načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zlatá střední cesta - Annabel Lyonová

Zlatá střední cesta
-16%
sleva

Kniha: Zlatá střední cesta
Autor:

Filip Makedonský požádá svého přítele filosofa Aristotela, aby se ujal výchovy jeho syna Alexandra. S ohledem na mladíkovu vzpurnou a nezkrotnou povahu se Aristoteles zprvu zdráhá Filipovi ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  129 Kč 109
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
3,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011-10-26
Počet stran: 296
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 293 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Golden mean
Spolupracovali: přeložil Martin Fiala
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025900864
EAN: 9788025900864
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Aristotela autorka představuje v druhé polovině jeho života, kdy na pozvání krále Filipa II. odjíždí do makedonského města Pella, aby se ujal výchovy a vzdělání prince Alexandra. Pohledem Aristotelova logického a analyzujícího mozku může čtenář sledovat nejen vyzrávání nezkrotného mladíka v budoucího vládce velké říše, ale i střípky životních příběhů dalších historických postav - temné i něšťastné Olympias, vražednice a Alexandrovy matky, nebo jeho mentálně postiženého bratra Arrhidaia, budoucího krále Filipa III. Dozvíme se mnohé i o Aristotelově osobním životě, jeho dětství, traumatech, rodinných starostech a vztahu především k první manželce Pýthiadě, který autorka líčí i přes jistou odtažitost jako velmi hluboký. Ověřené historické skutečnosti, odkazy na Aristotelovo dílo i dobové vědecké názory a omyly vtělila autorka zručně do čtivého vyprávění, ozvláštněného dvojnásob zkreslenou optikou velkého filozofa. Ten totiž kromě vědecké posedlosti, s níž schraňuje a analyzuje fakta, hledá příčiny a logická řešení, trpí častými záchvaty těžké deprese. Historický román kanadské autorky, jehož hlavní postavou a vypravěčem je jeden z největších antických filozofů - Aristotelés ze Stageiry.

Popis nakladatele

Filip Makedonský požádá svého přítele filosofa Aristotela, aby se ujal výchovy jeho syna Alexandra. S ohledem na mladíkovu vzpurnou a nezkrotnou povahu se Aristoteles zprvu zdráhá Filipovi vyhovět, nakonec však výzvu přijme a mezi známým filosofem a nevyzpytatelným, charismatickým a někdy i děsivým mladíkem se vyvine velice zvláštní pouto. Nebude trvat dlouho, než se Alexandr, dědic makedonského trůnu, vypraví na své první válečné tažení a změní se v legendárního Alexandra Velikého. Příběh o jeho dospívání vypráví s výjimečnou sugescí sám Aristoteles. Annabel Lyonové se podařilo vystavět nečekaně živoucí a působivý obraz klasického Řecka, v jehož rámci nabízí portrét dvou zásadně protichůdných osobností, myslitele a dobyvatele, z nichž každý významně ovlivnil podobu našeho světa. Zlatá střední cesta není jen výtečně napsaný historický román, přináší i zamyšlení nad zásadními mravními a filosofickými otázkami a dilematy, které zneklidňují lidskou duši už od časů Aristotela. ([román o Aristotelovi a Alexandru Velikém])

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Zlatá střední cesta" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

13┃

Jedna

Déšť se snáší v  temných provazcích, bičujících má zvířata,

muže i mou ženu Pýthiadu, která minulé noci ležela s nohama

roztaženýma, zatímco jsem si činil poznámky o ústí jejíhoženství, mou ženu, která nyní, desátý den naší cesty, roní tiché slzy

vyčerpání. Na lodi působila uspokojivě smířeným dojmem, ale

poslední, pozemní část naší cesty se vymyká jejím zkušenostem a lze to poznat. Její kobyla klopýtne – znovu přílišpovolila otěže a  dovolila tak zvířeti za chůze dřímat. Na koni sedí

nejistě, obtěžkána svými promočenými ozdobami. Navrhoval

jsem jí, aby zůstala na jednom z vozů, ale ona odmítala, úkaz

tak vzácný, že jsem se pousmál a ona zahanbeně odvrátila zrak.

Kallisthenés, můj synovec, se nabídl, že poslední část cestypůjde pěšky, a s jistými obtížemi jsme ji usadili do jeho velkého

sedla. Křečovitě sevřela otěže ihned, jak se pod ní zvíře trochu

pohnulo.

„Sedíš dostatečně jistě?“ zeptal jsem se, jakmile se karavana kolem nás dala do pohybu.

„Samozřejmě.“


┃14

Dojemné. Tam, odkud pocházím a kam se teď vracíme, jsou muži dobrými jezdci a ona to ví. Včerejší den jsem strávil na vozech i  já sám, abych mohl psát, ačkoliv nyní jedu na neosedlaném koni, tak, jak jezdí moji krajané, stylem, kterýv někom, kdo vedl sedavý život tak dlouho jako já, vzbuzuje obavy, že ho jízda připraví o  varlata. Ale pokud jede žena na koni, nemůžete se vézt na voze, a  mně až nyní dochází, že přesně o to jí šlo.

Zpočátku jsem si jí téměř nevšímal – krásná dívka s prázdným pohledem na samém kraji Hermiova zvěřince. Je to už pět let. Atarneus se nacházel daleko od Athén, za velkým mořem, krčil se po boku Perské říše. Dcera, neteř, svěřenkyně,konkubína – pravda mezi prsty klouzala jako hedvábí.

„Líbí se ti,“ poznamenal Hermiás. „Vidím, jak se po ní díváš.“ Tlustý, mazaný, v mládí údajně směnárník, později řezník a  žoldák. Nyní pravděpodobně eunuch a  bohatý muž. Také politik, bránící vzpurné místokrálovství před barbary: Hermiás z  Atarneu. „Přiveďte mi mé učence!“ křičíval. „Velcí muži se obklopují učenci! Přeji si být obklopen!“ A pak se smál a plácal se do stehen, zatímco ho dívka Pýthias mlčky sledovala a zdálo se, že takřka nemrká. Stal se z ní dar, jeden z mnoha, protože jsem se těšil jeho přízni. O  naší svatební noci se zahalila do závojů, zaujala pozici na posteli a odklidila pokrývky dříve, než jsem si stačil všimnout, zda krvácela. Bylo mi tehdysedmatřicet, jí patnáct, a  ať mi to bohové odpustí, vrhl jsem se na ni jako jelen v říji. Jelen, kanec.

„Tak co? Co?“ vyzvídal druhého dne Hermiás a smál se.

Noc za nocí a  nocí. Snažil jsem se jí to oplatit přívětivostí. Choval jsem se k ní velice zdvořile, dával jí peníze, tiše jioslovoval, vyprávěl jí o  své práci. Nebyla hloupá, myšlenky se jí očima míhaly jako ryby v hlubokých tůních. V Atarneu jsme strávili tři roky, než byl dech dorážejících Peršanů příliš blízký


15┃

a příliš nesnesitelný. Dva roky v krásném městě Mytiléné naostrově Lesbos, kde je dno přístavu vydlážděno, aby tamnepřátelé nemohli zakotvit. Nyní tato pouť. Navzdory tomu všemu si

zachovává nepokořitelnou hrdost, dokonce i když ležís roztaženými koleny, zatímco já jemně zkoumám podklady pro svou

práci o plození. Také o rybách, zkoumám i polní zvěř a ptáky,

kdykoliv se mi je poštěstí získat. Uprostřed všech těch záhybů

se nachází semeno jako granátové jablko a otvor svraštělý jako

ústřice. Někdy vlhký, někdy suchý. Vše jsem zaznamenal.

„Strýčku.“

Sleduji prst svého synovce a  vidím na bažinaté pláni pod námi město, větší, než jak si ho pamatuji, rozvětvenější. Déšť řídne, prská a slábne, nebe je náhle plné zlatavě šedé záře.

„Pella,“ ohlašuji, abych povzbudil svou na kost promoklou choť s  nepřítomným pohledem. „Hlavní město Makedonie. Tam je chrám, tamhle tržiště, palác. Lze je rozpoznat. Je větší, než jsi čekala?“

Nic neříká.

„Budeš si muset zvyknout na zdejší dialekt. Mluví se turychle, ale vlastně ne až tak odlišně. Trochu drsněji.“

„Poradím si,“ odpovídá nepříliš hlasitě.

Pobídnu svého koně směrem k jejímu a zatímco mluvím,nahnu se k ní, abych od ní vzal otěže a udržel si ji u sebe. Muset poslouchat a přemýšlet je pro ni dobré. Vedle nás kráčíKallisthenés.

„První král pocházel z Argu. Řek, ačkoliv lid tu řecký není. Je tu obrovské bohatství: dřevo, zrní, kukuřice, koně, dobytek, ovce, kozy, měď, železo, stříbro, zlato. Vlastně musí dovážet jen olivy. Takhle daleko na severu je na ně povětšinou přílišchladno, krajina je příliš hornatá. A  věděla jsi, že je většina athénských vojenských lodí postavena z makedonského dřeva?“

„Vezeme olivy?“ ptá se Pýthias.


┃16

„Předpokládám, že se vyznáš v důležitých válkách, má lásko!“

Natáhne ruce po otěžích, hrábne do nich jako do strun lyry, ale já je nepouštím. „Vyznám,“ opáčí nakonec.

Samozřejmě neví vůbec nic. Kdybych měl celé dny trávit tkaním, utkal bych si alespoň nějaký válečný výjev. Připomínám jí dobytí Persie Athénami pod vedením velkého generála Perikla za dob mého praděda, kdy bylo athénské námořnictvo na vrcholku svého majestátu. Poté desetiletí konfliktů na Peloponnésu, kde Athény krvácely a  nakonec byly pokořeny Spartou s drobnou výpomocí Peršanů, to v dobách mládí mého otce. A Spartu samotnou nakonec v době mého dětství porazily Théby, tehdy mocnost na vzestupu. „Dostaneš úkol. Vyšiješ mi bitvu u Thermopyl. Pověsíme si ji nad lože.“

Stále se mi pohledem vyhýbá.

„Thermopyly,“ opakuji. „U  bohů, ženská! Průsmyk! Průsmyk, kde Sparťané po tři dny odolávali desetinásobné přesile Peršanů. Nejslavnější obrana v historii válečnictví.“

„Spoustu růžové a červené,“ navrhuje Kallisthenés.

Na okamžik se mi má žena podívá přímo do očí. Neprovokuj mě, čtu v nich. A také: Pokračuj.

Teď, jak jí vysvětluji, si buduje pověst mladá Makedonie pod vedením Filipa s pěti ženami. Manželský sňatek jako pojistka na každé dobyté území a  důkaz každého vítězství. Na severu Fila z Elimeje. Illyrijská princezna Audata. Olympias z Epiru, první mezi jeho ženami, jediná, která se nazývá královnou.Filinna z  Thesálie. A  Nikesipolis z  Ferae, kráska, která zemřela při porodu. Filip napadl po Thesálii i Thrákii, ale zatím sinevybral thráckou ženu. Listuji knihovnou ve své hlavě ve snaze vzpomenout si na nějakou zajímavost. „Thrákové své ženy rádi tetují.“

„Hmmm.“ Kallisthenés přivírá oči, jako by právě okusil něco velice chutného.


17┃

Scházíme nyní po úbočí kopce a naši koně se prodírajíkamenitou sutí, jak zvolna klesáme k bahnité pláni. Pýthias sev sedle ošívá, urovnává si šaty, uhlazuje obočí, dotýká se konečky prstů obou koutků svých úst. Připravuje se na město.

„Lásko.“ Pokládám svou ruku na její, kterou se stále ještě upravuje, a poutám tím opět na sebe její pozornost. Svéhosynovce ignoruji. Thrácká žena by ho sežrala zaživa jako lahodný pamlsek a zbytky vyplivla. „Měla bys vědět ještě něco. Nemají otroky tak jako my, dokonce ani v paláci ne. Všichni pracují. A nemají kněží. Jejich roli zastává král. Začíná každý denoběťmi, a  pokud někdo potřebuje promluvit s  bohy, zajišťuje to on.“ Rouhání: nelíbí se jí to. Prozrazuje mi to řeč jejího těla. „Pella není jako Hermiův dvůr. Ženy tu nejsou součástíspolečenského života.“

„Co to znamená?“

Pokrčím rameny. „Muži a ženy se neúčastní zábavy společně, dokonce ani spolu nejedí. Ženy tvého postavení nejsou naveřejnosti vidět. Nevycházejí z domu.“

„Na procházky je příliš velká zima,“ míní Pýthias. „Beztak, co na tom záleží? Příští týden touhle dobou budeme v Athénách.“

„To je pravda.“ Vysvětloval jsem jí, že tahle zajížďka je pouze dobročinným gestem pro Hermia. V  Pelle hodlám pobýt jen den či dva, maximálně týden. Omýt se, usušit, dopřát zvířatům odpočinek, doručit Hermiovu poštu, pokračovat v cestě.„Stejně tu není mnoho věcí, které bys na veřejnosti mohla dělat.“ Umělci se tu objevují zřídka. Lov prasat je populární, stejně tak pitky. „Pivo jsi nikdy neochutnala, je to tak? Než odjedeme, budeš ho muset vyzkoušet.“

Ignoruje mě.

„Pivo!“ jásá Kallisthenés. „Vypiju ho za tebe, tetičko.“

„Vzpamatuj se,“ upomínám mladíka, který má sklonyk chichotání, když ho přemůže vzrušení. „Teď jsou z nás diplomaté.“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist