načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Změna myšlení -- Jak se mění naše mozky pod vlivem digitálních technologií - Susan Greenfieldová

Změna myšlení -- Jak se mění naše mozky pod vlivem digitálních technologií
-15%
sleva

Kniha: Změna myšlení -- Jak se mění naše mozky pod vlivem digitálních technologií
Autor:

Provokativní kniha napsaná s cílem zajistit současným i budoucím generacím život, v němž technologie podněcují (ne zabíjí) přemýšlení, kreativitu a opravdové naplnění. Jsou naše ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-02-17
Počet stran: 304
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 335 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Radek Vantuch
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-08
ISBN: 9788026504504
EAN: 9788026504504
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Cílem knihy britské neurovědkyně je popsat způsoby, jimiž mohou digitální technologie ovlivňovat nejen vzorce myšlení a další kognitivní schopnosti, ale také životní styl, kulturu a osobní ambice. Provokativní kniha napsaná s cílem zajistit současným i budoucím generacím život, v němž technologie podněcují (ne zabíjí) přemýšlení, kreativitu a opravdové naplnění. Jsou naše technologie pouze neškodnými nástroji současné reality? Liší se mysl lidí narozených před masovým rozšířením internetu a po něm? Jaký dopad mají technologie na digitální domorodce, tj. na ty, kteří nikdy nepoznali svět bez internetu? Žijeme ve světě, který byl ještě před pár desítkami let absolutně nepředstavitelný. Ve světě, kde dospělí tráví deset a více hodin denně online a děti používají ke hře i k učení tablety. Úžasné nové technologie nabízejí neuvěřitelné možnosti pro práci i zábavu. Ale znáte dobře jejich cenu?

Popis nakladatele

Provokativní kniha napsaná s cílem zajistit současným i budoucím generacím život, v němž technologie podněcují (ne zabíjí) přemýšlení, kreativitu a opravdové naplnění. Jsou naše technologie pouze neškodnými nástroji současné reality? Liší se mysl lidí narozených před masovým rozšířením internetu a po něm? Jaký dopad mají technologie na digitální domorodce, tj. na ty, kteří nikdy nepoznali svět bez internetu? Žijeme ve světě, který byl ještě před pár desítkami let absolutně nepředstavitelný. Ve světě, kde dospělí tráví deset a více hodin denně online a děti používají ke hře i k učení tablety. Úžasné nové technologie nabízejí neuvěřitelné možnosti pro práci i zábavu. Ale znáte dobře jejich cenu? Autorka postupně odhaluje jak - neustálá stimulace audiovizuálními podněty ovlivňuje neuronové sítě v mozku - může hraní digitálních her formovat mozek směrem k hráčské závislosti - surfování na internetu staví do popředí instantní informace, namísto hlubších znalostí a porozumění tématu - nadměrné používání sociálních sítí zabraňuje dozrávání empatie a identity mladého člověka Kniha se zabývá také výhodami digitálního životního stylu a zkoumá - jak hraní her zlepšuje zrak a motoriku - jak dotykové přístroje pomáhají postiženým studentům ad. „Kniha z pera baronky a současně velmi známé britské neurovědkyně Susan Greenfieldové přináší originální pohled na zcela novou situaci, ve které se nalézá lidský mozek ve věku moderních technologií, zejména internetu. Středem jejího zájmu je především mozek dětí a dospívající mládeže, který je vystaven neobvyklému proudu informací, přicházejícím ze všech stran. Kniha nás nutně vede k zamyšlení, zda digitální technologie nemohou kromě nepochybného přínosu působit i negativně na mozek našich dětí, který je ve svém vývoji velmi plastický." - prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c., přední český neurovědec (jak se mění naše mozky pod vlivem digitálních technologií)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Susan Greenfieldová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11.

SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO

SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY

D

okonce již starověké Řecko upřednostňovalo osobní interakcitváří v tvář před pouhými slovy na papíře. Socrates tehdy varoval:

„Každé slovo, je-li jednou napsáno, je přetřásáno jak těmi, kteří jej chápou, tak těmi, kteří o něj nejeví sebemenší zájem.“

1

Dnes počítače

nabízejí v nebývalém měřítku příležitost upustit od mezilidské interakce,

s čímž samozřejmě souvisí i plošné snížení rizika ostudy a rozpaků vsociální interakci. Nikdo vás neuvidí červenat se, neuslyší váš pisklavý hlas,

ani neucítí vaše vlhké dlaně. Na druhou stranu však ani vy nebudete

moci registrovat tyto mimořádně důležité signály, které naznačují, jak by

mohla druhá osoba reagovat.

V roce 2012 vydal britský kontrolní orgán pro rozhlasové a televizní vysílání Ofcom svoji devátou výroční zprávu o stavutelekomunikačního trhu Communications Market Report. Ředitel výzkumu Ofcomu,

James Thickett, si tehdy intenzivně uvědomoval význam meziročního

jednoprocentního poklesu v počtu mobilních hovor, který tato zpráva

konstatovala, s tím, že počet uskutečněných hovorů z pevné sítě se snížil

o 10 procent. Na závěr uvedl:


134 ZMĚNA MYŠLENÍ

Během pouhých několika málo let nové technologie zásadnězměnily způsob naší komunikace. Komunikace tváří v tvář nebo potelefonu již nejsou nejběžnějšími způsoby, jakými spolu hovoříme.

Na jejich místo se dostávají novější formy komunikace, kterénevyžadují, abychom spolu reálně hovořili, a to zejména mezi mladšími

věkovými skupinami. Spolu s tím, jak se budeme díkytechnologickému pokroku posouvat dále do digitálního věku, bude tento trend

i nadále pokračovat.

2

Ofcom uvedl, že člověk dnes rozešle v průměru padesát textů týdně.

3

Šokujících 96 procent mladých lidí ve věku šestnáct až dvacet čtyřicet

komunikuje každý den se svými přáteli a rodinou pomocí rychlých

zpráv – prostřednictvím e-mailu, textových zpráv nebo sociálních sítí.

Zároveň došlo k odpovídajícímu úpadku popularity verbální komunikace

po telefonu nebo osobní komunikace, kdy pouze 63 procent lidí hovoří

denně se svými přáteli nebo rodinou osobně.

4

Přestože digitální domorodci preferují komunikaci prostřednictvímtextových (neorálních) zpráv nebo internetu, emocionální podpora, kte rou tyto formy komunikace skýtají, se ukazuje jako značně slabá.Výzkumníci z University of Wisconsin-Madison si položili následující otázku: může útěchu zprostředkovat samotný obsah citově podpůrného rozhovoru mezi rodičem a teenagerem, nebo svou roli hraje také tón hlasu a fyzickápřítomnost rodiče?

5

V rámci experimentu dostala skupina teenagerů jistýstresující úkol, po kterém je měli jejich rodiče utěšovat po telefonu, osobně nebo

prostřednictvím instant messagingu (internetová služba, umožňující svým

uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dlepotřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli, apod.,

pozn. překl.), přičemž jedna skupina s rodiči nenavázala kontakt žádný.

Následně byly ve slinách měřeny hladiny kortizolu (marker stresu) aoxytocinu (indikuje utváření citového vztahu a duševní pohody). Teenageři,

kteří se svými rodiči hovořili po telefonu nebo osobně, vykazovalipodobná množství oxytocinu a podobně nízkou hladinu kortizolu, což svědčí

o snížení stresu. Naopak ti, kteří se svými rodiči komunikovaliprostřednictvím instant messagingu, nevykazovali oxytocin žádný, a jejich hladina


SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY 135

kortizolu ve slinách byla stejně vysoká jako u těch, kteří se svými rodiči

nekomunikovali vůbec. Přestože tedy mladší generace favorizuje neorální

způsoby komunikace, zdá se, že pokud jde o poskytnutí emocionálnípodory, zasílání zpráv je srovnatelné s úplnou absencí jakékoliv komunikace.

Do jaké míry není tento nárůst on-line komunikace pouhýmsymptomem, ale příčinou ovlivňující schopnost mladých lidí se socializovat a vcítit se do pocitů druhých během rozhovorů tváří v tvář, dosud nebylo empiricky stanoveno. Neochota navazovat lidský kontakt s jinými, zejména cizími lidmi může být produktem strachu z této nejzákladnější lidské vlohy, případně prostým nedostatkem praxe. Tak či onak, žádná z těchto možností nevěští pro společnost nic dobrého. Představte si, že byste nikdy příliš nepraktikovali komunikaci tváří v tvář, neboť jste od útlého věku byli s ostatními ve styku většinou prostřednictvíminternetu. Místo řeči těla, tónu hlasu a fyzického kontaktu jsou dominantním prostředkem pro vyjádření slova. Řada lidí si dnes stěžuje, že si jejich slova při chatování prostřednictvím sociálních médií někdo špatněvyložil. Není divu. Jakkoliv můžeme o svých pocitech diskutovat, pouháslova prostě nemohou nahradit upřímný výraz obličeje.

Ještě děsivější je však myšlenka, že skutečnou, neverbální komunikaci může zničit paralelní kyberprostor, ve kterém lidé nebudou mítdostatečně nacvičeny a vyzkoušeny dovednosti mezilidské interakce; anebudou-li vyzkoušené, je nepravděpodobné, že v nich budou jakkoliv dobří. Je tedy možné, že řada mladých lidí, kteří byli odchováni bezpečnějšímožností komunikace na síti, nebude raději vůbec riskovat pohled do očí, objetí nebo možnost, že jim o oktávu přeskočí hlas. To by zase mohlo znamenat, že on-line vztahy se skutečně velmi liší od těch skutečných. Profesionální zprostředkovatelka sňatků Alison Greenová zjistila, že při jednání s digitálními domorodci naráží na specifi cký problém: zdá se, že mají problém komunikovat tváří v tvář a že přesunuli navazováníromantických vztahů na síť, kde se páry raději navzájem poznávají nejprve na dálku a v bezpečí svých chytrých telefonů.

6

Zásadní otázkou zůstává, zda je třeba tento trend uvítat či ne. Sherry Turkleová se domnívá, že Facebook nám dává „iluzi kamarádství bez požadavků přátelství.“

7

V poměrně nedávné studii naopak PaulHowardbr />

136 ZMĚNA MYŠLENÍ

-Jones dospěl k závěru, že celkově vzato může Internet „posílit sebevědomí a sociální propojenost.“

8

K podobnému závěru dospěla i Moira

Burkeová z Carnegie Mellon University, která po dobu dvou měsíců

zkoumala přes tisíc anglicky mluvících dospělých uživatelů Facebooku

z celého světa, kteří se do výzkumu přihlásili prostřednictvím inzerátu.

9

Z výsledků vyplynulo, že díky přímé komunikaci Facebook usnadňuje

sbližování a snižuje pocity osamělosti. Příznačné však je, že spolu s tím,

jak uživatelé pasivně přijímali různé novinky, získávali pocit, že mají

menší přístup k novým nápadům a myšlenkám, které ostatní vytvářejí.

Nejzajímavější bylo, že osamělost uživatelé zažívali v přímém poměru

k množství obsahu, který přijímali. Tato zjištění poukazují na možný

zásadní rozdíl mezi aktivní podporou stávajících přátelství a pasivní

spotřebou sociálních novinek druhých lidí. Zdá se, že příznivé závěry

týkající se vztahů na sociálních sítích se vztahují pouze na uživatele, kteří

komunikují s již existujícími přáteli. Ukazuje se tak, že používání internetu

za účelem získání nových přátel má ve skutečnosti zcela odlišnývýsledek. Dlouhodobá studie o vztahu mezi používáním počítačedospívajícími chlapci a dívkami a jejich přáteli a kvalitou přátelství odhaluje, že

používání internetu za účelem získání nových přátel je nyní spojeno

s nižší úrovní duševní pohody.

10

Vědci, kteří zkoumali skupinu dětí předpubertálního a pubertálního věku, rovněž zjistili, že on-line komunikace pozitivně souvisí s míroudůvěrnosti v přátelství.

11

To jistě není žádné překvapení. Nicméně tento

efekt se týkal pouze respondentů, kteří komunikovali on-line především

s již existujícími přáteli, a ne těch, kteří komunikovali převážně s cizími

lidmi. Právě sociálně úzkostliví respondenti vnímali internet jako cennější nástroj pro intimní sebeodhalení, přičemž tento způsob vnímání

byl příčinou ještě intenzivnější on-line komunikace. Zdá se tedy, žesociální intimita v reálném světě a intimita na Facebooku nejsou ani zdaleka

totéž – tento rozdíl potvrzuje i nedávné šetření.

12

Tato zásadní disociace mezi počtem přátel z kyberprostoru a počtem přátel z reálného života je patrná i u starší generace. Studie tentokrát zkoumala vztah mezi používáním sociálních médií (instant messagingu a sociálních sítí), velikostí sítě a emocionální blízkostí u jedinců ve věku

SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY 137

osmnáct až šedesát tři let.

13

Asi nebude překvapením, že čas strávenýužíváním sociálních médií souvisel s větším počtem on-line „přátel“ zesociálních sítí, nesouvisel však s větší sítí přátel z reálného světa, ani spocitem větší citové blízkosti se členy sítě. V čem by tedy obecně mohl být

onen zásadní rozdíl mezi on-line socializací a situacemi v reálném světě?

Jeden z rozdílů by mohl souviset s rozvojem mezilidských komunikačních dovedností, a tudíž i s empatií.

Schopnost zajímat se o emocionální zkušenosti druhých a sdílet je, je něco, co jasně odlišuje lidi od většiny ostatních zvířat.

14

Studie zjistily, že

empatické chování projevují dokonce i miminka a batolata. Jeden průzkum mezi třicet čtyři hodin starými dětmi ukázal, že i velmi malé děti

pláčou v reakci na pláč jiného novorozence a že je tento pláč reakcí navokální charakter pláče toho druhého. Děti slyšící pláč jiného novorozence

plakaly podstatně častěji než ty, které pláči vystavěny nebyly, nebo byly

vystavěny pláči stejné intenzity, avšak pláči ze strany umělého modelu

novorozence.

15

Plně rozvinutá empatie však není nezbytně vlastností, s kterou bychom se už narodili. Bylo by těžké si představit, že by komplexní vlastnost typu empatie byla zcela produktem našich genů. Přestože práce Ariela Knafa a jeho týmu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě dokazuje významnou roli genů – pro realizaci různorodých kognitivních rysů zdravéholidského mozku je vskutku naprosto zásadní celá řada genů – skutečnáschopnost vcítit se do pocitů jiných dozrává až během třetího desetiletí našeho života.

16

Je tedy dostatek času na to, aby okolní prostředí a zkušenosti ze

vztahů sehráli významnou roli při vytváření naší schopnosti empatie.

Pojem „emoční inteligence“ se již stal součástí běžného jazyka coby „souhrn schopností, způsobilostí, dovedností, případně sebevnímané schopnosti identifi kovat, hodnotit a zvládat emoce vlastní, emoce druhých a emoce skupinové.“

17

Zda je nebo není emoční inteligence součástí

obecnější inteligence nebo zda se od ní zcela liší, je zajímavá otázka –

v tuto chvíli však není naší hlavní prioritou. Postačí konstatovat, žepokud se stejně jako samotná inteligence liší člověk od člověka, pak emoční

inteligence nemůže být vlastností, která je ustanovena při narození. Jak

je uvedeno v kapitole 4, průzkum mezi čtrnácti tisíci amerických vysokobr />

138 ZMĚNA MYŠLENÍ

školáků naznačuje, že se intenzita empatie může snižovat.

18

Přestožetento, ani žádný jiný průzkum nemůže rozkrýt příčinnou souvislost mezi

stoupající popularitou sociálních sítí a poklesem empatie, ona poněkud

děsivá korelace nepochybně stojí za úvahu.

Zvláště zajímavý přístup zvolil Miller McPherson, který porovnával představy o přátelství v roce 1985 s představami v roce 2004.McPhersonův tým zjistil, že v roce 2004 měli respondenti méně lidí, se kterými si mohli skutečně promluvit, přičemž počet důvěrných přátel klesl asi otřetinu. Ještě více alarmující bylo, že se počet lidí, kteří neměli vůbecnikoho, s kým by mohli diskutovat o důležitých záležitostech, téměřztrojnásobil.

19

Přestože k úbytku došlo jak v rodině, tak ve skupinách přátel,

k největším ztrátám důvěrných přátel došlo v rámci dané komunity

a okolí. McPherson a jeho kolegové poukázali na možnost, že sirespondenti mohli danou otázku vyložit jako otázku týkající se striktněkomunikace tváří v tvář, a pokud ano, pak by příčinou tohoto zjevnéhopoklesu mohl být posun od verbální komunikace ke komunikaci na síti.

Není těžké pochopit, proč se tyto dvě tendence – klesající schopnost empatie a větší navazování on-line vztahů – vzájemně ovlivňují. Jakzdůraznil psycholog Larry Rosen, raníte-li něčí city, ale neuvidíte jeho reakci, nebudete mít dostatek signálů k tomu, abyste pochopili, co jste udělali, a omluvili se, nebo přijali nějaké jiné kompenzační opatření.

20

Zvýšení

pocitu izolace může souviset s lehkostí a rychlostí, s jakou lze zveřejnit osobní údaje, což může lidi vést k tomu, že bezmyšlenkovitě posílají

potenciálně škodlivé informace ven do světa. A je-li pravda, že empatie

staví na zkušenostech z mezilidské komunikace tváří v tvář a že člověk

umí pouze to, co může procvičovat, pak by pokles v komunikaci tváří

v tvář naši schopnost vcítit se do pocitů jiných nutně snížil. Empatická

spojení v reálném světě by mohla být dobrou analogií pro vytváření sítí

mezi jednotlivými neurony, které se vyskytují v mozku (připomeňme

slavná slova kanadského neuropsychologa Donalda Hebba o neuronech:

„cells that fi re together wire together“ (teze, která tvrdí, že jestliže jsou

dva neurony aktivní ve stejnou dobu a současně jsou spojeny synapsemi, pak síla spojení synapsemi bude posilována. pozn. překl.). Nicméně

pokud nemáte nikoho, o kom víte, že mu na vás záleží, budete možná


SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY 139

o to více v pokušení být lhostejní k ostatním nebo vám to nebude vadit.

Jaký dopad by mohla mít tato lhostejnost na náš vlastní pohled na to, co

je důležité a vhodné sdílet?

Kromě snížení schopnosti empatie by nadměrné užívání internetu mohlo obecně vést ke snížení schopnosti účinně komunikovat, neboťtakové nadužívání prokazatelně souvisí s nedostatkem emoční inteligence, včetně nesprávné interpretace výrazů obličeje.

21

Možná nepřekvapí, že

lidé, kteří tráví nadměrné množství času na internetu, ve čtení výrazů

tváře příliš neexcelují. Jedna konkrétní studie využila pro porovnávání

raných fází čtení mimických informací u mladých lidí nadměrně využívajících internet systém vizuální detekce a analýzu jejich EEG.

22

Vědci zkoumaným osobám předkládali obrázky tváří a předmětů, přičemž

zjistili, že mozkové vlny vyvolané prohlížením tváří byly obecně větší a dosáhly vrcholu dříve než podobné reakce vyvolané předměty. To

znamená, že tváře měly pro průměrného pozorovatele větší význam než

předměty. Intenzivní uživatelé internetu však měli obecně menší odezvu

mozkových vln než uživatelé normální, ať se již dívali na tváře nebo

na stoly. Tento výsledek naznačuje, že pro intenzivní uživatele internetu

neměly tváře větší význam než každodenní neživé předměty. Přestože se

stále neví, zda by se tyto poruchy mohly týkat i hlubších procesůrozpoznávání tváře, jako je paměť na obličeje a identifi kace obličeje, tatopozorování naznačují, že intenzivní uživatelé internetu mají defi cit v rané fázi

zpracování rozpoznávání tváře, což je vada, která je zase spojena s celou

řadou poruch, včetně psychopatie a autismu.

Jen ve Velké Británii trpí určitou formu autismu více než půl milionu lidí – asi 1 procento populace. Poruchy autistického spektra se vyznačují tzv. triádou postižení, která zahrnuje: (1) potíže v sociální komunikaci, a to jak verbální, tak neverbální, které způsobují, že pacienti mají často problémy „číst“ ostatní lidi; (2) potíže v rozpoznání nebo pochopení emocí a pocitů druhých i ve vyjádření svých vlastních; a (3), potíže se sociální představivostí, konkrétně v porozumění a předpovídání chování jiných lidí, chápání abstraktních myšlenek a představování si situací nad rámec bezprostřední každodenní rutiny. Tradičně je poruchaautistického spektra diagnostikována během prvních dvou let života. Proto někteří 140 ZMĚNA MYŠLENÍ odborníci tvrdí, že autismus s užíváním sociálních sítí spojovat nelze, neboť na takové stránky velmi malé děti nechodí. Přesto psychoanalytik Maxson McDowell poukázal na to, že by se u jedinců, kteří obsedantně používají sociální sítě, mohly dodatečně vyvinout autismu podobnéznaky, jako například vyhýbání se očnímu kontaktu. U kojenců iniciujebrzký oční kontakt schopnost chápat subjektivní zkušenosti druhých, která je tak důležitá pro sociální komunikaci a interakci, tedy schopnost, která je v autismu narušena.

23

Neschopnost kojence sledovat tvář své matky je

vskutku často spojena s budoucí diagnózou autismu.

Na druhou stranu tři akademici z Cornell University, MichaelWaldman, Sean Nicholson a Nodir Adilov, zkoumali možnou souvislost mezi použitím technologií a pozdějším vývojem autismu. Posuzovali celou řadu aktivit spojených s monitorem či obrazovkou, včetně sledovánítelevize, sledování videa a DVD, sledování fi lmů v kině a na počítači.Souvislost s autismem zjistili v případě sledování TV v raném dětství. Může-li být jedním z faktorů televize, asi by nás stěží překvapilo, kdyby seukázalo, že dopad má také svět internetu.

24

Přistoupíme-li na rozšíření pojmu „autismu podobný znak“, zjištění Cornellské univerzity by mohla naznačovat, že bychom v některých případech neměli vyloučit faktory prostředí. Počet diagnóz autismu se v posledních dvou desetiletích rychle zvyšuje, přičemž toto zvýšenínelze přičítat pouze genetickým příčinám. Jedna studie, jejímiž autorkami byly Irva Hertz-Picciottová a Lora Delwicheová z University of California v Davisu, ukázala, že významný nárůst případů autismu není možné objasnit ani po zohlednění změn diagnostických kritérií a rozšířeníautistického spektra.

25

Neměli bychom hned zavrhovat možnost, že vokolním prostředí existují určité spouštěcí mechanismy, jako například brzké

a dlouhodobé vystavení vlivu obrazovky, kdy se vám nikdo nedívá do

očí. Z hlediska evoluce jsou lidé v podstatě povinni přizpůsobit se svému

prostředí, a v případě, že dané prostředí příležitost procvičovat siinterersonální dovednosti nezbytné pro empatii neposkytuje, jedním zdůsledků by mohl být vývoj autismu podobných potíží s empatií.

Není bez zajímavosti, že David Amodio z New York University a Chris Frith z University College London dokázali, že jedním z příznaků autismu

SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY 141

je snížená aktivita prefrontální mozkové kůry.

26

Připomeňme si zkapitoly 8, jak zásadní je tato oblast mozku pro to, aby mozek fungoval jako

jeden soudržný systém. Je-li tato klíčová oblast nedostatečně aktivní,

mohlo by to mít zásadní vliv na celostní mozkové operace a vést kevzniku myšlení popsaného výše, v němž smyslové přebíjí kognitivní a nic

„znamená“ cokoliv: je to prostě to, co to je. Smích, zamračený pohled,

začervenání se či úsměv by mohly „znamenat“ mnohem méně: měly by

pouze zjevný význam.

Ať již technologie obrazovky zvyšují možnost vzniku autismupodobného chování či nikoliv, je známo, že se autisté obecně nejlépe cítí vkyberprostoru. Catrin Finkenauerová a její tým na University of Amsterdam zkoumali v rámci dlouhodobé studie souvislost mezi autistickými rysy a používáním internetu a dospěli k závěru, že lidé se sklonem kautistickým vlastnostem, zejména pak ženy, byli náchylnější kekompulzivnímu užívání Internetu.

27

Tyto důkazy naznačují určitou souvislost mezi

přitažlivostí k internetu a oslabenou empatií, která byla patrná i vpřípadě studie mezi intenzivními uživateli internetu, kteří neviděli přílišvelký rozdíl mezi tvářemi a předměty.

Na druhou stranu, náklonnost autistů k obrazovce již byla využita v rámci terapie. Za pozornost stojí příklad z Velké Británie, kde funguje projekt ECHOES, který školákům s autismem pomáhá experimentovat s obtížnými sociálními scénáři. ECHOES je:

prostředí pro učení za podpory technologií, ve kterém děti sporuchou autistického spektra ve věku 5 až 7 let a jejich vrstevníci bez

vývojových poruch mohou prostřednictvím interakce a spolupráce

s virtuálními postavami (agenty) a digitálními objekty zkoumat

a zlepšovat sociální a komunikační dovednosti. ECHOES poskytuje

vývojově vhodné cíle a metody intervence, které jsou projednotlivé děti smysluplné, a klade důraz na komunikativní dovednosti,

jako například na sdílenou pozornost.

28

Proč by měla někoho, kdo má problémy s empatií, tolik přitahovatobrazovka? Nejzřejmější odpověď je, že v takovém světě není nutné chápat, 142 ZMĚNA MYŠLENÍ co se děje v myslích druhých – co vidíte, to dostanete. Vzhledem kabsenci všech cenných neverbálních signálů na síti, které jsme již zmínili, máme možná sklony k autismu všichni, jsme-li na síti.

Abychom to shrnuli: existuje souvislost mezi atypickými reakcemi mozkových vln v případech zhoršené schopnosti rozpoznání obličeje, což je typický znak autismu a také intenzivních uživatelů internetu;souvislost mezi poruchami autistického spektra a sníženou aktivitouprefrontální mozkové kůry, která svědčí o jaksi doslovnějším náhledu na svět; souvislost mezi ranými zážitky s obrazovkou a pozdějším vývojemautismu; a souvislost mezi autismem a přitažlivostí vizuálních zobrazovacích technologií. Přestože není možné u těchto různých souvislostí určitpříčinu a následek, ba ani vyvodit určité defi nitivní závěry, zdá se, žeexistují určité paralely mezi intenzivním používáním internetu a autismu podobným chováním, které si zaslouží další zkoumání. Tento směrmyšlení nás nutně přivádí k otázce, co máme na mysli, mluvíme-li opřátelském vztahu. Jistě, aby člověk mohl být druhé osobě pravým, skutečným přítelem, musí mít pro danou osobu skutečné porozumění, tedy vědět, jak bude tato osoba reagovat v různých kontextech. Velký rozdíl mezi vztahy on-line a off-line spočívá v tom, že v případě vztahů na sítiukazujeme pouze to, co ukázat chceme, často jen vytváříme seznam toho, co se nám líbí či nelíbí. Nikdo nevidí, jak se ve skutečnosti vypořádáváme s problémy nebo jak trpíme ve stresových situacích, které mají skutečné a trvalé následky. Oproti tomu nelze před skutečným přítelem v situaci tváří v tvář stejně úspěšně skrývat, co člověk skutečně cítí, zvláště pokud je daný přítel mistr ve využívání všech trojrozměrných vodítek asenzorických signálů potřebných pro skutečnou empatii.

Nedostatek příležitostí na síti k procvičování sociálních dovedností by mohl věštit úpadek hlubokých a smysluplných vztahů. Důležitýmaspektem je, že výsledkem upřednostňování komunikace on-line předkomunikací tváří v tvář by mohla být větší nedůvěra k lidem. Koneckoncůdůvěra vyrůstá z empatie, která se zase nejlépe formuje prostřednictvím komunikace tváří v tvář a řeči těla.

Šance, že člověk ztratí důvěrnější vztahy s ostatními, je většíbezesporu tehdy, nahradí-li čas věnovaný skutečné mezilidské interakci časem



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist