načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Žížalí pomazánka pro Davida - Blanka Čapková; Anna Mastníková

Žížalí pomazánka pro Davida

Elektronická kniha: Žížalí pomazánka pro Davida
Autor: ;

Valerie, David, Klára – tři příběhy, jedno léto. Co se v červenci přihodilo? Děti si prázdniny představovaly rozhodně jinak, nechtěly zůstat doma na sídlišti. Ale už se to tak ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 60
Rozměr: 25 cm
Úprava: barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Anna Mastníková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-3650-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

O tom, jak tráví prázdniny děti, které zůstanou na sídlišti. Pro čtenáře od 8 let. Valerie, David, Klára - tři příběhy, jedno léto. Co se v červenci přihodilo? Děti si prázdniny představovaly rozhodně jinak, nechtěly zůstat doma na sídlišti. Ale už se to tak seběhlo, a protože všichni bydlí blízko sebe, nakonec se potkají. A co se stalo dál? Valerie to píše do deníku, Klára v dopisech své nejlepší kamarádce, David o všem vypráví. Kdo má však pravdu?

Popis nakladatele

Valerie, David, Klára – tři příběhy, jedno léto. Co se v červenci přihodilo? Děti si prázdniny představovaly rozhodně jinak, nechtěly zůstat doma na sídlišti. Ale už se to tak seběhlo, a protože všichni bydlí blízko sebe, nakonec se potkají. A co se stalo dál? Valerie to píše do deníku, Klára v dopisech své nejlepší kamarádce, David o všem vypráví. Kdo má však pravdu?

Zařazeno v kategoriích
Blanka Čapková; Anna Mastníková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Albatros



Blanka Čapková

Žížalí pomazánka

pro Davida



B

l

a

n

k

a

Č

a

p

k

o

v

á

Ž

í

ž

a

l

í

p

o

m

a

z

á

n

ka

p

r

o

D

a

v

i

d

a

Ilustrovala Anna Mastníková

Albatros


© Blanka Čapková, 2014

Illustrations © Anna Mastníková, 2014

ISBN 978-80-00-03650-2


7

1. července

V noci mě hrozně bolela hlava. Bolí mě teď často. Koncem školního roku to bylo z  napětí. Do  poslední chvíle jsem nevěděla, co dostanu z matiky. Jestli dvojku, nebo trojku. Nakonec to dopadlo dobře.

Koupila jsem si tenhle krásný červený sešit a rozhodla se, že si budu zapisovat všechno, co v létě zažiju. Domnívala jsem se, že to budou ty nejbáječnější prázdniny v mém životě.

Pak ale přišlo šokující zjištění, že letos nepojedeme na žádnoudovolenou. Naši ještě nesplatili dluhy za tu minulou. Odhlásili mě i z Letní herecké školy, prý je to moc drahé. Táta ztratil práci a máme spoustu hloupých půjček.

Většina holek z naší třídy tady celé prázdniny nebude. Ještěže mám Valkýru. To je moje nejlepší kámoška. Je pořád se mnou a ve všem se shodneme. Někdy poslechnu já ji a  jindy si zase ona nechá poradit ode mě. A vlastně se i jmenuje podobně jako já. Často si kreslímobrázky dvou perfektně oblečených holek, jak se drží za  ruce – Valerie a  Valkýra. Škoda že Valkýra je jen vymyšlená. Já jsem skutečná, ale někdy bych nejradši snad ani nebyla.

David vypráví

Jsem jediný z kluků, který bude trávit prázdniny u nás na sídlišti. To je k vzteku. Máma nedostala dovolenou. Měl jsem jet k babičce, ale ta nám před dvěma měsíci umřela. Nebyla to mámina máma, ale stejně to byla moje jediná babička. Měla mě moc ráda, připomínal jsem jí syna – mého tátu. Na  toho se vůbec nepamatuju. Zahynul, když mi byl necelý rok.

Tak jsme zůstali s mámou sami. Mně to ani nevadí, ale mámě jo. Občas mi sice říká, že jsem její velký mužský a že se mnou se ničeho nebojí. Ale asi to nemyslí úplně vážně.

Je fakt, že leccos dovedu, i  když budu po  prázdninách teprve třeťák. Ale všichni říkají, že vypadám o hodně starší. Už jsem sám opravil zámek u dveří, dokážu si dát do pořádku kolo, umímvyměnit těsnění v kapajícím kohoutku a nalakoval jsem dveře. Jenk elektřině mě máma za nic na světě nechce pustit. Tátu totiž zabil v práci elektrický proud.

Máma taky říká, že jí pomáhám i  tím, že si sám dělám všechny domácí úkoly.

Baví mě jezdit na  kole a  na  skejtu, ale bez kluků to není ono. A fotbal si nezahraju už vůbec. Můžu si leda tak čutat o zeď.

Tuhle navečer jsem si chvíli kopal za naším domem u garážía uviděl jsem jednu holku z naší školy, kterou znám od vidění. Sedělana lavičce a  hrála šachy! Sama se sebou! Něco si u  toho povídala, ovšem já jí nerozuměl. Přišlo mi to trochu trhlý, ale každopádně mě zaujala.

Připlížil jsem se zezadu až k ní a vybafl jsem na ni.

„Ty jsi ale pitomeček,“ lekla se ta holka, až si rozházela všechny fi gurky.

„Jseš tu sama?“ zeptal jsem se přihlouple.

„Ani ne.“

To znělo záhadně. Nechtěl jsem se vnucovat, šachy však hraju k smrti rád. Naštěstí jí to došlo.

„Nechceš si dát partičku?“ řekla dospěle.

A tak jsme hráli. Bylo to docela vyrovnané, hraje celkem dobře.

„Kdo tě učil?“ vyzvídal jsem, když mě podruhé porazila.

Chodím ve  škole do  šachového kroužku, tam jsem ji nikdy neviděl.

„Táta, ale už dávno,“ zahučela neochotně.

Pokračovali jsme až do večera.

Než jsem usnul, říkal jsem si, že potkat takhle nějakého kluka a zahrát si s ním skvěle šachy, byl bych blahem bez sebe. Bude mi ale muset vystačit holka, ach jo.

3. července

Až do dneška byla pěkná nuda. Ani hrát si s Valkýrou už mě moc nebavilo. Chvíli jsme si doma kreslily, pak jsme obstaraly mámě nákup a dívaly se na televizi. Už jsme si ani neměly co povídat, a tak násnaadlo jít ven a zahrát si na lavičce šachy.

Podařilo se mi několikrát Valkýru porazit.

„Ty jsi ale protivná,“ začala se vztekat, „nenechalas mě ani jednou vyhrát!“

„Copak za to můžu, že jsi takový nemehlo?“ bránila jsem se.

A vtom na mě něco zezadu udělalo: „Baf !“

Šíleně jsem se lekla. Byl to kluk z naší školy. Vždycky jsem simyslela, že je starší než já, my máme třídu v prvním patře a on ve druhém. Ale po prázdninách bude taky třeťák. Jenže on chodí do áčka a já jsem z céčka. Pamatuju si ho moc dobře, protože je to největší kluk z celého prvního stupně. Hraje fotbal za naši školu v týmu se čtvrťáky a páťáky. Ten kluk navíc bydlí v protějším paneláku.

Lichotilo mi, že si mě všimnul. Asi jsem se mu líbila. O  Valkýře jsem pomlčela. Nechtěla jsem, aby odešel, a tak jsem prohodila naoko ledabyle: „Nechceš si dát partičku?“

Souhlasil přeochotně. Tak jsme spolu hráli až do  večera. Valkýra mi trošku napovídala, ale David, můj nový kluk, ji naštěstí neslyšel. Trochu vyzvídal, kdo mě naučil hrát. O tom nemluvím moc ráda,protože mi to připomíná časy, kdy se mnou hrál táta a s mámou jsme si hodně povídaly. Teď jsou rodiče pořád ustaraní a naštvaní, hádají se a mě akorát okřikují.

Pro dnešek končím. Ještě než usneme, budeme si s  Valkýrou vyrávět o Davidovi.

7. července

Valkýra už není jediná, se kterou se musím dělit o Davida. Máma pro mě přichystala překvápko. Rodičům se mě přece jen zželelo, že

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je

možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist