načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život víry 2017/01 – KMS

Život víry 2017/01

Elektronická kniha: Život víry 2017/01
Autor: KMS

– Život víry – rozmanité stránky církve. – mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost – – V lednovém čísle najdete: – – * rozhovor: Madžíd Rašíd Mohammed Kurdí – - Bývalý muslim z Iráku popisuje, jak se obrátil ke ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  25
+
-
0,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KMS – Křesťanská misijní společnost
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 36
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-2631-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život víry – rozmanité stránky církve.
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V lednovém čísle najdete:

* rozhovor: Madžíd Rašíd Mohammed Kurdí
- Bývalý muslim z Iráku popisuje, jak se obrátil ke Kristu, proč jeho synové „oficiálně neexistují“, proč se rozhodl odejít do Evropy a jak se žije uprchlíkům v ČR. Jaký vývoj lze čekat na Blízkém východě a u nás?

* téma: Co s konflikty?
- Proč vznikají spory mezi křesťany? Dá se jim zabránit? Jak je řešit? Odpovědi na tyto otázky hledají např. P. Húšť, D. Novák, E. de Pender, M. Moldan, L. Ondráček, T. Tyrlík nebo D. Jirmanová.

* příběhy čtenářů
- Cigareta pod hvězdnatým nebem (T. Süss)
- Ve vězení ke mně promluvil Bůh (V. Kampas)

* recenze: Hacksaw Ridge – Zrození hrdiny
- Nový film Mela Gibsona balancuje mezi hloubkou a kýčem

+ úvodník Dana Drápala: Co letos dáme světu?
+ reportáž: Studentský misijní festival „Něco víc než“ (L. Švábová)
+ komentář Hany Pinknerové: Chvály, nebo svévole?
+ editorial Tomáše Coufala: Církevní přepřahání
+ ze života církve: Mokon v Jihlavě; konference Cesta ke svobodě
+ pokoj s Izraelem: Židovský stát – luxusní vila uprostřed džungle?
+ zprávy ze života církve u nás i v zahraničí (Ježíš prohlášen Králem Polska; Malta zakázala léčbu homosexuality...)
+ oznámení o chystaných křesťanských akcích

V případě zájmu si toto číslo časopisu můžete samostatně zakoupit zde:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2017-01

Další informace včetně předplatného:
web: http://www.zivotviry.cz (včetně objednávkového formuláře on-line)
facebook: www.facebook.com/zivotviry
tel. 284 841 922
e-mail: predplatne@zivotviry.cz

Život víry je nejrozšířenější protestantský křesťanský měsíčník v našich zemích. Mezi několik tisíc jeho čtenářů patří členové naprosté většiny českých a slovenských církví a společenství.
Přináší informace o dění v křesťanských církvích i mimo ně, analýzy a komentáře k aktuálním tématům, rozhovory, recenze, čtenářské příběhy, fejetony, humor atd.
Součástí každého vydání je i bohatý informační servis o chystaných akcích (Kalendář křesťanských akcí najdete i na našich webových stránkách – http://kalendar.zivotviry.cz).  

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

㶜 㶜 㶜 㶜 㶜 㶜

ŽIVOT VÍRY

1


ŽIVOT VÍRY  leden 20172

co najdete v tomto čísle

připravujemepřipravujeme

 Mateřství – oběť, nebo výsada?

 Proč je matka pro děti tak důležitá?

 Jak se současná krize rodiny odráží ve společnosti

 z historie: Dwight L. Moody

 virtuální rozhovor s „Billym Grahamem 19. století“

úvodník

4 Co letos dáme světu? Dan Drápal

reportáž

6 Něco víc než... Lucie Švábová

rozhovor

8 Opustit islám je nebezpečné rozhodnutí Madžíd Kurdí

téma: Co s konflikty?

12 Zvyklosti, moc, teologie... David Novák

14 Spor je příležitost vidět Boha v akci Eddy de Pender

16 Ani slaboši, ani drsňáci Petr Húšť

19 Vyhledejte pomoc zvenčí Dana Jirmanová

můj příběh

20 Cigareta pod hvězdnatým nebem Tomáš Süss

21 Ptal jsem se kaplana, co to je Václav Kampas

ze života církve

22 Mokon v Jihlavě Vít Skála

22 Cesta ke svobodě žito

komentář

23 Chvály, nebo svévole? Hana Pinknerová

pokoj s Izraelem

24 Vila uprostřed džungle Johannes Gerloff

recenze

25 Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny Ráchel Bícová

foto na titulní straně: Wavebreak Media Ltd.

©

123RF.com; na této straně:

(8) archiv M. Kurdího

(13) Andy Steel

(24) public domain

(25)

Bioscop

8

Madžíd KurdíMadžíd Kurdí

Bývalý muslim, který žije v ČR: Bývalý muslim, který žije v ČR:

„Křesťanům v Iráku denně hrozí smrt“„Křesťanům v Iráku denně hrozí smrt“

1313

téma: téma:

Co s konflikty?Co s konflikty?

Dá se jim vyhnout? Umíme je řešit?Dá se jim vyhnout? Umíme je řešit?

2424

Izrael – luxusní vila Izrael – luxusní vila

uprostřed džungleuprostřed džungle

Je „mírový proces“ řešením?Je „mírový proces“ řešením?

2525

Hacksaw Ridge: Hacksaw Ridge:

Zrození hrdinyZrození hrdiny

Mel Gibson balancuje Mel Gibson balancuje

mezi hloubkou a kýčemmezi hloubkou a kýčem


3ŽIVOT VÍRY  leden 2017

editorial

3

Proměna společnosti evangeliem

ročník 28 / leden 2017

cena 41 Kč / 1,60 €

Život víry je měsíčníkem vydávaným

Křesťanskou misijní společností (KMS),

která sdružuje různá křesťanská

společenství, organizace a jednotlivce.

KMS slouží k vzájemnému dorozumění

křesťanských pracovníků, kteří

usilují o misii a o jednotu křesťanů

ve světle Písma. Chce napomáhat

k duchovnímu růstu a vzdělávání

křesťanů a místních sborů.

KMS chce sloužit Božímu lidu.

Snaží se o prohloubení vztahů mezi

křesťany a usiluje o probuzení.

Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Coufal

Redakce: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Lucie Švábová, DiS.

Redakční rada: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Ing. Lubomír Ondráček, Mgr. Jiří Unger,

Ing. arch. Kateřina Hodecová

Sazba a grafi cká úprava: Ondřej Pumr

Korektury: Mgr. Tomáš Coufal, Zdenka Brázdilová

Výtvarná spolupráce: Pavel Bosman

Tisk: Grafotechna Plus, s. r. o.

Redakce a administrace

KMS – Život víry, Primátorská 41, 180 00 Praha 8

tel.: 284 841 922, fax: 284 841 923

e-mail: redakce@zivotviry.cz, web: www.zivotviry.cz

Předplatné

objednávejte pomocí výše uvedených kontaktů

nebo na e-mailu predplatne@zivotviry.cz.

Půlroční (250 Kč) či roční předplatné (499 Kč) lze

zahájit kterýmkoli měsícem roku. Bližší informace

(mj. kompletní ceník včetně množstevních slev)

najdete na www.zivotviry.cz, odkud lze časopis

také pomocí on-line formuláře objednat.

Informace na vyžádání zašleme i poštou.

Předplatné, distribuce a reklamace na Slovensku:

Kníhkupectvo Jonatán,

Legionárska 2, 811 07 Bratislava

tel. 02/555 63 040, e-mail: jonatan@vbh.sk

http://obchod.mrp.sk/vbh

Distribuce pro zrakově postižené elektronicky:

Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1

tel.: 222 316 306, e-mail: szp@diakonie.cz

Vydavatel: KMS, IČ 539 147

Registrováno: MK ČR E 6094, ISSN 1210-43-45

Za obsah podepsaných článků odpovídají autoři.

Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky krátit.

Snažíme se publikovat původní texty. Pokud články,

které nám posíláte, chcete zveřejnit i jinde,

prosíme, abyste nás o tom informovali.

© Život víry – všechna práva vyhrazena.

Přetiskování článků či jejich delších částí bez

písemného svolení redakce se zapovídá, přetiskování

kratších částí (do jednoho odstavce) možno pouze

s uvedením přesné citace (včetně ročníku, názvu

článku a strany). Jednotlivé články možno šířit

prostřednictvím xerokopií, pouze zdarma.

Uzávěrka řádkové i plošné inzerce

je druhého dne předchozího měsíce.

Později zadané inzeráty zařadíme dle možností,

s 50% příplatkem.

Redakce si vyhrazuje právo inzerát odmítnout.

Seznamovací a fundraisingové inzeráty

nezveřejňujeme.

Podmínky inzerce: http://inzerce.zivotviry.cz

Číslo vychází koncem předchozího měsíce

a je distribuováno během první poloviny měsíce.

Život víry už vychází víc než 26 let, ale dosud

nikdy editorial nepsal nikdo jiný než jeho zakladatel Tomáš Dittrich. Jistě tedy i podle lehce roztřeseného písma poznáváte, s jakou trémou beru nyní do rukou svůj pergamen, husí brk a kalamář (píšu samozřejmě na počítači, ale trochu jsem se zasnil, jak to asi vypadalo v době, kdy Život víry začínal).

Vede mě to k obecnějším myšlenkám: Předá

vání vesla mladší generaci je proces nevyhnutelný. Řeší se ve firmách (nejen rodinných), v úřadech, v neziskových organizacích, ale také v církvích – prostě všude, kde je někdo „vedoucí“ a někdo „vedený“. Přesný návod, jak těmito peřejemi proplout bez toho, že by se daná firma, organizace či církev potopila nebo uvízla na mělčině, nenalézáme ani v Bibli. Aspoň v té mé žádný odškrtávací seznam postupných kroků není (možná je to tím, že čtu vydání bez deuterokanonických textů).

Třeba král David, největší z izraelských králů,

své panování postoupil spíše pět minut po dvanácté, a rozhodně to nebylo bez komplikací. A jeho syn Šalomoun, nejmoudřejší z lidí, svého syna na vládnutí nejspíš taky nepřipravil úplně nejlíp, protože hned první krok, kterého se Rechabeám na trůnu dopustil, vedl k rozpadu říše...

V církvi je přesun zodpovědnosti záležitost

zvláště delikátní – dobrý kazatel či pastor si uvědomuje zodpovědnost za své společenství a rizika, která jsou se změnou spojena. Ti nejlepší si ale uvědomují i rizika toho, když to neudělají.

Asi nejčastějším problémem bývá, že k pře

dání vedení ve sborech dochází příliš pozdě. Je to problém dlouho neviditelný – vše funguje, jak má, resp. jak jsou všichni zvyklí, jede se v zajetých kolejích, kočár nedrncá. O to tvrdší pak může být náraz ve chvíli, kdy je změna nevyhnutelná. Církev se totiž měnit musí, potřebuje zůstávat pružná, jinak umírá či vymírá.

Kořen tohoto stavu bývá často na straně sou

časných vedoucích, kteří jsou zvyklí, že o všem, co se ve sboru děje, vědí a do všeho jsou (minimálně do určité míry) zapojení. U potenciálních nástupců (oprávněně) vnímají jejich nezralost a nezkušenost. Zádrhel ovšem bývá v tom, že každý dobrý a zkušený vedoucí nejdřív musel projít fází vlastní nezralosti a svou schopnost vést získal mj. i tím, že měl prostor dělat chyby. A to je výzva pro současné pastory: Mají potenciální budoucí vedoucí ve vašem společenství dost příležitostí se otrkat, zkoušet, v čem jsou jejich silné stránky, a pracovat na slabinách? Máte pro ně dost milosti i v případě, že se jim něco zásadně nepovede?

V některých církvích je střídání kazatelů

dáno institučně: Po uplynutí jednoho či dvou „funkčních období“ přijde někdo další a šmytec. Ani v těchto denominacích ovšem není úspěch zaručen: Mluvil jsem před časem s kazatelem, který přišel na sbor, jehož předchozí vedoucí po mnoha letech služby odešel do důchodu, ale ve společenství zůstal. Po prvotním rozkoukání tento mladý pastor zjistil, že kromě nedělních bohoslužeb prakticky veškerou sborovou činnost dál pevnou rukou šéfuje jeho předchůdce, který navíc v kuloárech vůči svému nástupci nešetřil kritikou. Staršovstvo věc nevnímalo jako problém – původní kazatel měl ve společenství nepopiratelné zásluhy a přirozenou autoritu a všem připadalo jaksi nepatřičné mu bránit v práci, kterou dělat chtěl a kterou předtím už tak dlouho s dobrými výsledky vykonával. Možná si dokážete představit frustraci, s níž

se musel mladý „přivandrovalec“ vypořádávat...

Člověka skoro napadá, jestli by se v takovém pří

padě nedal nějak zařídit model, který použil Pán

Ježíš. Jenže k nanebevstoupení otců zakladatelů

dochází opravdu jen zřídka.

Občas v církvi a v křesťanských organizacích

vídám jednu zvláště pozdní variantu výměny

šéfa: Současný kapitán vnímá, že loď se potápí,

a tak své místo na poslední chvíli uvolní někomu

jinému, a pokud pak daná služba skutečně jde

ke dnu, už to není na jeho pruhované triko...

Ne vždy je samozřejmě chyba na straně těch

„starších“. Může se stát, že v daném společen

ství se žádný nástupce neprofiluje, nikdo mladý

se k větší aktivitě nemá. I v takovém případě

by ale současný vedoucí měl hledat ty, kdo by

mohli časem do vůdčí role dorůst, a dávat jim

dílčí zodpovědnost, možnost získávat zkušenosti.

A v krajním případě hledat někoho zvenčí.

Opačný problém nastává, když k výměně

na čele sboru dojde příliš brzy nebo příliš náhle.

Nezřídka to bývá tehdy, když pastor z něja

kého důvodu „zmizí“ – nečekaně zemře, vyhoří

a rezignuje, odstoupí zkvůli těžkému hříchu atp.

Pak musí najednou na jeho místo „naskočit“

někdo další (pokud ve sboru není funkční kolek

tivní vedení). Někdy to dopadne dobře, ale stává

se i to, že to společenství „nepřežije“.

Není ovšem nutný přímo tento drastický

scénář. Může se stát, že současný vedoucí (např.

kvůli vlastní únavě) na své místo tlačí někoho,

kdo na to ještě není připraven, nebo svou pozici

někomu takovému uvolní, protože ten se sápe

po volantu. Jak jsem již psal, je dobré, aby mladí

horlivci (někdy přímo „dravci“) dostali určitý

prostor získat zkušenosti (a popř. si natlouct

nos), ale neměli by trvale poškozovat a zraňo

vat další lidi. Kde přesně je ta hranice, Bůh suď

(a Bůh vás veď).

Když nad věcí přemýšlím, nějaká pravidla se

asi přece jen vysledovat dají. Jsou vlastně stejná

jako obecné biblické rady pro soužití křesťanů:

„Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou,

v prokazování úcty předcházejte jeden dru

hého.“ (Ř 12,10 ČSP). Nebo jak uvádí ekumenický

překlad, „... v úctě dávejte přednost jeden dru

hému.“ To platí oboustranně – starší mají dávat

přednost mladším a mladší starším. A asi bych

ještě dodal radu muzikantskou: Každá kapela ať

hraje svoje silné stránky. Tedy – doplňujte se. Je-li

v kapele výborný kytarista, ať na koncertech sóluje

on a ne klávesista, který je jen dobrý.

Při ohlédnutí, jak v posledních letech probíhalo

postupné předávání otěží Života víry, mám naději,

že se to díky Boží milosti povedlo. (S Tomášem

Dittrichem se máme docela rádi a přednost si

dáváme celkem pravidelně, zvláště když přijde

na to, kdo bude psát příští reportáž či rozhovor.)

A s ohledem na ono „hudební“ pravidlo se v příš

tím čísle opět můžete těšit na editorialové sólo

Tomáše Dittricha.

Milý čtenáři,

Církevní

přepřahání


ŽIVOT VÍRY  leden 20174

Kamion reformace. Dvě zdánlivě

nesouvisející slova označují modro-zelený

kamion, který v rámci svého turné po 67

evropských měs

tech v listopadu

navštívil Prahu

a parkoval neda

leko Rudolfina.

Expozice nabídla

Pražanům promí

tání videí s refor

mační tematikou. Spolu s popularizací re

formační historie je posláním kamionu

ukázat, že reformace není jen německé,

ale celoevropské téma. Některá videa se

věnovala i českým reformátorům (M. Jan

Hus, M. Jeroným Pražský). Na zahájení

pražského výsadku 21. 11. promluvil před

stavitel německé evangelické církve Thies

Gundlach, synodní senior ČCE Daniel Že

natý a patriarcha CČSH Tomáš Butta. Cesta

kamionu skončí letos v květnu ve Witten

bergu, kde se budou konat oslavy 500. vý

ročí Lutherova vystoupení.

Islám a Evropa v 21. století. Snad

až 150 křesťanských vedoucích a stu

dentů si 21. 11. přišlo poslechnout Chris

tinu Schirrmacherovou na Teologické fó

rum „Islám a Evropa v 21. století“ do mod

litebny CB Praha 1. Akci pořádalo Sdružení

evangelikálních teologů a Komenského

institut. Schirrmacherová je předním od

borníkem na islám v Německu, a to ne

jen mezi evangelikály. O islámu napsala

přes 15 knih, které jsou překládány do ci

zích jazyků, přednáší o něm v německém

parlamentu a dalších státních institucích

i na konferencích v zahraničí.

Schirrmacherová měla dvě hodinové

přednášky (Politická výzva islámu; Islám

a křesťanská víra) a na závěr odpovídala

na otázky v moderované diskusi. Nane

štěstí neodhadla cílovou skupinu, takže

místo promluv

k informovaným

kazatelům mlu

vila, jako by šlo

o veřejnost, která

není moc v ob

raze. Ani v diskusi

mě nezaujala,

v odpovědích na otevřeně formulované

otázky po společensko-politických aspek

tech odpovídala diplomaticky – de facto

nechtěla mluvit o skutečných problémech.

Přínos konference zvýšili dva čeští ex

perti ve svých půlhodinových promlu

vách. Jiří Bukovský mluvil o šaríi (Boží zá

kon v islámské a křesťanské perspek

tivě). Přiblížil nám myšlení muslima, které

v mnohém připomíná to, jak se rozhodují

křesťané, jen s jinými východisky. Uká

zal na hluboké rozdíly v přístupu k na

plňování Boží vůle: Islám nevěří, že zá

kon je potřeba naplnit, ale že je potřeba,

aby dobrých skutků bylo víc než špatných.

Od šaríi Bukovský dospěl až k osvětlení zá

sadního rozdílu v pojetí spásy u křesťanů

a u muslimů.

Docent (brzy profesor) Pavel Hošek,

vedoucí katedry religionistiky na ETF UK,

uvedl široké spektrum religionistických

a teologických přístupů k islámu v dě

jinách církve. Zajímavá byla jeho odpo

věď v diskusi na otázku, zda mají křesťané

a muslimové stejného boha. Arabsky mlu

vící židé a křesťané se modlí k Alláhovi,

protože jiný výraz pro Boha Stvořitele

v arabštině není. Různí konvertité od is

lámu ke křesťanství odpovídají na tuto

otázku různě, někdo, že nejde o stejnou

postavu, někdo, že konečně poznal toho,

k němuž se modlil od dětství.

Podpora Petru Jaškovi. Petr Jašek,

člen CB, navštívil předloni křesťany v („Se

verním“) Súdánu a je od té doby místními

předáky vězněn.

Mezinárodní peti

ci za jeho propuš

tění zorganizova

nou serverem Ci

tizenGO s 350 000

podpisy odevzdali

jeho syn a dcera

spolu s iniciátorkou petice Slovenkou Miri

am Kuzárovou na Úřadě vysokého komisa

ře OSN pro lidská práva v Ženevě. Takové

dokumenty se běžně odevzdávají na poda

telně, ale petici s tak vysokou podporou

dotyční osobně předali Giannimu Ma

gazzenimu, řediteli úřadu OSN pro Ameri

ku, Evropu a Asii. „Pan Magazzeni se o pří

pad podrobně zajímal a Jaškovy děti ujistil,

že ve spolupráci s českou vládou použijí

všechny prostředky a lidskoprávní mecha

nismy potřebné k tomu, aby se jim otec co

nejdřív vrátil domů,“ uvedla Kuzárová. Ma

gazzeni také vyjádřil obdiv nad tak výraz

nou podporou veřejnosti. Petici je stále

možné podepsat, od předání petice v Žene

vě do uzávěrky aktuálního čísla ŽV na ní

přibylo 20 000 podpisů.

Za Jaška se postavila i ERC, která do

pisem oslovila českou velvyslankyni

v Egyptě.

Soudního líčení s Petrem Jaškem v Sú

dánu se 5. 12. zúčastnili zástupci amba

sády EU i zástupce české ambasády v Ká

hiře, který mohl promluvit i s Jaškem. Ten

je podle něj v relativně dobré fyzické i psy

chické kondici. Účast pracovníků amba

sády dosvědčuje zvýšený zájem evrop

ských institucí, který se projevil i v říj

novém usnesení EP reagujícím na vývoj

v Súdánu. Čeští europoslanci Pavel Svo

boda a Jaromír Štětina do jeho textu pro

sadili zmínku o Jaškovi.

V domovském Jaškově sboru CB

Kladno drží od loňského února postní ře

těz za jeho osvobození. „Každý večer v osm

hodin se za něj modlíme tam, kde právě

jsme, ať je člověk sám nebo s někým. Kdo

koli se může připojit, budeme za to určitě

vděční,“ řekl Radiu Proglas kazatel sboru

Daniel Kaleta.

Adventní trhy na ZŠ Sion. ZŠ Sion

J. A. Komenského v Hradci Králové opět

pořádala adventní trhy, a to pod názvem

„Adventní trh v Holandsku“. 25. 11. od

poledne se konaly na školní zahradě. Vy

stoupili tam žáci školy a konal se adventní

jarmark s prodejem výrobků dětí školy

i školky. „Tradicí našich adventních trhů

je,“ uvedl ředitel Centra Sion Denis Dok

sanský, „že jimi naši školáci a jejich pro

střednictvím i my ostatní, přispíváme těm,

kteří potřebují naši pomoc.“ Z výtěžku pro

deje byl podpořen azylový dům pro matky

s dětmi a indická dívka Mahima, kterou

škola před lety „adoptovala“. Účastníci do

stali možnost se zapojit do programu Vá

noce splněných přání a koupit dárky, které

si přály děti v azylovém domě.

N

edávno jsem slyšel, že místopředseda vlády

Andrej Babiš prý začal projevovat zájem

o Boha a o duchovní život. O premiéru So

botkovi již dlouho vím, že je praktikující kato

lík (byť v současné funkci praktikující asi hodně

spoře). Že Pavel Bělobrádek s  Bohem počítá, je

známo všeobecně; mnozí by možná suše konsta

tovali, že jakožto lidovecký politik to má takřka

v  popisu práce. Probuzeného křesťana pak ne

může nenapadnout otázka: Je-li to pravda, ne

mohou vztahy v koalici vypadat přece jenom po

někud lépe, přinejmenším srdečněji?

Otázkou je, zda by všichni křesťané ve vládě

nemohli – či neměli – provést určitý coming

-out, tedy veřejně se k  víře přihlásit. Na  druhé

straně je ale možno zapochybovat, zda by to

bylo k něčemu dobré. Ježíš vypráví podobenství

o  dvou synech. Oba otec vyzval, aby šli praco

vat na pole. Jeden řekl: „Ano, jdu“, ale nakonec

nešel. Druhý řekl rovnou „Nejdu!“, ale nako

nec šel. Čímž chci říct, že křesťanské jednání je

v tomto případě asi důležitější než přihlášení se

ke křesťanství.

Být jiní

Otázka v nadpisu článku je ovšem adresována

všem křesťanům, nikoli pouze křesťanským po

litikům. Již ze samotné otázky je ovšem patrné,

že ten, kdo si ji klade, nepovažuje své křesťan

ství za  jakousi privátní záležitost, která nikoho

jiného nemusí zajímat. Všimněte si, že v západní

společnosti je v  posledních desetiletích na  křes

ťany vyvíjen tlak, který je velmi podobný tomu,

jemuž byli vystaveni za komunistů: Je to tlak, aby

se stáhli do soukromé sféry a na veřejnosti se po

kud možno nijak neprojevovali.

Předně soudím, že je správné, dáváme-li

o sobě i na veřejnosti vhodným způsobem vědět.

Jsem rád, že jsem se v  tomto roce mohl účast

nit několika demonstrací. „Pochod pro rodinu“

jsem tentokrát kvůli srpnovému datu sice pro

švihl, ale na  manifestacích na  pod

poru Izraele jsem nechyběl.

Považuji ovšem za  důležité, aby

podobné veřejné akce, které pořá

dáme, byly prosty nenávisti a  zavi

losti, a byl bych moc rád, kdyby byly

vynalézavé a vtipné. Zavilí lidé pořádají pro jiné

zavilé lidi dost všelijakých akcí – kéž každý po

zná, že „naše“ akce jsou jiné.

Veřejná prezentace křesťanských názorů

na demonstracích by ale měla být spíše okra

jová a doplňková záležitost vedle mnohem vý

znamnějších nasazení. Soudím, že křesťané

by se měli pilně angažovat v  komunální po

litice. Pokud se do  ní zapojíme, může být náš

přínos dvojí: Jednak bychom měli – podle své

odbornosti – přispívat k  věcnému řešení pro

blémů, které musí daná samospráva řešit, jed

nak bychom měli spoluutvářet v  obci, v  zastu

pitelstvech i  v  radách určitou atmosféru. Ne

jde jen o  to, o  čem mluvíme, ale také o  to, jak

o  tom mluvíme. Pokud pojmeme takovou ve

řejnou angažovanost jako službu, pak se nám

může podařit zachovat si určitou vnitřní vol

nost, která nám umožňuje neodpovídat na  in

vektivu invektivou, nebrat si věci osobně a cho

vat se velkoryse i  vůči odpůrcům. Takové jed

nání může vyvolat u  druhých chuť bavit se

s  námi i  na  jiná témata, než je místní samo

správa. A možná skončíme u víry v Boha.

úvodník

krátce

Co letos dáme světu?

Dan Drápal


5ŽIVOT VÍRY  leden 2017

Polský zákon „Pro život“. Novou zá

konnou normu na podporu rodiny a těhot

ných žen „Pro život“ („Za życiem“) podepsal

v půli listopadu polský prezident Andrzej

Duda. Zákon nabízí i speciální poraden

ství v případě komplikovaného těhoten

ství nebo problémů během porodu. Rodiny

s novorozenými poškozenými dětmi dosta

nou také jednorázový příspěvek ve výši čtyř

tisíc zlotých (asi 24 000 Kč). Vláda se do

mnívá, že jednorázová finanční pomoc po

může v době, kdy rodina může být pod tla

kem jít s nemocným plodem na potrat. Do

savadní zákon z roku 1993 potrat dovoloval

právě v případě onemocnění nenarozeného

dítěte, po znásilnění a v ohrožení zdraví či

života matky. Od dubna letošního roku má

také každá rodina nově nárok na příspěvek

500 zlotých měsíčně (asi 3000 Kč) na druhé

a každé další dítě až do jeho plnoletosti,

přičemž rodiny s nízkými příjmy obdrží pe

níze už na první dítě.

Vánoce v nejslavnější moravské

vsi. Rozsvícení vánočního stromu na

návsi v Suchdole nad Odrou, který stojí

v blízkosti Muzea Moravských bratří,

se uskutečnilo 3. 12. Místní aktivisté

ze sdružení Moravian při té příležitosti

zvali místní občany do muzea na čaj a na

vystoupení dětí s hrou na zvonečky. Ná

dvoří muzea bylo zcela zaplněno, což se

dosud nikdy nestalo. Místních účastníků

bylo ke 150. Každý návštěvník obdržel

perníček, mohl se projít muzeem a zakou

pit si něco vánočního. V nabídce byla

i vánoční herrnhutská hvězda. Pořadatelé

akce si touto cestou přáli seznámit místní

obyvatele s vánočními zvyky Moravanů.

Suchdol nad Odrou je nenápadnou se

veromoravskou vsí, kterou celosvětově

proslavil exodus téměř tří stovek místních

evangelíků pronásledovaných kvůli víře

ve 20. letech 18. století. Nejčastějšími

návštěvníky muzea jsou Korejci, jejichž

informovanost vysoce převyšuje znalosti

většiny místních obyvatel.

„Dějiny moravských bratří nejsou úplně

všemi současnými obyvateli přijímány s ve

likým zájmem,“ uvedl zakladatel muzea

a předseda Moravianu Daniel Říčan z míst

ního sboru ČCE. „Mnozí zůstávají neteční.

Vánoční zvyky moravských bratří mohou

být cestou do některých dveří, které dosud

zůstávaly zavřeny.“

Ovoce kurzů Alfa pod lupou. Ame

rická Barna Group, která provádí statistické

průzkumy ohledně kultury a  náboženství,

zkoumala letos vliv kurzů Alfa. Na vybra

ných 11 státech všech

světadílů oslovila přes

200 farností a sborů

různých církví,

které kurz pořá

dají. U 670 dotá

zaných frekven

tantů kurzu výzkum rozlišoval mezi dvěma

skupinami, nekřesťany a křesťany, kteří se

před kurzem nezúčastňovali života církve.

82 % nekřesťanských účastníků kurzu

uvedlo, že díky kurzu začali následovat Je

žíše Krista, 88 % získalo větší zájem o po

znávání Bible a 80 % začalo s druhými víc

sdílet svou víru v Krista. Před kurzem ne

byla víra příliš důležitá pro 56 % nekřes

ťanů, po kurzu už jen pro 28 %. Podobně

46 % nekřesťanů nejevilo zájem o Ježíšovo

učení, zatímco po kurzu už to bylo jen 7 %.

U křesťanů, kteří se neúčastnili života

církve, byl rozdíl podobný, ale obě čísla

byla nižší. Výsledný zájem byl ale větší než

u nekřesťanských účastníků kurzu: Víra zů

stala nepříliš důležitá pro 22 % z nich

a o zájem o Ježíšovo učení po kurzu neje

vila jen 2 % z nich. 95 % všech účastníků

uvedlo, že je Alfa pozitivně ovlivnila

a 79 % sdělilo, že kurz určitě doporučí

svým přátelům.

Významnou pozitivní změnu uvedli re

spondenti v řadě oblastí: osobní vztah s Je

žíšem Kristem (62 % nekřesťanů, 48 %

u nepraktikujících křesťanů), nárůst po

znání Bible (60 % a 39 %), sdílení víry

s druhými (50 % a 28 %), služba v církev

ním společenství (48 % a 27 %), podpora

dobročinných organizací dobrovolnickou

pomocí nebo finančními dary (36 %

a 22 %). Přitom mnoho dalších respon

dentů uvedlo, že v těchto oblastech zažili

pozitivní změnu.

Co se týče věkového průměru, měly sle

dované kurzy jen 4 % účastníků pod 17 let

a 5 % nad 71 let. Nejpočetnější věkové sku

piny byly lidé ve věku 18–32 let a 33–51

let, shodně po 35 %. Podle statistik ústředí

kurzů Alfa v Londýně absolvuje kurz 78 %

hostů, kteří přijdou na úvodní večeři.

Všechny údaje byly zjišťovány od těch, kteří

kurz dokončili.

Průzkum proběhl i u 278 církevních ve

doucích a vedoucích kurzů. 93 % z nich sdě

lilo, že pořádání kurzu rozhodně doporučí

dalšímu společenství. 99 % z nich souhlasí

s tím, že Alfa vytváří bezpečný prostor, kde

lidé mohou klást otázky o  křesťanství.

Stejný počet souhlasil s tím, že účast na

kurzu hostům umožňuje spřátelit se s křes

ťany a že kurz lidi přivádí blíž k Ježíši.

ETS bude mít nového ředitele. Ve -

doucí české kanceláře kurzů Alfa a pastor

regionu Jih ve sboru KS Praha Ing. Miloš Po

borský byl Radou

CB v půli listopadu

jmenován ředite

lem Evangelikál

ního teologického

semináře (ETS)

v Praze. Součas

ného ředitele Jana

Valeše ve funkci vystřídá v září. Poborský

předtím 10 let působil v radě ETS. Seminář

je veden mezidenominační radou, ředite

lem semináře však může být jen člen CB.

Miloš Poborský uvedl, že rezignuje na úřad

pastora KS, i když ve vedení svého spole

čenství zůstane zapojen. Vstoupí do někte

rého pražského sboru CB a bude tak mít

dvojí členství. Otázkou zůstává, proč CB ne

byla schopna najít kandidáta ve vlastních

řadách. ETS trpí dlouhodobým poklesem

počtu studentů, velká většina absolventů

navíc nejeví zájem o službu kazatele. Uvi

díme, zda se Poborskému zmíněné nepříz

nivé trendy během jeho čtyřletého funkč

ního období podaří zvrátit.

Ale můžeme sestoupit na  úroveň ještě nižší.

Téměř každý z  nás je někde zaměstnaný nebo

někde studuje. Žijeme ve  světě, který je plný

stresu a poměrně bohatý na různé podrazy. Rov

něž nedodržování daného slova není něco, s čím

bychom se setkávali jen výjimečně. Věřím tomu,

že křesťan v  permanentním stresu žít nemusí.

Pokud v  něm žije, pak to chce pokání. (Nemlu

vím o  krátkodobém stresu: Někdy nás právě

naše víra v Ježíše přivede do situace, která vyža

duje obrovské nasazení a po níž můžeme být fy

zicky i  psychicky vyčerpáni; mluvím o  perma

nentním stavu, který je důsledkem toho, že jsme

si neujasnili, k čemu nás tu Pán Bůh má a jaké by

měly být naše priority.)

Čím se měří láska

Žijeme v rozbitém světě. Naše země je krásná

a bohatá. Státní správa je poměrně dobrá. Zdra

votnictví je vyloženě skvělé. (Samozřejmě, v de

tailu se vám to tak jevit nemusí, ale stačí pobýt

v jiné zemi, někdy dokonce i údajně rozvinutější,

než je ta naše, a pak si to přiznáte.) Myslím si, že

ani školství na tom není špatně, byť je pochopi

telně mnoho co zlepšovat.

Co se ale přes veškerý pokrok v jiných oblas

tech nezlepšuje, jsou mezilidské vztahy. Sociální

kapitál, mám-li to říci odborně. Manželských

a výchovných poradců se nedostává a psychiatři

jsou přetížení, mnohdy „zralí na cvokaře“. O nás

ale platí, že známe-li Krista, víme, co je to vlastně

láska a že se měří ochotou k oběti. A jak říká Je

roným Klimeš, křesťané mají proti jiným tu vý

hodu, že vědí, že nastanou-li potíže, není třeba

se hned rozcházet. Naše společnost je v  tako

vém stavu, že máme určitě i  v  nejbližším okolí

člověka, který se právě trápí a  potřebuje potěšit.

A patrně znáte i nějaké děti,

které hluboce trpí rozvra

tem rodiny zaviněným jed

ním či oběma z rodičů.

Když řešíme různé vzta

hové problémy, které lidé

mají, téměř vždy se nám

ukáže, že jeden z  nich, či

dokonce oba, nedbali na to,

co se píše v  Bibli. Ne, ne

chci tím říci, že máme lidem omlátit o  hlavu

verše, které obsahují přikázání, jež oni svým

jednáním porušili. Zákon je dobrý, ukazuje

cestu, nicméně zákonictví nevede k tomu, že se

lidé setkají s  Boží láskou. Předně potřebujeme

sami Boží slovo milovat a  mít v  něm chléb ži

vota i svíci pro své nohy. Aplikujme ho jako lék

na rozbité lidi, ale s moudrostí a s milostí. Boží

slovo pochopitelně nepřestává platit ani tehdy,

zní-li nám nepříjemně. Ale právě protože je lé

kem, je třeba je vhodně aplikovat. Pamatujme,

že řecké slovo farmakon znamená jak lék, tak

jed. Záleží na dávkování a na interakci s jinými

faktory.

Možná někdo namítne: Dane, vždyť jsi zatím

vůbec nemluvil o  zachraňování duší! To snad

není v tomto roce potřeba?

Ale ano, mluvil jsem o něm, byť ne výslovně.

Když si budete všímat rozbolavělých lidí v  ro

dině, ve  škole či na  pracovišti, můžete jim zvěs

tovat evangelium. A  můžete vlastně ještě víc:

Můžete jim evangelium předvést. Svým zá

jmem, svou účastí, tím, že s  nimi budete jednat

v pravdě a v lásce.

Zkrátka, tento nový rok je pro nás i pro evan

gelium obrovská šance. Jsme přece lidé naděje.

Mgr. Dan Drápal je teolog, spisovatel

a publicista.

připravil Tomáš Dittrich

Boží slovo je lék. Je ale potřeba

dát pozor na dávkování

a na interakci s jinými faktory.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.