načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zkurvenej příběh - brožovaný - Bernard Minier

Zkurvenej příběh - brožovaný
-15%
sleva

Kniha: Zkurvenej příběh - brožovaný
Autor:

Příběh plný tajemství z minulosti i přítomnosti, která vyplouvají na povrch v souvislosti s objasňováním náhlé smrti Naomi, indiánské dívky žijící na malém neustále zamlženém ostrově poblíž Seattlu.
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-06-17
Počet stran: 624
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 616 stran
Spolupracovali: překlad Jiří Žák
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788075057082
EAN: 9788075057082
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Na malém ostrově severně od Seattlu, který je z pevniny přístupný pouze trajektem, žije v malé komunitě, kde se všichni znají, pět dětských kamarádů. Naomi, členka party a přítelkyně jednoho z dalších členů Henryho, je jednoho dne nalezena mrtvá. Podezřelým se okamžitě stává Henry, se kterým byla naposledy spatřena v hádce na trajektu během cesty ze školy. Ale to není všechno. Naomina matka je nezvěstná, na ostrově se pohybují kriminální živly, které mladou partu pronásledují potom, co se pokusili vzít vyšetřování do vlastních rukou, objeví se vyděrač a vyjde najevo ošklivé tajemství o podivných sexuálních praktikách místní tajné společnosti. A Henry, který žije v rodině s dvěma lesbickými matkami, je možná dávno ztracený syn kalifornského milionáře.
Příběh, jehož jednotlivá tajemství zahalují rozuzlení mlhou hustší než ta, která neustále obklopuje ostrovy, končí tak překvapivě, že tomu bude těžké uvěřit.

Popis / resumé

Kriminální thriller odehrávající se tentokrát na malém severoamerickém ostrově Glass Island, který je po celý rok pod příkrovem mlhy a deště. A právě zde žije šestnáctiletý Henry, jehož přítelkyně byla zavražděna. Na sever od Seattlu se nachází ostrov s hustými lesy, kde žije asi jen tisíc obyvatel. Jedním z nich je i Henry Dean Walker, všichni se tu navzájem znají, a zdá se, že každý ví o životě ostatních vše až do nejmenších detailů. Henry žije se svými adoptivními matkami France a Liv, miluje kosatky, knihy a horory. Čas tráví se svými přáteli a miluje svou přítelkyni Naomi. Všechno se však změní, když je nalezeno tělo zavražděné Naomi, která se den předtím na palubě trajektu pohádala s Henrym. A z něj se rázem stává hlavní podezřelý. Postupně se ukazuje, že některá tajemství jsou ukryta velmi hluboko, a možná ani někteří nejsou těmi, za které se vydávají. V minulosti ostrova i několika jeho obyvatel se skrývají temné záhady, jejichž odhalení by mohlo stát život i další osoby. Podaří se Henrymu rozkrýt všechna tajemství než bude pozdě? A bude tato vražda poslední?

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

13

Na začátku je strach.

Strach, že se utopím.

Strach z ostatních – z těch, kteří mě nenávidí, a z těch, kteří chtějí mou kůži.

A taky strach z pravdy.

Na začátku je strach

Na ostrov se nikdy nevrátím, i kdyby přišla k mým dveřím

zazvonit Jennifer Lawrencová osobně a prosila mě, abych

se tam vrátil, tak to nikdy neudělám.

A ještě vám musím říct jedno: To, co vám buduvyprávět, vám bude připadat neuvěřitelné. Netvrdím, že to není banální příběh. To ne. Je to zkurvenej příběh. Jo, zkurvenej příběh...

Abych vás navnadil, popíšu vám následující obraz: Z propasti se k nebi vynoří bílá ruka s roztaženými prsty a pak defi nitivně zmizí ve vlnách. Když se od téstrašidelné ruky vzdaluji, všude kolem sténá vítr a do očí mě bičuje jemný déšť. Snažím se plavat, třímetrové vlnys napěněnými hřbety mě přitom zvedají a  unášejí k  ostrovu. Kašlu, škytám, třesu se a jsem napůl utopený.


BERNARD MINIER

Na začátku je strach

Další obraz: Barák v plamenech, já před ním klečím, pláču,

řvu jako hysterka a tmu všude kolem rozřezávají policejní

majáčky.

A ještě něco vám řeknu, i jemu to řeknu. Vím, že minebudete věřit. Nemůžu se vůbec divit. A přesto se to stalo.

Přesně takhle. Sedí v  křesle a  pozoruje mě svým temným pohledem. Je vysoký a úctyhodný. Jeho černé sako muselo stát víc, než kolik já mám na účtu. Právě se podíval na hodinky. Mlčí. Kolik mu je? Pětačtyřicet? Padesát... Patří k těm mužům, kteří se musí líbit ženám.

„Kde mám začít?“ zeptám se ho.

„Na začátku,“ odpoví. „To bude nejlepší.“

„Kolik mám času?“

„Kolik budeš chtít, Henry.“

„Dobře,“ řeknu. „Samozřejmě mi nemusíte věřit.“

Neřekne nic. Nedá na sobě nic znát. Ten muž je můj otec... Má pravdu: Vraťme se tam, kde to všechnozačalo...

...vraťme se na začátek.


15

Před začátkem

Srpnová noc: Zvuky. Řinčení, praskání, poryvy deště.

Pak ostré pískání vracející se ozvěnou v zátoce, skřípání,

které se podobá škrábání nehtů po nafouknutém balonu.

Skřípání roste. Voda a vlny šplouchají.

Sedím v mořském kajaku a upřeně hledím do mlhové

stěny. Ticho. Hladinu kolem osvětluje měsíční světlo.Za

držím dech. Z moře se vynoří černá ploutev, pak druhá,

třetí, čtvrtá, až je jich jedenáct... Srdce mi bije rychleji.

Z mlhy se pomalu vynořují obrovští černobílí predátoři

seřazení v  řadě, jako by se chystali k  bitvě. Jejich troj

úhelníkové ploutve září v měsíčním svitu. Pomalu začnu

pádlovat jejich směrem.

Několik věcí, které byste měli vědět o kosatkách

Kosatka je superpredátor, nejnebezpečnější na zemi. Nemá

žádného přirozeného nepřítele. Je na  vrcholu potravního


BERNARD MINIER

16

řetězce. Je to mimořádně inteligentní zvíře. Každé stádo

kosatek černých má svůj vypracovaný jazyk, dialekt, jímž

se naprosto liší od ostatních stád. Je to jeden ze vzácných

druhů, který dědí zkušenosti od předcházejících generací.

Kosatky mají velmi vyvinutý sociální smysl.

Jenomže pak jsou tu kosatky dravé...

Jsou ještě mnohem nebezpečnější, ještě troufalejší.Křižují oceány v  naprostém tichu a  – většinou – osaměle. Říká se jim také vražedné velryby. Neváhají útočitna velké mořské savce, na  tuleně, lvouny, sviňuchy, a  dokonce i žraloci a velryby z nich mají obavy. Kosatky dravé strach neznají. Jsou to dokonalí zabijáci...

Kosatka je predátor, který nemá soupeře, alena člověka útočí jen velmi zřídka, s výjimkou těch žijícíchv zajetí. Nejlepší by bylo vyhnat všechny turisty a  všechny lodě okupující od  června do  října jejich teritorium – je to i moje teritorium – a nechat kosatky na pokoji. Jako to dělám v tu srpnovou noc tiše já. V kajaku. V tuto hodinu, kdy jsou tady jenom ony a já. Jen je pozdravím. Podívám se, jak proplují kolem. Nechám je žít. I  ony nechají žít mě. Nikdy na mě nezaútočily. Nikdy se mě nesnažilyvytrhnout ze života. Sežrat mě. Zabít mě.

Proč nejsou někteří lidé schopni jednat jako ony?

Kosatka dravá je nejkrutější mořský savec, ale člověk je nejkrutější ze všech savců vůbec.

To je známá pravda. Jen jsem na ni musel přijít sám.


Zkurvenej příběh

17

Říjnová noc: Vlny narážejí do lodě. Za ní se rozevíráhrdlo, mužské hrdlo. Zvedne oči k  nočnímu nebi. Kolem

měsíce proletí nějaký mořský pták a otiskne se jído zornice. Do její tmavé zornice. V koutku oka se objevíslaná slza. Otevřená ústa má dokořán a mělce dýchá.Srdce jí vystoupilo tak vysoko, až má pocit, že ho vyplivne

na kluzkou lodní palubu.

Za zády se jí opět ozve kovové skřípání. Ostrý, rezavý zvuk. Jako kdyby tam někdo něco brousil. Skrz oka v síti jí vítr načechrá vlasy.

Představte si její strach. Je jí teprve sedmnáct. Jestli to vůbec dokážete, představte si, jaký musí mít strach. Tak obrovský, že člověku rozdrtí kosti a že mu nafoukne srdce, takže má pocit, že mu v  hrudi vybuchne. Strach, který člověku stiskne svaly jako namočená lana, která na slunci vyschnou a ztvrdnou.

Lodní můstek se kymácí na vlnách a jí dá strašnou práci udržet rovnováhu, hlavně když má na ramenou a na hlavě tu těžkou rybářskou síť. Přes vlasy cítí její uzly, vdechuje pach mořských řas, ryb, naft y a  soli, z  něhož se jí zvedá žaludek. Nemá vůbec tušení, co tady dělá, jen cítí na ramenou váhu mokrých zamotaných páchnoucích lan,chaluh, které se podobají poutům a  řetězům. Cítí, jak ji tíží a smáčejí. A navíc ten déšť, který jí buší do hlavy. Chtěla by vidět víc, ale je taková tma, taková tma...

A přesto tam je – blízko. V očích se jí objeví záblesk, když si stoupne před ní a  zpod kapuce na  ni pohlédne.


BERNARD MINIER

18

Trvá to jen vteřinu, ale je tam, v jejích panenkách. Čeká

na  ni. Škytne hrůzou. Chytí se kluzkého okraje paluby,

ale všechno kolem jsou jenom stíny, mraky podobající se

černé vatě, srpek bledého pokrouceného měsíce připomínajícího pařát, černé stromy na pobřeží, vítr a prostor

svírající malou šalupu, plný háků a zrezivělých hran,které ji už zranily.

Mezi rumpálem a  kabinou, tam, kde dokončí svou odpornou práci.

„Neměla jsi o tom mluvit,“ řekne.

Má chladný vzdálený hlas.

„Teď už to chápeš?“

Chvílemi tančí na jedné, chvílemi na druhé nozea upírá na ni oči. Ona se celá třese. Má otevřená vyschláa lepkavá ústa. Najednou si krkne. Obejme ji oběma rukama kolem toho magmatu tvořeného sítí, lany a  chaluhami, jako by ji vyzýval k tanci, k nějakému absurdnímu tangu. A pak do ní strčí.

„NE!“

V tu chvíli se jí neobjeví před očima obrazy z dětství, jak se o  tom mluví ve  filmech a  románech... Je sama. V  té říjnové temné noci není nikdo jiný než ona a  on. Před sebou vidí jen tmavou, hrozivou masu obrovského válcovitého rumpálu omotaného oranžovými bójkami a závoj sítě, která ji ještě spojuje s lodí. Linie ponoru,linie života. Vzápětí do ní znovu strčí a ona přepadnedozadu, do prázdna. Spolkne ji temná, studená voda.Ote>


Zkurvenej příběh

vře ústa, aby se nadechla, lokne si a začne kašlat. Bojuje,

aby ji tíha sítě nestáhla pod vodu, ale vlny do  ní buší,

zalévají ji, pak se na okamžik vzdálí a znovu na ni útočí.

V  hlavě jí vybuchne panika a  hrůza. Vykřikne, ale vzáětí se znovu napije, škytá a žaludek se jí plní mořskou

vodou. Motor změní rytmus a loď ji najednou obrovskou

rychlostí vleče za  sebou. Zmítá se a  točí kolem své osy

jako káča.

Rukama poslepu hledá v  okách sítě východ a  nehty zatíná do  lan. Tělo jí v  ledové vodě ztuhne. Je strašně ledová. Zmocní se jí závrať. Jak loď zrychluje, cítí, že se potápí do  hlubin. Nějaká velká ryba, platýz nebo losos, se zmítá vedle ní. Hlava jí mizí ve  vlnách jako splávek rybářského prutu. Pak se znovu vynoří a  přitom se pokaždé zoufale snaží nadechnout mořského vzduchu. Jde jí to čím dál hůř. Vzduch jí chybí čím dál víc...Na vteřinu spatří v pohybující se slané temnotě všechno, pochopí všechno, před očima se jí v jediném průzračném zářivém záblesku promítne celý její život.

Ještě dávno předtím, než nad mořem začne svítat, je mrtvá.

Oči má otevřené jako panenka, její pokožka mezi oky sítě zbělá a leskne se jako rybí kůže.

Tak se to asi muselo stát, aspoň tak si to představuji.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist