načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zmizelá Šumava - Jan Fischer; Emil Kintzl

-15%
sleva

Kniha: Zmizelá Šumava
Autor: ;

Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  449 Kč 381
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
12,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 160
Rozměr: 233 x 210 mm
Úprava: 156 stran, 3 nečíslované strany obrazových příloh : ilustrace (některé barevné), 1 mapa, portréty
Vydání: Vydání druhé
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
ISBN: 9788074733901
EAN: 9788074733901
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně zasáhly „velké“ dějiny 20. století, nejprve obě světové války, poté odsun německých obyvatel, neprodyšné uzavření hranice a vytvoření vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda, kterému musely ustoupit nuceně vysídlené obce i osady. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz, poutavě a jadrně líčí těžký a svérázný život horalů na samotách a v chudých osadách, popisují činorodý život lidí ve větších obcích a v neposlední řadě připomínají bohatou průmyslovou a kulturní historii tohoto regionu. Každý z příběhů doprovází unikátní dobové fotografie z archivu Emila Kintzla. Současnou krajinu a úchvatnou šumavskou přírodu zachycují plnobarevné fotografie Janka Rubeše a Leoše Skokana. Příběhy Zmizelé Šumavy nejsou nostalgickým vyprávěním po časech minulých, ale především vybízí čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské krajině a jsou svědky její jedinečné historie.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jan Fischer; Emil Kintzl - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Zmizelá Šumava" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
ZMIZELÁ ŠUMAVA EMIL KINTZL ■ JAN FISCHER ZMIZELÁ ŠUMAVA JÁ, KINTZL A ŠUMAVA Emila Kintzla znám dlouhé roky. Ale pro ty, co ho neznají, dám k dobru jednu příhodu, která vystihuje jeho osobnost víc, než sebelepší představování. V roce 1968 naši koupili chalupu nedaleko Kašperských Hor. Pak přijeli Rusové a  během krátké doby se republikou rozlezla tzv. husákovská normalizace. A jednoho dne se u nás objevili dva cizí chlápci s traktorem a jeden řekl tátovi: „My jsme z Kašperek a na národním výboru jsme si přečetli jména lidí, kterým se tady nemá pomáhat. A  protože jsme věděli, že máte v Kašperkách složenej nábytek, tak jsme vám ho rovnou přivezli. Já jsem nějakej Kintzl, tohle je Dadák, jsem rád, že se poznáváme. S čím vám ještě můžeme pomoct?“ A ještě jednu historku mám rád, ale ta se stala o nějakých dvacet let později. Když se po revoluci stříhaly na Šumavě hraniční dráty, stál vedle ministra Dienstbiera a podal mu papír s propiskou se slovy: „Prosím o podpis, pane kolego.“ Dienstbier se udiveně zeptal: „Vy jste také ministr?“ A Kintzl odpověděl: „Ne, já jsem topič jako vy ještě včera.“ Emil Kintzl, samorost, venkovský učitel, sportovec tělem i duší, fér chlap. Během těch let, co na  Šumavu jezdím, jsem ho potkal mockrát, protože s člověkem, jako je on, se tady prostě nemůžete nepotkat. Mnohokrát jsem ho slyšel vyprávět jeho historky ze života, fascinovala mě jeho živelná přímočarost, nezlomnost a síla, stejně jako jeho životní postoj a  lozo e. S tímhle člověkem prostě musím něco natočit, říkal jsem si. To bude bavit mě i jeho. Touhle myšlenkou jsem se zaobíral několik let. A pak do mého života vstoupil Stream a najednou všechno zapadalo do sebe. Lukáš Záhoř a Martin Krušina, dva príma chlapíci, kteří tuhle redakci vedou, mají lví podíl na tom, že seriál existuje a má svoje diváky. A  taky kameraman Janek Rubeš s  talentem od  pánaboha. A  ještě dva kliďasové, střihači Vláďa Šimek a  Marťa Šašek. To je můj hvězdnej tým. Na jaře jsem začal psát scénáře, během léta jsme natočili první řadu a  seriál Zmizelá Šumava byl na  světě. Právě jsme dokončili druhou řadu a  pracujeme na  třetí. Knižní podoba je tedy jen logickým vyústěním všech těch pozitivních sil, které se nad touhle prací propojily. Jan Fischer ISBN 978-80-7473-297-3 EMIL KINTZL ■ Narozen 23. 2. 1934 v Praze. ■Na podzim 1939 se rodina stěhuje do Sušice, kde prožije celou válku. ■V květnu 1945 je svědkem osvobození Sušice a celého regionu americkou armádou. ■V roce 1952 nastupuje jako učitel tělocviku do školy v Hartmanicích. Později se přesouvá do malotřídky na  Srní a v roce 1958 zakotví v Kašperských Horách. ■Ve zdejší škole učí až do roku 1975, kdy jej po prověrkách soudruzi ze školství vyhodí. ■Do roku 1990 pracuje jako topič a postupně zakládá svůj šumavský archiv. ■Žije v Kašperských Horách, věnuje se turistice a sportu, zejména lyžování, a neúnavně mapuje historii i současnost Šumavy, kterou miluje. ■Je v jednom kole, jako by věk nic neznamenal. Píše články, knížky, spolupracoval jako poradce na seriálu Policie Modrava, jezdí po besedách a přednáškách. Pro Stream.cz natáčí pořad Zmizelá Šumava. Emil Kintzl, šumavská legenda. ■Na přední straně obálky je Zhůří pod Javornou plné života. Zadní strana ukazuje stejné místo dnes. Dole autoři J. F. a E. K. při natáčení seriálu Zmizelá Šumava. Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě na místech, z  nichž většinu na  dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz, poutavě a  jadrně líčí příběhy zdejších lidí a  jejich těžký a svérázný život v tomto drsném, ale krásném kraji. Zmizelá Šumava není nostalgickým vyprávěním o  časech minulých. Jsou to především příběhy vybízející čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské krajině a vydávají svědectví o její jedinečné historii. EMIL KINTZL ■ JAN FISCHER ZMIZELÁ ŠUMAVA Copyright © Emil Kintzl, Jan Fischer, 2015 Layout © Atelier Degas, 2015 ISBN 978-80-7473-297-3 POSLEDNÍ SKAUTI 84 BROKOVNICÍ DO ZAD 90 JURÁNKOVA CHATA 100 ŠŇUPEČEK A PIVÍČKO 106 STO ROKŮ NA LYŽÍCH 112 ŠTĚDROVEČERNÍ HAVÁRIE 120 TRAGÉDIE NA ŽDÁNOVĚ 128 VRAŽDY NA FILIPOVĚ HUTI 134 SLONÍ POTOK 140 S KUDLOU V BŘIŠE 146 HOTEL SENO 152 PR O LO G 10 PAŠERÁCI Z PLÁNÍ 14 UTOPENEC NA JEZEŘE 24 VOJÁKEM DVOU ARMÁD 30 POKLAD NA WUNDERBACHU 36 TANEC S MRTVOLAMI 42 PO NÁS PASEKA 48 NA STŘELNICI U PRÁŠIL 56 FARÁŘEM NA MOUŘENCI 64 POSLEDNÍ ŠUMAVSKÝ OBR 70 DESET MRTVÝCH AMERIČANŮ 76 OBSAH ■ Cestou na Wunderbach při natáčení druhé řady Zmizelé Šumavy, podzim 2014. PROLOG Na  Šumavě žiju od  dětství. Prochodil jsem ji pěšky, projel na  běžkách i  na  kole kří - žem krážem a troufám si tvrdit, že tady znám snad každou stráň, potok, kopec i údolí. A taky jsem tu potkal spoustu lidí. Pamětníků, jak se říká. A mluvili jsme spolu. A jejich svědectví a vyprávění jsem zaznamenal. Bez příkras a bez kudrlinek. Protože na ty my si tady na Šumavě zrovna moc nepotrpíme. Vloni v únoru jsem ve zdraví přiměřeném věku oslavil osmdesátku a pořád mě to tady všechno baví. PROLOG ■ 13 12 ■ PROLOG se s  tímhle názorem netajil, no a  tak mě jako nenapravitelného bolševik ze školství vyhodil. Pak jsem 15 let topil v kotelně v Kašperských Horách, protože to byla jediná práce, kde jsem soudruhům nevadil. V kotelně jsem si krátil čas sbíráním a tříděním starých fotografií, dokumentace a příběhů z míst, která v průběhu let prakticky zmi - zela z mapy Šumavy. A že těch míst a příběhů bylo. Zásadní ránu dostala Šumava po druhé světové válce, kdy došlo k odsunu původního německého obyvatelstva. V  50. letech byla pro veřejnost značná část Šumavy uzavřena hraničním pásmem a  rozsáhlým vojenským prostorem Dobrá voda, který se táhl od Hartmanic až po Železnou Rudu a zasahoval hluboko do vnitrozemí. Vesnice a usedlosti v této části Šumavy byly vysídleny a staly se cílem dělostřelců a tankistů Československé lidové armády, kteří se tu cvičili na  boj s  imperialismem. Postupně mizely v troskách domy, kostely i kapličky. Dílo zkázy završily buldozery, když rozstřílené obce srovnaly se zemí. Rád se s vámi o ta zmizelá místa a zapomenuté příběhy zdejších lidí podělím. Protože když už fakticky zmizely ze světa, z paměti by se vytratit neměly. Emil KintzlPrvní půlku života jsem strávil jako učitel na  místních školách. V  Hartmanicích, na Srní, v Sušici a v Kašperských Horách. Začínal jsem hned po maturitě v roce 1952. Jednotřídky, malotřídky, kde chyběl učitel, tam jsem šel. Děti ze vsí i ze samot ze širokého okolí, některé to měly do školy naboso v dřevákách i několik hodin. Třeba takovej Pepík Hromádků. Ten přicházel do školy tak ucabrtanej, že hned v teple u kamen usínal. Tak jsem ho nechal, stejně by s  ním nic nebylo. Byl jsem tehdy mladej, bylo po válce a všechno bylo báječný. Učil jsem rád. Je to práce, která dává smysl. Ale jak šel čas, nějak jsem se nedokázal srovnat s  tím, že bych měl děti učit o  tom, jak nás tady v  Sušici osvobodila hrdinná Rudá armáda. Vono je to těžký učit takový věci a klást s pionýrama kytičky k pomníčkům padlých rudoarmějců, když si člověk dobře pamatuje, že jako kluk obdivoval americké džípy a vojenská auta, kterých bylo plné sušické náměstí, a padlí rudoarmějci se objevili v dějepise tohohle kraje až o hodně později. Jo, a taky jsem nějak neuměl nazývat vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v  srpnu 1968 bratrskou pomocí, protože to prostě byla okupace. Nijak jsem ■ Vlevo: Emil Kintzl jako třiadvacetiletý učitel na Srní. Ve zdejší malotřídce učil necelé tři roky. ■ Vpravo: E. K. (na plotě vlevo) s americkým vojákem a starším bratrem Karlem na zahradě jejich domu v Sušici v květnu 1945. ■ Osvobození Sušice americkou armádou v květnu 1945. ■ Přes hranici se pašovalo všechno možné, z Bavorska do Čech i opačně. Tímhle řemeslem se tu živili místní pašeráci po generace. PA ŠER ÁCI Z PLÁNÍ Když na Knížecích Pláních prší a mlha se válí po kopcích, člověk si říká, že si ani lepší pašerácký počasí nemůže vymyslet. A taky se tu tímhle řemeslem hodně lidí po gene - race živilo nebo alespoň přiživovalo. Do Bavor je to odsud jen pár set metrů. 16 ■ PAŠERÁCI Z PLÁNÍ Tuhle vysoko položenou šumavskou obec (1162 m), ležící nedaleko Bučiny, připomí - nají jen ruiny kostela sv. Jana Křtitele, obnovený hřbitov, zarostlé základy domů a fungující malá občerstvovna pro turisty. Podle doby vzniku patřila mezi nejmladší obce na Šumavě, protože až v roce 1799 povolil majitel rozsáhlých lesů, kníže Schwarzenberg, kolem již existující hájovny založit dřevařskou osadu. Záhy zde vyrostlo na padesát usedlostí. Pověst o  vzniku jejího názvu vypráví, že v  době zakládání navštívil obec sám kníže, kterému silný vítr odnesl klobouk. Ten zůstal viset na  jedli. Jeden z  dřevorubců na  strom rychle vylezl a  vrátil ho knížeti se slovy: „Zde je váš knížecí klobouk!“ Kníže poděkoval a  prohlásil, aby na  památku této události byla obec pojmenována Knížecí Klobouk (německy Fürstenhut). ■ Na následující straně: Takhle jsme viděli Knížecí Pláně při natáčení. Jako by tu nikdy žádné domy nebyly. ■ Knížecí Pláně – Fürstenhut v době svého největšího rozmachu. PAŠERÁCI Z PLÁNÍ ■ 19 ■ Knížecí Pláně s dominantou na kopci, kostelem sv. Jana Křtitele. 20 ■ PAŠERÁCI Z PLÁNÍ PAŠERÁCI Z PLÁNÍ ■ 21 Původní osadníci to neměli lehké. Kníže určoval, jak mají domky vypadat. Na  kamenných základech jen jedna obytná místnost, komora a  stáj pro dvě dojné krávy. Chov telat, ovcí a  koz nebyl pod trestem konfiskace povolen. Vrchnost si vyhradila právo kdykoliv si domky za náhradu přivlastnit. Každý dřevorubec i jeho potomci se museli smlouvou zavázat „v  panských lesích ročně porazit 100 sáhů dřeva za  cenu 15–23 krejcarů za  sáh“. K  tomu patřila povinnost třiadvaceti dnů roboty. Dokonce i hajní říkali, že „mají nižší postavení, než má vrchnostenský lovecký pes“. Když byla v  roce 1848 robota zrušena, všem se značně ulevilo, ale získat své propachtované grunty do vlastnictví se místním podařilo až v roce 1913, kdy se konečně stali svobodnými a nezávislými občany. Na památku této šťastné události zde dodnes stojí malý kamenný obelisk se znakem stromu, sekery a kopáče, který najdete vpravo při cestě pár set metrů před obnoveným hřbitovem. A tak není divu, že v tomhle chudém a zapomenutém kraji bylo k pašeráctví opravdu jen kousek. Přes Čertův potok to bylo do Bavor, co by kamenem dohodil, a tak se vesele pašovalo oběma směry. Pašovalo se všechno. Dobytek, sůl i drogy, což ovšem tenkrát znamenalo šňupací tabák. Mnohdy i  na  objednávku. Přijít o  život kvůli pár pytlům soli se tu mohlo stát ajncvaj. Sídlila tu sice finanční stráž s  celníky, ale kdepak na místní koumáky. V hospodách při pivě pospolu sedávali, vzájemně se dobírali a někdy uzavírali sázky, kdo s koho. Jeden takový příběh je zaznamenán v  knize Pašeráci a  podloudníci na  česko-bavorské hranici. Místní celník a  zároveň milovník dobrého piva se vsadil s  pašeráky o  soudek bavorského piva, že se jim předmět sázky nepodaří dostat přes hranici. Pašeráci to však provedli způsobem, který se stal legendou. Při jedné noční celníkově službě zastavila u celnice bryčka z Bavorska. V ní seděl kostelník a farář, že jedou do  Čech vykonat poslední pomazání. Na  Šumavě se udržovala nepsaná tradice, že faráři, porodní báby a hasiči v případě potřeby projížděli přes celnice bez větších obstrukcí a prohlídek. Proto celník bryčku bez zdržování propustil. Ještě se mu dostalo požehnání od pana faráře. Když pak šel po službě do hospůdky, nestačil se divit. Celý lokál ho vítal a všichni, včetně už odmaskovaného rádoby faráře, mu děkovali, že je pozval na soudek dobrého piva. Na soudku totiž seděla „jeho velebnost“, když v bryčce projížděla kolem křižujícího se celníka do Čech. Trochu jiný příběh prožil financ Chaloupka, zmiňovaný v kapitolce o Holzschlagu. Ten se dokonce dostal do novin. ■ Děti z místní školy s panem učitelem. ■ Finanční stráž neboli financové patřili neodmyslitelně k tomuto kraji. Hranice s Bavorskem byla na dohled. PAŠERÁCI Z PLÁNÍ ■ 23 22 ■ PAŠERÁCI Z PLÁNÍ Je zaznamenán i  případ, kdy se do  křížku se zákonem dostali sami celníci. Celníci při pašování na bavorské straně chytili dvě mladé ženy a zavřeli je v Mauthu, v prv - ním patře policejní stanice. Na  nějaký útěk ženy neměly ani pomyšlení. V  noci jim však někdo zaklepal na okno. Financové obě dívky dobře znali a přišli je osvobodit. Po  přistaveném žebříku snesli děvčata dolů, uklidili žebřík a  převedli je přes hranici domů. Druhý den se všichni divili, jak k tomu útěku mohlo vůbec dojít. V noci, za tmy a z takové výšky! Skončila válka a následoval odsun německých obyvatel, kteří přes blízkou hranici na povozech převáželi svůj skromný majetek. Staří známí financové dělali, že nic nevidí. Sousedé si přece v nouzi mají pomáhat. Pomáhali i po únoru 1948, když už bylo jasné, kam naše republika směřuje a že jde mnoha lidem o svobodu, nebo o život. Mezi převaděči se tehdy proslavili dva muži, Josef Hasil a Franz Nowotny zvaný Kilián, kterým se dodnes říká Králové Šumavy. Ale to je už jiný příběh. Noví pováleční osadníci zde nepobyli dlouho a po 150 letech se život i čas na Knížecích Pláních zastavil. Obec za železnou oponou zůstala opuštěna, hlodal ji zub času, ale hlavně lidská arogance a nabubřelost komunistického režimu. První šel k zemi kostel a přilehlý hřbitov byl zcela zlikvidován. Kříže se hodily, soudruzi u vysokých pecí potřebovali železo. Komu vadili ti dávno mrtví, to mi dodnes hlava nebere. Až po roce 1990 byl zdejší hřbitov za pomoci starousedlíků z druhé strany hranice částečně obnoven a zase vypadá jakž takž důstojně a přijatelně. Až se sem vypravíte, rozvaliny kostela, velký kříž a turistická cedulka Knížecí Pláně vám jasně napoví, že jste tady dobře. Knížecí Pláně ■ GPS 48°57‘18.942“N 13°37‘6.872“E ■ Na předcházející straně: Knížecí Pláně dnes. Jen kamenné snosy dávají tušit, že tu kdysi žili a pracovali lidé. ■ Torzo kostela sv. Jana Křtitele, který šel po převzetí moci komunisty k zemi jako první.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.