načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zkrocená královna -- Život plný strachu po boku Jindřicha VIII. – Philippa Gregory

Zkrocená královna -- Život plný strachu po boku Jindřicha VIII.

Elektronická kniha: Zkrocená královna
Autor: Philippa Gregory
Podnázev: Život plný strachu po boku Jindřicha VIII.

- Když Kateřinu Parrovou požádal Jindřich VIII. o ruku, zhrozila se. Z kdysi pohledného mladíka je nevypočitatelný stařec s páchnoucím dechem. Role šesté manželky krutého krále se jí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 424
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace, 1 mapa, genealogické tabulky
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu The taming of the queen ... přeložila Jana Vlčková
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-754-3529-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Když Kateřinu Parrovou požádal Jindřich VIII. o ruku, zhrozila se. Z kdysi pohledného mladíka je nevypočitatelný stařec s páchnoucím dechem. Role šesté manželky krutého krále se jí hnusí stejně jako oblečení a šperky pěti předchůdkyň, které musí nosit. Na každém kroku naráží na jejich nešťastný osud a děsí se, jakému nebezpečí bude muset sama čelit.

(život plný strachu po boku Jindřicha VIII.)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Philippa Gregory - další tituly autora:
Bílá růže - Alžběta z Yorku Bílá růže
 (e-book)
Bílá růže -- Alžběta z Yorku Bílá růže
The Red Queen The Red Queen
 (e-book)
Tři královny Tři královny
 (e-book)
Druhá Boleynová Druhá Boleynová
Tidelands Tidelands
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Copyright © 2015 LEVON PUBLISHING Ltd.

Translation © Jana Vlčková, 2017

Copyright © ALPRESS, s. r. o.

Z anglického originálu THE TAMING OF THE QUEEN

vydaného nakladatelstvím

TOUCHSTONE, Division of SIMON&SCHUSTER, Inc.

přeložila Jana Vlčková

Redakční úprava Drahomíra Smutná

Grafická úprava obálky Tomáš Řízek

Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2017

shop@alpress.cz

Vydání první

ISBN 978-80-7543-584-2 (pdf)


Věnováno

Maurici Huttovi, 1928–2013

a Geoffreymu Carnallovi, 1927–2015


Tudorovci a Stuartovci v roce 1543

Markéta

Tudorovna

1489–1541

Jindřich VII.

1457–1509

Alžběta z Yorku

1466–1503

Artur Tudor

princ

z Walesu

1486–1502

Kateřina

Aragonská

Jindřich VIII.

1491–

Charles

Brandon

vévoda ze

Suffolku

1484–

Marie

Tudorovna

1496–1533

Catherine

Willoughbyová

1519–

Frances

Brandonová

1517–

Jane

Greyová

1537–

Katherine

Greyová

1540–

Mary

Greyová

1545–

Kateřina

Parrová

1512–

Henry

Grey

markýz

z Dorsetu

1484–

Kateřina

Howardová

1524–1542

Anna

Klevská

1515–

Jana

Seymourová

1518–1537

Anna

Boleynová

1501–1536

Kateřina

Aragonská

1485–1536

Marie

de Guise

1515–

Jakub V.

Skotský

1512–1542

Marie

Stuartovna

1542–

(3)

(4)

Jakub IV. Skotský

1473–1513

Archibald Douglas

hrabě z Angusu

1489–

Margaret

Douglasová

1515–

(1)

(2)

Marie

Tudorovna

1516–

Alžběta

Tudorovna

1533–

Eduard Tudor

princ

z Walesu

1537–


Tudorovci a Stuartovci v roce 1543

Markéta

Tudorovna

1489–1541

Jindřich VII.

1457–1509

Alžběta z Yorku

1466–1503

Artur Tudor

princ

z Walesu

1486–1502

Kateřina

Aragonská

Jindřich VIII.

1491–

Charles

Brandon

vévoda ze

Suffolku

1484–

Marie

Tudorovna

1496–1533

Catherine

Willoughbyová

1519–

Frances

Brandonová

1517–

Jane

Greyová

1537–

Katherine

Greyová

1540–

Mary

Greyová

1545–

Kateřina

Parrová

1512–

Henry

Grey

markýz

z Dorsetu

1484–

Kateřina

Howardová

1524–1542

Anna

Klevská

1515–

Jana

Seymourová

1518–1537

Anna

Boleynová

1501–1536

Kateřina

Aragonská

1485–1536

Marie

de Guise

1515–

Jakub V.

Skotský

1512–1542

Marie

Stuartovna

1542–

(3)

(4)

Jakub IV. Skotský

1473–1513

Archibald Douglas

hrabě z Angusu

1489–

Margaret

Douglasová

1515–

(1)

(2)

Marie

Tudorovna

1516–

Alžběta

Tudorovna

1533–

Eduard Tudor

princ

z Walesu

1537–


Rodina Kateřiny Parrové v roce 1543

Sir William Parr

1434–1483

Elizabeth Fitzhughová

1462–1507

Sir Thomas Parr

c. 1478–1517

Maud Greenová

1492–1531

Sir William

Parr

1480–

Mary

Salisburyová

c. 1484–

Kateřina

Parrová

1512–

Anne

Parrová

1512–

William Parr

Baron Parr

1480–

Sir Edward Brough

c. 1508– 1533

John Neville

Baron Latimer

c. 1493– 1543

John Neville

Baron Latimer

c. 1520–

Drorothy

de Vere

c. 1497– 1527

Margaret

Nevilleová

1525–

William

Herbert

c. 1501–

Anne

Bourchierová

Baronesa

Bourchierová

1517–

(1)

(2)

Jindřich VIII.

1491–

(3)

4 dcery


Rodina Kateřiny Parrové v roce 1543

Sir William Parr

1434–1483

Elizabeth Fitzhughová

1462–1507

Sir Thomas Parr

c. 1478–1517

Maud Greenová

1492–1531

Sir William

Parr

1480–

Mary

Salisburyová

c. 1484–

Kateřina

Parrová

1512–

Anne

Parrová

1512–

William Parr

Baron Parr

1480–

Sir Edward Brough

c. 1508– 1533

John Neville

Baron Latimer

c. 1493– 1543

John Neville

Baron Latimer

c. 1520–

Drorothy

de Vere

c. 1497– 1527

Margaret

Nevilleová

1525–

William

Herbert

c. 1501–

Anne

Bourchierová

Baronesa

Bourchierová

1517–

(1)

(2)

Jindřich VIII.

1491–

(3)

4 dcery


Palác Hampton Court

Palác sv. Jakuba

Palác

Whitehall

Palác

Baynard’s Tower

London

Bridge

Londýn

1543

Westminsterský

palác

Palác Greenwich

ř

e

ka

Temž

e


Palác Hampton Court

Palác sv. Jakuba

Palác

Whitehall

Palác

Baynard’s Tower

London

Bridge

Londýn

1543

Westminsterský

palác

Palác Greenwich

ř

e

ka

Temž

e


Anglie

a Francie

1543

Kenninghall

Severní moře

hrad

Ampthill

Ashride

LOndýn

Lamanšský průliv

Ostrov

Wight

Portsmouth

Cowdray House

Solentská úžina

Wulf

Hall

Calais

Boulogne

dover

hrad

Leeds

palác

nonsuch

palác

Oatlands

hrad Windsor

Gravesend

Manor of the More


15

Palác Hampton Court, jaro 1543

KP

S

tojí přede mnou, podobný rozložitému starému dubu,

a jeho obličej září jako měsíc v úplňku, zachycený na

nejvyšších větvích. Vrásčitý, masitý, plný tuku a dobré vůle. Ukloní se a já mám pocit, jako by na mě padal strom. Neuhnu ani o píď, ale hlavou mi bleskne, že přede mnou jistě nepoklekne – na rozdíl od muže, jenž u mých nohou klečel včera a zasypával moje ruce polibky. Ale kdyby se tenhle tělnatý stařec dotkl podlahy, museli by ho zvednout pomocí lan jako vola uvízlého v příkopu. A kromě toho před nikým nepokleká.

Sama sebe ujišťuji, že mě nemůže políbit na ústa. Rozhodně ne v téhle dlouhé komnatě s muzikanty na jednom konci, kde neustále někdo korzuje. U zdejšího vytříbeného dvora se nic takového nemůže stát. Proto se nemusím obávat, že se na mě tahle kulatá tvář snese. Hledím na muže, jehož kdysi obdivovala moje matka a všechny její přítelkyně. Tvrdily, že je to ten nejpohlednější gentleman v Anglii. Král, o němž sní každá dívka. A já se tiše modlím, aby nepronesl slova, která právě vypustil z úst. Nesmyslně se modlím za to, abych se jenom přeslechla.

V tichu, které se rozhostilo, sebevědomě vyčkává na můj souhlas.

Vtom mi bleskne hlavou: takhle to ode dneška bude, dokud nás smrt nerozdělí. Bude čekat na můj souhlas, anebo pokračovat bez něj. A mně nezbývá než se provdat za tohoto muže, který stojí výš než kdokoliv z nás a jehož stín se nad námi hrozivě tyčí. Povyšuje se nad nás, ubohé smrtelníky, ocitnuv se na nebi těsně pod anděly. Je totiž králem Anglie.

„Jsem zaskočena tou ctí,“ zajíkám se.

PHILIPPA GREGORY

16

Jeho našpulené malé rty se roztáhnou do úsměvu. Vycení na mě zažloutlé zuby a ovane mě psím dechem.

„Takovou poctu si nezasloužím,“ blekotám.

„Ukážu vám způsob, jak si ji zasloužit,“ ujistí mě.

Vilný úsměv na uslintaných rtech mi s děsivou krutostí připomene, že mám co do činění s chlípníkem uvězněným v chřadnoucím těle, a že budu jeho ženou v každém smyslu toho slova. Bude se mnou spát, zatímco já umírám touhou po jiném.

„Smím se pomodlit a pouvažovat nad tak velkorysou nabídkou?“ otážu se. Dělá mi potíž vydolovat z paměti dostatečně zdvořilá slova. „Jsem ohromena. Doopravdy jste mě zaskočil. Nedávno jsem totiž ovdověla...“

Svraští světle hnědé obočí. Svou odpovědí jsem ho zjevně nepotěšila. „Požadujete čas? Copak jste v tohle nedoufala?“

„Doufá v to každá žena,“ ujistím ho pohotově. „U dvora není jediná dáma, která si v tomto směru nedělá naděje. Každá dívka v téhle říši sní o tom, že ji jednoho dne požádáte o ruku. Pochopitelně k nim patřím. Avšak nejsem vás hodna.“

Tohle je lepší. Důkladně jsem mu zalichotila.

„Nemůžu uvěřit, že se splnily moje sny,“ přeháním. „Potřebuji čas, abych se vyrovnala se svým štěstím. Připadám si jako v pohádce.“

Přikývne. Pohádky miluje, stejně jako předstírání a přehrávání a každý druh důmyslné přetvářky.

„Zachránil jsem vás,“ prohlásí. „Pozvednu vás z nicoty na nejvyšší místo na světě.“ Jeho hlas je zvučný a sebevědomý. Line se z úst po celý život bohatě zalévaných tím nejlepším vínem a promazávaných těmi nejtučnějšími sousty. Zní shovívavě, avšak maličká očička mě provrtávají.

Přinutím se do nich podívat. Stíní je těžká víčka. Král mě nepozvedává z nicoty. Narodila jsem se jako Parrová z Kendalu a můj zesnulý manžel byl Neville. Oba významné rody pocházejí ze severu Anglie – tedy ne že by tam Jindřich někdy byl. „Potřebuji trochu času,“ smlouvám, „abych se nezalkla radostí.“

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

17

Vypasenou rukou učiní drobné gesto, jímž mi dává na vědomí, že času můžu mít tolik, kolik se mi zlíbí. Hluboce se mu ukloním a couvám od karetního stolku, u nějž požaduje největší sázku, jakou může žena uzavřít – dát všanc svůj život. Otočit se ke králi zády je proti zákonu. Někteří lidé žertují o tom, že je bezpečnější nespouštět ho z očí. Šest kroků dozadu dlouhou chodbou. Na moji poníženě skloněnou hlavu dorážejí paprsky jarního slunce, prodírající se dovnitř vysokými okny. A pak se ukloním znovu a cudně sklopím zrak. Když se napřímím, pořád se na mě culí a všichni nás sledují. Přinutím se k úsměvu a pozpátku se sunu k zavřeným dveřím jeho přijímací komnaty. Stráže za mými zády je otevřou, abych mohla projít. Zvenčí zaslechnu mumlání dvořanů, jimž byla odepřena čest královské přítomnosti. Sledují, jak se na prahu znovu klaním, a velký panovník pozoruje, jak odcházím. Couvám i ve chvíli, kdy dveře zapadnou a zaštítí mě před Jindřichovým zrakem, a já zaslechnu řinčení halaparten.

Na okamžik zůstanu stát. Zírám na vyřezávané dřevo, neschopná otočit se a čelit zvědavým pohledům. Teď když nás dělí masivní dubové dveře, uvědomím si, že se chvěji. Zjišťuji, že se celá třesu – mám rozklepané nejen ruce a kolena, ale třesu se jako v horečce. Připadám si jako mladý zajíc v poli pšenice, který se vyděšeně tiskne k zemi, zatímco se k němu blíží muž s kosou. Je dlouho po půlnoci. Počkám, až všichni usnou. Přes noční úbor z černého saténu si přehodím tmavě modrý plášť a podobná nočnímu stínu se tiše vykradu z ženských komnat a po špičkách seběhnu po hlavním schodišti. Nikdo mě nevidí. Kapuci mám staženou hluboko do obličeje. Kromě toho se u tohoto dvora s láskou kupčí léta letoucí. Nikdo není zvědavý na ženu, která uprostřed noci mizí v cizí komnatě.

U dveří mého milence nestojí stráž, je odemčeno, jak slíbil. Zmáčknu kliku a vklouznu dovnitř. Čeká na mě u krbu. Místnost je prázdná, osvětlená jen několika svícemi. Je vy

PHILIPPA GREGORY

18 soký a štíhlý, tmavovlasý a tmavooký. Sotva mě zaslechne, otočí se a na jeho vážné tváři se objeví touha. Pevně mě k sobě přivine. Otírám se mu čelem o svalnatou hruď, jako bych se pokoušela dostat se mu pod kůži, do jeho těla. Na chvilku se spolu kolébáme a opájíme se vůní a doteky toho druhého. Chytí mě rukama za hýždě, zvedne a já mu ovinu nohy kolem boků. Zoufale po něm prahnu. Kopne do dveří ložnice a odnese mě dovnitř. Dveře za námi zapadnou a on mě něžně položí na lože. Vysvleče se z kalhot, košili odhodí na podlahu. Já vstřícně rozhalím svůj plášť i noční úbor. Vrhne se na mě a bez jediného slova do mě vstoupí. Pouze si zhluboka povzdechne, jako by po celý den až do tohoto okamžiku zadržoval dech.

Teprve tehdy zašeptám do jeho nahého ramene: „Thomasi, miluj mě celou noc. Nechci na nic myslet.“

Zvedne se nade mnou, aby viděl můj bledý obličej a kaštanové vlasy rozprostřené po polštáři. „Kristepane, zoufale po tobě toužím!“ zvolá a pak zvážní a oči mu potemní chtíčem. Začne se ve mně pohybovat. Rozevřu nohy o něco víc. Slyším, jak se mi úží dech. Uvědomuji si, že jsem s jediným mužem, který mi kdy poskytl rozkoš, a na jediném místě na světě, kde si přeji být. V bezpečí se cítím jedině v teplé posteli Thomase Seymoura. Před svítáním mi z karafy nalije víno a nabídne sušené švestky a nějaké koláčky. Vezmu si od něho sklenici a opatrně kousnu do koláčku. Drobty zachytávám do dlaně.

„Požádal mě o ruku,“ řeknu stručně.

Krátce si zakryje oči dlaní, jako by nedokázal snést pohled na mou maličkost, usazenou na jeho posteli. Kadeře mi spadají z ramen, ňadra mám zahalená do pokrývky, hrdlo zarudlé od vášnivých polibků, z nichž mě pálí rty.

„Pánbůh chraň! Ach, Bože, toho nás ušetři!“

„Nemohla jsem tomu uvěřit.“

„Mluvil s tvým bratrem? Nebo strýcem?“

„Ne. Se mnou. Včera.“

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

19

„Svěřila ses s tím někomu?“

Zavrtím hlavou. „Ještě ne. Napřed jsem to chtěla povědět tobě.“

„Co si počneš?“

„Co můžu dělat? Poslechnu,“ zamumlám chmurně.

„To přece nemůžeš!“ namítne s náhlou netrpělivostí v hlase. Popadne moje ruce do svých, až rozdrtíme koláček. Poklekne na lože a líbá mi špičky prstů. Stejně si počínal, když mi poprvé vyznal lásku. Slíbil, že se stane mým milencem a později manželem, a že nás nikdo nikdy nerozdělí. Tvrdil, že jsem jediná žena, po které kdy toužil – a to jich měl spoustu. Jeho postelí prošlo tolik milostnic, ctnostných žen, služek i běhen, že si je ani všechny nepamatuje. „Kateřino, přísahám, že to nesnesu! Tohle nevydržím. Nedovolím to!“

„Copak ho můžu odmítnout?“

„Co jsi mu odpověděla?“

„Že potřebuji čas. Potřebuji se modlit a přemýšlet.“

Položí si moji ruku na své ploché břicho. Krásně hřeje a je vlhké od potu. Do dlaně mě šimrají měkké kudrnaté chloupky, svaly jsou tvrdé, kůže napjatá. „To jsi dělala dnes v noci? Modlila ses?“

„Uctívala jsem,“ zašeptám.

Skloní se a políbí mě na vršek hlavy. „Kacířko. Co kdybys mu řekla, že už jsi zaslíbená? Nebo potají provdaná?“

„Za tebe?“ vyhrknu na rovinu.

Je ochoten tuto výzvu přijmout, protože si hodně troufá. Miluje riziko, jakékoliv nebezpečí. Spěchá mu naproti, jako by bylo obyčejnou májovou hrou, jako by dokázal doopravdy žít jen na délku meče od smrti.

„Ano, za mě,“ prohlásí směle. „Za koho jiného? Samozřejmě se musíme vzít. Anebo můžeme říct, že už jsme svoji.“

Tahle slova jsem toužila slyšet, avšak nedokážu se králi vzepřít. „Nemůžu ho přece odmítnout.“ Při pomyšlení, že Thomase ztratím, se mi láme hlas. Po tvářích mi kanou horké slzy. Zvednu cíp přikrývky a otřu si obličej. „Bůh mi pomáhej! Už se nebudeme moci dál vídat.“

PHILIPPA GREGORY

20

Zatváří se zděšeně. Sedne si na paty a postel zaskřípe pod jeho váhou. „Tohle nemůže být pravda!“ zlobí se. „Sotva ses vymanila z manželských pout. Sešli jsme se jenom párkrát. Zrovna jsem ho chtěl požádat o svolení se ti dvořit. Vyčkával jsem pouze z úcty ke tvému vdovství.“

„Měla jsem to vědět!“ zajíkám se nad tou nespravedlností. „Poslal mi tyhle nádherné rukávy. Trval na tom, abych odložila smutek a přidala se ke dvoru. Přichází do komnat lady Marie a nespouští mě z očí.“

„Domníval jsem se, že s tebou jenom flirtuje. Nejsi jediná. Oči dělá i na Catherine Brandonovou a Mary Howardovou... Nikdy by mě nenapadlo, že to myslí vážně.“

„Mého bratra zahrnul tolika poctami, že si je ani nezaslouží. Bůh ví, že William nebyl jmenován správcem pochodů kvůli svým schopnostem.“

„Jindřich je dost starý, aby mohl být tvým otcem!“

Hořce se usměji. „Který muž má námitky proti mladé nevěstě? Osobně jsem toho názoru, že si mě vyhlédl ještě před smrtí mého muže, Bůh dopřej klidné spočinutí jeho duši.“

„Věděl jsem to!“ Praští pěstí do vyřezávaného sloupku postele. „Viděl jsem, jak se po tobě dívá. Neušlo mi, jak ti při večeři podsouvá laskominy a ta nejlepší sousta. A svým odporně tlustým jazykem vilně olizuje lžíci, když ochutnáš. Nesnesu pomyšlení, že se ocitneš v jeho posteli a jeho ruce budou rejdit po tvém těle.“

Hrdlo se mi sevře a já spolknu svůj strach. „Já vím. Manželství bude daleko horší než dvoření a dvoření je jako hra s popletenými herci, kdy neznám svůj text. Tolik se bojím. Ach, Thomasi! Ani vypovědět neumím, jak moc jsem vyděšená. Poslední královna...“ Náhle ztratím hlas. Nedokážu vyslovit její jméno. Kateřina Howardová přišla o hlavu před pouhým rokem. Byla usvědčena z cizoložství.

„Toho se neboj,“ uklidňuje mě Thomas. „Nepobývala jsi tu s námi a nemáš ponětí, co byla zač. Kitty Howardová se zničila sama. On by jí nikdy neublížil, kdyby nebylo jejích vlastních chyb. Byla to rozená děvka.“

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

21

„A jak by asi nazval mě, kdyby mě tu teď s tebou viděl?“

Rozhostí se rozpačité ticho. Podívá se na moje ruce, jimiž si svírám kolena. Začala jsem se chvět. Položí mi dlaně na ramena. Cítí, jak se třesu. Zatváří se zděšeně, jako bychom právě vyslechli rozsudek smrti.

„Nikdy na tebe nesmí padnout sebemenší stín podezření,“ klade mi na srdce a ukáže na oheň planoucí v krbu, místnost osvětlenou svícemi a zmačkané povlečení, z nějž stoupá omamná vůně našeho milování. „Jestli se tě někdy zeptá – popři to. Já se nikdy k ničemu nepřiznám, přísahám. Nikdy se k němu nedonese sebemenší kleveta. Jediné slovo. Musíme si slíbit, že o našem vztahu nikdy nebudeme mluvit. S nikým. Nikdy mu nezavdáme důvod pro sebemenší pochybnost. Ani nikomu jinému.“

„Přísahám,“ hlesnu. „Nezradím tě, ani kdyby mě natáhli na skřipec.“

Vlídně se usmívá. „Šlechtu na skřipec nenatahují.“ Něžně mě sevře v náruči. Položí mě a zabalí do kožešiny. Potom se vedle mě natáhne a skloní se nade mnou. Hlavu si podepírá rukou tak, aby na mě viděl. Jeho dlaň klouže z mé vlhké tváře dolů po šíji, přes oblinu ňader na břicho a boky, jako by si chtěl zapamatovat tvar mého těla. Konečky prstů zkoumá hebkost mé pleti, jako by si ji chtěl navěky uložit do paměti. Nakonec zaboří obličej do ohbí mého krku a opájí se vůní mých vlasů.

„Tohle je rozloučení, že?“ zeptá se a tiskne rty k mé teplé šíji. „Ty už ses rozhodla, moje nezdolná seveřanko. Učinila jsi rozhodnutí za nás oba.“

Ano, tohle je rozloučení.

„Obávám se, že zemřu, když mě opustíš,“ varuje mě.

„Kdybych to neudělala, zcela určitě bychom zemřeli oba,“ poznamenám suše.

„Jako vždycky jdeš rovnou k věci, Kateřino.“

„Dnes v noci odmítám lhát. Stačí, když ve lži strávím zbytek života.“

Hledí mi do tváře. „Jsi nádherná, když pláčeš,“ praví okouzleně. „Hezčí než jindy.“

PHILIPPA GREGORY

22

Položím mu ruce na hruď. Cítím pod nimi jeho pevné svaly a hebký porost. Na rameni má starou jizvu po ráně mečem. Opatrně se jí dotknu. Každý pohyb i vjem si ukládám do paměti. Musím si zapamatovat každičký okamžik.

„Nepřipusť, aby tě někdy viděl plakat,“ pokračuje. „Zalíbilo by se mu to.“

Opíšu prstem linku jeho klíční kosti, zmapuji svaly na jeho zádech. Jeho hřejivá kůže pod mýma rukama a vůně našeho milování mě odvádějí od smutku.

„Musím odejít dřív, než začne svítat.“ Pohlédnu za okno zakryté okenicemi. „Náš společný čas téměř vypršel.“

Přesně ví, na co myslím. „Tímhle způsobem mi hodláš dát svoje sbohem?“ Jemně se vklíní stehnem mezi ta moje. Vzrušení stoupá mým tělem jako ruměnec. „Takhle?“

„Venkovské manýry,“ zašeptám a tím ho rozesměju.

Přetočí se tak, že spočívá na zádech a já jsem nahoře. Budu mít poslední akt naší lásky na povel. Cítím, jak se Thomas chvěje chtíčem. Obkročmo se na něm usadím a rukama se mu opřu o hruď, abych mu viděla do tmavých očí. Zvolna se nechávám proklát šípem lásky, ale pak zaváhám. Začne mě prosit: „Kateřino.“ Teprve tehdy pokračuji v mučivé cestě. Zasténá a zavře oči. Natáhne paže, jako by byl ukřižován slastí. Dávám se do pohybu, zpočátku zvolna. Myslím na jeho potěšení. Chci, aby dlouho přetrvalo, ale pak v sobě ucítím narůstající žár a zmocní se mě důvěrně známá netrpělivost. Náhle nemůžu dál váhat ani přestat. Musím pokračovat. Hlavu mám úplně prázdnou. Zmítaná rozkoší vykřikuji jeho jméno, a nakonec pláču a pláču kvůli chtíči a lásce. Oplakávám děsivou ztrátu, která přijde spolu s ránem. Ráno klečím v kapli vedle své sestry Nan a všude kolem nás jsou dvorní dámy královy dcery, lady Marie. Marie se tiše modlí opodál u svého bohatě zdobeného soukromého oltáře.

„Nan, musím ti něco říct,“ zadrmolím.

„Už se král vyslovil?“

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

23

„Ano.“

Zalapá po dechu, přikryje moji dlaň svojí a jemně ji stiskne. Zavře oči a pohrouží se do modlitby. Klečíme vedle sebe, jak jsme byly zvyklé doma v Kendalu, kde jsme strávily dětství. Matka předčítala modlitby v latině a my mumlaly odpovědi. Když dlouhá bohoslužba skončí, lady Marie se zvedne a my ji následujeme ven z kaple.

Je příjemný jarní den. Kdybych byla doma a panovalo tak příjemné počasí, začalo by se orat a pískání kolih by znělo stejně hlasitě jako pohvizdování čeledína.

„Projděme se před snídaní po zahradě,“ navrhne lady Marie. Následujeme ji po schodech do soukromé zahrady. Míjíme královskou gardu, jež uctivě srazí paty. Nan vyrostla u dvora, a tak nepromešká příležitost, která se nabízí. Zavěsí se do mě a nenápadně zaostáváme za družinou královy dcery. Diskrétně zvolíme jinou pěšinu, a sotva jsme samy a nikdo není v doslechu, otočí se ke mně. Z její bledé tváře čiší napětí jako z té mojí. Kaštanové vlasy má úhledně sčesané pod plachetkou. Dívá se na mě šedýma očima, které se tolik podobají těm mým, a tváře jí planou z přemíry vzrušení.

„Bůh ti žehnej, sestro moje. Bůh žehnej nám všem. Pro Parrovy nadešel velký den. Cos mu odpověděla?“

„Požádala jsem ho o čas, abych se mohla vyrovnat se svou radostí,“ odpovím suše.

„Jak dlouho si myslíš, že bude ochoten čekat?“

„Několik týdnů?“

„Proslul svou netrpělivostí,“ varuje mě.

„Já vím.“

„Uděláš lépe, když jeho nabídku okamžitě přijmeš.“

Pokrčím rameny. „Já vím. Musím si ho vzít. Nic jiného mi nezbývá. Nemám na vybranou.“

„Staneš se královnou Anglie,“ připomíná naléhavě. „Spadne ti do klína obrovský majetek. A také nám všem!“

„Ano. Drahocenná rodinná jalovice je zase na trhu. Prodají ji už potřetí!“

PHILIPPA GREGORY

24

„Ale, Kateřino! Tohle manželství bude úplně jiné než ta předchozí. Dostáváš největší šanci v životě! Uzavřeš nejvýznamnější sňatek v celé zemi, možná i ve světě!“

„Bůh ví, jak dlouho vydrží.“

Ohlédne se za sebe, znovu se do mě zavěsí a vykročíme. Sklání ke mně hlavu a šeptá: „Chápu tvoje rozčilení. Ale vdaná nemusíš být dlouho. Jindřich je velmi nemocný. A starý. Potom ti zůstane titul a majetek, avšak chotě budeš mít z krku.“

Manželovi, kterého jsem právě pochovala, bylo čtyřicet devět let. Královi je padesát jedna. Dožil se požehnaného věku a klidně tu může být do šedesáti. Má totiž tu nejlepší lékařskou péči a nejschopnější mastičkáře. Hlídá se a střeží se styku s jakoukoliv chorobou, jako by byl vzácné mimino. Vojáky posílá do boje, ale sám je nedoprovází. Turnajů se dávno vzdal. Pohřbil čtyři ženy – proč k nim nepřidat pátou?

„Možná ho přežiju,“ souhlasím s ústy na sestřině uchu, „ale jak dlouho vydržela Kateřina Howardová?“

Nan zavrtí hlavou nad tím srovnáním. „Ta běhna? Podváděla ho a byla dost hloupá, aby se nechala chytit. Ty mu parohy nasazovat nebudeš.“

„Stejně na tom nesejde.“ Najednou jsem ze všech spekulací unavená. „Nemám na výběr. Sedím na kole štěstí.“

„Tohle neříkej. Je to Boží vůle!“ vykřikne s náhlým nadšením Nan. „Jenom pomysli, co všechno můžeš udělat jako královna Anglie! Jak bys nám všem mohla prospět!“

Moje sestra je vášnivou obhájkyní církevní reformy. Momentálně máme v Anglii pontifikát bez papeže a ona touží po společenství věřících, opírající se o bibli. Stejně jako mnozí lidé v zemi – kdo ví, kolik jich je? – si přeje, aby královská reformace pokračovala dál a dál, dokud se církev nezbaví všech předsudků a pověr.

„Ach, Nan, víš přece, že nezastávám žádné přesvědčení. Proč by mi měl král naslouchat?“

„Protože vždycky především dá na mínění své choti. A my potřebujeme někoho, kdo by za nás mluvil. Dvůr se děsí bis

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

25

kupa Gardinera – dokonce vyslýchal členy domácnosti lady Marie. Musela jsem schovat svoje knihy. Potřebujeme královnu, která bude reformátory hájit.“

„Se mnou nepočítej,“ ucedím mdle. „Nemám zájem a nebudu nic předstírat. Z víry jsem se vyléčila ve chvíli, kdy mi papeženci hrozili, že vypálí můj hrad.“

„Ano, to jsou celí oni! Hodili řeřavé uhlí na rakev kazatele Richarda Championa, aby ukázali, že podle nich měl být upálen. Schválně drží lidi v nevědomosti a ve strachu. Proto si myslíme, že by bible měla být v angličtině. Každý by jí mohl sám porozumět a nenechal by se obalamutit názory kněží.“

„Ach, jsi stejně špatná jako všichni ostatní,“ prohlásím bez obalu. „O novém učení nic nevím. V Richmondshiru se mi mnoho knih do rukou nedostalo a na čtení mi nezbýval čas. Lord Latimer by je v domě ani nesnesl. Proto nechápu, proč se kolem toho dělá tolik povyku, a zajisté nemám na krále žádný vliv.“

„Kateřino, ve windsorském vězení právě teď sedí čtyři muži obvinění z kacířství jenom proto, že si chtěli přečíst bibli v angličtině. Musíš je zachránit.“

„Jestli jsou to kacíři, tak ne! Zaslouženě skončí na hranici. Takový je zákon. Kdo jsem, abych jej zpochybňovala?“

„Pochopíš, o co nám jde,“ naléhala Nan. „Jistěže jsi byla odříznuta od veškerého myšlenkového hnutí, když jsi byla provdaná za starého Latimera a zaživa pohřbená na severu. Ale kdybys slyšela londýnské kazatele a poslouchala učence, jak v našem jazyce vysvětlují bibli, věděla bys, proč smýšlím tak jak smýšlím. Na světě není nic důležitějšího než přinést lidem Boží slovo a potlačit moc staré církve.“

„Domnívám se, že přečíst si bibli v rodném jazyce by mělo být umožněno každému,“ vyslovím svoje přesvědčení.

„To je vše, čemu potřebuješ v danou chvíli věřit. Zbytek přijde později. Uvidíš. A já budu s tebou,“ říká. „Vždycky. Kamkoliv půjdeš, půjdu i já. Bůh mi žehnej! Budu sestra královny Anglie.“

PHILIPPA GREGORY

26

Zapomenu na vážnost situace a rozesměju se. „Budeš se nadouvat jako pávice! Umíš si představit, jakou radost by měla naše matka?“

Nan se hlasitě rozesměje a přitiskne si dlaň na pusu. „Bože! Bože! Jenom si to představ! Poté, co tebe provdala a mě přinutila tvrdě pracovat... a všechno jenom proto, aby z toho měl bratr William prospěch. Odmalička nás učila, že on je nejdůležitější a naší povinností je sloužit pro blaho rodiny a nikdy nemyslet na sebe. My jsme byly vzduch. Počítal se jenom William a Anglie. Jediným místem, kde se podle ní dalo přežít, byl královský dvůr, a jediný král Jindřich.“

„A dědictví!“ směju se. „Drahocenné dědictví, které mi po sobě zanechala – svůj zbožňovaný portrét krále.“

„Nesmírně ho obdivovala. Považovala ho za nejhezčího prince v křesťanské říši.“

„Považovala by za poctu, že se smím provdat za to, co z něj zbylo.“

„A měla by pravdu,“ zdůrazní Nan. „Jindřich z tebe udělá nejbohatší ženu v Anglii. Co se týče moci, nikdo se ti ani zdaleka nevyrovná. Můžeš si dělat, co si zamaneš, a bude se ti to líbit. Každý se ti bude muset klanět – dokonce i manželka Edwarda Seymoura. Na tohle se těším. Ta ženská je nesnesitelná.“

Při zmínce o Thomasovu bratrovi se přestanu usmívat. „Dobře víš, že jsem se chtěla provdat za Thomase Seymoura.“

„Ale jemu jsi nic neřekla, že ne? Nezmínila ses o něm před někým?“

Vtom jako bych před sebou uviděla nahého Thomase v celé jeho kráse. Vědoucně se culí a já vlahou rukou spočívám na jeho břiše, prstem přejíždím po hebké cestičce z tmavých chloupků. Cítím jeho vůni, když před ním poklekám. Opřu se čelem o jeho břicho a rozevřu rty. „Nic jsem neřekla. Ani neudělala.“

„Nemá ponětí, žes o něm uvažovala?“ naléhá Nan. „Chovala jsi na paměti, že se musíš provdat pro dobro rodiny, a ne kvůli chtíči?“

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

27

Vzpomínám, jak pode mnou ležel na posteli a prohýbal se v zádech, když do mě pronikal. Nakonec roztáhl paže a blaženě zavřel oči. „Nemá o ničem ponětí. Jenom mě napadlo, že by se nám mohly hodit jeho peníze a příbuzenstvo.“

Přikývne. „Byl by dobrou partií. Jeho rodina je na vzestupu. Ale už o něm nesmíme nikdy mluvit. Nikdo nesmí nikdy poukazovat na to, že sis na něho myslela.“

„Nemyslela jsem si na něj. Věděla jsem jenom to, že se musím provdat ve prospěch rodiny a on by posloužil tomuto účelu jako kdokoliv jiný.“

„Musíš se chovat, jako by byl mrtvý,“ naléhá.

„Dávno jsem ho vytěsnila z hlavy. Dokonce jsem s ním nikdy nehovořila. Ani jsem nepožádala bratra, aby s ním o mně promluvil. Před nikým jsem se o něm nezmínila. Ani před strýcem. Zapomeň na něho – já už to udělala.“

„Tohle je velmi důležité, Kat.“

„Nejsem hloupá.“

Přikývne. „Už o něm nebudeme nikdy mluvit.“

„Nikdy.“ Té noci se mi zdá o svaté Tryphine. Ve snu jsem já tou světicí, provdanou proti své vůli za otcova nepřítele. Stoupám po potemnělém schodišti hradu. Z komnaty nade mnou se line zápach. Usadí se mi vzadu v krku a přinutí mě ke kašli. Kráčím vzhůru. Jednou rukou se přidržuji vlhké kamenné zdi, v druhé držím svíčku, jejíž plamínek se mihotá ve zkaženém vzduchu. Je to pach smrti a rozkladu, jenž prostupuje zamčenými dveřmi. Avšak já jimi musím projít a čelit svému největšímu strachu, protože jsem Tryphine, provdaná proti své vůli za otcova nepřítele. Stoupám po potemnělém schodišti hradu. Z komnaty nad schodištěm se line zápach. Usadí se mi vzadu v krku a přinutí mě ke kašli. Kráčím vzhůru. Jednou rukou se přidržuji vlhké kamenné zdi, v druhé držím svíčku, jejíž plamínek se mihotá ve zkaženém vzduchu. Je to pach smrti a rozkladu, jenž prostupuje zamčenými dveřmi. Avšak já jimi

PHILIPPA GREGORY

28 musím projít a čelit svému největšímu strachu, protože jsem Tryphine, provdaná proti své vůli za otcova nepřítele...

Celý sen se opakuje stále znovu a pořád dokola. Schody nekončí, zápach sílí, plamínek se mihotá. Dusím se tím příšerným smradem, až se celá postel třese, a Mary Clare, dvorní dáma, se kterou se o ni dělím, mě probudí a zvolá: „Prober se, Kateřino! Něco ošklivého se ti zdá! Co je to s tebou?“

„Nic,“ chlácholím ji. „Spi dál. Trápila mě jen noční můra.“ Král každý den přichází do komnat lady Marie. Ztěžka se opírá o některého ze svých přátel. Snaží se skrýt skutečnost, že mu uhnívá noha. Oporou mu bývá Edward Seymour, jeho švagr. Mile s panovníkem rozpráví a je okouzlující jako všichni Seymourové. Za druhou paži ho často přidržuje Thomas Howard, starý vévoda z Norfolku. Na tváři mu pohrává ostražitý úsměv dvořana. Za nimi se courá Stephen Gardiner, biskup z Winchesteru, muž s masitým obličejem a širokými rameny. Drží se o krok zpátky, připravený vrhnout se kupředu a zasáhnout, bude-li třeba. Všichni se hlasitě smějí královým vtipům a chválí prozíravost jeho výroků. Nikdo mu nikdy neodporuje. Pochybuji, že se s ním od éry Anny Boleynové někdo pohádal.

„Zase ten Gardiner,“ poznamená Nan. Catherine Brandonová se k ní nakloní a něco jí naléhavě šeptá. Vidím, že Nan bledne a Catherine přikývne svou pěknou hlavou.

„Co se děje?“ zeptám se sestry. „Proč by neměl Stephen Gardiner pečovat o krále?“

„Papeženci doufají, že se jim podaří vlákat do pasti Thomase Cranmera, nejlepšího křesťanského arcibiskupa, jaký u dvora kdy byl,“ drmolí rychle Nan. „Catherine se od manžela dozvěděla, že dnes odpoledne chtějí Cranmera obvinit z kacířství. Domnívají se, že proti němu nastřádali dost důkazů, aby ho mohli poslat na hranici.“

Jsem z jejích slov v takovém šoku, že se stěží zmůžu na odpověď. „Nemůžeš přece zabít biskupa!“

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

29

„Ale můžeš,“ opáčí bryskně Catherine. „Tenhle král to už udělal. Vzpomeňte si na biskupa Fishera.“

„To bylo před lety! Co provedl Thomas Cranmer?“

„Zpronevěřil se proti královým Šesti článkům víry,“ vysvětluje mi stručně Catherine. „Panovník vyjmenoval šest věcí, v něž musí každý křesťan věřit. V opačném případě čelí obžalobě z kacířství.“

„Čím ho mohl urazit? Přece nezpochybňuje učení církve. Je arcibiskupem! Je to duchovní!“

Vtom k nám král zamíří.

„Popros ho, ať udělí arcibiskupovi milost!“ sykne mi Nan naléhavě do ucha. „Zachraň ho, Kat!“

„Copak můžu?“ opáčím a vzápětí se přinutím k úsměvu, protože Jindřich ke mně pajdá. Vesele kývne své dceři na pozdrav.

Zachytím tázavý pohled lady Marie, ale pokud shledává moje chování nehodné třicetileté vdovy, nemůže proti němu nic namítnout. Lady Marie je o pouhé tři roky mladší než já, ale už se naučila opatrnosti. Dopomohlo jí k tomu kruté dětství. Bezmocně sledovala, jak její přátelé, učitel, a dokonce i guvernantka zmizeli z jejích služeb nejprve do londýnského Toweru a potom na popraviště. Varovali ji, že když bude dál tvrdošíjně trvat na své víře, otec ji zkrátí o hlavu. Někdy, když se mlčky modlí, jí do očí vhrknou slzy, a mě napadne, že truchlí pro ty, které ztratila a nedokázala je zachránit. Představuji si, že se každý den budí s pocitem viny, s vědomím, že zavrhla svoji víru, aby spasila holý život. Což se jejím přátelům nepodařilo.

Poslušně stojí, zatímco král usedá na svou židli umístěnou vedle mojí. Marie se posadí, až když jí to dovolí gestem ruky. Nepromluví, dokud ji sám neosloví, ale dál zůstává zamlklá a poníženě sklání hlavu. Nikdy si nepostěžuje, že flirtuje s jejími dvorními dámami. Svůj smutek bude polykat tak dlouho, dokud se jím nezalkne.

Panovník mi naznačí, že si smím sednout. Nakloní se ke mně a důvěrným šepotem se zeptá, co čtu. Ukážu mu titulní stranu. Je to kniha francouzských povídek, nic zakázaného.

PHILIPPA GREGORY

30

„Vy čtete francouzsky?“

„Také francouzsky mluvím. Ale ne tak plynule jako Vaše Výsost, samozřejmě.“

„Ovládáte i jiné jazyky?“

„Umím trochu latinsky. Hodlám se dál věnovat studiu, když mám teď víc času,“ odpovím. „Teď když žiju u vzdělaného dvora.“

Usmívá se. „Já se učení věnuji celý svůj život a obávám se, že mě nikdy nedoženete. Ale měla byste se dovzdělat natolik, abyste mi mohla předčítat.“

„Vaše básně psané v angličtině se vyrovnají těm latinským,“ lísá se nadšeně jeden z dvořanů.

„Veškerá poezie vyznívá lépe v latině,“ oponuje mu Stephen Gardiner. „Angličtina je jazykem tržišť, latina jazykem bible.“

Jindřich se usměje a mávne tučnou rukou. Prsteny zajiskří, jak právě smetl argument stranou. „Napíšu pro vás báseň v latině a vy ji přeložíte,“ slíbí mi. „Sama rozhodnete, jaký jazyk se lépe hodí pro slova lásky. Ženský úsudek může být její největší ozdobou. Prokážete tím, že je vaše mysl stejně krásná jako tvář.“

Jeho mrňavá očička sklouznou z mého obličeje do výstřihu mých šatů a spočinou na oblinách ňader, vtěsnaných do úzkého korzetu. Olízne si našpulené rty. „Není to ta nejrozumnější žena u dvora?“ zeptá se vévody z Norfolku.

Starý muž vyloudí na tváři mdlý úsměv, pichlavé tmavé oči mě poměřují jako kus svíčkové. „Vskutku nádherná dáma v plném rozpuku,“ přikývne a rozhlédne se kolem, jako by hledal svou dceru Mary.

Vidím, že Nan na mě naléhavě zírá, a poznamenám: „Připadáte mi malinko unavený. Trápí vás něco, Vaše Veličenstvo?“

Jindřich zavrtí hlavou a vévoda z Norfolku se nakloní blíž, aby mu neuniklo jediné slovo. „Nic, co by mělo trápit vás.“ Vezme mě za ruku a přitáhne k sobě blíž. „Jste dobrá křesťanka, že ano, má drahá?“

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

31

„Samozřejmě,“ přisvědčím.

„Čtete bibli, modlíte se ke svatým a tak dál?“

„Ano, Vaše Veličenstvo, každý den.“

„Potom je vám známo, že jsem svému lidu dal bibli v angličtině a stal jsem se hlavou anglikánské církve.“

„Jistěže, Vaše Veličenstvo. Sama jsem složila přísahu věrnosti. Ve své domácnosti na hradě Snape jsem k sobě povolala všechny poddané a přiměla je odpřisáhnout, že hlavou církve jste vy a papež je jenom římský biskup, který nemá v Anglii co poroučet.“

„Ale jsou tu i tací, kteří si přejí podřídit anglikánskou církev luteránským způsobům a všechno změnit. A někteří zase smýšlejí úplně naopak. Stýská se jim po starých pořádcích a chtějí papeži vrátit ztracenou moc. Co si o tom myslíte?“

Především se nemíním postavit ani na jednu stranu. „Domnívám se, že bych se v této záležitosti měla řídit vašim doporučením.“

Hlasitě se rozesměje, a tak se k němu musí každý přidat. Polechtá mě pod bradou. „Máte naprostou pravdu,“ přikyvuje. „Budete mě následovat jako věřící i jako milenka. Něco vám povím. Chystám se vydat soubor nařízení s názvem Králova kniha, aby lidé věděli, co si mají myslet. Já jim to povím. Najdu střední cestu mezi tady Stephenem Gardinerem – kterému by se líbilo vrátit církvi všechnu moc a rituály – a mým přítelem Thomasem Cranmerem – jenž tu momentálně není. Ten by je pro změnu zase okrájel až na kost a vystačil by si jenom s biblí. Cranmer by zrušil všechny kláštery, opatství, kaple – dokonce i kněze. Ponechal by jenom kazatele a Boží slovo.“

„Nechápu, proč tu Thomas Cranmer není, když jste ho označil za přítele?“ zeptám se nervózně. Slíbit záchranu člověka je jedna věc, ale zařídit ji je něco docela jiného. Nemám ponětí, jak krále přimět, aby projevil milosrdenství.

Jindřichova očička se třpytí. „Předpokládám, že se strachem očekává, jestli bude obviněn z kacířství a zrady.“ Zachechtá se. „Natahuje uši a poslouchá, jestli si pro něho už jdou vojáci, aby ho odvedli do Toweru.“

PHILIPPA GREGORY

32

„Přece jste říkal, že je to váš přítel?“

„Potom bude jeho hrůza umocněna doufáním v milost.“

„Avšak Vaše Veličenstvo je natolik velkorysé – aby mu odpustilo?“ pokouším štěstí.

Gardiner přistoupí o krok blíž a varovně zvedne ruku, aby mě umlčel.

„Je na Všemohoucím, aby odpouštěl,“ prohlásí král, „a na mně, abych zjednal spravedlnost.“ Jindřich mi nedá ani týden, abych se vyrovnala se svou obrovskou radostí. Osloví mě hned o dva dny později, v neděli večer po bohoslužbě. Udivuje mě, jak obratně dokáže skloubit zbožnost se svou proslulou podnikavostí. Ale protože jeho vůle je i Boží vůlí, svátek je možné nejen světit, ale i plně využít – k oboustranné spokojenosti. Dvůr se v dlouhém procesí přesouvá z kaple do hodovní síně na večeři. Velkými okny dovnitř proudí sluneční světlo, když vtom král všechny zastaví a kývnutím mě vyzve, abych předstoupila před dvorní dámy. Přes řídnoucí vlasy má naraženou sametovou čapku, staženou hluboko do čela, a houpající se perly, přišité na jejím okraji, na mě spiklenecky mrkají. Usmívá se, jako by měl radost, ale jeho oči jsou stejně bezvýrazné jako jeho šperky.

Chopí se mé ruky a majetnicky si ji zastrčí pod svou mohutnou paži. „Máte pro mě připravenou svou odpověď, lady Latimerová?“

„Mám,“ přikývnu. Teď když vím, že není úniku, zjišťuji, že můj hlas zní jasně a čistě, a moje ruka, přitisknutá tlustě vycpaným rukávem ke královu obrovskému pupku, se nechvěje. Nejsem děvče vystrašené z neznámého. Jsem dospělá žena, umím čelit strachu a neváhám mu jít vstříc. „Modlila jsem se o radu a byla jsem vyslyšena.“ Rozhlédnu se kolem sebe. „Mám ji přednést? Tady a teď?“

Přikývne. Slovo soukromí je mu cizí. Po celý den ho někdo obskakuje. Dokonce i když ho trápí zácpa a on zoufale tlačí na židli s nočníkem, stojí u něho sloužící připravení podat mu

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

33

kus plátna, aby se utřel, vodu, aby se omyl, anebo ruku, aby se jí přidržel, když se bolest stane nesnesitelnou. Spí s pážetem schouleným v nohách postele. Močí v přítomnosti svých oblíbenců, a když se přejí a zvrací, někdo mu přidržuje mísu. Pochopitelně neváhá mluvit o svém příštím sňatku na místě, kde nás může každý slyšet. Ponížení z odmítnutí se bát nemusí.

„Uvědomuji si, že jsem nejvíc požehnaná ze všech žen.“ Hluboce se mu ukloním. „Bude pro mě velikou poctou stát se vaší manželkou.“

Zvedne moji ruku ke svým rtům. O mém rozhodnutí nepochyboval ani na okamžik, ale těší ho, že jsem se označila za požehnanou. „Při večeři budete sedět vedle mě,“ slíbí, „a herold oznámí přítomným tu skvělou novinu.“

Kráčí s mou dlaní přimáčknutou ve svém podpaží. Projdeme dvojitými dveřmi a vstoupíme do hodovní síně. Po králově druhém boku cupitá lady Marie. Za jeho rozložitou hrudí ji nevidím a ona se ani nesnaží na mě podívat. Představuji si její obličej – nehybný a bez výrazu. Vím, že se tvářím stejně. Musíme vypadat jako dvě pobledlé sestry, které vede na večeři obří otec.

Spatřím vyvýšený stůl s trůnem a křeslem po každé jeho straně. Postaral se o to vrchní sluha. Musel vědět, že panovník bude cestou na večeři požadovat moji odpověď, a mně nezbude než jeho nabídku přijmout.

My tři vystoupáme na podestu a zaujmeme svá místa. Nad královým trůnem se klene baldachýn, jenž končí těsně u mého křesla. Pod zlatou bání smí jíst pouze královna. Podívám se do síně, odkud na mě hledí stovky tváří. Lidé do sebe strkají a ukazují na mě. Právě jim totiž došlo, že jsem jejich nová panovnice. Zavřeští trumpety a předstoupí herold.

Podívám se na Edwarda Seymoura. Bedlivě si hlídá svůj výraz. Dobře ví, že příchod nové královny s sebou nese příliv nových rádců. Každá nová královská rodina si ke dvoru přivádí svoje lidi a přátele, nové sluhy. Edward poměřuje, jakou míru ohrožení pro něho představuji. Je králův švagr, bratr

PHILIPPA GREGORY

34

královny, jež zemřela po porodu. Thomase, jeho bratra, nikde

nevidím a ani se ho nesnažím vypátrat. Nechci vědět, jestli

mě sleduje. Slepě hledím do prostorné síně v naději, že dnes

večeří někde jinde. Nehledám ho. Do smrti se na něho ne

smím ani podívat. Nikdy.

Modlím se o radu, protože Boží vůle není moje vlastní. Pro

sím ho, aby mě zbavil mučivé touhy a já se mohla snáze pod

volit jeho záměrům. Netuším, kde mám Všemohoucího hledat,

jestli ve starých církevních rituálech nebo podobiznách svatých,

v zázracích, na svatých poutích, v nových anglických modlit

bách nebo v bibli, ale musím ho najít. Musím ho najít, aby ve

mně udusil mé vlastní tužby a ambice. Jestli se mám postavit

před oltář a zavázat se k dalšímu manželství bez lásky, musí mi

s tím pomoct. Bez jeho zásahu si krále vzít nedokážu. Nemůžu.

Vím to. Thomase se nevzdám, dokud se nepřesvědčím, že moje

oběť nebude zcela marná. Že poslouží nějakému vyššímu prin

cipu. Nemůžu se vzdát své první lásky, své jediné lásky, něžné

a plné vášně, k jedinečnému a neodolatelnému muži, dokud mě

Hospodin nepřemůže svou nekonečnou náklonností.

Svědomitě se modlím jako novicka. Klečím vedle arcibis

kupa Cranmera, jenž se vrátil ke dvoru, aniž by proti němu

někdo řekl jediné slovo, skoro jako by obvinění z kacířství

patřilo ke dvorským tanečkům. Zůstává pro mě záhadou, ale

jak se zdá, sám král přiměl svou vlastní radu, aby proti němu

vznesla obvinění, ale pak otočil a přikázal arcibiskupovi, aby

důkladně vyslechl ty, kteří ho očernili. A tak se nyní strachy

klepou ti, kteří mají blízko k Stephenu Gardinerovi, a Thomas

Cranmer se triumfálně vrací ke dvoru. Je si jistý, že se těší pa

novníkově přízni. Poklekne vedle mě a zvedne vrásčitý obli

čej. Tiše se modlím, abych v sobě udusila lásku k Thomasovi

a nahradila ji oddaností k Bohu. Ale i teď – tak jsem hloupá –

dokonce i v nejhoroucnějších modlitbách, když myslím na

ukřižování, mám před očima Thomasovu tvář. O to víc tisknu

víčka a usilovněji se modlím.

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

35

Klečím vedle lady Marie, která ke mně po oznámení mého povýšení nepronesla ani slovo. Mlčky mi podala ruku a svému otci tiše poblahopřála. Mezi peklem, kterým si prošla její matka, a mým příchodem měla tu čest s mnoha nevlastními matkami, jež si brousily zuby na místo Kateřiny Aragonské. Bylo jich příliš mnoho, aby vítala můj příchod s nadějí. Nedivím se, že má na mě spíš vztek. Poslední macecha jí nevydržela ani dva roky, ta před ní šest měsíců. Jako bych slyšela, co lady Marii táhne hlavou: že budu potřebovat Boží pomoc, abych dosáhla postu její matky – a hlavně se na něm udržela. Způsob, jakým sklání hlavu, a jak se nakonec pokřižuje a krátce na mě lítostivě pohlédne, mi napoví, že pochybuje, jestli bude Boží pomoc stačit. Potom mírně pokrčí rameny a odvrátí se.

Modlím se jako jeptiška. Nepřetržitě. Každou hodinu. Celá rozčilená klečím na podlaze své ložnice. Mlčky vzývám Hospodina v kapli a zoufale se k němu obracím, kdykoliv jsem na okamžik sama. V temných ranních hodinách před svítáním, která v létě přicházejí časně, se chvěji jako v horečce a nemohu spát. Tehdy mě napadne, že jsem svůj stesk po Thomasovi konečně překonala. Usnu úlevou, ale pak se ráno vzbudím a zase prahnu po jeho doteku. Nikdy se nemodlím, aby si pro mě přišel. Vím, že nemůže. Vím, že nesmí. Přesto mi srdce poskočí pokaždé, když se za mnou otevřou dveře kaple, protože mě napadne, že je to on. Skoro ho vidím, jak stojí na prahu ozářeném sluncem, a slyším, jak říká: „Pojď, Kateřino! Pojď pryč!“ Tehdy otáčím v prstech korálky růžence a prosím Boha, aby ke mně seslal nějakou nehodu, nějakou katastrofu, jež by zhatila můj svatební den.

„Co hrozného by se mohlo stát kromě smrti samotného krále?“ namítne Nan.

Tupě se na ni podívám.

„Přemýšlet o králově skonu se považuje za zradu,“ připomene mi šeptem, jenž zaniká v šumu probíhající liturgie. „A zrada je o jeho smrti mluvit. Nemůžeš se za ni modlit, Kateřino. Požádal tě o ruku a ty jsi souhlasila. Od Jindřichovy poddané a jeho příští choti bych takovou podlost nečekala.“

PHILIPPA GREGORY

36

Pod tíhou jejího pokárání pokorně svěsím hlavu. Ale má pravdu. Modlit se za smrt jiného člověka je hřích, byť by se jednalo o vašeho nepřítele. Vojsko táhnoucí do bitvy se modlí za co nejmenší počet padlých, přestože se chystá splnit svou povinnost. I já se musím připravit na svou povinnost stejně jako oni, dát se v sázku. Kromě toho on není můj nejhorší nepřítel. Je neustále laskavý a shovívavý. Vyznává mi lásku, tvrdí, že mu budu vším. Je to můj vládce, největší panovník, jakého Anglie kdy nosila. Jako malá jsem o něm snila. Matka mi vyprávěla o pohledném mladém králi, jeho koních, honosném oděvu a odvaze. Nemůžu mu přát nic zlého. Měla bych se modlit za jeho zdraví, štěstí a dlouhý život. Měla bych se modlit za spoustu společných let a přát si, abych byla schopná učinit ho šťastným.

„Vypadáš příšerně,“ prohlásí na rovinu Nan. „Nemůžeš spát?“

„Ne.“ Celou noc jsem se modlila, aby mě Bůh ušetřil.

„Musíš spát,“ nařídí mi. „A jíst. Jsi ta nejkrásnější žena u dvora. Žádná jiná se ti zdaleka nevyrovná. Mary Howardová a Catherine Brandonová jsou vedle tebe úplně neviditelné. Bůh ti dal dar sličnosti, tak jej neodvrhuj. A nemysli si, že když ztratíš svůj půvab, on tě od sebe odvrhne. Jakmile si Jindřich vezme něco do hlavy, nikdo mu to nevymluví. Svůj názor nezmění, ani kdyby proti němu stála půlka Anglie.“ Odmlčí se a vzápětí se opraví. Vesele se přitom směje. „Leda že samozřejmě sám dojde k opačnému stanovisku. Co na tom, že už je všechno vzhůru nohama? Jakmile se rozhodne jít proti proudu, nikdo ho nepřesvědčí, že to jde i jinak.“

„Kdy se tak stane?“ ptám se dychtivě. „A proč?“

„Ve zlomku vteřiny,“ odpoví. „V mžiku. Ale nikdy se to nedá předvídat.“

Zavrtím hlavou. „Jak tu zvládnete s ním žít? S králem, který se otáčí jako korouhvička? A nedá se polapit.“

„Někteří to nezvládají,“ podotkne stručně.

„Když se nemůžu modlit, abych zůstala ušetřena, za co tedy?“ naléhám. „Za smíření?“

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

37

Zavrtí hlavou. „Mluvila jsem se svým mužem Herbertem. Domnívá se, že nám tě seslal samotný Pánbůh.“

Okamžitě se zachichotám. Nanin manžel si nikdy dřív se mnou hlavu nelámal. Vypadá to, že moje důležitost narůstá, když mě konečně vzal na vědomí a nadto mě považuje za nebeského posla.

Ale Nan se nesměje. „Věř mi, že ano. Přicházíš ve chvíli, kdy potřebujeme oddanou královnu. Zachráníš krále před návratem do náruče Říma. Starým duchovním popřává sluchu. Varují ho, že země nejenom požaduje reformu, ale stává se luteránskou, což znamená kacířskou. Děsí ho, aby jej vehnali zpátky do náruče Říma, a obracejí ho proti vlastním lidem. Odvážejí bible z anglických kostelů, aby si poddaní nemohli přečíst Boží slovo sami. Nyní ve Windsoru zatkli půl tuctu mužů, včetně sbormistra, a chtějí je upálit na blatech pod hradem. A jenom proto, že si chtěli číst bibli v angličtině!“

„Nan, nemůžu je zachránit! Bůh mě neposlal, abych je spasila!“

„Musíš spasit reformovanou církev, krále a nás všechny. Je to bohabojná práce, kterou podle našeho názoru zvládneš. Reformátoři si přejí, abys v soukromí králi radila. Tenhle úkol zvládneš jenom ty. Byla jsi k němu povolána, Kateřino. Bůh tě povede.“

„To se ti lehko řekne. Copak tvůj manžel nechápe, že nemám ponětí, o čem ti lidé mluví? Jak mám vědět, kdo stojí na té které straně? Na tohle nejsem ten pravý člověk. Nic o tom nevím a vlastně mě to vůbec nezajímá.“

„Bůh si tě vybral. A co je ve hře, snadno pochopíš. Dvůr je rozdělen do dvou táborů a každý z nich je přesvědčen, že oni jsou ti praví, vedení Boží rukou. Na jedné straně stojí ti, kteří by byli rádi, kdyby se král usmířil s Římem a obnovil kláštery, opatství a všechny rituály papeženské církve. V čele stojí biskup Stephen Gardiner a jeho muži: biskup Bonner, sir Richard Rich, sir Thomas Wriothesley, a tak dál. Howardovi jsou papeženci a nejradši by římskou církev, ale vždycky udělají, co po nich král žádá – ať je to cokoliv. Potom jsme tu

PHILIPPA GREGORY

38 my, kteří bychom byli rádi, aby se církev prostřednictvím reforem posunula dál. Chceme ji zbavit zkostnatělých praktik, chceme číst bibli v angličtině, anglicky se modlit, sloužit mše v rodné řeči a nikdy nevzít od chudáka ani penny výměnou za slib, že se tím vykoupí ze svých hříchů. Nikdy nemíníme tyhle ubožáky podvádět sochou, která na příkaz roní krev, nikdy nebudeme těm nešťastníkům přikazovat, aby se vydali na svatou pouť, která je připraví o všechny zbývající prostředky. Chceme hlásat pravdivé Boží slovo, nic víc.“

„Samozřejmě se domníváš, že jsi v právu. To jsi celá ty,“ poznamenám. „Kdo za vás mluví?“

„Nikdo. V tom je právě ta potíž. V zemi i u dvora přibývá lidí, kteří smýšlejí stejně jako my. Přidal se k nám skoro celý Londýn. Ale kromě Thomase Cranmera nemáme na své straně nikoho vlivného. Nikomu z nás král nedopřává sluchu. Proto to musíš být ty.“

„Abych Jindřicha udržela u reformátorských myšlenek?“

„Úplně to postačí. Nemusíš dělat nic jiného. Stačí, když dotáhne do konce, co sám začal. Stoupencem téhle reformy je i náš bratr William. Užitečnější práci odvést nemůžeme. Prospěje nejen Anglii, ale i celému světu. I pro tebe je to velká příležitost, Kateřino. Můžeš vstoupit do dějin a stát se vůdkyní.“

„Nestojím o to. Chci žít v přepychu, pohodlí a bezpečí – ostatně jako každá rozumná žena. Zbytek jde kolem mě. Je toho na mě moc.“

„Chápu, že je toho na tebe moc, ale Všemohoucí ti pomůže,“ povzbuzuje mě. „Potom budeš slavit úspěch. Budu se za něj modlit. Všichni se za něj modlíme.“ Král přichází do komnat lady Marie. Pozdraví nejprve ji. Tak to bude chodit až do svatebního dne, kdy se stanu první dámou říše a dostanu vlastní komnaty. Potom bude zdravit nejdřív mě a každá žena z království mi půjde v patách. Když pohlížím na dvorní dámy, jež donedávna ohrnovaly nos nad

ZKROCENÁ KRÁLOVNA

39

pouhou Kateřinou Parrovou, zato brzy se budou muset královně Kateřině hluboce klanět, musím potlačit škodolibé pousmání. Jindřich se uvelebí v křesle mezi námi, které pod jeho tíhou zaskřípe, když ho do něj pážata usazují. Přinesou podnožník a jedno z pážat na něj opatrně položí panovníkovu podebírající se nohu. Král se ušklíbne bolestí, ale pohotově se ke mně otočí s úsměvem na rtech.

„Sir Thomas Seymour nás opouští. Nezdrží se ani den, nemůže se zúčastnit svatby. Netušíte náhodou proč?“

Udiveně povytáhnu obočí a předstírám bohorovný klid. „Nemám ponětí, Vaše Veličenstvo. Kampak má namířeno?“

„Vy to nevíte? Copak se to k vám nedoneslo?“

„Ne, Vaše Veličenstvo.“

„Odjíždí, aby vykonal můj rozkaz,“ odpoví nevzrušeně. „Je to můj švagr a můj sluha. Udělá, co mu poručím – a kdykoliv mu poručím. Je to můj pes, můj otrok.“ Pisklavě se rozesměje a Edward Seymour, druhý královský švagr, se hlasitě chechtá spolu s ním, jako by neměl námitek proti použitým výrazům pes a otrok.

„Jeho Veličenstvo svěřilo mému bratrovi výsostné poslání,“ sděluje mi Edward. Zdá se, že ho to těší, ale všichni dvořané jsou lháři. „Můj bratr Thomas odjel coby velvyslanec do Flander k regentce královně Marii.“

„Uzavřeme spojenectví,“ hlásí král. „Proti Francii. A tentokrát bude nerozlučné. Zničíme Francii, získáme nazpátek anglické državy a nejen ty. Je to tak, Seymoure?“

„Bratr pro vás a pro Anglii dojedná spojenectví, jež přetrvá věčnost,“ slibuje neuváženě Edward. „Proto odcestoval v takovém spěchu – aby mohl začít okamžitě pracovat.“

Otáčím hlavu od jednoho muže k druhému jako panáček, kterého pro zábavu vyrábějí hodináři. Tik-tak: promluví jeden, potom druhý. Tak-tik: promluví druhý, potom první. Proto se leknu, když se na mě král ostře podívá mimo pořadí a vyštěkne: „Bude se vám po siru Thomasovi stýskat? Bude vám chybět, lady Latimerová? U dvorních dam se přece těšil značné oblibě. Nemám pravdu?“

PHILIPPA GREGORY

40

Chystám se to horlivě popřít, když vtom vycítím past. „Ano, určitě ho budeme všichni postrádat,“ odpovím lhostejně. „Pro mladší z dam byl veselým společníkem. Osobně jsem ráda, že jeho důvtip poslouží zájmům Vašeho Veličenstva. K mému obveselování je ho škoda.“

„Vám se nelíbí, když se vám někdo dvoří?“ Sleduje mě přimhouřenýma očima.

„Jsem přímočará seveřanka,“ prohlásím. „Mazání medu kolem pusy na mě neplatí.“

„Okouzlující!“ zvolá hlasitě Edward Seymour



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist