načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život víry 2018/01 - KMS

Život víry 2018/01

Elektronická kniha: Život víry 2018/01
Autor:

- Život víry – rozmanité stránky církve. - mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost - - V lednovém čísle najdete: - - * rozhovor ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  25
+
-
0,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KMS – Křesťanská misijní společnost
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 36
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-7210-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život víry – rozmanité stránky církve.
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V lednovém čísle najdete:

* rozhovor – Ed a Annie Kramerovi: „V domě nebyla kuchyň ani záchod…“
- Holandští misionáři vyprávějí, jak se v 70. minulého století letech vydali jako mladí manželé se třemi dětmi na misii do Nepálu. Jak se jim žilo v chudé odlehlé vesnici a co pro ně bylo nejtěžší? Jak se jim dařilo šířit evangelium v hinduistické zemi? A jak zvládli návrat domů?  

* téma: Misie v Nepálu (i jinde)
- Jak se žije misionářům daleko od domova? Co prožívají a s čím se potýkají? Jak je na dálku podpořit a povzbudit? Zážitky a příběhy ze svého misijního života sdílejí Radka K., Hana Šmídová, Peter Kuruc a Anežka Rybáriková. Marek Slánský pak popisuje problém „nezvaných misionářů“, kteří narážejí na nepřízeň místních církevních vedoucích. Jak tomu předejít? A jak se chováme k zahraničním misionářům my?   
+ přehled misijních organizací působících v ČR
+ rady pro ty, kdo uvažují o misii   

* ze života církve
- reportáž Břetislava Šípka a Stanislava Bubika z poslední, rozlučkové kampaně evangelisty Reinharda Bonnkeho v Africe
- rozhovor s Markem Prosnerem, novým seniorem KS, o jeho záměrech a cílech i o tom, jaké místo podle něj mají KS ve společnosti a mezi ostatními církvemi
- zpráva o pražské konferenci s Alexandrem Barkócim

* pokoj s Izraelem
„Jeruzalém je hlavní město Izraele,“ prohlásil Donald Trump. Jaký názor na to mají zahraniční a české křesťanské osobnosti?

+ úvodník Jiřího Dohnala: Užitek přinesou jedině ti, kdo „zemřeli“
+ editorial Tomáše Coufala: Předvolební přestřelky
+ příběh čtenáře: „Popros Boha, ať ti dá znamení“ (Jiří Koller)
+ zprávy ze života církve u nás i v zahraničí (ERC má nové předsednictvo; Většina Čechů chce zdanit církevní restituce; Vyhoštění jihokorejských křesťanů z Číny; Pákistán: Co bude s vězněnou Asiou Bibi? aj.)
+ oznámení o chystaných křesťanských akcích
+ témata k přímluvným modlitbám v lednu
+ fejeton Jany Frantíkové na zadní obálce

V případě zájmu si toto číslo časopisu můžete samostatně zakoupit zde:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2018-1

Další informace včetně předplatného:
web: http://www.zivotviry.cz
(včetně objednávkového formuláře on-line)
facebook: www.facebook.com/zivotviry
tel. 284 841 922
e-mail: predplatne@zivotviry.cz

Život víry je nejrozšířenější protestantský křesťanský měsíčník v našich zemích. Mezi několik tisíc jeho čtenářů patří členové naprosté většiny českých a slovenských církví a společenství.
Přináší informace o dění v křesťanských církvích i mimo ně, analýzy a komentáře k aktuálním tématům, rozhovory, recenze, čtenářské příběhy, fejetony, humor atd.
Součástí každého vydání je i bohatý informační servis o chystaných akcích (Kalendář křesťanských akcí najdete i na našich webových stránkách – http://kalendar.zivotviry.cz).  

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Proměna

společnosti

evangeliem

45 Kč / 1,90 €

ŽIVOT VÍRY

Bonnke předal

pochodeň / 6

Mokrá podlaha

probíjela... / 16

Jeruzalém:

Trump vs. papež / 22

1

2018

Ed a Annie

Kramerovi

Se třemi

dětmi

na konci

světa

Ed a Annie

Kramerovi

Se třemi

dětmi

na konci

světa


ŽIVOT VÍRY  leden 20182

co najdete v tomto čísle

foto na titulní straně: Antonie Hrdinová; na této straně:

(6) CfaN.eu

(8) archiv Kramerových

(12) Šárka Šorfová

(22) Jerry Waxman

8

Nepálci se modlí

desetkrát víc než my

rozhovor s Edem a Annie Kramerovými

6

Poslední kampaň

Reinharda Bonnkeho

reportáž z Nigérie

12

Téma: Misie v Nepálu (i jinde)

Kde církev roste nejrychleji na světě?

úvodník

4 Užitek přinesou jedině ti, kdo „zemřeli“ Jiří Dohnal

ze života církve

6 Reinhard Bonnke předal planoucí pochodeň Břetislav Šípek

7 Máme se co učit Stanislav Bubik

rozhovor

8 V domě nebyla kuchyň ani záchod... Ed a Annie

Kramerovi

téma: Misie v Nepálu (i jinde)

12 Kde se srážejí zemské desky Radka K.

14 Misijní organizace působící v našich zemích

16 Jak se Pastýř stará o pastýře Hana Šmídová

17 Nepálci ma často zahanbujú Peter Kuruc

17 Jediný, kdo zareagoval... Anežka Rybáriková

18 „Nezvaní“ misionáři Marek Slánský

můj příběh

20 „Popros Boha, ať ti dá znamení“ Jiří Koller

pokoj s Izraelem

22 Donald Trump: „Jeruzalém je

hlavní město Izraele“

ze života církve

24 Zůstávat „čerství a ohební“ Marek Prosner

25 A. Barkóci kázal o vítězném životě Tomáš Dit trich

připravujemepřipravujeme

 „Tyhle kulky jsem za tebe schytal já...“

Todd White – dříve zločinec, dnes evangelista

 rozhovor: Alexander Barkóci

Jak prožil vysvobození z okultismu

Proč ho jako kazatele nepronásledovala StB

 téma: Evangelium za mřížemi

S čím se potýkají vězeňští kaplani a co jim dělá radost

22

Jeruzalém –

jablko sváru

Reakce na vyhlášení

Donalda Trumpa


3ŽIVOT VÍRY  leden 2018 3

Proměna společnosti evangeliem

ročník 29 / leden 2018

cena 45 Kč / 1,90 €

Život víry je měsíčníkem vydávaným

Křesťanskou misijní společností (KMS),

která sdružuje různá křesťanská

společenství, organizace a jednotlivce.

KMS slouží k vzájemnému dorozumění

křesťanských pracovníků, kteří

usilují o misii a o jednotu křesťanů

ve světle Písma. Chce napomáhat

k duchovnímu růstu a vzdělávání

křesťanů a místních sborů.

KMS chce sloužit Božímu lidu.

Snaží se o prohloubení vztahů mezi

křesťany a usiluje o probuzení.

Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Coufal

Redakce: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Lucie Vlasáková, DiS.

Redakční rada: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Ing. Lubomír Ondráček, Mgr. Jiří Unger,

Ing. arch. Kateřina Hodecová

Sazba a grafi cká úprava: Ondřej Pumr

Korektury: Lucie Vlasáková, DiS., Zdenka Brázdilová

Výtvarná spolupráce: Pavel Bosman

Tisk: Grafotechna Plus, s. r. o.

Redakce a administrace

KMS – Život víry, Primátorská 41, 180 00 Praha 8

tel.: 284 841 922, fax: 284 841 923

e-mail: redakce@zivotviry.cz, web: www.zivotviry.cz

Předplatné

objednávejte pomocí výše uvedených kontaktů

nebo na e-mailu predplatne@zivotviry.cz.

Půlroční (250 Kč) či roční předplatné (499 Kč) lze

zahájit kterýmkoli měsícem roku. Bližší informace

(mj. kompletní ceník včetně množstevních slev)

najdete na www.zivotviry.cz, odkud lze časopis

také pomocí on-line formuláře objednat.

Informace na vyžádání zašleme i poštou.

Předplatné, distribuce a reklamace na Slovensku:

Kníhkupectvo Jonatán,

Legionárska 2, 811 07 Bratislava

tel. 02/555 63 040, e-mail: jonatan@vbh.sk

http://obchod.mrp.sk/vbh

Distribuce pro zrakově postižené elektronicky:

Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1

tel.: 222 316 306, e-mail: szp@diakonie.cz

Vydavatel: KMS, IČ 539 147

Registrováno: MK ČR E 6094, ISSN 1210-43-45

Za obsah podepsaných článků odpovídají autoři.

Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky krátit.

Snažíme se publikovat původní texty. Pokud články,

které nám posíláte, chcete zveřejnit i jinde,

prosíme, abyste nás o tom informovali.

© Život víry – všechna práva vyhrazena.

Přetiskování článků či jejich delších částí bez

písemného svolení redakce se zapovídá, přetiskování

kratších částí (do jednoho odstavce) možno pouze

s uvedením přesné citace (včetně ročníku, názvu

článku a strany). Jednotlivé články možno šířit

prostřednictvím xerokopií, pouze zdarma.

Uzávěrka řádkové i plošné inzerce

je druhého dne předchozího měsíce.

Později zadané inzeráty zařadíme dle možností,

s 50% příplatkem.

Redakce si vyhrazuje právo inzerát odmítnout.

Seznamovací a fundraisingové inzeráty

nezveřejňujeme.

Podmínky inzerce: http://inzerce.zivotviry.cz

Číslo vychází koncem předchozího měsíce

a je distribuováno během první poloviny měsíce.

před několika týdny jsem na své faceboo

kové stránce sdílel rozhovor s poslancem ze strany, kterou mnozí považují za nedemokratickou. Přidal jsem k tomu komentář v tom smyslu, že sledovat toto video je skoro surreálný zážitek. Interview podle mě totiž bylo opravdu kuriózní: Moderátor politika důrazně, nicméně korektně a ve vší slušnosti konfrontoval s jeho minulými kontroverzními činy a výroky a žádal ho o komentář. Poslanec zjevně neměl zájem cokoli ze své minulosti kriticky revidovat, neřku-li se za něco omlouvat, a tak opakovaně uhýbal od tématu, popř. novináře osočoval, že se ptá špatně. Tak jsem aspoň záznam vnímal já – a kroutil jsem hlavou, jak je možné, že lidé zvolili do sněmovny někoho takového.

Pak ale video okomentovali dva z mých

věřících přátel. Podle nich byl moderátor zaujatý, zjevně se snažil politika znemožnit, dehonestovat, zahnat ho do úzkých, nasadit mu psí hlavu. Politik se ovšem nedal účelově kladenými dotazy zaskočit, nepřistoupil na novinářovu hru a vyšel z konfrontace se ctí.

Přiznám se, že mě pohled mých kamarádů

zaskočil. Opravdu jsme se dívali na stejné interview? Jak je možné, že moji kamarádi nevidí totéž co já? Zjevně máme každý jiné „brýle“, takže stejnou událost či osobnost vnímáme naprosto odlišně.

Proč nás to tak překvapuje? Facebook je

naprogramován tak, aby v nás vzbuzoval pozitivní emoce. Proto nám nabízí stránky, které nás zajímají, obrázky, které se nám líbí, obklopuje nás lidmi s podobnými názory; potlačuje to, co je nám nepříjemné. Vytváří v nás iluzi, že „nás“, tedy těch, kdo smýšlejí podobně, je většina. Je to ale harmonie falešná, protože společnost (ale i církev) je mnohem rozmanitější, než by se nám z facebooku zdálo. A pak nás snadno vyděsí či rozzlobí, když někdo tuto „bezpečnou“ iluzi „jednoty“ naruší radikálně jiným stanoviskem.

Provokující příspěvek nám cinkne na

mobilu nebo v počítači a vyzývá k okamžité reakci. Pěkně zatepla tomu zpozdilci vysvětlíme, že je naivní, čerpá informace ze špatných zdrojů a celkově neví, která bije. Máme totiž tendenci si o sobě myslet spíše to dobré – a pokud s námi někdo nesouhlasí, logicky z toho vyplývá, že „mimo“ je on. To náš oponent je neinformovaný, zabedněný, popř. morálně pokřivený! A když se nám podaří vtipný, řízný bonmot, kterým ho uzemníme, ještě máme pocit, jací jsme pašáci. (Nebo to snad u vás funguje jinak? Jak často si, když se s někým dostanete do sporu, řeknete, že ten pomýlený či omezený jste nejspíš vy?)

Blíží se prezidentské volby. V době, kdy čtete

tyto řádky, už to možná v médiích a zvláště na sociálních sítích začíná pěkně vřít, a řečeno kovbojskou hantýrkou, kolty jsou proklatě nízko a kolem uší sviští jedna kulka za druhou. Přímá demokracie, zvláště když se aplikuje celostátně, rozděluje společnost na nesmiřitelné tábory. Zákopy jsou často vykopány i napříč církvemi, sbory, rodinami.

Zkusme během letošní prezidentské volební

kampaně jít proti proudu. Být pokorní, víc mlčet a neprosazovat za každou cenu své

názory. Nešířit neověřené informace z pochyb

ných zdrojů. Zasypávat příkopy. Učme se hledat

pokoj. Nepoužívat nálepky jako buran, želé,

vlezdobruselista, vítač, ovar, havloid, sluníčkář,

lůza, pražská kavárna. Neurážet, neponižovat,

nepohrdat, jednat s bratry jako s bratry –

v lásce a s úctou. Možná pak i lidé kolem nás

poznají, že jsme jiní, že jsme Ježíšovi učedníci

(viz J 13,35). Volby přejdou, ale naše vztahy

zůstanou. Pokud je ovšem rozbijeme, nemusí

být snadné je dát zase do pořádku.

