala jsem od nich moře dalších tipů, ale nic. Nikde se neobjevil.“

„Asi ho fakt odnes‘ čert.“

Pokrčila rameny. Karlovi se mezitím podařiloAngličana zlikvidovat.

„Asi nějakej špion, lidi,“ řekl, když za Richardsemzaklaply dveře.

„Agenti z Harvardu?“

„Dost možná. Ale ne, jen se hodně divně vyptával na ústav. Vůbec ničemu nerozumí, i když Vrchotovi tvrdil, že je od řemesla taky biolog. Zopakoval jsem mu tyslátaniny, který ti napovídala Jana a on jen moudře pokyvoval.“

„Všimla jsem si,“ děla xenosterilita polariniteligenční sekvence, „Zbaštili to oba. Ale když Petr řekl Faust, tak ten človíček nějak ožil.“

„Třeba mu to něco připomnělo,“ mávl Karel rukou.

Ale já na Janin pozorovací talent dal. Přes slovní mlžení, jímž zastírala neschopnost sinic a chlorel učinit ústavní akvárium životadárným, bylo tohle děvče přece jen zkušenou matadorkou výzkumu. A pozorování patří k biologickým přednostem.

Na dveře mé představivosti zaklepala další záhada.

Faustovo spojení s tajemným panem Robertsem.

kapitola třetí

Faustovo zmizení nám přece jen nedalo spát. Uplynuly tři dny, díra ve stropu nezmizela a ani příbuzenstvo, zněhož Jana zorganizovala další pátrací skupinu, nic nezjistilo, nic nevědělo. Nevyšel ani můj tajný tip – totiž dotaz v nakladatelství, jež Faust pravidelně zásoboval svýmispisy. Oskar Novák, spisovatelova pravá ruka, se domníval, že Faust je zalezlý doma a buší do psacího stroje, aby splnil, co jemu osobně a proti podpisu honorářové účtárně slíbil a stvrdil. Nerozmlouval jsem mu to.

Navečer jsme se, jako obvykle, sešli u našeho stolu ve Fajfrově hospůdce. Řeč samozřejmě začala vířit kolem Fausta, záhada posledních dní nás zcela pohltila, jenže netrvalo dlouho a dostali jsme se od tajemných zmizení k jemným finesám asijských kuchyní. Konverzace se nás na téma neptala.

Usínali jsme v poklidném rozhovoru o ničem a svět se zdál býti převelice růžovým a plynulým místem k bytí, když se podruhé v tomto příběhu rozletěly táflované dveře Fajfrova útočiště pro žíznivé a dovnitř vpadl, následován pohoršeným pohledem pana hostinského...

Ne, Majer tentokrát seděl s námi. Pro změnu to bylKarel, vyvalený, udýchaný a jako vždy roztěkaný.

„Vážené sezení,“ prohlásil, sotva popadl dech azkonfiskoval nejbližší (moje) pivo: „Bermudský trojúhelník je překonán.“

„Na Vltavě zmizela loď?“

„Taky?“ zeptal se posel záhadných zpráv.

„Ne?“

„Vodrážka zmizel!“

„Uklidni se, Karlíčku,“ pohladila ho Jana po hlavě.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist