načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život víry 2018/7-8 - KMS

Život víry 2018/7-8

Elektronická kniha: Život víry 2018/7-8
Autor:

Život víry – rozmanité stránky církvemezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnostV letním dvojčísle najdete:* téma: Kde křesťané „bydlí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  40
+
-
1,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KMS – Křesťanská misijní společnost
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 52
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-8805-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život víry – rozmanité stránky církve
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V letním dvojčísle najdete:

* téma: Kde křesťané „bydlí svorně“ (místní ekumena)
- Mají křesťané usilovat o jednotu? Proč a za jakých podmínek? S kým spolupracovat a s kým ne? Znamená ekumena „rezignovat na vlastní identitu“? Odpovědi na tyto otázky hledají např. Miloš Poborský, David Novák nebo Lubomír Ondráček.
Doplněno rozsáhlou anketou – rozhovory s vedoucími osobnostmi z šesti měst či oblastí v ČR (Plzeň, Olomouc, Severní Čechy, Šumava, Vsetín, Český Těšín) a jednoho města v SR (Bratislava), kde se místní spolupráci mezi křesťany daří lépe než jinde a kde nezřídka nese i viditelné ovoce.

* rozhovor – Harry a Kate Bensonovi: Dobrý vztah je jako zlatá medaile
- Britští odborníci na manželství popisují svůj vlastní příběh (mj. sami prošli krizí svého vztahu) a přidávají praktické rady, jak mít úspěšné a radostné manželství. Přemýšlejí mj. i o tom, jak má křesťan hledat životního partnera, zda si brát nevěřícího... Harry téma ještě doplňuje zajímavými výsledky svých sociologických průzkumů.

* reportáž: Na řece Bocay
- Čeští misionáři v Latinské Americe: Zvěstování evangelia v zemi indiánů, sopek, divoké přírody a politické nestability

* ze života církve: Zážitky z Bethelu
- Stanislav Bubik (CBH Praha) popisuje „kulturu úcty a prorocké pomazání“ ve známém sboru v Reddingu

* můj příběh
- Tajná tiskárna a ruské Bible v pytlích U. S. Army – životní zákruty Aleny Kovářové
... a další příběhy čtenářů

* z historie: Bílý muž s knihou
- Virtuální rozhovor s Adoniramem Judsonem, prvním americkým misionářem, překladatelem Bible a autorem barmské mluvnice

+ editorial Tomáše Dittricha: Vedoucí – nejzranitelnější část církve?
+ úvodník Davida Nováka: Odpočívat? A proč vlastně?
+ kreslený vtip Pavla Bosmana
+ umění: Jsou Letopisy Narnie „křesťanské“? (P. Hošek)
+ pastorace, vedení: Proč ve sboru nesedávám s manželem (R. McLaughlinová)
+ jeruzalémská perspektiva: Skutečné příčiny nedávných nepokojů v Gaze (J. Gerloff)
+ misie: Jak roste církev „hinduistickém“ Nepálu (Š. Šorfová)
+ povídka: O trpělivém vinaři (D. Nerková)
+ humor: Chystá se misijní cesta na Mars (Kachnys Klepydopulos)
+ zprávy o církvi u nás i v zahraničí (Iráčtí křesťané v ČR; Irsko povolí interrupce; Trump se zastal severokorejských křesťanů; Portugalsko odmítlo eutanazii)
+ oznámení o chystaných křesťanských akcích
+ témata k přímluvným modlitbám
+ soutěžní křížovka

==============

V případě zájmu si toto číslo časopisu můžete samostatně zakoupit zde:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2018-7-8

Další informace včetně předplatného:
web: http://www.zivotviry.cz
(včetně objednávkového formuláře on-line)
facebook: www.facebook.com/zivotviry
tel. 284 841 922
e-mail: predplatne@zivotviry.cz

Život víry je nejrozšířenější protestantský křesťanský měsíčník v našich zemích. Mezi několik tisíc jeho čtenářů patří členové naprosté většiny českých a slovenských církví a společenství.
Přináší informace o dění v křesťanských církvích i mimo ně, analýzy a komentáře k aktuálním tématům, rozhovory, recenze, čtenářské příběhy, fejetony, humor atd.
Součástí každého vydání je i bohatý informační servis o chystaných akcích (Kalendář křesťanských akcí najdete i na našich webových stránkách – http://kalendar.zivotviry.cz).

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Proměna

společnosti

evangeliem

ŽIVOT VÍRY

60 Kč

„Rozpadu

rodiny se

většinou

dá zabránit“

Harry a Kate

Bensonovi

52

stran

čtení na léto

soutěžní křížovka

7–8

2018

Na řece Bocay

čeští misionáři

v Latinské Americe / 6

téma:

Místní ekumena

Kde u nás křesťané

spolupracují? / 12

Je Narnie

„křesťanská“?

Pavel Hošek / 30


ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 20182

co najdete v tomto čísle

foto na titulní straně: Život víry – Lucie Vlasáková; na této straně:

(6) Michal Klesnil

(8) Život víry – Lucie Vlasáková

(12) Magdalena Kucová

(24) archiv Josefa Jana Kováře

úvodník

4 Odpočívat? A proč vlastně? David Novák

reportáž

6 Na řece Bocay Michal Klesnil

rozhovor

8 Dobrý vztah je jako zlatá medaile Harry a Kate Bensonovi

téma: Kde křesťané bydlí svorně

12 Jakou církev předáme svým dětem? Miloš Poborský

13 Meze jednoty Lubomír Ondráček

14 Ekumena – sprosté slovo? David Novák

15 Kde kvete spolupráce anketa

22 Mistři, mistři? Mistr! Ondřej Hurta

můj příběh

24 Cesta za Bohem Josef Jan Kovář

26 Četl jsem spolužákům z Bible Ondřej Daneš

27 V umývárně Jan Kovanda

27 Noc otevřených dveří Petr Esner

ze života církve

28 Přiblížil jsem se nebi Stanislav Bubik

misie

30 Boj s tradicí Šárka Šorfová

umění

32 Jsou Letopisy Narnie „křesťanské“? Pavel Hošek

pastorace, vedení

34 Proč ve sboru nesedávám s manželem Rebecca McLaughlinová

z historie

35 Bílý muž s knihou Adoniram Judson,

Jaroslav Pleva

povídka

38 O trpělivém vinaři Delicie Nerková

24

Ruské Bible

v pytlích U. S. Army

příběh Aleny Kovářové

6

Na řece Bocay

čeští misionáři

v Latinské Americe

12

téma:

Kde křesťané žijí svorně

Místa, kde se spolupráce daří

8

rozhovor:

Harry a Kate

Bensonovi

„Pro dobrý vztah

se musíte rozhodnout“


3ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 2018 3

Proměna společnosti evangeliem

ročník 29 / červenec–srpen 2018

cena 60 Kč

Život víry je měsíčníkem vydávaným

Křesťanskou misijní společností (KMS),

která sdružuje různá křesťanská

společenství, organizace a jednotlivce.

KMS slouží k vzájemnému dorozumění

křesťanských pracovníků, kteří

usilují o misii a o jednotu křesťanů

ve světle Písma. Chce napomáhat

k duchovnímu růstu a vzdělávání

křesťanů a místních sborů.

KMS chce sloužit Božímu lidu.

Snaží se o prohloubení vztahů mezi

křesťany a usiluje o probuzení.

Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Coufal

Redakce: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Lucie Vlasáková, DiS.

Redakční rada: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Ing. Lubomír Ondráček, Mgr. Jiří Unger,

Ing. arch. Kateřina Hodecová

Sazba a grafická úprava: Ondřej Pumr

Korektury: Lucie Vlasáková, DiS., Zdenka Brázdilová

Výtvarná spolupráce: Pavel Bosman

Tisk: Grafotechna Plus, s. r. o.

Redakce a administrace

KMS – Život víry, Primátorská 41, 180 00 Praha 8

tel.: 284 841 922, fax: 284 841 923

e-mail: redakce@zivotviry.cz, web: www.zivotviry.cz

Předplatné

objednávejte pomocí výše uvedených kontaktů

nebo na e-mailu predplatne@zivotviry.cz.

Půlroční (250 Kč) či roční předplatné (499 Kč) lze

zahájit kterýmkoli měsícem roku. Bližší informace

(mj. kompletní ceník včetně množstevních slev)

najdete na www.zivotviry.cz, odkud lze časopis

také pomocí on-line formuláře objednat.

Informace na vyžádání zašleme i poštou.

Předplatné, distribuce a reklamace na Slovensku:

Kníhkupectvo Jonatán,

Legionárska 2, 811 07 Bratislava

tel. 02/555 63 040, e-mail: jonatan@vbh.sk

http://obchod.mrp.sk/vbh

Distribuce pro zrakově postižené elektronicky:

Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1

tel.: 222 316 306, e-mail: szp@diakonie.cz

Vydavatel: KMS, IČ 539 147

Registrováno: MK ČR E 6094, ISSN 1210-43-45

Za obsah podepsaných článků odpovídají autoři.

Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky krátit.

Snažíme se publikovat původní texty. Pokud články,

které nám posíláte, chcete zveřejnit i jinde,

prosíme, abyste nás o tom informovali.

© Život víry – všechna práva vyhrazena.

Přetiskování článků či jejich delších částí bez

písemného svolení redakce se zapovídá, přetiskování

kratších částí (do jednoho odstavce) možno pouze

s uvedením přesné citace (včetně ročníku, názvu

článku a strany). Jednotlivé články možno šířit

prostřednictvím xerokopií, pouze zdarma.

Uzávěrka řádkové i plošné inzerce

je druhého dne předchozího měsíce.

Později zadané inzeráty zařadíme dle možností,

s 50% příplatkem.

Redakce si vyhrazuje právo inzerát odmítnout.

Seznamovací a fundraisingové inzeráty

nezveřejňujeme.

Podmínky inzerce: http://inzerce.zivotviry.cz

Číslo vychází koncem předchozího měsíce

a je distribuováno během první poloviny měsíce.

následující větu jsem kdysi slyšel jako

opověď na svou připomínku k nějakému

rozhodování jednoho mého známého: „Když

mě Bůh povolal jako vedoucího, tak mi dá

i moudrost, abych to dělal dobře.“ Už jsem

zapomněl, o co tenkrát šlo, ale ta odpověď, tu

už asi nezapomenu. Zdálo by se, že se proti ní

nedá nic namítnout. Skutečnost je ale taková,

že i křesťanští vedoucí dělají chyby. Jak je to

možné? Copak je Bůh povolal, a nevybavil je

moudrostí?

Pro světské vedoucí velmi často platí, že

v kariéře postupují tak dlouho, až dosáhnou

pozice, na kterou už nemají. Když někomu

něco jde, není to přece zárukou, že mu půjde

i něco obtížnějšího. Říká se tomu Peterůvprin

cip (nesouvisí to s apoštolem Petrem, jeden

americký autor s příjmením Peter o tom před

49 lety napsal knížku). Řekněme, že lidé jsou

povyšováni proto, že jsou úspěšní. Pokud je

ale někdo úspěšný na nižší pozici, nemusí

to přece znamenat, že se mu bude dařit

i na pozici vyšší. Postupuje, povyšuje, až už

mu to na určitém hraničním postu nepůjde.

To je jeho strop (přesněji řečeno nad jehostro

pem) a tam často vydrží až do penze. Škoda,

že nezůstal na předchozím místě! Očspokoje

nější by byl on i všichni okolo...

To, že mu to nejde, zjistí on sám i všichni,

kterým „velí“. Chodí kolem něj jako kocouři

kolem horké kaše. Snaží se mu pomoci, protože

se ho bojí, neboť on jim může zvýšit plat (někdo

mu možná chce pomoci třeba i z loajality nebo

ze soucitu). Pomoci mu ale není snadné,pro

tože on je přece úspěšný a žádné chyby nedělá.

Zatímco dříve byl ochotný své chybypřizná

vat, protože věděl, že to pomůže celku,společ

nému dílu, teď už je někde jinde. Proč?Přes

tože chyby dělal i dříve, najednou to bere jinak.

Najednou nějakým šestým smyslem ví, že by

jeho chyby odhalovaly jeho neschopnost. Proto

je před druhými i před sebou skrývá. Takový

vedoucí je ovšem pro svůj podnik nebo oddělení

brzdou. Možná (patrně) jsi už něco takového

v práci zažil.

Protože vedoucí v církvi mají být vybíráni

na základě Božího vedení, nemělo by mezikřes

ťany k takovým chybám docházet. Bůh chyby

nedělá. Možná, že je na tom církev lépe než

okolní svět, ale bojím se, že ne o moc. Dokonce

si myslím, že všichni (křesťanští) vedoucí mají

svá omezení. To nám pomáhá (nebo by nám

mělo pomáhat) v tom, abychom hledalimoud

rost u Boha. Pokud si nějaký vedoucí myslí, že

to má v kapse, nebude Boha usilovně hledat.

Proč ztrácet čas s něčím, co není potřeba?

Právě vedoucí by měl vědět, že pokud se mu

někdy něco podařilo (a to se podařilo každému

z nás), bylo to pro Boží milost. O hodnězdra

vější postoj než „Moudrost mám!“ je„Moud

rost potřebuji, a tak ji hledám.“ Zestručněné to

zní: „Moudrost nemám.“ Myslím, že vedoucí by

o sobě měl uvažovat tak, a ne naopak.

Úspěšný vedoucí musí znát svá omezení.

Potřebuje stát o názory kritiků a vyhledávat

od nich zpětnou vazbu. Křesťanští vedoucí to

v mnohém ohledu mají těžší, protože se od nich

očekávají velmi různorodá rozhodovánív růz

ných oborech. Nikdo dnes nemůže být zároveň

odborníkem na ekonomiku, poradenství,evan

gelizaci, teologii, pí ár, personální management

a řízení organizace. Naopak, vedoucí sborů

často nejsou odborníci ani na jednu z těch věcí,

a přesto se od nich v každé z těchto oblastíoče

kávají rozumné kroky a moudrá rozhodnutí.

Myslím na nedávný případ z poslední doby,

kdy vedoucí jedné církví založenéa spravo

vané organizace svou nemoudrostíprohospo

dařil několik milionů korun. Překvapující je, že

přesto zůstal na svém postu. Církve bývajíspe

cifickými biotopy, kde zhusta bujíneprofesio

nalita i absurdita, často daná falešnými ohledy,

snahou chovat se k sobě vzájemně tak, aby to

vypadalo křesťansky.

A přesto, církev si Bůh vyvolil, miluje ji

a stará se o ni. I když je vůdcovství takzrani

telné, mají vedoucí velikou možnost pomáhat

lidem k poznání Krista. Vedoucí jsou procír

kev nejen důležití, ale přímo klíčoví. V církvi je

mnoho obětavých vedoucích, mnoho vedoucích

zralých, k čemuž patří i pokora. Věřím, že je

u nás mnoho křesťanských vedoucích, kteří jsou

ochotni přiznávat své chyby a selhání.

Vedoucí to nemají lehké, a zvláště u nás ne.

K vrchnosti panuje v našem národě nedůvěra

už bezmála 400 let. Lehké to nemají anicír

kevní vedoucí. Lidé ve sborech často kritizují

jejich názory a rozhodnutí, i když neznajísou

vislosti a proto věcem rozumět nemohou.Křes

ťan, a ještě spíš evangelikální křesťan, je tvor

většinou značně konzervativní. Málokdo je

navíc tak přesvědčený, že do všeho vidí. Není

divu, poznání Boha skutečně dodávásebevě

domí. Ve své neomylnosti my, členovéevange

likálních sborů, občas připomínámefaceboo

kové debatéry nebo hospodské polyhistory či

politology.

Vedoucí potřebují mít ochotu uznávat chyby

i přijímat kritiku. Zároveň se ale jen těžkoobe

jdou bez důvěry a bez vstřícnosti ke spolupráci

těch, které vedou. Církev je velkýmdob

rodružstvím. Vyhrává každý, kdo nemá

moudrost, a proto ji hledá,

ať je to vedoucí, nebo ten, kdo

nevede nic.

Milý čtenáři,

Vedoucí,

nejzranitelnější

část církve?

editorial


ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 20184

Š

est dní budeš pracovat a dělat všechnu svou

práci. Ale sedmý den je den odpočinutíHos

podina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou

práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera... Pamatuj,

že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že těHospo

din, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukoua vzta

ženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh,

dodržovat den odpočinku. (5M 5,13–15)

Několikrát jsem slyšel obhajovat přikázání

o dni odpočinku zhruba těmito slovy: „Kdyžčlo

věk odpočívá, dokáže podávat ještě lepší výkon.“

Jinými slovy, přikázání o  odpočinku je v Desa

teru proto, abychom byli ještě výkonnější. Tento

princip je známý z  jakékoli lidské činnosti. Kdo

chce podat dobrý výkon, musí se občas zasta

vit, jinak dopadne jako struna, která se natahuje

tak dlouho, až praskne, popř. jako stroj, který se

dlouho nepromazal. Jenže je otázka, zda Bůh,

když tvořil vesmír, byl na konci tvoření takuna

vený, že si prostě potřeboval odpočinout, abyne

vyhořel. Myslím si, že důvodem nebyla únava ani

touha podávat ještě lepší výkon, než je stvoření

vesmíru. Jaký tedy mělo jeho odpočívání smysl?

Hospodin řekl: „To stačí“

Když pozorně čteme zprávu o  stvoření, zjiš

ťujeme, že se zde opakuje motiv „Hospodindo

končil“. To velmi připomíná Ježíšova poslední

slova, kde Ježíš neříká „umírám“ nebo „už ne

mohu“, ale „je dokonáno“. Dokončil jsem. Jinými

slovy: Co jsem měl dokonat, dokonal jsem.Stvo

ření před prvním hříchem bylo dokonalé, přesto

by jistě bylo možné něco přidat... Vesmír mohl

být trochu větší, Bůh mohl stvořit o  pár druhů

zvířat více atd. Jenže v  určité chvíli Hospodin

řekne: „To stačí.“ Stejně tak Kristus řekne: „Je

dokonáno.“ Stačí.

Na  rozdíl od  Boha Otce a  Syna nejsme

schopni dílo dovést k  dokonalosti, nicméně si

myslím, že přikázání ohledně odpočinku uka

zuje na  důležitý princip. Konkrétně na schop

nost něco dodělat, prohlásit to či onoza dokon

čené a poté se zastavit a odpočinout si. Myslím,

že to je úžasná zpráva pro perfekcionisty, wor

koholiky, lidi s  mesiášským komplexem, lidi

s pocitem, že bez nich nic nepůjde. Ona zpráva

zní, že vždy jde to či ono udělat lépe, ve větším

množství nebo dokonaleji. Existuje ale i hra

nice, kdy je třeba se zastavit. Pro některé ro

diče to znamená dokázat si říct: „Dost, dětem

jsem dal, co jsem mohl. Teď už je to na  nich.“

Pro pracující to znamená říct si: „Dost, ne

budu si práci tahat domů a  odstoupím od  ní

alespoň sedmý den.“ Znamená to dokázat čas

od  času přehlédnout svůj život, to, co zde tvo

říme, a důvěřovat, že když chvíli nebudemepra

covat, náš svět se nezhroutí. Sedmý den je vý

zvou, abychom týden po  týdnu nahlédli na  to,

co jsme dokončili, co dobrého jsme přijaliz Bo

žích rukou. Sedmý den je proto i určitou výzvou

k vděčnosti.

Jedna z  oblastí, ze které jako lidé odvozu

jeme svoji hodnotu, je práce a  s  ní související

úspěch a výkon. Když nám někdo řekne, že má

čas, nebo dokonce že nemá co dělat, díváme se

na něj jako na blázna nebo jako na flákače. Jak

to, že má čas? A když ho má, jak to, že si honě

čím nezaplní? Vzpomínám si, jak mi jeden ka

zatel říkal, že si vždy v  šest ráno zapínal lam

pičku, aby si lidé, kteří chodili do  práce kolem

David Novák

úvodník

Odpočívat?

A proč vlastně?

krátce

¡„Naši“ Iráčané. Nadační fondGene

race 21, který na začátku roku 2016 do ČR

přivezl 89 Iráčanů, se o 35 z nich, kteří

u nás zůstali, nadále stará formouasistenč

ní služby. Jejich situace by se dalazjedno

dušeně popsat jedním slovem –stabiliza

ce. Situace u nás pro ně nadále zůstáváná

ročná, nadále bojují s jazykem i kulturními

odlišnostmi, nicméně stojí na svýchno

hách a vnímají, že teď už je zodpovědnost

za jejich životy na nich.

Pracují, a pokud práci ztratí, samihle

dají novou. Jsou zapojeni do místníchfar

ností a sborů. Mají vybudovány osobní

vazby a kontakty. Děti chodí do škol,teen

ageři studují. Obecně je zapojení dětí

a mládeže velmi povzbudivé – mluví česky,

zapadli a integraci zvládají velmi dobře.

Ve skupině v Českém Těšíně se chystá

svatba, kdy nevěstou je Češka. Radost

máme jak z těch, kteří nacházejí svoje

uplatnění na kvalifikovaných a lépepla

cených místech (IT manažer, lékař), tak

i u profesí řemeslnických (truhláři).

Na druhou stranu, nic z toho není

úplně bez problémů a jak skupina v Praze,

tak i skupina v Českém Těšíně potřebuje

stále intenzivní asistenci. V Praze nadále

spolupracujeme se Suverénním řádem

maltézských rytířů a v Českém Těšíně se

Slezskou diakonií. Pro následující období už

předpokládáme, že budeme finančněpod

porovat jen konkrétní případy (babičku,

která u nás nedosáhla na důchod, čerstvou

maminku...).

Dan Drápal, Nadační fond Generace 21

¡Alfa ve světě roste. Mezinárodní

hnutí kurzů Alfa roste nepřetržitěod své

ho vzniku v roce 1992. Kancelář AlphaIn

ternational vyhodnotila uplynulý rok jako

dobrý, i když ne průlomový. Kurz pořádají

společenství prakticky všech křesťanských

církví ve 170 státech světa. Loni Alfuabsol

vovalo 1,5 milionu lidí, což je oprotipřed

loňsku dvanáctiprocentní nárůst. Alfu loni

na světě zorganizovalo 35 tisíc sborůa far

ností, což byl růst pětiprocentní.Vedou

cí Alpha International si stanovili za cíl, aby

počet sborů a farností, které kurzuspořá

dají, narostl do roku 2022 na 68 tisíc. Počet

mladých, kteří kurz vychodili, narostllo

ni o 24 procent. Alfu ve vězení absolvovalo

na 50 tisíc osob ve výkonu trestu. Že za rok

přibylo 160 tisíc účastníků? Žádný průlom,

takový normální růst.

www.kurzyalfa.cz

¡KS se sešla v Praze. Každoročnícelo

církevní bohoslužby KS se konaly 3. 6.od

poledne v pražském Hotelu Olšanka.Pro

tože to po loňské volbě seniora bylo první

společné setkání, bylo jeho hlavnímbo

dem „předání pochodně“ a žehnánínové

mu seniorovi. S tím souvisela dvě zkrácená

kázání. Promluvil emeritní seniora zakla

datel KS Dan Drápal i novopečenýseni

or Marek Prosner. Ten, v rámcizamyšle

ní nad vůdcovstvím, zmínil tři věci, v nichž

je mu jeho předchůdce vzorem: 1. Když mu

lidé hodili rukavici, nezvedl ji. 2. Má postoj

modlitby: „Modlí se za nás. Jsem za to

vděčný, a prosím, vydrž, Dane, tvojemod

litbypotře

bujeme...“

3. Má dost

naHospo

dinu.

Žehnali

členové Rady

KS a zástupce

Rady CB

Petr Raus,

kterýpře

kvapil tím,

že Marku

Prosnerovi žehnal jako kolega- rozhlasák

z TWR. Součástí shromáždění byla tradičně

Večeře Páně, kterou uváděl děčínský pastor

a člen Rady KS Jan Cvejn. Je to podle něj

„připomenutí smlouvy s Bohem i smlouvy

s církví“. V nabitém programu, kterýmode

roval a na jehož časový průběh dohlížel další

člen rady a pastor KS Praha-Střed Petr Kácha,

zbylo místo i na modlitby, kdy se přítomní

pastoři modlili za potřebné. Překvapivá byla

nízká účast, přibližně 350, ve srovnánís loň

skem asi poloviční.

¡George Verwer: nezvyklé oslavy.

Zakladatel jedné z největšícha nejvlivněj

ších misijních organizací na světěOpera

ce Mobilizace George Verwer oslavíosmde

sátiny nezvyklým způsobem. Napsal, že si

od velkých oslav (např. nedávných„šedesá

tin“ OM) potřebuje vzít dovolenou.„Vždyc

ky pro mě bylo těžké, že jsem s lidmi,kte

ré znám a za většinu z nichž se modlím,

na podobných akcích neměl možnostpro

mluvit,“ uvedl Verwer. V létě proto vlakem

ze svého domova navštíví asi dvacetbrit

ských měst a v určených dnech budev ná

dražních kavárnách k dispozici prosetká

ní s přáteli a známými blízko jejichbyd

lišť. Přestože má narozeniny až 3. 7., začíná

už 2. 7., kdy má narozeniny jeho manželka

Drena. Své vyjížď ky ukončí začátkemsrp

na. Zve lidi na kávu, k popovídánía k to

mu, aby se s ním

společněvyfo

tili. Na každém

z nádraží sezdr

ží od půljedenác

té do sedmive

čer. Své přátele

George Verwer uklidňuje, že to pro něj není

náročné – ve vlaku se cítí pohodlně a často

si i schrupne: „Večery a rána budu většinou

trávit doma s Drenou.“

¡Návštěva jihosúdánskéhobis

kupa. V květnu navštívil ČR arcibiskup

Episkopální církve z jihosúdánského Toritu

bratr Bernard Oringa Balmoi s  manželkou.

Jižní Súdán je nejmladším státem světa

(vznikl 2011),

který si po

dlouhéa krva

vé válcevybo

jovalnezávis

lostna muslim

ském severu.

Má pozoruhodnou historii křesťanských

probuzení. Po dvou letech svobody sev ro

ce 2013 nešťastně propadl do vnitřníchpobr />

5ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 2018

jeho okna, mysleli, že něco dělá... Skutečně něco

dělal – spal dál. Chtěl svému okolí ukázat, že je

pracovitý, a  možná tím jeho okolí tento pocit

skutečně získávalo.

Jenže naše hodnota by měla vycházet z jiných

kořenů, než je práce a to, co jsem skrze prácido

kázal. Práce je pochopitelně pro život důležitá,

ale nemá být tím nejdůležitějším. Moje hodnota

by měla mít zdroj v Bohu, v tom, že mě Bůhne

konečně miluje, nikoli v  tom, že jsem lepší než

druzí, že jsem toho dokázal víc nebo že jsemvý

konnější.

Schopnost odpočívat nás chrání před tím,

aby se nám práce stala bohem. Zároveň nás

sedmý den učí důvěřovat, že i když jeden denja

koby ztratíme, Bůh se o  nás postará. Podobný

princip vidíme např. i u peněz. Když něco dáme

Bohu, důvěřujeme, že nám to nebude chybět,

i když z hlediska ekonomiky je to nesmysl.

Místo faraona zaměstnavatel

Jedno ze zdůvodnění sedmého dne v De

sateru pochází nikoli ze Stvoření, ale z  Egypta.

Hospodin připomíná: V  Egyptě jste byli otroci.

Byli jste otroky nejen faraona, ale byli jste ot

roky i práce. Museli jste dřít neustále, neměli jste

žádný odpočinek. Když nad tím přemýšlím, ří

kám si, že se náš život od  života otroků někdy

moc neliší – místo faraona nastupuje někdy za

městnavatel, někdy pocit zodpovědnosti, někdy

prostě neschopnost odpočívat. Najednou čteme

přikázání o  odpočinku jako  skvělou zvěst – je

možné se zastavit, je třeba si odpočinout! Kdo se

nedokáže zastavit, připomíná otroka.

Když jsem byl mladší, učili jsme se zpívatIn

ternacionálu. Slova této písně jsou: „Ta práce,

matka pokroku, a  s  ní armáda otroků jde hájit

svoji čest.“ Pak následovala slova, kterápřipomí

nala náboženské uctívání: „Buď práci čest!“ To

byl nakonec i pozdrav mezi dělníky – čest práci.

Dnes se podobným věcem smějeme a  kroutíme

nad nimi hlavou, jenže se obávám, zda jsme se

nedostali do podobné situace, a to z vlastní vůle.

Když jsem byl malý kluk, křesťané v  neděli

nechodili ani do  kina. Moje máma říkala, že se

v  neděli nedívali na  televizi, a  babička, že ne

poslouchali rádio. Když jsem byl za  svých mla

dých let např. na chalupě, museli jsme pěšky asi

čtyři kilometry do  sboru a  stejný počet kilome

trů zpátky. Jako dětem se nám to pochopitelně

nelíbilo. Když jsem se ptal rodičů, proč to tak je,

odpověděli mi, že sedmý den patří Pánu Bohu.

V neděli se navíc jedlo nejlepší jídlo v týdnu.

Hodně jsem nad tím musel přemýšleta urči

tou odpověď jsem našel v  knize Elieho Wiesela

„Návrat do  Sighetu“. Jedná se o  krátké povídky

ze  života židovského autora, který se v  nich vy

rovnává s  otázkou nezměrného utrpení svého

a  svého národa. Zaposlouchejte se do  jeho slov

na konci knihy: „Nevím, co bych dal za to,kdy

bych mohl znovu prožít šabat v  mém městečku

kdesi v  Karpatech. Bílé ubrusy, mihotavé pla

meny svícnů, zářící tváře kolem mne, melodický

zpěv dědečka... Tohle vše mi chybí ze všehonej

víc, nenahraditelný pokoj, nezastupitelná zá

dumčivost, kterou šabat v  Sighetu dával svým

dětem – velkým i  malým, mladým a  starým,

chudým i bohatým.“

Já jsem pochopitelně nezažil židovský ša

bat, ale mohl jsem si na tom uvědomit, že i čas

patří Hospodinu a  že Hospodin je důležitější

než zábava, práce, pobíhání někde po  přírodě

a  nevím co ještě. Zároveň, že v  době Nového

zákona si Bůh přeje, aby v  mém životě existo

val řád chránící mě před chaosem, který ničí.

Oním řádem je sedmý den, ve  kterém jak od

počívám, tak se zaměřuji na Boží věci. Svěcení

sedmého dne mě chrání, aby se mi práce ani

zábava nestaly bohem. 

Bc. David Novák, M.Th., je předsedou

Rady Církve bratrské, kazatelem CB

Praha 13-Stodůlky a vyučujícím na ETS.

liticko-kmenových sporů a nyní jev rozvra

tu, postižen hladomorem a masovouemig

rací. Místní církev usiluje o mír a pomáhá

všem bez rozdílu.

Hosté navštívili třináct míst v Čechách,

na Moravě i ve Slezsku: kázali ve sborech,

měli přednášky a besedy, zúčastnili sekon

ference CB, pastorálky KS, mluvili v TV Noe,

Rádiu 7 a Proglasu a měli řadu jednání.

Děkovali českým křesťanůmza potravino

vou pomoc, která dle jejich slovzachrá

nila mnoho životů a přinesla lidem naději.

(Křesťané z ČR dále pomáhají místní církvi

s péčí o sirotky, provozem zdravotníhostře

diska, školy a s holistickou misií. Ve výhledu

je založení biblické školy).

Návštěvu organizoval Spolek pro Jižní

Súdán, na pomoci se podílí organizace

Krmte hladové, Diakonie CB a mnoho sborů

i jednotlivců.

Vít Šmajstrla

¡Na festival United přijedeWor

ship Central. Jedním z magnetůfesti

valu United, který se uskuteční od 23. 8.

do 25. 8. ve Vsetíně, bude britská formace

Worship Central. Hudební dramaturgfesti

valu Marek Moškoř k tomu uvedl: „Jsmerá

di, že můžeme na festivalu představovat

i umělce, kteří u nás nikdy nehráli. Pokud

jste Worship Central ještě neslyšeli, určitě to

napravte, protože rozhodně patří ke špičce

současného uctívání. Chvály na festivalupo

vedou Josh Gauton a Luke Hellebronth,ta

lentovaní hudebníci, kteří patří k mladým

tvářím britského worshipu.”

K dalším zahraničním hudebnímhos

tům patří skupiny Christafari, DivineAttrac

tion, LZ7, Mate.O/TU a Nomad + Natives.

Z česko-slovenských interpretů a kapel se

představí Adonai, BCC Worship, duo Sima

Martausová a Pavel Helan, Jiný rytmus,

Lévi, Safenat Paneach a další.

Důležitou součástí programu festivalu

United jsou semináře. V současné době jich

organizátoři na internetových stránkách

představují okolo dvaceti.

Teoložka a vůdčí osobnost Katolické

charismatické obnovy Kateřina Lachmanová

bude hovořit o obdobích krizí. DitaTargos

zová z AC Element Hradec Králové se bude

věnovat odpuštění, na depresi se zaměří

psycholožka Andrea Jarošová. Profesorteo

logie Pavel Hošek otevře otázku strachu

a boje s ním, na mužskou spiritualitu upře

pozornost předseda Rady CB David Novák.

O obnově poutního místa Neratov přijede

vyprávět místní duchovní správce P. Josef

Suchár. Nevyžádané rady mládeži je název

semináře, který povede

kněz a vysokoškolskýuči

tel P. Marek Orko Vácha.

Promluvu věnovanouvzta

hům a chození bude mít

člen UžV KMS a pastor KS

Mozaika Hradec Králové

Jakub Limr.

United je festival

multižánrový. Projevuje se

to ve škále zastoupených

hudebních stylů a spektru

dalšího programu. Kromě

koncertů a seminářů nabízí workshopy,

službu modliteb a duchovníhoporaden

ství, divadlo, film, dětskou scénu a sporty.

Novinkou letošního ročníku bude klubová

scéna v Domě kultury. V loňském roce akci

navštívilo na 4 500 účastníků.

www.festivalunited.cz

¡Zveme Česko na rande. Už řadu let

zvou kurzy Alfa Česko na večeři. Jdeo jed

nu z nejvýznamnějších českýchdlouhodo

bých evangelizačních iniciativ s podporou

prakticky všech u nás působícíchkřesťan

ských církví (zapojila se do ní společenství

minimálně 12ti z nich). V příštím roce

uspo řádají podobnou celostátní akci kurzy

Manželské večery. „Zveme Českona ran

de“ připravuje kancelář kurzů Alfaa koor

dinátoři manželských večerů Jakuba Dag

mar Güttnerovi.

„Rádi bychom v rámci Týdne manželství

v únoru 2019 nabídli po celé Českérepub

lice síť kurzů Manželské večery pro širokou

veřejnost a podpořili je celostátnípropa

gací“, napsal předseda Rady kurzů Alfa

Miloš Poborský. Organizátoři hledajíkřes

ťanské páry, které by se do akce zapojily

a naučily se kurz pořádat, třeba v malém.

„Manželské večery je možné dělat třeba

i jen pro dva nebo tři páry doma,“ uvedl

Poborský. Pořádání Alfy i Manželských

večerů v ČR koordinuje KMS.

www.manzelskevecery.cz

¡Biblická internetová škola v Brně.

Biblická internetová škola (BIŠB) navazuje

na Biblickou školu Slovo života, kterápůso

bila v Brně v 90. letech, kde studovalo okolo

700 studentů. Škola je úzce spojena sešvéd

ským Word of Life Bible Center (WOLBC).

WOLBC vzniklo před 35 lety a studovalo zde

přes 28 tisíc studentů na mnoha pobočkách

v řadě států světa. Během tříletéhopůsobe

ní se internetového studia zúčastnilo okolo

150 studentů převážně z ČR a SR.

Intenzivní osmiměsíční kurz na BIŠB

je zaměřen na prohloubení znalosti

Písma, na upevnění osobní víry a přípravu

na duchovní službu. Studium probíháon

-line. Ve školním roce 2018–2019 nastu

denty čeká 24 předmětů (např. Skutky

apoštolů, Duch svatý a jeho dary, Kázání

a vyučování, Autorita věřícího, Leadership).

Každý předmět se skládá z 12 video lekcí.

Studium je zakončeno společným misijním

výjezdem a slavnostní graduací.Vyučují

cími jsou misionáři a učitelé Bible působící

po celém světě.

Více na www.bisb.cz

připravil Tomáš Dittrich

Worship Central


ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 20186

N

ikaragua je země krásné přírody, činných

sopek, jediného sladkovodního jezera na

světě, ve kterém žijí žraloci, a přátelských

lidí. Je to také země, ve které již osmým rokem

slouží misionáři Nadačního fondu KMS Zbyněk

a Pavla Klingerovi s dcerou Eliškou. V dubnutohoto roku jsem měl možnost je navštívit.

Klingerovi žijí ve  městě Jinotega v nádherném horském údolí. Je to nejbližší větší město

směrem k  indiánské rezervaci Bosawas. Právě

tam totiž žije jejich cílová skupina – domorodá

komunita indiánů kmene Mayangna. Když se

řekne „indiáni“, nesmíte si ovšem představovat

domorodce v rákosových sukénkách. Tady užcivilizace přece jen pokročila. Zda je to dobré či

špatné, to přenechám k  posouzení jiným. Každopádně indiáni chodí normálně oblečenía nezbytnou součástí výbavy mnohých z nich začíná

být mobil. Většina z  nich je ovšem velmi chudá

a jejich život není jednoduchý. K jídlu majívětšinou jen to, co si sami vypěstují nebo vymění se

sousedy. Jedinou dopravní tepnou je řeka. Ještě

nedávno se po  ní plavili pouze v  jednoduchých

loďkách vydlabaných z  kmene a  poháněných

bidly nebo pádly. V poslední

době je ti bohatší vyměnili

za  větší loďky s  přívěsnými

motory. Ani v  nich ale není

plavba po  peřejnaté řece nikterak jednoduchá a utonutí

není řídkým jevem. K nejbližšímu lékaři je to často

několik dní plavby.

Starým školním

autobusem

Se Zbyňkem jsme se vypravili na  týden

do  komunit na  řece Bocay a  Coco. Doprovázel

nás jeho přítel, domorodý pastor Fanor, který

vede místní společenství ve vesnici Samasca.

Naše výprava začala ještě za  tmy několikahodinovou cestou autobusem. Tak jako všechny

ostatní, i náš byl starý ojetý školní autobusdovezený z USA. Jejich noví majitelé je vylepšípředevším nablýskaným lakem a  spoustou blikajících

světýlek, ve  kterých se tak nějak ztrácí takové

zbytečnosti jako brzdovky. Sedadla jsou stálepůvodní, dimenzovaná pro desetileté děti. Dvadospělí na  nich mají skutečně intenzivní obecenství. Tedy pokud mají to štěstí, že sedí.

Vše je završeno řvoucími reproduktory

s  hudbou. Asi aby nebylo slyšet střídavé úpění

motoru při vyjíždění horských kopců a skřípění

brzd při jejich sjíždění. Ale člověk stejně alespoň

cítí pálící se brzdové obložení. Motorová brzda

nebo dokonce retardér se v  našem stroji nevyskytují. Buď to brzdy a zařazená jednička vydrží,

nebo ne. Nic není v  záloze. Silnice je převážně

taková lepší polní cesta, občas lemovaná proastí. Ale hory okolo jsou krásné.

Odpoledne dorazíme do  města Ayapal.

Tady končí cesta. Ubytujeme se v  místním hotelu, který neodbytně připomíná ten z  pohádky

„Tři veteráni“. Máme pokoj první třídy se dvěma

pryčnami a  dvěma hřebíky v  prkenné zdi. Můžeme se i vysprchovat. Káď na dvoře s hrnečkem

na polévání je k dispozici. Pokoj stojí 70 cordób

na  noc, což je nějakých 50

korun. Za  týden při našem

dalším pobytu už podražil

na  80. Jediná změna, které

jsem si všiml, byly novépřívěsky na  klíčích se svatým

obrázkem. Ale možná to

paní hoteliérka brala taknějak odhadem.

Dost lidí je tunegramotných nebo ne úplněgramotných. Několikrát během našeho pobytu se nám stalo, že

nám v  obchodu nebo v restauraci vrátili víc peněz,

než měli. A  nikdy se nikdo

nenechal přesvědčit, že je

to špatně. Ono celé místní

hospodářství funguje tak nějak odhadem.Zapomněl jsem napsat, že je tu socialismus.

Ráno nasedáme na  Fanorovu loď a vyplouváme po  řece Bocay. Fanor patří k  šťastlivcům

s  přívěsným motorem, takže nám nehrozí bidlování. Ale stejně je plavba někdy dost dramatická a jako starý vodák musím ocenit šikovnost

místních lidí. Kolem řeky je krásná příroda. Pro

botaniky: banánovníky, mangovníky, kokosové

palmy a asi sto dalších druhů, které neznám. Pro

zoology: ryby, želvy, krokodýli, leguáni, koně,

krávy, tukani, papoušci, supi, kolibříci, barevní

motýli a asi sto dalších druhů, které neznám.Podél řeky občas potkáváme domy ze dřeva sestřechou z palmových listů.

U jednoho z nich, kde bydlí Fanorovi přátelé,

zastavujeme. Je tu vidět velká chudoba, ale také

pohostinnost. Dostáváme to nejlepší, co mohou

nabídnout. A naše krátká návštěva končí něčím,

co bude pravidlem prakticky všude, kam přijedeme. Jeden z  obyvatel nás požádá o  modlitby

za uzdravení. Trpí zřejmě rakovinou a vypadá už

hodně špatně. Vkládáme na něj ruce a po krátké

modlitbě odjíždíme. Při příští návštěvě se uvidí,

jestli se uzdravil, nebo umřel. Nechci být cynický, ale tak to tu prostě je. Jako v  tom autobusu. Nic jiného není v záloze.

Zemřít mezi svými

Přenocujeme u  dalších křesťanů v  rodině

muže jménem Rosalio. Celá rodina je opět velmi

chudá a  opět velmi pohostinná. Rosalio má

pro svou rodinu k  dispozici tři dřevěné domky.

Michal Klesnil

reportáž

Na řece Bocay

Návštěva u českých misionářů

Zbyněk, Eliška a Pavla Klingerovi

Autor na lodi

foto k článku autor

Muž, který odejel zemřít domů


7ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 2018

V  jednom se spí, v  druhém se vaří a  ve  třetím

je modlitebna. Příští den před odjezdem nás

zve na  domácí bohoslužbu. Kromě rodiny se jí

účastní též větší množství domácích zvířátek

včetně prasátka. V  polovině musí být shromáždění krátce přerušeno, protože na  drůbež před

domem podnikl nálet orel. A  před odjezdem se

samozřejmě modlíme za několik nemocných.

Odpoledne přijíždíme do Fanorova domu, kde

budeme přespávat příštích několik dní. V  domě

funguje to, co už v  Evropě prakticky neznáme –

společné soužití několika generací celé širší rodiny. To ale nejsou jediní obyvatelé. Fanorova

manželka Elida má totiž velké pomazáník modlitbám za uzdravení. Zbyněk říká, že podle jehoodhadu tak 50 procent lidí, za které se s Elidoumodlil, dalo zpětnou vazbu, že byli uzdraveni. A  to je

něco, o čem se na řece dobře ví. Takže jen během

prvního dne dorazily na loďkách dvě výpravynemocných, od dětí až po starce, s prosbouo modlitby. To se opakovalo i  v  dalších dnech. Elida,

a v tomto případě i Zbyněk, se za všechny příchozí

ochotně modlí se vzkládáním rukou. Mnozípadnou pod mocí Ducha, z  některých vycházejí démoni. Tím to ale nekončí. Fanor s Elidou pronemocné otevřeli svůj dům, a  dokonce část přistavěli, aby tam potřební mohli zůstat i po delší čas.

Během našeho pobytu tam takto přebývali těžce

nemocný starší muž a  žena. O  ženě mi Pavla

po našem návratu napsala, že se nakonec zázračně

uzdravila a že na základě toho uvěřilo v Ježíše šest

členů její rodiny. Mužův příběh byl jiný.

V  noci mě vzbudil hlasitý zpěv a  modlitby.

Když jsem se šel podívat, co se děje, uviděl jsem

nemocného muže obklopeného mnoha dalšími příslušníky jeho komunity. Dozvěděl jsem

se, že muž cítí, že umírá, a tihle všichni jejpomůžou dopravit zpátky do jeho vesnice, abyzemřel mezi svými. Naložili jej do loďky a odvezli

domů. A já jsem se nemohl ubránit srovnávání.

U  nás doma v  Evropě je smrt podstatně méně

společenským jevem. Dožíváme se daleko vyššího průměrného věku, máme mnohem snadnější život a  daleko lepší a  dostupnější lékařskou péči. Mnozí ale umírají osamělí a vzdálení

od  Boha. Na  tomto místě je smrt daleko běžnější. Je ale také daleko běžnější, že člověk odchází z  pozemského života smířený s  Bohem

a obklopený svou rodinou.

Malý tatínek, nebo Ježíš?

Navštívili jsme ještě několik dalších komunit,

modlili jsme se za  mnoho dalších nemocných

a  některým jsme mohli požehnat i  finančně.

Na jedné farmě na nikaragujsko-honduraskéhranici jsme dostali jako dárek velké kusy čerstvého

kravského sýra. Ve  dvou komunitách jsme také

s  hrdostí uviděli kostelíky Moravské církve (tj.

Jednoty bratrské), která kdysi

přinesla do  Nikaraguy evangelium. Zbyněk byl na  řece narosto šťastný a  ve  svém živlu.

Pavla zatím doma, kromě péče

o  Elišku, připravovala další

součást jejich misie. Ve spoluráci s  Elidou Klingerovi průběžně nahrávají v  dvojjazyčné

španělsko-mayangna verzi

lekce biblických základů. Během několika měsíců je chtějí

začít distribuovat po  jednotlivých komunitách, nahrané

na  speciálních odolných přehrávačích se solární baterií.Slibují si od  toho, že i  mnozí negramotní domorodci získají

biblické základy a  zbaví se některých herezí. Jako největší

problém Zbyněk s  Pavlou vnímají to, že indiáni vůbecnepoužívají ve  svém jazyce jméno

Ježíš a  namísto toho jej opisují slovy „papang mini“ neboli

„malý tatínek“.

Po  návratu z  řeky strávíme

ještě několik dní u  Klingerů

doma. Mají spoustu neformálních kontaktů s  místními

lidmi, kterým přirozeně svědčí

o  Kristu. Pavle se otevřelo

velké pole působnosti zejména

mezi maminkami dětí ze školy,

kam Eliška začala chodit. Zároveň ale spousta věcí nenívůbec jednoduchá. I po osmi letech často narážejí

na  kulturní bariéry, které se těžce překonávají.

Navíc v  Nikaragui právě začaly protivládní neokoje, které se z hlavního města postupněpřelily až sem. A  tak každý den potkáváme provládní průvody, do  kterých jsou povinně nakomandovaní všichni státní zaměstnanci,

i protivládní demonstranty. V době, kdypo návratu domů píšu tenhle článek, se situace stále

zhoršuje. V  Jinoteze dochází benzín, potraviny

i pitná voda. Po celé zemi jsou desítky mrtvých.

A uprostřed toho všeho se naši misionáři snaží

být solí a světlem. Mysleme na ně.

Ing. Michal Klesnil je ředitelem Nadačního

fondu KMS a Nadačního fondu překladu

Bible. Je členem KS Praha.

Službu Klingerových můžete podpořit dle údajů na stránce

Nadačního fondu KMS.

„ Irsko povolí potraty

Irové koncem května v referendu

odhlasovali zrušení zákazuumělých potratů. Pro legalizaci bylo

66,4 % , volební účast dosáhlarekordních 64,13 %. Premiér uvedl,

že chce zákon prosadit do konceroku. Interrupce byly v Irsku povoleny

jen při ohrožení života matky.Nyní bude možné těhotenství ukončit

bez uvedení důvodu do 12. týdne.

Legalizace potratů je jednou

z mnoha změn, která sev posledních cca 25 letech v Irsku odehrála.

V roce 1993 Irskodekriminalizovalo homosexualitu, o dva rokypozději povolilo rozvody. Před třemi

lety se drtivá většina lidív referendu vyslovila pro uzákonění sňatků

gayů a lesbiček. Loni se premiérem

stal homosexuál a poloviční Ind

Leo Varadkar. Z chudé katolické

země se stala země ekonomicky

prosperující a liberální.

Britská premiérka TheresaMayová nyní čelí tlaku, aby umožnila

legalizaci interrupcí takév Severním Irsku. To je jedinou částí

Velké Británie, kde se interrupce

provádějí pouze v případěohrožení života matky. Ačkoli by návrh

v parlamentu zřejmě podporu měl,

Mayová váhá. Riskuje totiž, že by

kvůli sporu o interrupci mohla

přijít o podporu severoirskéDemokratické unionistické strany, kterou

nutně potřebuje pro udržení své

menšinové vlády.

iDnes.cz, Křesťan dnes

zprávy

„

Nepokoje v Nikaragui, které byly původně reakcí na plánovanoupenzijní reformu, se v následujících týdnech (tj. v květnu a červnu) dále vyhrotily.

V ulicích měst vyrostly barikády a po celé zemi se konaly masové demonstrace.

Účastníci protestů byli opakovaně napadáni provládními ozbrojenými gangy

a vládní síly manifestující brutálně rozháněly. Neustále přibývalo zraněných

a zabitých, včetně mládeže a dětí. Pokus katolické církve o zprostředkování rozhovorů mezi vládou a opozicí selhal.

Klingerovi se rozhodli, že Pavla s Eliškou zemi na čas opustí. Prosí o modlitby za ochranu a bezpečnost celé

rodiny, za ukončení represí a násilí a za pokoj v Nikaragui. (red)

foto k článku autor

Zbyněk a Elida se modlí za nemocné

Přijela nová výprava nemocných




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist