načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život víry 2017/7-8 - KMS

Život víry 2017/7-8

Elektronická kniha: Život víry 2017/7-8
Autor:

Život víry – rozmanité stránky církvemezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnostV letním dvojčísle najdete:* rozhovor – Vasanti Watkinsonová- ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  40
+
-
1,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KMS – Křesťanská misijní společnost
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 52
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-4292-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život víry – rozmanité stránky církve
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V letním dvojčísle najdete:

* rozhovor – Vasanti Watkinsonová
- „Odmítla jsem se klanět indickým bohům,“ vzpomíná bývalá hinduistka. Zároveň vypráví, jak se po obrácení ke křesťanství její život změnil nebo proč se nechtěla vdát, a vysvětluje, proč jóga „neladí“ s křesťanskou vírou...

* téma: Čemu věří nevěřící
- Jaké jsou hlavní „české mýty o křesťanství“? Jaké předsudky či negativní zkušenosti lidem brání přijmout dobrou zprávu o Ježíši? Jaké otázky si nekřesťané kladou a jaké (možná překvapivě) ne? Jak oslovit „českého Honzu“? Odpovědi hledali např. Jiří Unger, Pavel Plchot, Jan Heřmanský, Daniel Spratek nebo Michal Krchňák.

* Thajsko: Mniši se nesmí lechtat
- Zajímavé zkušenosti české misionářky v buddhistické zemi (Kristýna)

* pokoj s Izraelem: Donald Trump na Blízkém východě
- Nováček v Bílém domě navštívil centra tří náboženství (Johannes Gerloff)

* z historie: Nevěděli jsme, zda už nejsme v nebi
- Virtuální rozhovor s Mikulášem Ludvíkem, hrabětem z Zinzendorfu, o probuzení v Ochranově v roce 1727 (Jaroslav Pleva)

+ úvodník Michala Kluse: Byl fuč a jeho peníze s ním...
+ editorial Tomáše Dittricha: Ve stínu Prorocké lilie (o vládě menšiny)
+ kreslené vtipy Pavla Bosmana
+ příběhy čtenářů: Jak jsem to mohl přežít? (F. Hanzlíček); Jóga, ezoterika, deprese... (Jana H.)
+ mladí lidé a pastorace: „Ani jsem si neuvědomila, že pláču...“ (T. Zgarbová)
+ Vyvinul se Adam z opice? aneb Problém teistické evoluce (J. Potoček)
+ nad Biblí: Patří země Izrael Židům? (J. Gerloff); Odsouzeni k vítězství (J. Dohnal)
+ rodina: Nezvladatelné děti – tři různé přístupy (D. Staněk)
+ křesťan a společnost: Cesty česko-sudetského smíření (T. Dittrich)
+ Jeruzalémská perspektiva: „Nový Hamas“ a spolupráce s Indií (J. Gerloff)
+ peníze a/nebo život: Má sbor půjčovat peníze? (A. Bergnerová)
+ recenze: Stu Garrard: CD Beatitudes (M. Moškoř); A. a M. Tropkovi: Oslobodenie (I. Kultová)
+ zprávy ze života církve u nás i v zahraničí (ČR: interrupcí ubylo; Saíd a Naghmeh Abediniovi: rozvod; Filipíny, Indie, Laos, Egypt: přibývá útoků na křesťany; Írán: církev roste nejrychleji na světě)
+ oznámení o chystaných křesťanských akcích
+ fotoreportáž z koncertu Rend Collective na zadní obálce

+ soutěžní křížovka

V případě zájmu si toto číslo časopisu můžete samostatně zakoupit zde:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2017-7-8
Další informace včetně předplatného:
web: http://www.zivotviry.cz
(včetně objednávkového formuláře on-line)
facebook: www.facebook.com/zivotviry
tel. 284 841 922
e-mail: predplatne@zivotviry.cz

Život víry je nejrozšířenější protestantský křesťanský měsíčník v našich zemích. Mezi několik tisíc jeho čtenářů patří členové naprosté většiny českých a slovenských církví a společenství.
Přináší informace o dění v křesťanských církvích i mimo ně, analýzy a komentáře k aktuálním tématům, rozhovory, recenze, čtenářské příběhy, fejetony, humor atd.
Součástí každého vydání je i bohatý informační servis o chystaných akcích (Kalendář křesťanských akcí najdete i na našich webových stránkách – http://kalendar.zivotviry.cz).

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

㶏 㶣

ŽIVOT VÍRY

7–8


ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 20172

co najdete v tomto čísle

úvodník

4 Byl fuč a jeho peníze s ním... Michal Klus

pokoj s Izraelem

6 Donald Trump na Blízkém východě Johannes Gerloff

rozhovor

8 Odmítla jsem se klanět

indickým bohům Vasanti Watkinsonová

téma: Čemu věří nevěřící?

12 České mýty o křesťanství Jiří Unger

14 Proč odmítají křesťanství? anketa

16 Na co se ptají nekřesťané? Jan Heřmanský

17 Pravda a milost pro „českého Honzu“ Pavel Plchot

můj příběh

18 Jak jsem to mohl přežít? František Hanzlíček

20 Úrok tajného sponzora Jana H.

pastorace

22 Ani jsem si neuvědomila, že pláču Tereza Zgarbová

křesťan a společnost

23 Cesty česko-sudetského smíření Tomáš Dit trich

stvoření

24 Teistická evoluce a historický Adam Josef Potoček

nad Biblí

26 Odsouzeni k vítězství Jiří Dohnal

28 Patří země Izrael Židům? Johannes Gerloff

misie

30 Duchové, Písmo a opravdová pomoc Kristýna

rodina

33 Nezvladatelné děti Dalimil Staněk

z historie

34 Nevěděli jsme, zda už nejsme v nebi Mikuláš Ludvík Zinzendorf,

Jaroslav Pleva

recenze

37 Stu Garrard: Beatitudes Marek Moškoř

37 Oslobodenie Ivana Kultová

foto na titulní straně: germanskydiver © 123RF.com a TobiFM; na této straně:

(6) Haim Zah, GPO

(8) Život víry – Lucie Švábová

(12) Hansjörg Sattler – sattlerh

(18) archiv F. Hanzlíčka

8

Vasanti Watkinsonová

„Hinduisté mezi své

bohy klidně přijmou i Ježíše“

6

Mezi šejchy a u Zdi nářků

Trump na Blízkém východě

18

Jak jsem to mohl přežít?

příběh čtenáře

12

České mýty

o křesťanství

Pravda, milost a český Honza


3ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 2017 3

Proměna společnosti evangeliem

ročník 28 / červenec–srpen 2017

cena 60 Kč

Život víry je měsíčníkem vydávaným

Křesťanskou misijní společností (KMS),

která sdružuje různá křesťanská

společenství, organizace a jednotlivce.

KMS slouží k vzájemnému dorozumění

křesťanských pracovníků, kteří

usilují o misii a o jednotu křesťanů

ve světle Písma. Chce napomáhat

k duchovnímu růstu a vzdělávání

křesťanů a místních sborů.

KMS chce sloužit Božímu lidu.

Snaží se o prohloubení vztahů mezi

křesťany a usiluje o probuzení.

Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Coufal

Redakce: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Lucie Švábová, DiS.

Redakční rada: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Ing. Lubomír Ondráček, Mgr. Jiří Unger,

Ing. arch. Kateřina Hodecová

Sazba a grafi cká úprava: Ondřej Pumr

Korektury: Lucie Švábová, DiS., Zdenka Brázdilová

Výtvarná spolupráce: Pavel Bosman

Tisk: Grafotechna Plus, s. r. o.

Redakce a administrace

KMS – Život víry, Primátorská 41, 180 00 Praha 8

tel.: 284 841 922, fax: 284 841 923

e-mail: redakce@zivotviry.cz, web: www.zivotviry.cz

Předplatné

objednávejte pomocí výše uvedených kontaktů

nebo na e-mailu predplatne@zivotviry.cz.

Půlroční (250 Kč) či roční předplatné (499 Kč) lze

zahájit kterýmkoli měsícem roku. Bližší informace

(mj. kompletní ceník včetně množstevních slev)

najdete na www.zivotviry.cz, odkud lze časopis

také pomocí on-line formuláře objednat.

Informace na vyžádání zašleme i poštou.

Předplatné, distribuce a reklamace na Slovensku:

Kníhkupectvo Jonatán,

Legionárska 2, 811 07 Bratislava

tel. 02/555 63 040, e-mail: jonatan@vbh.sk

http://obchod.mrp.sk/vbh

Distribuce pro zrakově postižené elektronicky:

Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1

tel.: 222 316 306, e-mail: szp@diakonie.cz

Vydavatel: KMS, IČ 539 147

Registrováno: MK ČR E 6094, ISSN 1210-43-45

Za obsah podepsaných článků odpovídají autoři.

Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky krátit.

Snažíme se publikovat původní texty. Pokud články,

které nám posíláte, chcete zveřejnit i jinde,

prosíme, abyste nás o tom informovali.

© Život víry – všechna práva vyhrazena.

Přetiskování článků či jejich delších částí bez

písemného svolení redakce se zapovídá, přetiskování

kratších částí (do jednoho odstavce) možno pouze

s uvedením přesné citace (včetně ročníku, názvu

článku a strany). Jednotlivé články možno šířit

prostřednictvím xerokopií, pouze zdarma.

Uzávěrka řádkové i plošné inzerce

je druhého dne předchozího měsíce.

Později zadané inzeráty zařadíme dle možností,

s 50% příplatkem.

Redakce si vyhrazuje právo inzerát odmítnout.

Seznamovací a fundraisingové inzeráty

nezveřejňujeme.

Podmínky inzerce: http://inzerce.zivotviry.cz

Číslo vychází koncem předchozího měsíce

a je distribuováno během první poloviny měsíce.

parafrázuji loňský příběh norsko-rumunské rodiny.

Děti si ve  škole zpívaly křesťanskou písničku. Učitelka

zavětřila a zjistila, že když doma neposlechnou, táta

jim někdy vlepí pohlavek. Ta starostlivá paníupozornila Barnevernet. Dotyčná veleinstituce se už dokázala

postarat o to, aby děti získaly místo v náhradníchrodinách, kde jim nebudou zatemňovat hlavy.

To, že menšiny mají práva, je jen teorie. Práva

mají jen některé menšiny. Práva dětí je třebarespektovat. (I když: Je tím právem být ochráněn od fyzických

trestů, nebo žít se svými rodiči? Kdo ta práva určuje?)

A co práva rodičů odebraných dětí? Kdo posoudí práva

obou skupin tam, kde jsou stavěna proti sobě? V Norsku

o tom rozhodují podivné směrnice. A není odvolání.

Oprávněnost odebrání dětí totiž nejde prošetřit,protože kdyby se řeklo, že děti byly zneužívány, poškozuje

je to. Proto se nemůže říct ani, že zneužívány nebyly,

protože takové vyjádření by poškozovalo jiné odebrané

děti, o kterých se to říct nemohlo. Kdyby se o některých

dětech řeklo, že nebyly zneužívány, tak u dětí, o kterých

by se neřeklo nic, by se tím vlastně říkalo, že zneužívány

byly. Proto se radši o nikom neříká nic. Rodiče se tak

ovšem kvůli absenci obvinění nemohou bránit a musejí

se spokojit nadějí, že úředníci Barnevernetu neudělali

chybu. Nezbývá jim nic než doufat, že jim jejich děti

berou oprávněně. Ano, je to absurdní.

Práva skupiny na to, aby byla ochráněnaod fanatických rodičů, vedou k diskriminaci těchto rodičů,

a navíc neexistuje měřítko či způsob, jak věcprošetřit. Ve hře je totiž ještě jiná menšina, patrně ideoví

architekti Barnevernetu, kteří pro tuto instituci

dobyli právo nevykazatelnosti a nekontrolovatelnosti.

Učitelka nechtěla, aby děti byly odebrány, jen si jim

přála pomoci. Děti i rodiče k tomu přišli jako slepí

k houslím, takže skupina, o kterou jde především, jsou

lidé z Barnevernetu. To je ta skutečná menšina.

U Barnevernetu je situace složitá, vypadá to, jako

by uvedené nespravedlnosti vznikaly náhodou. Zvláštní

na tom je, že výsledky odpovídají  mainstreamové

„rodinné“ politice, která se v našem západním světě

postupně prosazuje. Kdo za tou politikou stojí?Konkrétní liberální filozofové? Hollywoodské celebrity

a opinion makeři? Ženy zneužívané svými otci, a proto

latentně nenávidící všechny muže i běžné rodinys láskyplnými vztahy? Mapuje se to těžko, ale jde o vlivnou

menšinu, která působí už několik generací (takže je

strukturovaná v čase) a která ovládla OSNa do nezanedbatelné míry i evropské instituce. Je to nepřehledné,

jde vlastně o hnutí ideově vyhraněných lidí. Zvláštní

menšina, která ale rozhodně má jasno, menšina, která

je aktivní, nasazená, horlivá.

Takové menšiny získávají půdu. Tak tomu bylo

s křesťany v prvních dvou třech staletích existence

církve. Šlo jim o krk, ale byli horliví. Evangelium šířili

hlava nehlava a žili příkladně, a proto pro Kristazískali spoustu lidí. Takovou spoustu, že přestali být

menšinou. Taky ale možná přestali být nadšení. Co je

platné, že začali být zralí, když se zároveň stali takcitlivými, že se už nikoho nechtěli dotknout tím, že by

mu říkali, že by se měl radikálně rozejít s hříchem.

Dnes jsou u nás křesťané už zase menšinou, ale ještě

ne tou angažovanou. Když se podíváme na Evropu,

vidíme u moci jiné menšiny. Ty horlivé.

Předně jsou to majitelé bank. Nemyslím tímkulatého pána s viržinkem, už nežijeme za prvnírepubliky. Bankovní podnikání udělalo obrovský pokrok.

Banky pronikly ke každé finanční transakcia parazitují i na tom, když někdo kartou zaplatí jakoukoli

drobnost, ano, ukousnou z každého bezhotovostně

zaplaceného rohlíku víc, než je zdrávo. Proto jsou

tak tlusté. Jejich moc ale ovládá i zákonodárce, kteří

nemají odvahu ochránit prodejce a nemravné příjmy

bank omezit.

Jinou vlivnou menšinou jsou homosexuálníaktivisté. Jejich ideologická východiska nejsou logická

ani seriózně vědecky odůvodnitelná, a přesto už svou

ideologii implantovali většinové společnostia s úspěchem prosadili zákony, které jejich menšinuupřednostňují. Slyšel jsem pár televizních diskusís agilními homosexuály. Postrádají kvalitní argumenty,

ale dohánějí to nadšením a perfektní přípravou

na vystoupení v médiích, čímž porážejí své většinou

nepřipravené a mnohdy nezdravě agresivní oponenty.

Dříve se říkalo, že homosexuální sklony má jedno

procento populace, pak se to zvedlo na čtyři procenta,

nedávno jsem slyšel o deseti a tak to můžepokračovat až do doby, kdy homosexuálové přestanou být

menšinou (promiň, to byl pokus o vtip).

A teď něco o vládě menšiny v církvi, možná přímo

ve vašem sboru: Dlouho tam chodí bratr Alois, který

má jako koníčka malování. Je to takové milé. Nikomu

tím neškodí. Jeho obrazy se někomu líbí, většině lidí

jsou lhostejné a jen pár sborových morousů říká, že

Alois je amatér a že jsou to kýče. Ale co se nestalo:

Sbor se přestěhoval do nových prostor. Alois, ta dobrá

duše, do načančané modlitebny věnoval jeden ze svých

největších obrazů, který se jmenuje „Prorocká lilie“.

Když lidé obraz spatřili na výrazném místě, vyvolalo

to u některých zděšení. Co tomu řeknou jejichnevěřící přátelé, které zrovna chtěli pozvat? Jestli to tam

zůstane, budou si o vkusu křesťanů myslet své. Obraz

v sále se nelíbil skoro nikomu, ale většině to bylo jedno.

Dva tři z těch rejpalů v následujícím týdnukontaktovali kazatele a otevřeně mu pověděli svůj názor.

„Řekl jsi to Aloisovi?“ opáčil každému z nich kazatel,

načež potížisté mohli jen pokrčit rameny. Jednomu

z nich kazatel pověděl, že se mu ten obraz taky nijak

zvlášť nelíbí, ale že si váží toho, že ho Alois sboru

daroval. Tak se obraz uhnízdil ve sborovém sále.

Brblalové se ale s „Prorockou lilií“ nesmířili. Na

nejbližší sborové výroční schůzi se jeden z nich osmělil

a vysvětlil, proč by ten obraz v modlitebně visetneměl. Jeden z účastníků navrhl, aby byla vytvořena

komise pro otázky výzdoby. Do týdne se měli přihlásit

zájemci, kteří by se v tom chtěli angažovat. Bylo jich

nakonec pět, jedním z nich byla Aloisova sestra,dalším její manžel. Obraz tam visí dodnes.

Nezávisle na tom, na čí straně je pravda, má

aktivní skupina vždycky navrch. To je naše šance.

My pochopitelně nechceme prosazovat sebe ani si

neděláme ambice něco ovládat – chceme lidi přivést

k Ježíši. Křesťanské menšiny jsou vlivné v Íránu

a v Číně, ale zatím ne v Evropě. Dokud

kvůli Božímu království nebudeme ochotni

zabřednout do problémů, riskovat,

narážet, spálit se, a třeba být i za blbce,

budou se prosazovat jiné skupiny.

Milý čtenáři,

Ve s t í n u

Prorocké lilie

editorial


ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 20174

B

ylo mi asi třináct let, když jsme cobyúčast

níci přípravy na  konfirmaci dostali od na

šeho bratra faráře za  úkol napsat dramati

zaci nějakého příběhu ze života Martina Luthera.

Mě nejvíce fascinoval Lutherův strach uprostřed

bouře, a tak jsem zpracoval právě tento moment.

Jde o událost, která se odehrála 2. července 1505

u  vesnice Stotterheim. Prudká bouře Luthera

tak vylekala, že slíbil sv. Anně, že pokud bouři

přežije, stane se mnichem. I  přes velkou ne

voli rodičů tedy opustil studium práv a vydal se

do kláštera.

Znovuobjevená milost

Nicméně i  toto nové období jeho života

bylo poznamenáno strachem. Čeho se bál?

Božího soudu. Čím více se totiž snažil žít po

svěceným životem, tím více svých hříchů vi

děl a  tím méně věřil východiskům, která mu

byla nabízena. Žádné náboženské úkony, ho

diny modliteb a  odříkání, dokonce ani pouť

do  Říma nedokázaly jeho rozjitřené svědomí

zklidnit.

Luther nebyl sám, kdo při pomyšlení na svůj

hřích prožíval zoufalství. Podobné zápasy zaží

vala spousta Lutherových vrstevníků. Bylo pro

mne velmi inspirativní přečíst si, jak se svým

hříchem a  se svými pokušeními zápasil Ignác

z  Loyoly, pozdější zakladatel Tovaryšstva Ježí

šova (jezuitů). I on zažíval hluboké stavybezna

děje, když si uvědomoval, jak je hřích v jehoži

votě zakořeněný. Tato beznaděj ho vrhalado vše

lijakých extrémních postupů zápasu o  svatost,

a  to včetně sebepoškozování. Stejně jako Luther

a  mnozí další si uvědomoval svoji hříšnost, ale

neviděl žádnou cestu ven.

Díky Boží dobrotě právě Luther znovuobje

vil, že je jen jediné možné řešení problému lid

ského hříchu, a  tím je Boží milost. Na  základě

Písma došel k  pochopení, že žádné lidské činy

člověku s jeho hříchem nepomohou. Lutheruvi

děl naději v Kristově milosti.

To, že jsou nám hříchy odpuštěny díky Boží

milosti, je pro mnohé z nás tak zřejmé jakoma

tematika na  prvním stupni. Nicméně žít Boží

milostí je více než pouze vědět, že nejsem spa

sen svými skutky. Intelektuální pochopení mi

losti samo o sobě vede nanejvýš k tomu, coBon

hoeffer nazývá lacinou milostí. Touto milostí je

třeba především žít, a to znamená být toutomi

lostí proměňován, být stále více jako Kristus.

Právě to v  nás činí Boží milost. Nicméně mám

pocit, že samým zaměřením na  milost někdy

zapomínáme na  zákon. Vidím to především při

evangelizaci a  pokusím se to vysvětlit, protože

v zemi, kde počty obrácení počítáme na prstech

rukou, je jistě třeba znovu přemýšlet o tom, co je

zákon a co milost.

„Vítej v klubu!“ (Nebo ne?)

Obrovskou připomínkou této pravdy je pro

mne Ježíšovo setkání s  bohatým mládencem

(Mt 19,16–22). Jen se do té situace trochu vžijte

a  zkuste si upřímně odpovědět, jak byste reago

vali vy, kdyby k vám dychtivě, a přitom pokorně

přiběhl zjevně bohatý či významný člověk, který

by vás prosil, abyste mu řekli, jak může získat

věčný život. Co byste mu poradili? K čemu byste

ho vedli? Jak byste s  ním jednali? A  co teprve,

kdybyste se dověděli, že se pravidelně modlí či

pěstuje jiné chvályhodné duchovní disciplíny!

Vždyť on už vlastně Bohu věří, žije dobrý ži

vot a  je připraven stát se následovníkem Ježíše.

Jak byste reagovali? Byli byste štěstím bez sebe,

že zrovna vám Pán Bůh někoho takového poslal

a  že o  tom budete moci svědčit? A  co dál? Jak

byste reagovali na  jeho prosbu? Možná bychom

mu nabídli, ať se prostě pomodlí, že přijímá Je

žíše do  svého srdce, a  pak řekli: „Vítej v  klubu,

tedy v církvi.“ Nebylo by to skvělé? Měli bychom

dalšího hezkého křesťana, navíc bohatého.

Michal Klus

úvodník

Byl fuč a jeho peníze s ním...

Konference modliteb a chval.

V sobotu 3. června se v návaznostina kon

cert Rend Collective (viz zadní obálku)ko

nala v Praze v Kongresovém centruOlšan

ka mezidenominační Konference modliteb

a chval. Na jejím uspořádání se podílelfes

tival United, hnutí Modlitby 24-7,Křesťan

ská akademie mladých, hudebnívydava

telství Rosa a Arcidiecézní centrum pro

mládež Praha. Celkem se jí zúčastnilo 480

lidí a jejím cílem bylo povzbuditmodliteb

níky a podpořit rozvoj českých chval

a chválících skupin.

„Na festivalu United mámev posled

ních letech problém, které české koncertní

a chválicí kapely pozvat. Jde o to, že u nás

mnoho kapel není, a když vzniknou, tak

často brzy zaniknou. Moc bychom si přáli

vidět chválicí kapely v našich mládežích,

ve sborech a farnostech, v našich městech,

v našem národě,“ vysvětluje ředitelfesti

valu United Petr Húšť v konferenčníbro

žuře, co organizátory k uspořádání akce

motivovalo.

Jednalo se vlastně o dvě konference

v jedné. Část programu byla pro„modliteb

níky“ i „chváliče“ společná, na konkrétní

přednášky a semináře se účastníci rozdělili.

Téma přímluvné modlitby měla po celý den

na starosti Kateřina Lachmanová, mimo

jiné autorka knihy Síla přímluvné modlitby.

Semináře o chválách vedli napříkladpís

ničkář Pavel Helan, pastor a autor mnoha

chval Karel Řežábek, hudební producent

Viliam Šandor nebo vedoucí kapely eSPé

Julo Slovák. Chvály během společnéhopro

gramu vedla kapela Noemiracles.

Tomáš Tyrlík novým biskupem

SCEAV. V neděli 21. května byl přislav

nostní bohoslužbě v těšínském kostele

Na Nivách instalován nový biskup Slezské

církve evangelické augsburského vyznání

Tomáš Tyrlík. Obřadu se zúčastnili všichni

duchovní SCEAV i řada zástupců českéeku

meny, zástupci církví spřátelenýchve Svě

tovém luterském svazu i představiteléaka

demické obce a místních samospráv.

Mgr. Tomáš Tyrlík (* 1969) působil jako

farář ve Frýdku-Místku a v Třanovicích,

posledních šest let

byl náměstkemdosa

vadního biskupa Jana

Wacławka. Novýmbis

kupem byl zvolen loni

v červnu. Slavnostnímu

instalování biskupa předcházel v Českém

Těšíně dvoudenní 32. řádný synod SCEAV.

Evangelíci vyzvali k volebníúčas

ti. Synod ČCE, který zasedal ve dnech 18.–

20. května v Praze, vyzval své členyk ob

čanské angažovanosti a zájmuo nadchá

zející parlamentní a prezidentské volby.

„Nechceme se vzdávat odpovědnosti za

veřejné věci. Jako občané se snažmepo

znat ty, kdo usilují o veřejné funkce, jejich

programy i jejich dosavadní působení,

abychom mohli posoudit, komu dát svou

důvěru. ... Nadcházející volby chápemeja

ko příležitost pozitivně ovlivnit roli, kterou

bude Česká republika hrát v následujících

letech v evropské i světové politice.V řa

dě zemí získávají převahu – ani u násne

chybějí – hlasy, zpochybňující základnípi

líře demokracie, svrchovanost práva,svo

bodu slova, solidaritu, a tím i sám unikátní

evropský politický projekt, jehož jsmesou

částí,“ píše se mimo jiné v jeho oficiálním

vyjádření.

Synod také schválil nové logo církve,

které vzešlo z veřejné soutěže. Oficiálně ho

začne používat od 1. ledna 2018.

Oslava Dne Jeruzaléma poprvé

v Praze. V předvečer židovského svátku

znovusjednocení Jeruzaléma, který letos

připadl na 24. května, se křesťané, židé

a příznivci Izraele sešli k oslavěv kated

rále sv. Víta na Pražském hradě.Připo

mněli si 50. výročí dobytí východníčás

ti Jeruzaléma – Izraeli se tehdy během

šestidenní války podařilo získat zpětúze

mí ovládané Jordánskem.

Setkání, které se v Česku uskutečnilo

vůbec poprvé (nezaměňovat s festivalem

Dny Jeruzaléma), společně uspořádaly

Federace židovských obcí v ČR,Ekume

nická rada církví, Mezinárodní křesťanské

velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ), Český

spolek přátel Izraele, Centrum Siona vel

vyslanectví státu Izrael. Zaštítil hokar

dinál Dominik Duka s tím, že podporuje

„dialog všech tří monoteistickýchnábo

ženství, která jsou v Jeruzalémězastou

pena“, podpořil ho Miloš Zeman a projev

v katedrále pronesl také místopředseda

sněmovny Jan Bartošek z KDU-ČSL.

Pořadatelé tvrdili, že jdeo apoli

tickou akci, palestinskévelvyslanec

tví bylo ovšem opačného názoru. Podle

jeho vyjádření je Den Jeruzalémave sku

tečnosti „oslavou okupace a následné

anexe východního JeruzalémaIzrae

lem“. Česko je dlouhodobýmspojen

cem Izraele, přesto Jeruzalém jako hlavní

město Izraele neuznává a ambasádu

Viliam Šandor

T. Polívka a K. Lachmanová

krátce


5ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 2017

Jakže ten příběh končí v Bibli? Ježíš tomumla

dému muži řekl něco absolutně nepochopitelné

ho. Aby rozdal vše, co má, a následoval jej. Vždyť

to je úplná hloupost! Spasení je přece dar Boží

milosti, tak co to tady Ježíš říká? Věčný životpře

ce není výsledek toho, že rozdáme peníze! Člověk

se přece nemusí stát žebrákem, aby mohl do nebe.

Kdyby to ještě dobře dopadlo, asi bychom to

nějak tolerovali. Ale ono to navíc dopadlo špatně

– ten člověk odešel. Potencionální následov

ník Krista byl fuč a  jeho peníze s  ním. Proč jen

mu Ježíš neřekl něco z toho, co říkal jiným? Proč

mu neřekl to, co řekl představenému synagogy:

„Neboj se, jen věř.“? Proč mu neřekl to, co řekl

před chvílí učedníkům: „Kdo není proti nám, je

s námi.“? Proč na jeho vyznání o tom, jakdodr

žuje přikázání, neřekl „Tvá víra tě zachránila.“?

Proč mu neřekl to, co řekl věrným služebníkům:

„Pojď, požehnaný mého Otce, ujmi se království,

které je připraveno od založení světa. Neboť jsem

hladověl, a dal jsi mi jíst, žíznil jsem, a dal jsi mi

pít, byl jsem na cestách, a ujal ses mne.“? PročJe

žíš říká něco takového?

Protože není následování bez pokání. Pro

tože není milosti bez zákona. Proto mu Ježíš

řekl, aby rozdal vše, co má. Ten člověk žil s tím,

že je dobrý, a opravdu se zdá, že to byl velmimo

rální člověk, který usiloval dodržovat zákon.

Jenže hlavní využití zákona je v tom, že nám má

ukázat, že ho nejsme schopni naplnit. Zákon

nám má ukázat, že nedokážeme žít tak, jak Pán

Bůh chce. Zákon nám má ukázat naši hříšnost.

Tento člověk ji neviděl. A  proto ho Ježíš ob

divně nepoklepal po  rameni ani mu s obdi

vem neřekl, že je borec a  že je už jednou no

hou v  nebi. Proto Ježíš přišel s  tím absurdním

příkazem: „Jdi a rozdej, co máš.“ Ježíš nepřináší

lék evangelia, protože tento člověk si ještěneuvě

domuje hrůzu své nemoci.

Aby byl zákon zákonem...

Ježíš aplikoval zákon a  chtěl tomuto muži

ukázat jeho diagnózu: Nejsi dost dobrý. Ježíš

mu ukázal, že v  jeho životě je hřích. Ukázal mu

na  jeho nezdravý vztah k  financím. Udělal to,

protože bez pokání není následování. Bez soudu

zákona není prostor pro milost.

Ten člověk potřeboval vidět sebe jako hříš

níka a  Ježíše jako toho, kdo zachraňuje. Proto

mu Ježíš ukázal na oblast, kde byl jeho hříchnej

viditelnější. Pokud by

ten člověk neměl s pe

nězi žádný problém,

Ježíš by si vybral ji

nou oblast z  jeho ži

vota. Třeba by mu řekl:

„Jedno ti schází: Jdi,

omluv se své tchyni

za to, co jsi jí včera řekl,

a  budeš mít poklad

v nebi.“ A pokud byne

měl problém s tchyní, tak by třeba mluvilo leni

vosti, pomlouvání nebo o čemkoli jiném – prostě

by mu nastavil zrcadlo. Ano, Ježíš přesně věděl,

co se děje uvnitř člověka. My to nevíme. Přesto

nesmíme zapomenout, že i  zákon musí vykonat

své dílo. Až potom může přijít lék evangelia.

Když tedy protestanté letos slaví 500 let re

formace, je jistě dobré si připomenout Lutherův

důraz, že musíme jasně rozlišovat mezi zákonem

a  milostí. Potřebujeme, aby zákon byl zákonem

a  milost milostí. Potřebujeme, aby zákon vedl

k  pokání. Potřebujeme, aby milost byla zázrač

ným lékem pro ty, kdo vidí svoji bídu.

Luther zdůrazňoval, že to nesmíme obracet.

Člověka neučiníme křesťanem tím, že jej nejdřív

navnadíme evangeliem a  potom ubijeme záko

nem. Luther takovouto evangelizaci přirovnává

k  situaci, kdy bychom psovi dali nejdříve při

čichnout ke  kosti a  potom bychom ho tou kostí

tloukli přes hlavu. Pamatujme, že milost se člo

věku stává. A  stává se tam, kde je srdce připra

veno zákonem. Nepřestaňme tedy zápasit o  to,

aby byl zákon zákonem a milost milostí.

Modlím se, abychom jako církev nepřestali

věřit, že Pán Bůh člověka vede k  sobě skrze po

kání. Modlím se, abychom moudře a  se vší lás

kou k tomuto pokání vedli. Modlím se, abychom

viděli ty, kteří zlomeni svojí bídou žasnou nad

krásou Boží milosti.

Ing. Michal Klus, M.Div., je pastorem SCEAV

v Třinci.

Spasení je přece dar Boží milosti,

tak co to tady Ježíš říká?

Vždyť to je úplná hloupost!

má v Tel-Avivu (stejně jako většina zemí

světa). To se snaží proizraelské organizace

změnit – dvě z pořádajících organizací se

už v minulosti obrátily na české poslance

s peticí vyzývající k uznání Jeruzaléma

jako hlavního města Izraele. Podle kritiků

lze tedy jen stěží uvěřit tomu, že politika

v české oslavě Dne Jeruzaléma nehrála

žádnou roli.

Českým poslancům vadíprotiizra

elské UNESCO. Ve stejný den, kdyproběh

la oslava Dne Jeruzaléma, tedy 23.květ

na, čeští poslanci přijali usnesení, které

označuje UNESCO za zpolitizovanouor

ganizaci nepřátelskou vůči Izraeli.Navr

hl ho místopředseda poslaneckésněmov

ny za KDU-ČSL Jan Bartošek. Kritika jere

akcí na květnovou rezoluci výkonné rady

Organizace spojených národů pro výchovu,

vědu a kulturu, která explicitně popíráiz

raelskou svrchovanost nad Jeruzalémem.

Poslanci vyzývají českou vládu, aby seza

sazovala o respektování Jeruzaléma coby

hlavního města Izraele a aby zastavilaveš

keré platby členských příspěvků UNESCO.

Jenom za letošní rok se jedná o částku cca

30 milionů Kč. Pro návrh hlasovalo 82po

slanců napříč politickým spektrem, 29 jich

bylo proti.

Krok českých poslanců poté ocenilizra

elský předseda vlády Benjamin Netanjahu

v dopise, který poslal českému prezidentu

Miloši Zemanovi. Izraelský premiérvyjád

řil „jménem izraelských občanů nejhlubší

uznání za statečnou rezoluci“. „Tatoinspi

rativní rezoluce se objevila v době, kdy je

Izrael opětovně nucen bránitnejzáklad

nější a nezvratné pravdy. Tím, že českýpar

lament oficiálně uznává Jeruzalém jako

hlavní město státu Izrael, potvrdil 3000 let

staré spojení židovského národa s jehosva

tým městem,“ uvedl Netanjahu.

Fajfr a Duka u papeže Františka.

Předseda ERC v ČR Daniel Fajfr vykonal

ve dnech 30. 5. až 2. 6. 2017 služebníces

tu do Vatikánu. Doprovodil státní delegaci,

kterou vedl náměstek ministrazdravotnic

tví Václav Kolaja a náměstek ministraza

hraničí Tom Philipp. Křesťanskou částvý

pravy reprezentoval kardinál Dominik

Duka. Fajfr se zúčastnil společného jednání

se zástupci českého velvyslanectvíve Vati

kánu ve věci kandidatury na pořádáníSvě

tového dne mládeže v Praze v roce 2022.

Účelem návštěvy Vatikánu bylo taképo

zvání papeže Františka do ČR a předáníob

razu Lidické madony u příležitosti 75.vý

ročí vypálení Lidic.

V Praze proběhne Den pro rodinu.

„Asi nikdy v dějinách nebyla rodina pod

takovým tlakem, jako je dnes,“ uvedlpas

tor KS a člen přípravného týmu Dne proro

dinu Lubomír Ondráček. „Přibývá rozvodů,

dětí narozených mimo manželství, různé

studie se snaží vysvětlit, že člověku není

přirozený monogamní vztah a je snaha

za rodinu považovat jakékoli soužití, nejen

klasické soužití muže, ženy a dětí. Protože

víme, jaký je Boží plán, nemůžeme jako

křesťané mlčet a potřebujeme společnosti

připomenout, že co je rodina, je jasné a že

klasická rodina, která mimo jiné plodía vy

chovává další daňové poplatníky, kteříza

jistí udržitelný chod společnosti, se dostává

do menšiny a zasluhuje ochranua podpo

ru. Z tohoto důvodu vznikl projekt Den pro

rodinu. Není to protest, ale připomenutí, že

klasická rodina je stále tady.“

Účastníci akce se sejdou 12. 8. ve 14:00

na Ovocném trhu v Praze, aby společným

pochodem na Kampu vyjádřili, že rodina

je pro ně stále hodnotou. Význam a úlohu

rodiny tak chtějí připomenout našíspoleč

nosti. Zvou nejen rodiny s dětmi, alekaž

dého, kdo zastává biblický pohledna stvo

ření a rodinu. Od 15:00 bude akcepokračo

vat společným programem na Kampě.

„Rodina, jako nejstarší instituce,

nevznikla jako dobrý nápad člověka, aby se

časem měnila, jak to zrovna vyhovuje,“ řekl

předseda Rady CB a předseda ERC Daniel

Fajfr. „Rodina je geniálním, univerzálním

a nadčasovým tvůrčím činem Stvořitele

a vyplatí se o ni pečovat. Těší mě, žeorgani

zace, politické strany a společnosti, kterým

není současná krize rodin lhostejná, sespo

jily a vystupují na podporu rodiny. Jedním

z počinů je srpnová akce ,Den pro rodinu‘.“

„Neváhejte a přijeďte tuto akcipodpo

řit,“ řekl k tomu Ondráček. „Kroměmimo

pražských zvu zvláště obyvatele Prahy.Vět

šinou se akcí zúčastní více mimopražských

než pražských účastníků. Co kdyby to letos

bylo jinak?“

www.denprorodinu.eu

připravili Lucie Švábová, Tomáš Coufal a Tomáš Dittrich


ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 20176

S

vé zahraniční cesty zahájil pětačtyřicátýpre

zident Spojených států demonstrativníná

vštěvou středisek tří velkých monoteistických

náboženství – judaismu, křesťanství a islámu.

21. května navštívil hlavní město Saúdské Arábie

a 22.–23. května Svatou zemi, aby se pak ihned

vydal dále do Vatikánu. V jeho asi šestisetčlenném

doprovodu byla kromě jeho choti Melanie i jeho

dcera Ivanka s manželem Jaredem Kushnerem.

Saúdský úvod: „Abú Ivanky“

Středem bedlivé pozornosti ze strany Izraele

bylo již jeho vystoupení v  Saúdské Arábii. Pod

nikateli, jemuž se na  Západě tolik vysmívají,

připravilo toto království přijetí „hodné krále“.

Celý měsíc věnoval 81letý král Salmán cestám

po  Asii, aby v  Rijádu shromáždil představitele

pětapadesáti muslimských zemí – prakticky celý

sunnitský svět. Izraelci si otevřeně kladli otázku:

Jak to, že se to nepovedlo předchozímu americ

kému prezidentovi se jménem Hussein?

Izraelští pozorovatelé si hned všimli, že si

v Saúdské Arábii ani Melania, ani Ivanka nevzaly

nic na  hlavu. Skutečnost, že o  několik dní poz

ději měly obě ženy spjaté s Trumpem rodinným

poutem při návštěvě u papeže černou pokrývku

hlavy, činí z  této události prohlášení. Ozvaly

se pobavené hlášky, že se v  arabských médiích

o  americkém prezidentovi mluvilo brzy jenom

jako o  „abú (otci) Ivanky“, zatímco po sociál

ních sítích se šířily filmové záběry neskrývaně

lačných pohledů, které na  obě Trumpovy dámy

vrhali staří ctihodní šejchové.

Trumpova slova před vznešeným fórem

„arabsko-islámsko-amerického summitu“ byla

bezpříkladně jasná. Asi ještě nikdy nikdo tak

v  rijádských palácových sálech nepranýřoval

„útlak žen, pronásledování Židů a  masakrování

křesťanů“. Prezident našel odvahu k projevu,ja

kému mohl porozumět i obyčejný člověk na ulici

v Orientu – na adresu islamistického teroru totiž

řekl: „Barbarství nikdy nepovede k  slávě. Stra

nění zlu vám nijak nepřidá na cti. Zvolíte-li cestu

teroru, bude váš život prázdný, bude krátký –

a vaše duše bude odsouzena.“

Dohoda s královstvím wahhábitů – bohatým

na ropu, avšak ultrakonzervativním – o dodávce

zbraní za 110 miliard amerických dolarů udělala

Izraelcům vrásky na čele.

Pradávné a věčné sepětí

Když poté Trumpův průvod dorazil do Izra

ele, volali komentátoři jeden přes druhého: To

hle je „úplně jiné“ ovzduší v porovnání se všemi

minulými návštěvami amerických prezidentů!

A  vypadalo to, že jsou v  tom všichni zajedno –

dokud známý televizní novinář

Oren Nahari nezakontroval:„To

hle není návštěva, to je demon

strace přátelství!“

Zpočátku se ještě hodně zdů

razňovalo, že nového prezidenta

není vůbec možno zhodnotit,

že se neví, co za  jeho slovy vězí.

„Mnozí Izraelci mají Trumpa rádi

ne proto, že je tím, čím je,“ sýč

koval jeden hlas, „nýbrž proto,

že něčím není: Není to Obama

ani Clintonová...“ Když ale Šmuel

Rabinovič, vrchní rabín Západní

zdi, a  Mordechaj Eliav, ředitel

Nadace odkazu Západní zdi, po

dávali Trumpovi výklad k  plá

nům starého chrámu z Šalomou

nových a  Herodových časů, izra

elští novináři si zavtipkovali: „Kdo ví, co mu to

tam ukazovali. Opravdu jenom plány z minulosti?

Co když to byly plány, jak by měl chrám vypadat

v budoucnosti? A k tomu prosba o příspěveka na

bídka, že Třetí chrám pojmenují po Trumpovi?“

Nežli Trump pronesl v  Izraelském muzeu

v Jeruzalémě svou řeč na rozloučenou, pozdravil

Netanjahu svého hosta slovy: „Musíme společně

zničit ty, kteří oslavují smrt, a  ochránit ty, kteří

si váží života.“ Trump odpověděl proslovem,

jemuž podle izraelských komentátorů „chyběla

jakákoli vyváženost“: Pětačtyřicátý americký

prezident podtrhl „sepětí židovského národa se

Svatou zemí“ jako „pradávné a věčné“. Vyprávěl,

že se u Západní zdi modlil za moudrost – v tom,

kdo zná Bibli, to vyvolalo vzpomínku na roz

hodující modlitbu mladého krále Šalomouna.

A  v  ústředním památníku holokaustu pronesl

Trump obligátní: „Už nikdy!“

Dále Trump vyjádřil svou „úctu všemu,

čeho židovský národ dosáhl,“ a  připojil slib:

„Moje vláda bude vždy stát při Izraeli!“ Prohlá

šení „Íránští vůdcové opětovně vyzývají ke zni

čení Izraele – ale ne pokud tu budu já, Donald J.

Trump!“ kvitovaly přítomné izraelské honorace

ovacemi vestoje, jaké tu ještě nebyly. Oren Na

hari to shrnul: „To nebyla jen řeč na podporuIz

raele. To byl sionistický projev. Bylo to progra

mové prohlášení jeho vlády.“

Ještě nikdy – bylo slyšet znovu a  znovu

– nenavštívil žádný americký prezident Iz

rael tak brzy po nastoupení do úřadu. Platí to

ostatně i  pro Vatikán, a  i  tam si toho všimli.

Jako první úřadující prezident USA vůbecna

vštívil Trump východní Jeruzalém, Staré město

a  Západní zeď. Izraelští novináři nadšeně při

pomínali, že „Ivanka přestoupila k  židovství“

a vlastně se teď jmenuje „Jael“.

Johannes Gerloff

pokoj s Izraelem

Donald Trump

na Blízkém východě

Nováček v Bílém domě

navštívil centra tří náboženství

Tr ump se odvá ži l

ohledně teroru

pronést slova, jaká

z úst jeho předchůdce

nikdy nezazněla.

U Zdi nářků

Benjamin Netanjahu a Donald Trump

foto GPO


7ŽIVOT VÍRY  červenec–srpen 2017

Z  opozičních kruhů zazněla kritika, že se

Trump nesešel s  představiteli občanské spo

lečnosti ani s  vůdcem opozice Jicchakem Her

zogem. Toho pozdravil při oficiálním uvítání

na Letišti Ben Guriona krátkým stiskem ruky.

Při toleranci k násilí

není mír možný

Druhý den Trumpovy návštěvy ve  Svaté

zemi začal v  důležitém městě Palestinské au

tonomie – Betlémě – setkáním s  prezidentem

Mahmúdem Abbásem. Izraelci kriticky sledo

vali, že Trump očividně převzal Obamovu verzi,

podle které je izraelskoalestinský konflikt já

drem všech střetů na  Blízkém východě, a  snad

dokonce na celém světě.

Pak ovšem pokračoval tak, jak začal v Ri

jádu, a  „Abú Mázinovi“, jak

Abbáse nazývá arabský lid, se

vší otevřeností řekl to, co ten

asi u  sebe doma ještě od žád

ného západního politika nesly

šel. „Teroristy a  extrémisty, ja

kož i  všechny, kteří jim posky

tují pomoc a podporu, musíme

z  naší společnosti navždy vy

pudit,“ po učil Donald Trump

svého hostitele a  dodal: „Mír

nemůže nikdy zapustit kořeny

v  prostředí, kde se toleruje, fi

nancuje a odměňuje násilí.“

Dan Shapiro, velvyslanec

Obamovy vlády v  Tel Avivu,

si povšiml, že právě v okamži

ku, kdy se Trump v  Betlémě

setkal s  Abbásem, se rozlétla

zpráva o  sebevražedném úto

ku na  Manchester. Tento ame

ricko-židovský diplomat, kte

rý mluví plynně hebrejsky, po

znamenal: „Netanjahu nebyl daleko od  pravdy,

když poukázal na  to, že kdyby byl ten sebe

vražedný atentátník Palestinec a  oběti Izrael

ci, mohla by si teroristova rodina činit nárok

na  doživotní důchod.“ Pět procent celkového

domácího rozpočtu úřadu Palestinské autono

mie řízeného Abbásem jde na „plat“ teroristům

a jejich rodinným příslušníkům.

Během celé své cesty se Trump – jak před

muslimskými, tak před židovskými posluchači,

v  Rijádu i  v  Betlémě, stejně jako v  Tel Avivu

a v Jeruzalémě – odvážil takových výrokůo te

roru, jaké z  úst jeho předchůdce nikdy neza

zněly. V rozhodném protikladu k Obamovi vidí

Trump souvislost mezi islámem a celosvěto

vým terorismem. Oproti svým vlastnímdřívěj

ším výrokům, například během volebního boje,

se však na  této cestě snažil rozlišovat mezi is

lámem jako světovým náboženstvíma „islamis

mem“ jako příčinou teroru, s tím, že islamismus

je politickou ideologií, která islámského nábo

ženství zneužívá pro své ospravedlnění.

Nově zamíchané karty

„Írán nebude nikdy vlastnit atomovou

bombu.“ Donald Trump tento refrén, který

mluvil všem jeho hostitelům ze srdce, ne

únavně opakoval. Naplánováním cesty z Ri

jádu přes Jeruzalém a Betlém do Vatikánu nesl

jasné poselství proti šíitské frontě, která sevy

tvořila od Libanonu přes Sýrii a Irák až doTe

heránu.

Poprvé přišel prezident USA s požadavkem,

že Írán musí rozpustit šíitské milice v Libanonu

a  Iráku. Trump zcela zřetelně usiluje o  návrat

Ameriky na  Blízký východ. Chce opět ovlád

nout vakuum, které zanechal jeho předchůdce

a  do  nějž se mnohde pod ochranou Ruska ve

dral Írán. „Zcela nezávisle na  Izraeli,“ zní po

znatek profesora Eugena Kontoroviče z izrael

ského think-tanku Kohelet Policy Forum, „se

Obamova vláda v  arabském světě těšila mno

hem menší důvěře než kdy předtím.“

Podle Kontoroviče by mohlo za  Trumpa

dojít ke  zcela novému zamíchání karet. „Do

sud se čekalo, že Izrael něčím přispěje. Podle

toho se mohla Izraeli přičítat vina, když třeba

něco nefungovalo.“ Tento způsob uvažování je

Trumpovi zcela cizí. „Od té doby, co je v úřadě,

uveřejnilo izraelské mírové hnutí Šalom ach

šav (Mír teď) čtyři nebo pět zpráv o  tom, co

všechno dělá Izrael špatně. Ani jedna z  nich

nevzbudila u Bílého domu zájem.“

Trump má očekávání, pokud jde o  arabský

svět. Saúdskoarabského krále Salmána neúnavně

představoval jako „vskutku moudrého muže“.

Častěji zdůraznil, že Palestinci si přejí mír. Ov

šem – a tím se zásadním způsobem liší od svých

předchůdců a  jiných západních politiků – ne

chce očividně Izraeli nijak předpisovat, jak má

vypadat další cesta.

Ne sny, nýbrž tachles

(věcnost)

Trump toho příliš nenapovídá o  snech

a  hodnotách. Jako obchodník mluví o  tom,

co lze vyjednat. A  zřejmě si všiml, že se toho

v arabském světě v minulých letech mnohozá

sadně změnilo. Celé země, jako třeba Jemen

nebo Libanon, jednoduše přestaly existovat.

A  zdá se, že si všiml i  toho, že hlavní sta

rostí arabsko-sunnitských zemí je dnes Írán.

„Zahájí-li Trump o  mnoho tvrdší kurz proti

Íránu,“ myslí si Kontorovič, „může si přelo

žit americké velvyslanectví třeba na Chrámo

vou horu, a Saúdové ho přesto budou nazývat

svým mužem roku.“

Takže situace zůstává napínavá. „Palestinci si

– podle Kontoroviče – osvojili jedno: Čím častěji

řekneme ,ne‘, tím víc nám v budoucnu nabídnou.

Přeložení amerického velvyslanectví z  Tel Avivu

do  Jeruzaléma by pro ně bylo signálem, že mají

co ztratit.“ To, co se dosud rozumělo výrazem

„mírový proces“, bylo vymyšleno před „Arab

ským jarem“ a  vzestupem černé vlajky Islám

ského státu. „Izrael by se dopustil veliké chyby,

kdyby kul nějaké dlouhodobé plány s  Abbásem.

Ten už je starý...“ – a navíc mezi mladými lidmi

ve svém národě nijak populární.

Při posuzování první zahraniční cesty nového

politika v  Bílém domě je možná mnohem důle

žitější slyšet to, co neřekl. Ani slovem se Trump

nezmínil o  „hranicích před rokem 1967“, nikdy

nemluvil o  „zemi za  mír“, o  „vrácení okupova

ných území“ nebo o  „konci okupace“. O „dvou

státním řešení“ nebo o  „palestinském státě“ se

zmínil stejně málo jako o  požadavku, aby Izrael

omezil svou osídlovací aktivitu.

Všechny tyto postřehy by

ovšem neměly svádět k ukva

peným závěrům. Na  hodnocení

kurzu Trumpovy vlády je pří

liš brzy. Jisté je, že mnoho věcí

se změní. Stejně oprávněné je

však i  varování bývalého ame

rického velvyslance Shapira, že

Trump je nevypočitatelný: „Ni

kdo se nemůže spolehnout, že

mu dobrý vztah s  ním vydrží

do rána – a kdyby se něco mělo

změnit, dovědí se o  tom ti, kte

rých se to týká, z Twitteru.“

 překlad Ivana Kultová

Autor je německý novinář

dlouhodobě žijící

v Jeruzalémě.

Spolupracuje s českým

Institutem Williama Wilberforce

(www.wilberforce.cz).

ilustrační foto GPO

foto Avi Ohayon – GPO

S izraelským prezidentem Reuvenem Rivlinem




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist