načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Změna myšlení - Susan Greenfieldová

-15%
sleva

Kniha: Změna myšlení
Autor:

Provokativní kniha napsaná s cílem zajistit současným i budoucím generacím život, v němž technologie podněcují (ne zabíjí) přemýšlení, kreativitu a opravdové naplnění. Jsou naše ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2016-02-17
Počet stran: 304
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 335 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Radek Vantuch
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-08
ISBN: 9788026504504
EAN: 9788026504504
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Provokativní kniha napsaná s cílem zajistit současným i budoucím generacím život, v němž technologie podněcují (ne zabíjí) přemýšlení, kreativitu a opravdové naplnění. Jsou naše technologie pouze neškodnými nástroji současné reality? Liší se mysl lidí narozených před masovým rozšířením internetu a po něm? Jaký dopad mají technologie na digitální domorodce, tj. na ty, kteří nikdy nepoznali svět bez internetu? Žijeme ve světě, který byl ještě před pár desítkami let absolutně nepředstavitelný. Ve světě, kde dospělí tráví deset a více hodin denně online a děti používají ke hře i k učení tablety. Úžasné nové technologie nabízejí neuvěřitelné možnosti pro práci i zábavu. Ale znáte dobře jejich cenu? Autorka postupně odhaluje jak - neustálá stimulace audiovizuálními podněty ovlivňuje neuronové sítě v mozku - může hraní digitálních her formovat mozek směrem k hráčské závislosti - surfování na internetu staví do popředí instantní informace, namísto hlubších znalostí a porozumění tématu - nadměrné používání sociálních sítí zabraňuje dozrávání empatie a identity mladého člověka Kniha se zabývá také výhodami digitálního životního stylu a zkoumá - jak hraní her zlepšuje zrak a motoriku - jak dotykové přístroje pomáhají postiženým studentům ad. „Kniha z pera baronky a současně velmi známé britské neurovědkyně Susan Greenfieldové přináší originální pohled na zcela novou situaci, ve které se nalézá lidský mozek ve věku moderních technologií, zejména internetu. Středem jejího zájmu je především mozek dětí a dospívající mládeže, který je vystaven neobvyklému proudu informací, přicházejícím ze všech stran. Kniha nás nutně vede k zamyšlení, zda digitální technologie nemohou kromě nepochybného přínosu působit i negativně na mozek našich dětí, který je ve svém vývoji velmi plastický." - prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c., přední český neurovědec (jak se mění naše mozky pod vlivem digitálních technologií)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Susan Greenfieldová - další tituly autora:
Změna myšlení Změna myšlení
Greenfieldová, Susan
Cena: 187 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11.
SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO
SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY
D
okonce již starověké Řecko upřednostňovalo osobní interakci
tváří v tvář před pouhými slovy na papíře. Socrates tehdy varoval:
„Každé slovo, je-li jednou napsáno, je přetřásáno jak těmi, kteří
jej chápou, tak těmi, kteří o něj nejeví sebemenší zájem.“
1
Dnes počítače
nabízejí v nebývalém měřítku příležitost upustit od mezilidské interakce,
s čímž samozřejmě souvisí i plošné snížení rizika ostudy a rozpaků v
sociální interakci. Nikdo vás neuvidí červenat se, neuslyší váš pisklavý hlas,
ani neucítí vaše vlhké dlaně. Na druhou stranu však ani vy nebudete
moci registrovat tyto mimořádně důležité signály, které naznačují, jak by
mohla druhá osoba reagovat.
V roce 2012 vydal britský kontrolní orgán pro rozhlasové a
televizní vysílání Ofcom svoji devátou výroční zprávu o stavu
telekomunikačního trhu Communications Market Report. Ředitel výzkumu Ofcomu,
James Thickett, si tehdy intenzivně uvědomoval význam meziročního
jednoprocentního poklesu v počtu mobilních hovor, který tato zpráva
konstatovala, s tím, že počet uskutečněných hovorů z pevné sítě se snížil
o 10 procent. Na závěr uvedl:





134 ZMĚNA MYŠLENÍ
Během pouhých několika málo let nové technologie zásadně
změnily způsob naší komunikace. Komunikace tváří v tvář nebo po
telefonu již nejsou nejběžnějšími způsoby, jakými spolu hovoříme.
Na jejich místo se dostávají novější formy komunikace, které
nevyžadují, abychom spolu reálně hovořili, a to zejména mezi mladšími
věkovými skupinami. Spolu s tím, jak se budeme díky
technologickému pokroku posouvat dále do digitálního věku, bude tento trend
i nadále pokračovat.
2
Ofcom uvedl, že člověk dnes rozešle v průměru padesát textů týdně.
3

Šokujících 96 procent mladých lidí ve věku šestnáct až dvacet čtyřicet
komunikuje každý den se svými přáteli a rodinou pomocí rychlých
zpráv – prostřednictvím e-mailu, textových zpráv nebo sociálních sítí.
Zároveň došlo k odpovídajícímu úpadku popularity verbální komunikace
po telefonu nebo osobní komunikace, kdy pouze 63 procent lidí hovoří
denně se svými přáteli nebo rodinou osobně.
4
Přestože digitální domorodci preferují komunikaci prostřednictvím
textových (neorálních) zpráv nebo internetu, emocionální podpora, kte rou
tyto formy komunikace skýtají, se ukazuje jako značně slabá.
Výzkumníci z University of Wisconsin-Madison si položili následující otázku: může
útěchu zprostředkovat samotný obsah citově podpůrného rozhovoru mezi
rodičem a teenagerem, nebo svou roli hraje také tón hlasu a fyzická
přítomnost rodiče?
5
V rámci experimentu dostala skupina teenagerů jistý
stresující úkol, po kterém je měli jejich rodiče utěšovat po telefonu, osobně nebo
prostřednictvím instant messagingu (internetová služba, umožňující svým
uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dle
potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli, apod.,
pozn. překl.), přičemž jedna skupina s rodiči nenavázala kontakt žádný.
Následně byly ve slinách měřeny hladiny kortizolu (marker stresu) a
oxytocinu (indikuje utváření citového vztahu a duševní pohody). Teenageři,
kteří se svými rodiči hovořili po telefonu nebo osobně, vykazovali
podobná množství oxytocinu a podobně nízkou hladinu kortizolu, což svědčí
o snížení stresu. Naopak ti, kteří se svými rodiči komunikovali
prostřednictvím instant messagingu, nevykazovali oxytocin žádný, a jejich hladina





SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY 135
kortizolu ve slinách byla stejně vysoká jako u těch, kteří se svými rodiči
nekomunikovali vůbec. Přestože tedy mladší generace favorizuje neorální
způsoby komunikace, zdá se, že pokud jde o poskytnutí emocionální
podpory, zasílání zpráv je srovnatelné s úplnou absencí jakékoliv komunikace.
Do jaké míry není tento nárůst on-line komunikace pouhým
symptomem, ale příčinou ovlivňující schopnost mladých lidí se socializovat
a vcítit se do pocitů druhých během rozhovorů tváří v tvář, dosud nebylo
empiricky stanoveno. Neochota navazovat lidský kontakt s jinými,
zejména cizími lidmi může být produktem strachu z této nejzákladnější
lidské vlohy, případně prostým nedostatke m praxe. Tak či onak, žádná
z těchto možností nevěští pro společnost nic dobrého. Představte si, že
byste nikdy příliš nepraktikovali komunikaci tváří v tvář, neboť jste od
útlého věku byli s ostatními ve styku většinou prostřednictvím
internetu. Místo řeči těla, tónu hlasu a fyzického kontaktu jsou dominantním
prostředkem pro vyjádření slova. Řada lidí si dnes stěžuje, že si jejich
slova při chatování prostřednictvím sociálních médií někdo špatně
vyložil. Není divu. Jakkoliv můžeme o svých pocitech diskutovat, pouhá
slova prostě nemohou nahradit upřímný výraz obličeje.
Ještě děsivější je však myšlenka, že skutečnou, neverbální komunikaci
může zničit paralelní kyberprostor, ve kterém lidé nebudou mít
dostatečně nacvičeny a vyzkoušeny dovednosti mezilidské interakce; a
nebudou-li vyzkoušené, je nepravděpodobné, že v nich budou jakkoliv dobří. Je
tedy možné, že řada mladých lidí, kteří byli odchováni bezpečnější
možností komunikace na síti, nebude raději vůbec riskovat pohled do očí,
objetí nebo možnost, že jim o oktávu přeskočí hlas. To by zase mohlo
znamenat, že on-line vztahy se skutečně velmi liší od těch skutečných.
Profesionální zprostředkovatelka sňatků Alison Greenová zjistila, že při
jednání s digitálními domorodci naráží na specifi cký problém: zdá se, že
mají problém komunikovat tváří v tvář a že přesunuli navazování
romantických vztahů na síť, kde se páry raději navzájem poznávají nejprve na
dálku a v bezpečí svých chytrých telefonů.
6
Zásadní otázkou zůstává, zda je třeba tento trend uvítat či ne. Sherry
Turkleová se domnívá, že Facebook nám dává „iluzi kamarádství bez
požadavků přátelství.“
7
V poměrně nedávné studii naopak Paul Howard-





136 ZMĚNA MYŠLENÍ
-Jones dospěl k závěru, že celkově vzato může Internet „posílit
sebevědomí a sociální propojenost.“
8
K podobnému závěru dospěla i Moira
Burkeová z Carnegie Mellon University, která po dobu dvou měsíců
zkoumala přes tisíc anglicky mluvících dospělých uživatelů Facebooku
z celého světa, kteří se do výzkumu přihlásili prostřednictvím inzerátu.
9

Z výsledků vyplynulo, že díky přímé komunikaci Facebook usnadňuje
sbližování a snižuje pocity osamělosti. Příznačné však je, že spolu s tím,
jak uživatelé pasivně přijímali různé novinky, získávali pocit, že mají
menší přístup k novým nápadům a myšlenkám, které ostatní vytvářejí.
Nejzajímavější bylo, že osamělost uživatelé zažívali v přímém poměru
k množství obsahu, který přijímali. Tato zjištění poukazují na možný
zásadní rozdíl mezi aktivní podporou stávajících přátelství a pasivní
spotřebou sociálních novinek druhých lidí. Zdá se, že příznivé závěry
týkající se vztahů na sociálních sítích se vztahují pouze na uživatele, kteří
komunikují s již existujícími přáteli. Ukazuje se tak, že používání internetu
za účelem získání nových přátel má ve skutečnosti zcela odlišný
výsledek. Dlouhodobá studie o vztahu mezi používáním počítače
dospívajícími chlapci a dívkami a jejich přáteli a kvalitou přátelství odhaluje, že
používání internetu za účelem získání nových přátel je nyní spojeno
s nižší úrovní duševní pohody.
10
Vědci, kteří zkoumali skupinu dětí předpubertálního a pubertálního
věku, rovněž zjistili, že on-line komunikace pozitivně souvisí s mírou
důvěrnosti v přátelství.
11
To jistě není žádné překvapení. Nicméně tento
efekt se týkal pouze respondentů, kteří komunikovali on-line především
s již existujícími přáteli, a ne těch, kteří komunikovali převážně s cizími
lidmi. Právě sociálně úzkostliví respondenti vnímali internet jako
cennější nástroj pro intimní sebeodhalení, přičemž tento způsob vnímání
byl příčinou ještě intenzivnější on-line komunikace. Zdá se tedy, že
sociální intimita v reálném světě a intimita na Facebooku nejsou ani zdaleka
totéž – tento rozdíl potvrzuje i nedávné šetření.
12
Tato zásadní disociace mezi počtem přátel z kyberprostoru a počtem
přátel z reálného života je patrná i u starší generace. Studie tentokrát
zkoumala vztah mezi používáním sociálních médií (instant messagingu
a sociálních sítí), velikostí sítě a emocionální blízkostí u jedinců ve věku





SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY 137
osmnáct až šedesát tři let.
13
Asi nebude překvapením, že čas strávený
užíváním sociálních médií souvisel s větším počtem on-line „přátel“ ze
sociálních sítí, nesouvisel však s větší sítí přátel z reálného světa, ani s
pocitem větší citové blízkosti se členy sítě. V čem by tedy obecně mohl být
onen zásadní rozdíl mezi on-line socializací a situacemi v reálném světě?
Jeden z rozdílů by mohl souviset s rozvojem mezilidských
komunikačních dovedností, a tudíž i s empatií.
Schopnost zajímat se o emocionální zkušenosti druhých a sdílet je, je
něco, co jasně odlišuje lidi od většiny ostatních zvířat.
14
Studie zjistily, že
empatické chování projevují dokonce i miminka a batolata. Jeden
průzkum mezi třicet čtyři hodin starými dětmi ukázal, že i velmi malé děti
pláčou v reakci na pláč jiného novorozence a že je tento pláč reakcí na
vokální charakter pláče toho druhého. Děti slyšící pláč jiného novorozence
plakaly podstatně častěji než ty, které pláči vystavěny nebyly, nebo byly
vystavěny pláči stejné intenzity, avšak pláči ze strany umělého modelu
novorozence.
15
Plně rozvinutá empatie však není nezbytně vlastností, s kterou bychom
se už narodili. Bylo by těžké si představit, že by komplexní vlastnost typu
empatie byla zcela produktem našich genů. Přestože práce Ariela Knafa
a jeho týmu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě dokazuje významnou
roli genů – pro realizaci různorodých kognitivních rysů zdravého
lidského mozku je vskutku naprosto zásadní celá řada genů – skutečná
schopnost vcítit se do pocitů jiných dozrává až během třetího desetiletí našeho
života.
16
Je tedy dostatek času na to, aby okolní prostředí a zkušenosti ze
vztahů sehráli významnou roli při vytváření naší schopnosti empatie.
Pojem „emoční inteligence“ se již stal součástí běžného jazyka coby
„souhrn schopností, způsobilostí, dovedností, případně sebevnímané
schopnosti identifi kovat, hodnotit a zvládat emoce vlastní, emoce
druhých a emoce skupinové.“
17
Zda je nebo není emoční inteligence součástí
obecnější inteligence nebo zda se od ní zcela liší, je zajímavá otázka –
v tuto chvíli však není naší hlavní prioritou. Postačí konstatovat, že
pokud se stejně jako samotná inteligence liší člověk od člověka, pak emoční
inteligence nemůže být vlastností, která je ustanovena při narození. Jak
je uvedeno v kapitole 4, průzkum mezi čtrnácti tisíci amerických v ysoko-





138 ZMĚNA MYŠLENÍ
školáků naznačuje, že se intenzita empatie může snižovat.
18
Přestože
tento, ani žádný jiný průzkum nemůže rozkrýt příčinnou souvislost mezi
stoupající popularitou sociálních sítí a poklesem empatie, ona poněkud
děsivá korelace nepochybně stojí za úvahu.
Zvláště zajímavý přístup zvolil Miller McPherson, který porovnával
představy o přátelství v roce 1985 s představami v roce 2004.
McPhersonův tým zjistil, že v roce 2004 měli respondenti méně lidí, se kterými si
mohli skutečně promluvit, přičemž počet důvěrných přátel klesl asi o
třetinu. Ještě více alarmující bylo, že se počet lidí, kteří neměli vůbec
nikoho, s kým by mohli diskutovat o důležitých záležitostech, téměř
ztrojnásobil.
19
Přestože k úbytku došlo jak v rodině, tak ve skupinách přátel,
k největším ztrátám důvěrných přátel došlo v rámci dané komunity
a okolí. McPherson a jeho kolegové poukázali na možnost, že si
respondenti mohli danou otázku vyložit jako otázku týkající se striktně
komunikace tváří v tvář, a pokud ano, pak by příčinou tohoto zjevného
poklesu mohl být posun od verbální komunikace ke komunikaci na síti.
Není těžké pochopit, proč se tyto dvě tendence – klesající schopnost
empatie a větší navazování on-line vztahů – vzájemně ovlivňují. Jak
zdůraznil psycholog Larry Rosen, raníte-li něčí city, ale neuvidíte jeho reakci,
nebudete mít dostatek signálů k tomu, abyste pochopili, co jste udělali,
a omluvili se, nebo přijali nějaké jiné kompenzační opatření.
20
Zvýšení
pocitu izolace může souviset s lehkostí a rychlostí, s jakou lze
zveřejnit osobní údaje, což může lidi vést k tomu, že bezmyšlenkovitě posílají
potenciálně škodlivé informace ven do světa. A je-li pravda, že empatie
staví na zkušenostech z mezilidské komunikace tváří v tvář a že člověk
umí pouze to, co může procvičovat, pak by pokles v komunikaci tváří
v tvář naši schopnost vcítit se do pocitů jiných nutně snížil. Empatická
spojení v reálném světě by mohla být dobrou analogií pro vytváření sítí
mezi jednotlivými neurony, které se vyskytují v mozku (připomeňme
slavná slova kanadského neuropsychologa Donalda Hebba o neuronech:
„cells that fi re together wire together“ (teze, která tvrdí, že jestliže jsou
dva neurony aktivní ve stejnou dobu a současně jsou spojeny
synapsemi, pak síla spojení synapsemi bude posilována. pozn. překl.). Nicméně
pokud nemáte nikoho, o kom víte, že mu na vás záleží, budete možná





SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY 139
o to více v pokušení být lhostejní k ostatním nebo vám to nebude vadit.
Jaký dopad by mohla mít tato lhostejnost na náš vlastní pohled na to, co
je důležité a vhodné sdílet?
Kromě snížení schopnosti empatie by nadměrné užívání internetu
mohlo obecně vést ke snížení schopnosti účinně komunikovat, neboť
takové nadužívání prokazatelně souvisí s nedostatkem emoční inteligence,
včetně nesprávné interpretace výrazů obličeje.
21
Možná nepřekvapí, že
lidé, kteří tráví nadměrné množství času na internetu, ve čtení výrazů
tváře příliš neexcelují. Jedna konkrétní studie využila pro porovnávání
raných fází čtení mimických informací u mladých lidí nadměrně
využívajících internet systém vizuální detekce a analýzu jejich EEG.
22

Vědci zkoumaným osobám předkládali obrázky tváří a předmětů, přičemž
zjistili, že mozkové vlny vyvolané prohlížením tváří byly obecně
větší a dosáhly vrcholu dříve než podobné reakce vyvolané předměty. To
znamená, že tváře měly pro průměrného pozorovatele větší význam než
předměty. Intenzivní uživatelé internetu však měli obecně menší odezvu
mozkových vln než uživatelé normální, ať se již dívali na tváře nebo
na stoly. Tento výsledek naznačuje, že pro intenzivní uživatele internetu
neměly tváře větší význam než každodenní neživé předměty. Přestože se
stále neví, zda by se tyto poruchy mohly týkat i hlubších procesů
rozpoznávání tváře, jako je paměť na obličeje a identifi kace obličeje, tato
pozorování naznačují, že intenzivní uživatelé internetu mají defi cit v rané fázi
zpracování rozpoznávání tváře, což je vada, která je zase spojena s celou
řadou poruch, včetně psychopatie a autismu.
Jen ve Velké Británii trpí určitou formu autismu více než půl milionu
lidí – asi 1 procento populace. Poruchy autistického spektra se vyznačují
tzv. triádou postižení, která zahrnuje: (1) potíže v sociální komunikaci,
a to jak verbální, tak neverbální, které způsobují, že pacienti mají
často problémy „číst“ ostatní lidi; (2) potíže v rozpoznání nebo pochopení
emocí a pocitů druhých i ve vyjádření svých vlastních; a (3), potíže se
sociální představivostí, konkrétně v porozumění a předpovídání chování
jiných lidí, chápání abstraktních myšlenek a představování si situací nad
rámec bezprostřední každodenní rutiny. Tradičně je porucha
autistického spektra diagnostikována během prvních dvou let života. Proto někteří





140 ZMĚNA MYŠLENÍ
odborníci tvrdí, že autismus s užíváním sociálních sítí spojovat nelze,
neboť na takové stránky velmi malé děti nechodí. Přesto psychoanalytik
Maxson McDowell poukázal na to, že by se u jedinců, kteří obsedantně
používají sociální sítě, mohly dodatečně vyvinout autismu podobné
znaky, jako například vyhýbání se očnímu kontaktu. U kojenců iniciuje
brzký oční kontakt schopnost chápat subjektivní zkušenosti druhých, která
je tak důležitá pro sociální komunikaci a interakci, tedy schopnost, která
je v autismu narušena.
23
Neschopnost kojence sledovat tvář své matky je
vskutku často spojena s budoucí diagnózou autismu.
Na druhou stranu tři akademici z Cornell University, Michael
Waldman, Sean Nicholson a Nodir Adilov, zkoumali možnou souvislost mezi
použitím technologií a pozdějším vývojem autismu. Posuzovali celou
řadu aktivit spojených s monitorem či obrazovkou, včetně sledování
televize, sledování videa a DVD, sledování fi lmů v kině a na počítači.
Souvislost s autismem zjistili v případě sledování TV v raném dětství. Může-li
být jedním z faktorů televize, asi by nás stěží překvapilo, kdyby se
ukázalo, že dopad má také svět internetu.
24
Přistoupíme-li na rozšíření pojmu „autismu podobný znak“,
zjištění Cornellské univerzity by mohla naznačovat, že bychom v některých
případech neměli vyloučit faktory prostředí. Počet diagnóz autismu se
v posledních dvou desetiletích rychle zvyšuje, přičemž toto zvýšení
nelze přičítat pouze genetickým příčinám. Jedna studie, jejímiž autorkami
byly Irva Hertz-Picciottová a Lora Delwicheová z University of
California v Davisu, ukázala, že významný nárůst případů autismu není možné
objasnit ani po zohlednění změn diagnostických kritérií a rozšíření
autistického spektra.
25
Neměli bychom hned zavrhovat možnost, že v
okolním prostředí existují určité spouštěcí mechanismy, jako například brzké
a dlouhodobé vystavení vlivu obrazovky, kdy se vám nikdo nedívá do
očí. Z hlediska evoluce jsou lidé v podstatě povinni přizpůsobit se svému
prostředí, a v případě, že dané prostředí příležitost procvičovat si
interpersonální dovednosti nezbytné pro empatii neposkytuje, jedním z
důsledků by mohl být vývoj autismu podobných potíží s empatií.
Není bez zajímavosti, že David Amodio z New York University a Chris
Frith z University College London dokázali, že jedním z příznaků autismu





SOCIÁLNÍ SÍTĚ A VZTAHY NEBO SOCIÁLNÍ NETWORKING A VZTAHY 141
je snížená aktivita prefrontální mozkové kůry.
26
Připomeňme si z
kapitoly 8, jak zásadní je tato oblast mozku pro to, aby mozek fungoval jako
jeden soudržný systém. Je-li tato klíčová oblast nedostatečně aktivní,
mohlo by to mít zásadní vliv na celostní mozkové operace a vést ke
vzniku myšlení popsaného výše, v němž smyslové přebíjí kognitivní a nic
„znamená“ cokoliv: je to prostě to, co to je. Smích, zamračený pohled,
začervenání se či úsměv by mohly „znamenat“ mnohem méně: měly by
pouze zjevný význam.
Ať již technologie obrazovky zvyšují možnost vzniku autismu
podobného chování či nikoliv, je známo, že se autisté obecně nejlépe cítí v
kyberprostoru. Catrin Finkenauerová a její tým na University of
Amsterdam zkoumali v rámci dlouhodobé studie souvislost mezi autistickými
rysy a používáním internetu a dospěli k závěru, že lidé se sklonem k
autistickým vlastnostem, zejména pak ženy, byli náchylnější ke
kompulzivnímu užívání Internetu.
27
Tyto důkazy naznačují určitou souvislost mezi
přitažlivostí k internetu a oslabenou empatií, která byla patrná i v
případě studie mezi intenzivními uživateli internetu, kteří neviděli příliš
velký rozdíl mezi tvářemi a předměty.
Na druhou stranu, náklonnost autistů k obrazovce již byla využita
v rámci terapie. Za pozornost stojí příklad z Velké Británie, kde funguje
projekt ECHOES, který školákům s autismem pomáhá experimentovat
s obtížnými sociálními scénáři. ECHOES je:
prostředí pro učení za podpory technologií, ve kterém děti s
poruchou autistického spektra ve věku 5 až 7 let a jejich vrstevníci bez
vývojových poruch mohou prostřednictvím interakce a spolupráce
s virtuálními postavami (agenty) a digitálními objekty zkoumat
a zlepšovat sociální a komunikační dovednosti. ECHOES poskytuje
vývojově vhodné cíle a metody intervence, které jsou pro
jednotlivé děti smysluplné, a klade důraz na komunikativní dovednosti,
jako například na sdílenou pozornost.
28
Proč by měla někoho, kdo má problémy s empatií, tolik přitahovat
obrazovka? Nejzřejmější odpověď je, že v takovém světě není nutné chápat,





142 ZMĚNA MYŠLENÍ
co se děje v myslích druhých – co vidíte, to dostanete. Vzhledem k
absenci všech cenných neverbálních signálů na síti, které jsme již zmínili,
máme možná sklony k autismu všichni, jsme-li na síti.
Abychom to shrnuli: existuje souvislost mezi atypickými reakcemi
mozkových vln v případech zhoršené schopnosti rozpoznání obličeje,
což je typický znak autismu a také intenzivních uživatelů internetu;
souvislost mezi poruchami autistického spektra a sníženou aktivitou
prefrontální mozkové kůry, která svědčí o jaksi doslovnějším náhledu na svět;
souvislost mezi ranými zážitky s obrazovkou a pozdějším vývojem
autismu; a souvislost mezi autismem a přitažlivostí vizuálních zobrazovacích
technologií. Přestože není možné u těchto různých souvislostí určit
příčinu a následek, ba ani vyvodit určité defi nitivní závěry, zdá se, že
existují určité paralely mezi intenzivním používáním internetu a autismu
podobným chováním, které si zaslouží další zkoumání. Tento směr
myšlení nás nutně přivádí k otázce, co máme na mysli, mluvíme-li o
přátelském vztahu. Jistě, aby člověk mohl být druhé osobě pravým, skutečným
přítelem, musí mít pro danou osobu skutečné porozumění, tedy vědět,
jak bude tato osoba reagovat v různých kontextech. Velký rozdíl mezi
vztahy on-line a off-line spočívá v tom, že v případě vztahů na síti
ukazujeme pouze to, co ukázat chceme, často jen vytváříme seznam toho, co se
nám líbí či nelíbí. Nikdo nevidí, jak se ve skutečnosti vypořádáváme
s problémy nebo jak trpíme ve stresových situacích, které mají skutečné
a trvalé následky. Oproti tomu nelze před skutečným přítelem v situaci
tváří v tvář stejně úspěšně skrývat, co člověk skutečně cítí, zvláště pokud
je daný přítel mistr ve využívání všech trojrozměrných vodítek a
senzorických signálů potřebných pro skutečnou empatii.
Nedostatek příležitostí na síti k procvičování sociálních dovedností by
mohl věštit úpadek hlubokých a smysluplných vztahů. Důležitým
aspektem je, že výsledkem upřednostňování komunikace on-line před
komunikací tváří v tvář by mohla být větší nedůvěra k lidem. Koneckonců
důvěra vyrůstá z empatie, která se zase nejlépe formuje prostřednictvím
komunikace tváří v tvář a řeči těla.
Šance, že člověk ztratí důvěrnější vztahy s ostatními, je větší
bezesporu tehdy, nahradí-li čas věnovaný skutečné mezilidské interakci časem






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist