načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zmizelá Šumava - Emil Kintzl; Jan Fischer

Zmizelá Šumava
-15%
sleva

Kniha: Zmizelá Šumava
Autor: ;

Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  449 Kč 382
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
12,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 160
Rozměr: 233 x 210 mm
Úprava: 156 stran, 3 nečíslované strany obrazových příloh : ilustrace (některé barevné), 1 mapa, portréty
Vydání: Vydání druhé
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
ISBN: 9788074733901
EAN: 9788074733901
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně zasáhly "velké" dějiny 20. století, nejprve obě světové války, poté odsun německých obyvatel, neprodyšné uzavření hranice a vytvoření vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda, kterému musely ustoupit nuceně vysídlené obce i osady. Autoři poutavě a jadrně líčí těžký a svérázný život horalů na samotách a v chudých osadách, popisují činorodý život lidí ve větších obcích a v neposlední řadě připomínají bohatou průmyslovou a kulturní historii tohoto regionu. Kniha vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete.

Popis nakladatele

Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně zasáhly „velké“ dějiny 20. století, nejprve obě světové války, poté odsun německých obyvatel, neprodyšné uzavření hranice a vytvoření vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda, kterému musely ustoupit nuceně vysídlené obce i osady. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz, poutavě a jadrně líčí těžký a svérázný život horalů na samotách a v chudých osadách, popisují činorodý život lidí ve větších obcích a v neposlední řadě připomínají bohatou průmyslovou a kulturní historii tohoto regionu. Každý z příběhů doprovází unikátní dobové fotografie z archivu Emila Kintzla. Současnou krajinu a úchvatnou šumavskou přírodu zachycují plnobarevné fotografie Janka Rubeše a Leoše Skokana. Příběhy Zmizelé Šumavy nejsou nostalgickým vyprávěním po časech minulých, ale především vybízí čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské krajině a jsou svědky její jedinečné historie.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Emil Kintzl; Jan Fischer - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Zmizelá Šumava" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ZMIZELÁ ŠUMAVA

EMIL KINTZL

JAN FISCHER

ZMIZELÁ

ŠUMAVA

JÁ, KINTZL A ŠUMAVA

Emila Kintzla znám dlouhé roky. Ale pro ty, co ho neznají, dám

k dobru jednu příhodu, která vystihuje jeho osobnost víc, nežse

belepší představování. V roce 1968 naši koupili chalupu nedaleko

Kašperských Hor. Pak přijeli Rusové a  během krátké doby se re

publikou rozlezla tzv. husákovská normalizace. A jednoho dne se

u nás objevili dva cizí chlápci s traktorem a jeden řekl tátovi: „My

jsme z Kašperek a na národním výboru jsme si přečetli jména lidí,

kterým se tady nemá pomáhat. A  protože jsme věděli, že máte

v Kašperkách složenej nábytek, tak jsme vám ho rovnou přivezli.

Já jsem nějakej Kintzl, tohle je Dadák, jsem rád, že se poznáváme.

S čím vám ještě můžeme pomoct?“

A ještě jednu historku mám rád, ale ta se stala o nějakýchdva

cet let později.

Když se po revoluci stříhaly na Šumavě hraniční dráty, stál vedle

ministra Dienstbiera a podal mu papír s propiskou se slovy:„Pro

sím o podpis, pane kolego.“ Dienstbier se udiveně zeptal: „Vy jste

také ministr?“ A Kintzl odpověděl: „Ne, já jsem topič jako vy ještě

včera.“

Emil Kintzl, samorost, venkovský učitel, sportovec tělem i duší,

fér chlap. Během těch let, co na  Šumavu jezdím, jsem ho potkal

mockrát, protože s člověkem, jako je on, se tady prostě nemůžete

nepotkat. Mnohokrát jsem ho slyšel vyprávět jeho historky zeži

vota, fascinovala mě jeho živelná přímočarost, nezlomnost a síla,

stejně jako jeho životní postoj a  lozo e. S tímhle člověkempros

tě musím něco natočit, říkal jsem si. To bude bavit mě i jeho.

Touhle myšlenkou jsem se zaobíral několik let. A pak do mého

života vstoupil Stream a najednou všechno zapadalo do sebe.Lu

káš Záhoř a Martin Krušina, dva príma chlapíci, kteří tuhle redakci

vedou, mají lví podíl na tom, že seriál existuje a má svoje diváky.

A  taky kameraman Janek Rubeš s  talentem od  pánaboha. A ješ

tě dva kliďasové, střihači Vláďa Šimek a  Marťa Šašek. To je můj

hvězdnej tým.

Na jaře jsem začal psát scénáře, během léta jsme natočili první

řadu a  seriál Zmizelá Šumava byl na  světě. Právě jsme dokončili

druhou řadu a  pracujeme na  třetí. Knižní podoba je tedy jen lo

gickým vyústěním všech těch pozitivních sil, které se nad touhle

prací propojily.

Jan Fischer

ISBN 978-80-7473-297-3

EMIL KINTZL

■ Narozen 23. 2. 1934 v Praze.

■ Na podzim 1939 se rodina stěhuje do Sušice, kde prožije

celou válku.

■ V květnu 1945 je svědkem osvobození Sušice a celého

regionu americkou armádou.

■ V roce 1952 nastupuje jako učitel tělocviku do školy

v Hartmanicích. Později se přesouvá do malotřídky na 

Srní a v roce 1958 zakotví v Kašperských Horách.

■ Ve zdejší škole učí až do roku 1975, kdy jej po prověrkách

soudruzi ze školství vyhodí.

■ Do roku 1990 pracuje jako topič a postupně zakládá svůj

šumavský archiv.

■ Žije v Kašperských Horách, věnuje se turistice a sportu,

zejména lyžování, a neúnavně mapuje historii i současnost

Šumavy, kterou miluje.

■ Je v jednom kole, jako by věk nic neznamenal. Píše články,

knížky, spolupracoval jako poradce na seriálu Policie

Modrava, jezdí po besedách a přednáškách. Pro Stream.cz

natáčí pořad Zmizelá Šumava. Emil Kintzl, šumavská legenda.

■ Na přední straně obálky je Zhůří pod Javornou plné života.

Zadní strana ukazuje stejné místo dnes. Dole autoři J. F. a E. K. při

natáčení seriálu Zmizelá Šumava.

Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životěna mís

tech, z  nichž většinu na  dnešních mapách Šumavy už

nenaleznete. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je

Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisérstejno

jmenných dokumentů internetové televize Stream.cz,

poutavě a  jadrně líčí příběhy zdejších lidí a  jejich těž

ký a svérázný život v tomto drsném, ale krásném kraji.

Zmizelá Šumava není nostalgickým vyprávěním o ča

sech minulých. Jsou to především příběhy vybízející

čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské

krajině a vydávají svědectví o její jedinečné historii.


EMIL KINTZL

JAN FISCHER

ZMIZELÁ

ŠUMAVA


Copyright © Emil Kintzl, Jan Fischer, 2015

Layout © Atelier Degas, 2015

ISBN 978-80-7473-297-3



POSLEDNÍ SKAUTI 84

BROKOVNICÍ DO ZAD 90

JURÁNKOVA CHATA 100

ŠŇUPEČEK A PIVÍČKO 106

STO ROKŮ NA LYŽÍCH 112

ŠTĚDROVEČERNÍ HAVÁRIE 120

TRAGÉDIE NA ŽDÁNOVĚ 128

VRAŽDY NA FILIPOVĚ HUTI 134

SLONÍ POTOK 140

S KUDLOU V BŘIŠE 146

HOTEL SENO 152 PR O LO G 10 PAŠERÁCI Z PLÁNÍ 14 UTOPENEC NA JEZEŘE 24 VOJÁKEM DVOU ARMÁD 30 POKLAD NA WUNDERBACHU 36 TANEC S MRTVOLAMI 42 PO NÁS PASEKA 48 NA STŘELNICI U PRÁŠIL 56 FARÁŘEM NA MOUŘENCI 64 POSLEDNÍ ŠUMAVSKÝ OBR 70 DESET MRTVÝCH AMERIČANŮ 76

OBSAH


Cestou na Wunderbach při natáčení druhé

řady Zmizelé Šumavy, podzim 2014.

PROLOG

Na  Šumavě žiju od  dětství. Prochodil jsem ji pěšky, projel na  běžkách i  na  kole křížem krážem a troufám si tvrdit, že tady znám snad každou stráň, potok, kopec i údolí.

A taky jsem tu potkal spoustu lidí. Pamětníků, jak se říká. A mluvili jsme spolu. A jejich

svědectví a vyprávění jsem zaznamenal. Bez příkras a bez kudrlinek. Protože na ty my

si tady na Šumavě zrovna moc nepotrpíme. Vloni v únoru jsem ve zdraví přiměřeném

věku oslavil osmdesátku a pořád mě to tady všechno baví.


PROLOG

1312

PROLOG

se s  tímhle názorem netajil, no a  tak mě jako nenapravitelného bolševik ze školství

vyhodil. Pak jsem 15 let topil v kotelně v Kašperských Horách, protože to byla jediná

práce, kde jsem soudruhům nevadil. V kotelně jsem si krátil čas sbíráním a tříděním

starých fotografií, dokumentace a příběhů z míst, která v průběhu let praktickyzmizela z mapy Šumavy. A že těch míst a příběhů bylo.

Zásadní ránu dostala Šumava po druhé světové válce, kdy došlo k odsunupůvodního německého obyvatelstva. V  50. letech byla pro veřejnost značná část Šumavy

uzavřena hraničním pásmem a  rozsáhlým vojenským prostorem Dobrá voda, který

se táhl od Hartmanic až po Železnou Rudu a zasahoval hluboko do vnitrozemí.Vesnice a usedlosti v této části Šumavy byly vysídleny a staly se cílem dělostřelců a tankistů

Československé lidové armády, kteří se tu cvičili na  boj s  imperialismem. Postupně

mizely v troskách domy, kostely i kapličky. Dílo zkázy završily buldozery, kdyžrozstřílené obce srovnaly se zemí.

Rád se s vámi o ta zmizelá místa a zapomenuté příběhy zdejších lidí podělím.Protože když už fakticky zmizely ze světa, z paměti by se vytratit neměly.

Emil KintzlPrvní půlku života jsem strávil jako učitel na  místních školách. V  Hartmanicích,

na Srní, v Sušici a v Kašperských Horách. Začínal jsem hned po maturitě v roce 1952.

Jednotřídky, malotřídky, kde chyběl učitel, tam jsem šel. Děti ze vsí i ze samotze širokého okolí, některé to měly do školy naboso v dřevákách i několik hodin. Třebatakovej Pepík Hromádků. Ten přicházel do školy tak ucabrtanej, že hned v teple u kamen

usínal. Tak jsem ho nechal, stejně by s  ním nic nebylo. Byl jsem tehdy mladej, bylo

po válce a všechno bylo báječný.

Učil jsem rád. Je to práce, která dává smysl. Ale jak šel čas, nějak jsem se nedokázal

srovnat s  tím, že bych měl děti učit o  tom, jak nás tady v  Sušici osvobodila hrdinná

Rudá armáda. Vono je to těžký učit takový věci a klást s pionýrama kytičkyk pomníčkům padlých rudoarmějců, když si člověk dobře pamatuje, že jako kluk obdivoval

americké džípy a vojenská auta, kterých bylo plné sušické náměstí, a padlírudoarmějci se objevili v dějepise tohohle kraje až o hodně později.

Jo, a taky jsem nějak neuměl nazývat vstup vojsk Varšavské smlouvydo Československa v  srpnu 1968 bratrskou pomocí, protože to prostě byla okupace. Nijak jsem

Vlevo: Emil Kintzl jako třiadvacetiletý učitel na

Srní. Ve zdejší malotřídce učil necelé tři roky.

Vpravo: E. K. (na plotě vlevo) s americkým

vojákem a starším bratrem Karlem na zahradě

jejich domu v Sušici v květnu 1945.

Osvobození Sušice americkou armádou

v květnu 1945.


Přes hranici se pašovalo všechno možné,

z Bavorska do Čech i opačně. Tímhle řemeslem

se tu živili místní pašeráci po generace.

PA ŠER ÁCI

Z PLÁNÍ

Když na Knížecích Pláních prší a mlha se válí po kopcích, člověk si říká, že si ani lepší

pašerácký počasí nemůže vymyslet. A taky se tu tímhle řemeslem hodně lidípo generace živilo nebo alespoň přiživovalo. Do Bavor je to odsud jen pár set metrů.


16

PAŠERÁCI Z PLÁNÍ

Tuhle vysoko položenou šumavskou obec (1162 m), ležící nedaleko Bučiny,připomínají jen ruiny kostela sv. Jana Křtitele, obnovený hřbitov, zarostlé základy domůa fungující malá občerstvovna pro turisty. Podle doby vzniku patřila mezi nejmladší obce

na Šumavě, protože až v roce 1799 povolil majitel rozsáhlých lesů, knížeSchwarzenberg, kolem již existující hájovny založit dřevařskou osadu. Záhy zde vyrostlona padesát usedlostí. Pověst o  vzniku jejího názvu vypráví, že v  době zakládání navštívil

obec sám kníže, kterému silný vítr odnesl klobouk. Ten zůstal viset na  jedli. Jeden

z  dřevorubců na  strom rychle vylezl a  vrátil ho knížeti se slovy: „Zde je váš knížecí

klobouk!“ Kníže poděkoval a  prohlásil, aby na  památku této události byla obec pojmenována Knížecí Klobouk (německy Fürstenhut). ■

Na následující straně: Takhle jsme viděli

Knížecí Pláně při natáčení. Jako by tu nikdy

žádné domy nebyly.

Knížecí Pláně – Fürstenhut v době svého

největšího rozmachu.


PAŠERÁCI Z PLÁNÍ

19

Knížecí Pláně s dominantou na kopci,

kostelem sv. Jana Křtitele.


20

PAŠERÁCI Z PLÁNÍ PAŠERÁCI Z PLÁNÍ

21

Původní osadníci to neměli lehké. Kníže určoval, jak mají domky vypadat. Na kamenných základech jen jedna obytná místnost, komora a  stáj pro dvě dojné krávy. Chov telat, ovcí a  koz nebyl pod trestem konfiskace povolen. Vrchnost si vyhradila právo kdykoliv si domky za náhradu přivlastnit. Každý dřevorubec i jeho potomci se museli smlouvou zavázat „v  panských lesích ročně porazit 100 sáhů dřeva za  cenu 15–23 krejcarů za  sáh“. K  tomu patřila povinnost třiadvaceti dnů roboty. Dokonce i hajní říkali, že „mají nižší postavení, než má vrchnostenský lovecký pes“. Když byla v  roce 1848 robota zrušena, všem se značně ulevilo, ale získat své propachtované grunty do vlastnictví se místním podařilo až v roce 1913, kdy se konečně stalisvobodnými a nezávislými občany. Na památku této šťastné události zde dodnes stojí malý kamenný obelisk se znakem stromu, sekery a kopáče, který najdete vpravo při cestě pár set metrů před obnoveným hřbitovem.

A tak není divu, že v tomhle chudém a zapomenutém kraji bylo k pašeráctvíopravdu jen kousek. Přes Čertův potok to bylo do Bavor, co by kamenem dohodil, a tak se vesele pašovalo oběma směry. Pašovalo se všechno. Dobytek, sůl i drogy, což ovšem tenkrát znamenalo šňupací tabák. Mnohdy i  na  objednávku. Přijít o  život kvůli pár pytlům soli se tu mohlo stát ajncvaj. Sídlila tu sice finanční stráž s  celníky, ale kdeak na místní koumáky. V hospodách při pivě pospolu sedávali, vzájemně se dobírali a někdy uzavírali sázky, kdo s koho.

Jeden takový příběh je zaznamenán v  knize Pašeráci a  podloudníci na česko-bavorské hranici. Místní celník a  zároveň milovník dobrého piva se vsadil s  pašeráky o  soudek bavorského piva, že se jim předmět sázky nepodaří dostat přes hranici. Pašeráci to však provedli způsobem, který se stal legendou. Při jedné nočnícelníkově službě zastavila u celnice bryčka z Bavorska. V ní seděl kostelník a farář, že jedou do  Čech vykonat poslední pomazání. Na  Šumavě se udržovala nepsaná tradice, že faráři, porodní báby a hasiči v případě potřeby projížděli přes celnice bez většíchobstrukcí a prohlídek. Proto celník bryčku bez zdržování propustil. Ještě se mu dostalo požehnání od pana faráře. Když pak šel po službě do hospůdky, nestačil se divit. Celý lokál ho vítal a všichni, včetně už odmaskovaného rádoby faráře, mu děkovali, že je pozval na soudek dobrého piva. Na soudku totiž seděla „jeho velebnost“, kdyžv bryčce projížděla kolem křižujícího se celníka do Čech.

Trochu jiný příběh prožil financ Chaloupka, zmiňovaný v kapitolce o Holzschlagu. Ten se dokonce dostal do novin.

Děti z místní školy s panem učitelem.

Finanční stráž neboli financové patřili

neodmyslitelně k tomuto kraji. Hranice

s Bavorskem byla na dohled.


PAŠERÁCI Z PLÁNÍ

2322

PAŠERÁCI Z PLÁNÍ

Je zaznamenán i  případ, kdy se do  křížku se zákonem dostali sami celníci. Celníci při pašování na bavorské straně chytili dvě mladé ženy a zavřeli je v Mauthu,v prvním patře policejní stanice. Na  nějaký útěk ženy neměly ani pomyšlení. V  noci jim však někdo zaklepal na okno. Financové obě dívky dobře znali a přišli je osvobodit. Po  přistaveném žebříku snesli děvčata dolů, uklidili žebřík a  převedli je přes hranici domů. Druhý den se všichni divili, jak k tomu útěku mohlo vůbec dojít. V noci, za tmy a z takové výšky!

Skončila válka a následoval odsun německých obyvatel, kteří přes blízkou hranici na povozech převáželi svůj skromný majetek. Staří známí financové dělali, že nicnevidí. Sousedé si přece v nouzi mají pomáhat.

Pomáhali i po únoru 1948, když už bylo jasné, kam naše republika směřuje a že jde mnoha lidem o svobodu, nebo o život. Mezi převaděči se tehdy proslavili dva muži, Josef Hasil a Franz Nowotny zvaný Kilián, kterým se dodnes říká Králové Šumavy. Ale to je už jiný příběh.

Noví pováleční osadníci zde nepobyli dlouho a po 150 letech se život i časna Knížecích Pláních zastavil. Obec za železnou oponou zůstala opuštěna, hlodal ji zub času, ale hlavně lidská arogance a nabubřelost komunistického režimu.

První šel k zemi kostel a přilehlý hřbitov byl zcela zlikvidován. Kříže se hodily, soudruzi u vysokých pecí potřebovali železo. Komu vadili ti dávno mrtví, to mi dodnes hlavanebere. Až po roce 1990 byl zdejší hřbitov za pomoci starousedlíků z druhé strany hranice částečně obnoven a zase vypadá jakž takž důstojně a přijatelně.

Až se sem vypravíte, rozvaliny kostela, velký kříž a turistická cedulka Knížecí Pláně vám jasně napoví, že jste tady dobře.

Knížecí Pláně

GPS 48°57‘18.942“N 13°37‘6.872“E

Na předcházející straně: Knížecí Pláně dnes.

Jen kamenné snosy dávají tušit, že tu kdysi žili

a pracovali lidé.

Torzo kostela sv. Jana Křtitele, který šel po

převzetí moci komunisty k zemi jako první.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist