načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život víry 2016/10 - KMS

Život víry 2016/10

Elektronická kniha: Život víry 2016/10
Autor:

Život víry – rozmanité stránky církvemezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnostV řijnovém čísle najdete:* rozhovor: Maxim Maximov- Zakladatel ruské ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  25
+
-
0,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KMS – Křesťanská misijní společnost
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 36
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-1777-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život víry – rozmanité stránky církve
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V řijnovém čísle najdete:

* rozhovor: Maxim Maximov
- Zakladatel ruské křesťanské televize CNL vzpomíná na bouřlivé časy Gorbačovovy perestrojky, vysvětluje, proč odmítl emigrovat, proč ho v žádné církvi nechtěli, jak u něj doma policie „našla“ zbraně a proč dnes žije na útěku...

* téma: Mezi mnou a Bohem
- Jak budovat vztah s Bohem? Proč se modlit? Jak číst Bibli s užitkem – a s požitkem? V čem jsou dnešní křesťané jiní než dřív? Nejen nad těmito otázkami se zamýšlejí např. K. Řežábek, P. Černý, L. Ondráček nebo D. Staněk.

* příběhy čtenářů
- Šla jsem s Bohem do kavárny (J. Dittrichová)
- Můj modlitební katalyzátor (D. Raška)

+ úvodník Dana Drápala: Jak dnes sloužit nevěřícím?
+ reportáž: Festival United zaplnil vsetínské náměstí
+ kreslený vtip Pavla Bosmana
+ z historie: Dramatické události před vydáním Tolerančního patentu
+ editorial Tomáše Dittricha: Usmolená modlitba aneb Jak začít
+ zprávy ze života církve u nás i v zahraničí (Vietnam: 100 pastorů ve vězení; Křesťané v syrském Aleppu; Asia Bibi opět před soudem...)
+ oznámení o chystaných křesťanských akcích

Informace o předplatném: http://www.zivotviry.cz

V papírové podobě si toto číslo časopisu můžete samostatně zakoupit zde:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2016-10

Další informace včetně předplatného:
web: www.zivotviry.cz (včetně objednávkového formuláře on-line)
facebook: www.facebook.com/zivotviry
tel. 284 841 922
e-mail: predplatne@zivotviry.cz

Život víry je nejrozšířenější protestantský křesťanský měsíčník v našich zemích. Mezi několik tisíc jeho čtenářů patří členové naprosté většiny českých a slovenských církví a společenství.
Přináší informace o dění v křesťanských církvích i mimo ně, analýzy a komentáře k aktuálním tématům, rozhovory, recenze, čtenářské příběhy, fejetony, humor atd.
Součástí každého vydání je i bohatý informační servis o chystaných akcích (Kalendář křesťanských akcí najdete i na našich webových stránkách – http://kalendar.zivotviry.cz).

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

㶜 㶜

ŽIVOT VÍRY

10


ŽIVOT VÍRY  říjen 20162

co najdete v tomto čísle

připravujemepřipravujeme

 téma: Setkání s nemocí či smrtí

 Jak nemoc ovlivňuje náš vztah s Bohem?

 Proč Bůh někoho uzdraví a někoho ne?

 Doprovázení umírajících

 Marie Svatošová: Je správné „milosrdně lhát“?

úvodník

4 Služba nevěřícím dnes Dan Drápal

reportáž

6 „Nesmrtelný“ pod valašským nebem Tere z a Zbr anková

rozhovor

8 V žádné církvi mě nechtěli Maxim Maximov

téma: Mezi mnou a Bohem

12 Zbraň proti strachu Karel Řežábek

12 Řešit Boží problémy Josef Mačák

14 Mcdonaldizace církve? Pavel Černý

16 Proč mě Bible neoslovuje a nebaví? Dalimil Staněk

17 Adam, nebo Mojžíš? Josef Mačák

18 Co (ne)voní vám? Ráchel Bícová

21 Proč potřebuji modlitbu Lubomír Ondráček

můj příběh

22 Můj modlitební katalyzátor Daniel Raška

23 Jít s Bohem na rande Johana Dittrichová

z historie

24 Rekatolizace, která neuspěla Jaroslav Pleva

foto na titulní straně: marcisim; na této straně:

(6) archiv festivalu UNITED

(8) Život víry – Tomáš Dittrich

(12) Unsplash

(24)

historická rytina Valacha ze Vsetína a Broumova (1787) – archiv redakce

reportáž: reportáž:

festival Unitedfestival United

Křesťany podpořil starostaKřesťany podpořil starosta

6

8

rozhovor: rozhovor:

Maxim Maxim

MaximovMaximov

Při domovní Při domovní

prohlídce prohlídce

u nás „našli“ u nás „našli“

zbranězbraně

12

téma:

Mezi mnou

a Bohem

Jak s ním

budovat vztah?

24

Toleranční

patent

Va l a ši

hodili císaři

petici

do kočáru


3ŽIVOT VÍRY  říjen 2016

editorial

3

Proměna společnosti evangeliem

ročník 27 / říjen 2016

cena 41 Kč / 1,60 €

Život víry je měsíčníkem vydávaným

Křesťanskou misijní společností (KMS),

která sdružuje různá křesťanská

společenství, organizace a jednotlivce.

KMS slouží k vzájemnému dorozumění

křesťanských pracovníků, kteří

usilují o misii a o jednotu křesťanů

ve světle Písma. Chce napomáhat

k duchovnímu růstu a vzdělávání

křesťanů a místních sborů.

KMS chce sloužit Božímu lidu.

Snaží se o prohloubení vztahů mezi

křesťany a usiluje o probuzení.

Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Coufal

Redakce: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Lucie Švábová

Redakční rada: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Ing. Lubomír Ondráček, Mgr. Jiří Unger,

Ing. arch. Kateřina Hodecová

Sazba a grafi cká úprava: Ondřej Pumr

Korektury: Mgr. Tomáš Coufal, Zdenka Brázdilová

Výtvarná spolupráce: Pavel Bosman

Tisk: Grafotechna Plus, s. r. o.

Redakce a administrace

KMS – Život víry, Primátorská 41, 180 00 Praha 8

tel.: 284 841 922, fax: 284 841 923

e-mail: redakce@zivotviry.cz, web: www.zivotviry.cz

Předplatné

objednávejte pomocí výše uvedených kontaktů

nebo na e-mailu predplatne@zivotviry.cz.

Půlroční (250 Kč) či roční předplatné (499 Kč) lze

zahájit kterýmkoli měsícem roku. Bližší informace

(mj. kompletní ceník včetně množstevních slev)

najdete na www.zivotviry.cz, odkud lze časopis

také pomocí on-line formuláře objednat.

Informace na vyžádání zašleme i poštou.

Předplatné, distribuce a reklamace na Slovensku:

Kníhkupectvo Jonatán,

Legionárska 2, 811 07 Bratislava

tel. 02/555 63 040, e-mail: jonatan@vbh.sk

http://obchod.mrp.sk/vbh

Distribuce pro zrakově postižené elektronicky:

Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1

tel.: 222 316 306, e-mail: szp@diakonie.cz

Vydavatel: KMS, IČ 539 147

Registrováno: MK ČR E 6094, ISSN 1210-43-45

Za obsah podepsaných článků odpovídají autoři.

Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky krátit.

Snažíme se publikovat původní texty. Pokud články,

které nám posíláte, chcete zveřejnit i jinde,

prosíme, abyste nás o tom informovali.

© Život víry – všechna práva vyhrazena.

Přetiskování článků či jejich delších částí bez

písemného svolení redakce se zapovídá, přetiskování

kratších částí (do jednoho odstavce) možno pouze

s uvedením přesné citace (včetně ročníku, názvu

článku a strany). Jednotlivé články možno šířit

prostřednictvím xerokopií, pouze zdarma.

Uzávěrka řádkové i plošné inzerce

je druhého dne předchozího měsíce.

Později zadané inzeráty zařadíme dle možností,

s 50% příplatkem.

Redakce si vyhrazuje právo inzerát odmítnout.

Seznamovací a fundraisingové inzeráty

nezveřejňujeme.

Podmínky inzerce: http://inzerce.zivotviry.cz

Číslo vychází koncem předchozího měsíce

a je distribuováno během první poloviny měsíce.

křesťané se dělí na ty, kteří se modlí

rádi, a na ty, kdo se modlí neradi. Ne

každý ale takovou věc na sebe prozradí

a ne každý si připustí, jak na toms mod

litbou ve skutečnosti je. Já se modlím rád

– když už se k modlitbě dostanu. Většinou

ze mě ale modlitba leze jak z chlupaté deky,

z čehož pochopitelně nejsem nadšený,pro

tože schopnost se intenzivně modlitintui

tivně pokládám za měřítko duchovnízra

losti, o kterou usiluji.

Obdivuji Mojžíše, který s Adonajem

prožil na hoře 40 dní, a pak se tamz jis

tých důvodů vrátil a své modleníprodlou

žil o dalších 40. Chtěl bych být jako on,

a přitom si většinou vystačíms půlhodi

nou modliteb.

Proč se tedy modlím rád? Vlastně

nevím. Možná proto, že cítím, že mě Bůh

k modlitbě povolal. To, že se se mnou chce

modlit sám dobrý Bůh, mě nenechává

chladným. Taky se rád modlím proto, že

jsem poznal, že moje modlitba má moc.

Mnohokrát jsem zažil změnu, když jsem se

za něco začal přimlouvat. Taky jsemopa

kovaně zjistil, že se některým lidemnajed

nou nedařilo, když jsem se za ně přestal

modlit. Tomu se vždycky divím. „Takový

mdlý modlitebník jako já, a tohle...“

Vyzkoušel jsem si to už tolikrát, že se radši

modlím.

U přitlumených modliteb často hraje roli

únava. Pavel Neústupný, český emigrant

v Německu, jehož jsem v Západním Berlíně

navštívil ještě za komunismu (a od kterého

jsem se možná modlitbou „nakazil“), to

řešil silnými dávkami kofeinu (jeden z jeho

nočních sloganů byl „káfo, brácho“) a tím,

že při modlitbách chodil. Zjistil jsem, že

když zrovna neprší, jsem venku schopen se

modlit ve stavu, kdy bych doma tak akorát

seděl před televizí.

Musím se do modlitby nutit? To ne.

Dodržuji disciplínu, ale modlit se pro mě

není nic tíživého. Když se modlím,napl

ňuje mě to, a někdy mám z modlení přímo

radost. Nikdy se při modlitbě netěším, že

už skončím (to bych totiž prostě skončil,

protože mě k modlitbě nikdo nenutí).Pro

blémem u mě bývá se k modlení přimět,

tedy začít.

Přestože v praxi vidím, že někteří

křesťané mají k modlitbě blíž než druzí,

neznám v Písmu nic, co by naznačovalo,

že k modlení je třeba zvláštní obdarování

nebo povolání. Kdyby tam něco takového

bylo, určitě bych si to pamatoval a bral to

jako důkaz, že patřím do skupiny, která

k modlitbě obdarovaná není.

Setkal jsem se s vžitou „teologickou“

konstrukcí, která se z modlitebníků snaží

udělat něco jako evangelisty či učitele:

Tamti jsou obdarovaní k tomu a k tomu

a tihle holt k modlitbě. Od seriózních

zahraničních kazatelů jsem slyšel dokonce

nesmysl, že modlitebníci víceméně patří

do kategorie proroků. Myslím, že za tím

někde v pozadí stojí neuvědomělá snaha

vyrovnat se s tím, že lidé, kteří s tím přišli,

prožívali, že jsou tak špatní modlitebníci,

že není možné, aby modlitební služba byla

povoláním pro všechny.

Ale s modlitbou to není jakos cha

rismaty ani jako s církevními úřady

neboli služebnostmi. K modlitbě jsou

voláni všichni kristovci, úplně všichni

(třeba 1Te 5,17). Jako křesťané semod

lení nezbavíme. Modlitba zůstává naším

doživotním úkolem. Když překvapen

zjišťuji, že moje usmolená modlitba má

dopad na životy lidí i na další věci, sedí

mi to s univerzálním povoláním křesťanů

k modlitbě – i takových, jako jsem já.

Možná si Bůh o mé modlitbě nemyslí, že

je to druhá jakost.

Prvním krokem ke zlepšenímodliteb

ního života u člověka, který patří Kristu,

může být, že si připustí, že se nemodlí rád.

„Tak to být nemá, co s tím mám dělat? Jak

najdu k modlitbě sílu? Pane, pomoz mi...“

No, vidím, že dotyčný je na dobré cestě.

Ti, kteří se modlí rádi, ale moc to neumějí

(což je, jak jsem se snažil vysvětlit, můj

případ), to mají těžší.

Někteří křesťané mají z toho, že se

nemodlí, tak špatné svědomí, že se prostě

už nemodlí. Dívají se na sebe jakona mod

litebníky-outsidery a lámou nad sebou

hůl. Přitom modlitba je pro ně připravena

a čeká na ně. Začít se modlit je tonejjed

nodušší, co člověk ve vztahu k Bohu může

udělat. Dvouhodinová modlitba nemusí

být víc než modlitba dvouminutová. Začít

se modlit nás nestojí nic (o opakované nebo

pravidelné modlitbě to neříkám), a přitom

to může znamenat hodně.

Necítíš se hodný předstoupit před tvář

svatého Boha? Gratuluji, právě jsi splnil

nejtěžší podmínku, aby ses mohl začít

modlit. Pomodlit se nás nic nestojí,

a může to přinést velké věci

nám i druhým. Modlitba je

podivuhodný vynález. I kdyby se

stalo cokoli, můžeme s ní

jednoduše začít.

Milý čtenáři,

Usmolená

modlitba


ŽIVOT VÍRY  říjen 20164

Česká bitva o Jeruzalém.Palestin

ský velvyslanec v Česku Khaled Alattrash

požadoval na českém ministerstvuzahra

ničí, aby ve školním atlase jako hlavní

město Izraele nefiguroval Jeruzalém,síd

lo izraelské vlády, Knesetu (parlamentu)

i prezidenta. Ministerstvo protest předalo

ministerstvu školství, které rozhodlo, že

takový atlas naše školy používat nesmějí.

Proti tomuto rozhodnutí se zvedla

řada protestů. V komentáři GityZbavite

lové v ČRo zaznělo: „Orgán suverénní

země vyhověl požadavku nacionalistické

skupiny, která nemá vlastní stát, a před

dvěma lety dokonce ohrozila bezpečnost

českých občanů explozí výbušnin

ve svém sídle v obytné čtvrti Prahy.“

V prohláše ních ICEJ a kongregace Bnej

Israel se shodně píše: „Protestpalestin

ského ,velvyslanectví‘ je nutno vidět

v kontextu širší dezinformační kampaně,

která se snaží zbavit Židy práva na jejich

historickou domovinu.“

Českému premiéru BohuslavuSobot

kovi napsal starosta Jeruzaléma Nir Barkat

a žádal ho, aby nešťastné rozhodnutímini

stryně školství zvrátil.

V Praze na Václavském náměstí se

7. 9. konala demonstrace, na které se

sešlo přibližně 300 příznivců Izraele

a několik Arabů s palestinskou vlajkou.

Ředitel ICEJ Mojmír Kallus setkánízahá

jil slovy: „Je to podobné, jako bychom

demonstrovali za to, že Země je kulatá.“

Svým jménem akci zaštítilo ICEJ,Židov

ská liberální unie, Liga protiantisemiti

smu, senátorka Daniela Filipiová a dalších

pět organizací. Z politiků kroměFilipi

ové promluvil místopředseda parlamentu

Jan Bartošek a předseda TOP 09, poslanec

Miroslav Kalousek.

Již den před demonstrací ministryně

školství Kateřina Valachová tlakuveřej

nosti ustoupila a zaujala neutrálnějšísta

novisko s tím, že se atlas zatím měnit

nebude.

25. výročí Dětské misie. Dětská

misie (DM), která u nás působí již 25 let,

sdružuje placené i dobrovolnépracovní

kyz protes

tantskýchcírk

ví s cílempře

dávat evangelium dětem z nevěřícího

prostředí, vyučovat je a vést jek du

chovnímu růstu.

Dětská misie patří do ChildEvan

gelism Fellowship (CEF), která má asi

3250 pracovníků na plný úvazek ve více

než 190 zemích světa. Prvnímisio

nářka CEF přišla do Československa v roce

1947, ale po necelých dvou letech byla

komunistickými úřady vypovězena ze

země.

Po pádu železné opony byla v roce

1991 služba CEF u nás registrována jako

Dětská misie. V současné době má u nás

sedm placených pracovníků a asi 100dob

rovolníků.

Kurz DM o evangelizaci dětí, který

se u nás konal poprvé v Kynšperku nad

Ohří v roce 1991, má na 1200 absolventů.

Z nich se rekrutují vedoucí Klubů dobré

zprávy, dobrovolníci, kteří slouží skrze

korespondenční kurzy, nebo instruktoři na

táborech.

Skrze materiály nebo pracovníky DM

bylo u nás za čtvrt století rozdáno přes

150 000 evangelizačních traktátůa oslo

veno přes 100 tisíc dětí. Asi 600 z nichpři

jalo Pána Ježíše.

„Z Božího slova víme, že dítě může

být spaseno a může celým srdcemdůvě

řovat Bohu, ale je úžasné to zažívats kon

krétními dětmi, které znáte a sledujete při

jejich duchovním růstu,“ řekl Životu víry

o tom, co ho v jeho práci nejvíc těší,ná

rodní ředitel DM Zbyšek Šikula ze SCEAV.

www.detskamisie.cz

Verdikt o azylu pro čínskékřesťa

ny odložen. 60 čínských křesťanůuprch

lých do Česka (viz ŽV 2016/9, str. 18) musí

další měsíce čekat na verdikt úřadů, zda

budou moci v zemi zůstat. Ministerstvo

vnitra prodloužilo lhůtu pro uděleníazy

lu o půl roku – do února. V zařízení pro

uprchlíky v Havířově už rok čeká na azyl

ještě dalších deset čínských křesťanů. Ani

oni se patrně rozhodnutí ministerstvale

tos nedočkají. Přitom zákonemstanove

ná lhůta, kdy jsou úředníci povinni o azylu

rozhodnout, je tři čtvrtě roku (90 dnů plus

půl roku prodloužení). OddalovánímMini

sterstvo vnitra reaguje na choulostivýpro

blém: Pokud by ochranu Číňanůmposkyt

lo, oficiálně by tím přiznalo, že se v Číně

porušují lidská práva, a to v obdobíjedná

ní vrcholných českých politiků s vládciko

munistické Číny o dalších investicích.Úřa

dy prodlužování lhůt odůvodnily složitostí

případu a sběrem podkladů.

K případu vydalo 5. 9. předsednictvo

ERC prohlášení, ve kterém apeluje na členy

vlády, aby žádost o azyl byla brzy a kladně

vyřízena. „Tito lidé se nacházejí ve velmi

nejisté situaci. Jako ti, kdo zažilikomuni

stický režim v tehdejším Československu

stejně jako nadvládu jedné strany nadčin

ností církví, žádáme, aby se Českárepub

lika nepodílela na, byť nepřímé, podpoře

totalitních praktik a potlačovánínábožen

ské svobody skupin a jednotlivců,“ praví se

v prohlášení, které podepsal mj. předseda

ERC Daniel Fajfr.

krátce

N

erad bych působil jako staromilec, který si

stěžuje na dnešní mládež. Jsem si rovněžvě

dom toho, že ve  svých 67 letech už možná

mladým lidem příliš nerozumím – nebo že jimro

zumím méně, než když mi bylo třicet. Možná mě

po přečtení tohoto článku někdo vyvede z omylu

nebo mi někdo z mladších poradí, jak na to.

Mám na  mysli vedení lidí ke  Kristu. V  tomto

okamžiku mi hodně záleží na čtyřech lidech, které

se snažím přivést ke  Kristu. Je to poměrně hodně

– většinou bývám v déletrvajícím průběžnémroz

hovoru s  jedním, maximálně s  dvěma takovými

lidmi. Mám je všechny rád, myslím, že jim i ro

zumím, ale připadá mi, že přivést je ke  Kristu je

o hodně těžší, než tomu bylo v osmdesátých letech.

Pokusím se popsat, na jaké překážky narážím.

Nedostatek vůle

U lidí, kterým se věnuji, není hlavní problém

v tom, že by si neuvědomovali, že potřebujíradi

kální změnu. Mnohdy jsou ze svéhodosavadní

ho života nešťastní. Často mají dluhy, často trpí

různými závislostmi, často touží po  partner

ském vztahu, v  některých případech (zdaleka

ne ve  všech) ho i  aktivně hledají. Problém není

v  tom, že by si to vše odmítali přiznat. Naopak,

někdy o  sobě mluví s  otevřeností, která až pře

kvapuje.

Jedna věc jim ale zoufale chybí: vůle.Schop

nost dostát vlastním dobrým rozhodnutím. Ně

kdy se s takovým člověkem i dohodneme, co by

měl dělat, s  čím by měl přestat a  s  čím naopak

začít. Jenže rozhodnutí není nikdy realizováno,

nebo je realizováno méně než polovičatě.

Při příštím setkání to tito lidé upřímně při

znají: „Já vím, zase jsem nesplnila to, co jsem si

slíbila.“ „No jo, zase jsem ulítl.“

Je ovšem skutečností, že závažná životní

rozhodnutí za  druhého člověka udělat nemů

žeme. Někdy se tito lidé chovají jako děti, jenže

právně jsou plnoletí. Nemůžeme jim nic naří

dit, a  tak se někdy jen smutně dívám, jak zby

tečně ztrácejí čas.

Popravdě řečeno, nestává se mi, že by si mi

nějaká žena postěžovala, že nemůže dělat kariéru

nebo že se jí kariéra nedaří tak, jak by si přála.

Zato jsem se vícekrát setkal s  mladou (nebo

i  starší) ženou, která otevřeně přizná, že by si

přála manžela a dítě a že se bojí, že jí ujíždí vlak.

Ne že by neměla dosta

tek přátel – mužů i přítelkyň.

Mnohdy s  nimi tráví hodně

času. Sedí v  kavárně, sedí

na  zahradě pod pergolou

a  klábosí o  životě. Většinou

to ale nikam nevede a tyto známosti (nevím, zda

se vlastně dá mluvit o  přátelství) těmto lidem

spíše brání, aby začali vést nový život s Kristem.

Tito lidé o Ježíši rádi poslouchají. Nemajíja

kýsi apriorní odpor, který jsem často pozoroval

u  lidí v  osmdesátých letech. Ježíš je svým způ

sobem přitahuje. Ovšem patrně jen tehdy, když

si o  něm mohou nezávazně povídat. Když jim

věnuji Bibli a  řeknu jim, že musí začít poznávat

Boha sami a  že Bible je nejlepší zdroj poznání

Krista i  Boha Otce, přijmou ji vděčně, ale když

se po  týdnu zeptám, zda si něco přečetli (sa

mozřejmě jsem jim poradil, jak začít), tak opět

„skutek utek“. Nedostatek vůle, neschopnostdo

stát vlastním dobrým rozhodnutím.

Opar new age

Další problém, na  který jsem v osmdesá

tých letech narážel mnohem méně, se týkázahl

cenosti jakousi mlhavou spiritualitou. Lidé rádi

poslouchají, když jim vyprávím o  Ježíši. Někdy

dokonce reagují nadšeně a  velmi živě. Nicméně

během rozhovoru vyjde najevo, že věřív reinkar

naci, a s vážnou tváří vám začnou vyprávět, čím

byli ve svém minulém životě. V některýchpřípa

dech pak vyjádří přesvědčení, že jejich současný

úvodník

Služba nevěřícím dnes

Dan Drápal


5ŽIVOT VÍRY  říjen 2016

Islamisté kritizují papeže.Inter

netový časopis Islámského státu Dabiq

kritizoval papeže Františka za údajnou

podporu homosexuálů (jejich čtenáři si

těžko dohledají, že papež ve vztahuk ho

mosexuálům zastává konzervativníbib

lické postoje) a za jeho snahu o dialog

s mírnějšími formami islámu, např.s vý

znamným arabským imámem z káhirské

univerzity Al Azhardel. Tato univerzita

nedávno odsoudila terorismus, alenedis

tancovala se od práva šaría ani od dalších

prvků islámu s momenty násilí.

Svatořečení Matky Terezy. První

neděli v září papež prohlásil za svatou

Matku Terezu, makedonskou misionářku

v indické Kalkatě – 19 let po její smrti.

Agnes GondžaBojadžiuo

vá narozená 1910 se stala

jednímz nejvýznamněj

ších křesťanskýchvedou

cích 20. století. V Indii

působila od roku 1929,

nejdřív jako učitelka dívčí školy, pak jako

její ředitelka. Ze soucitu s lidmi žijícími

v pro nás nepředstavitelné chudoběvy

rostl ženský řád Sestry milosrdenství,za

ložený v roce 1950, jehož členky v bílém

hábitu s modrými pruhy na okrajimůže

me dnes potkat v Česku i v dalších více

než 130 státech světa. V roce 1979 jí byla

udělena Nobelova cena míru. Státnípo

hřeb v roce 1997 proběhl obdobně jako

pohřeb Mahátmy Gándhího, čímž indická

vláda Matce Tereze vyjádřila naprosto

mimořádnou úctu.

Jak svědčí posmrtně vydané deníky,

procházela Matka Tereza dlouhou krizí

víry, což jí nebránilo ve službě chudým ani

v budování řádu. Podle některých kritiků

měla nezdravé pojetí utrpení, faktem ale

zůstává, že pro tisíce trpících znamenala

obrovskou pomoc.

Otazníky ovšem zůstávají nadnebiblic

kou tradicí jmenování a kultu svatých. Pro

protestanty je římskokatolické pojetísva

tých nepochopitelné a nepřijatelné, pro

sekulární společnost jde o folklor.

Den pro rodinu. Pražským Starým

Městem prošel 13. 8. Pochod pro rodinu,

na který navázalo „odpoledne pro rodiny“

na Kampě. Během pochodu vystupovaly

mažoretky s hudebním doprovodem,

účastníci nesli balonky, vlajkya transpa

renty. Na Kampě navázal kulturnípro

gram, soutěže pro děti pod dohledem

klaunů a maskotů, malování na obličej,

skákací hrad apod. Rodiny přihlášenépro

střednictvím webu dostaly dárek.

Akci pořádal Výbor na obranurodičov

ských práv (VORP) a Mladí křesťanštídemo

kraté, podpořilo ji 50 organizací a dalších

subjektů. Organizátoři vydali prohlášení

pod názvem: „My jsme tady taky!“, kde

upozornili na význam rodin založených

na manželství muže a ženy, které se v naší

zemi starají o své děti. „Atmosférave spo

lečnosti, ale též daňový systém bohužel

nezvýhodňují ty, kteří zodpovědně plní

náročnou úlohu výchovy nových generací,“

praví se v prohlášení. „Ba právě naopak,

odměňuje paradoxně jednotlivce, kteří si

vyberou pohodlný a ničím a nikýmneváza

ný životní styl, v němž žijí tak, jako by svět

patřil pouze právě aktuálně žijící generaci.

Naši volbu radostného předávání bohatství

lidské lásky, která nepočítá, ale dává sama

sebe, nikomu nevnucujeme. Chceme jen

upozornit na to, že jsme tady taky!“

V prohlášení jsou i následující podněty

pro českou společnost:

 Chceme omezit výrazné dopady

majetkové nerovnosti, které zažívají rodiny

v okamžiku narození potomků, zvláště je-li

jich více.

 Chceme zamezit agresivnímuprosa

zování homosexuálního životního stylu jako

zcela rovnocennému tradičním svazkům

ve školách. Děje se tak denně podzámin

kou prevence homofobie či transfobie a jde

o zcela umělé zastrašování.

 Chceme zamezit prosazovánígen

derové ideologie prostřednictvím školního

vzdělávání a veřejnoprávních médií.

 Chceme, aby všichni věděli, že

rodina je bohatství, které nikdy nicnena

hradí. Ale není zadarmo.

 Investic tímto směrem se nebojíme!

Dobře organizované příjemné rodinné

setkání mělo dva zápory: Přišlo málo lidí

(podle MF Dnes 300, podle Katolického

týdeníku 1000) a akce se konala v době

každoroční demonstrace homosexuálů

Prague Pride. Tím vznikal dojem, že jde

o protiakci, i když setkání mělo hodnotu

a poslání samo o sobě.

Obrazy a modlitba. V Praze u sv.

Martina ve zdi vystavoval obrazy výtvarník

Václav Lamr. Tento křesťan s letničnímpo

zadím a od 60. let aktivní evangelistavy

stavujeněkoli

krát ročně,

každá výstava

má ale vlastní

téma a náboj.

Tentokrát se

obrazyvěnova

ly modlitbě.

Nové akryly spojovaly barvu a biblickétex

ty. V otevíracích odpoledních hodinách byl

výtvarník většinou osobně přítomena oslo

voval diváky evangeliem.

připravil Tomáš Dittrich

Islamistékritizujípapeže Inter vládaMatceTereze vyjádřilanaprosto nezvýhodňujíty kteřízodpovědněplní ve školách Děje se tak denně pod zámin

neuspořádaný život je důsledkem jejich volby

v  minulém životě – je vlastně logickým vyústě

ním toho, jak si počínali v  předchozím životě.

Takže se s tím vlastně nedá moc dělat. Implicitně

se pak zdá, že nějaké zlepšení by se dalo čekat

spíše v následném životě, po další reinkarnaci.

V  některých případech mám téměř hma

tatelný pocit, že je něco drží. Především jim to

„něco“ (my víme, že je to Boží nepřítel) brání

v první návštěvě sboru. Mohl bych vyprávět, kolik

překážek jednotliví lidé měli. Většinou se nedaly

odsoudit jako pouhé výmluvy. Nečekaná návštěva

kmotra z  Poličky, babička upadla ve  sklepě a po

třebuje pomoc, ve škole je třídní schůzka,instala

tér přišel později, než měl, a trvalo mu to déle, než

předpokládal, „musel jsem sestře, která je na do

volené, vyvenčit psa“, a pak takové ty normálnější:

ujel mi vlak, nemohl jsem to najít atd. atd.

Sečteno a podtrženo: Zdá se mi, že lidé Krista

dnes potřebují ještě více než dříve, ale nastoupit

na cestu nového života je pro ně těžší než dříve.

Musím to ale trochu vysvětlit: Z hlediskavěč

nosti potřebujeme Krista všichni stejně, ať jsme se

narodili v  jakékoli kultuře a  v  jakémkoli století.

Pokud jsem tedy napsal, že lidé potřebují Krista

více než dříve, měl jsem na mysli časný život.

Proč je to těžší než dříve

Proč je to tak těžké? Mimo jiné proto, že dnes

se za  „normální“ považují věci, které byly dříve

společensky neúnosné. Dnes se lidé mnohdyne

stydí za  to, že berou drogy. Nestydí se za  to, že

žijí promiskuitně. Někdy se nestydí ani za to, že

vezmou dětem tátu nebo mámu nebo že přebe

rou přítelkyni partnera. Křiví lidé byli vždy, ale

dřív se za  to alespoň styděli. Netvrdím, že je to

ten jediný důvod, ale zdá se mi velmi silný.

Dalším důvodem je, že máme velmi málo ná

sledováníhodných vzorů. Pamatuji si na  některé

postavy ze svého dět

ství a mládí – učitelku

ze základní školy, ně

které přátele mých ro

dičů, profesoraz gym

názia, bratra, který

vedl nedělku v  našem

evangelickém sboru –

kterých jsem si hluboce vážil a  kteří byli vzorem

nejen mně, ale i řadě mých vrstevníků. Mýlím se,

když se mi zdá, že takových lidí je dnes méně?

A  pak je zde další problém: Tito lidé by byli

rádi, kdybych si s nimi povídal častěji. Jenže já se

musím nějak živit, občas hlídám vnoučata, mám

své povinnosti ve  sboru, starám se o  maminku,

a  prostě ať to dělám, jak to dělám, nemohu se

dět každý den tři hodiny pod pergolou a  jen tak

si nezávazně povídat. Pro tyto lidi by bylo nejlepší,

kdyby se dostali do nějaké komunity – do Bételu,

do  Teen Challenge... Jenže ne vždy to jde (např.

Bétel je jen pro muže) a  lidé, o  nichž hovořím,

takto radikální krok zpravidla nechtějí udělat.

Co si počít?

Mám nějakou radu? Modlit se a  požádat

o  modlitbu členy skupinky nebo několik nejbliž

ších bratrů a  sester ze sboru. Vyzbrojit se trpěli

vostí. Nebýt vzteklý, když ten, s  nímž mluvíte, už

potřetí nedodržel svůj slib. Nenechat se otrávit,

„s  láskou je třeba začínat stále znova“, jak zpíval

Jiří Suchý. Ale na druhé straně se nepodbízet. Ten,

koho chcete přivést ke Kristu, nesmí mít dojem, že

vám prokazuje nějakou milost, když si od vásvez

me Bibli nebo nějakou křesťanskou knížku nebo

když vám slíbí, že přijde do  sboru. Nevzdejte to,

když se vám bude zdát, že zápas postupuje podle

vzorce „dva kroky kupředu, jeden krok zpátky“.

A ještě jedna rada – ta souvisí už s těmimod

litbami: Mluvte o tom na skupince. Ať je to zápas

celé skupinky, nikoli pouze váš. Pokud se podaří,

že s  takovým člověkem bude mluvit víc lidí, že

více lidem bude ležet na  srdci, šance se zvyšují,

že ve společenství – a nakonec i v novém životě –

přece jenom zakotví.

Jsem skálopevně přesvědčen, že vaše práce

nebude v  Pánu marná. Ale dobře vím, že není

snadná.

Mgr. Dan Drápal je teolog, spisovatel

a publicista.

V některých případech mám téměř

hmatatelný pocit, že je „něco“ drží.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist