načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zlobivé pohádky – Zuzana Pospíšilová; Drahomír Trsťan

Zlobivé pohádky

Elektronická kniha: Zlobivé pohádky
Autor: Zuzana Pospíšilová; Drahomír Trsťan

Ve dvou desítkách originálních pohádkových příběhů se děti setkají s nejrůznějšími podobami toho, čemu dospělí říkají zlobení, zkrátka s různými neřestmi. Zlobí tady lidé, zvířata i věci. Vláďa se posmívá, myška je lakomá, žížala Bohdana ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 84.6%hodnoceni - 84.6%hodnoceni - 84.6%hodnoceni - 84.6%hodnoceni - 84.6% 97%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 104
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: ilustroval Drahomír Trsťan
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2014
ISBN: 978-80-247-4472-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Ve dvou desítkách originálních pohádkových příběhů se děti setkají s nejrůznějšími podobami toho, čemu dospělí říkají zlobení, zkrátka s různými neřestmi. Zlobí tady lidé, zvířata i věci. Vláďa se posmívá, myška je lakomá, žížala Bohdana dělá naschvály, navigace je zlomyslná, hraběnka Eleonora věčně nespokojená... Jak to s těmi zlobílky dopadne? Špatně. Ale to je vlastně pro pohádky dobře! Zlobidla tu nemají šanci. Zlobit rodiče, kamarády nebo zvířátka je špatná věc, to ví každé malé dítě. Poučné příběhy vypráví o tom, co se malým zlobilům může lehce přihodit. Pro předškoláky a začínající čtenáře.

Popis nakladatele

Ve dvou desítkách originálních pohádkových příběhů se děti setkají s nejrůznějšími podobami toho, čemu dospělí říkají zlobení, zkrátka s různými neřestmi. Zlobí tady lidé, zvířata i věci. Vláďa se posmívá, myška je lakomá, žížala Bohdana dělá naschvály, navigace je zlomyslná, hraběnka Eleonora věčně nespokojená... Jak to s těmi zlobílky dopadne? Špatně. Ale to je vlastně pro pohádky dobře! Zlobidla tu nemají šanci.

Moderním pohádkám oblíbené autorky Zuzany Pospíšilové dodávají rošťáckou atmosféru skvělé ilustrace Drahomíra Trsťana.

Další popis

Pozor, v těchto pohádkách se zlobí! Zlobivé děti by si je měly přečíst, aby pochopily, že zlobení se nevyplácí (dokonce ani dospělým). A děti hodné si při čtení oddechnou, že jich se ty lumpárny netýkají. Tak už psst, nezlobte a čtěte, čeká vás legrace i špetka poučení a báječné ilustrace.


Zařazeno v kategoriích
Zuzana Pospíšilová; Drahomír Trsťan - další tituly autora:
Kouzelná třída Kouzelná třída
Obrázkové rébusy Obrázkové rébusy
Uf, oni přistáli Uf, oni přistáli
Kouzelná třída, příběh pokračuje Kouzelná třída, příběh pokračuje
Kouzelné vánoční sny Kouzelné vánoční sny
Prázdniny s drakem Prázdniny s drakem
POKLAD -- osobní kniha pro děti s vlastními jmény POKLAD
ROBIN -- osobní kniha pro děti s vlastními jmény ROBIN -- osobní kniha pro děti s vlastními jmény
Kouzelná třída – pracovní sešit -- Úkoly, křížovky, doplňovačky Kouzelná třída – pracovní sešit
Pekelné příběhy čertí babičky Pekelné příběhy čertí babičky
 
K elektronické knize "Zlobivé pohádky" doporučujeme také:
 (e-book)
Ulovila jsem ho v buši Ulovila jsem ho v buši
 (e-book)
Kuba nechce prohrávat Kuba nechce prohrávat
 (e-book)
Hravá škola hezkého chování Hravá škola hezkého chování
 (e-book)
Pan Buřtík a pan Špejlička Pan Buřtík a pan Špejlička
 (e-book)
Hasičské pohádky Hasičské pohádky
 (e-book)
Lumpíček a Rošťanda Lumpíček a Rošťanda
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

ZLOBIVE POHADKY

Z. Pospíšilová / D. Trsťan

Zuzana Pospíšilová

ilustroval Drahomír Trs

ť

an

Pozor, v těchto pohádkách se zlobí! Pozor, v těchto pohádkách se zlobí!

Zlobí tady lidé, zvířata i věci . Jestli

také zlobíte, tak si ty nezbedné

příběhy přečtěte, abyste pochopili ,

že zlobení se nevyplácí (dokonce

ani dospělým). A jestli jste hodní,

tak čtěte také, můžete se jen smát

a oddechnout si , že vás se ty lumpárny

netýkají. Tak už psst. Nezlobit a číst!Nezlobit a číst!

Čeká vás legrace i špetka poučení

a krásné ilustrace.

Pro děti od 4 let.Pro děti od 4 let.



Zuzana Pospíšilová

ilustroval Drahomír Trsťan

Zlobive

pohadky


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití

této knihy bude trestně stíháno. Zuzana Pospíšilová ZLOBIVÉ POHÁDKY TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5696. publikaci Ilustrace Drahomír Trsťan Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh obálky Drahomír Trsťan Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 104 Vydání 1., 2014 Vytiskla tiskárny FINIDR s.r.o. Český Těšín © Grada Publishing, a. s., 2014 Cover Illustration © Drahomír Trsťan ISBN 978-80-247-4472-8 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9564-5 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9565-2 (ve formátu EPUB)

Obsah

Posměváček .......................................................... 7

O lakomé myšce ................................................. 11

O kouzelných slovíčkách .................................... 14

Protivná žížala .................................................... 18

Zlomyslná navigace ............................................ 22

Zub .................................................................... 29

Duben ................................................................ 34

Budka ................................................................. 39

Hodiny pana Řehoře .......................................... 44

Zlobivý míč ........................................................ 51

Potrestaný Vandalín ........................................... 58

Nesplněný slib .................................................... 62

Vystrašený vtipálek ............................................. 68

Parádivá Míca ..................................................... 72

Nespokojená hraběnka ....................................... 76

Nechtěný návštěvník .......................................... 83

Malíř a jeho skřítek ............................................. 87

Golfové míčky .................................................... 92

Panáčci ze semaforu ........................................... 96

Strašidlo ........................................................... 100

7

Posměváček

Honzík začal nedávno chodit do první třídy. Učil se

ze všech nejlíp, ale přesto se do školy netěšil. Bylo to

proto, že měl ve třídě spolužáka Vláďu, který se mu

přede všemi posmíval kvůli silným brýlím. Honzíka to

trápilo a někdy si kvůli tomu v noci i poplakal.

Honzík ovšem nebyl sám, komu se Vláďa posmíval.

Janičku škádlil, že je tlustá jako bečka, posmíval se

Kájovi, že nemá žádné svaly, a přede všemi mu říkával:

„Karlíček – slabý jako čajíček!“ Dělal si legraci z To­

máše, který měl odmalička nemocné nohy, a nemohl

proto cvičit v tělocviku. Posmíval se mu: „Tomi – chro­

mý!“ Vláďa se zkrátka posmíval kdekomu. Důvod si

vždycky našel. A když ne, tak si ho vymyslel.

Jednou, když zase Honzík večer plakal do polštáře,

stala se podivná věc. Přisedl si k němu maličký skřítek

a pošeptal mu: „Neplač! My o tom zlém posměváčkovi

moc dobře víme a taky ho potrestáme!“

Po těch slovech skřítek zmizel. Honzíkovi se najednou

ulevilo. Přestal plakat a vmžiku spokojeně usnul.

Ve stejnou chvíli se v jiném domě a v jiné posteli chys­

tal ke spánku i Vláďa. Natřepal si polštář a s úsměvem

přemýšlel, z koho si bude zítra ve škole utahovat. Pře­

mýšlení ho natolik zmohlo, že usnul.

Najednou byl v nějaké veliké zahradě se spoustou

krtinců. Vláďa chtěl udělat krok, ale nemohl. Nohy

měl jako přilepené k zemi. V tu ránu se z krtinců

9

vynořili skřítci a začali se mu hlasitě posmívat. Tak

hlasitě, že si musel zacpat uši. Když po chvíli skřítci

zmizeli, Vláďa se opět rozešel. Rychle se rozhlédl, aby

našel východ ze zahrady, a rozběhl se tím směrem. Po

pár krocích ovšem upadl do jámy plné bláta. Okolo

ní se zase objevili skřítci a začali se mu jednohlasně

posmívat: „Bláteníček – Vládíček.“

Vláďovi bylo do pláče. Nemohl se pořádně ani zved­

nout, jak mu to klouzalo. Se slzami v očích si zakrýval

uši. Když skřítci zmizeli, s vypětím všech sil se vyškrá­

10

bal z jámy ven. Honem pospíchal k bráně, která už

byla na dosah. Najednou před ním ale vyrostlo trnité

křoví a on se ošklivě popíchal. Už mu ani tak nevadilo,

že má ruce i nohy poškrábané a popíchané od trní.

Vadilo mu, že se mu ti skřítci zase posmívají. „Píchá

to, píchá, do ruky i břicha! Cha cha cha!“

Vláďa byl zoufalý. Zkoušel skřítky zahnat, ale oni se

nedali a posmívali se mu ještě víc. Bezmocně se schou­

lil do klubíčka, zavřel oči a plakal a plakal.

Když oči opět otevřel, skřítkové i s trním byli pryč.

Chtěl z té podivné zahrady co nejdříve zmizet. Vzal

za kliku a otevřel branku. Za ní už ho čekal skřítek,

který seděl předtím u Honzíka na polštáři. „Tak co?

Ještě se budeš někomu posmívat?“ zeptal se přísně.

„Ne, nebudu, přísahám!“ sliboval kvapem Vláďa.

Pak se probudil. Byl právě tak akorát čas vstát a jít do

školy. V lavici seděl způsobněji než obvykle, nikomu

se neposmíval a nikoho neškádlil. Nikdo ze spolužáků

nevěděl, jak se s Vláďou stala taková proměna. Úplně

nejlepší ale bylo, že už to tak zůstalo napořád.

Vláďa už se nikdy nikomu neposmíval. Na vlastní kůži

si totiž zkusil, jak moc je to nepříjemné.

11

O lakomé myšce

Myška Eliška si vyšla na procházku. Bezstarostně cu­

pitala po cestičce, když vtom před jednou dírou spat­

řila celé myší shromáždění. Eliška byla zvědavá, proto

přišla blíž a zeptala se vedle stojícího myšáka: „Co se

tu stalo?“

Myšák se na ni podíval a zdvořile odpověděl: „K dok­

torovi nesou myšku, že ji strašně bolí v bříšku.“

Myška se podivila. Měla štěstí, že oslovila myšáka bás­

níka, který hovořil pouze a jenom ve verších.

„A co se jí stalo?“ ptala se zvědavě.

Myšák se chvíli zamyslel a odpověděl: „Je to snad prý

ze sýru. Zbaštila ho v papíru.“

„To jsou mi věci!“ divila se Eliška. „A jak to s ní vypa­

dá? Co říkal doktor?“ vyzvídala dál. „Doktor říkal bez legrace, že to chce dvě operace.“ Myška Eliška jen zakroutila hlavou. „Já se jí divím. Proč si ten sýr nerozbalila? Zajímalo by mě, jak se to všechno seběhlo. Nevíte to náhodou?“ Básník souhlasně pokýval hlavou, zhluboka se na dechl a spustil:

„Bylo to prý asi tak:

Projel tudy náklaďák,

který vezl spoustu sýru.

Pod kapotou měl však díru.

Pak se stane celkem lehce,

že sýr v autě zůstat nechce.

Skutálel se na vozovku

a přilákal myšku Žofku.

Žofka vůbec neváhala,

na ramena nohy vzala,

chtěla si sýr sama vzít,

doma si ho rozbalit.

Vtom však náhle slyší

kroky dalších myší.

I když je to k nevíře,

zhltla ten sýr v papíře.“ Myška Eliška jen nevěřícně kroutila hlavou. „To má za to, že byla tak lakomá. Kdyby se s ostatními rozdělila, nemuselo by se nic podobného stát.“ Básník jen zamyšleně přikyvoval.

14

O kouzelných

slovíčkách

Bonifác byl učeň kouzelníka Pankráce. Byl šikovný

a taky náramně zvědavý. Jednou ho napadlo, že by

se mohl podívat do světa lidí. Důkladně pročetl Pan­

krácovu čarovnou knihu a až úplně na konci našel

cestovní zaklínadlo. Rozpažil obě ruce, zamával kou­

zelnou hůlkou a řekl: „HONKY, TONKY, MANŽETA,

CHTĚL BYCH K LIDEM DO SVĚTA!“

Otevřel oči a nestačil se divit. Seděl totiž v parku na

lavičce vedle kluka, který vypadal podobně jako on.

„Kde ses tady vzal?“ zeptal se překvapeně kluk a od­

ložil rozečtený časopis.

„Já jsem Ondra,“ představil se chlapec a podal malé­

mu kouzelníkovi ruku.

15

„Já jsem Bonifác a přičaroval jsem se ze světa kouzel,“

snažil se o vysvětlení Bonifác.

Ondra se hlasitě zasmál: „Co to plácáš?“

Bonifác pyšně zvedl hlavu a chlubil se: „Znám tolik

kouzelných slovíček, že si to ani neumíš představit!“

Ondra trochu znejistěl. Nevěděl, co si o tom má mys­

let, ale nakonec odpověděl: „Já taky nějaká kouzelná

slovíčka znám!“

Teď byl překvapený pro změnu Bonifác: „Ty jsi taky

kouzelník?“

+

16

„Ne, to nejsem, ale kouzelná slovíčka by měl znát

každý!“ odpověděl šibalsky Ondra.

Bonifác se ale nedal odbýt a vyzval Ondru na souboj:

„Dobrá, tak budeme závodit, kdo z nás je lepší kou­

zelník!“

Ondra byl pro každou legraci, proto souhlasil.

Nevěděli ještě přesně, jak to udělají, ale vydali se na

cestu.

Na kraji parku stál zmrzlinový stánek. Ondra chyt­

ře navrhl: „Tak schválně! Kdo z nás dvou dřív získá

zmrzlinu?“

První šel ke stánku Ondra. Vyndal z kapsy deseti­

korunu a podal ji zmrzlináři se slovy: „Chtěl bych,

PROSÍM, jednu zmrzlinu.“ Když ji dostal, řekl: „DĚ­

KUJI!“ a vrátil se k Bonifácovi.

„Teď jsi na řadě ty,“ pobídl Bonifáce Ondra a podal

mu další desetikorunu.

Bonifác si vyhrnul rukávy, zastavil se před zmrzliná­

řem, zamával rukama a řekl: „HOKUS, POKUS VE

STÍNU, DEJ MI VELKOU ZMRZLINU!“

17

Zmrzlinář se na něj rozkřikl: „Jedeš?! Co to na mě

zkoušíš?!“

Bonifác utíkal zpátky za Ondrou: „Zdá se, že tvoje

kouzlo je silnější. Mohl bych se ho od tebe naučit?“

„No jasně,“ souhlasil se smíchem Ondra. „Je to hroz­

ně jednoduché. Když něco chceš, musíš říct PROSÍM,

a když to dostaneš, řekneš DĚKUJI. To jsou ta nej­

kouzelnější slovíčka na světě. Pomocí nich dosáhneš

všeho, co chceš.“

Bonifác Ondrovi zamyšleně poděkoval a bohatší o no­

vou zkušenost se vrátil do světa kouzel.

A co vy, děti? Nezapomínáte tato dvě kouzelná slo­

víčka?

18

Protivná žížala

Na sportovním stadionu bylo rušno. Právě probíhaly

atletické závody. Žížala Bohdana, která bydlela zrovna

v podzemí pod sportovištěm, se nahlas rozčilovala:

„Kdo mi to tu dupe nad hlavou? Slušnou žížalu ne­

nechají v klidu, darebáci!“

Rozčilování jí nepomohlo, a tak se rozhodla, že se

na ty výtržníky podívá a náležitě jim vyčiní. Provrta­

la si cestičku směrem nahoru, ale objevila se přímo

v běžecké dráze. Pán, který držel v ruce pistoli a měl

závodníky odstartovat, si jí všiml. Dal běžcům pohov

a šel se podívat blíž. Patou zatlačil žížalku zpátky a po­

vrch pěkně udusal. Pak se vrátil na své místo, vystřelil

z pistole a závod mohl začít.

Bohdana byla nasupená: „Však já se jim pomstím!“

křičela z plných plic, ale nikdo ji neslyšel. Provrtala se

tedy ven o kus dál, v písku. Sotva vystrčila hlavu, už ji

zase někdo zarazil zpět. Byl to závodník, který skákal

19

do dálky a dopadl na doskočiště v písku. Rovnou na

žížalu.

„Já jim dám!“ lamentovala Bohdana a snažila si za­

tlačit bouli, která se jí udělala na hlavě. Nevzdávala

se. Vylezla ještě o kus dál, na trávníku. Tam už byla

v bezpečí. Chvíli se nechápavě koukala, co to všichni

dělají. U stanoviště pro skok do výšky měla hned jas­

no, co provede. V nestřeženém okamžiku se natáhla

místo laťky, přes kterou závodníci skákali. Když se

někdo přiblížil, drcla ho jako napnutá struna a pak

sama seskočila.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.