načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život víry 2018/2 - KMS

Život víry 2018/2
-12%
sleva

Elektronická kniha: Život víry 2018/2
Autor:

Život víry – rozmanité stránky církve.
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V únorovém čísle najdete: 

* ... (celý popis)

Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  25 Kč 22
+
-
0,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KMS – Křesťanská misijní společnost
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 36
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-7429-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život víry – rozmanité stránky církve.
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V únorovém čísle najdete: 

* reportáž: „Tyhle kulky jsem za tebe schytal já...“
- životní příběh osobitého amerického evangelisty Todda Whitea – bývalého dezertéra, rváče a narkomana

* rozhovor – Alexander Barkóci: Půjdu za lidmi třeba až před brány pekla
- Známý slovenský evangelista vypráví o vysvobození z moci okultismu, o počátcích kazatelské služby, plačícím estébákovi, naplnění Duchem či exorcismu. A také o vyslyšených modlitbách a zázracích uzdravení...

* téma: Kaplani nejen za mřížemi
- Jak vypadá práce vězeňských kaplanů? Co je povzbuzuje a na co si musejí dávat pozor? Mají odsouzení o jejich službu zájem? Jak jim může pomoci místní církev? O tom všem píšou např. Blažej Pelán, Jan Kočnar, Květoslava Jakubalová, Jana Matulíková nebo Robert Čovan.
+ příběhy odsouzených, kteří se ve vězení stali křesťany a jejich život se zásadně změnil
+ přehled organizací působících mezi vězni

+ rozhovor s vojenským kaplanem Mojmírem Blažkem nejen o jeho misích v Afghánistánu a v bývalé Jugoslávii: „Už jsem se v duchu loučil se svými blízkými...“

* z historie
- virtuální rozhovor s Jonathahem Edwardsem, vědcem, filozofem a kazatelem Velkého probuzení

+ úvodník Johany Ondráčkové: Jak se v církvi chováme k teenagerům?
+ editorial Tomáše Dittricha: Cesta k zázraku – dravě, nebo inkognito?
+ ptáme se lékaře: Je potřeba jíst vitaminy v tabletách? (V. Šmajstrla)
+ kreslený vtip Pavla Bosmana
+ zprávy ze života církve u nás i v zahraničí (Čínští křesťané stále čekají na azyl v ČR; Sbližování evangelikálů s katolíky?; Zemřel Jiří Dedecius; O Vánocích zemřely desítky křesťanů aj.)
+ recenze knihy „Bůh Otec“ od Davea Pattyho (D. Drápal)
+ oznámení o chystaných křesťanských akcích
+ témata k přímluvným modlitbám
+ fejeton Pavla Bosmana na zadní obálce

V případě zájmu si toto číslo časopisu v tištěné podobě můžete zakoupit zde:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2018-2

Další informace včetně předplatného:
web: http://www.zivotviry.cz
(včetně objednávkového formuláře on-line)
facebook: www.facebook.com/zivotviry
tel. 284 841 922
e-mail: predplatne@zivotviry.cz

Život víry je nejrozšířenější protestantský křesťanský měsíčník v našich zemích. Mezi několik tisíc jeho čtenářů patří členové naprosté většiny českých a slovenských církví a společenství.
Přináší informace o dění v křesťanských církvích i mimo ně, analýzy a komentáře k aktuálním tématům, rozhovory, recenze, čtenářské příběhy, fejetony, humor atd.
Součástí každého vydání je i bohatý informační servis o chystaných akcích (Kalendář křesťanských akcí najdete i na našich webových stránkách – http://kalendar.zivotviry.cz). 

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Proměna

společnosti

evangeliem

Alexander

Barkóci:

Půjdu třeba

až před

brány pekla

45 Kč / 1,90 €

ŽIVOT VÍRY

2

2018

Jak se chováme

k teenagerům?

úvodník

J. Ondráčkové /4

Todd White

Dezertér,

narkoman,

evangelista / 6

Ahmedovy slzy

téma: Kaplani

za mřížemi / 8


ŽIVOT VÍRY  únor 20182

co najdete v tomto čísle

foto na titulní straně: Život víry – Tomáš Coufal; na této straně:

(6) Vimeo.com

(8) Život víry – Tomáš Coufal

(12) Mafra – Ladislav Němec

(18) archiv J. Blažka

8

rozhovor:

Alexander

Barkóci

Vysvobození z okultismu,

plačící estébák, uzdravování...

6

„Vyhrožoval jsem

partnerce,

že ji zabiju“

příběh Todda Whitea

12

téma:

Zamřížovaná mise

Co prožívají vězeňští kaplani?

úvodník

4 „Okamžitě se jdi přezout!“ Johana Ondráčková

reportáž

6 „Tyhle kulky jsem za tebe schytal já...“ Lucie Vlasáková

rozhovor

8 Půjdu za lidmi třeba až před brány pekla Alexander Barkóci

téma: Kaplani nejen za mřížemi

12 Mise za vysokými zdmi Blažej Pelán

12 Pomoc na cestě k samostatnosti anketa

15 Vyslyšené modlitby, přátelství

i manipulace Jan Kočnar

16 Vězeňskou kaplankou na pár hodin Eva Malá

18 Už jsem se v duchu loučil

se svými blízkými... Jan Blažek

můj příběh

20 Otevřít zabouchnuté dveře Jan Drahoš

21 Prosil jsem Satana, ať si vezme můj život Martin Č.

z historie

22 Měli by se divit, že už dávno nejsou v pekle Jonathan Edwards,

Jaroslav Pleva

recenze

24 Cesta k Božímu srdci Dan Drápal

připravujeme

 Pavel Raus: Strach

 Je strach hříchem? Odkud pochází? Jaké má následky?

 Jak s ním bojovat?

 rozhovor s Jiřím Drejnarem

 o komunistech, ztrátě manželky a překládání Bible

 Dave Patty: Je Bůh dobrý? Opravdu vždycky?

 Dan Drápal: Ohlédnutí za prezidentskými volbami

18

Z Afghánistánu

jsem se vrátil

jako jiný člověk

vzpomíná vojenský kaplan Jan Blažek


3ŽIVOT VÍRY  únor 2018 3

Proměna společnosti evangeliem

ročník 29 / únor 2018

cena 45 Kč / 1,90 €

Život víry je měsíčníkem vydávaným

Křesťanskou misijní společností (KMS),

která sdružuje různá křesťanská

společenství, organizace a jednotlivce.

KMS slouží k vzájemnému dorozumění

křesťanských pracovníků, kteří

usilují o misii a o jednotu křesťanů

ve světle Písma. Chce napomáhat

k duchovnímu růstu a vzdělávání

křesťanů a místních sborů.

KMS chce sloužit Božímu lidu.

Snaží se o prohloubení vztahů mezi

křesťany a usiluje o probuzení.

Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Coufal

Redakce: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Lucie Vlasáková, DiS.

Redakční rada: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Ing. Lubomír Ondráček, Mgr. Jiří Unger,

Ing. arch. Kateřina Hodecová

Sazba a grafická úprava: Ondřej Pumr

Korektury: Lucie Vlasáková, DiS., Zdenka Brázdilová

Výtvarná spolupráce: Pavel Bosman

Tisk: Grafotechna Plus, s. r. o.

Redakce a administrace

KMS – Život víry, Primátorská 41, 180 00 Praha 8

tel.: 284 841 922, fax: 284 841 923

e-mail: redakce@zivotviry.cz, web: www.zivotviry.cz

Předplatné

objednávejte pomocí výše uvedených kontaktů

nebo na e-mailu predplatne@zivotviry.cz.

Půlroční (250 Kč) či roční předplatné (499 Kč) lze

zahájit kterýmkoli měsícem roku. Bližší informace

(mj. kompletní ceník včetně množstevních slev)

najdete na www.zivotviry.cz, odkud lze časopis

také pomocí on-line formuláře objednat.

Informace na vyžádání zašleme i poštou.

Předplatné, distribuce a reklamace na Slovensku:

Kníhkupectvo Jonatán,

Legionárska 2, 811 07 Bratislava

tel. 02/555 63 040, e-mail: jonatan@vbh.sk

http://obchod.mrp.sk/vbh

Distribuce pro zrakově postižené elektronicky:

Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1

tel.: 222 316 306, e-mail: szp@diakonie.cz

Vydavatel: KMS, IČ 539 147

Registrováno: MK ČR E 6094, ISSN 1210-43-45

Za obsah podepsaných článků odpovídají autoři.

Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky krátit.

Snažíme se publikovat původní texty. Pokud články,

které nám posíláte, chcete zveřejnit i jinde,

prosíme, abyste nás o tom informovali.

© Život víry – všechna práva vyhrazena.

Přetiskování článků či jejich delších částí bez

písemného svolení redakce se zapovídá, přetiskování

kratších částí (do jednoho odstavce) možno pouze

s uvedením přesné citace (včetně ročníku, názvu

článku a strany). Jednotlivé články možno šířit

prostřednictvím xerokopií, pouze zdarma.

Uzávěrka řádkové i plošné inzerce

je druhého dne předchozího měsíce.

Později zadané inzeráty zařadíme dle možností,

s 50% příplatkem.

Redakce si vyhrazuje právo inzerát odmítnout.

Seznamovací a fundraisingové inzeráty

nezveřejňujeme.

Podmínky inzerce: http://inzerce.zivotviry.cz

Číslo vychází koncem předchozího měsíce

a je distribuováno během první poloviny měsíce.

upoutalo Tě někdy, že jako jediný z Ježí

šem uzdravených lidí je v evangeliích jme

nován Bartimaios z Jericha? Nemohu

Ti s jistotou povědět proč, ale uvědomil

jsem si, co by nám v tomto pátrání mohlo

pomoci. Šimon z Kyrény, který byl při

nucen, aby Ježíšovi cestou na popraviště

pomáhal nést kříž, je jmenován ve třech

evangeliích, jeho synové Alexander a Rufus

však zase jen u Marka – podobně jako Bar

timaios. Vysvětluji si to tím, že adresáti

Markova textu tyto tři osoby znali a Marek

je zmiňuje, aby svému vyprávění dodal ještě

větší autenticitu.

Kde mohli lidé znát všechny tyto tři

osoby? Dost možná to byli členové sboru

v Jeruzalémě pár let po Kristově vzkříšení.

Pokud tomu tak náhodou bylo, přijímali

tento Markem popsaný příběh o zázraku

jinak než my: Uzdraveného chlapíka znali,

někteří se s ním kamarádili (jeruzalémský

sbor měl patrně na 10 000 členů, tak ho

mnozí pochopitelně znali jen od vidění).

Myslím, že z Markova líčení mohli vní

mat i Bartimaiovu povahu, jak se projevo

vala při osobních kontaktech. Byl živelnou

osobností, do věcí šel po hlavě. Když tušil,

že Ježíš je někde blízko, začal křičet. Možná

Marek psal podle toho, jak si to pamatoval

(je docela pravděpodobné, že byl tenkrát při

tom), ale možná to dal dohromady podle

svědectví, které Bartimaios ve sboru občas

říkal. Dovedu si představit, jak písemně

po paměti zpracovávám příběh jednoho

mladého muže z našeho společenství, který

se občas nebojí postavit se před shromáž

dění a povědět do mikrofonu, jak uvěřil.

Bartimaios křičel, mnozí mu přísně

domlouvali, aby zmlkl, ale on křičel o to

víc: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade

mnou!!!“ Ježíš se zastavil a dal si ho přivést.

Marek popisuje, jak mu lidé řekli: „Vzchop

se, vstaň, volá tě!“ To, že ho lidé okřikovali,

mohl zaznamenat i nezúčastněný pozoro

vatel, ale zdá se mi, že povzbuzování okol

ními lidmi, že ho Ježíš volá, se do Bible

dostalo na základě osobního Bartimaiova

prožitku. Pro Bartimaia byla vstřícnost lidí,

co stáli v davu blízko něj, úlevou, něčím

významným, zatímco vnější pozorovatel by

to spíše pominul. U jiných evangelistů tento

motiv chybí, podobně jako Bartimaiovo

jméno (Mt 20, L 18).

To, že odhodil plášť a vyskočil, nebylo

patrně součástí Bartimaiova svědectví –

celou bytostí se do té míry zaměřil na

setkání s Ježíšem, že si to, co dělal, ani

neuvědomoval. O jeho spěchu píše zas

jen Marek. Bartimaiova horlivost se tak

díky němu dostala do Bible. Ježíš uzdravil

i některé ne zrovna činorodé lidi, zvláště

ochrnutého u rybníku Bethesda, který ho

pak dokonce udal. Můžeme nad tím pře

mýšlet, zda je cílevědomá horlivá touha pri

mární cestou k zázraku.

Bartimaiova horlivost zrcadlila jeho

víru. Víra někoho jiného, třeba méně spon

tánního, by se ukázala jinak, ale taky by se

projevila. Dáma trpící krvácením přistou

pila nenápadně zezadu a dotkla se Ježí

šova pláště. O hlasových projevech nebylo

ani řeči. Nicméně ji to stálo hodně: Věděla,

že se proviňuje proti Zákonu a že riskuje,

že ji někdo pozná a usvědčí (což také Ježíš

vlastně udělal).

Víra je něco nádherného. Nedá se nafil

movat. Její projevy nelze předvídat. Je poka

ždé jiná, hledá si vlastní cestu a dosáhne

až k zázraku. Bartimaia i nejmenovanou

ženu s krvotokem vyznamenal Ježíš stejně.

Pomohl jim on, ale oběma řekl, že je uzdra

vila jejich víra.

Jaké poselství přináší zpráva o Bar

timaiově dravosti nám osobně? Mentor

sky se ovšem dá zneužít a zjednodušit. Je

možné ve druhých vzbuzovat pocit viny, že

nemají víru, a často to by to třeba mohla

být pravda. Říkám si, že bych rád získal

Bartimaiovu horlivost. Ale jak? Tím, že

budu křičet, až kolem půjde nějaký evange

lista? Bartimaios se o nic nesnažil. Přesně

věděl, co chce: vidět. Svět jeho touhy, který

s náboženstvím neměl mnoho společného,

se potkal s Ježíšovou vstřícností, láskou,

bytostným nastavením dávat, pomáhat,

zachraňovat.

Bartimaios si na nic nehrál. Jako slepý

žebrák se držel při zemi. To je dobrá

výchozí pozice pro setkání s Králem, který

vyučoval o blahoslavenstvích, a nezdá se mi

nedosažitelná ani dnes. Bartimaios křičel,

protože o Ježíši věděl něco podstatného – že

nezištně pomáhá a že dělá zázraky. Pro to,

abychom měli tuhle víru, potřebujeme znát

Ježíše. K tomu je nám k dispozici Bible.

Úvahy o tom, kam Bartimaios chodil

do sboru a proč o něm Marek napsal víc

než ostatní, nevydávám za nic prokáza

ného. Je to pokus podívat se na evangelia

osobně, přičemž spolu s menšinou součas

ných biblistů, ale z dobrých důvodů před

pokládám, že vznikla nedlouho po letni

cích a že byla původně napsána hebrej

sky. Jako novinář mám navíc výhodu

netradičního úhlu pohledu...

Milý čtenáři,

Cesta k zázraku:

dravě, nebo

inkognito?

editorial


ŽIVOT VÍRY  únor 20184

úvodník

krátce

V

yrostla jsem v církvi. Patřím mezi pamětníky

našeho sboru. Zatímco o generaci starší bra

tři a sestry vzpomínají na „Maniny“ (sbor

ČCE v Praze-Holešovicích, dnešní KS Praha –

pozn. red.) jako na místo Boží přítomnosti, kde

se uprostřed totality neohroženě projevoval svatý

Duch a usvědčoval hříšníky, já si odtamtud vyba

vuju panenku Kristýnku, její kolébku a židle. Ka

ždý máme něco, svůj příběh, svou duchovní histo

rii, své duchovní dětství, dospívání a dospělost.

Jeden z  důvodů, proč jsem v  dospívání pře­

stoupila do  jiného společenství (v  rámci našeho

sboru), bylo, že jsem ve  svém domovském spo­

lečenství nikdy nepřestala být dítětem. Bratři

v Kristu ve věku mých rodičů mě i v mých 16 le­

tech zdravili v  neděli pohlazením, a  když jsem

s kamarádkou vedla nedělku, chodily si tam pro

jistotu sednout i maminky dětí, které jsme vedly.

Nikdy jsme vlastně nepochopily proč. Služebně

jsme v  týmu vedoucích pravděpodobně ani ne­

byly nejmladší... Nakonec jsem v  nedělce slou­

žit přestala, připadala jsem si tam jako v  zoo.

Ne proto, že bych musela krotit dravou smečku

dětí, naopak, s dětmi nám to klapalo báječně. To

já jsem si připadala jako cvičená opice, kterou

chodí okukovat skupina maminek.

Ve  společenství, do  kterého jsem přestou­

pila, byla v tomto ohledu situace lepší. Sice mě

většina lidí znala odmalička, ale delší dobu jsme

nebyli v  intenzivnějším kontaktu, takže jsem

pro ně nebyla sedmnáctileté dítě, ale sedmnác­

tiletý člověk.

Do  života společenství jsem se zapojila

rychle. Našla jsem si tam službu a účastnila jsem

se společných akcí. Každé léto jezdíme na  spo­

lečnou dovolenou. Když mi bylo sedmnáct, byli

jsme kousek od  Řípu. Seděli jsme jednou večer

kolem stolu, povídali jsme si a jeden starší bratr

mi dal loknout piva. Nevím, jak se to tehdy táta

dozvěděl (asi jsem mu to řekla sama, jsem tro­

chu kecka), ale neuvěřitelně ho to popudilo

a  milému bratrovi velmi výrazně a  jednoznačně

vysvětlil, že něco takového by si opravdu neměl

dovolovat. (Později se ukázalo, že si táta myslel,

že mi ten bratr dovolil vypít celý půllitr, ale to na

věci z mého pohledu tolik nemění.)

Kromě této historky ale rodiče vždy v případě

potřeby zdůrazňovali, že jsem originál a mám za

svůj život zodpovědnost sama. Táta je v křesťan­

ských kruzích poměrně známý, takže se mi stá­

valo, že mě na chodbě na křesťanských akcích

zastavovali lidé, které jsem neznala, a  vykládali

mi, jak jsem byla roztomilá, když jsem byla v ko­

čárku. Žádný teenager neslyší rád, že pěkně vy­

rostl, má růžové tvářičky a že byl roztomiloučké

miminko. Od  vlastní babičky se to ještě snese,

ale od cizích lidí? Časem jsem se naučila zvlá­

dat to s úsměvem, poděkováním a zdvořilým, ale

¡Čínští žadatelé o azyl stále če­

kají. Jedna z nich – žena říkající si „An

na“ – poskytla před Vánocemi rozhovor

Českému rozhlasu. „Česko jsem si zamilo

vala, do kostela tu chodím beze strachu.

Ale hluboko v srdci mám bezmoc, če

kám už 26 měsíců a bojím se, že mě po

šlou zpět do Číny,“ prozradila. V ČR žádá

o politický azyl z důvodu náboženského

pronásledování. „Někdy mám skutečně

strach. Zaprvé z toho, že vláda mě mů

že dostat zpátky na základě vymyšle

ných pomluv nebo nějakými diplomatic

kými prostředky, nevím. Mám strach, že

moje žádost bude zamítnuta. Když nezís

kám azyl, pošlou mě zpět do Číny a tam

mi hrozí věznění, mučení, dokonce smrt,“

tvrdí dále v rozhovoru, který publikoval

server iRozhlas.cz.

Kvůli odposlouchávání telefonů a kont

role internetu nemůže prý ani navázat kon

takt se svou rodinou. Čínský stát podle ní

proti křesťanům tvrdě zasahuje: „Dokonce

i když zpívám modlitby a chvalozpěvy ve

vlastním domě, mne zavřou, pokud mne

při tom odhalí.“

Podezření, že v této záležitosti dochá

zí k neodůvodněným průtahům, pojala na

základě informa

cí z médií už i ve

řejná ochrán

kyně práv Anna

Šabatová a za

hájila řízení. „Po

kud ministerstvo

nevysvětlí důvo

dy průtahů, kte

ré jsou už opravdu velmi závažné, a nepři

jme opatření k nápravě, tak už je na mís

tě veřejná sankce. Nemám žádný nástroj

k přinucení, ale mohu věc zveřejnit a mo

hu se obrátit na vládu,“ sdělila v prosinci

Českému rozhlasu. Podle ombudsmanky se

problém týká přibližně 70 žadatelů. 

¡Zemřel nestor českého vysílání

TWR Jiří Dedecius. Narodil se v létě ro

ku 1939, vystudoval střední elektrotech

nickou školu v Brně, kde v baptistickém

sboru také uvěřil a byl pokřtěn. Pracoval

jako vývojář televizí v Tesle v Pardubicích,

poté v podniku Metra Blansko. S man

želkou Ludmilou měl syna Petra a dce

ru Hanu.

Začátkem 70. let Jiřího jeden pří

tel upozornil na to, že by jako člověk

znalý techniky měl své obdarování vyu

žít ve službě Bohu. Podařilo se mu pořídit

tehdy stěží dostupné záznamové přístroje

a začal nahrávat na křesťanských setkáních

a konferencích hudbu i slovo. O pořízené

nahrávky měli zájem lidé z celé repub

liky. Odtud byl už jen krůček k tomu, aby

se pořízené nahrávky dostaly přes hranice

do Monte Carla, kde sídlila česká redakce

TWR. Jiří posílal do Monaka nahrávky,

z ciziny k Dedeciusovým pro změnu prou

dila křesťanská literatura, kterou pomáhali

distribuovat.

„Jelikož to bylo v době totality, využí

valy se k tomu různé kontakty zahraničních

návštěv. Tehdy jako rodina zažívali mnohé

zázraky a mimořádnou Boží ochranu.

Jiří byl několikrát vyslýchán příslušníky

StB,“ uvedl ve svém smutečním projevu

na Dedeciusově pohřbu kazatel BJB Brno

Pavel Coufal.

Aby byli blíž svému domovskému

sboru, přestěhovali se Dedeciusovi poz

ději do Brna, kde koupili rodinný dům

a kde práce pro TWR pokračovala ve vět

ším rozsahu.

„Jiří byl svým způsobem zakladatelem

dnešní úspěšně fungující rozhlasové misie

TWR u nás. V 70. letech minulého století

využívali mnozí křesťané po celé republice

amatérskou zvukovou natáčecí techniku

k evangelizačním účelům, ale Jiří Dede

cius jako první dal této práci odborný ráz,“

vzpomíná Dedeciusova dlouholetá spolu

pracovnice Marie Frydrychová, která o jeho

životě napsala knihu Střežené město.

„Kromě technické odbornosti, odpovída

jící dané době, se Dedeciusovi vždy vyzna

čovali hlubokou vírou v Boží slovo a sílu

modlitby. Modlitbou u Dedeciusů každé

natáčení začínalo, končilo a často ho mod

litba přerušovala i uprostřed,“ dodává

Frydrychová.

Jiří Dedecius zemřel 17. prosince 2017

ve věku 78 let.

¡

Evangelikálové se sbližují s kato­

líky? Delegáti Světové evangelikální ali

ance (WEA) se 14. 12. 2017 ve Vatikánu se

tkali s papežem Františkem. Podle němec

kého teologa Thomase Schirrmachera se

zde jednalo o papežově návrhu na „vytvo

ření stálého výboru, který by koordinoval

společnou práci a rozhovory“. WEA se již

mnoho let snaží o dialog s římskokatolic

kou církví a zkoumá oblasti společného zá

jmu, zejména potenciál spolupráce v mo

rálních a sociálních otázkách. To se však

nelíbí některým členským organizacím,

především z tradičně katolických zemí.

Evangelikálové z Itálie, Španělska

a Malty nedávno v otevřeném dopise před

sbližováním WEA s římskokatolickou církví

a Světovou radou církví varovali. Nevadí jim

spolupracovat v oblasti sociálních a etic

kých otázek, ale odmítají jednotu, která

není založena na společném chápání evan

gelia. Podle nich se WEA údajně chystá

podepsat s katolíky a Světovou radou církví

prohlášení o jednotě. „Jsme zmateni tím,

co se děje. Vidíme radikální změnu, která

probíhá bez jakékoliv komunikace, dis

kuse, dalších informací nebo hlasování,“

píše se ve čtrnáctistránkovém dokumentu.

Dokonce v něm varují, že tento posun

může být začátkem konce WEA jako tra

diční evangelikální sítě. Generální tajemník

WEA, biskup Efraim Tendero, ale plánování

jakékoli podobné dohody popřel.

(Christian Today, Křesťan Dnes, Evan

gelical Focus)

¡Lze najít společnou řeč? Společné

prohlášení s Papežskou radou pro jednotu

křesťanů podepsala 31. 11. 2017 Světová

luterská federace, a to při příležitosti 500.

výročí reformace. Katolíci a luteráni v tom

to prohlášení deklarují především vděčnost

za duchovní a teologické dary, které refor

mace křesťanství přinesla. Také v něm vy

zývají ke znovunalezení a vyzdvižení vše

ho, co mají obě linie společné, a  vyjadřují

přesvědčení, že jednotících prvků je mezi

nimi mnohem více než rozdílností. Doku

Johana Ondráčková

„Okamžitě se jdi přezout!“

Jak se v církvi chováme k teenagerům?


5ŽIVOT VÍRY  únor 2018

důrazným „Bohužel si vás vůbec nepamatuju“.

Táta mě naučil, že být v  takové chvíli uctivá je

svým způsobem služba lidem.

Měla jsem poslechnout?

Ještě bych ráda vyprávěla jeden příběh ze

sborové dovolené. Stal se, když mi bylo asi dva­

cet čtyři. Ten den jsme se chystali na  společný

celodenní výlet. Byli jsme v  Jizerských horách,

takže nás čekala spousta kopců nahoru i  dolů.

Předpověď hlásila přes 30 °C, a  když se blí­

žilo 9:00, kdy jsme měli sraz před hlavní budo­

vou, o  správnosti předpovědi nebylo pochyb.

Když je horko, tak je horko, takže jsem si vzala

sportovní sandály a  pohodlné šaty, které už se

mnou absolvovaly nejeden výšlap. Do  lehké

plátěné tašky jsem si sbalila vodu, jídlo a  něco

lehkého přes sebe, kdyby přece jen byla na  vy­

hlídce zima. Nic jiného přece nebudu potře­

bovat. Takto jsem dorazila na místo srazu. Za­

tímco jsem se zdravila s  ostatními výletníky,

přišel ke  mně jeden bratr a  řekl: „Okamžitě se

jdi přezout, takhle teda rozhodně nejdeš.“ Další

se k němu přidali. A protože jsem slušné děvče

a  nechtěla jsem vyvolávat konflikty, sebrala

jsem se a šla jsem se do chatky přezout.

Po  cestě jsem ale naštěstí začala přemýš­

let a  uvědomila jsem si, že ze sportovních bot

se mi po  delší chůzi dělají puchýře

a budu to nakonec já, kdo v mých bo­

tách bude muset celý výlet spokojeně

ujít. I  otočila jsem se a  vrátila jsem

se na sraz tak, jak jsem z  něj odešla.

Všichni se mi hned podívali na nohy,

ale obešlo se to beze slov. Po cestě

jsem bojovala s  tím, jestli bych ne­

měla mít špatné svědomí z  toho, že

jsem neposlechla. Když mi ale po ná­

vratu jedna sestra přišla říct, „že jsem

v  těch botkách nakonec moc pěkně šla, až se

tomu divila“, došlo mi, že pro špatné svědomí

opravdu není důvod. Jsem dospělá a můžu si no­

sit boty, jaké chci. Přemýšlela jsem, jak by titíž

lidé jednali s  čerstvě uvěřivším čtyřiadvacetile­

tým člověkem... Taky by ho nevybíravě poslali

pro jiné boty? A co teprve kdyby s námi na do­

volené byl nevěřící známý ve stejném věku?

Útěk odněkud

Přemýšlím o naší církevní kultuře. Jsme přá­

telští. Jsme rádi, když se u nás noví lidé cítí dobře

a jsme pro to ochotní leccos udělat. Když přijde

na skupinku nebo na bohoslužby někdo nový,

všimneme si ho (v  ideálním případě oslovíme

přímo jej a  ne až po cestě domů kamarádku:

„Všimla sis té nové ženské v džínách?“). Chceme,

aby prožili přijetí, aby zažili, jak se v té své církvi

máme všichni rádi. Jak se ale chováme k  sobě

navzájem? Z  vlastní zkušenosti i  z  práce vím,

že teenager si nade vše přeje, aby s  ním ostatní

jednali jako s  dospělým. Hledá sám sebe, hledá

svoje místo a  potřebuje od  okolí vnímat, že je

přijatý a  důležitý. Pokud to v  opravdovém světě

neprožívá, může utéct do  reality počítačových

her nebo se chytit pochybné party, kde není tak

těžké uznání a ocenění získat.

Nejhorší ale není, když uteče někam, ale když

uteče odněkud. Pryč od  Boží tváře, pryč z  Boží

rodiny, kde je pořád jen dítětem a  kde musí

s uctivostí a úsměvem čelit dobrým radám a vý­

chově od těch, kterým do něj nic není...

Mgr. Johana Ondráčková (roz. Dittrichová) je

členkou KS Praha-sever, pracuje s mládeží.

mentem obě strany podepsaly závazek,

že budou „pokračovat na společné cestě,

vedené Božím Duchem, směrem k vět

ší jednotě podle vůle našeho Pána Ježíše

Krista. S Boží pomocí chceme v modlitbě

rozlišovat své chápání církve, eucharistie

a služby a hledat tak podstatný konsen

zus, abychom překonali zbývající rozdě

lení mezi námi“.

Nedávno ve Vatikánu oslavovali 50

let od zahájení teologického dialogu

s katolíky také metodisté. A v červenci

v německém Wittenbergu připojilo Svě

tové společenství reformovaných círk

ví svůj podpis ke Společnému prohlá

šení k nauce o ospravedlnění mezi ka

tolíky a luterány z roku 1999. Zdá se,

že římskokatolická církev a lidové pro

testantské církve se k sobě přibližují

a jsou stále ochotnější se respektovat

a přijímat. Překonání staleté kontro

verze o učení o ospravedlnění se pro

jevilo i v římskokatolickém katechis

mu, odkud se spasení ze skutků v 90.

letech skutečně vytratilo. Základní

rozpory (autorita papeže, pojetí kněž

ství, eucharistie, dogma o neposkvr

něném početí atd. atd.) však zůstáva

jí a odůvodněná naděje na jejich pře

klenutí v dohledné době neexistuje.

Kroky vedení velkých historických

církví, které poskytují iluzi jednoty,

nacházejí odezvu i u řadových věří

cích. Loni proběhl v západní Evropě

a v USA průzkum, podle kterého se

nadpoloviční většina protestantů sho

duje s katolíky právě v nauce o ospra

vedlnění: spaseni jsme skrze milost,

ale zároveň musíme svůj vztah k Bohu

prokázat i dobrými skutky.

připravili Lucie Vlasáková, Tomáš Dittrich a Tomáš

Coufal; foto k článku: ochrance.cz a TWR

Připadala jsem si jako

cvičená opice, kterou chodí

okukovat skupina maminek.

„ O Vánocích zemřely desítky

křesťanů

Velké křesťanské svátky využívají často

islámisté ke krvavým útokům.

V neděli 17. 12. ráno čtyři islámští

teroristé napadli metodistický kostel

Bethel Memorial v pákistánské Kvétě.

Jeden atentátník před kostelem odpálil

svou vestu. Při explozi přišlo o život

nejméně devět křesťanů, dalších 50

bylo zraněno. K útoku se přihlásil

Islámský stát.

29. 12. střílela dvojice ozbrojenců

na motocyklech do věřících lidí před ká

hirským kostelem sv. Menasa v Egyptě.

Zemřelo devět lidí. K útoku se přihlásila

místní odnož Islámského státu. Egypt

ský prezident Abdal Fattáh Sísí se proto

rozhodl o tři měsíce prodloužit výjimeč

ný stav, který v zemi platí od Velikonoc,

a na pravoslavné Vánoce 6. 1. byly před

všemi koptskými chrámy posíleny hlíd

ky. Sísí se jako první egyptský prezident

v historii každoročně účastní vánočních

i velikonočních bohoslužeb.

Osm obětí a 140 zraněných a za

držených si vyžádaly protesty 31. 12.

v hlavním městě Demokratické repub

liky Kongo, kde lidé protestovali proti

prezidentovi, kterému skončil mandát

v roce 2016, dosud však nevypsal nové

volby. Pochod za mír, který zorganizo

vali věřící, byl s použitím slzného plynu

rozehnán a mnoho kněží bylo zatčeno.

Na jihu Nigérie zastřelila na Nový

rok skupina ozbrojenců nejméně 17

křesťanů, kteří se vraceli z bohoslužby.

K útoku se dosud nikdo nepřihlásil.

Krvavé byly vánoční svátky i v Indii,

kde se od roku 2014 drží u moci hindu

istická nacionalistická strana. Během

Vánoc se místní křesťané stali oběťmi

až 23 útoků. Hinduističtí nacionalisté

na několika místech zaútočili na křesťa

ny přímo během oslav a zpívání koled.

www.postoj.sk, Hlas mučedníků

„ Čína: Vyhoštění jihokorejských

křesťanů

Stovky jihokorejských křesťanů včetně

mnoha církevních vedoucích musely

v uplynulém roce nedobrovolně odejít

ze tří provincií v severovýchodní Číně.

Patrně se jedná o důsledek zavádění

nových opatření s cílem dostat pod kon

trolu veškeré náboženské aktivity.

Podle odhadů působí na severový

chodě Číny více než tisíc jihokorejských

pastorů a misionářů. Jejich odchod

znamená ukončení činnosti mnoha spo

lečenství a mnoho opuštěných věřících.

Představitelé čínského režimu

vyhoštění vysokého počtu jihokorej

ských křesťanů nijak nekomentovali,

nicméně stojí za povšimnutí, že všechny

tři provincie, kterých se deportace týkají

– Liao-ning, Ťi-lin a Chej-lung-ťiang

– hraničí se Severní Koreou. Místní

úředníci podezírají pastory z poskytová

ní pomoci severokorejským zběhům.

Dr. Eric Foley, výkonný ředitel korej

ského Hlasu mučedníků, není součas

nou situací překvapen. Před podobným

vývojem varoval již ve zprávě zveřejně

né v roce 2014: „Lidem působícím přímo

na místě je zřejmé, že situace Severoko

rejců v severovýchodní Číně je napjatá

a stále se zhoršuje. Neočekávejte, že

Čína bude jen nečinně přihlížet. Pokud

Severní Korea vnímá misionáře působící

v Číně jako potenciální zdroj nestability

ve své zemi a pokud označuje Čínu jako

jejich hostitele, mohou misionáři očeká

vat zátahy na společenství a přípravná

centra sloužící právě Severokorejcům.“

World Watch Monitor,

Hlas mučedníků

„ Boko Haram zneužívá stále

více dětí

Minulý rok použila tato teroristická

organizace v severní Nigérii a Kamerunu

jako sebevražedné atentátníky nejméně

135 dětí, což je podle UNICEF až pětkrát

více než v roce 2016. „Děti se staly hlav

ními terči útoku v konfliktech po celém

světě. Jsou používány jako živé štíty,

zabíjeny, mrzačeny a rekrutovány k boji.

Znásilňování, nucená manželství, únosy

a zotročování se staly základní taktikou

v konfliktech od Iráku, Sýrie a Jemenu

po Nigérii, Jižní Súdán a Barmu,“ píše

UNICEF. V srpnu 2017 také zveřejnila

informaci, že severovýchod Nigérie,

který je činností Boko Haram nejvíce

zasažen, čelí velké humanitární krizi –

lidé jsou nuceni opouštět své domovy

a trpí podvýživou. Region je ohrožen

hladomorem.

V říjnu minulého roku byly v Nigérii

zahájeny masové soudní procesy s více

než 6600 podezřelými, kteří jsou obvi

něni z členství v Boko Haram. Teroristic

ká organizace bojuje proti vládě a jejím

cílem je úplné vymýcení křesťanství

v zemi. Od roku 2009 v těchto bojích

zemřelo už cca 20 000 lidí. Nigerijská

vláda čelí ostré kritice, že dosud nebyla

schopná Boko Haram zastavit.

Christian Post

zprávy

„




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist