načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Změna myšlení - Susan Greenfieldová

Změna myšlení

Elektronická kniha: Změna myšlení
Autor:

Provokativní kniha napsaná s cílem zajistit současným i budoucím generacím život, v němž technologie podněcují (ne zabíjí) přemýšlení, kreativitu a opravdové naplnění. Jsou naše ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 335
Rozměr: 23 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Radek Vantuch
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0450-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Cílem knihy britské neurovědkyně je popsat způsoby, jimiž mohou digitální technologie ovlivňovat nejen vzorce myšlení a další kognitivní schopnosti, ale také životní styl, kulturu a osobní ambice. Provokativní kniha napsaná s cílem zajistit současným i budoucím generacím život, v němž technologie podněcují (ne zabíjí) přemýšlení, kreativitu a opravdové naplnění. Jsou naše technologie pouze neškodnými nástroji současné reality? Liší se mysl lidí narozených před masovým rozšířením internetu a po něm? Jaký dopad mají technologie na digitální domorodce, tj. na ty, kteří nikdy nepoznali svět bez internetu? Žijeme ve světě, který byl ještě před pár desítkami let absolutně nepředstavitelný. Ve světě, kde dospělí tráví deset a více hodin denně online a děti používají ke hře i k učení tablety. Úžasné nové technologie nabízejí neuvěřitelné možnosti pro práci i zábavu. Ale znáte dobře jejich cenu?

Popis nakladatele

Provokativní kniha napsaná s cílem zajistit současným i budoucím generacím život, v němž technologie podněcují (ne zabíjí) přemýšlení, kreativitu a opravdové naplnění.

Jsou naše technologie pouze neškodnými nástroji současné reality?
Liší se mysl lidí narozených před masovým rozšířením internetu a po něm?
Jaký dopad mají technologie na digitální domorodce, tj. na ty, kteří nikdy nepoznali svět bez internetu?

Žijeme ve světě, který byl ještě před pár desítkami let absolutně nepředstavitelný. Ve světě, kde dospělí tráví deset a více hodin denně online a děti používají ke hře i k učení tablety. Úžasné nové technologie nabízejí neuvěřitelné možnosti pro práci i zábavu. Ale znáte dobře jejich cenu?
Autorka postupně odhaluje jak
-neustálá stimulace audiovizuálními podněty ovlivňuje neuronové sítě v mozku
-může hraní digitálních her formovat mozek směrem k hráčské závislosti
-surfování na internetu staví do popředí instantní informace, namísto hlubších znalostí a porozumění tématu
-nadměrné používání sociálních sítí zabraňuje dozrávání empatie a identity mladého člověka
Kniha se zabývá také výhodami digitálního životního stylu a zkoumá
-jak hraní her zlepšuje zrak a motoriku
-jak dotykové přístroje pomáhají postiženým studentům ad.

„Kniha z pera baronky a současně velmi známé britské neurovědkyně Susan Greenfieldové přináší originální pohled na zcela novou situaci, ve které se nalézá lidský mozek ve věku moderních technologií, zejména internetu. Středem jejího zájmu je především mozek dětí a dospívající mládeže, který je vystaven neobvyklému proudu informací, přicházejícím ze všech stran. Kniha nás nutně vede k zamyšlení, zda digitální technologie nemohou kromě nepochybného přínosu působit i negativně na mozek našich dětí, který je ve svém vývoji velmi plastický. „
prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Susan Greenfieldová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ZMĚNA MYŠLENÍ


KNIHY SUSAN GREENFIELDOVÉ

MIND CHANGE: HOW DIGITAL TECHNOLOGIES ARE LEAVING

THEIR MARK ON OUR BRAINS

2121: A TALE FROM THE NEXT CENTURY

YOU AND ME: THE NEUROSCIENCE OF IDENTITY

ID: THE QUEST FOR MEANING IN THE 21ST CENTURY

TOMORROW’S PEOPLE:

HOW 21ST-CENTURY TECHNOLOGY IS CHANGING

THE WAY WE THINK AND FEEL

THE PRIVATE LIFE OF THE BRAIN

BRAIN STORY: UNLOCKING OUR INNER WORLD OF EMOTIONS,

MEMORIES, IDEAS, AND DESIRES

THE HUMAN BRAIN: A GUIDED TOUR

JOURNEY TO THE CENTERS OF THE MIND:

TOWARD A SCIENCE OF CONSCIOUSNESS


ZMĚNA MYŠLENÍ

JAK SE MĚNÍ NAŠE MOZKY

POD VLIVEM DIGITÁLNÍCH

TECHNOLOGIÍ

SUSAN GREENFIELDOVÁ


Změna myšlení

Jak se mění naše mozky pod vlivem digitálních technologií

Susan Greenfieldová

Překlad: Radek Vantuch

Obálka: Tomáš Šťovíček

Jazyková korektura: Pavlína Zelníčková

Odborná korektura: Josef Syka

Odpovědný redaktor: Petra Kryštofová

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Sazbu zhotovilo Grafické a DTP studio Fragment

Authorized translation from the English language edition Mind Change: How digital technologies

are leaving their mark on our brain.

Copyright © 2015 by Susan Greenfield.

This translation is published by arrangement with Random House, a division of Random House LLC

Translation © Radek Vantuch, 2016.

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-265-0450-4

Informace o knihách z nakladatelství BizBooks:

www.bizbooks.cz

www.facebook.com/NakladatelstviBizBooks

www.twitter.com/BizBooks_knihy

Vydalo nakladatelství BizBooks v Brně roku 2016 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem

Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 23 648.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu

vydavatele.

1. vydání


Pro Johna – mého neocenitelného přítele, učitele a kolegu



OBSAH

PŘEDMLUVA 13

1. ZMĚNA MYŠLENÍ: CELOSVĚTOVÝ FENOMÉN 21

2. DOBA BEZPRECEDENTNÍ 33

3. KONTROVERZNÍ TÉMA 41

4. MNOHOSTRANNÝ FENOMÉN 52

5. JAK MOZEK FUNGUJE 63

6. JAK SE MOZEK MĚNÍ 70

7. JAK SE Z MOZKU STANE MYSL 84

8. POMATENÍ MYSLI 98

9. SKRYTÝ PŮVAB SOCIÁLNÍCH SITÍ 107


10. SOCIÁLNÍ SÍTĚ A IDENTITA 121

11. SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY 137

12. SOCIÁLNÍ SÍTĚ A SPOLEČNOST 150

13. SKRYTÝ PŮVAB VIDEOHER 157

14. VIDEOHRY A POZORNOST 173

15. VIDEOHRY, AGRESE A BEZOHLEDNOST 186

16. SKRYTÝ PŮVAB SURFOVÁNÍ 203

17. KDYŽ OBRAZOVKA PŘEBÍJÍ OBSAH SDĚLENÍ 215

18. MYSLET JINAK 234

19. ZMĚNA MYŠLENÍ ZA HRANICEMI OBRAZOVKY 248

20. HLEDÁNÍ SOUVISLOSTÍ 260

PODĚKOVÁNÍ 273

POZNÁMKY 275

DOPORUČENÁ LITERATURA 331

REJSTŘÍK 333




PŘEDMLUVA

K

rozhodnutí napsat Změnu myšlení jsem dospěla po událostech,které se odehrály během posledních pěti let, pravděpodobně se však

začaly odvíjet již mnohem dříve – možná jsem si to jenneuvědomovala, ale patrně již od té doby, kdy jsem se začala zabývat výzkumem nervové soustavy a začala si uvědomovat sílu i zranitelnost lidskéhomozku. Pravda, v průběhu posledních několika desítek let jsem se především snažila odhalit základní neuronové mechanismy odpovědné za demenci, tedy doslova za pomatení mysli. Avšak již dlouho předtím, než jsemporvé oblékla bílý plášť, mě naprosto fascinovala širší a obecnější otázka toho, co by mohlo být fyzickým základem mysli samotné. Jelikož jsem se k výzkumu mozku dostala poněkud netradiční cestou od antickéliteratury přes fi lozofi i, vždy mě zajímaly odvěké otá zk y, jako zda skuteč ně máme svobodnou vůli, jakým způsobem může fyzický mozek generovatsubjektivní zkušenost vědomí a co činí každého člověka tak jedinečným.

Práce v laboratoři mi umožnila z některých aspektů těchtoprovokativních témat formulovat konkrétní hypotézy, které jsme poté mohliexerimentálně ověřovat. V průběhu následujících let jsme se tedy zaměřili

na výzkum vlivu stimulujícího, interaktivními možnostmi „obohaceného“ prostředí na mozkové procesy a na působení dopaminu, onoho


14 ZMĚNA MYŠLENÍ

všestranného a pracovitého přenašeče nervových impulzů, jenž je zase

spojen se subjektivním prožíváním odměny, radosti a závislosti. Vpraktičtější rovině jsme pak zkoumali, jakým způsobem by mohl fungovat

lék Ritalin, který se používá k léčbě poruchy pozornosti s hyperaktivitou

(ADHD), a jak mohou poznatky z neurovědy přispět ke zlepšenívýkonnosti ve třídě. Všechny tyto různorodé oblasti vědeckého bádání, včetně

našeho výzkumu neurodegenerativních poruch, však měly jednozákladní společné téma: ony neobvyklé mechanismy, které probíhají v mozku.

Konkrétně jak by se tyto mohly nevhodně aktivovat v případě nemoci a obecněji jak tyto dosud podceňované neuronové procesy umožňují

kaž dému z nás přizpůsobit své vlastní individuální životní prostředí –

tedy stát se jedinci.

Od této úžasné plasticity lidského mozku jsme pak plynule přešli kúvahám o budoucnosti a o tom, jak by se mohly nadcházející generacepřizpůsobit značně odlišnému, vysoce technologickému prostředínadcházejících desetiletí. V roce 2003 jsem pak napsala knihu To m o r ro w ’s Pe o ple, která zkoumala možné nové druhy životního prostředí a podobyživotního stylu, které s sebou přinese společné působení informačníchtechnologií, biotechnologie a nanotechnologie. Tento velmi odlišný, přestoteoreticky možný svět mě zase přiměl více přemýšlet o případných důsledcích pro identitu člověka. V roce 2007 jsem tyto myšlenky rozvedla v knize ID: The Quest for Meaning in the 21st Century, která se následně stalainspirací pro román o antiutopické budoucnosti (2121). V knize ID jsemvyjádřila přesvědčení, že historicky se pro sebevyjádření nabízely tři obecné možnosti. Scénář typu někdo, kdy člověk defi nuje své já prostřednictvím konzumu, nabídl individuální identitu bez skutečného naplnění,zatímco varianta kolektivní identity typu kdokoliv vedla k opaku, tedy knaplnění, které bylo včleněno do širšího neosobního příběhu. Nakonec zde byla možnost nikdo, tradičně spojená s vínem, ženami a zpěvem, kdy se člověk zříká svého já ve prospěch bytí pasivního příjemce příchozích smyslů. Zažíváme-li „senzuální“ chvíle, tvrdila jsem, nejsme si již vědomi svého vlastního já.

Je však možné, že nadsmyslové digitální technologie jednadvacátého století posouvají poměr od situace příležitostné a vykonstruované (pití,


PŘEDMLUVA 15

rychlé sporty, tanec) ve prospěch scénáře „ohromujících zážitků“, který

se postupně etabluje jako výchozí kognitivní mód? Tyto otázky se mi

honily hlavou, když jsem v únoru roku 2009 dostala možnost formulovat

je jasněji.

V britské Sněmovně lordů tehdy probíhala diskuse o regulaciinternetových stránek, a to zejména s ohledem na duševní pohodu a bezpečí dětí. Pokud se při podobné příležitosti přihlásíte o slovo, bývá zvykem, že předložíte argumenty vycházející z vaší vlastní konkrétní oblastiodborných znalostí. Jelikož jsem nevěděla vůbec nic o právních předpisech a normách, rozhodla jsem se nabídnout pohled, který na danou tematiku přináší neurověda. Má teze byla poměrně jednoduchá a nijak zvlášťoriginální. Kterýkoliv neurovědec by patrně řekl totéž: lidský mozek sepřizpůsobuje prostředí, a jelikož se prostředí mění bezprecedentnímzpůsobem, může se bezprecedentním způsobem měnit i mozek.

Reakce mezinárodních tištěných médií, rozhlasu i televize na tento zdánlivě nevýrazný a logický argument byla naprosto neúměrná jeho obsahu. Netřeba dodávat, že jsem musela čelit nevyhnutelným mediálním dezinterpretacím, založených na zásadě, že prodej je důležitější než skutečná pravda: titulek „Baronka říká, že díky počítačům nám zahnívá mozek“ byl jen jeden z těch nechutnějších. Mezitím mi také novináři během rozhovorů sdělovali, a to s neskrývanou radostí, jakou lidé mají, když někomu oznamují špatné zprávy, kterak na mě v některých kruzích blogosféry nadávají, načež se ptali, jaký z toho mám pocit.

Moje reakce byla, a stále i je, že v rámci diskuse ráda předložím vědecké argumenty na podporu svého tvrzení a že přiznám svůj omyl v případě, že je někdo vyvrátí ověřitelnými fakty. Tak to ostatně vědci činí: takto publikujeme své recenzované práce a takto vytváříme i své teorie. Většina z nás považuje profesionální kritiku za základní stavební kámen výzkumného procesu. Skutečně zajímavá však v některých příadech byla ona zuřivá, zjevně osobní nevraživost. Kdybych řekla, že je Země placatá, pochybuji, že by to někoho takto zvedlo ze židle. Bylo jasné, že jsem se tehdy dotkla velmi citlivého tématu, jehož nastolením se někteří lidé cítili ohroženi, neboť jsem jaksi podkopala jejichautoritu. Do té doby jsem si neuvědomovala, jak důležité je toto téma pro naši


16 ZMĚNA MYŠLENÍ

společnost. Proto jsem se mu i nadále věnovala, více četla, přemýšlela

a hovořila na celé řadě diskusních fór o mozku budoucnosti a vlastně

o budoucnosti mozku.

5. prosince 2011 se pak ve Sněmovně lordů naskytla další příležitost pro otevřenou diskusi formálnějšího charakteru. Měla jsem tehdymožnost zahájit rozpravu, na jejímž začátku jsem položila otázku, jakýmzpůsobem vláda Jejího Veličenstva posuzuje vliv digitálních technologií na duševní zdraví. Asi si dokážete představit, že dostat příležitost v onéhistorické červenozlaté komoře parlamentu není snadné, a proto jsem byla velmi ráda, když mi byl vyhrazen byť jen krátký bod programu, jenž je znám jako „Otázka pro krátkou diskusi“. Této rozpravy se zúčastnila řada zástupců různých odvětví, včetně byznysu, vzdělávání a medicíny.

Zajímavé bylo, že většina z urozených lordů měla tendencizdůrazňovat výhody technologií, obecný tón většiny diskutujících tedy budildojem, že není důvod k bezprostředním obavám. Závěr pak patřilnáměstkovi ministra školství, lordu Hillovi z Oarefordu, který diskusi uzavřel s tím, že „neví o žádných podstatnějších důkazech svědčících onegativním dopadu rozumného a přiměřeného používání technologií“, třebaže připustil, že „přestože každá technologická revoluce může vést k velkému pokroku, vždy přináší i neočekávané problémy, kvůli kterým je třebazachovávat ostražitost“.

Jak už název napovídá, jednou z nevýhod formátu Otázek pro krátkou diskusi je velmi omezený čas a na rozdíl od delších programových bodů různých typů není členovi Sněmovny lordů, který dané téma otevřel, jak jsem to při této příležitosti učinila já, umožněno reagovat na podněty, které během diskuse zazní. Netřeba dodávat, že kdybych tu možnost měla, pokusila bych se v reakci na slova pana náměstka vyjádřit svépochybnosti, a to ve čtyřech základních bodech.

Za prvé, v současné době britská vláda činí jen velmi málo propodporu výzkumu dopadů počítačové kultury na mysl mladých lidí nebovlastně na mysl jedinců jakéhokoliv věku. Pokud by se takový výzkum rozhodla iniciovat, bylo by důležité říci, o jaký druh výzkumu se jedná, v jakých oblastech, kolik fi nančních prostředků pro něj vyhradila a jak dlouhou dobu by tento výzkum měl probíhat.


PŘEDMLUVA 17

Za druhé bych namítla, že pokud se technologie skutečně používají „rozumně“ (což je samo o sobě subjektivní náhled), pak už ze svépodstaty by takovýto „rozumný“ přístup nemohl mít žádný významnější negativní dopad. Především jsem se snažila zdůraznit, že ne vždyvyužívají lidé technologie s mírou; jak některé výzkumy naznačují, jedná se až o jedenáct hodin denně. Je opravdu možné takový přístup považovat za „přiměřený“?

Za třetí bych zdůraznila, že podíváme-li se na různé aspektykybernetické kultury, důvod k obavám skutečně existuje. Zmíněný proslov pana náměstka nicméně představuje dobrý příklad strategie populární nejen u politiků a úředníků, ale v zásadě u všech, kteří chtějí klidný život:uhýbat od odpovědnosti tak dlouho, dokud nebudou mít k dispozici vícedůkazů, aniž by řekli, kolik a jakých důkazů by bylo zapotřebí k zahájení široké diskuse za účasti politiků, rodičů, učitelů a obecně daňovýchpolatníků. Takže můj čtvrtý a poslední argument by vycházel zpředsvědčení, že ony blíže neurčené „problémy“, o kterých pan náměstek hovořil, budou „nepředvídané“ pouze tehdy, pokud se na ně nepřipravíme či o nich nebudeme diskutovat.

A právě v tu chvíli, onou zvláštní shodou okolností, které mohouněkdy v životě nastat, mě oslovilo vydavatelství Random House s žádostí o napsání této knihy. Změnu myšlení lze tedy v určitém smyslu chápat jako odpověď panu náměstkovi, jejím hlavním cílem je však uspokojit potřeby společnosti, která by již měla začít přijímat určitá rozhodnutí. K tomuto účelu je potřeba mít vyvážený a ucelený přehled o vědeckém výzkumu. Přestože takový přehled nemůže být nikdy zcela vyčerpávající, měl by zahrnovat nejvýznamnější poznatky, k nimž výzkum v danéoblasti dospěl – a právě takové poznatky naleznete v této knize. Je všaknutné poznamenat, že jsem úmyslně vynechala oblast internetovépornografi e, kde se polemika a diskuse nevedou ani tak o tom, zda je „dobrá“, či „špatná“, nebo o tom, jaký dopad má na typy myšlení, jako spíše olegislativě a regulaci, což jsou oblasti spadající mimo můj obor.

Hlavním cílem Změny myšlení je popsat různé způsoby, jimiž mohou digitální technologie ovlivňovat nejen vzorce myšlení a dalšíkognitivní schopnosti, ale také životní styl, kulturu a osobní ambice. Proto zde


18 ZMĚNA MYŠLENÍ

kromě rozboru recenzované vědecké literatury najdete i diskusi o různých produktech a službách, které by mohly svědčit o novém způsobu

myšlení, včetně komentářů a zpráv z denního tisku odrážejících stav

společnosti, v níž žijeme.

Objevovat a shromažďovat tak široké spektrum různých typů materiálu by bylo – a popravdě je – velmi náročné. Nicméně náhoda tomu opět chtěla, a já tak měla to štěstí se na jedné plážové párty v Melbourne v prosinci 2012 seznámit s Olivií Metcalfovou. Olivia tehdy právědokončila doktorát na Australské národní univerzitě v Canbeře v oboruvideohry a nebyla ještě plně rozhodnutá, kterým směrem se v životě vydat. Překvapivě byla ochotna přispět k tomu, aby můj rukopis, tehdy ještě v první verzi, zahrnoval široké spektrum studií zabývajících sedigitálními technologiemi. V průběhu následujícího roku byla Oliviina pomoc neocenitelná. Její pečlivost a kritické připomínky zásadně rozšířily oblast toho, co může Změna myšlení nabídnout: hloubkovou analýzu velmisložitého a rychle se rozvíjejícího oboru lidské činnosti.

Před asi pětatřiceti lety, v době, kdy jsem pracovala v Paříži, mi jeden můj kolega ukázal titulní stranu novin, jíž dominovala fotografi e velmi zarostlého muže ve svetru pochybného vkusu. „Ten je od zelených,“ušklíbl se a toho muže se smíchem označil za podivného excentrika.Představa „zeleného“ hnutí mi tehdy nepochybně připadala podivná, stejně jako spojení „změna klimatu“. Nyní tento koncept zásadním způsobemovlivňuje podstatnou část veřejné politiky a odráží se i v životním stylučlověka. Kniha Změna myšlení dostala svůj název mimo jiné proto, že dle mého názoru existují podobné paralely se změnou klimatu, byť se objevují se zpožděním několika desítek let: obě změny jsou globální, kontroverzní, bezprecedentní a mnohostranné. Zatímco klimatické změny vyžadují opatření ke zmírnění škod, kniha Změna myšlení by mohla společnosti jednadvacátého století otevřít netušené možnosti, kterak plně využítpotenciál mysli každého člověka jako nikdy předtím, avšak pouze zapředokladu, že budeme moci prodiskutovat a plánovat, v jakém světěchceme žít nebo, přesněji řečeno, jakými vlastně chceme být lidmi.


ZMĚNA MYŠLENÍ



1.

ZMĚNA MYŠLENÍ

CELOSVĚTOVÝ FENOMÉN

P

ojďte s námi vstoupit do světa, který bychom si před několika málo

desetiletími dokázali představit jen stěží, do světa, který vhistorii lidstva nemá obdoby. Je to dvojrozměrný svět obrazu a zvuku, který nabízí okamžité informace, propojenou identitu a příležitost získat tady a teď zážitky tak živé a fascinující, že nám mohou dát zapomenout na bezútěšnou realitu kolem nás. Je to svět, kde se to jen hemží tolika fakty a názory, že nikdy nebudeme mít dostatek času na to, abychom vyhodnotili a pochopili byť jen sebemenší zlomek z nich. Neustále se zvyšujícímu počtu jeho obyvatel se tento virtuální svět může zdát více bezprostřední a významnější než jeho trojrozměrný protějšek, na který si můžeme sáhnout, ke kterému můžeme přičichnout, který můžeme ochutnat: je to místo neustálého pocitu úzkosti nebo triumfální radosti, jímž se necháváme unést ve víru kolektivního vědomí sociálních sítí. Je to svět paralelní, neboť přestože se pohybujeme ve světě reálném,můžeme vždy setrvávat i v alternativním čase a prostoru. Následnátransformace způsobu života, kterou bychom mohli již velmi brzy všichni podstoupit, je životně důležitým tématem, ba možná dokonce tounejdůležitější otázkou naší doby.

1

Proč? Je totiž možné, že každodenníexistence, která se točí kolem chytrých telefonů, iPadů, notebooků a Xboxů,


22 ZMĚNA MYŠLENÍ

radikálním a bezprecedentním způsobem mění nejen náš každodenní

životní styl, ale i naši identitu, ba dokonce i naše vnitřní myšlenky.

2

Jelikož mě jako neurovědkyni fascinují možné účinky každodenního

života s počítačem na to, jakým způsobem myslíme a co cítíme, chci

zkoumat, jak může onen neskonale adaptabilní orgán, mozek, reagovat

na toto nové prostředí, které nedávno dostalo nálepku „nekontrolovaný

digitální požár“.

3

Ve vyspělých zemích mají v současnosti děti šanci jedna ku třem, že se dožijí věku 100 let.

4

Díky pokrokům v oblasti biomedicínymůžeme očekávat delší a zdravější život; díky technologiím můžeme rovněž

předpokládat, že se naše existence bude čím dál více oprošťovat odkaždodenní domácí dřiny, která byla tak příznačná pro životy minulých

generací. Na rozdíl od životních podmínek lidstva v minulosti a mnoha

současných děsivých scénářů možného vývoje z celého světa dnespovažujeme za normu netrpět hladem, být v teple, nemuset zažívat bolest či

se neustále strachovat o vlastní život. Není tedy překvapením, že je mezi

námi mnoho těch, kteří jsou přesvědčeni, že naše společnost vzkvétá,

že tyto digitální technologie nejsou ani tak nekontrolovaný požár, jako

spíše příjemný krb v samém středu našeho současného životního stylu.

Proto také mají vždy po ruce různé uklidňující argumenty protipochybnostem a obavám, které bychom jinak mohli považovat za přehnané, či

dokonce hysterické.

Jedním z jejich výchozích předpokladů je, že každý má přece dostzdravého rozumu, a proto nedopustí, aby tato nová kyberkultura zcela ovládla jeho každodenní život. Jsme přece natolik rozumní a zodpovědní, žemůžeme sami regulovat, kolik času strávíme na počítači, a nedopustit, aby si na něm naše děti vytvořily totální závislost. Avšak argument, že jsme jaksi z podstaty racionální bytosti, neobstojí ve zkoušce dějin: kdy vlastně zdravý rozum automaticky zvítězil nad snadnou, ziskovou či příjemnou možností? Stačí zmínit neoblomnost stovek milionů lidí po celém světě, kteří stále utrácejí své peníze za zlozvyk, který ve dvacátém stoletízpůsobil sto milionů úmrtí a který, bude-li stávající trend pokračovat, bude mít v tomto století na svědomí až jednu miliardu úmrtí: kouření.

5

Zde se

o nějakém zdravém rozumu skutečně hovořit nedá.


ZMĚNA MYŠLENÍ 23

Na druhou stranu bychom se na lidskou přirozenost mohli spolehnout, pokud bychom mohli předpokládat, že naše vrozená genetická skladba nutí většinu z nás udělat správnou věc bez ohledu na jakékoliv vnější vlivy, které ji kontaminují. Přesto je sama o sobě tato myšlenka v přímém rozporu s onou mimořádnou adaptabilitou lidského mozku, která nám umožňuje obsadit více ekosystémů než kterýkoliv jiný druh na planetě. Internet byl původně vytvořen jako prostředek vzájemnékomunikace mezi vědci. Tento vynález dal následně vzniknout fenoménům jako 4chan, což byla sbírka diskusních fór, kam mohli lidé přidávatobrázky a krátké textové poznámky, většinou anonymně a bez omezení konvencemi.

6

Taková forma sebevyjádření vytváří nové prostředí,kterému se můžeme přizpůsobit, následky však mohou být stejně extrémní

jako médium samotné. Je-li znakem našeho druhu to, že se nám daří

tam, kde se právě nacházíme, pak by digitální technologie mohly spíše

probudit než potlačit to nejhorší v lidské přirozenosti.

Další způsob, jak bez přemýšlení odmítnout obavy související smožnými dopady digitálních technologií, představuje určitý solipsistickýpostoj, kdy jejich horlivý zastánce hrdě poukazuje na svou vlastní dokonale vyváženou existenci, která v sobě spojuje požitky a výhody kyberkultury s životem trojrozměrným. Přesto psychologové již řadu let tvrdí, žetakováto subjektivní introspekce je coby barometr duševního stavu značně nespolehlivá.

7

V každém případě by mělo být dostatečně zřejmé, že jen

proto, že určitý jedinec může dosáhnout ideálního poměru mezi světem virtuálním a reálným, neznamená to automaticky, že ostatní budou

rovněž schopni uplatnit podobné omezení a zdravý úsudek. A dokonce

i lidé, kteří tvrdí, že mají vše pod kontrolou, často v nestřeženémokamžiku přiznávají, jak „je snadné na Facebooku promrhat spoustu času“, že

jsou „závislí“ na Twitteru nebo že mají problém soustředit se natolik, aby

přečetli celý novinový článek. Vznik I, zkrácené verze seriozního britského celostátního deníku The Independent, a zavedení pořadu 90 Second

News Update na BBC svědčí o rostoucích požadavcích stále většího počtu

čtenářů a diváků, a to nejen z okruhu mladší generace, kteří jsou schopni

udržet pozornost jen po omezenou dobu a po masmédiích požadují, aby

na to adekvátně reagovala.


24 ZMĚNA MYŠLENÍ

Další útěchou bývá přesvědčení, že se příští generace budou vyvíjet správným směrem díky rodičům, kteří své děti mají pod kontrolou a zasáhnou, je-li to nutné. Bohužel již dnes se ukazuje, že tatopředstava je jednoduše mylná. Z důvodů, které rozebíráme níže, si rodičečasto stěžují, že nemohou kontrolovat, co jejich potomek na internetu dělá, přičemž mnozí jsou již dnes zoufalí, neboť nejsou schopniodtrhnout své děti od obrazovky a nasměrovat je zpět do trojrozměrného světa.

Americký technolog Marc Prensky razil ve své práci termín„digitální domorodec“, kterým označoval někoho, kdo je utvářen svými vnímanými názory a schopnostmi založenými na automatických dovednostech a obeznámenosti s digitálními technologiemi.

8

Naproti tomu

„digitální přistěhovalci“ jsou podle Prenského ti z nás, kteří si „osvojili

řadu aspektů této technologie, avšak stejně jako ti, kteří se učí cizíjazyk v pokročilejším věku, si zachovávají určitý ‚přízvuk‘, neboť stále

stojí jednou nohou v minulosti“. Jsem přesvědčena, že naprostá většina

těch, kteří čtou tyto řádky, má jednoznačný názor na to, na které straně

tohoto předělu stojí a zda je tato skutečnost důvodem k bujaré oslavě,

nebo tíživé úzkosti. Obecně lze říci, že zde existuje spojitost s věkem,

i když ani samotný Prensky neurčil konkrétní demarkační čáru. Zdá se

tedy, že datum zrození digitálního domorodce nelze určit přesně: mohli

bychom začít hledat již v šedesátých letech 20. století, kdy do běžného

jazyka vstoupil termín „počítač“, nebo až v letech devadesátých,jelikož v době, kdy se tehdy narozený mladý digitální domorodec učil číst

a psát, se e-mail (který vznikl kolem roku 1993) již stal nedílnousoučástí našeho života.

Tyto dvě skupiny zásadně odlišuje skutečnost, že digitálnídomorodci nepoznali jiný způsob života než kulturu internetu, laptopů amobilů. Coby autonomní světoobčané se mohou oprostit od místních zvyklostí a hierarchické autority a přizpůsobit své internetové aktivity a služby, k čemuž budou využívat globální sociální sítě a informační zdroje.

Mnohem chmurnější portrét digitálního domorodce však vykreslují odborníci jako britsko-americký autor Andrew Keen:


ZMĚNA MYŠLENÍ 25

MySpace a Facebook vytvářejí kulturu digitálního narcismu;stránky na bázi otevřeného obsahu, jako je Wikipedie, oslabují autoritu

učitele ve třídě; generaci YouTube více zajímá sebevyjádření než

dozvědět se něco o světě; skrze kakofonii anonymních blogů aobsahu vytvářeného jejich uživateli k dnešní mládeži ani nemohou

dolehnout hlasy informovaných odborníků.

9

Na druhou stranu možná digitální domorodec ve skutečnosti vůbec neexistuje. Neil Selwyn z londýnského Institutu pro vzdělávání tvrdí, že současná generace se od těch předchozích v zásadě nijak neliší: mladí lidé mají stejné mozky jako generace před nimi.

10

Naopak řada mladých lidí

používá technologie jen sporadicky, pasivně, samotářsky a především

jaksi mnohem méně okázale, než by se mohlo na první pohled zdátkvůli onomu humbuku kolem blogosféry a než se nám snaží namluvithorliví zastánci kyberkultury.

Bez ohledu na to, zda digitální věk zplodil nový typ superčlověka nebo se jen obyčejní lidé lépe přizpůsobili životu s počítačem, můžeme se prozatím spokojit s konstatováním, že rodiče budou s největšípravděpodobností digitálními přistěhovalci a jejich děti digitálními domorodci. Zatímco ti první se v dospělosti stále ještě učí využívat obrovskýpotenciál těchto technologií, ti druzí neznají nic jiného. Tento kulturní rozdíl je často příčinou toho, že rodiče nevědí, jak se nejlépe chovat v situacích, které intuitivně vnímají jako problém, jako je například dle jejich názoru příliš dlouhá doba strávená na počítači; děti se pak mohou cítitnepochoeny a nebudou ochotny respektovat názory, které považují za nevhodné a zastaralé pro dnešní život.

P řestože se relevantní st udie a pr ů zkumy zaměř ují především namladší generaci, obavy, které zde chci prezentovat, se netýkají pouzedigitálních domorodců. Ani zdaleka. Nicméně v důsledku závratného zvýšení tempa vývoje stále chytřejších digitálních zařízení a aplikací jistágenerační propast již nepochybně vznikla. Jaký dopad bude tento vývoj mít na jednotlivé generace a jejich vzájemný vztah?

Ve st ud ii Virtual Lives z roku 2011 posuzovali vědci z britskécharitativní organizace pro děti Kidscape online aktivity více než dvou tisíců dětí


26 ZMĚNA MYŠLENÍ

ve věku od jedenácti do osmnácti let. Téměř polovina dotazovaných dětí

uvedla, že se na síti chovali jinak než v běžném životě, přičemž mnozí

tvrdili, že se tak cítili silnější a sebevědomější. Jedno z dětí nabídlovy

světlení: „Je jednodušší být tím, kým chcete být, protože vás tam nikdo

nezná, a pokud se vám daná situace nelíbí, stačí z ní vystoupit a jeko

nec.“ Další s tímto názorem souhlasilo a dodalo: „Na internetu můžete

říkat cokoliv, můžete mluvit s lidmi, se kterými se normálně nebavíte,

a můžete upravovat fotky, abyste vypadali lépe. Je to, jako byste bylině

kým úplně jiným.“ Tato zjištění, jak tvrdí daná studie, „naznačují, že děti

vnímají kyberprostor jako svět oddělený od reálného světa a jako místo,

kde mohou zkoumat své chování a stránky osobnosti, které by možná

v reálném životě ani jinak neprojevovaly. Zdá se, že nedokážou pochopit,

že jejich chování na síti může mít dopad i v reálném světě“.

11

Snadná

možnost alternativní identity a představa, že skutky nemají důsledky, se

nikdy předtím ve vývoji dítěte nevyskytovaly, což nastoluje bezprece

dentní otázky, jak na danou situaci co nejlépe reagovat. Přestože mozek

skutečně není automaticky uzpůsoben k tomu, aby účinně komunikoval

s počítačovými technologiemi, vyvinul se tak, že je schopen reagovat

s nevídanou citlivostí na vnější vlivy – na prostředí, ve kterém žije.Digi

tální prostředí čím dál více prostupuje životy jedinců v čím dál mladším

věku. Poměrně nedávno představila fi rma Fisher-Price (americkáspoleč

nost vyrábějící hračky pro malé děti od novorozeňat po dětipředškolní

ho věku, pozn. překl.), patrně ve snaze obohatit životní styl nemluvňat,

sedátko pro trénink chození na nočník, které je vybaveno držákem pro

iPad,

12

kde křeslu, v němž může batole strávit mnoho hodin, rovněždo

minuje obrazovka.

13

To je i důvod, proč je otázka vlivu digitálních technologií takdůleži

tá. Ostřílení kapitáni průmyslu nebo vychytralí podnikatelé se ke mně

často nenápadně přitočí na fi remních akcích během přestávky na kávu

a nechají spadnout své profesní masky, když mi v zoufalství líčí onuob

sedantní fi xaci svého dospívajícího syna nebo dcery na počítač. Tako

vé nářky však prozatím zůstávají nevyslyšeny, alespoň tedy co se týče

určité ofi ciálnější platformy. Kde se mohou tito ustaraní rodiče podělit

o své zkušenosti s ostatními a formulovat je přesvědčivým způsobem?


ZMĚNA MYŠLENÍ 27

V současné době nikde. Na následujících stránkách se budeme zabývat

řadou studií týkajících se dětí předpubertálního věku i dospívajícímládeže; bohužel na dospělé se výzkum zaměřuje daleko méně, snad i proto,

že představují méně kompaktní a hůře identifi kovatelnou skupinu než

studenti-dobrovolníci nebo třída, kterou k tomu škola donutí. Nicméně

v každém případě je důležité, abychom tyto údaje chápali ne jako příručku svépomoci pro výchovu dětí, ale spíše jako rozhodující faktor při

vytváření celkového obrazu společnosti.

Další argument, který někteří používají ve snaze bagatelizovat obavy týkající se dopadů digitální kultury, vychází z představy, že do doby, než bude přijata vhodná právní úprava, si prostě nějak poradíme. Obdobná slova až příliš často slýcháváme od politiků a vládních úředníků:Prozatím neexistuje žádný důkazy podložený důvod k obavám. Pokud, tedy jestli vůbec, se nějaký objeví, samozřejmě na to budeme adekvátně reagovat azavedeme příslušné kontrolní mechanismy. Do té doby, budeme-li se chovatrozumně a tyto technologie budeme používat přiměřeným způsobem, si můžemeužívat všech výhod života v kyberprostoru. Digitální technologie nám zcela zjevně přinášejí dříve netušené možnosti, je však namístě, aby tento pokrokdoprovázela ostražitost vůči potenciálním negativním dopadům.

14

Avšak přestožeprávě určitá umírněnost může být v tomto ohledu zcela klíčová, ne vždy

jsou technologie používány s mírou. Mladí lidé ve Spojených státechholdují zábavním médiím v průměru více než padesát tři hodiny týdně.

15

Bereme-li v úvahu mediální multitasking neboli využívání několikarůzných médií najednou, stráví mladí lidé ve společnosti zábavních médií

v průměru téměř jedenáct hodin denně – což lze za rozumnou mírupovažovat jen stěží.

Tendence považovat regulaci za „řešení“ je sama o soběproblematická, neboť jakákoliv právní úprava ze své podstaty pouze reaguje na určitý podnět, novou událost, objev či jev, případně může (mohou) za nimi jaksi „zamést“ s cílem odstranit viditelné škody, jako v případě nezdravého jídla, znečištění ovzduší nebo, máme-li použít příklad z oblasti užívání internetu, sexuální výchovy dětí či jejich přístupu k extrémnímu násilí. Směrnice a nařízení tedy budou vždy přicházet s určitým zpožděním:politici a úředníci budou vůči předpovědím vždy nedůvěřiví, neboť si jsou


28 ZMĚNA MYŠLENÍ

správně vědomi, že by mohli utrácet peníze daňových poplatníků nebo

dárců na něco, co lze považovat za pouhou spekulaci. Bez ohledu na to,

kolik směrnic a zákonů může být potřeba pro boj se zřejmými abezprostředními hrozbami kybersvěta, nejsou zákony ani zdaleka tak důležité

jako nutnost dívat se dopředu a uvažovat nad co nejlepšími způsoby, jak

tyto nové technologie využít. K tomu potřebujeme dlouhodobou představivost a odvážné myšlení, tedy vlastnosti, jimiž dnes fi nančněstrádající úředníci nebo politici, které zajímá jen znovuzvolení v nadcházejících

volbách a snadná vítězství v krátkodobém horizontu, příliš neoplývají.

A tak je to na nás ostatních. Technologie nás mohou posílit a pomoci

nám budovat spokojený život, avšak pouze tehdy, pokud se k tomurozhodneme my sami a chopíme se daného úkolu.

Digitální technologie nahlodávají letitá omezení prostoru a času.Nikdy nezapomenu na bývalého prezidenta Spojených států Billa Clintona v Aspenu v Coloradu v roce 2004, kde hovořil o třech opakujících sefázích dějin civilizace: o izolaci, interakci a integraci. Izolace byla typická pro vzdálené říše minulosti, do kterých se dostat bylo ještě do minulého století značně časově náročné a nebezpečné. Interakce se pak dle Clintona projevila jak pozitivně ve formě obchodu a výměny názorů, taknegativně v podobě intenzivnějších válečných aktivit. V tomto století jsme pro změnu možná vůbec poprvé svědky masivní integrace.

A přesto tato myšlenka, alespoň coby hypotetický scénář, není takrevoluční. Již v roce 1950 francouzský fi lozof a jezuitský kněz Pierre Teilhard de Chardin rozvinul myšlenku globalizovaného myšlení, jehož výslednou podobu pojmenoval termínem „noosféra“.

16

Podle Teilharda de Chardin noosféra vznikne díky interakci lidské mysli, která bude zároveň i její podstatou, neboť lidstvo vytváří stále složitější sociální sítě. Teilhard de Chardin chápal noosféru jako součást evoluce, jako přípravu k nástupu kvalitativně nové, defi nitivní éry, která vznikne ve chvíli, kdy vývoj dosáhne tzv. bodu omega, nejvyššíhostupně kolektivního vědomí, k jakému vesmír dospěje, přičemž jednotlivci budou stále ještě individuálními entitami. Jakkoliv je lákavé domnívat, že současná digitální globalizace v oblasti sdílení okamžitého myšlení a celosvětové komunikace realizuje jeho vize, nelze předpokládat, že se


ZMĚNA MYŠLENÍ 29

tato původně hypotetická myšlenka nyní stává realitou. Co když jedním

z bezprostředních výsledků globalizace, a tedy homogenizované kultury

bude to, že všichni začneme reagovat a chovat se více homogennímzpůsobem, tedy takovým, který nakonec setře kulturní rozmanitost aidentitu? Je zřejmé, že přestože snaha pochopit původně cizí životní styly anázory ve výsledku přináší obrovské výhody, je velký rozdíl mezi světem

obohaceným jinými, kontrastními způsoby života a světem, který sdílí

jednu standardizovanou, uniformní existenci. Přestože díkyrozmanitosti ve společnosti můžeme lépe proniknout do podstaty údělu člověka,

podobné srovnávání lze bezpochyby založit pouze na jasné asebevědomé identitě a životním stylu. Pouhá globální homogenizace stylu myšlení

může mít v dlouhodobém horizontu zásadní dopad na to, jak vnímáme

sami sebe a společnost, v němž žijeme.

Přestože jsou rychlost, efektivnost a všudypřítomnost zcela jistě přínosné faktory, tato nová fáze integrace může mít i jiný, méně pozitivní efekt, který je třeba zvážit. V minulosti jsme na doručení pošty čekali každý den v přesně stanovených časech. Mezinárodní telefonní hovor pro většinu lidí přicházel v úvahu pouze za zvláštních či mimořádných okolností. Dnes však permanentní dostupnost mezinárodní komunikace považujeme za zcela samozřejmou. Jak neustále přepínáme mezivysílacím a přijímacím režimem, máme tendenci očekávat okamžité reakce a stejně tak i my sami na podněty reagujeme okamžitě.

Na jedné formální snídani, jíž jsem se nedávno zúčastnila a jejímž hlavním řečníkem byl britský vicepremiér Nick Clegg, vedle mě seděla žena, kterou natolik pohltilo rozesílání tweetů o tom, že je právě nasnídani s Cleggem, že vlastně ani neposlouchala, co vicepremiér říká. V roce 2012 popsalo čtyřiadvacet procent uživatelů amerických sociálních sítí kuriózní fenomén – přiznali, že propásli klíčovou událost nebo okamžik ve svém životě, neboť se zcela věnovali rozesíláním aktuálních zpráv o dané události či okamžiku po sociálních sítích.

17

Často se také stává, že

lidé sledují tok myšlenek jiných, a to stylem, který ve výsledku připomíná

určitý způsob života. Když jsem se jedné kolegyně nedávno zeptala, jak

často používá Twitter, ukázala mi e-mail od svého známého, který poměrně dobře vykresluje typický obrázek současnosti: „Twitter mám na


30 ZMĚNA MYŠLENÍ

počítači otevřený po celý den, takže se na něj dívám mezi telefonáty

nebo když čekám na spojení apod. Řekla bych, že to tak tady v kanceláři

dělají skoro všichni.“

Již nemusíme čekat, respektovat plynutí času mezi příčinou anásledkem, mezi akcí a reakcí. Většina lidí, kteří by před několika desítkami let nikdy ani nepomysleli na zahraniční cestu, ani by si nepředstavovali, že by někdy měli celou síť přátel mimo svou místní komunitu, dnes využívá dříve nepředstavitelné možnosti zahrnující celou planetu. Výhod této snadné komunikace je mnoho. Asi nikdo by nebyl schopen předložitpřesvědčivé důvody pro to, abychom se vrátili do doby, kdy doručit poštu trvalo celé dny. Přesto by však mohlo být dobré se na chvíli zamyslet, než budeme reagovat na různé názory a informace. Vhodné by mohlo být i načasovat si svůj den podle sebe, dle vlastního tempa.

Zásadní otázkou je, jak se vnitřně vypořádat s tím, co se děje kolem nás během naší každodenní cesty životem. Oleh Hornykiewicz,rakouský lékař, který v roce 1960 položil základy současného způsobu léčby Parkinsonovy choroby, kdysi prohlásil: „Myšlení je pohyb, probíhající uvnitř hranic mozku.“ Pohyb se vyznačuje řetězcem vzájemněpropojených akcí, které se uskutečňují v určitém pořadí. Chůze cobynejjednodušší příklad označuje řadu jednotlivých kroků, kdy se pravidelněstřídá jedna noha za druhou, čímž dochází k pohybu; jeden krok vede k druhému v řetězci příčin a následků, který nepředstavuje náhodnou, nýbrž pevně danou lineární posloupnost. Podobně je to i s myšlením. Veškeré myšlenkové pochody, ať už se jedná o fantazii, paměť, logickou argumentaci, podnikatelský plán, naději, nebo pocit křivdy, sevyznačují touto pevně stanovenou posloupností. A jelikož má danáposloupnost svůj jasně defi novaný začátek, střed a konec, musí zde existovat i určitý časový rámec. Dle mého názoru je tato idea posloupnostisamotnou kvintesencí myšlení a zároveň oním potřebným duševnímkrokem, kterým se sled myšlenek odlišuje od jednorázové bezprostřední emoce, jakou je kupříkladu výbuch smíchu či výkřik. Na rozdíl odneotlačovaného citového projevu, který představuje momentální reakci, přesahuje myšlenkový proces onen koncept „tady a teď“ a spojujeminulost s budoucností.


ZMĚNA MYŠLENÍ 31

Člověk není jediný, kdo má dostatečnou mozkovou kapacitu na to, aby si spojil akci předcházející, příčinu, s akcí následnou, následkem, ba dokonce předvídal pravděpodobný výsledek v budoucnosti. Potkan,který dostane potravu za to, že stiskne určitý spínač, je brzy schopen„přemýšlet“ o svém dalším nejvhodnějším postupu a časem se naučí onen spínač cíleně používat. Vytvořila se zde tedy jasná souvislost mezipodnětem a reakcí. Nicméně člověk je jediný, kdo si dokáže spojit lidi,události a předměty, které v danou chvíli nejsou fyzicky přítomny, do toku myšlenek. Jsme schopni vnímat jednu věc, včetně abstraktního slova, v souvislosti s věcí jinou. Na rozdíl od všech ostatních zvířat, a dokonce i od dětí, disponují dospělí lidé mluveným a psaným jazykem. Jsme tak osvobozeni od tlaku okamžiku kolem nás, neboť se můžeme obrátit kminulosti a pak do budoucnosti prostřednictvím symbolů, slov, apředstavit si tak věci, které nejsou fyzicky přítomny: jsme schopni vzpomínat, plánovat a představovat si. To však vyžaduje určitý čas, a čím složitější myšlenka, tím více času potřebujeme na to, abychom učinili nezbytné mentální kroky.

Pokud však lidský mozek, jemuž evoluce doslova přikazuje přizpůsobit se svému prostředí, umístíme do prostředí, kde žádná zřejmá lineární posloupnost neexistuje, kde je možné ke skutečnostem přistupovatnahodile, kde je možno vše vrátit zpět, kde je časová prodleva mezi akcí areakcí minimální a především kde je obecně nedostatek času, pak může být tok myšlenek narušen. K tomu připočtěme skutečnost, že naše smysly jsou neustále rozptylovány všezahrnujícím vesmírem barvitýchaudiovizuálních podnětů, jejichž důsledkem je stále kratší délka soustředění, a můžeme se jaksi sami stát počítačem: systémem, který je schopenefektivně reagovat a velmi dobře zpracovávat informace, který však není schopen hloubavého myšlení.

Před nějakými třiceti lety termín „změna klimatu“ většině lidí mnoho neříkal; nyní jej prakticky všichni chápou jako pojem zastřešující širokou škálu témat, včetně vázání uhlíku, alternativních zdrojů energie,využívání vody apod. Někteří mají pocit, že jsme odsouzeni k záhubě, jiní jsou přesvědčení, že řadu problémů zveličujeme, a další si myslí, že nás z té šlamastyky dostane věda. Změna klimatu je ve svých důsledcích nejen


32 ZMĚNA MYŠLENÍ

změnou globální a bezprecedentní, ale i mnohostrannou a kontroverzní.

Budeme-li chtít zodpovědět otázku, jakým způsobem budou budoucíge

nerace myslet a jak se budou cítit, pak může „změna myšlení“představo

vat podobně užitečný zastřešující pojem.

Argument, z něhož celý koncept změny myšlení vychází, zní takto:lid

ský mozek se přizpůsobí jakémukoliv prostředí, v němž se právě nachází.

Kybersvět jednadvacátého století přináší zcela nový typ prostředí. Proto

je velmi pravděpodobné, že se i mozek bude v reakci na toto prostředí

měnit odpovídajícím novým způsobem. Pokusíme-li se tyto změny, ať již

pozitivní, či negativní, pochopit a předvídat, budeme se moci lépe vtom

to novém světě orientovat. Pojďme si tedy blíže vysvětlit, proč je změna

myšlení, stejně jako změna klimatu, nejen změnou globální, jak jsme si

právě ukázali, ale i změnou bezprecedentní, kontroverzní a mnohostrannou.


2.

DOBA BEZPRECEDENTNÍ

L

idé se přizpůsobují svému prostředí. Umíme to lépe než kterýkoliv

jiný druh. Naši předchůdci se vždy museli adaptovat na měnící se

svět, v němž nové vynálezy a technologie dále určovaly jejichživotní styl, chápání, vkus a priority. Proč by to tedy mělo být v tomtodigitálním věku jinak?

Kupříkladu automobil měl obrovské, dalekosáhlé důsledky, kterézcela změnily život člověka. Proto bychom i digitální zařízení mohlipovažovat za pouhou prozatím poslední novinku v dlouhé řadě inovací, které

jsou zpočátku zároveň vzrušující i znepokojující, aby se nakoneczačlenily do na šic h ž ivot ů coby h nac í sí la u rč itého nového smě r u v ý voje, s n í m ž

bude mít vždy pár tradicionalistů nějaký problém. Dejme tomu tiskařský

lis, který kolem roku 1439 vynalezl Johannes Gutenberg, nesporněpředstavoval obrovský milník ve vývoji civilizace. Znamenal demokratizaci

vědění, což se prostě nelíbilo reakčním silám, jež vyznávaly tehdejšístatus quo – podobný postoj zaujímají v dnešní době tzv. neoluddité (tvrdí,

že některé nové technologie působí negativně na lidstvo a přírodu kolem

nás, pozn. překl.). Knihy zpřístupňovaly vědomosti stále většímu počtu

jednotlivců, kteří mohli následně podněcovat sociální změny a ty zase

vedly k osobnímu rozvoji a všeobecnému vzdělání. Dokonce i beletrie


34 ZMĚNA MYŠLENÍ

neustále upozorňovala na témata týkající se lidské existence, a umožnila

tak čtenáři vidět svět očima druhých v jiných dobách a místech, či ještě

lépe posoudit a formovat své vlastní názory a pochopit sebe sama; může

vůbec něco přinést ještě větší změnu?

Pak přišla elektřina. Až do konce devatenáctého století znamenala noc prostě nekontrolovatelnou tmu; jedinou náhradou denního světla byly pro naše předky svíčky, které měly odrážet neznámé hrozby, ať jižskutečné, či nadpřirozené, jež by mohly číhat za oním chabým, mihotavým kruhem světla. Naši předkové prožívali každodenní život většinou jen v jakýchsi z poloviny formovaných obrysech, v pološeru a v bezradné neschopnosti ovládat své okolí. Představme si onen kataklyzmatickýrozdíl, když nakonec ten temný a zlověstný svět zaplavilo elektrické světlo. K jaké změně myšlení a způsobu uvažování asi tehdy došlo? Ať už tato změna byla jakákoliv, jednoznačně se jednalo o dramatickou revizireality, jíž se náš druh přizpůsobil a která nás tímto změnila.

Nyní se podívejme na událost relativně nedávnou: příchod televize. Od doby jejího vynálezu kolem poloviny dvacátého století existovaly obavy, že televize poškodí mozek dětí, že budou mít „hranaté oči“ a že přestanou číst a hrát si venku. Nicméně jelikož televize vysílala pouze v omezenou dobu, a to ve večerních hodinách, a jelikož té dobědominovala kultura venkovních her v přírodě, čtení a kolektivního rodinného stravování, ve skutečnosti televize pouze spíše doplnila tehdejší životní styl, než aby jej nějak narušila. Dalo by se říci, že v jistém smyslu spíše než předchůdce domácího počítače připomínala viktoriánský klavír, neboť byla prostředkem soudržného rodinného života a interakce.

Tento příměr nemá vyjadřovat nostalgii po zašlých zlatých časech. Polovina dvacátého století byla dobou fyzicky náročnou a drsnou apředstava, že bychom se do ní vrátili, není příliš lákavá: kdo by daldobrovolně přednost nevytápěné ložnici a tenké kousavé přikrývce? To však byla jiná doba. Na jednu domácnost připadal jen jeden televizor, a to jste mohli mluvit o štěstí; zprvu se obvykle jen jedna domácnost na ulici mohla pochlubit tímto zázrakem, který přitahoval nekonečný zástup zvědavců. Dokonce lze říci, že až do 60. let 20. století televizespoluvytvářela komunitní atmosféru.


DOBA BEZPRECEDENTNÍ 35

Nic nemohlo být vzdálenější představě člena rodiny jedenadvacátého století, který spěchá z práce nebo ze školy, jen aby proseděl celé hodiny v dobrovolné izolaci před obrazovkou. Jeden z velkých rozdílů mezi staršími technologiemi a jejich současnými digitálními protějšky jerozdíl kvantitativní, tedy rozdíl v délce doby, po kterou obrazovka uchvátí naši aktivní a exkluzivní pozornost způsobem, jakým to předchozímédia jako kniha, kino, rádio či televize schopna nikdy nebyla. Futurolog Richard Watson je dokonce přesvědčen, že právě ona intenzita, s níždigitální technologie dominují našim životům, je zcela zásadně odlišuje od všeho ostatního: „Lidstvo vždy vynalézalo nové věci. Vždy jsme také z nových věcí měli strach a vždy jsme naříkali nad mladší generací.Většina z těchto postojů přece musí nějak souviset s klasickými obavami středního věku z technologie, nebo ne? Myslím si, že odpověď na tuto otázku je tentokrát trochu jiná. [Obrazovka] je už úplně všude. Lidé si na ni vytvářejí návyk. Kdo ji nemá, jako by nebyl.“

1

Průměrnou současnou domácnost od jejích předchůdců neodlišuje ani tak ona fyzická všudypřítomnost obrazovky, jako spíše určitýneviditelný, ještě před deseti lety zcela nepředstavitelný prvek, díky němuž mohou být rodinní příslušníci v trvalém spojení s lidmi mimodomácnosti, a to dokonce těsněji než se svými nejbližšími členy rodiny, s nimiž v dané domácnosti žijí. Každý dospělý i každé dítě nyní vlastní několik digitálních zařízení, která využívají pro zábavu, socializaci a získávání informací.

2

V současnosti je jedinec přitahován kyberprostorem, který se muotevírá ve chvílích strávených v osamění s mobilním zařízením, případně v multifunkční ložnici, což jej zase nevyhnutelně vzdaluje od někdejšího epicentra rodiny. V minulosti byly ložnice místem trestu, kam jste dítě vykázali za špatné chování – místem na hony vzdáleným od ráje, za který jej dnes považuje řada mladých lidí. Teplá kuchyně nebo obývací pokoj, kde sedávala nejužší rodina, byly hlavním fórem pro interakci a výměnu informací, které každodenní existenci dodávalo určitý rámec a časový rozvrh. V současnosti nabízí svět obrazovky v ložnici, případně kdekoliv jinde, v mnoha případech alternativní možnosti, jak si nastavit vlastní tempo, normy a hodnoty, vést rozhovory a oddávat se zábavě, zatímco


36 ZMĚNA MYŠLENÍ

nukleární rodina setkávající se u společného jídla ztrácí čím dál více na

významu, a to i díky složitějším společenským trendům rozvodu a nového sňatku a stále proměnlivějšímu a náročnějšímu pracovnímu rytmu.

Kromě oné všudypřítomnosti odlišuje digitální technologie odvynálezů z předchozích dob i jistý posun v tom, jak je chápeme: zatímco dříve byly vynálezy vnímány jako prostředek k dosahování cílů, dnesmoderní technologie chápeme jako cíl sám o sobě. Auto vás přepraví z jednoho místa na druhé; díky ledničce jsou naše potraviny déle čerstvé; kniha nás poučí o reálném světě a lidech v něm. Avšak digitální technologie semohou stát životním stylem se vším všudy. Přestože mnozí z nás používají internet ke čtení, přehrávání hudby a učení v rámci života ve třechrozměrech, digitální svět nám nabízí možnost, ba dokonce nás k tomu svádí, pojmout jej jako svět sám pro sebe. Společenský život, nákupy, práci,učení a zábavu, vše, co dennodenně děláme, je nyní možné provádět zcela jinak v nedefi novatelném paralelním vesmíru. Vůbec poprvé hrozí, že život před obrazovkou počítače vytlačí život skutečný.

3

Ráno se probudíme. Nejpr ve zkontrolujeme sv ůj chy tr ý telefon (62 pro - cent lidí) a zřejmě i během následujících patnácti minut jej budemeprůběžně kontrolovat (79 procent lidí).

4

V roce 2013 si 25 procent uživatelů

chytrých telefonů ve Spojených státech ve věku mezi osmnácti ačtyřiadvaceti lety nebylo schopno vybavit ani jedinou příležitost, během níž

by neměli svůj mobil po ruce nebo by alespoň nebyl ve stejné místnosti. Po probuzení si dáme šálek kávy a snídani a během ní kontrolujeme

e-maily, které mohly přijít přes noc, a pár jich taky sami pošleme. Dejme

tomu, že patříme mezi 20 procent Američanů, kteří mohou pracovat zdomova;

5

pustíme se tedy do práce. Přestože máme před sebou řadu úkolů,

otevřeme si také Twitter a Facebook, abychom mohli sledovat své oblíbené

celebrity a neunikly nám žádné novinky. Patrně také budeme průběžně

kontrolovat své stránky na sociálních sítích, jako např. na Instagramu

nebo Snapchatu, to nám však nezabrání vyfotit si svůj oběd (jak ten čas

letí), dát o něm vědět světu a přitom očkem sledovat, zda nám nepřišla

nějaká ta stará dobrá textovka. Protože je však celý tento multitasking při

práci poměrně vyčerpávající, můžeme si trochu oddechnout při sledování

videí na YouTube nebo si stáhnout nejnovější díl oblíbeného televizního


DOBA BEZPRECEDENTNÍ 37

seriálu. Pak už je čas objednat si jídlo a podstoupit na síti malou nákupní

terapii. V roce 2011 kupovalo ve Spojených státech zboží na internetu 71

procent dospělých uživatelů internetu.

6

Obdobná studie ve Velké Británii

dospěla v následujícím roce k číslu mírně vyššímu, kdy na internetunakuovalo 87 procent všech dospělých ve věku mezi pětadvaceti ačtyřiačtyřiceti lety.

7

Dle odhadů bude v roce 2017 představovat online prodej 10

procent všech maloobchodních tržeb ve Spojených státech. Až siuvědomíme, kolik jsme vlastně utratili, budeme potřebovat nějakou stimulaci,

vzrušení či únik, a proto se ponoříme do napínavé videohry, jak to dělá

přibližně 58 procent všech Američanů.

8

Nyní se však cítíme poněkud izolovaní a chybí nám nějaká společnost. Mrkneme tedy opět na sociální sítě, tentokrát se však zaměříte na online seznamky. Uživatelé internetu ve Spojených státech stráví nasociálních sítích či blozích 22,5 procenta celkového času stráveného nainternetu.

9

Více než třetina párů, které se ve Spojených státech vzaly mezi

lety 2005 a 2012, uvedla, že svého partnera našla na internetu, přičemž

asi polovina z těchto seznámení proběhla prostřednictvím onlineseznamek a zbytek prostřednictvím jiných internetových stránek, jakými jsou

například sociální sítě a virtuální světy.

10

S tím, jak postupně mizítradiční omezení času a prostoru, bude patrně ztrácet na významu i skutečný,

fyzický svět a naše aktivity v něm. A jelikož se každý z nás této novébezrecedentní dimenzi přizpůsobuje, jak bude vypadat člověk, který bude

stát na konci tohoto procesu?

Bude to zcela jistě někdo, kdo bude méně přizpůsoben k pobytuvenku. Od roku 1970 se akční rádius dětí, tedy velikost prostoru, v němž se dítě volně pohybuje v okolí svého domova, zmenšil o neuvěřitelných 90 procent.

11

Takovéto omezení prostoru pro hry přitom nemá v historii

obdoby. Ve své knize A History of Children’s Play and Play Environments

popisuje Joe Frost historii dětské hry od raných záznamů z antického

Řecka a Říma až po současnost a dochází k závěru, že „děti v Americe

jsou čím dál méně aktivní, neboť opouštějí tradiční venkovní hřiště,

práci a další fyzické aktivity a dávají přednost sedavým, virtuálním

hrám doma, hrám s technologiemi nebo na kybernetickém hřišti, anavíc se u toho ládují nezdravým jídlem“.

12

Je velmi pravděpodobné, že se


38 ZMĚNA MYŠLENÍ

nedostatek pohybu a odklon od venkovních her nepříznivě projeví na

fyzickém i duševním stavu dětí.

Životní styl, který určuje obrazovka, nemá obdoby nejen v tom, jakým způsobem ovlivňuje myšlenky a pocity, ale také kvůli následnýmdopadům absence hraní a učení venku. Přestože čím dál větší počet digitálních nadšenců přechází výhradně na mobilní technologie, v současnostivětšina lidí stále ještě tráví značné množství času před monitorem počítače. Tak či onak, posíláme-li z mobilního telefonu jednu SMS zprávu zadruhou, přestože jsme na procházce, je méně pravděpodobné, že bychom se místo toho pustili do nějakého namáhavějšího fyzického cvičení.Viditelným důsledkem sedavého způsobu života pak je, že přibíráme na váze. Obezita má řadu příčin, souvisí např



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist