načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zkoušky smrti (5. díl) - Darren Shan

Zkoušky smrti (5. díl)
-6%
sleva

Kniha: Zkoušky smrti (5. díl)
Autor:

V pátém hororovém příběhu Darren Shan podstoupí na základě rozhodnutí upířích knížat pět zkoušek Prověření, jež nejsou lehká ani pro dospělé upíry. Selže-li při nich, bude ... (celý popis)


hodnoceni - 84%hodnoceni - 84%hodnoceni - 84%hodnoceni - 84%hodnoceni - 84% 97%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2009
Počet stran: 152
Rozměr: 210x140
Úprava: 155 stran
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Trials of death
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Jazyk: česky
Vazba: pevná
EAN: 9788000024110
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V pátém hororovém příběhu Darren Shan podstoupí na základě rozhodnutí upířích knížat pět zkoušek Prověření, jež nejsou lehká ani pro dospělé upíry. Selže-li při nich, bude odveden do Síně smrti...

Související tituly dle názvu:
Zákazníci kupující knihu "Zkoušky smrti (5. díl)" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

(10)

PRVNÍ KAPITOLA

R

ozlehlá jeskyně, známá jako Síň Chledona Lurta, byla

téměř prázdná. Kromě nás, co jsme seděli u jednoho stolu – a to kromě mě byli Gavner, Kurda a Harkat –, tu byl už jen jeden další upír, strážný, který seděl sám, upíjel pivo ze džbánku a falešně si pískal. Utekly zhruba čtyři hodiny od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že budu hodnocen v obřadu Prověření. Pořád jsem o těch zkouškách nic moc nevěděl, ale podle zachmuřenýchvýrazů svých společníků a podle toho, co se říkalo v Knížecí síni, jsem hádal, že moje šance na úspěch jsou poměrně chabé. Kurda s Gavnerem si šeptem něco vykládali o mémPrověření, ale já jsem si prohlížel Harkata, kterého jsemposlední dobou moc nevídal (drželi ho zavřeného v Knížecí síni a podrobně ho vyslýchali). Měl na sobě obvyklý modrý hábit, jenže teď už nosil kápi na ramenou a neobtěžoval se skrývat šedou tvář plnou jizev a stehů. Chyběl mu nos i uši, ty měl zašité pod kůží. Ústa měl klikatá a plná ostrých zubů. Obyčejný vzduch byl pro něj jedovatý, po deseti


(11)

nácti hodinách by jej usmrtil, a tak nosil zvláštní masku,

která ho udržovala při životě. Stahoval si ji pod bradu, jen

když mluvil nebo jedl, a pak si ji vždycky zase hned natáhl.

Harkat kdysi byl člověkem, ale po smrti uzavřel smlouvu

s panem O. Suddem a vrátil se v tomhle těle. Nemohl se ale

rozpomenout, kým zaživa byl a co ta smlouva obsahovala.

Harkat donesl upířím knížatům poselství od pana Sud

da; měl jim vyřídit, že noc pána vampýrů je velmi blízko.

Pán vampýrů, to byla bájná postava, tvor, jehož příchod

prý zahájí válku mezi upíry a vampýry, kterou – aspoňpo

dle pana Sudda – vampýři vyhrají, přičemž upíry smetou

z povrchu zemského.

Harkat zachytil můj pohled, stáhl si masku a povídá: „Už

sis... prohlídl... hodně Síní?“

„Většinu určitě,“ odpověděl jsem.

„Musíš mě... vzít... na prohlídku.“

„Darren nemá čas, aby někomu dělal průvodce,“ vzdychl si

nešťastně Kurda. „Musí se připravovat na zkoušky.“

„Povězte mi o nich víc,“ požádal jsem ho.

„Prověření je součástí upířího dědictví a koná se odedáv

na, jak pamatují nejstarší upíři,“ ozval se místo něj Gav

ner. Gavner Zurč patřil mezi upíří generalitu. Byl velice

urostlý, měl krátké hnědé vlasy a zjizvenou, ošlehanou tvář.

Pan Hroozley si z něj často utahoval kvůli tomu, jak hlasitě

dýchá a chrápe. „Za dávných nocí se obřad konal při každé

Radě,“ pokračoval ve výkladu, „a musel jím projít každý

upír, i když zkoušky podstoupil třeba už desetkrát.

Zhruba před tisícovkou let se zvyky změnily. Někdy v té době

vznikla generalita. Před tím byli jen obyčejní upíři a nad nimi

knížata. Podle nových zvyklostí museli Prověřenípodstupo

vat jen ti, kdo se chtěli stát generály. Ovšem spousta řado


(12)

vých upírů dodnes Prověřením prochází, i když mezi gene

rály nechce. Upír obyčejně musí projít Prověřením, pokud si

chce získat uznání ostatních... ale povinné to není.“

„Tak to nechápu,“ prohlásil jsem. „Myslel jsem si, že kdo ty

zkoušky složí, stane se prostě generálem.“

„Ne,“ odpověděl místo Gavnera Kurda a projel si prsty ve

světlých vlasech. Kurda Smolt nebyl tak svalnatý jakovětši

na upírů, věřil, že rozum je silnější než svaly, a měl po těle

mnohem méně jizev než jiní upíři. Měl ovšem na levé tváři

tři rudé, nemizející jizvičky, vampýří značky – Kurda snil

o tom, že sjednotí upíry a vampýry, a strávil mnoho desítek

let tím, že s těmi vrahounskými vyvrženci debatoval omíro

vých smlouvách. „Prověření je jen první ze zkoušek urče

ných pro budoucí generály. Jsou další zkoušky síly, odolnosti

a moudrosti, ty ale přijdou až později. Když projdešPrově

řením, znamená to jen, že jsi upírem s dobrou pověstí.“

Dobrá pověst: tenhle výraz jsem slýchal často. Pověst a čest

jsou pro upíry zásadně důležité. Kdo má jako upír dobrou

pověst, toho si ostatní váží.

„Co se při těch zkouškách děje?“ zajímal jsem se.

„Je mnoho různých zkoušek,“ znovu od Kurdy převzal nit

výkladu Gavner. „Musíš jich podstoupit pět. Vybírají se

náhodně, jedna po druhé. Může se ti stát, že budeš bojovat

s divočáky, šplhat na nebezpečnou horu, anebo že budeš

muset prolézt jámou plnou hadů.“

„Hadů?“ vybafl jsem polekaně. Můj nejlepší přítel u Circo

Mostruoso, Evra Fon, má obrovského hada: postupně jsem

si na něj zvykl, ale nikdy jsem v něm nenašel žádnou zálibu.

Z hadů mi běhá mráz po zádech.

„Při Darrenově Prověření na žádné hady nedojde,“ pospíšil

si Kurda. „Poslední náš chovatel hadů zemřel před devíti


(13)

lety a nikdo ho nenahradil. Pořád pár hadů máme, ale není

jich dost, ani aby zaplnili vanu, natož jámu.“

„Zkoušky probíhají jedna každou noc,“ pokračoval Gavner.

„Víc než jeden den odpočinku mezi nimi nedostaneš. Proto

musíš už od počátku dávat veliký pozor: pokud se zraníš

příliš brzy, nebudeš mít moc času na zotavenou.“

„V tomhle ohledu by mohl mít svým způsobem štěstí,“za

uvažoval Kurda. „Svátek nemrtvých bude co nevidět.“

„ A to je co?“ zajímal jsem se.

„Když dorazí i poslední upír, který se na Radu vydal,osla

vujeme to velikou hostinou,“ vysvětlil Kurda. „Je to jenom

pár dnů, co jsme si za pomoci Kamene krve zjistili, kde jsou

poslední opozdilci, a na cestě už jsou jen tři. Až přijde i ten

poslední, začne svátek a všechny ofi ciální záležitosti budou

na tři dny a tři noci odloženy.“

„To je pravda,“ uznal Gavner. „Pokud začne oslava při

tvém Prověření, získáš třídenní přestávku. To by mohla být

báječná v ýhoda.“

„Pokud ovšem opozdilci včas přijdou,“ připomnělzachmu

řeně Kurda.

Vypadalo to, že podle Kurdy nemám u zkoušek ani náznak

šance. „Proč máš takovou jistotu, že to nezvládnu?“ zeptal

jsem se.

„Rozhodně ne proto, že bych o tobě měl špatné mínění,“

odpověděl. „Jenomže jsi příliš mladý a nezkušený. I když

se odmyslím od toho, že na to nejsi dost připravený tělesně,

horší je, že jsi neměl čas posoudit obtížnost různýchzkou

šek a natrénovat se na ně. Hodí tě rovnou do vody – a to

není fér.“

„Pořád ta debata o tom, co je poctivé a co ne?“ poznamenal

někdo za našimi zády. Pan Hroozley. Vedle něj stál také


(14)

Seba Nil, hlavní ubytovatel Upíří hory. Oba se posadili

a pozdravili nás jen mlčky, pokývnutím.

„Souhlasil jsi s Prověřením náramně rychle, Lartene,“pro

hlásil Kurda nesouhlasně. „Nemyslíš, že jsi měl Darrenovi

vysvětlit pravidla důkladněji? Vždyť dokonce ani nevěděl,

že nesložení zkoušek znamená jistou smrt!“

„Opravdu jsi to nevěděl?“ zeptal se mě pan Hroozley.

Přikývl jsem. „Myslel jsem si, že když mi to nepůjde, budu

toho prostě moct nechat.“

„ A tak. Měl jsem se vyjádřit jasněji. Omlouvám se.“

„Na to je trošku pozdě,“ odfrkl si Kurda.

„I přesto si za svým rozhodnutím stojím,“ oznámil pan

Hroozley. „Byla to nelehká situace. Udělal jsem chybu, že

jsem Darrena zasvětil krví, a nijak jsem to nemohl skrýt.

Pro nás pro oba bylo důležité, aby někdo očistil naše jména.

Kdyby taková možnost existovala, čelil bych prověrce sám,

ale knížata zvolila Darrena. A co se mě týče, je jejich slovo

zákonem.“

„ A kromě toho,“ přidal se Seba Nil, „není zdaleka všech

no ztraceno. Když jsem se doslechl, co se děje, spěchal jsem

do Knížecí síně a dovolával jsem se jednoho starého a téměř

zapomenutého zákona, který mluví o přípravném odkladu.“

„O čem to?“ nechápal Gavner.

„Než byla ustavena generalita,“ dal se do výkladu Seba,

„netrávili upíři přípravami na Prověření celé roky. Loso

vali si zkoušky, jako se to dělá teď, ale místo aby se pak do

nich okamžitě pustili, měli noc a den na přípravu. Účelem

bylo, aby mohli cvičit. Mnozí se rozhodli, že směrnici opří

pravném odkladu nevyužijí – hlavně ti, kdo nepodstupovali

zkoušky poprvé –, ale využít jej neznamenalo žádnou újmu

na cti.“


(15)

„O takovém ustanovení slyším prvně,“ utrousil Gavner.

„Já o něm vím,“ poznamenal Kurda, „ale ani jsem na ně

nepomyslel. Vážně to pořád platí? Nikdo ten zákon nepoužil

už přes tisíc let.“

„Že vyšel z módy, to ještě neznamená, že ztratil platnost,“

pousmál se poťouchle Seba. „Nárok na přípravný odklad

nikdy nikdo ofi ciálně nezrušil. A vzhledem k tomu, žeDar

renův případ je nezvyklý, dožadoval jsem se u knížat, aby

jej bylo možné uplatnit. Mika samozřejmě protestoval, ten

upír se snad narodil, jen aby protestoval proti všemu, ale

Paris ho umluvil.“

„Takže Darren získal čtyřiadvacet hodin na přípravu kekaž

dé části Prověření,“ dovysvětlil pan Hroozley. „ A dalších

čtyřiadvacet na odpočinek po zkoušce. Celkem osmatřicet

hodin mezi každými dvěma zkouškami.“

„To je moc dobrá zpráva,“ uznal Gavner a trochu se rozveselil.

„ A to není všechno,“ pokračoval pan Hroozley. „Také jsme

přesvědčili knížata, aby z volby byly vyloučeny některéobtíž

nější zkoušky, které jsou jasně nad Darrenovu zdatnost.“

„Já myslel, že o žádné milosti nehodláš prosit,“ popíchl jej

Gavner.

„Také jsem neprosil,“ ohradil se pan Hroozley. „Jen jsem

knížata žádal, aby se držela zdravého rozumu. Bylo by

nesmyslné chtít po slepci, aby maloval, anebo po němém,

aby zpíval. Právě tak by postrádalo logiku, kdybychom od

polovičního upíra očekávali, že bude plně souměřitelný

s upírem. Zbylo mnoho zkoušek, ale vyloučili jsme takové,

které očividně nedávají šanci nedospělému, jako je Darren.“

„I přesto tvrdím, že to není fér,“ stěžoval si Kurda. Díval

se do tváře prastarému Sebovi. „Nenašly by se i nějaké jiné

staré zákony, které by šlo použít? Nepíše se někde něco


(16)

o tom, že děti ke zkouškám nesmějí, anebo že kdyžnepro

jdou, je zakázáno je zabít?“

„O ničem podobném nevím,“ pokrčil rameny Seba Nil.

„Za selhání při zkouškách nelze zabít ze všech upírů jedině

knížata. Všichni ostatní jsou posuzováni stejně.“

„Proč by taky někdo chtěl Prověření po knížatech?“ podivil

jsem se.

„Kdysi dávno se i oni museli na každé Radě účastnitPro

věření jako všichni,“ řekl Seba. „ A někteří to dělají čas od

času dodneška, pokud usoudí, že nějak potřebují potvrdit

svou autoritu. Je ovšem zakázáno zabít kníže, a tak i když

kníže u zkoušky zklame, aniž by při ní zemřel, nikdo jej

nemůže popravit.“

„ A co se v takovém případě dělá?“ vyptával jsem se dál.

„Mockrát se to nestalo,“ odpověděl Seba. „Vím jen o pár

případech – a tehdy se kníže rozhodl odejít z Upíří hory

a zahynout v pustině. Jen jediný, Fredor Morš, se vrátil na

své místo v Knížecí síni. To bylo v době, kdy se od násodtrh

li vampýři, a potřebovali jsme všechny své vůdce. Když ale

krize pominula, i on odešel za svým osudem.“

„Pojďte,“ prohlásil pan Hroozley, vstal a zívl. „Jsemunave

ný. Je čas to pro dnešek sbalit.“

„Pochybuju, že dokážu usnout,“ hlásil jsem.

„Musíš,“ zavrčel. „Odpočinek je životně důležitý, jestli

chceš zkouškami projít. Budeš potřebovat být naprosto při

smyslech a mít všech pět pohromadě.“

„Tak jo,“ vzdychl jsem si a šel jsem za ním. Harkat také

vstal. „Na shledanou zítra,“ řekl jsem ostatním upírům

a oni zachmuřeně přikývli.

Když jsem se vrátil do své kobky, uložil jsem se do závěs

ného lůžka tak pohodlně, jak to jen šlo. Většina upírů spí


(17)

v rakvích, já je ale nemůžu vystát. Harkat si vylezl do svého

lůžka. Trvalo mi věčnost, než jsem zadřímal, ale konečně se

mi to povedlo, a i když jsem neprospal celý den, spřícho

dem další noci jsem měl v hlavě vcelku jasno a mohl jsem se

hlásit v Knížecí síni a vyslechnout si, v čem bude spočívat

první z mých smrtících zkoušek.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist