načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zmizela v mlze - Michaela Klevisová

Zmizela v mlze
-15%
sleva

Kniha: Zmizela v mlze
Autor:

Tajemný příběh z malé norské vesničky za polárním kruhem, kde dochází k podivným úmrtím. Na místě se nachází kriminalista Josef Bergman, který zde původně chtěl trávit očišťující dovolenou, ale nakonec mu nezbyde než se do případu zapojit také.
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  269 Kč 229
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2% 90%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-08-15
Počet stran: 336
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 334 stran
Vydání: Vydání první
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-33
ISBN: 9788026709091
EAN: 9788026709091
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh se točí kolem psychosomatičky Katrine, která je podivným způsobem zatažena do sebevraždy své sousedky. Ann-Solveig měla strach z manžela a na radu Katrine se ho nakonec rozhodla opustit, místo toho ale skočila z útesu do moře. Rok po tragédii dojde k opět úmrtí další Katrininy pacientky a lékařka sama dostává výhružné dopisy. Josef Bergman jako svědek případu je nucen přerušit rybářskou dovolenou a zapojit se do vyšetřování, které je díky mnoha místním tajemstvím záhadně komplikované.

Popis / resumé

Ann-Solveig žije v odlehlé vesnici u norského fjordu vysoko za polárním kruhem s mužem, ze kterého má strach. A nikdo jí to nevěří. Pod vlivem své sousedky, psychosomatičky Katrine se rozhodne partnera opustit... ale nakonec místo toho skočí z útesu do moře. Přesně o rok později začne Katrine dostávat výhrůžné vzkazy. Vzápětí zemře další její pacientka - rybáři ji najdou uškrcenou na opuštěném místě u řeky. Český kriminalista Josef Bergman chtěl na tomto místě strávit poklidnou rybářskou dovolenou a ujasnit si životní priority, ale místo toho se stane jedním z důležitých svědků v zamotaném případu. Postupně zjišťuje, že skoro každý obyvatel zdánlivě idylické vesnice má nějaké tajemství... Detektivní román, ve kterém se český kriminalista na dovolené v Norsku ocitne v zamotaném případu smrti dvou mladých žen.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Michaela Klevisová - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Zmizela v mlze" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

15

Kapitola 1

Přítomnost

Katrine Nordbergová měla hezký život. Uspořádaný, zaběhlý,

pravidelný, bezpečný. Měla ráda svou práci, manžela, byt,letní dům. (Na tom posledním nic nezměnily ani dva překřížené

nože, které se jí nedávno jako neurčitá výhrůžka objevily na

zápraží.) A měla ráda sama sebe. Vážila si toho, protoževždycky tomu tak nebylo.

Dětství a dospívání bylo peklo. Katrine vyrůstala právě tady v Syltefjordu, který teď milovala, ale jako školačkanetoužila po ničem jiném než z toho zapadákova zmizet. Neměla tu kamarády, prostě nezapadala. Byla dcera jedné ze dvou syltefjordských učitelek, navíc nehezké dítě s neposlušnými vlasy, silnými brýlemi a odstávajícíma ušima, kvůli kterým jí spolužáci přezdívali Ušoplesk.

Když byl Syltefjord vysídlen, bylo Katrine deset. Z pozice outsiderky nevyklouzla ani v sousedním Båtsfjordu, kam se přestěhovala většina rodin. Často uvažovala, čím se vlastně tolik liší, že nedokáže najít skulinku do žádné party. A čím asi svádí spolužáky k tomu, aby se jí pochechtávali aodstrkovali ji od sebe ještě dál? Nerozuměla si ani s rodiči, kteří jí připadali omezení – matce snad záleželo jen na tom, aby měla napečené skořicové šneky a neposkvrněná okna, a otec trávil většinu času ve svém bazaru na hlavní silnici v Båtsfjordu a nic jiného než staré krámy ho nezajímalo. Jak můžou vést 17 tak plochý život? Vážně jsou šťastní? Nejspíš proto se Katrine rozhodla, že bude studovat psychologii. Aby líp pochopila ostatní... ale především sama sebe.

Na univerzitě v Oslu už si sice přátele našla, ale pořád ji

ubíjely pochybnosti o vlastním vzhledu a touha po uznání,

které nepřicházelo. Měla nanejvýš průměrné studijní výsledky,

v ničem nevynikala. Pořád jen přešlapovala na okraji nějaké

party a snažila se do ní vklínit. Ne že by ji ostatní vyloženě

neměli rádi, ale byli prostě jiní. Byla pro ně divná holka zdalekého severu...

Tehdy se na sobě pokusila změnit alespoň to, co se změnit

dalo. Podstoupila operaci odstávajících boltců. Laserem sinechala vyhladit jizvičky po akné. Odbarvila si vlasy na téměř

platinovou blond a začala si je každé ráno žehlit. Auvědomila si úžasnou věc. Nemusí se cítit dokonalá – úplně stačí,

když bude dokonalost předstírat. Přestala se lidem vnucovat

a usilovat o jejich uznání, naopak nasadila masku chladného,

povzneseného nezájmu.

Kupodivu to fungovalo. Čím odtažitější byla, tím víc se o ni

ostatní zajímali. Vlastně dělala totéž co dosud – byla sama.

Dávala však okázale najevo, že je to její volba, nikoli úděl.

A navíc se propracovala k tomu, že byla docela hezká.Vyloupla se do krásy, říkal táta. Byť k jeho způsobu života měla

milion výhrad, takovéhle ocenění pro ni bylo vším. A tak se

Katrine snažila ještě víc... až se dostala do průšvihu.

Ale i ten nakonec dokázala vyřešit.

Proto se z Osla vrátila sem na sever, proto se rozhodlazariskovat a otevřít si soukromou psychosomatickou poradnu v místě,

kde většina lidí ani netuší, co se v takové ordinaci vůbec řeší.

A postupně se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí.Zatímco v Oslu byla Katrine jedna z mnoha, tady naprostovynikala. Vysokoškolačka, psycholožka, psychosomatička... a jak

zkrásněla! Všichni, včetně těch, kteří na ni kdysi pokřikovali

Ušoplesku, ji zdravili s úctou a respektem. A její obavy ze

stesku po Oslu se nenaplnily. Ukázalo se, že město je jakotelevizní seriál; dokud běží, říkáte si, co budete dělat, až skončí,

čím si pak vyplníte večery – a pak ho přestanou vysílat a vy

s úžasem zjistíte, že vám vůbec nechybí.

Kuchyní se nesla vůně kávy. Katrine si nalila. Cinknutídrahého porcelánového šálku o podšálek. Čiré blaho. Bylo léto,

a tak s Nilsem žili v Syltefjordu. Většina sousedů se do svých

zdejších domovů přesouvala na celé léto. Katrine tu ipřijímala klienty, zařídila si k tomu velkou místnost v přízemí. Bylo

to pohodlnější než denně pendlovat do Batsfjordu a Katrine

měla pocit, že výhled z okna na motorové čluny v malémpřístavu klienty uklidňuje a někteří se za ní vracejí i kvůli němu.

Za čtvrt hodiny přijede klientka; nikoho dalšího už nadnešek objednaného nemá. Pak si zajede ke kadeřnici. A zítra má

narozeniny. Katrine se rozhlédla po místnosti plné drahého

nábytku a krásných věcí, které si pořídila za peníze, jež sama

vydělala, a zalilo ji tak hluboké uspokojení, že se usmála.

*

Trochu ji podráždilo, že klientka dorazila s dvacetiminutovým

zpožděním. Ale dobře, tady na severu jsou vzdálenosti mezi

městy a vesnicemi velké a cestou se může přihodit ledacos.

Žena se objednala přes internet na jméno Elsa Morante,které znělo italsky a Katrine bylo matně povědomé, alenedokázala si ho s nikým konkrétním spojit. Žena psala perfektnínorštinou, takže o cizinku asi nepůjde. Možná dcera nějakýchpřistěhovalců? Anebo si jméno vymyslela, aby se k jejím známým 17 tak plochý život? Vážně jsou šťastní? Nejspíš proto se Katrine rozhodla, že bude studovat psychologii. Aby líp pochopila ostatní... ale především sama sebe.

Na univerzitě v Oslu už si sice přátele našla, ale pořád ji

ubíjely pochybnosti o vlastním vzhledu a touha po uznání,

které nepřicházelo. Měla nanejvýš průměrné studijní výsledky,

v ničem nevynikala. Pořád jen přešlapovala na okraji nějaké

party a snažila se do ní vklínit. Ne že by ji ostatní vyloženě

neměli rádi, ale byli prostě jiní. Byla pro ně divná holka zdalekého severu...

Tehdy se na sobě pokusila změnit alespoň to, co se změnit

dalo. Podstoupila operaci odstávajících boltců. Laserem sinechala vyhladit jizvičky po akné. Odbarvila si vlasy na téměř

platinovou blond a začala si je každé ráno žehlit. Auvědomila si úžasnou věc. Nemusí se cítit dokonalá – úplně stačí,

když bude dokonalost předstírat. Přestala se lidem vnucovat

a usilovat o jejich uznání, naopak nasadila masku chladného,

povzneseného nezájmu.

Kupodivu to fungovalo. Čím odtažitější byla, tím víc se o ni

ostatní zajímali. Vlastně dělala totéž co dosud – byla sama.

Dávala však okázale najevo, že je to její volba, nikoli úděl.

A navíc se propracovala k tomu, že byla docela hezká.Vyloupla se do krásy, říkal táta. Byť k jeho způsobu života měla

milion výhrad, takovéhle ocenění pro ni bylo vším. A tak se

Katrine snažila ještě víc... až se dostala do průšvihu.

Ale i ten nakonec dokázala vyřešit.

Proto se z Osla vrátila sem na sever, proto se rozhodlazariskovat a otevřít si soukromou psychosomatickou poradnu v místě,

kde většina lidí ani netuší, co se v takové ordinaci vůbec řeší.

A postupně se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí.Zatímco v Oslu byla Katrine jedna z mnoha, tady naprostovynikala. Vysokoškolačka, psycholožka, psychosomatička... a jak

zkrásněla! Všichni, včetně těch, kteří na ni kdysi pokřikovali

Ušoplesku, ji zdravili s úctou a respektem. A její obavy ze

stesku po Oslu se nenaplnily. Ukázalo se, že město je jakotelevizní seriál; dokud běží, říkáte si, co budete dělat, až skončí,

čím si pak vyplníte večery – a pak ho přestanou vysílat a vy

s úžasem zjistíte, že vám vůbec nechybí.

Kuchyní se nesla vůně kávy. Katrine si nalila. Cinknutídrahého porcelánového šálku o podšálek. Čiré blaho. Bylo léto,

a tak s Nilsem žili v Syltefjordu. Většina sousedů se do svých

zdejších domovů přesouvala na celé léto. Katrine tu ipřijímala klienty, zařídila si k tomu velkou místnost v přízemí. Bylo

to pohodlnější než denně pendlovat do Batsfjordu a Katrine

měla pocit, že výhled z okna na motorové čluny v malémpřístavu klienty uklidňuje a někteří se za ní vracejí i kvůli němu.

Za čtvrt hodiny přijede klientka; nikoho dalšího už nadnešek objednaného nemá. Pak si zajede ke kadeřnici. A zítra má

narozeniny. Katrine se rozhlédla po místnosti plné drahého

nábytku a krásných věcí, které si pořídila za peníze, jež sama

vydělala, a zalilo ji tak hluboké uspokojení, že se usmála.

*

Trochu ji podráždilo, že klientka dorazila s dvacetiminutovým

zpožděním. Ale dobře, tady na severu jsou vzdálenosti mezi

městy a vesnicemi velké a cestou se může přihodit ledacos.

Žena se objednala přes internet na jméno Elsa Morante,které znělo italsky a Katrine bylo matně povědomé, alenedokázala si ho s nikým konkrétním spojit. Žena psala perfektnínorštinou, takže o cizinku asi nepůjde. Možná dcera nějakýchpřistěhovalců? Anebo si jméno vymyslela, aby se k jejím známým 19 nedoneslo, že navštívila psychosomatickou poradnu? Katrine popravdě řečeno bylo jedno, jestli jí lidé prozrazují svoupravou identitu, nebo chtějí zůstat v utajení. Hlavně že zaplatili. Neměla smlouvu s žádnou zdravotní pojišťovnou a samaskutečná jména svých klientů znát nepotřebovala.

Když paní Morante konečně vstoupila, Katrine vstala od

stolu, aby ji přivítala. Připadalo jí, že už se někdy viděly –

nejasně si vybavovala, že ji možná potkala před několika dny

ve vesnici. Žena lelkovala před kostelem. Tehdy jipovažovala za turistku.

„Našla jste cestu bez problémů?“

„Ano, nejsem v Syltefjordu poprvé,“ potvrdila žena jejídomněnku. Měla hrubý hlas, jakým mluví silní kuřáci.

„Jste tu u někoho na návštěvě?“

„Ne.“

Nic víc neprozradí? Katrine lehce povytáhla obočí. „Dáte si

čaj? Kávu? Vodu?“

„Kafe. Díky.“ Zase tak strohá odpověď. Žena se obrátila k oknu

a zadívala se na fjord. Katrine ji přelétla zkoumavým pohledem.

Else Morante mohlo být něco mezi třiceti a čtyřiceti a byla jiná

než většina Katrininých klientek. Její dlouhé vlasy zcuchané

větrem vypadaly, že se jich hodně dlouho nedotkl kadeřník,

rukávy bundy měly ošoupané lemy a džíny vytahaná kolena.

Bílé koženkové kozačky umazané blátem už si tolik okopala, že

vypadaly, jako by jimi přejížděla po struhadle. S lehcezanedbaným zevnějškem však ostře kontrastovala úplně nová, na první

pohled velmi drahá kabelka z kvalitní kůže. Katrinezauvažovala, jestli Elsa vůbec bude mít na zaplacení. Ale pokud si mohla

pořídit takhle pěknou tašku, pak snad úplně bez prostředkůnebude. Možná patří k podivínům, kteří schraňují na účtu miliony,

a přitom vypadají, jako by žili od výplaty k výplatě.

„Posaďte se, prosím.“ Katrine ukázala na křesílko proklienta. Bylo velmi nízké – Katrine požádala Nilse, aby seřízl nohy

na polovinu – a sedák byl nakloněný trochu dozadu, aby

v křesle člověk napůl ležel. Katrine naproti klientovisedávala na normálně vysoké kožené kancelářské židli. Připadalo jí,

že díky tomu lidé hned od začátku přijmou fakt, že onateraii vede, zatímco oni jsou v podřízeném postavení. Někteří

proti křesílku protestovali a trvali na tom, že s ní chtějí sedět

u stolu jako rovný s rovným, jiní do křesílka vděčně zapluli

a přijali pravidla hry. Ty druhé měla raději. Obvykle to byli

lidé, kteří se upřímně chtěli zbavit svých problémů a přišli za

ní s vírou, že jim opravdu dokáže pomoct.

Elsa Morante do křesílka sotva dosedla, a hned zasepouzeně vstala. „Proboha, co je to za pitomý křeslo? Nemáte

normální židli?“

Takže ji odhadla správně. Tahle bude dělat problémy.Katrine se přinutila ke zdvořilému úsměvu. Ukázala na křesílko.

„Alespoň ho vyzkoušejte. Je moc pohodlné.“

Ale klientka už odsouvala od stolu židli. „Budu sedět tady.“

Mluvila podrážděně. Nejspíš patří k lidem, kteří celostní

medicíně více méně nevěří a přicházejí zčásti ze zvědavosti

a zčásti s potřebou nachytat terapeuta při chybě a sami sobě

dokázat, že jde o podvod. Možná o sobě bude lhát, vymýšlet

si, překrucovat pravdu. Katrine nikdy úplně nepochopilamotivaci podobných klientů; vždyť za konzultaci musí zaplatit,

a přitom dorazí už s přesvědčením, že je zbytečná. Třeba se

jen snaží vyhovět někomu blízkému, kdo má na celostnímedicínu jiný názor než oni.

Když Katrine nesla ke stolu šálek s kávou, žena k níobrátila vážnou tvář s hrubými rysy. „Představovala jsem si vás

jinak,“ řekla pomalu. 19 nedoneslo, že navštívila psychosomatickou poradnu? Katrine popravdě řečeno bylo jedno, jestli jí lidé prozrazují svoupravou identitu, nebo chtějí zůstat v utajení. Hlavně že zaplatili. Neměla smlouvu s žádnou zdravotní pojišťovnou a samaskutečná jména svých klientů znát nepotřebovala.

Když paní Morante konečně vstoupila, Katrine vstala od

stolu, aby ji přivítala. Připadalo jí, že už se někdy viděly –

nejasně si vybavovala, že ji možná potkala před několika dny

ve vesnici. Žena lelkovala před kostelem. Tehdy jipovažovala za turistku.

„Našla jste cestu bez problémů?“

„Ano, nejsem v Syltefjordu poprvé,“ potvrdila žena jejídomněnku. Měla hrubý hlas, jakým mluví silní kuřáci.

„Jste tu u někoho na návštěvě?“

„Ne.“

Nic víc neprozradí? Katrine lehce povytáhla obočí. „Dáte si

čaj? Kávu? Vodu?“

„Kafe. Díky.“ Zase tak strohá odpověď. Žena se obrátila k oknu

a zadívala se na fjord. Katrine ji přelétla zkoumavým pohledem.

Else Morante mohlo být něco mezi třiceti a čtyřiceti a byla jiná

než většina Katrininých klientek. Její dlouhé vlasy zcuchané

větrem vypadaly, že se jich hodně dlouho nedotkl kadeřník,

rukávy bundy měly ošoupané lemy a džíny vytahaná kolena.

Bílé koženkové kozačky umazané blátem už si tolik okopala, že

vypadaly, jako by jimi přejížděla po struhadle. S lehcezanedbaným zevnějškem však ostře kontrastovala úplně nová, na první

pohled velmi drahá kabelka z kvalitní kůže. Katrinezauvažovala, jestli Elsa vůbec bude mít na zaplacení. Ale pokud si mohla

pořídit takhle pěknou tašku, pak snad úplně bez prostředkůnebude. Možná patří k podivínům, kteří schraňují na účtu miliony,

a přitom vypadají, jako by žili od výplaty k výplatě.

„Posaďte se, prosím.“ Katrine ukázala na křesílko proklienta. Bylo velmi nízké – Katrine požádala Nilse, aby seřízl nohy

na polovinu – a sedák byl nakloněný trochu dozadu, aby

v křesle člověk napůl ležel. Katrine naproti klientovisedávala na normálně vysoké kožené kancelářské židli. Připadalo jí,

že díky tomu lidé hned od začátku přijmou fakt, že onateraii vede, zatímco oni jsou v podřízeném postavení. Někteří

proti křesílku protestovali a trvali na tom, že s ní chtějí sedět

u stolu jako rovný s rovným, jiní do křesílka vděčně zapluli

a přijali pravidla hry. Ty druhé měla raději. Obvykle to byli

lidé, kteří se upřímně chtěli zbavit svých problémů a přišli za

ní s vírou, že jim opravdu dokáže pomoct.

Elsa Morante do křesílka sotva dosedla, a hned zasepouzeně vstala. „Proboha, co je to za pitomý křeslo? Nemáte

normální židli?“

Takže ji odhadla správně. Tahle bude dělat problémy.Katrine se přinutila ke zdvořilému úsměvu. Ukázala na křesílko.

„Alespoň ho vyzkoušejte. Je moc pohodlné.“

Ale klientka už odsouvala od stolu židli. „Budu sedět tady.“

Mluvila podrážděně. Nejspíš patří k lidem, kteří celostní

medicíně více méně nevěří a přicházejí zčásti ze zvědavosti

a zčásti s potřebou nachytat terapeuta při chybě a sami sobě

dokázat, že jde o podvod. Možná o sobě bude lhát, vymýšlet

si, překrucovat pravdu. Katrine nikdy úplně nepochopilamotivaci podobných klientů; vždyť za konzultaci musí zaplatit,

a přitom dorazí už s přesvědčením, že je zbytečná. Třeba se

jen snaží vyhovět někomu blízkému, kdo má na celostnímedicínu jiný názor než oni.

Když Katrine nesla ke stolu šálek s kávou, žena k níobrátila vážnou tvář s hrubými rysy. „Představovala jsem si vás

jinak,“ řekla pomalu.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist