načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Žízeň - Jo Nesbo

Kniha: Žízeň
Autor:

Harry Hole se vrací po jedenácté, aby se znovu postavil zákeřnému vrahovi i svým vlastním démonům.


Titul je skladem >20ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Brno; Plzeň
Vaše cena s DPH:  317
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  399 Kč
21%
naše sleva
10,6
bo za nákup

hodnoceni - 81.1%hodnoceni - 81.1%hodnoceni - 81.1%hodnoceni - 81.1%hodnoceni - 81.1% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Rok vydání: 2017-05-09
Počet stran: 600
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 597 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z norského originálu Trst ... přeložila Kateřina Krištůfková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Umístění v žebříčku: 9. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Doporučená novinka pro týden: 2017-19
ISBN: 9788074735332
EAN: 9788074735332
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

S Harrym Holem jsme se minule rozloučili v okamžiku, kdy dal sbohem svému rozháranému životu vyplněnému pronásledováním nejhorších vyvrhelů lidské společnosti a došel na konec strastiplné cesty k vytouženému štěstí. Nyní žije na Homelkollenu s Ráchel a téměř dospělým Olegem, přednáší na policejní akademii a s bouřlivou minulostí ho váže stále méně pout. Ovšem pouze do chvíle, kdy série podivných brutálních vražd mladých žen otřese Oslem a starý známý policejní náčelník Michael Bellman, který má nakročeno k oslnivé politické kariéře, povolá Harryho zpět do služby, aby pomohl skoncovat s nejnovější noční můrou. Stopy po pachateli jsou jako obvykle velmi mizivé a Harry se stává velitelem alternativního vyšetřovacího týmu, aby svým nekonvenčním způsobem myšlení a jednání případ vyřešil.
Ale nebyl by to Nesbo, kdyby příběh byl jednoduše přímočarý. Do vyšetřování se zapletou opět stíny minulosti a nastane obtížná životní situace, která staví Harryho před rozhodnutí, zda dát přednost práci před rodinou. Existují různé druhy žízně a Harry Hole je otrokem mnohých z nich.

Kniha je zařazena v kategoriích
Jo Nesbo - další tituly autora:
Nemesis (paperback) Nemesis (paperback)
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 220 Kč
Netopýr Netopýr
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 313 Kč
Spasitel (paperback) Spasitel (paperback)
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 228 Kč
Sněhulák (paperback) Sněhulák (paperback)
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 239 Kč
Netopýr - brož. Netopýr
Nesbo, Jo
Cena: 249 Kč
Levhart (paperback) Levhart (paperback)
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 228 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Žízeň" mají také často zájem o tyto tituly:
Husitská epopej V. -- Za časů Ladislava Pohrobka 1450-1460 Husitská epopej V.
Vondruška, Vlastimil
Cena: 351 Kč
Deník malého poseroutky 11 - Všechna sláva Deník malého poseroutky 11
Kinney, Jeff
Cena: 194 Kč
Osm Osm
Třeštíková, Radka
Cena: 274 Kč
Ve službách mocných Ve službách mocných
Niedl, František
Cena: 239 Kč
Do vody Do vody
Hawkins, Paula
Cena: 303 Kč
Okamžiky štěstí Okamžiky štěstí
Hartl, Patrik
Cena: 267 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



Zdena Kolblova 2017-07-27 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Dlouhé čekání naplnilo očekávání :) Harry Hole je zpět, příběh je napínavý jak jsme zvyklí, mistrně vystavěný, s mnohými překvapeními a s troufalým zvratem v osobní rovině. Kniha se čte jedním dechem a nepustí vás do poslední stránky.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JO NESBØ
žízeň





7
Kapitola 1
Středeční večer
V baru Jealousy bylo prakticky prázdno, a přesto ne -
dýchatelno.
Mehmet Kalak pozoroval muže a ženu na protější
straně barového pultu a přitom jim doléval do sklenic
víno. Čtyři hosté. Třetím byl chlápek sedící osaměle
u stolu a upíjející po malinkatých doušcích pivo a
čtvrtým byly kovbojské holínky vykukující z jednoho boxu,
v němž tma občas ustoupila záři displeje mobilního
telefonu. Čtyři hosté – půl hodiny před půlnocí takhle
v září v té části čtvrti Grünerløkka, kde se soustředí
nejlepší bary. Je to mizérie a takhle to dál nepůjde. Občas
si kladl otázku, proč se vzdal práce vedoucího barmana
v nejmódnějším hotelu ve městě a naprosto sám
převzal tenhle ošuntělý podnik s opileckou klientelou.
Možná se domníval, že když vyžene ceny vzhůru,
hosté se vymění a staré osazenstvo nahradí ti, o které
každý stojí: relativně mladá, solventní, neproblematická
klientela z okolí. Možná jen po rozchodu s přítelkyní
potřeboval vhodné místo, kde by se mohl upracovat
k smrti. Možná mu nabídka vydřiducha Daniala
Bankse přišla výhodná, když mu předtím v bance zamítli
žádost o půjčku. Nebo bylo důvodem prostě to, že v baru
Jealousy mohl vybírat hudbu zcela sám, nevolil ji ten





8
pitomý ředitel hotelu, který znal jedinou melodii, a to
cinkání pokladny. Bez potíží se mu podařilo vyhnat
starou klientelu, která se dávno usadila v  jednom la -
ciném baru o tři bloky dál. Jenže nahnat sem novou
se ukázalo mnohem složitější. Zřejmě bude muset
přehodnotit původní koncept. Jediná obrazovka, na
které běží výhradně turecký fotbal, možná nestačí na to,
aby se jeho podnik mohl nazývat sportbarem. A co se
hudby týče, patrně bude muset častěji sázet na jistější,
klasičtější kartu, jako jsou U2 a Springsteen pro chlapy
a Coldplay pro dámy.
„Mockrát jsem si rande přes Tinder nedomlouval,“
pronesl Geir a postavil sklenku bílého zpátky na pult.
„Ale všimnul jsem si, že tam člověk narazí na plno
magorů.“
„Vážně?“ opáčila žena a potlačila zívnutí. Měla
krátké světlé vlasy. Byla štíhlá. Tak pětatřicet, odhadoval ji
Mehmet. Rychlé, poněkud hektické pohyby. Unavené
oči. Hodně pracuje a cvičí, protože doufá, že jí
cvičení dodá energii, která jí chybí. Mehmet postřehl, že
Geir uchopil sklenku třemi prsty za nožku, stejně jako
žena. Při nespočetných schůzkách, které si přes Tinder
domlouval, si důsledně objednával vždy totéž co jeho
protějšky, ať už to byla whisky, nebo zelený čaj. Nejspíš
tím chtěl naznačit, že se v této oblasti shodnou.
„Jsi hezčí než na profilovce, Elise,“ pronesl Geir.
„To už jsi povídal, ale ještě jednou díky.“
Mehmet leštil sklenici a tvářil se, že neposlouchá.
„Tak mi řekni, Elise, co očekáváš od života?“
Žena se poněkud odevzdaně pousmála. „Muže,
kterému nezáleží jenom na vzhledu.“
„Absolutně s tebou souhlasím, hlavní je vnitřní
krása.“
„To byl vtip. Na profilovce vypadám líp a ty upřímně
řečeno asi taky, Geire, ne?“





9
„Cha cha,“ odpověděl Geir a poněkud konsterno -
vaně se zadíval do sklenky. „Většina lidí si tam nejspíš
dává lichotivou fotku. Takže hledáš muže. Jakého?“
„Takového, který ochotně zůstane na mateřské a
bude se starat o tři děti.“
Pohlédla na hodinky.
„Cha cha.“ Geirovi vyrazil pot nejen na čele, nýbrž
po celé velké vyholené hlavě. A brzy mu vytvoří koláče
i v podpaží, na černé košili střihu slim fit, která byla
ostatně podivnou volbou vzhledem k tomu, že Geir
nebyl ani slim, ani fit. Zatočil sklenkou. „Tohle je
přesně můj smysl pro humor, Elise. Mně zatím jako rodina
stačí pes. Máš ráda zvířata?“
Tanrim, copak nepoloží karty? podivil se v duchu
Mehmet.
„Až potkám tu pravou, poznám, že je to ona, jak
tady..., tak tady.“ Usmál se, klesl hlasem a ukázal si do
rozkroku. „Člověk se o tom ale musí nejdřív přesvědčit.
Co ty na to, Elise?“
Mehmet se otřásl. Geir vyrukoval s nejtěžším
kalibrem a jeho sebevědomí utrpí další ránu.
Žena odstrčila sklenku a naklonila se ke svému
společníkovi blíž, až musel Mehmet špicovat uši: „Geire,
slíbíš mi jedno?“
„Samozřejmě.“ Pohled i hlas měl lačný jako pes.
„Až teď odejdu, nepokusíš se mě nikdy znovu
kontaktovat?“
Mehmet obdivoval, že Geir dokázal vyloudit úsměv.
„Jasně.“ Žena se narovnala. „Neptám se proto, Geire,
že bys vypadal jako stalker, ale mám špatné zkušenosti,
víš. Jeden takový mě začal pronásledovat. Vyhrožoval
i mužům, se kterými jsem se scházela. Proto jsem
opatrná, doufám, že to chápeš.“
„Chápu.“ Geir pozvedl sklenku a kopl ji do sebe.
„Jak jsem říkal, dá se tam natrefit na spoustu magorů.





10
Ale ty se vlastně nemáš čeho bát. Ze statistického hle -
diska hrozí zavraždění spíš mužům než ženám.“
„Děkuju za víno, Geire.“
„Jestli se někdo z nás tří...“
Mehmet rychle odvrátil pohled, protože na něj Geir
ukázal.
„... stane dneska večer obětí vraždy, je riziko, že to
budeš zrovna ty, jedna ku osmi. Nebo počkej, to se
vlastně musí vydělit...“
Žena vstala. „Doufám, že to vypočítáš. Měj se.“
Geir po jejím odchodu chvíli zíral na prázdnou
sklenku a pokyvoval si do taktu písně Fix You, jako by
chtěl Mehmeta a případné další svědky přesvědčit, že
už se oklepal, že žena byla jen tříminutovou popovou
písničkou, na kterou se hned zapomene. Pak se zvedl
a odešel. Mehmet se rozhlédl. Kovbojské boty a
chlápek ucucávající pivo byli také pryč. Mehmet osaměl.
A najednou tu bylo dost vzduchu. Pomocí mobilu
změnil na aparatuře repertoár. Na ten, který
vyhovoval jemu. Bad Company. S členy kapel Free, Mott
the Hoople a King Crimson – to rozhodně nešlápne
vedle. A se zpěvákem Paulem Rodgersem nešlápne
vedle tuplem. Zvýšil hlasitost, až se sklenice za pultem
rozcinkaly.
Elise se pustila ulicí Thorvalda Meyera, kráčela mezi
jednoduchými třípatrovými domy, v nichž v téhle
kdysi chudé části kdysi chudého města bydlela
dělnická třída, avšak kde nyní metr čtvereční stál stejně
jako v Londýně nebo ve Stockholmu. Září v Oslu.
Tma se konečně vrátila a dlouhé, protivně světlé noci
s letně hysterickým veselím a pitomým kvasem měli
za sebou. V září se Oslo vracelo ke svému pravému já:
melancholickému, rezervovanému, efektivnímu.
Solidní fasáda, ovšem nikoli bez temných míst a tajem-





11
ství. Jako ona sama, jak se o ní tvrdilo. Zrychlila, ve
vzduchu byl cítit déšť, mrholení, sprška božích slin,
jak to jeden z mužů, s nimiž si dala rande, nazval ve
snaze být poetický. Měla by s Tinderem skoncovat. Zí -
tra. Už to stačí. Má dost schůzek po barech s vilnými
muži, pod jejichž pohledy se cítí jako děvka. Má dost
psychopatických šílenců a stalkerů, kteří se na ni lepí
jako klíště a vysávají z ní čas, energii i pocit bezpečí.
Má dost trapných loserů, kteří v  ní vyvolávají pocit,
že je taky loser.
Prý že je seznamování po internetu nový způsob, jak
poznávat nové lidi, že není třeba se za to stydět, že to
tak dělají všichni. Jenže to není pravda. Lidi se
seznamují v práci, ve studovně, přes kamarády, v posilovně,
v kavárnách, v letadle, v autobuse, ve vlaku. Seznamují
se tak, jak se seznámit mají, uvolněně, ne pod tlakem,
a při zpětném pohledu si uchovají romantickou iluzi
neviny, čistoty a řízení osudu. A ona o tu iluzi stojí.
Vymaže si na Tinderu účet. Už si to takhle slíbila
několikrát, ale teď, dneska večer, to vážně udělá.
Přešla Sofienberskou ulici a vytáhla klíč, aby si
odemkla vrata nacházející se vedle obchodu s ovocem a
zeleninou. Otevřela je, vstoupila do temného průjezdu
a okamžitě se zarazila.
Byli dva.
Pár vteřin trvalo, než si její oči zvykly na tmu
natolik, aby rozpoznala, co oba drží v rukou. Měli
rozepnuté kalhoty a vytažené pohlavní orgány.
Ucouvla. Neotočila se, jen se v duchu pomodlila,
aby další nestál ještě za ní.
„Kurvasorry.“ Zaklení spojené s omluvou pronesl
mladý hlas. Tak osmnáct dvacet, odhadla to Elise.
A nebyl střízlivý.
„Vole, pochcals mi boty!“ zasmál se druhý.
„Lek sem se!“





12
Elise si přitáhla plášť blíž k tělu a mladíky, kteří se
mezitím opět otočili ke zdi, obešla. „Tohle není pisoár,“
upozornila je.
„Sorry, ale nešlo to vydržet. Už se to nebude vopa -
kovat.“
Geir pospíchal Schleppegrellovou ulicí a lámal si
hlavu počítáním. Není pravda, že při konstelaci dva muži
a  jedna žena je u ženy riziko, že ji někdo zavraždí,
zrovna jedna ku osmi, ten výpočet je trochu složitější.
Všechno je totiž vždycky trochu složitější.
Právě minul Romsdalskou ulici, když ho cosi
přimělo se otočit. Asi padesát metrů za ním kráčel muž. Geir
si nebyl jistý, ale nebyl to tentýž chlápek, co na protější
straně ulice čučel do výlohy, když Geir vycházel z baru?
Raději zrychlil, pustil se východním směrem, k
Dælenga a čokoládovně, tam byly ulice liduprázdné, jenom
na zastávce čekal na správný čas odjezdu autobus,
který očividně přijel o trochu dřív. Geir se ohlédl.
Chlápek se pořád držel za ním, ve stejné vzdálenosti. Geir
se bál lidí tmavé pleti, vždycky se jich bál, ale chlápka
pořádně neviděl. Právě opouštěli bílou,
gentrifikovanou část této čtvrti a mířili tam, kde bylo víc sociálních
bytů i přistěhovalců. Geir spatřil sto metrů před sebou
dřevěná vrata domu, v němž bydlel. Když se však
obrátil, uviděl, že chlapík se dal do běhu, a pomyšlení na
to, že by mohl mít v patách traumatizovaného Somálce
z Mogadiša, ho přimělo sebou mrsknout. Už roky
neběžel a pokaždé, když podpatky jeho bot dopadly na
asfalt, roztřásla se mu mozková kůra i zorné pole.
Doběhl k vratům, podařilo se mu zasunout klíč do zámku
na první pokus, proklouzl rychle dovnitř a těžká vrata
za sebou přibouchl. Opřel se o vlhké dřevo a cítil, jak
ho v plicích pálí dech a ve stehnech kyselina mléčná.
Otočil se a zadíval se na ulici okénkem v horní části





13
dveří. Nikoho neviděl. Možná to žádný Somálec nebyl.
Geir se rozesmál. Jak se člověk dokáže vyděsit jenom
proto, že předtím drobet tlachal o vraždách. A cože to
Elise povídala o tom stalkerovi?
Když si odemykal dveře bytu, ještě pořád funěl. Vy -
táhl z lednice pivo, všiml si, že kuchyňské okno
obrácené do ulice je otevřené, a zavřel ho. Vešel do pracovny,
rozsvítil.
Na klávesnici před sebou stiskl tlačítko a
dvacetipalcový monitor se rozzářil.
Vyťukal do vyhledávače slova „Pornhub“ a „french“.
Chvíli se probíral obrázky, než našel ženu, která měla
přinejmenším stejnou barvu vlasů a stejný účes jako
Elise. Byt měl tenké zdi, proto zastrčil do počítače
konektor od sluchátek a teprve potom obrázek rozklikl.
Rozepnul si kalhoty a stáhl si je ke kolenům. Žena se
ovšem podobala Elise tak málo, že raději zavřel oči
a soustředil se na její sténání, přitom se snažil
představovat si Elisina malá, poněkud přísná ústa, výsměšný
pohled i obyčejnou, ale o to rajcovnější halenku. Nikdy
by ji nedostal. Nikdy. Maximálně takhle.
Přestal. Otevřel oči. Pustil pinďoura. V chladném
závanu zezadu se mu zježily chlupy na zátylku. V závanu
ode dveří, které rozhodně důkladně zavřel. Zvedl ruku,
aby si sundal sluchátka, věděl však, že už je pozdě.
Elise zajistila dveře bezpečnostním řetízkem, vyzula si
v předsíni boty a jako vždy přejela rukou po fotografii,
kterou měla zastrčenou z boku zrcadla a na níž byla
se svou neteří Ingvild. Sama nevěděla, jaký význam
ten rituál má, očividně však uspokojoval jakousi
niternou lidskou potřebu, stejně jako příběhy o tom, co se
s námi stane po smrti. Vešla do obývacího pokoje svého
útulného dvoupokojového bytu, který měla v osobním
vlastnictví, a ulehla na pohovku. Vzala do ruky telefon.





14
Jedna esemeska z práce: zítřejší ranní schůzka se odklá -
dá. Chlápkovi, s nímž se dnes večer sešla, neprozradila,
že zastupuje oběti v případech znásilnění. A že jeho
statistika, že mužům spíš hrozí, že budou zavražděni,
je pravdivá jen zpola. U sexuálně motivovaných vražd
je totiž čtyřikrát pravděpodobnější, že obětí bude žena.
A to byl jeden z důvodů, proč po koupi bytu nechala
vyměnit zámky a namontovat bezpečnostní řetízek,
zcela nenorské zařízení, s nímž pokaždé bojovala,
pokud ho měla upevnit a uvolnit.
Rozklikla Tinder. U tří mužů, jejichž fotografii zkraje
dnešního večera přetáhla doprava, jí aplikace ohlásila
nové propojení. Právě tohle je na tom báječné. Nemusí
se s nimi sejít, a přesto ví, že tu někde jsou a  chtějí ji.
Nedopřeje si ale přece jenom poslední textový flirt,
finální virtuální trojku se dvěma posledními neznámými,
než účet definitivně zruší a aplikaci navždy vymaže?
Ne. Smazat teď.
Klikla na menu, vyplnila přihlašovací údaje a nakonec
došla k otázce, jestli si opravdu přeje smazat svůj účet.
Hleděla na vlastní ukazováček. Chvěl se. Proboha,
stala se z ní snad závislačka? Potřebuje si setrvale
dokazovat, že někdo, někdo, kdo o ní sice nic bližšího
neví, ale každopádně je to někdo, ji chce takovou, jaká
je? Přinejmenším na profilové fotce. Je závislá úplně,
nebo jenom trochu? To zjistí, jestliže nyní prostě ten
účet smaže a slíbí si, že bez Tinderu vydrží měsíc.
Jeden měsíc – a jestli to nedokáže, pak je s ní něco sakra
v nepořádku. Chvějící se ukazovák se začal blížit k
potvrzovacímu tlačítku.
Ale i kdyby byla takzvaně závislá, jak moc je to
nebezpečné? Každý z nás potřebuje cítit, že někoho má
a že někdo má jeho. Kdesi se dočetla, že kojenci můžou
dokonce zemřít, pokud nemají alespoň minimální
tělesný kontakt. Pochybovala o tom, že by to byla pravda,





15
ale zas na druhou stranu: jaký smysl má žít jen sama pro
sebe, pro práci, která ji pomalu užírá, a pro kamarádky,
s nimiž se popravdě řečeno stýká povětšinou z povin -
nosti a proto, že strach z osamění ji trápí víc než jejich
nudné stížnosti na děti, manžele nebo absenci jedné
z obou položek? A možná je muž jejího života právě na
Tinderu? Tak dobře, naposledy. První fotografii, která
se objevila, přetáhla doleva. Do koše, do sekce „nemám
zájem“. Totéž provedla s druhou. I se třetí.
Myšlenky jí zalétly jinam. Jednou byla na přednášce
jistého psychologa, který byl v úzkém kontaktu s
několika nejkrutějšími sexuálními násilníky v zemi, a ten
tam vykládal, že muži zabíjejí kvůli sexu, penězům
a moci a ženy ze žárlivosti a strachu.
Další už doleva nepřetáhla. Úzká tvář na snímku jí
byla tak trochu povědomá, ačkoli byla skrytá ve stínu
a lehce rozostřená. Něco takového se jí nestalo poprvé,
Tinder přece jen páruje lidi, kteří se nacházejí v
bezprostřední blízkosti. A podle aplikace se tenhle muž
nachází necelý kilometr daleko, ano, klidně se může
vyskytovat ve stejném bloku. Fakt, že jeho fotka je
rozostřená, každopádně znamená, že si nepřečetl tipy,
jak Tinder správně používat, což je samo o sobě plus.
Zpráva zněla úplně obyčejně: „Ahoj“. Žádná snaha se
odlišovat. Možná to nebylo zrovna vynalézavé, ale
sebevědomé rozhodně ano. Jo, určitě by se jí líbilo,
kdyby k ní někde na mejdanu přistoupil nějaký chlap, řekl
jí „Ahoj“ a upřel na ni klidný pevný pohled, který by se
jí ptal: „Co ty na to?“
Přetáhla fotografii doprava. Do sekce „mám zájem“.
A zaslechla veselé cinknutí iPhonu, které jí sdělilo, že
opět došlo k novému propojení.
Geir ztěžka dýchal nosem.
Vytáhl si kalhoty a pomalu se na židli otočil.





16
Záře monitoru byla jediným světlem v místnosti
a ozařovala pouze trup a ruce osoby stojící za ním. Ne -
viděl jí do tváře, viděl jen bílé ruce, které se k němu
s něčím napřahovaly. Držely černý kožený řemen. Se
smyčkou na konci.
Osoba přistoupila blíž a Geir automaticky ucukl.
„Víš, co mi připadá ještě odpornější než ty?“ zašeptal
hlas do tmy. Ruce přitom řemen napjaly.
Geir polkl.
„Ten čokl,“ odpověděl si hlas sám. „Ten hnusnej čokl.
Slibovals, že se o něj budeš starat se vším všudy. A on
tu kadí na podlahu, protože ho nikdo nevyvenčí.“
Geir si odkašlal. „Ale Kari, no tak...“
„Vypadněte. Oba. A až si půjdeš lehnout, rozhodně
na mě nešahej.“
Geir si vzal vodítko s obojkem a za ženou se
zabouchly dveře.
Chvíli mrkal do tmy.
Devět, napadlo ho. Dva muži a jedna žena, jedna
vražda. Riziko, že se žena stane její obětí, je v tom
případě jedna ku devíti, ne jedna ku osmi.






Jo Nesbo

JO NESBO


narozen 29. 3. 1960

Jo Nesbo je norský spisovatel, publicista a rocker.

Narodil se a vyrůstal v Molde, pobřežním městě v Norsku. Jako malý byl velkým fanouškem a vynikajícím hráčem fotbalu, pomýšlel i na profesionální sportovní kariéru. Tento sen ukončilo zranění kolene a Nesbo se obrátil k další své velké zálibě a tou je hudba. Zpočátku se věnoval skládání písní a hře na kytaru. Po komplikovaných počátcích založil skupinu Di Derre (s mladším bratrem) a dostavil se značný úspěch.
Vystudoval ekonomii a obchodní administrativu a působil jako novinář na volné noze a burzovní makléř. Strávil několik měsíců v Austrálii, kam původně odjel odpočívat a napsat knihu o životě hudení kapely na cestách, a odkud se vrátil s téměř hotovým "Netopýrem".

Jeho nejznámější dílo, které mu přineslo celosvětovou popularitu, je soubor detektivních příběhů s osloským kriminalistou Harry Holem. Hlavní hrdina je drsný, autoritami pohrdající alkoholik, který se ve světě kriminálníků, vrahů a psychopatů pohybuje jako žralok ve vodě a v loužičce soukromého života se nekonečně plácá. Napínavé a propracované případy plné nečekaných zvratů čtenáře zavedou do Norska, Austrálie ale třeba i Bangkogu. Série čítá celkem deset samostatných knih - Netopýr (Flaggermusmannen, 1997), Švábi (Kakerlakkene, 1998), Červenka (Redstrupe, 2000), Nemesis (Sorgenfri, 2002), Pentagram (Marekors, 2003), Spasitel (Frelseren, 2005), Sněhulák (Snmannen, 2010), Levhart (Panserhjerte, 2011), Přízrak (Gjenferd, 2012) a Policie (Politi, 2013) (uvedeny jsou roky vydání v Norsku).
V roce 2008 vydal dílo Lovci hlav (Hodejegerne), detektivní román z prostředí vyšší společnosti v Norsku.
Jo Nesbo je rovněž autorem knih pro děti - Doktor Proktor a prdící prášek (Doktor Proktors prompepulver, 2007), Doktor Proktor a vana času (Doktor Proktors tidsbadekar, 2008), Doktor Proktor a konec světa. Možná... (Doktor Proktor og verdens undergang. Kanskje, 2010) a Doktor Proktor a velká loupež zlata (Doktor Proktor og det store gullrveriet, 2012). Tyto knihy věnoval Nesbo své dceři.
Po ukončení kriminální série o Harrym Hoelovi se Nesbo rozhodl pro unikátní projekt - pod pseudonymem Tom Johansen plánuje napsat trilogii ze sedmdesátých let. První část Krev na sněhu (Blod pä snö) již vyšla i v českém překladu v roce 2015 a práva na filmové zpracování koupilo studio Warner Bros. Druhá část Půlnoční slunce (Mere blod) vyšlo u nás na podzim stejného roku. Jedná se o krátké příběhy ze života lidí většinou z okraje společnosti, svým nábojem, přímočarostí a rozuzlením připomínající gangsterské film noir ze čtyřicátých let.

Jo Nesbo je vášnivý horolezec a na skalách zdolává trasy s lezeckým stupňem obtížnosti 7c (dle francouzské stupnice).




       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.