To, jak spolu jednáme, není jedno ani

Pánu Bohu. Máme až podivuhodnou moc –

můžeme ovlivnit, co Stvořitel a Vládce vesmíru

cítí. Můžeme mu dělat radost, a můžeme ho

i zarmoutit. Apoštol Pavel v epištole Efez

ským vyzývá: Nezarmucujte Ducha svatého

Božího... Vysvětlení, čím to můžeme dělat,

nabízí hned v následujících verších: Všechna

hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou

od vás odňaty zároveň se vší špatností. Buďte

k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouš

tějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil

vám. (Ef 4,30–32)

Je v pořádku spolu nesouhlasit, ale není

jedno, jakou formou to děláme. Je možné říkat

pravdu v lásce (Ef 4,15). Na tom, že křesťané

mají různé názory a politická přesvědčení, není

nic špatného. To, že je projevují, může zname

nat, že jim záleží na budoucnosti naší země.

Naprosto nekompatibilní stanoviska pak mohou

být důsledkem toho, že naše poznání je čás

tečné a naše dílky z „koláče pravdy“ se nemusejí

překrývat. A přiznejme si – někdy se opravdu

můžeme mýlit.

Pokud mnou ale u monitoru lomcuje hněv

a chuť druhého setřít, jak se asi cítí Ten, který

žije ve mně? Pokud náš spor provází křik (jeho

obdobou na internetu je třeba psaní VELKÝMI

PÍSMENY), Duch svatý utichá. Pokud ve svých

životech, ve svých sborech či církvích postrá

dáme jeho jednání, jeho moc, možná stojí za to

se zamyslet nad tím, jestli jsme ho sami nevy

hnali. To, že máme pravdu, vůbec nemusí zna

menat, že máme taky Boží požehnání.

Pro lásku Boží – i pro vaši lásku k němu

– vás prosím: Neudělejme z doby voleb dobu

uhašování Ducha svatého. Pokud jste se nechali

vtáhnout do hádek, postavte se před Boha

a zeptejte se ho, jestli se mu líbilo, jakým tónem

jste komunikovali. Pokud jste ho zarmoutili,

čiňte pokání. Je-li pro vás příliš těžké se nene

chat vyprovokovat ke zbytečným sporům, dejte

si do 27. ledna půst od facebooku. Běžte volit,

ale nepřestaňte milovat ty, kdo volí jinak.

Tomáš Coufal

Milý čtenáři,

ýj p

Předvolební

přestřelky

editorial


ŽIVOT VÍRY  leden 20184

úvodník

krátce

„V

e všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni

do úzkých, býváme v nejistotě, ale nejsme

zoufalí; jsme pronásledováni, ale nejsme

opuštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni. Stále nosí

me na svém těle Ježíšovo umírání, aby i život Ježíšův

byl zjeven na našem těle. Neboť my, kteří žijeme,

jsme stále vydáváni pro Ježíše na smrt, aby i život

Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle. Takže

v nás působí smrt, kdežto ve vás život.“ (2K 4,8–12)

Tomu poslednímu verši jsem nikdy moc nero

zuměl: „Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás ži

vot.“ Po  nějakých deseti letech na  misii jsem mu

pomalu rozumět začal. Pavel tady dává do kontra

stu „v nás“ – „ve vás“, „my“ – „vy“ a zjevně zde dělí

křesťany na dvě skupiny: na ty, kteří slouží, a na ty,

kterým je slouženo. Pavel a  jeho spolupracovní

ci byli těmi, kteří založili sbor v Korintu a slouži

li v  něm. Aby se na  Korintských zjevoval Ježíšův

život, musel Pavel i  jeho spolupracovníci nechat

ve svém životě působit smrt. Denně umírali sami

sobě, svým představám, ambicím, plánům, tou

hám, a  často byli i  v  re

álném ohrožení živo

ta. Aby v Korintu vznikl

sbor, který by odrážel Je

žíšův život, musel Pavel

a  jeho tým mnoha vě

cem umřít a stále znovu

jim umírat.

Má-li se někde zje

vit Ježíšův život, musí

se někdo obětovat pro

druhé, musí v sobě nechat působit smrt. Je to je

den ze základních Božích principů, který Pán Je

žíš vyjádřil jednou větou: „Amen, amen, pravím

vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do  země,

nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší

mnohý užitek.“ (J  12,24) Všichni bychom si přáli

přinést mnohý užitek, ale nechce se nám zemřít.

Ale pokud nezemřeme, užitek nepřineseme. Ne

jde tu o  nějakou abstraktní, symbolickou smrt,

která se nás nijak nedotkne,

a pokud ano, pak jen jako nějaká

dojemná báseň. Žít pro Ježíše

znamená nežít pro sebe, umřít

sobě. A žít pro Ježíše je totéž jako

sloužit mu. A  sloužit mu zna

mená nesloužit sobě, neukrást

Bohu církev, aby nám sloužila

k  uspokojení našich vlastních

potřeb, k  rozptýlení osobních

nejistot a  pochybností, k  nasy

cení hladu po  významu a  důležitosti nebo k  zís

kání sebevědomí tím, že se staneme vůdci lidí.

A zemřít tomu všemu není žádná poezie.

Byl jsem „posedlý církví“

Vyplývá z  toho velmi důležitá pravda: Služba

Bohu je vždycky obousměrná ulice. Neodjel jsem

na misii do Chorvatska, abych tam dělal něco pro

Boha, ale taky proto, aby Bůh dělal něco se mnou.

A to platí pro každou službu. To, co pro Boha dě

láme, je důležité, ale ještě důležitější je, co Bůh

Teologové o Kalvínovi. 13. 11. po-

řádalo Sdružení evangelikálních teologů

(SET) již dvacáté páté teologické fórum,

tentokrát na téma Jan Kalvín – vývoj a vliv

reformovaného učení. Fórum navázalo

na minulé

téma, kte

ré se věno

valo Mar

tinu Lu

therovi,

a otevřelo

tedy otáz

ky učení

a praxe dalšího z reformátorů, který ov

šem na Luthera navazoval a vyvolává

pravděpodobně více kontroverzí. Zájem

předčil očekávání organizátorů, neboť

účastníci se do malého sálu CB Praha 1

takřka nevešli.

Zastoupení přednášejících bylo vskutku

reprezentativní, neboť mezi přednášejícími

byli tři profesoři a jeden docent. Předná

šející probrali jak historické události, tak

učení i aplikaci do dnešní doby. Věnovali se

sporu mezi kalvinisty a arminiány, a pro

tože mezi přednášejícími byli jak zastánci

kalvinismu, tak jeho oponenti, nebyly

všechny pohledy shodné. Asi nejostřejší

kritiku kalvinismu přinesl doc. Petr Macek,

který se zaměřil na neokalvinismus a pět

bodů kalvinismu označil částečně za do

xologii, tedy oslavu Boha člověkem, který

je v úžasu z Božího díla záchrany, a učení

o nepodmíněném vyvolení a omezeném

vykoupení za spekulaci, která se míjí

s evangeliem.

Fundovanost přednášek byla oslabe

na u některých přednášejících tím, že se

nedrželi zadaného tématu (jeden z před

nášejících v části své promluvy v podstatě

zopakoval, co řekl dřívější řečník), a pře

kračováním vymezeného času, kvůli čemuž

v podstatě nebyl čas na diskusi a položení

některých otázek, které se po vyslechnutí

přednášek přímo nabízely. Obecně je nedo

statek diskuse, nebo možná až strach z dis

kuse na nějaké kontroverzní téma slabinou

jinak velmi kvalitních akcí SET. LO

ERC má nové předsednictvo. Valné

shromáždění Ekumenické rady církví se se

šlo v Praze 21. 11. a mimo jiné si na další

dva roky zvolilo nové předsednictvo.

Ve funkci předsedy potvrdilo synodního se

niora ČCE Daniela Ženatého. Ten se stal loni

v létě předsedou automaticky z pozice prv

ního místopředsedy poté, co na svou funkci

rezignoval předchozí předseda Daniel Fajfr.

Prvním místopředsedou byl zvolen

superintendent ECM Petr Procházka, dru

hým místopředsedou superintendent ECAV

Marián Čop a náhradníkem předsednictva

Petr Raus, 1. místopředseda Rady CB.

Tento nejvyšší orgán ERC se skládá ze

tří delegátů za každou z 11 členských církví

a po jednom zástupci za církev přidruženou

a církve se statusem pozorovatele. Poprvé

mezi sebou valné shromáždění uvítalo zá

stupce Luterské církve evangelické a. v., kte

rá byla za člena pozorovatele přijata rozhod

nutím Řídícího výboru ERC 11. října 2017.

Většina Čechů chce zdanit církev

ní restituce. Z průzkumu, který pro Český

rozhlas provedla agentura Median v půlce

listopadu, vyplývá, že pro zdanění peněžní

náhrady církvím jsou dvě třetiny obyvatel

stva. Z celkového počtu 1081 respondentů

na otázku „Má se zdanit peněžitá část cír

kevních restitucí?“ 43 % odpovědělo „roz

hodně ano“, 23 % „spíše ano“. „Rozhodně

ne“ zvolilo 12 % dotázaných, 13 % uved

lo „spíše ne“. 9 % vybralo jako odpověď

možnost „nevím“.

Otázku případného zdanění restitucí

oživil po volbách předseda vítězného hnutí

ANO Andrej Babiš, který jejich výši kriti

zuje dlouhodobě. Zdanění požaduje také

SPD Tomia Okamury i komunisté, kteří ho

dokonce zahrnuli do svého volebního pro

gramu a uvedli zdanění náhrad jako jednu

z podmínek pro podporu menšinové vlády

ANO. Zásadně proti danění jsou lidovci,

ODS, TOP 09 i Starostové. Považují za ne

mravné danit majetek, který byl ukraden.

Bylo by to také protiústavní – politici by

museli změnit smlouvu, která už byla po

depsána a začala být naplňována.

Ke snahám znovuotevřít diskusi o ma

jetkovém vyrovnání se v listopadu vyjádřilo

i valné shromáždění Ekumenické rady círk

ví. Přijalo prohlášení, že „přijetím zákona

č. 428/2012 Sb. a následným uzavřením

příslušných smluv je z pohledu Ekumenické

rady církví otázka majetkového vyrovnání

s církvemi vyřešena. Tento dosažený stav

byl výsledkem kompromisu všech zúčast

něných stran a umožnil obnovení majetko

vé základny a nezávislého postavení církví,

jejichž existence a působení je nezbytným

prvkem demokratické společnosti.“

Ačkoli zákon o církevních restitucích

vstoupil v platnost už začátkem roku 2013,

zjevně stále víří emoce a je předmětem

mnoha sporů. Dosud k nim mají odpor jak

mnozí politici, tak (podle zmíněného prů

zkumu) i většinová společnost. Avšak stej

ně jako v demokratické zemi není možné

upírat druhým právo na vlastní názor, ne

mělo by být opovrhováno právem smluv

ním. Když už se čeští politici neřídí úslovím

„sliby se mají plnit“, měli by alespoň plnit

své písemně uzavřené závazky...

Mezinárodní konference pro ve

doucí. Devátý ročník české verze Global Lea -

dership Summit (GLS) proběhl 10.–11. 11.

v Hradci Králové a 24.–25. 11. poprvé i v Ha

vířově. Jedná se o křesťanskou konferenci

pro vedoucí, která se každoročně koná v srp

nu v americkém Chicagu. Přednášky se zde

Jiří Dohnal

Užitek přinesou

jedině ti, kdo „zemřeli“

Ještě důležitější než to, co pro Boha

děláme, je to, co dělá on s námi –

a jestli mu to vůbec dovolíme.

Thomas Johnson


5ŽIVOT VÍRY  leden 2018

dělá s námi a jestli mu to vůbec dovolíme. Tomu,

kdo se vrhne do služby Bohu bez tohoto vědomí

a ochoty nechat se Bohem měnit, se může nako

nec stát, že až se v  onen den postaví před Syna

člověka, neuslyší „Dobře, sluho dobrý a věrný, ve

jdi v radost svého Pána“, ale místo toho zazní „Ne

znám tě, odejdi ode mě, činiteli nepravosti“.

Přestože jsem pochopil už dávno, že důleži

tější je to, co Pán dělá se mnou, než to, co já dě

lám pro něj, stalo se mi na misii, že jsem tak za

bředl do služby, že jsem se stal „posedlým církví“.

Myslel jsem si, že musím udělat pro každého co

koli a  kdykoli, být všem k  dispozici 24 hodin

denně a  každému vyhovět. Taková náboženská

eskortní služba. Do  tohoto stavu, kdy jsem byl

zažraný do své služby a kdy ona žrala mě, jsem se

dostal kvůli tomu, že se mi pomaloučku a nepo

zorovaně ze zřetele vytratilo právě to, že důleži

tější je, co chce Bůh dělat se mnou. Co chce skrze

tu či onu situaci říci mně, co chce naučit mě, co

chce ukázat mně. Co chce dát on mně, nebo na

opak, co chce, abych já dal jemu.

Tehdy mi Pán naprosto jasně řekl: „Slou

žit mně beze mě je cesta do pekel.“ Pěkně to se

mnou tehdy zacloumalo a  začal jsem naslou

chat víc Pánu než lidem, sloužit víc jemu než

lidem, prostě trávit víc času ve  velesvatyni než

ve svatyni. A za posledních 15 let jsem se o sobě

dozvěděl, panečku, tolik nových věcí! A vesměs

ošklivých!

Mimochodem, podle toho poznáte, že jste

blíže světlu, tedy Bohu. Ale pokud se to dozvíte

od  někoho, kdo za  vás z  lásky umřel, tak to má

ten efekt, že budete čím dál víc žasnout nad jeho

láskou k  vám. To vás změní v  lepšího člověka,

dokonce aniž byste o  to jakkoli usilovali a  aniž

byste si toho všimli. A už nikdy si nebudete při

čítat zásluhy za cokoliv, leda tak za průšvihy a se

lhání. A taky vás z oprávněné, ale i neoprávněné

kritiky lidí (a že se jí jako sloužící naposloucháte

habaděj) nebude pálit žáha ani se z  ní nebudete

celou noc v posteli převracet jako kuře na rožni.

Bůh mě nepovolal na misii proto, že bych byl

duchovní extratřída. A jak tak koukám, vidím, že

to platí i o ostatních, kteří slouží. Bůh si do všech

těch různých služeb nepovolává ty nejlepší či nej

schopnější, dokonce ani ty nejpřipravenější. Po

volává si ty, kteří jsou ochotni mu sloužit a umí

rat, aby na nich byl zjeven Ježíšův život.

Autor je misionářem NF KMS

a pastorem sboru chorvatské letniční církve

(Evanđeoska crkva) v Rovinji.

nahrávají, poté se přeloží do 60 jazyků světa

a putují celkem do 128 zemí – včetně Česka,

kde GLS organizuje královéhradecká AC Ele

ment s Lukášem Targoszem v čele.

Program sestává z přednášek promíta

ných na velké plátno, z živé hudby a diskusí.

Cílem je inspirovat církevní vedoucí i vedoucí

veřejné sféry, aby mohli efektivně vést další,

přinášet změny, motivovat, povzbuzovat

a vést lidi k akci. Letos se přednášky věnova

ly například tomu, jak povzbuzovat mladé,

aby se z nich stali noví vedoucí, jak zapojit

do vedení ženy a proč je to důležité, jak lze

bojovat za spravedlivější svět a jak se naučit

chodit v síle odpuštění; mluvilo se také

o kreativitě, produktivitě práce nebo o pro

blémech při hodnocení pracovníků.

Na Slovensku summit organizoval sbor

Bratislava City Church, a to v Bratislavě

a v Košicích. Všechna čtyři setkání v Česku

i na Slovensku byla vyprodaná.

Čerti jako symbol adventu? Ad

ventní trhy v centru Brna nezahájilo 24. 11.

2017 jen slavnostní rozsvícení vánočního

stromu, ale také pochod čertů z Rakouska.

Tito čerti mají svým vzhledem především

nahánět hrůzu. „Obrovské dlouhé rohy,

hrůzostrašné, ručně vyřezávané dřevěné

masky, oblečení z pravých zvířecích kůží

a zvonce okolo pasu. Takhle vypadají pra

ví čerti!“ lákaly oficiální webové stránky

na akci. „Rakouští čerti jednou za rok schá

zejí z hor dolů do údolí potrestat hříšníky,“

píše se dále v pozvánce.

Celou akci navíc zaštítil starosta měst

ské části Brno-střed Martin Landa, kterého

v otevřeném dopise brněnský křesťan Jan

Káňa vyzval ke zrušení akce. Podle něj „je

naprosto nevhodná pro město Brno a náš

národ. I když zřejmě přinese nějaké finanční

zisky, duchovní efekt na občany našeho

města nebude kladný. Vzývat čerty, tedy

ďábla, není vůbec dobré.“

Jak a zda vůbec starosta na dopis zarea

goval, se nám nepodařilo dohledat. Akce se

však za velké účasti lidí konala.

Zemřel spoluautor Dýky a kříže.

Americký křesťanský novinář a spisovatel

John Sherill zemřel 2. 12.

v Bostonu ve věku 94 let.

Spolu se svou manželkou

Elisabeth napsal Dýku

a kříž a řadu dalších křes

ťanských bestsellerů, ja

ko jsou Útočiště, Boží pa

šerák, Začalo to dýkou a křížem, Oni hovoria

inými jazykmi aj.

Nejznámější knihy Sherillových vzni

kaly z jejich rozhovorů s legendárními

křesťanskými osobnostmi (David a Gwen

Wilkersonovi, Corrie ten Boom, Bratr On

dřej). Sherillovi jim naslouchali a vytvořili

věrné obrazy jejich životů. Knihy nevychá

zely pod jménem Sherrillových, ale pod

jmény osobností, se kterými spolupracova

li. Pro mě osobně jsou uvedená díla vzory

dokonalé žurnalistické práce. Je na nich

vidět, že vyrostly z naslouchání, z pokory

a úcty. Osobnosti lidí, o nichž píší, z knih

vystupují svébytně jaksi přímo, aniž by to

bylo rušeno rukopisem zpracovatelů – pro

mě výsostný znak vrcholné novinařiny.

Všechny knihy jsou strhujícím čtením

a všechny mají na Krista zaměřené posel

ství, včetně přirozeně vkomponovaného

poselství evangelia.

Kniha Oni hovoria inými jazykmi není

životopisem. Shrnuje precizní novinářskou

investigativu ohledně křtu v Duchu svatém

a mluvení jazyky. Kniha se stala klíčovou

apologií letničního křesťanství. Nikomu, kdo

se tímto tématem zabývá, nezbývá než z ní

vyjít a navázat na ni.

Se svou dnes sedmdesátiletou manžel

kou měl Sherrill tři děti. TD

Aktivisté pro-life oslovili gyneko

logy. V listopadu dostali všichni gyneko

logové v ČR od Hnutí Pro život ČR nabídku

spolupráce při pomoci ženám, které neplá

novaně čekají dítě.

„Jako lékař máte jedinečnou šanci vlíd

ně promluvit s ženami, které čekají nečeka

ně dítě,“ praví se v dopise. „Kromě vlídného

povzbuzení ale nemáte mnoho možností,

jak jim účinně pomoci v sociálních obtížích.“

Hnutí Pro život ČR proto gynekologům na

bízí letáky s odkazem na svou linku pomoci.

„Za poslední rok poskytla naše poradna

bezplatně služby 381 klientkám,“ uvádějí.

„Prokazatelně pod tlakem bylo 47 % žen

v době těhotenství. Více než 22 % žen se

na nás obrátilo po potratu, k němuž byly do

nuceny partnerem, zastrašováním v rodině,

obavami z budoucnosti. Téměř 10 % případů

představovalo otevřené násilí.“

Předseda hnutí Radim Ucháč uvedl, že

na podobný dopis rozeslaný v předcházejí

cím roce řada lékařů zareagovala pozitivně.

Změna v modlitbě Páně? Francouz

ští katolíci od první adventní neděle 2017

používají v modlitbě Páně novou formulaci:

Místo „neuveď nás v pokušení“ se modlí „ne

dopusť, abychom podlehli pokušení“. Návrh

v italské televizi podpořil i papež František:

„Do pokušení nás neuvádí Bůh, nýbrž Satan.

Překlad modlitby Páně na tomto místě není

dobrý,“ uvedl.

O změně překladu se dlouhodobě dis

kutuje i např. v anglicky mluvících zemích.

Němečtí biskupové se nedávno rozhodli

ponechat současné znění modlitby – s odů

vodněním, že je řeckému originálu nejbližší.

Názory českých kněží na problematiku se

různí. Vzhledem k tomu, že papežův návrh

je spíše výkladem než překladem biblického

záznamu Ježíšových slov, předpokládáme,

že modlitba Páně se v češtině měnit nebude,

rozhodně pak ne v protestantských církvích.

připravili Lucie Vlasáková, Tomáš Dittrich a Tomáš

Coufal

Asi to znáte. Zítra vás čeká sta

rostí, že skoro nevíte s čím začít.

Je potřeba si to pořádně sesumí

rovat. Nejdřív s malým k dok

torce, to znamená vstávat dřív,

zaplatit obědy – to se musí hned

ráno, pak už nebude čas, pak

zavolat babičce, zajet do práce,

vyřídit několik nutných telefo

nátů, pak do spořitelny...

Je toho tolik, že se k ránu

budíte a v hlavě vám to šro

tuje. Hlavně na nic nezapo

menout!

A pak přijde ta myšlenka, že

by asi bylo nejlepší začít s mod

litbou. Tak jo: „Pane Bože, pro

sím za ten dnešek, ty víš, jak to

mám nabouchaný, prosím, ať

na nic nezapomenu...“

A po chvilce se velice tiše

ozve: „Nechceš, abych tě tím

provedl?“

Když mi konečně dojde

(ale opravdu dojde) ten rozdíl,

dostaví se úleva, napjaté svaly

povolují a najednou vím, že

takhle to bude nejlepší.

„Jo, Pane, tohle přesně chci.

Děkuju.“

A jak to bylo dál? Na zapl

něném parkovišti jsem to ráno

dostala poslední volné parko

vací místo, v čekárně jsme šli

první na řadu, i když tam sedě

lo víc lidí (nepředbíhali jsme,

jen ostatní šli do jiné ordinace),

a na rentgenu kupodivu zača

li o čtvrt hodiny dřív, než měli

napsáno na cedulce; jen co

jsme dorazili. A pak se ještě ba

bička sama nabídla, že pohlídá

maroda – „jen mi ho sem dej,

jdu mu ustlat pelíšek“ – a ma

rod byl velmi potěšen, protože

ví, jak dobře se stoná u babičky.

Takže jsem pak jen nevěřícně

koukala na hodinky: To ještě

budu o půl hodiny dřív v práci?

Co podniknu s tím nečeka

ným bohatstvím třiceti minut?

Co takhle snídani?

Cože, dnes mám čas

na snídani?

Jo!

 Ellen Kloučková,

KS Jičín

Dnes ráno

střípky




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist