načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zlatá pavučina -- Zákulisí nejslavnější éry Bohemians – Jan Jandera

Zlatá pavučina -- Zákulisí nejslavnější éry Bohemians

Elektronická kniha: Zlatá pavučina
Autor: Jan Jandera
Podnázev: Zákulisí nejslavnější éry Bohemians

- Fanoušci si mohli vlastně už od poločasu vychutnávat titul mistra ligy, protože všem bylo jasné, že to prostě jinak dopadnout nemůže. I jindy zdrženlivý hlasatel Mirek Štembera asi ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 169
Rozměr: 21 cm
Úprava: 6 nečíslovaných stran obrazových příloh: ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7162-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fanoušci si mohli vlastně už od poločasu vychutnávat titul mistra ligy, protože všem bylo jasné, že to prostě jinak dopadnout nemůže. I jindy zdrženlivý hlasatel Mirek Štembera asi deset minut před koncem utkání pronesl do éteru památnou větu začínající slovy: „Klokani, povstaňte…“ Dále si to v nastalé euforii nepamatuji doslova, ale bylo to silně emotivní, na tribuně za mnou všichni stáli, objímali se a jásali. Děti, ženy a slabší povahy plakaly a o srdeční slabosti asi nebyla nouze. Po skončení zápasu se hrací plocha během pár minut zaplnila fanoušky a hráči. Zdeněk Svoboda a další létali nad hlavami jásajícího davu… Přediva zlaté pavučiny, směřující k tomuto unikátnímu okamžiku v historii pražských Bohemians – k titulu mistra fotbalové ligy – popisuje pohledem ze zákulisí Jan Jandera, tehdejší dobrovolný funkcionář klubu.

(zákulisí nejslavnější éry Bohemians)
Předmětná hesla
Bohemians ČKD Praha (sportovní klub)
Fotbalové klubyČesko – 20. století
FotbalČesko – 20. století
Fotbalové zápasyČesko – 20. století
Praha (Česko)
Zařazeno v kategoriích
Jan Jandera - další tituly autora:
Zlatá pavučina -- Zákulisí nejslavnější éry Bohemians Zlatá pavučina
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

C

M

Y CM MY CY

CMY

K

Zlata_pavucina_PATITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00° 8.11.2018 8:52:08

Process Black


C

M

Y CM MY CY

CMY

K

Zlata_pavucina_TITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00° 8.11.2018 8:51:01

Process Black


C

M

Y CM MY CY

CMY

K

Zlata_pavucina_TITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00° 8.11.2018 8:51:01

Process Black


Copyright © Jan Jandera 2018

Cover © Lukáš Tuma, 2018

Photos © Archiv Bohemians Praha 1905, 2018

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2018

ISBN 978-80-7557-162-5 (print)

ISBN 978-80-7557-641-5 (ePub)

ISBN 978-80-7557-642-2 (mobi)

ISBN 978-80-7557-643-9 (pdf )


Obsah Všechno jednou začíná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9 Začátek dlouhé cesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 1972/1973 – a jsme zase prvoligoví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 A je tu sezona 1974/1975 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Závěr sezony 1974/1975: Tak, soudruzi, co s tím? . . . . . . . . . . . . . 28 Co všechno můžou být „černé fondy“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Pár kapek v pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Jak se chodí na Hrušky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Skládačka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Začíná éra Tomáše Pospíchala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Škoda velkých talentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

První rok s Pospíchalem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Odchody, posily a návraty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

1978–1980: První předehra k titulu a válcovaný Bayern . . . . . . . 70

Sezona 1980/1981 – Velké odchody . Tondo, nezapomeneme! . . . 75

Tomáš Pospíchal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

Rozhodčí a trenéři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

Místo titulu – do třetice třetí místo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Finále začíná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

Kdo, když ne my, a kdy, když ne teď? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109


Zimní rozpaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Jediným soupeřem jsme si sami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

A jsme z nejhoršího uvnitř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

A jsme před posledním krokem, už to nepustíme! . . . . . . . . . . . . 127

Finálová opona se zvedá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

Už je to věc jistá, sledujete mistra! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

Co napsat závěrem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Kdo je kdo ve Zlaté pavučině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Zlatá pavučina v tabulkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

Výsledky Bohemians v mistrovské sezóně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169


7

Když jsem před jednatřiceti lety – 20 . 11 . 1987 – vstupoval do vyšet

řovny kpt . Bureše, tak mi v hlavě pochodovaly všechny ty načerno

prodané vstupenky, fiktivní seznamy „placených“ pořadatelů, složenky,

a další . A vzpomněl jsem si na Jardu Houšku, který byl za černé fondy

při svém působení v Příbrami oceněn více než dvěma roky natvrdo .

Ze svědka se obžalovaný stane někdy jednou blbou větou, říkával

Jarda Houška . Před vchodem jsem navíc potkal Mirka Štemberu,

v té době hlasatele a člena sportovní komise . To mi taky nepřidalo,

vůbec jsem netušil, proč pozvali taky jeho . Mirek byl Klokan až

za  hrob . Já jsem ho používal spíš jako spojku s  vedením, protože

se mi z různých důvodů nechtělo přímo jednat hlavně ve věci vyti

povaných hráčů, ale co měl Mirek s černými fondy, to jsem netušil .

Asi o nich věděl, ale to tak bylo všechno . Ukázalo se, že předvolání

Mirka Štembery byl skutečně jen výstřel do tmy . Policajti věděli, že je

na tom špatně se srdíčkem a mysleli, že ve strachu řekne i co neví...

Mirek neřekl nic, ale po opakovaném předvolání to jeho srdce nevy

drželo a brzy nato zemřel . Já byl vyškolen Jardou Houškou, on jako

bývalý estébák měl s policajtskými manýry zkušenosti . Vyšetřovatel

na mě šel s přátelskou taktikou, dal mi nahlédnout do některých,

údajně důvěrných dokumentů, bavil se se mnou o fotbale z pohle

du fanouška apod . Zamrazilo mě, když jsem ve spisu viděl založeny

útržky některých „vstupenek“, a to, že tam byla výpověď některých

„fandů“, které vídám na Bohemce dodnes... Hlavně výpověď dvou

pánů z vedení . O jednom píše Zdeněk Svoboda ve své knížce, jestli

věděl o tom druhém, ani nevím . Dotyčný již před lety zemřel, ale

zrovna od něho bych to nečekal .

Co všechno tomu předcházelo, o tom vypovídají následující řádky...


Předvolání autora k výslechu


9

Všechno jednou začíná 12 . červen roku 1983 . Datum, které si každý příznivec a fanda Bohemky pamatuje . Datum, které znamenalo, že se fotbalový klub Bohemians Praha stal poprvé a zatím naposledy vítězem 1 . československé fotbalové ligy . Od roku 1949 a 1950, kdy se náš klub pod názvem ZSJ Železničáři Bohemians Praha (r . 1949) a ZSJ Železničáři Praha (1950) umístil na  3 . místě ligové tabulky, následovaly po dlouhá léta už jen ročníky s nevýrazným umístěním, popřípadě střídavě ročníky ve 2 . fotbalové lize . Jen ročník 1961/1962 byl trochu výjimkou, kdy Bohemka pod názvem TJ Spartak Praha Stalingrad skončila na 4 . místě ligové tabulky .

Výrazný posun nadešel až v letech, o kterých chci psát . O letech, které splétaly tak dlouho očekávaný úspěch . První náznak, že to náš klub s útokem na příčky nejvyšší myslí vážně, byl v ročníku 1974/1975, ve kterém jsme skončili na 3 . místě . To už bylo v době, kdy se dva roky nazpět začala pro Bohemku spřádat pavučina úspěchu .

Kolega, který část mých postřehů zveřejnil před pěti lety na webu, nazval toto zkrácené povídání na  pokračování „seriálem“ Zlatá pavučina . Dost výstižné . Každý úspěch není jen výsledkem dobré práce, organizace, strategie a skladby těch správných lidí, i když je to samozřejmě to nejdůležitější . Roli hrají také maličkosti, náhody, shody okolností, někdy i  kousek toho štěstíčka . Prostě všechno, co je součástí běžného života, co se nedá ani naplánovat či předpokládat . A právě z té kvalitní práce, ale také i z těch různých maličkostí a okolností je utkána pavučina úspěchu . Pro Bohemku to byla v tomto případě zlatá pavučina v podobě získání titulu mistra ligy .


10

Jan Jandera: Zlatá pavučina

Splétala se plných deset let . Na sportovní úspěch i na můj vkus

poměrně dlouhá doba . Příběh toho, jak jsem se do  zákulisí toho

to dění dostal, mé postřehy i osobní pohled na události té doby se

vynasnažím popsat na  následujících stránkách . Mé psaní vychází

z prostředí, ke kterému jsem se dostal jako dobrovolný funkcionář

a také kamarád těch, kteří se o tento úspěch zasloužili .

Jako každý fanoušek jsem prožíval všechna ta léta až do  roku

1972 s pocity jak na houpačce . Rok 1958, po tříkolové sezoně (pře

chod na podzim–jaro) postup do 1 . ligy, 1964 sestup, 1966 postup,

Jaroslav Houška


11

Všechno jednou začíná

1968 sestup, 1969 postup, 1970 sestup, až konečně přišel rok 1973 . Já se počátkem roku 1971 seznámil v restauraci U Bulínů na pražských Vinohradech s  Jardou Houškou . Žoviální vypravěč, znalec obrazů i muziky, prostě příjemný společník, s holkama to taky uměl, já se zrovna chystal k  rozvodu, tak jsme si padli do  oka . To jsem ovšem netušil, že proti mně sedí jedna z šedých eminencí a budoucích „nekalých živlů“ českého fotbalu, funkcionář Teplic, který měl ve  fotbalových kruzích přezdívku „Kennedy“... On byl v  obličeji zavražděnému J . F . Kennedymu skutečně trochu podobný . A hlavně byl svou rétorikou a argumentací víc politik než funkcionář . Vlastně ono „bafuňářství“ je taky někdy velká politika, jak jsem se v následujících letech sám přesvědčil .

V  duchu jsem počítal, kolik mám v  peněžence (bankovní karty nebyly), protože útrata utěšeně rostla a  já měl obavu, že půjde za mnou . Opak byl pravdou, pokud měl Jarda nějaké problémy, tak kvůli prostředí, ve  kterém podnikal (ano, dá se to tak říct, i  když se psala sedmdesátá léta), finanční to určitě nebyly . Skončili jsme v Kravíně, to byla na tu dobu celkem nóbl vinárna s živou hudbou (piano a housle), a ráno jsme se probudili u nějakých holek v jednom baráku v Krymské ulici ve Vršovicích .

V  roce 1972 nastoupil Jarda Houška na  místo sekretáře v  Bohemce . Pro neinformované, funkce sekretář (později tajemník) byla nejdůležitější v klubu . Suplovala pozici dnešního sportovního a obchodního ředitele . Ani ekonom neměl tak významnou pozici, zvláště když hospodařil jen s oficiálními příjmy a náklady... Právě J . Houška byl pro černé zdroje nevyčerpatelná studnice nápadů . Myslím si, že i pro Zdeňka Svobodu, který žezlo po něm převzal, byl Jarda určitou inspirací . Samozřejmě, že Zdeněk vyprofiloval svůj systém práce, s vyšším stupněm noblesy, možná i s vyšším stupněm tvrdosti .

Pokud si někdo myslí, že černé fondy byly jenom peníze, tak se mýlí . Černé fondy byly portfolio peněz, pracovních kontaktů, osobních vztahů, a mnoho dalšího . Myslím si, že Jarda byl jeden z prvních,


12 Jan Jandera: Zlatá pavučina kdo tohle všechno v tak širokém záběru realizoval . Je třeba si ovšem uvědomit, že tento styl práce byl nesmírně časově náročný . Víkendy, večery, mnohdy logicky i nepochopení doma . Kdo fotbalu skutečně nepropadl, nemohl tuto práci dělat . Snad nemusím zdůrazňovat, že ta práce byl jeden velký balanc na hraně zákona a častěji i za ní, zvláště v netržním prostředí socialistického Československa .

V Teplicích, kde v té době působil, mu začínalo být těsno . Při přáteláku s Bohemkou na jaře 1972 na severu – Bohemka jela k zápasům do NDR – promluvil s Jardou za Bohemku pan Šmolík a v létě téhož roku byl již Jarda Houška, zvaný Kennedy, v Ďolíčku .

Pozdější „Velký šéf “ Zdeněk Svoboda měl kolem sebe kromě schopných funkcionářů po sportovní a provozní stránce taky lidi, o kterých se moc nevědělo, nebo alespoň nemluvilo . Patřil mezi ně Mirek Bičík, hlavní pořadatel a zároveň „správce“ Klokanklubu, předchůdce to Družstva fanoušků . Nikoli ovšem předchůdce po právní stránce, protože tehdejší doba (nemám na mysli politiku) nedávala možnost a  ani důvod pro nějakou finanční podporu nebo vstup jiného subjektu do ekonomiky klubu . Tehdy existovala náklonnost od velkých, samozřejmě státních, podniků (IPS, ČKD, SONP, ŠKODA a další) směrem k civilním klubům . Pro vojenské kluby tu zase byla československá armáda, popřípadě Ministerstvo vnitra . Záleželo na představitelích klubů, jak se dokázali v tomto sponzorsky velmi specifickém prostředí orientovat a s onou náklonností se popasovat pro dobro klubu .

Mirek Bičík patřil do jiné skupiny . Té, co udržovala kontinuitu fanouškovského zázemí . Zajišťoval pravidelná setkání těch nejvěrnějších fanoušků v rámci Klokanklubu . Právě on patřil někdy koncem roku 1965 k zakladatelům spolku, tzv . Odboru přátel Bohemians . Název „Klokanklub“ poté vymyslel spisovatel, autor Černých baronů a fanda Bohemky Miloslav Švandrlík . Mezi prvními členy Klokanklubu, který oficiálně vznikl 22 . února 1966, byli i režisér František Laurin (otec Sabiny Laurinové), Jarda Štercl, Eva Pilarová a další osobnosti . Prvním


13

Všechno jednou začíná

předsedou se stal známý herec Jiří Vala . Pokud si dobře pamatuji,

tak prvním archivářem, nebo chcete -li zapisovatelem Klokanklubu

byl tehdy dvaadvacetiletý Zdeněk Svoboda . Nejdéle jsme působili,

pokud si vzpomínám, v pronajatých prostorech Svazarmu na dolním

rohu náměstí Svatopluka Čecha a Moskevské ulice .

Bičík také organizoval zájezdy, převážně autobusy na  venkovní

zápasy . Zájezdy se velice často konaly i proto, že jsme roky pohříchu

střídavě hráli první a druhou ligu, a tak českých měst v dosahu jed

nodenních autobusových výletů za fotbalem, občas i s prohlídkou

nějakých pamětihodností (Jičín, Mariánské Lázně, Karlovy Vary,

Tábor, České Budějovice a další) bylo víc než dost . Některé zájezdy

byly tak povedené, že se na ně víc než po padesáti letech pamatu

ji . Shodou okolností jedním z nich byl zájezd v ročníku, kdy jsme

Na zakládající schůzi Klokanklubu hovoří první předseda Jiří Vala


14

Jan Jandera: Zlatá pavučina

usilovali o návrat do ligy . Hráli jsme v Táboře, kde před velice slušnou

návštěvou vítali našeho útočníka Milana Kratochvíla, který v Dukle

Tábor předtím vojančil . Milan se jim odvděčil gólem z voleje do ši

benice, vyhráli jsme 3:0 . Při cestě tam se jeden fanda, ctihodný pán

v letech pan Kotaška, vsadil, že pokud vyhrajeme, zaplave si v tá

borském rybníku Jordán . Zápas se hrál na podzim, počasí nic moc,

ale když fanda Bohemky něco slíbí, tak to přece splní . Na zpáteční

cestě zavelel Mirek Bičík, zajeli jsme s plným autobusem fanoušků

k Jordánu, pan Kotaška šel do prádla, aby splnil slíbené, a za velkých

ovací jsme pokračovali k nejbližší hospodě .

Miroslav Bičík, dlouholetý funkcionář Klokanů,

je dnes členem síně klubových legend


15

Všechno jednou začíná

V dalších letech, kdy jsem se díky vazbě na Jardu Houšku a později na Zdeňka Svobodu dostal mezi vyvolené, co mohli být hodně blízko dění, jsem na  schůzkách Klokanklubu podával pravidelná „hlášení“ o  venkovních zápasech i  ze  Slovenska . Chtěl jsem si to nějak zasloužit, plnil jsem proto různé úkoly, některé specifické . Využíval jsem dobrého vztahu s Dr . Leignerem, který byl fotbalovým agentem, pochopitelně „na černo“ . Vždyť za žádné přestupy se přece neplatilo . Až koncem osmdesátých let jeden vysoce postavený člen fotbalového svazu vymyslel termín „neamatéři“ pro fotbalisty 1 a 2 . ligy, a bylo vymalováno, žádní profíci... Dr . Leigner, právník, krevní skupinou Slávista, měl úžasný přehled snad o všech hráčích, kde by mohl přijít v úvahu nějaký přestupový důvod a kolik peněz – pochopitelně černých – by ten který hráč po dohodě s mateřským klubem stál . Zastal v tomto směru tolik, že by se několik dnešních agentů asi té produktivitě divilo . Přese mě šel od něj například tip na Josefa Vinše i další fotbalisty . Nejen do Bohemky, to přiznám .

Moje zanedbatelná účast na tomto pro nás, věrné Klokany, nezapomenutelném fotbalovém období začala právě přes Mirka Bičíka . Zdeněk Svoboda mě sice občas lámal k nějaké soustavnější činnosti, třeba ve sportovní komisi, ale já jsem pro pracovní vytížení tomuto kouzlu „dělat do fotbalu“ profesionálně přece jen odolal . Bičík mě ale přemluvil, abych mu dělal zástupce hlavního pořadatele, a proto jsem s ním seděl v kanceláři . Po splnění organizačních povinností před zápasem, jako byla například evidence a rozmístění pořadatelů, distribuce vstupenek do pokladen a případné doplnění dalších vstupenek, když na pokladnách došly (a tam byla ta hranice legality, další bloky vstupenek nebyly většinou řádně evidované), jsem měl další úkol . Dostal jsem vysílačku a šel jsem těsně před zápasem k lavičkám pro hráče . Když jsem rozpoznal, že se připravovalo střídání, zeptal jsem se vedoucího mužstva, někdy trenéra, kdo za koho nastoupí, a na číslo dresu . Bylo to proto, že hlavně u hostujícího týmu dopředu nahlášená čísla občas nesouhlasila a vznikaly různé záměny


16 Jan Jandera: Zlatá pavučina čísel a jmen . Správné údaje jsem vysílačkou hlásil nahoru do kabiny hlasatele, kde panoval dlouhá léta Mirek Štembera .

Hostující lavička byla v té době tam, kde je nyní lavička Bohemky, tedy obráceně, u hlavní tribuny blíž k tramvaji . Takže tam přede mnou taky pobíhal pomezní rozhodčí . Za ty roky mě řada z nich už znala . Občas jsme prohodili s aktéry zápasu při odchodu v poločase pár slov, ať to byli trenéři, hráči nebo rozhodčí . Při mých služebních cestách, hlavně na Slovensko a zpět nočními lůžkovými vlaky, kam jsem jezdil velice často, jsem se s nimi občas potkal, když jeli do Prahy na zápas nebo zpět ze zápasu . Postávali jsme v uličce u vedoucího vagónu, který evidoval lůžka, prodával pivo nebo jiný alkohol a něco malého k zakousnutí . Bylo to občas zajímavé povídání . Když jela celá mužstva, hráče nahnali na lůžka, ale trenéři a vedoucí na zmíněných místech diskutovali a  statně popíjeli . Převážně se tak ale dělo při cestách po zápasech domů . Košické týmy Lokomotiva a VSS, ZVL Žilina a Tatran Prešov, někdy bratislavský Inter, takto jezdily lůžkovými vozy pravidelně . Je pochopitelné, že z těchto kontaktů, ať už u lavičky hostů nebo ve vlaku, si nějaké informace odnesete, a tak byla čas od času možnost nějakou zajímavost zaslechnout a dát k dobru .

Moje přítomnost mezi lavičkami u postranní lajny při zápase měla taky výhodu, že připravované střídání jsem věděl dlouho dopředu jako první a nenápadně jsem se okamžitě přiblížil k naší lavičce a naši tak věděli s předstihem, co soupeř chystá, někdy zazněly i důležité taktické pokyny . Jediný, kdo tuto taktiku prokoukl, byl Jarda Jareš, trenér Slavie, který mě vždy hnal od jejich lavičky dál se slovy: „Hele, jseš jedno velký ucho, jdi dál, náš vedoucí ti střídání včas řekne .“ Ale po zápase, když byla příležitost, mně vždy říkal: „Dobrý, já vím, každý děláme, co umíme .“ Nebo zkrátka něco v tom smyslu .

U některých věcí sehrála roli taky náhoda nebo shoda okolností . Tak třeba na firmě, kde jsem dělal v létech 1970–1976, pracoval jako vedoucí planografie Pepík Hruška, otec našeho budoucího reprezentačního brankáře Zdeňka Hrušky . Táta Pepík trochu zadrhával


17

Všechno jednou začíná

v  řeči, hlavně když byl ve  stresu . Byli jsme kamarádi, věděl, že se motám kolem Bohemky, a vlastně to byl on, kdo nám Zdeňka, když to trochu přeženu, doporučoval, hlavně zpočátku . Když potom přišel do Bohemky trenér „Muňoz“ Musil, tak se rozhodlo, že ho budeme vážně sledovat .

Když už jsme u toho, tak na druhého Hrušku, Vladimíra, jsem zase dostal jako první tip od  kustoda TJ Montáže pana Padevěta . O tomto příběhu se ale ještě rozepíšu na jiném místě .

Potom tu byl již zmíněný excelentní právník IPS pan Dr . Leigner, s kterým jsem se seznámil přes JUDr . Nechanického, mého přítele (po revoluci ředitele Generální inspekce Ministerstva vnitra, dnešní GIBS) . Setkávali jsme se v restauraci hotelu Ametyst, kam jsem to měl z práce pár kroků .

Tyto skutečnosti a to, že jsem se znal se Zdeňkem Svobodou už z dětství, seznámení s Jardou Houškou a možná další okolnosti vysvětlují, proč jsem byl v  takovém nestandardním postavení, které mi umožnilo prožít zatím nejslavnější období našeho klubu takto velmi zblízka .


18

Začátek dlouhé cesty

Úspěch v podobě sestavení špičkového týmu a následně zisku titulu

mistra ligy se pochopitelně nerodil z  roku na  rok . Nakonec se ta

cesta protáhla na  již zmiňovaných téměř deset let . Trochu shoda

okolností, možná i šťastných a nešťastných náhod, ale hlavně spousta

nekonečné usilovné práce . To bylo pozadí tohoto velkého úspěchu .

Zdeněk Svoboda


19

Začátek dlouhé cesty

V roce 1972 nahradil na místě předsedy oddílu Viléma Danziga Jaroslav Típek, za pana Šmolíka přišel výše zmíněný Jarda Houška a na obzoru se rýsoval Zdeněk Svoboda, nastupující pokladník klubu . Tato tři jména znamenala doslova převrat v útrobách Ďolíčku . Možná málokdo ví, že na přelomu let 1971 a 1972 byla ekonomická situace klubu i  na  socialistické poměry velice špatná . Hovořilo se o dluhu přes milion Kčs, což byla na tu dobu vysoká částka . Stále hlasitěji se ozývaly hlasy volající po tom Bohemku odepsat a poslat ji do fotbalového suterénu ke klubům jako Meteor, Dynamo Kobylisy nebo Aritma . Hlavně vršovičtí bratři z Edenu vstoupili do této špinavé hry velmi aktivně . Nejmenovaný vysoký sešívaný funkcionář pronesl památnou větu: „Vezmeme si Panenku a Jarkovského a budeme morálně povinováni tomuto klubu potom nějak pomoci .“ Jak šlechetné...

Těchto snah bylo ještě několik . Musím zdůraznit, že postupně se tyto vztahy narovnávaly a později byly velice korektní . S odstupem času a v kontextu událostí se tak jeví příchod Houšky, Típka a Svobody jako mana z nebes . I když Zdeněk Svoboda trochu funkcionařil už asi dva roky předtím, namotal se do Bohemky jako stavař při výstavbě hlavní tribuny a navíc byl zakládajícím členem Klokanklubu .

Chci připomenout, že i další členové výboru jako Jirka Vais, Bohouš Jedlička, pánové Prchlík, Vadlejch, Erik Rodek – mezinárodní tajemník který v r . 1978 nečekaně zemřel, noblesní Jirka Vopravil, který přišel, když byl vyhozen ze Slavie, Mirek Bičík, no prostě všichni až na jednoho či dva, se svým elánem a obrovskou pracovitostí rovněž svorně podíleli na tom, jak to v Bohemce šlapalo . Dle mého názoru to byli ale oni tři výše jmenovaní (Houška, Típek, Svoboda) plus trenér Musil, kteří zásadně ovlivnili to, že Bohemka nabrala ten správný směr .

Jarda Houška . Určitě nebyl Klokan, ale byl srdcař – funkcionář . Zní to divně, ale tito lidé se ponoří do  problému celým svým já . On a později Zdeněk Svoboda měli úžasný tah na bránu, Zdeněk


20 Jan Jandera: Zlatá pavučina Svoboda byl ale ještě navíc Klokan do morku kostí . U Jardy to bylo víc prošpikované různými společenskými zvláštnostmi, prostě trochu komplikovanější, ale byl to jeho styl práce a cíle bylo taky dosaženo . Skutečností bylo, že ekonomické myšlení Jardy Houšky, společenské i politické postavení ředitele ČSAD ve Vysočanech Jaroslava Típka a chytrost, až lišáckost a kreativita Zdeňka Svobody se postupně začaly projevovat . Jedna věc mi byla ale záhadou . Že k nám přišel Houška, s jeho problémy v Teplicích, a s ním přišla i změna vzduchu, tomu jsem rozuměl . Típek jako předseda byl ředitelem státního podniku, ne zaměstnancem Bohemky, prosím . Zdeněk Svoboda už tam tak nějak napůl byl . Ale že přišel „Muňoz“ Musil, trenér s velkým jménem z lampasáckých Dukel, pražské i banskobystrické, zvyklý vojensky velet a dostat na co si vzpomněl, to mi hlava nebrala .

Situace byla taková, že mužstvo nemohlo z  finančních důvodů vyjet ani na slušné soustředění u nás, natož do zahraničí . Matně si pamatuji, že hráči měli „soustředění“ někde v Kostelci nad Černými Lesy a já tam byl za nimi snad třikrát, protože jsme měli chalupu pod Vyžlovkou v Louňovicích, a to je kousek . Několikrát jsme s Jardou seděli U Zeleného stromu, v té době jediné slušné hospodě v Kostelci, a chodili tam i hráči, prostě hrůza .

První rok spal Jarda Houška na stadionu v Ďolíčku . Ale makal! Když mi vyprávěl story s přestupem Štefana „Pišty“ Ivančíka z Nitry zpátky do  Bohemky, a  hlavně o  návratu Františka „Kendyho“ Kneborta z Teplic, to všechno v době, kdy v Ďolíčku nebylo skoro na housku... Klobouk dolů .

Pro Pištu Ivančíka se jelo do Nitry s potřebou usmlouvat místní funkcionáře na  nižší částku za  přestup, pochopitelně placenou z neoficiálních, černých peněz . Po dlouhém smlouvání a konzumaci pověstné Spišské borovičky se to stejně nepodařilo . Jarda ovšem s kamennou tváří prohlásil: nedá se nic dělat, tady máte v obálce požadované prachy . Do obálky přibalil ještě nějaké reklamní předměty, vlaječky a podobné věci . Nitranským bylo hloupé projevit nedůvěru


21

Začátek dlouhé cesty

přepočítáváním na místě, a tak sedli a podepsali přestupní lístky...

Chvíli ještě pokecali a potom rychle s panem Trnkou, trenérem do

rostu, který auto řídil, odjeli do Prahy . I to auto bylo půjčené, a to

od Strojimportu, kde pracoval další náš funkcionář Bohouš Jedlička .

Nečekaný „úlovek“ Pišta Ivančík se stal miláčkem vršovických ochozů


22 Jan Jandera: Zlatá pavučina

Ihned po příjezdu do Prahy volal Jarda Houška do Nitry, že jak měnil ty obálky a dával tam ještě reklamní věci, tak zapomněl část peněz u sebe . Obratem přivezu, říkal... To obratem trvalo asi dva měsíce, než se podařilo tu částku někde napůjčovat a dluh vyrovnat .

Majstrštyk byl také přestup teplického „Kendyho“ Kneborta . Jarda si nechal při odchodu z Teplic jedno jejich razítko . Přestupní lístky orazítkoval teplickým razítkem, zavolal jejich funkcionáři panu Moravcovi, s úsměvem mu to přiznal a požadovaná částka se domlouvala až po schváleném přestupu a velice snížená se splnila až dlouho potom, co Knebort už u nás hrál . Když jsem se ptal, jak mu to může takto vycházet, řekl: „Hele, jsou to černý prachy, kam si můžou jít stěžovat? Já to splním, třeba později, někdy je to za míň, někdy nabídnu k tomu jinou protislužbu, ale jsem spolehlivej, tak co . Nemysli si, všude to alespoň takhle nefunguje .“

Asi měl pravdu . A  vězte, že ty „nepřesnosti“ a  nedorozumění, pochopitelně finanční, on vždycky ukecal a  nakonec, byť s  časovou prodlevou, vše dopadlo tak, že funkcionáři např . Nitry, Interu, a pochopitelně velká většina rozhodčích, na Jardu nedali dopustit .

Kdo by pomyslel, že do tří let od této bídy bude Bohemka sahat po ligovém titulu . Nedosáhla, série zranění, hlavně na jaře sezony 1974/1975 (Panenka, Knebort, Řehák, Králíček a střídavě další) nám nedovolila získat vytoužený titul . Jsem přesvědčen, že nebýt toho, tak Bohemka ligu mohla vyhrát . Slabá lavička a teprve rodící se správné funkcionářské zázemí – tyto okolnosti se staly velkým ponaučením pro další léta . Se čtrnácti hráči se liga prostě vyhrát nedá a funkcionářské zázemí musí mít určitou strukturu, včetně diplomacie a sítí vztahů . A toto vše se teprve začínalo budovat .


23

1972/1973 – a jsme zase prvoligoví Před zahájením sezony 1972/1973 odjela Bohemka ještě na  zájezd na Britské ostrovy a do Beneluxu . Pokud někdo namítne, že když jsem psal o chudičkém soustředění v Kostelci nad Černými lesy a finančních problémech, tak je tento výlet v kontrastu . Takový ale byl socialismus . ČKD Elektrotechnika něco uhradila, popřípadě odpustila refundační fakturu, a zbytek byl v režii hostitelů . Finanční problémy to ale neřešilo . To, že si hoši kopli na Ostrovech, moc nepomohlo s problémem, jak finančně vykrýt požadavky rozhodčích, popřípadě některých klubů ve 2 . lize, aby se pískala a hrála alespoň „rovina“ . A neměli jsme ani peníze na nějakou tu nadstavbu, kdyby něco nevyšlo .

Úkolem bylo v tomto ročníku uspět a vrátit se mezi československou fotbalovou elitu . Jen návrat do 1 . ligy mohl alespoň částečně eliminovat různé snahy o sportovní likvidaci klubu – alespoň z úrovně vrcholového fotbalu . Nepostoupit znamenalo následně čelit rozebrání mužstva doslova na  součástky . K  tomu však bylo potřeba lidí, které jsem jmenoval, ryze sportovními prostředky by to prostě nešlo . Chování většiny klubů z první poloviny druholigové tabulky, s výjimkou Interu Bratislava, přinutilo naše vedení oplatit stejnou mincí . Navíc mediální hysterie, kterou spustily Pardubice, když jim byla Bohemkou překažena „dohoda“ zápasu v Mostě, neměla obdoby .

Tu dohodu Pardubice podcenily . Most byl poslední a  oni tam přijeli v podstatě jen se symbolickou nabídkou, protože Mostu už o nic nešlo . Jarda Houška se začínajícím Zdeňkem Svobodou to vzali přes bývalého hráče Teplic Stibora a naslibovali lepší peníze . A ten zápas pískal rozhodčí Záhoranský z  Tatranské Lomnice, kterého Jarda Houška, ještě jako Tepličák, vytáhl z jistého průšvihu . Most


24 Kapitola 2. hrál jako o život, vyhrál 1:0 a pan rozhodčí k tomu nemalou měrou přispěl . I když nedostal nic, byla to protislužba z dřívějška . Chyba asi byla, že na tom zápase byli Zdeněk Svoboda s trenérem Musilem . Funkcionáři Pardubic je viděli a viděli také rozhodčího Záhoranského, jak si nese před zápasem do auta nějakou tašku... A nenechali si to pro sebe . Pardubičtí odboráři dokonce zorganizovali ve fabrice VCHZ stávku . Při vyšetřování se nic neprokázalo, jen to, že Most zápas nevypustil, a na tom přece není nic špatného . Jen se divím, že právě pardubičtí rozpoutali takovou hysterii, když právě oni měli ve většině zápasů podplacené i rohové praporky...

Čtyři kola před koncem jsme potom hráli v Děčíně . Věděl jsem, že se tam vlastně láme existence klubu, nikdy v životě jsem už zápas tak neprožíval . I fandové to tušili, přijelo několik autobusů a bezpočet osobních aut . Neměl být problém . Několik hráčů Děčína se zaručilo ve prospěch Bohemky, i když za nimi byly taky Pardubice, ale neuspěly . A tak bylo jen otázkou, jak dát vítězný gól . Ale co zahazoval v ten den Honza Jarkovský, kterému pravý bek Děčína doslova zametal cestičku až do brány, bylo neuvěřitelné . To bylo snad pět nebo šest tutovek . Nakonec rozhodl Pišta Ivančík z trestného kopu, který on kopal snad prvně v životě . Panenka a Knebort se k provedení obrátili zády . Ne že by to Pišta kopnul nějak skvěle, míč šel do zdi, ale nějaký Děčíňák stačil šikovně uhnout, a Pišta byl slavný . Fandové po zápase zaplavili hřiště a odnesli ho do kabin na ramenou .

Pak jsme porazili Kladno 5:2, sice prohráli u Ševců ve Zlíně, ale Pardubice jen plichtily v Prievidzi, kvůli intervenci Interu... To bylo také hlavně díky Jardovi Houškovi . On měl se  sekretářem Interu panem Štancelem ještě z dřívější doby velmi dobré, až kamarádské vztahy . Ještě před sezonou naši dva „šéfové“ Jarda se Zdeňkem udělali v Bratislavě s Interem dohodu „o přátelství a vzájemné spolupráci“, která byla po  celou sezonu oboustranně dodržována . Tak nebyl problém, aby Inter ve správnou chvíli u spřáteleného oddílu zasáhl a nechal Pardubice v Prievidzi trochu vykoupat .


25

1972/1973 – a jsme zase prvoligoví

A tak jsme po 29 . kole už byli „prvoligoví“, a to byl v rezervě ještě poslední zápas s Interem, který měl být jen pojistkou . Smluvená plichta byla ještě ozdobena vyrovnávacím gólem na 2:2, který dal Pepa Jelínek, poslední hrající reprezentant z mistrovství světa v Chile 1962 . Vše bylo samozřejmě součástí dohodnuté režie . Inter z prvního a my z druhého místa jsme v sobotu 23 . června 1973 postoupili do ligy . Po zápase se v bazénu v tribuně společně koupali a objímali naši s hráči Interu a šampaňské teklo proudem .

Následný prvoligový ročník 1973/1974 jsme jako nováček zvládli, letní žloutenka Kozinky a  následně jarní zlomená noha Petra Packerta byly jediné stinné stránky . Skvělé zápasy střídaly vysloveně slabé . Konečné umístění na 12 . místě bez velkých sestupových nervů dávalo slušnou naději pro léta příští . Mužstvo se posílilo, přišli mimo jiné Zdeněk Prokeš a Emil Řehák .




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist