načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Zmizela v mlze - Michaela Klevisová

Kniha: Zmizela v mlze
Autor:

Tajemný příběh z malé norské vesničky za polárním kruhem, kde dochází k podivným úmrtím. Na místě se nachází kriminalista Josef Bergman, který zde původně chtěl trávit očišťující dovolenou, ale nakonec mu nezbyde než se do případu zapojit také.
Titul je skladem >10ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Brno
Vaše cena s DPH:  228
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  269 Kč
15%
naše sleva
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2017-08-15
Počet stran: 336
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 334 stran
Vydání: Vydání první
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Umístění v žebříčku: 197. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Doporučená novinka pro týden: 2017-33
ISBN: 9788026709091
EAN: 9788026709091
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh se točí kolem psychosomatičky Katrine, která je podivným způsobem zatažena do sebevraždy své sousedky. Ann-Solveig měla strach z manžela a na radu Katrine se ho nakonec rozhodla opustit, místo toho ale skočila z útesu do moře. Rok po tragédii dojde k opět úmrtí další Katrininy pacientky a lékařka sama dostává výhružné dopisy. Josef Bergman jako svědek případu je nucen přerušit rybářskou dovolenou a zapojit se do vyšetřování, které je díky mnoha místním tajemstvím záhadně komplikované.

Kniha je zařazena v kategoriích
Michaela Klevisová - další tituly autora:
Kocour z Montmartru Kocour z Montmartru
Klevisová, Michaela
Cena: 186 Kč
Ostrov šedých mnichů Ostrov šedých mnichů
Klevisová, Michaela
Cena: 228 Kč
Štěstí je zadarmo Štěstí je zadarmo
Klevisová, Michaela
Cena: 194 Kč
Kroky vraha Kroky vraha
Klevisová, Michaela
Cena: 211 Kč
Dům na samotě Dům na samotě
Klevisová, Michaela
Cena: 228 Kč
Zlodějka příběhů Zlodějka příběhů
Klevisová, Michaela
Cena: 228 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Zmizela v mlze" mají také často zájem o tyto tituly:
Muž, který hledal svůj stín Muž, který hledal svůj stín
Lagercrantz, David
Cena: 313 Kč
Pomsta Pomsta
Brown, Sandra
Cena: 239 Kč
Ta přede mnou Ta přede mnou
Delaney, J. P.
Cena: 279 Kč
Vzpoura goliardů -- Hříšní lidé Království českého Vzpoura goliardů
Vondruška, Vlastimil
Cena: 239 Kč
Muž, který chtěl být šťastný Muž, který chtěl být šťastný
Gounelle, Laurent
Cena: 194 Kč
Manželé odvedle Manželé odvedle
Lapena, Shari
Cena: 239 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

15
Kapitola 1
Přítomnost
Katrine Nordbergová měla hezký život. Uspořádaný, zaběhlý,
pravidelný, bezpečný. Měla ráda svou práci, manžela, byt, let -
ní dům. (Na tom posledním nic nezměnily ani dva překřížené
nože, které se jí nedávno jako neurčitá výhrůžka objevily na
zápraží.) A měla ráda sama sebe. Vážila si toho, protože
vždycky tomu tak nebylo.
Dětství a dospívání bylo peklo. Katrine vyrůstala právě tady
v Syltefjordu, který teď milovala, ale jako školačka
netoužila po ničem jiném než z toho zapadákova zmizet. Neměla
tu kamarády, prostě nezapadala. Byla dcera jedné ze dvou
syltefjordských učitelek, navíc nehezké dítě s neposlušnými
vlasy, silnými brýlemi a odstávajícíma ušima, kvůli kterým jí
spolužáci přezdívali Ušoplesk.
Když byl Syltefjord vysídlen, bylo Katrine deset. Z pozice
outsiderky nevyklouzla ani v sousedním Båtsfjordu, kam se
přestěhovala většina rodin. Často uvažovala, čím se vlastně
tolik liší, že nedokáže najít skulinku do žádné party. A čím
asi svádí spolužáky k tomu, aby se jí pochechtávali a
odstrkovali ji od sebe ještě dál? Nerozuměla si ani s rodiči, kteří jí
připadali omezení – matce snad záleželo jen na tom, aby měla
napečené skořicové šneky a neposkvrněná okna, a otec trávil
většinu času ve svém bazaru na hlavní silnici v Båtsfjordu
a nic jiného než staré krámy ho nezajímalo. Jak můžou vést





16 17
tak plochý život? Vážně jsou šťastní? Nejspíš proto se Katrine
rozhodla, že bude studovat psychologii. Aby líp pochopila
ostatní... ale především sama sebe.
Na univerzitě v Oslu už si sice přátele našla, ale pořád ji
ubíjely pochybnosti o vlastním vzhledu a touha po uznání,
které nepřicházelo. Měla nanejvýš průměrné studijní výsledky,
v ničem nevynikala. Pořád jen přešlapovala na okraji nějaké
party a snažila se do ní vklínit. Ne že by ji ostatní vyloženě
neměli rádi, ale byli prostě jiní. Byla pro ně divná holka z
dalekého severu...
Tehdy se na sobě pokusila změnit alespoň to, co se změnit
dalo. Podstoupila operaci odstávajících boltců. Laserem si
nechala vyhladit jizvičky po akné. Odbarvila si vlasy na téměř
platinovou blond a začala si je každé ráno žehlit. A
uvědomila si úžasnou věc. Nemusí se cítit dokonalá – úplně stačí,
když bude dokonalost předstírat. Přestala se lidem vnucovat
a usilovat o jejich uznání, naopak nasadila masku chladného,
povzneseného nezájmu.
Kupodivu to fungovalo. Čím odtažitější byla, tím víc se o ni
ostatní zajímali. Vlastně dělala totéž co dosud – byla sama.
Dávala však okázale najevo, že je to její volba, nikoli úděl.
A navíc se propracovala k tomu, že byla docela hezká.
Vyloupla se do krásy, říkal táta. Byť k jeho způsobu života měla
milion výhrad, takovéhle ocenění pro ni bylo vším. A tak se
Katrine snažila ještě víc... až se dostala do průšvihu.
Ale i ten nakonec dokázala vyřešit.
Proto se z Osla vrátila sem na sever, proto se rozhodla
zariskovat a otevřít si soukromou psychosomatickou poradnu v místě,
kde většina lidí ani netuší, co se v takové ordinaci vůbec řeší.
A postupně se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí.
Zatímco v Oslu byla Katrine jedna z mnoha, tady naprosto
vynikala. Vysokoškolačka, psycholožka, psychosomatička... a jak
zkrásněla! Všichni, včetně těch, kteří na ni kdysi pokřikovali
Ušoplesku, ji zdravili s úctou a respektem. A její obavy ze
stesku po Oslu se nenaplnily. Ukázalo se, že město je jako
televizní seriál; dokud běží, říkáte si, co budete dělat, až skončí,
čím si pak vyplníte večery – a pak ho přestanou vysílat a vy
s úžasem zjistíte, že vám vůbec nechybí.
Kuchyní se nesla vůně kávy. Katrine si nalila. Cinknutí
drahého porcelánového šálku o podšálek. Čiré blaho. Bylo léto,
a tak s Nilsem žili v Syltefjordu. Většina sousedů se do svých
zdejších domovů přesouvala na celé léto. Katrine tu i
přijímala klienty, zařídila si k tomu velkou místnost v přízemí. Bylo
to pohodlnější než denně pendlovat do Batsfjordu a Katrine
měla pocit, že výhled z okna na motorové čluny v malém
přístavu klienty uklidňuje a někteří se za ní vracejí i kvůli němu.
Za čtvrt hodiny přijede klientka; nikoho dalšího už na
dnešek objednaného nemá. Pak si zajede ke kadeřnici. A zítra má
narozeniny. Katrine se rozhlédla po místnosti plné drahého
nábytku a krásných věcí, které si pořídila za peníze, jež sama
vydělala, a zalilo ji tak hluboké uspokojení, že se usmála.
*
Trochu ji podráždilo, že klientka dorazila s dvacetiminutovým
zpožděním. Ale dobře, tady na severu jsou vzdálenosti mezi
městy a vesnicemi velké a cestou se může přihodit ledacos.
Žena se objednala přes internet na jméno Elsa Morante,
které znělo italsky a Katrine bylo matně povědomé, ale
nedokázala si ho s nikým konkrétním spojit. Žena psala perfektní
norštinou, takže o cizinku asi nepůjde. Možná dcera nějakých
přistěhovalců? Anebo si jméno vymyslela, aby se k jejím známým





16 17
tak plochý život? Vážně jsou šťastní? Nejspíš proto se Katrine
rozhodla, že bude studovat psychologii. Aby líp pochopila
ostatní... ale především sama sebe.
Na univerzitě v Oslu už si sice přátele našla, ale pořád ji
ubíjely pochybnosti o vlastním vzhledu a touha po uznání,
které nepřicházelo. Měla nanejvýš průměrné studijní výsledky,
v ničem nevynikala. Pořád jen přešlapovala na okraji nějaké
party a snažila se do ní vklínit. Ne že by ji ostatní vyloženě
neměli rádi, ale byli prostě jiní. Byla pro ně divná holka z
dalekého severu...
Tehdy se na sobě pokusila změnit alespoň to, co se změnit
dalo. Podstoupila operaci odstávajících boltců. Laserem si
nechala vyhladit jizvičky po akné. Odbarvila si vlasy na téměř
platinovou blond a začala si je každé ráno žehlit. A
uvědomila si úžasnou věc. Nemusí se cítit dokonalá – úplně stačí,
když bude dokonalost předstírat. Přestala se lidem vnucovat
a usilovat o jejich uznání, naopak nasadila masku chladného,
povzneseného nezájmu.
Kupodivu to fungovalo. Čím odtažitější byla, tím víc se o ni
ostatní zajímali. Vlastně dělala totéž co dosud – byla sama.
Dávala však okázale najevo, že je to její volba, nikoli úděl.
A navíc se propracovala k tomu, že byla docela hezká.
Vyloupla se do krásy, říkal táta. Byť k jeho způsobu života měla
milion výhrad, takovéhle ocenění pro ni bylo vším. A tak se
Katrine snažila ještě víc... až se dostala do průšvihu.
Ale i ten nakonec dokázala vyřešit.
Proto se z Osla vrátila sem na sever, proto se rozhodla
zariskovat a otevřít si soukromou psychosomatickou poradnu v místě,
kde většina lidí ani netuší, co se v takové ordinaci vůbec řeší.
A postupně se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí.
Zatímco v Oslu byla Katrine jedna z mnoha, tady naprosto
vynikala. Vysokoškolačka, psycholožka, psychosomatička... a jak
zkrásněla! Všichni, včetně těch, kteří na ni kdysi pokřikovali
Ušoplesku, ji zdravili s úctou a respektem. A její obavy ze
stesku po Oslu se nenaplnily. Ukázalo se, že město je jako
televizní seriál; dokud běží, říkáte si, co budete dělat, až skončí,
čím si pak vyplníte večery – a pak ho přestanou vysílat a vy
s úžasem zjistíte, že vám vůbec nechybí.
Kuchyní se nesla vůně kávy. Katrine si nalila. Cinknutí
drahého porcelánového šálku o podšálek. Čiré blaho. Bylo léto,
a tak s Nilsem žili v Syltefjordu. Většina sousedů se do svých
zdejších domovů přesouvala na celé léto. Katrine tu i
přijímala klienty, zařídila si k tomu velkou místnost v přízemí. Bylo
to pohodlnější než denně pendlovat do Batsfjordu a Katrine
měla pocit, že výhled z okna na motorové čluny v malém
přístavu klienty uklidňuje a někteří se za ní vracejí i kvůli němu.
Za čtvrt hodiny přijede klientka; nikoho dalšího už na
dnešek objednaného nemá. Pak si zajede ke kadeřnici. A zítra má
narozeniny. Katrine se rozhlédla po místnosti plné drahého
nábytku a krásných věcí, které si pořídila za peníze, jež sama
vydělala, a zalilo ji tak hluboké uspokojení, že se usmála.
*
Trochu ji podráždilo, že klientka dorazila s dvacetiminutovým
zpožděním. Ale dobře, tady na severu jsou vzdálenosti mezi
městy a vesnicemi velké a cestou se může přihodit ledacos.
Žena se objednala přes internet na jméno Elsa Morante,
které znělo italsky a Katrine bylo matně povědomé, ale
nedokázala si ho s nikým konkrétním spojit. Žena psala perfektní
norštinou, takže o cizinku asi nepůjde. Možná dcera nějakých
přistěhovalců? Anebo si jméno vymyslela, aby se k jejím známým





18 19
nedoneslo, že navštívila psychosomatickou poradnu? Katrine
popravdě řečeno bylo jedno, jestli jí lidé prozrazují svou
pravou identitu, nebo chtějí zůstat v utajení. Hlavně že zaplatili.
Neměla smlouvu s žádnou zdravotní pojišťovnou a sama
skutečná jména svých klientů znát nepotřebovala.
Když paní Morante konečně vstoupila, Katrine vstala od
stolu, aby ji přivítala. Připadalo jí, že už se někdy viděly –
nejasně si vybavovala, že ji možná potkala před několika dny
ve vesnici. Žena lelkovala před kostelem. Tehdy ji
považovala za turistku.
„Našla jste cestu bez problémů?“
„Ano, nejsem v Syltefjordu poprvé,“ potvrdila žena její
domněnku. Měla hrubý hlas, jakým mluví silní kuřáci.
„Jste tu u někoho na návštěvě?“
„Ne.“
Nic víc neprozradí? Katrine lehce povytáhla obočí. „Dáte si
čaj? Kávu? Vodu?“
„Kafe. Díky.“ Zase tak strohá odpověď. Žena se obrátila k oknu
a zadívala se na fjord. Katrine ji přelétla zkoumavým pohledem.
Else Morante mohlo být něco mezi třiceti a čtyřiceti a byla jiná
než většina Katrininých klientek. Její dlouhé vlasy zcuchané
větrem vypadaly, že se jich hodně dlouho nedotkl kadeřník,
rukávy bundy měly ošoupané lemy a džíny vytahaná kolena.
Bílé koženkové kozačky umazané blátem už si tolik okopala, že
vypadaly, jako by jimi přejížděla po struhadle. S lehce
zanedbaným zevnějškem však ostře kontrastovala úplně nová, na první
pohled velmi drahá kabelka z kvalitní kůže. Katrine
zauvažovala, jestli Elsa vůbec bude mít na zaplacení. Ale pokud si mohla
pořídit takhle pěknou tašku, pak snad úplně bez prostředků
nebude. Možná patří k podivínům, kteří schraňují na účtu miliony,
a přitom vypadají, jako by žili od výplaty k výplatě.
„Posaďte se, prosím.“ Katrine ukázala na křesílko pro
klienta. Bylo velmi nízké – Katrine požádala Nilse, aby seřízl nohy
na polovinu – a sedák byl nakloněný trochu dozadu, aby
v křesle člověk napůl ležel. Katrine naproti klientovi
sedávala na normálně vysoké kožené kancelářské židli. Připadalo jí,
že díky tomu lidé hned od začátku přijmou fakt, že ona
terapii vede, zatímco oni jsou v podřízeném postavení. Někteří
proti křesílku protestovali a trvali na tom, že s ní chtějí sedět
u stolu jako rovný s rovným, jiní do křesílka vděčně zapluli
a přijali pravidla hry. Ty druhé měla raději. Obvykle to byli
lidé, kteří se upřímně chtěli zbavit svých problémů a přišli za
ní s vírou, že jim opravdu dokáže pomoct.
Elsa Morante do křesílka sotva dosedla, a hned zase
popuzeně vstala. „Proboha, co je to za pitomý křeslo? Nemáte
normální židli?“
Takže ji odhadla správně. Tahle bude dělat problémy.
Katrine se přinutila ke zdvořilému úsměvu. Ukázala na křesílko.
„Alespoň ho vyzkoušejte. Je moc pohodlné.“
Ale klientka už odsouvala od stolu židli. „Budu sedět tady.“
Mluvila podrážděně. Nejspíš patří k lidem, kteří celostní
medicíně více méně nevěří a přicházejí zčásti ze zvědavosti
a zčásti s potřebou nachytat terapeuta při chybě a sami sobě
dokázat, že jde o podvod. Možná o sobě bude lhát, vymýšlet
si, překrucovat pravdu. Katrine nikdy úplně nepochopila
motivaci podobných klientů; vždyť za konzultaci musí zaplatit,
a přitom dorazí už s přesvědčením, že je zbytečná. Třeba se
jen snaží vyhovět někomu blízkému, kdo má na celostní
medicínu jiný názor než oni.
Když Katrine nesla ke stolu šálek s kávou, žena k ní
obrátila vážnou tvář s hrubými rysy. „Představovala jsem si vás
jinak,“ řekla pomalu.





18 19
nedoneslo, že navštívila psychosomatickou poradnu? Katrine
popravdě řečeno bylo jedno, jestli jí lidé prozrazují svou
pravou identitu, nebo chtějí zůstat v utajení. Hlavně že zaplatili.
Neměla smlouvu s žádnou zdravotní pojišťovnou a sama
skutečná jména svých klientů znát nepotřebovala.
Když paní Morante konečně vstoupila, Katrine vstala od
stolu, aby ji přivítala. Připadalo jí, že už se někdy viděly –
nejasně si vybavovala, že ji možná potkala před několika dny
ve vesnici. Žena lelkovala před kostelem. Tehdy ji
považovala za turistku.
„Našla jste cestu bez problémů?“
„Ano, nejsem v Syltefjordu poprvé,“ potvrdila žena její
domněnku. Měla hrubý hlas, jakým mluví silní kuřáci.
„Jste tu u někoho na návštěvě?“
„Ne.“
Nic víc neprozradí? Katrine lehce povytáhla obočí. „Dáte si
čaj? Kávu? Vodu?“
„Kafe. Díky.“ Zase tak strohá odpověď. Žena se obrátila k oknu
a zadívala se na fjord. Katrine ji přelétla zkoumavým pohledem.
Else Morante mohlo být něco mezi třiceti a čtyřiceti a byla jiná
než většina Katrininých klientek. Její dlouhé vlasy zcuchané
větrem vypadaly, že se jich hodně dlouho nedotkl kadeřník,
rukávy bundy měly ošoupané lemy a džíny vytahaná kolena.
Bílé koženkové kozačky umazané blátem už si tolik okopala, že
vypadaly, jako by jimi přejížděla po struhadle. S lehce
zanedbaným zevnějškem však ostře kontrastovala úplně nová, na první
pohled velmi drahá kabelka z kvalitní kůže. Katrine
zauvažovala, jestli Elsa vůbec bude mít na zaplacení. Ale pokud si mohla
pořídit takhle pěknou tašku, pak snad úplně bez prostředků
nebude. Možná patří k podivínům, kteří schraňují na účtu miliony,
a přitom vypadají, jako by žili od výplaty k výplatě.
„Posaďte se, prosím.“ Katrine ukázala na křesílko pro
klienta. Bylo velmi nízké – Katrine požádala Nilse, aby seřízl nohy
na polovinu – a sedák byl nakloněný trochu dozadu, aby
v křesle člověk napůl ležel. Katrine naproti klientovi
sedávala na normálně vysoké kožené kancelářské židli. Připadalo jí,
že díky tomu lidé hned od začátku přijmou fakt, že ona
terapii vede, zatímco oni jsou v podřízeném postavení. Někteří
proti křesílku protestovali a trvali na tom, že s ní chtějí sedět
u stolu jako rovný s rovným, jiní do křesílka vděčně zapluli
a přijali pravidla hry. Ty druhé měla raději. Obvykle to byli
lidé, kteří se upřímně chtěli zbavit svých problémů a přišli za
ní s vírou, že jim opravdu dokáže pomoct.
Elsa Morante do křesílka sotva dosedla, a hned zase
popuzeně vstala. „Proboha, co je to za pitomý křeslo? Nemáte
normální židli?“
Takže ji odhadla správně. Tahle bude dělat problémy.
Katrine se přinutila ke zdvořilému úsměvu. Ukázala na křesílko.
„Alespoň ho vyzkoušejte. Je moc pohodlné.“
Ale klientka už odsouvala od stolu židli. „Budu sedět tady.“
Mluvila podrážděně. Nejspíš patří k lidem, kteří celostní
medicíně více méně nevěří a přicházejí zčásti ze zvědavosti
a zčásti s potřebou nachytat terapeuta při chybě a sami sobě
dokázat, že jde o podvod. Možná o sobě bude lhát, vymýšlet
si, překrucovat pravdu. Katrine nikdy úplně nepochopila
motivaci podobných klientů; vždyť za konzultaci musí zaplatit,
a přitom dorazí už s přesvědčením, že je zbytečná. Třeba se
jen snaží vyhovět někomu blízkému, kdo má na celostní
medicínu jiný názor než oni.
Když Katrine nesla ke stolu šálek s kávou, žena k ní
obrátila vážnou tvář s hrubými rysy. „Představovala jsem si vás
jinak,“ řekla pomalu.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist