načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život víry 2017/5 - KMS

Život víry 2017/5

Elektronická kniha: Život víry 2017/5
Autor:

Život víry – rozmanité stránky církvemezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnostV květnovém čísle najdete:* rozhovor – fyzik Tomáš Tyc o Bohu a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  25
+
-
0,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KMS – Křesťanská misijní společnost
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 36
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-3652-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život víry – rozmanité stránky církve
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V květnovém čísle najdete:

* rozhovor – fyzik Tomáš Tyc o Bohu a teorii neviditelnosti
- Brněnský fyzik a popularizátor vědy vypráví, proč se začal věnovat fyzice, jak zvládal období, kdy jeho rodiče považovali sbor za sektu, nebo zda lze „dokázat Boha Stvořitele“.

* téma: Nakolik věřit médiím?
- Jaký vliv na nás mají sdělovací prostředky? Můžeme je sami nějak ovlivnit? Jak se vyznat v mediálním guláši a jak poznat, co je pravda a co zpráva tendenční či přímo propaganda? Jak se chovat na internetu? Na tyto otázky se snaží najít odpovědi např. Dan Drápal, David Novák, Ron Cantor nebo Jana Frantíková.

* ze života církve
- ohlédnutí za dvěma nedávno zesnulými kazateli, kteří ovlivnili českou církev – Carlosem Jiménezem a Dennisem Bavisterem

* příběhy čtenářů
- „Možná jí zbývá jen pár týdnů...“ (L. Smilková)
- Cítil jsem, jak hořím (P. Wagner)

* z historie: Anne Marie Jarvisová
- Virtuální rozhovor se ženou, která iniciovala slavení Svátku matek, ale později usilovala o jeho zrušení

+ úvodník Dana Drápala: Můžou být Češi laskavější?
+ editorial Tomáše Dittricha: Nakolik moje peníze patří Bohu a nakolik církvi?
+ kreslený vtip Pavla Bosmana
+ Jeruzalémská perspektiva: Tiší obdrží Zemi, nebo zemi? (K. Gerloffová)
+ hudba: Jan Křtitel s kytarou? (M. Moškoř)
+ knižní recenze: Byl jsem muslimem; Leadership podle Nehemiáše
+ zprávy ze života církve u nás i v zahraničí (Zemřel Miloslav kardinál Vlk; Velikonoční útoky na egyptské kostely; Francie chce trestat pomoc těhotným ženám)
+ oznámení o chystaných křesťanských akcích

V případě zájmu si toto číslo časopisu můžete samostatně zakoupit zde:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2017-5

Další informace včetně předplatného:
web: http://www.zivotviry.cz
(včetně objednávkového formuláře on-line)
facebook: www.facebook.com/zivotviry
tel. 284 841 922
e-mail: predplatne@zivotviry.cz

Život víry je nejrozšířenější protestantský křesťanský měsíčník v našich zemích. Mezi několik tisíc jeho čtenářů patří členové naprosté většiny českých a slovenských církví a společenství.
Přináší informace o dění v křesťanských církvích i mimo ně, analýzy a komentáře k aktuálním tématům, rozhovory, recenze, čtenářské příběhy, fejetony, humor atd.
Součástí každého vydání je i bohatý informační servis o chystaných akcích (Kalendář křesťanských akcí najdete i na našich webových stránkách – http://kalendar.zivotviry.cz).

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ŽIVOT VÍRY

Fyzik

To m á š Tyc

o Bohu

a teorii neviditelnosti

Fyzik

To m á š Tyc

o Bohu

a teorii neviditelnosti

5

㶣 㶜 㶣


ŽIVOT VÍRY  květen 20172

co najdete v tomto čísle

připravujemepřipravujeme

 rozhovor: Luděk Brdečko

 ředitel TWR-CZ vypráví svůj příběh

 pokoj s Izraelem

 50 let od znovusjednocení Jeruzaléma

 Říkat večerům chval „Davidovy stánky“?

úvodník

4 Vnášet do přítomnosti budoucnost Dan Drápal

ze života církve

6 „Náš Bůh je modrý“ Jakub Limr

7 Odešel „Compañero Julian“ Radek Smetana

rozhovor

8 Pán Bůh je geniální konstruktér Tomáš Tyc

téma: Nakolik věřit médiím?

12 Média a jejich vliv Dan Drápal

14 Války nové generace David Novák

16 Jak se vyznat v mediálním guláši? Lucie Švábová

17 Sedm rad, jak být na internetu

„podobnější Ježíši“ Ron Cantor

můj příběh

18 „Možná jí zbývá jen pár týdnů...“ Lydia Smilková

19 Cítil jsem, jak hořím Petr Wagner

z historie

20 Zakladatelka Svátku matek chtěla Anne Marie Jarvisová,

jeho zrušení Jaroslav Pleva

hudba

22 Jan Křtitel s kytarou Marek Moškoř

recenze

23 Leadership podle Nehemjáše Hana Pinknerová

23 Byl jsem muslimem Eva Chmelařová

foto na titulní straně: Život víry – Lucie Švábová; na této straně:

(7) Petr Kulma

(12) Jani Juuso (Glafuski)

(19) huiam

(22)

Pexels

19

„Cítil jsem,

jak hořím“

7

Odešel

„Compañero Julian“

12

téma:téma:

Nakolik věřit médiím?Nakolik věřit médiím?

22

Jan Křtitel

s kytarou?


3ŽIVOT VÍRY  květen 2017

editorial

3

Proměna společnosti evangeliem

ročník 28 / květen 2017

cena 41 Kč / 1,70 €

Život víry je měsíčníkem vydávaným

Křesťanskou misijní společností (KMS),

která sdružuje různá křesťanská

společenství, organizace a jednotlivce.

KMS slouží k vzájemnému dorozumění

křesťanských pracovníků, kteří

usilují o misii a o jednotu křesťanů

ve světle Písma. Chce napomáhat

k duchovnímu růstu a vzdělávání

křesťanů a místních sborů.

KMS chce sloužit Božímu lidu.

Snaží se o prohloubení vztahů mezi

křesťany a usiluje o probuzení.

Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Coufal

Redakce: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Lucie Švábová, DiS.

Redakční rada: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Ing. Lubomír Ondráček, Mgr. Jiří Unger,

Ing. arch. Kateřina Hodecová

Sazba a grafi cká úprava: Ondřej Pumr

Korektury: Lucie Švábová, DiS., Zdenka Brázdilová

Výtvarná spolupráce: Pavel Bosman

Tisk: Grafotechna Plus, s. r. o.

Redakce a administrace

KMS – Život víry, Primátorská 41, 180 00 Praha 8

tel.: 284 841 922, fax: 284 841 923

e-mail: redakce@zivotviry.cz, web: www.zivotviry.cz

Předplatné

objednávejte pomocí výše uvedených kontaktů

nebo na e-mailu predplatne@zivotviry.cz.

Půlroční (250 Kč) či roční předplatné (499 Kč) lze

zahájit kterýmkoli měsícem roku. Bližší informace

(mj. kompletní ceník včetně množstevních slev)

najdete na www.zivotviry.cz, odkud lze časopis

také pomocí on-line formuláře objednat.

Informace na vyžádání zašleme i poštou.

Předplatné, distribuce a reklamace na Slovensku:

Kníhkupectvo Jonatán,

Legionárska 2, 811 07 Bratislava

tel. 02/555 63 040, e-mail: jonatan@vbh.sk

http://obchod.mrp.sk/vbh

Distribuce pro zrakově postižené elektronicky:

Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1

tel.: 222 316 306, e-mail: szp@diakonie.cz

Vydavatel: KMS, IČ 539 147

Registrováno: MK ČR E 6094, ISSN 1210-43-45

Za obsah podepsaných článků odpovídají autoři.

Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky krátit.

Snažíme se publikovat původní texty. Pokud články,

které nám posíláte, chcete zveřejnit i jinde,

prosíme, abyste nás o tom informovali.

© Život víry – všechna práva vyhrazena.

Přetiskování článků či jejich delších částí bez

písemného svolení redakce se zapovídá, přetiskování

kratších částí (do jednoho odstavce) možno pouze

s uvedením přesné citace (včetně ročníku, názvu

článku a strany). Jednotlivé články možno šířit

prostřednictvím xerokopií, pouze zdarma.

Uzávěrka řádkové i plošné inzerce

je druhého dne předchozího měsíce.

Později zadané inzeráty zařadíme dle možností,

s 50% příplatkem.

Redakce si vyhrazuje právo inzerát odmítnout.

Seznamovací a fundraisingové inzeráty

nezveřejňujeme.

Podmínky inzerce: http://inzerce.zivotviry.cz

Číslo vychází koncem předchozího měsíce

a je distribuováno během první poloviny měsíce.

před dlouhou dobou (v Životě víry jsemtenkrát pracoval asi rok) jsem měl kdesi promluvit

o církvi. Zjistil jsem, že se v tom nevyznám.

Bylo mi jasné, že církev je založena nasmlouvě. Na smlouvě Boha s lidmi, kteří mu patří,zpečetěné Kristovou krví. Do církve proto patří jen

lidé, kteří s Bohem mají úzký vztah.Ale základem církve není jen smluvní vztah mezi Bohem

a křesťany.

Máme si navzájem odpouštět – stejně jako

Bůh odpustil nám. V církvi také platí, že se předně

máme podřizovat sobě navzájem, a až pak, jaksi

odvozeně, máme poslouchat vedoucí (jepřekvaivé, jak málo je v Písmu o poddanosti církevním

autoritám, i když to je taky důležité). Jsme sivzájemně povinni přímluvnou modlitbou i praktickou

pomocí. K té smlouvě patří i vzájemné ozdravující

napomínání. Když uvidím bratra či sestru, kteří

hřeší, jsem kvůli smlouvě povinen jít a říct mu/jí,

jak to vnímám.

Jak jsem o tom ale přemýšlel, zdálo se mi,

že není biblický důvod, proč by to mělo platit

jen pro můj vztah k lidem ve společenství,

kde jsem členem. V některých církvích panuje

„ veřejné mínění“, že kdo odchází do jiné církve,

jako by porušoval smlouvu a opouštěl Krista.

Mně se ale rozsvítilo, že vzájemná smlouva,

která je základem církve, se týká všechJežíšových služebníků na celém světě, bez ohledu

na to, do jakého společenství které denominace

momentálně patří.

Průběžně se tato smlouva dá žít jenv konkrétním místním (ne internetovém) společenství,

ale to, že je platná obecně, je důležité. Může se

totiž stát, že svůj smluvní závazek budeme muset

uplatnit i mimo rámec svého společenství. Jedůležité, abychom nedělali rozdíl mezi křesťanem

domácím a křesťanem přespolním.

Když někdo do nějakého společenství vstupuje,

vyjadřuje určitou závaznost, například odpovědí

na otázku: „Přijímáš toto společenství jako svůj

domov, chceš se podílet na jeho budování, jsi

s ním ochoten/ochotna snášet dobré i zlé?“ To je

jakés takés vyjádření smluvní zodpovědnosti tváří

v tvář konkrétní skupině lidí. Neznamená to ale,

že okolními obličeji pro nás církev končí. Smlouva,

kterou vstupem do sboru uzavíráme, jeve skutečnosti mnohem širší. Vlastně jsme ji uzavřeli

ve chvíli, kdy jsme se poddali Kristu. Nelze totiž

přijmout Krista, a odmítnout jeho bratra.

Rozumím ale správně nárokům této smlouvy?

Smlouva mezi člověkem a Bohem pro mě byla

přehledná: Bůh za mě dal svého syna a s ním mi

daroval všecko. Jestli tuto smlouvu přijímám,

znamená to, že mu dávám taky všecko. Může to

ale být jiné se smlouvou mezi křesťany? Znamená

to, že ostatním křesťanům patří vše, co mám,

podobně jako Bohu?

Pozor: Když jde o peníze, jde často o život.

Bezprostřední popud k Ježíšově (i Husově) popravě

bylo, že sáhli na zdroje příjmů náboženskýmelitám (byť i jen gesty či kázáním). Stálo by nám

členství v církvi za to, abychom ztratili nárok

na svůj majetek?

Komu vlastně patří mé peníze? Je jasné, že

Bohu. Toto poznání vyjadřovali Boží mužové

minulosti i současnosti tím, že mu platili desetinu

svých příjmů. Desítka je číslo církve i číslo plnosti,

takže když Abraham a Jákob platili Bohudesetinu, vyznávali tím, že Bohu patří všechen jejich

majetek. Ale co ta mezilidská rovina smlouvy?

Když všechno, co mám, patří Bohu, patří to i mým

bratrům a sestrám?

Čtu novou knížku, kterou jsem si před týdnem

koupil ve sboru, potká mě bratr a povídá: „Jé, to

jsem si chtěl taky koupit, ale teď nemám peníze,

tak mi to dej.“ Nebo si někdo ze sboru na čtrnáct

dní letní dovolené vyžádá moje auto. A to neřeším

situaci, kdybych měl úspory a nějaký člen našeho

společenství by je použil k úhradě svých bujících

dluhů či ke koupi bytu. Tyhle příklady uvádím,

abys viděl, že se jedná o až příliš praktické věci.

V knize Skutků čteme, že hned po vzniku

církve měli křesťané všechno společné. Prodávali

své majetky a utržené peníze dělili mezi všechny,

jak kdo potřeboval. Takže to fungovalo zhruba

tak, jak popisuji v minulém odstavci, jen si

za to auto dosaď osla nebo velblouda. Od Letnic

to mohlo trvat i několik desítek let, možná až

do doby, kdy Římané Jeruzalém v roce 70srovnali se zemí. Šlo o poměrně dlouhé obdobíkomunismu, o něco, co se marxistům ani leninistům

nikdy nepodařilo.

Text jde vykládat různě. Nemajetní křesťané

si mohou myslet, že se církev vzdálilaprinciům Bible, a volat po návratu do doby Skutků.

Podnikatelé (a nejen ti) zase mohou říkat, že

se prvotní církev v chápání rozměru vzájemné

smlouvy mezi křesťany mýlila. Takové fungování

je podle nich neefektivní, protože konzumuje

zdroje, a nic neprodukuje. Jeruzalémský sbor byl

podle nich černou dírou, která jen pohlcovala

spoustu peněz.

I tehdy dávno v Jeruzalémě bylo dávání

peněz chudým nenárokové. Plyne to z příběhu

Ananiáše a Safiry, jejichž hříchem nebylo to,

že nedali všechno, ale že to předstírali (Sk 5,4).

Když Pavel v Korintě vyhlásil sbírkuna jeruzalémské křesťany, vyzývá sice ke štědrosti, ale ne

k tomu, aby dali všechno, co mají. Žádá o ochotu

dát, která bude přiměřená tomu, co korintští

křesťané mají, aby jim jejich štědrost nepřinesla

soužení (2K 8,13–15). Svým způsobem tedy

počítá s tím, že by mezi jeho ovečkami v Korintě

mohli být podobní kamikadze jako ti, kteří

jsou popsáni v druhé kapitole Skutků, schopní

všechno prodat, peníze poslat bratrům a sestrám

v Asii a začít žebrat. A to podle Pavla není to

pravé ořechové.

Přesto věřím, že smlouva, podle které všichni

křesťané mají všechno společné, prostě platí.

Na nic svého nemáme nárok, jsme jen správci

majetku Boha a jeho lidu. To, co máme svěřeno,

si ale nemůže nárokovat žádný člověk ani

instituce, dokonce ani církev. Může to však

od nás vyžádat Bůh, a to kdykoli bude

chtít. Jestli rozdám všechno, nebo jenom

něco, záleží na tom, jak budu rozumět

Božímu vedení.

Milý čtenáři,

Všechno,

co mi (ne)patří


ŽIVOT VÍRY  květen 20174

EF 2017: Krása evangelia.Evan

gelikální fórum 2017, setkání pro církevní

pracovníky pořádané ČEA a ETS, proběhlo

ve dnech 21.–23. 2. v modlitebně CBPra

ha 1. Mělo 118 účastníků ze 13 církví

a nedenominačních sborů z ČRa Sloven

ska, kteří slyšeli 67 hodin přednášek,

workshopů a seminářů od 45 řečníků.

Dvě plenární vyučování mělAmeri

čan Ted Turnau, který v Praze přednáší

na Anglo-American Universitya na Uni

verzitě Karlově. Věnoval se například

ozvukům křesťanské zvěsti, které jsoupří

tomné v současné populární kultuře, což

ilustroval úryvky filmu Magnolia (1999).

Další plenární promluvy měl učitel ETS Jiří

Bukovský z KS a psycholog a pastorační

poradce Marek Macák z BJB.

Obě dopoledne proběhl tříhodinový

blok věnovaný osmi paralelnímnetwor

kům: pastorace a poradenství,evange

likální teologie, politika a společnost,

vedení a řízení církevních sborů,křesťan

ské organizace, akademický, homiletický,

misijní agentury (v angličtině). Po obědě

následovaly volitelné semináře včetně

kulatých stolů: ve středu o učednictví,

ve čtvrtek o migraci a služběimigran

tům. V úterý proběhla panelová diskuse

moderovaná Radkem Smetanou, v které

panelisté Marek Macák, David Novák, Jiří

Bukovský a Martin Moldan hledalipod

něty pro křesťanskou službu.

„Mnoho podnětů, inspirace, kontaktů

a tužeb bylo zaseto,“ hodnotil letošní EF

ředitel ETS Jan Valeš. „Mnohé dalšízkuše

nosti a ovoce letité služby řečníkůi účast

níků bylo sklizeno a nabídnuto ostatním.

Plnou úrodu letošního EF nikdo nesečte,

navíc si na ni musíme počkat...“

Česká stopa v ICEJ. Ředitel české

pobočky ICEJ a šéfredaktor Slovaz Jeruza

léma Mojmír Kallus se jako jeden zesed

mi členů mezinárodní

správní rady ICEJ užde

set let podílí na vedení

této celosvětovéorga

nizace. „Vždycky jsem

to považoval za velkou

čest a uznání práce celé

české pobočky,“ sdělil Kallus Životu víry.

V posledních letech také opakovaněvyjíž

děl do různých evropských zemía pomá

hal tam zakládat práci ICEJ – například

v Chorvatsku, Srbsku, Bulharsku a Albánii.

Od letošního léta se jeho pole působnosti

ještě rozšíří. V rámci restrukturalizace byly

v Jeruzalémě ustanoveny čtyři novéfunk

ce a Kallus se stane viceprezidentem pro

mezinárodní vztahy.

„Bude to pro mě i pro celou rodinu

nové období,“ řekl nám Mojmír Kallus.

„Moc se na to těšíme a současně si více

než kdy dřív uvědomujeme potřebumod

litebního krytí. Budeme proto moc rádi,

když se za nás budou čtenáři Života víry

přimlouvat.“

Kallus zůstává vedoucím česképo

bočky ICEJ, jen bude víc cestovat.Ředite

lem mezinárodního ICEJ je Němec Jürgen

Bühler.

Dny dobrých zpráv podeváté.

Na přelomu února a března proběhl

v Praze devátý ročník multižánrového

festivalu Dny dobrých zpráv (DDZ), který

pořádaly sbory KS Praha, AC CBH a sbor

CČSH ve Vršovicích. Letošní ročník bylví

ce divadelní – kromě tradičního hosta

DDZ, tedy Divadelní společnosti Kairos II,

vystoupil osobitý „komediant“ VíťaMar

čík a Frýd lantští dramatici. Představení

pro děti nabídl soubor Buchty a loutky.

Hudební scénu zastupovala folkovásku

pina Nenadarmo posílená o  baskytaristu

a pop-rocková skupina The Neons.Nej

více návštěvníků přitáhla fyzikální show

Tomáše Tyce (viz rozhovor v tomto čísle).

„Letošní ročník byl povedený, jen

máme stále rezervy v propagaci a zvaní

hostů,“ uvedl pro Život víry Vladimír

Vácha, hlavní organizátor DDZ. „Propří

ští ročník bychom se chtěli vícevěno

vat strategii publicity a přizvatke spo

lupráci i další sbory.“

Celkově festival navštívilo něco

přes pět stovek diváků, což znamená

mírný nárůst. Zdá se, že letos přišlo

více lidí nevěřících, pro které jefesti

val vlastně určen.

Konference pro mládež v Plzni.

Začátkem března se v Plzniuskuteč

nil 11. ročník ekumenické konference pro

mladé lidi s názvem Unit. Zúčastnilo se jí

přes 200 mladých z 10 denominací. Cílem

Unitu je spolupráce mladých lidí napříč

církvemi a podpora růstu jejichobda

rování.

Téma bylo „Nade všechno mějte

lásku“ a hlavní programy uvedli Andrea

Jarošová, Frank Zauflik, Petr Šimmer

a nový plzeňský biskup Tomáš Holub.

Součástí programu bylo i velké množství

seminářů a workshopů. Mezinejnavště

vovanější semináře patřil např. „biblický

přístup k lenosti“ a semináře na témata

z oblasti vztahů. Program zpestřilyspo

lečné hry, interaktivní aktivity, divadlo

atd. Nejoblíbenější částí byly večery chval,

první v podání chválicí kapely z CB Plzeň,

druhý v podání nově vzniklé kapely Lévi.

Během konference bylo možné využívat

službu modlitebního a poradenského

týmu. Již druhým rokem byla součástí

krátce

V

ěřím tomu, že národy jsou Boží vynález.

Stejně jako je jedinečný každý člověk, jejedi

nečný i každý národ. A stejně jako sev prů

běhu času mění jednotliví lidé, může se v průběhu

dějin měnit i charakter národa.

Tyto změny bývají zpravidla velmi povlovné,

ale za  určitých okolností – třeba vlivem nějaké

katastrofické události – mohou proběhnout po

měrně rychle. A  zpravidla platí, že si jich spíše

všimneme u  druhého člověka (nebo druhého

národa), než sami u sebe.

Příkladem může být Německo. Před vládou

pruského krále Fridricha II. Velikého (1740–1786)

měli Němci pověst výborných řemeslníků, alene

schopných vojáků. Od  vlády zmíněného panov

níka se ovšem vše začalo měnit a  během devate

náctého století a až do konce druhé světové války

byli Němci známi jako nebezpeční válečníci.To

tální prohra v druhé světové válce a vyrovnání se

s  jejími následky charakter německého národa

opět změnily a Němci jsou dnes známi spíše jako

pacifisté.

„Nemůžeme nic...“

Uvedu příklad ze života jednotlivce.Na gym

náziu jsme měli spolužáka, nafoukaného sela

dona, který se velké oblibě netěšil. Stále si ta

hal triko a  neměl moc kamarádů. Když jsme se

hlásili na  vysokou, šel na  vojenskou medicínu

do  Hradce Králové a  všem nám vykládal, jak

na tom bude dobře, protože bude mít vlastně dva

platy – jako voják a jako lékař. Vůbec netušil, jak

nám leze krkem.

Pak jsme se asi čtyřicet let neviděli. Když

jsme se jednou setkali na  abiturientském srazu,

byl to úplně jiný člověk. Pracoval na onkologické

klinice a vyprávěl nám, jak peníze vlastně nemají

cenu. Líčil – mimo jiné – umírání staré bohaté

dámy, která si během života mohla koupit takřka

vše, nač si vzpomněla. Nyní ležela na onkologii,

platila si sama sestru, která jí byla neustálek dis

pozici, a  podle všeho si myslela, že když dobře

zaplatí, z rakoviny ji vyléčí. „A my pro ninemů

žeme nic udělat,“ říkal mi můj dávný spolužák.

Málokdy jsem viděl tak hlubokou proměnu.

Nemohu říci, že by tento můj známý uvěřil.

Z ateisty se patrně změnil v agnostika – nic víc.

To však nic nemění na tom, že setkání s Ježíšem

Kristem může člověka velmi proměnit. Myslím,

že mnoho čtenářů Života víry o  tom nemusím

přesvědčovat.

Pokud ale jde o národy, domnívám se, žesku

tečně podstatnou změnu navozuje zpravidlapro

buzení – situace, kdy se podstatná část národa

obrátí k Bohu. Takové proměny zakusila Británie

ve století osmnáctém, Spojené státy ve stoletíde

vatenáctém a  některé země Jižní a  Střední Ame

riky ve století dvacátém. Tyto změny byly natolik

hluboké, že si toho všimli i sekulární sociologové.

Dan Drápal

úvodník

Vnášet do přítomnosti

budoucnost


5ŽIVOT VÍRY  květen 2017

programu i minikonference pro děti od

dvou do 10 let.

Jsme vděční, že jsme mohli být

svědky toho, jak mladí lidé vydávají život

Ježíši, navracejí se k Bohu a toužípo bliž

ším vztahu s ním. Velkým povzbuzením

byla i dětská konference, která přinesla

touhu po dalších evangelizačníchaktivi

tách pro děti.

Andrea a Filip Jarošovi

Zemřel Miloslav kardinál Vlk.

63. pražský biskup a 35. arcibiskup Miloslav

Vlk zemřel 18. 3. ve věku nedožitých 85 let.

Pocházel z jihočeského venkova.Po maturi

tě mu nebylo dovoleno

studovat. Pracoval jako

dělník, až v doběuvolně

ní ve 2. polovině 50. let

byl přijat na FF UK.Vy

studoval archivnictví

a později teologiiv Lito

měřicích. Na kněze byl vysvěcen v roce

1968. V dobách normalizace bylpronásle

dován, z počátku působil jen na malýchfar

nostech, až mu byl v roce 1978 odebrán

státní souhlas k výkonu duchovenskésluž

by. Pracoval pak jako umývač oken, než se

vrátil k práci archiváře. Státní souhlas mu

byl vrácen krátce před pádem komunismu.

V roce 1991 se stal pražským arcibiskupem,

o tři roky později kardinálem. Českýmpri

masem byl do roku 2010.

Duchovně byl součástí hnutí Focolare

(Dílo Mariino) s důrazy na rodinu,marián

skou úctu, jednotu křesťanů a dialog

s představiteli jiných náboženství. Jeho

duchovním heslem bylo „Aby všichni byli

jedno“. V roce 2009 veřejně podpořilkam

paň kurzů Alfa „Zveme Česko na večeři“.

Jedním z úkolů, které si stanovil, byla

otevřenost křesťanů a farností vůčicivil

nímu světu. Snažil se o spoluprácis komu

nálními politiky. V bilančním rozhovoru

na konci svého obdobína arcibiskup

ském stolci Životu víry řekl, že dříve, než

začneme hlásat evangelium, je potřeba

připravit terén, např. odbouránímpřed

sudků vůči církvi. Proto veřejněnemlu

vil o Kristově zachraňující oběti, ale jen

o tom, že by měl růst respekt vůčinábo

ženství. Ke společenské situaci sevyjad

řoval často, opakovaně hájil Václava Havla

a kritizoval postoje obou jeho nástupců.

Miloš Zeman dokonce odmítl účast na

jeho pohřbu.

Kardinál Vlk byl skromný muž, který se

přátelil se svými spolupracovníky, třeba si

s nimi zahrál volejbal. Zažil jsem, jak přijel

pozdravit účastníky jedné konferencerov

nou z teambuildingového setkání, a stal

jsem se tak neplánovaně svědkem jeho

otevřenosti vůči spolupracovníkům.

Na politické rovině prosazoval církevní

restituce a bojoval za to, aby pražskákate

drála zůstala zachována jeho církvi. Ani

v jedné z těchto oblastí neuspěl. Na tom

se ukazuje kontrast oproti jeho nástupci,

který není tak osobní, ale zato jevynikají

cím diplomatem a oba problémy bravurně

vyřešil ve prospěch římskokatolické církve.

Tomáš Dittrich

Jan Eriksen opět mezi trestanci.

Koncem března proběhla již desátá cesta

norského vězeňského evangelisty Jana

Eriksena po českých věznicích. Přestože Jan

letos oslaví sedmdesátku, z jeho službyvy

zařuje stále stejná vitalita a zápal proztra

cené lidi. Tentokrát jsme během tří dnůna

vštívili jen věznice, kde sloužící kaplanisa

mi Jana oslovili na základě předchozích

pozitivních zkušeností.

Ve třech věznicích – na Borech,v Jiři

cích a ve Stráži pod Ralskem – slyšelo

evangelium celkem přes 100 vězňů.

Všichni bez výjimky na závěrečnou výzvu

vstali a v modlitbě přijali Ježíše za svého

Pána a Spasitele. Za deset let je vidět, že

služba Jana Eriksena nese dlouhodobé

ovoce. Stává se, že se setkáme s lidmi,

kteří mluví o tom, jak se s Janem již dříve

setkali a jejich život se opravdu změnil.

Jiní říkají, že se jim do ruky dostala kniha,

které Eriksen na setkáních rozdává, a jsou

vděční, že ho mohou potkat osobně.

Milé překvapení Janovu tříčlennému

týmu (na cestách Jana již 10 let doprovází

řidič a překladatel Miloš Poborskýa kytari

sta Bohumil Novák) připravil kaplan Blažej

Pelán ve věznici na Borech, když ho vzal

na prohlídku věznice, kam se lidé zvenku

v podstatě nedostanou. Mohli si tedypro

hlédnout např. samotky, kam seumis

ťují kázeňsky trestaní vězni za delikty ve

vězení. Po návštěvě Česka Jan Eriksen

odcestoval do Jihoafrické republiky, kde

strávil celý týden ve vězení s 20 000 vězni.

Jeho další návštěva ČR se plánuje na září

letošního roku.

Miloš Poborský

Martin Luther a jeho odkaz pro

současnou církev. Tento název neslo

24. Teologické fórum (TF) pořádanéSdru

žením evangelikálních teologů (SET).

Ve sboru CB v Praze 1 v Soukenické ulici

se 3. 4. setkalo sto účastníků z AC, CASD,

CB, CČSH, ECAV, ECM, ČCE, KS, SCEAV a řkc.

V tomto ekumenicky pestrémspolečen

ství zaznělo několik referátůinspirova

ných 500. výročím veřejného vystoupení

Martina Luthera (1517).

V letošním roce se koná mnohokonfe

rencí o Lutherovi a reformaci. TF sezamě

řilo na vnitřní duchovní zápas Martina

Luthera. První přednáška doc. PetraHla

váčka z FF UK řešila kontext začátkurefor

mace. Ukázalo se, že 95 Lutherových tezí

zdaleka nebylo začátkem reformace, ale

v různých zemích včetně naší se reformační

myšlenky ozývaly již dříve. Luther na ně

navázal. Jeho vystoupení posloužilo jako

roznětka reformace církve.

Další dvě přednášky se zaměřily na

Lutherovu cestu od teologie rozumu 

J. Eriksen (vpravo), vedle něj kaplan

věznice Jiřice R. Čovan

Lhát že se nemá?

Vraťme se ale domů. Je celá řada rysů čes

kého národa, které bych rád neviděl. Zmíním

dva, aniž bych tvrdil, že jsou to právě ty nejdů

ležitější.

Moje maminka odjela těsně před vypuknu

tím války mezi Velkou Británií a  Německem

do Anglie a pak se do konce války nemohlavrá

tit do vlasti. V Anglii chodila do internátní školy.

Vyprávěla mi, že ze školy, kam chodila předvál

kou, byla zvyklá napovídat. (Přiznám se, že jsem

byl po ní. Napovídal jsem rád a úspěšně, a proto

mě nikdy neprohlašovali za  „šprta“, přestože

jsem měl dobré známky.) Maminka zcelasamo

zřejmě začala napovídat i  v  Anglii. Setkala se

s naprostým nepochopením – dokonce i u těch,

kterým chtěla takto „pomoci“.

Napovídání se v  českém národě považuje

za něco spíše chvályhodného. Žáci tímtozpůso

bem bojují proti učitelům, protože Češi obecně

bojují proti autoritám. Tato zdánlivě nevinná

vlastnost se ovšem v  pozdějším životě proje

vuje mnohem závažněji. Pokud někdo odhalíně

jaké nepravosti – vzpomeňme jen na LiboraMi

chálka na Státním fondu životního prostředí, ale

mohli bychom uvést i  celou řadu dalších pří

kladů – je prohlášen za  „práskače“. Někteří po

litici ODS se tehdy vyjadřovali

v tom smyslu, že nikdo „slušný“

už Libora Michálka nezaměstná.

S  tímto přístupem ke  správě ve

řejných prostředků ovšem nikdy

nemůžeme dosáhnout výrazné

prosperity.

Pokud prohlásíte, že napoví

dat se nemá, že krást se nemá,

ba dokonce že lhát se nemá, dost

často narazíte – mluvím z vlastní

zkušenosti. Byl bych rád, kdyby se český národ

v této věci zásadním způsobem změnil.

Zbraň zábavná i mocná

Druhý rys, který mi vadí, je spíše nedostatek

něčeho pozitivního než přítomnost negativního.

Mám na  mysli nedostatek přívětivosti a laska

vosti. Ano, uznávám, že od sametové revoluce se

to o dost zlepšilo. Pamětníci si jistě vzpomenou,

jak jste před „sametem“ po  vstupu do  nějakého

obchodu ihned nabyli dojmu, že prodavačkune

smírně otravujete. O  návštěvě nemocnice nebo

nějakého úřadu ani nemluvě. Přístup k lidem se

v  těchto institucích hodně zlepšil, ovšem často

mám dojem, že jde jen o jakýsi marketing, nikoli

o  skutečnou proměnu. Hodně mě mrzí, když se

s nedostatkem laskavosti setkám mezi křesťany.

V  posledních letech už moc necestuji, ale

navštívil jsem dvě hodně odlišné evropské

země – Irsko a Maltu. V obou jsem byl poprvé,

a  tedy tak trochu ztracen. V  obou těchto ze

mích se mi ale například řidiči autobusu trpě

livě pokusili vysvětlit, jak je to s placenímjízd

ného, případně kde mám vystoupit. Hodně to

kontrastovalo s tím, co jsem zažil, když sečes

kého řidiče autobusu pokoušeli na  něco ze

ptat cizinci podobně ztracení jako já v Dublinu

a v La Valettě.

Dá se s  tím něco dělat, ještě než přijde pro

buzení? Domnívám se, že ano. Jako křesťané

máme přece všechny základní potřeby naplněné.

Víme, že jsme milovaní Boží synové a  milované

Boží dcery. Víme, že Boží království, do  něhož

jsme povoláni, se nebude vyznačovat mrzutostí,

ale právě laskavostí. A víme, že naším úkolem je

vnášet Boží budoucnost do naší přítomnosti.

Když z  moci Ducha svatého začnete přeté

kat laskavostí, zjistíte, že takový život je dokonce

i  velmi zábavný. Laskavost je ve  skutečnosti

mocná zbraň.

Je odzbrojující.

Mgr. Dan Drápal je teolog, spisovatel

a publicista.

Byla bohatá a myslela si, že

když lékařům dobře zaplatí,

z rakoviny ji vyléčí.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist