načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život víry 2015/10 - KMS

Život víry 2015/10

Elektronická kniha: Život víry 2015/10
Autor:

Život víry – rozmanité stránky církvemezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnostV říjnovém čísle najdete:* reportáž: United – festival vztahový- ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  25
+
-
0,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KMS – Křesťanská misijní společnost
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 36
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-015-9141-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život víry – rozmanité stránky církve
mezidenominační měsíčník, který vydává Křesťanská misijní společnost

V říjnovém čísle najdete:

* reportáž: United – festival vztahový
- Festivalu United se letos zúčastnilo na 3600 lidí. Co je vlastně do Vsetína táhlo? A co mělo říct motto „Nespoutaný“?

* rozhovor: Asif Mall
- Pákistánský křesťan, znalec islámu a obhájce náboženských menšin v muslimských zemích vysvětluje, co o Ježíši píše Korán a jak toho lze využít při rozhovorech s muslimy.

* téma: Můj přítel muslim?
- Co uděláte, když potkáte muslima? Máme se jich bát? Své podněty a zkušenosti nabízejí křesťané z ČR i třeba z Británie (Gordon Hickson, Alena Damijo, misionáři v muslimských zemích aj.)
+ Reportáž z výjezdu do Řecka, kde uprchlíci žijí v parku a čekají, co s nimi bude dál…

* pokoj s Izraelem
- Židovští teroristé zapálili kostel.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ŽIVOT VÍRY

Muslim

– přítel

... bratr?

10

Muslim

– přítel

... bratr?


ŽIVOT VÍRY  říjen 20152

foto na titulní straně Jasminko Ibrakovic

©

123RF.com; na této straně:

(6) Lukáš Kubart

(10) Katarzyna Białasiewicz

©

123RF.com

(22) archiv Mladějovských

(24) archiv redakce

co najdete v tomto čísle

z příštího číslaz příštího čísla

 rozhovor: Ján Liguš

 životní příběh předního českého teologa

 kritická teologie a bezvýhradná víra v Krista

 z historie: Stanislav Santarius

 probuzenecký pastor, jehož vliv přetrvává dodnes

 Michal Klesnil: Opustit mentalitu otroka

úvodník

4 Opuštěni Bohem: dva druhy víry David Novák

reportáž

6 United – festival vztahový Lucie Endlicherová

7 Vsetínská mozaika Lucie Švábová

rozhovor

8 Nechte se nést vlnou, dokud není pozdě Asif Mall

téma: Můj přítel muslim?

10 Když potkáte muslima Karel Horák

11 Nebojte se muslimů anketa

13 Mám muslimy ráda Alena Damijo

14 Muslimům musíme být rodinou Gordon Hickson

17 Co jim nabídneme? Johana Dittrichová

křesťan a společnost

19 Nové modlitební setkávání v Senátu Zdeněk Papoušek

pokoj s Izraelem

20 Židovští teroristé zapálili kostel Ulrich W. Sahm

20 Jaderná dohoda: „historická chyba“ Ulrich W. Sahm

můj příběh

21 Moje prvé ultra Martin Hunčár

22 Doktor nám řekl: Neradujte se Aneta Mladějovská

z historie

24 „Otec sirotků“ Georg Müller,

Jaroslav Pleva

recenze

26 Arménský holocaust Ivana Kultová

22

Zápas o miminko

Doktor nám řekl: „Neradujte se“

24

Georg Müller

– otec sirotků

„Nikdy jsem nežádal o peníze“

6

Vsetínská mozaika

festival United navštívilo na 3600 lidí

10

Když potkáte muslima...

Co o Ježíši říká Korán?


3ŽIVOT VÍRY  říjen 2015

Proměna společnosti evangeliem

ročník 26 / říjen 2015

cena 39 Kč / 1,60 €

Život víry je měsíčníkem vydávaným

Křesťanskou misijní společností (KMS),

která sdružuje různá křesťanská

společenství, organizace a jednotlivce.

KMS slouží k vzájemnému dorozumění

křesťanských pracovníků, kteří

usilují o misii a o jednotu křesťanů

ve světle Písma. Chce napomáhat

k duchovnímu růstu a vzdělávání

křesťanů a místních sborů.

KMS chce sloužit Božímu lidu.

Snaží se o prohloubení vztahů mezi

křesťany a usiluje o probuzení.

Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Coufal

Redakce: Ing. arch. Tomáš Dittrich

Redakční rada: Ing. arch. Tomáš Dittrich,

Ing. Lubomír Ondráček, Mgr. Jiří Unger,

Ing. arch. Kateřina Hodecová

Sazba a grafi cká úprava: Ondřej Pumr

Korektury: Mgr. Tomáš Coufal, Zdenka Brázdilová

Výtvarná spolupráce: Pavel Bosman

Tisk: Grafotechna Plus, s. r. o.

Redakce a administrace

KMS – Život víry, Primátorská 41, 180 00 Praha 8

tel.: 284 841 922, fax: 284 841 923

e-mail: redakce@zivotviry.cz, web: www.zivotviry.cz

Předplatné

objednávejte pomocí výše uvedených kontaktů

nebo na e-mailu predplatne@zivotviry.cz.

Půlroční (239 Kč) či roční předplatné (477 Kč) lze

zahájit kterýmkoli měsícem roku. Bližší informace

(mj. kompletní ceník včetně množstevních slev)

najdete na www.zivotviry.cz, odkud lze časopis

také pomocí on-line formuláře objednat.

Informace na vyžádání zašleme i poštou.

Předplatné, distribuce a reklamace na Slovensku:

Kníhkupectvo Jonatán,

Legionárska 2, 811 07 Bratislava

tel. 02/555 63 040, e-mail: jonatan@vbh.sk

http://obchod.mrp.sk/vbh

Distribuce pro zrakově postižené elektronicky:

Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1

tel.: 222 316 306, e-mail: szp@diakonie.cz

Vydavatel: KMS, IČ 539 147

Registrováno: MK ČR E 6094, ISSN 1210-43-45

Za obsah podepsaných článků odpovídají autoři.

Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky krátit.

Snažíme se publikovat původní texty. Pokud články,

které nám posíláte, chcete zveřejnit i jinde,

prosíme, abyste nás o tom informovali.

© Život víry – všechna práva vyhrazena.

Přetiskování článků či jejich delších částí bez

písemného svolení redakce se zapovídá, přetiskování

kratších částí (do jednoho odstavce) možno pouze

s uvedením přesné citace (včetně ročníku, názvu

článku a strany). Jednotlivé články možno šířit

prostřednictvím xerokopií, pouze zdarma.

Uzávěrka řádkové i plošné inzerce

je druhého dne předchozího měsíce.

Později zadané inzeráty zařadíme dle možností,

s 50% příplatkem.

Redakce si vyhrazuje právo inzerát odmítnout.

Seznamovací a fundraisingové inzeráty

nezveřejňujeme.

Podmínky inzerce: http://inzerce.zivotviry.cz

Číslo vychází koncem předchozího měsíce

a je distribuováno během první poloviny měsíce.

editorial

3

Milý čtenáři,

lidé bez skrupulí byli možná vždycky. Člověk,

kterého chytili policisté s několikamilionovýmúplatkem v krabici, tvrdí, že si myslel, že v ní je něcojiného. Může mít pravdu? Asi těžko. Je přesvědčen

o tom, že má pravdu? To nevím. Nemohu to popřít

ani dokázat. Člověk, který krade ve velkém, nemusí

mít jen ztvrdlé srdce a udušené svědomí, ale může

se mu ztrácet realita. Je středem vesmíru. V jeho

perspektivě se kolem něj všechno točí a přizpůsobuje

se to jeho samospravedlnosti. Kradl, protože na to

měl právo, protože je nejschopnější – nebo vlastně

vůbec nekradl, protože člověk jeho výjimečnosti

může být obviněn jenom neprávem.

To je chorobný extrém, do kterého můžeupadnout sobecká morálka běžného svévolníka, který se

pokládá za střed světa a za toho, kdo nemá komu

se zodpovídat ani kým být souzen. Je sám sobězákonem. Ano, lže a dělá různé úskoky, ale protože

nad sebou nic neuznává, myslí si, že je tov pořádku. Morálka svévolníka.

A proti tomu stojí druhá morálka, morálkaberoucí ohled na principy, které jednotlivce přesahují.

Morálka lidí, kteří mají ideály a jsou ochotni se pro

jejich naplnění nasadit, lidí, kteří jsou připraveni

hodně obětovat...

Takové určení morálky mi nestačí. Myslím, že

tu musíme rozlišit dva směry. Záleží totiž na tom,

jakým nadosobním principům tito idealisté věří.

Aby stateční odpůrci komunistického režimunemuseli lhát, neobětovali jen osobní pohodlí.Nechali se stresovat, pronásledovat, věznit i mučit.

Svou morálkou a odvahou zahanbili mlčící většinu

včetně mě. Vydrželi mnoho, protože jim nešlo jen

o ně samé. Měli ideály a nevzdali se jich.

Staly se z nich vzory. Nebyl jsem tak statečný,

ba ani jsem si kvůli monstróznosti totalitynemyslel, že to k něčemu je, ale vážil jsem si jich už před

Listopadem. Jejich odvážnému zápasu jsem musel

přitakat až zpětně. Pádu komunismu výrazněnaomohli, a to je veliká zásluha.

Pak obsadili politické pozice. To už bylo sporné,

protože, jak se postupně ukazovalo, ne všichni

k tomu měli obdarování a zralost. Ale podívejme

se na jednoho opravdu zralého, na Václava Havla.

Jeho pozice mu patřila po právu. Mezi lídrypostkomunistických zemí vynikal právě svou morálkou.

Šlo mu o něco víc než o vlastní prospěch nebo slávu,

a přesto (nebo proto?) si získal uznání celéhozápadního světa. Ve svém myšlení se zastavil až na prahu

víry v osobního Boha. Hlásal, že politika vyžaduje

úctu před absolutními hodnotami. Vysloužil siobdiv nejen liberálního exhibicionisty Billa Clintona,

ale i amerického evangelikála J. W. Sira.

Jaké byly Havlovy absolutní hodnoty? Věřil

ve vnitřní integritu jednotlivce spočívajícív citlivosti k vlastnímu svědomí (v tom byl mezizápadními ideology a filozofy dost výjimečný)a pochoitelně ve svobodu a v demokracii. Kromě tohovyznával okultní nauky, například věřil v matku

Gaiu a v transpersonální psychologii. Kdejakého

okultistu hostil v Praze na svém Foru 2000. To jsou

mělčiny jeho intelektuálního ponoru, kterým senechci věnovat a které nechci přeceňovat. Havlova

morálka má ale jinou obrovskou trhlinu.

Václav Havel byl dlouhodobě nevěrný svémanželce a mezi disidenty proslul v této oblasti svounevázaností. To nejsou pomluvy, to je historickáskutečnost. Křesťanům se to jeví jako nedůslednost.

Havlovo pojetí absolutna mu ale v cizoloženínebránilo. Václav Havel věřil v absolutno, ale nev osobního Boha, který by byl zdrojem konkrétníchmorálních pravidel. Proto si z Desatera vybíral jen něco.

Myslel si, že poznává správnou cestu, a přitom si

hodnoty určoval podle své vůle, samozřejměs inspirací v různých filozofiích a ideologiích.

No, a je tu ten slíbený třetí systém morálky.Nemusejí ho zastávat jenom křesťané, ale v podstatě

vychází z biblických hodnot. Posvátnostmanželství je jedním z jeho nejvýznamnějších pilířů.Jestliže politik není věrný své manželce, nedokáže být

věrný ani spolupracovníkům, natož lidem, kteří ho

zvolili. Osobně přemýšlím o fungování společnosti,

o osobní angažovanosti pro její prospěch,o významu svobody. Neberu to ale jako svět oddělený

od světa mých vztahů. Kdybych neměl rád svou

manželku a kdybych jí nebyl věrný, ztratil bych

základ pro své myšlení. Ryzost mého života stojí

předně na mém vztahu k manželce. To, že mám

Martu rád, mi umožňuje žít jako kristovec.

Nechci Tě provokovat, milý čtenáři, ale možná

se mi to podaří: ten první morální systém, nepokryté

sobectví má k tomu druhému (liberální demokracie

s úctou k obecným principům, lidským právům, ale

bez úcty k manželství jako k základní hodnotě) blíž

než k morálce respektující posvátnost manželství.

Mohu to doložit. Manželská nevěra působíbolest a pohoršení lidem, kterých se týká(podvedenému partnerovi, dětem i širšímu okruhupříbuzných, přátel a známých). Lidé, kteří seo zachovávání manželské věrnosti nestarají, možná bojují

za obecné ideály, ale svým životem zostuzujírodinu a zraňují své blízké. Je smutné, že secizoložství nevyhnulo žádnému z našich polistopadových

prezidentů ani řadě premiérů.

Proč je u nás tolik lidí s Havlovou morálkou?

Hlásili a hlásí se k ní významné osobnosti, nejen

politici, ale i mnozí umělci – a to má vliv.Důležité je také to, že polovina dospělých Čechů jerozvedená. Ten, kdo rozvod zavinil (a často se na tom

podílely obě strany), se přidrží Havlovy morálky,

protože mu vrací pocit integrity. Asi bude také dost

lidí, kteří v manželství sice žijí, ale nejsou v něm

naplněni. To, že nezkusí jiný vztah, může mít různé

důvody, ale takoví lidé těm, kdo se rozvádějí, často

vnitřně fandí. Havlova morálka jim pomáhá držet

svědomí v nečinosti, a proto jí přitakávají.

Je dobře, že česká společnost má promanželství i pozitivní vzory. Napadají mě manželské páry

umělců a herců: Marek Eben – Markéta Fišerová

nebo Josef Abrhám – Libuše Šafránková neboOndřej a Klára Trojanovi. Je skvělé vidět i celebrity,

jak se mají rády i v pokročilejším věku. Bezmanželské věrnosti nelze dobře vychovat děti.Společnost, pro kterou jednou ze základních hodnot není

neposkvrněnost manželského lože, je nemocná

a ohrožená. V tom smyslu jsme na tom v Česku

hodně špatně. Ale věřím, že jako křesťanéneporušitelnosti manželství rozumíme a ti z nás, kdo jsme

ženatí nebo vdané, můžeme tím, jak žijeme,přinášet proměnu.

Hrozí nám ale jedno nebezpečí: dívat se spatra

na rozvedené. Do žádného vztahu nemůžemenarychlo zvenku nahlédnout. Nevíme, co k jehorozadu vedlo. Jsme povoláni pomáhat rozvedeným

k pokání a povzbuzovat je k novému začátku

s Kristem. Nikoli odepisováním cizoložníkůa rozvedených, ale tím, když pro ně máme milost

a  perspektivu, pozvedáme ve společnosti

význam manželství.

Trojí morálka


ŽIVOT VÍRY  říjen 20154

Český ateismus boduje. Podle

průzkumu náboženskosti různých států

světa provedeného mezinárodním

sdružením odborníků na průzkum trhu

a veřejného mínění WorldwideIndepen

dent Network/Gallup International je

Česká republika nejateističtější evropskou

zemí. V rámci průzkumu bylo osloveno

na 50 tisíc respondentů z 57 států světa.

Celkově se 59 % obyvatel souhrnu těchto

zemí považuje za věřící, 23 %za nenábo

ženské lidi a jen 13 % za ateisty. Mezi lety

2005 a 2012 celkově ubylo 9 % věřících,

ateistů 3 % přibyla. Česká republika má

30 % ateistů, v závěsu je Francie s 29 %.

Za Francií v Evropě následuje s velkým

odstupem Německo (15 %) a Nizozemsko

(14 %). Český primát v ateismu však

není světový. Nejateističtější zemí světa

je Čína (47 %). Na světovém fóru bylo

Česko těsně předstiženo ještě Japonskem

(31 %).

Ukrajina: Bible v oblasti bojů.

Na hloubkové studium Bible zaměřená

mezinárodní organizace PreceptMinis

tries pořádala na konci srpna konferenci

ve válkou zasažené Ukrajině. Účastníci,

z nichž mnozí byli vedoucí, studovali

přes den v 35 skupinách knihu Ezdráš.

Večer měli společná setkání, kde vyučoval

Costel Oglice. Proběhlo také několik

seminářů, např. o práci s dětmi nebo

o zakládání sborů.

Konference se zúčastnil i tým

pracovníků z oblasti, kde probíhají boje.

V červenci tam totiž Precept Ministries

poslaly čtyři týmy, které tam pořádaly

tábory pro děti a mládež. Celkově se

táborů zúčastnilo na 400 dětí, 100 z nich

se odevzdalo Bohu. Přínos konference pro

osobní studium a poznání Bible ocenilo

např. 25 ukrajinských vedoucích, kteří

v rámci učení angličtiny šíří evangelium

a studium Písma, nebo muž, který vede

zakládání sborů a vězeňskou službu

v celostátním měřítku. 63 vedoucích

se během konference rozhodlo pro

spolupráci s Precept Ministries a povedou

studijní skupiny.

Manželé Costel a Mia Oglicovispolu

pracují s KMS na vydávání studijních knih

Kay Arthurové.

Nová debata o uzákoněníeuta

nazie. Liberální Česká republika zatím

nemá zákon, který by umožňovaleuta

nazii. Na tom, aby se to změnilo, pracuje

již mnoho let právník Milan Hamerský.

Několik poslanců podá jím zpracovaný

návrh na legalizaci eutanazie. Podporu by

podle Milana Brázdila z ANO měl zákon

získat na základě několika „pojistek proti

zneužití“. Navrhovaná norma neumožní

uskutečnit eutanazii bez odborníka.

Má být ustanovena pětice uznávaných

lékařů, kteří by se s každým žadatelem

o eutanazii během měsíce nejméně

třikrát sešli a zjistili, zda jeho žádostne

byla jen chvilkovým hnutím mysli. Jejich

povinností by navíc bylo probrat každý

případ s dalším, nezávislým lékařem.

Hamerský se neohlíží na to, že je

eutanazie v rozporu s lékařskou přísahou,

ani na to, že je proti současné koaliční

smlouvě vládních stran. Kalkuluje s  hlasy

komunistů a části sociálních demokratů.

Podporu má i u několika členů Úsvitu

a ANO. U lidovců má zřejmě smůlu.

„Hodně poslanců pro eutanazii ruku

zvedne. Vědí, že ji více než 60 procent

veřejnosti podporuje. Ale nechtějí za toto

téma krvácet,“ řekl Hamerský serveru

iDnes.

Nově registrovaná církevléči

telů. 38. u nás registrovanou církví se

na jaře stalo Společenství Josefa Zezulky

(† 1992). Zezulka byl vlivným filozofem

new age a okultním léčitelem. Byl to on,

kdo zavedl pojem biotronika. Zatímco

Zezulka se soustředil na své učenía vy

chovával žáky, jeho pokračovatel a hlava

nové církve, tzv. sanátor, Tomáš Pfeiffer

se stal celebritou. Počátkem 90. let

propagoval léčitelské metody v médiích,

„uzdravoval“ z obrazovek bulvárních

televizí, žádal o peníze a vybudoval z nich

Biotronické centrum sociální pomoci

v Soukenické ulici v Praze 1. Založil také

tzv. Duchovní univerzitu Bytí.K nejvý

znamnějším duchovním svátkům hnutí

patří 30. březen – tzv. Den otevřeného

nebe, kdy na výročí Zezulkova narození

tradičně pořádají pouť na horu Říp.

V roce 2007 Český klub skeptiků Sisyfos

Pfeiffera vyznamenal Bludným balvanem

za „proplétání esoteriky s byznysem při

plnění vodnářského poslání“.

Poslankyně proti homosexuální

adopci. „Žádáme zákonodárce této

země, aby odmítli připravovanou novelu

zákona o registrovaném partnerství,

která by umožnila registrovaným párům

osvojit si dítě (jednoho z partnerů),

pokud je v rodném listu dítěte uveden

pouze jeden rodič, případně pokud jeho

druhý rodič o dítě nepečuje a dá souhlas

s osvojením dítěte. Jsme přesvědčeni, že

krátce

K

dyž nastal večer, sestoupili jeho učedníci

k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý

břeh do Kafarnaum. ... Moře se vzdouvalo

mocným náporem větru. Když veslovali asipět

advacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak

kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich

strach. On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte

se!“ (J 6,16–20)

Když něco chceme v  češtině negativně zdů

raznit, použijeme někdy slovo rozbouřený.Roz

bouřený žaludek, rozbouřené emoce, rozbou

řená politická scéna, rozbouřená atmosféra...

Chceme tím povědět, že něco není v  pořádku.

Kdo viděl rozbouřené moře, ale třeba i povodeň,

ví, o  čem je řeč. Najednou si uvědomujeme, že

jako lidé jsme jen stéblo slámy.

Báli se i  zkušení rybáři. Hrůza z rozsáh

lého jezera byla násobena hrůzou z ohlušujících

blesků i  neovladatelností lodě. Pro námořníky

a rybáře podobná situace velmi často znamenala

smrt. V textu čteme, že učedníci veslovali asi pět

až šest kilometrů, což je vzdálenost, při které se

člověk pořádně unaví, zvláště když je bouře.

Navíc je zde ještě jeden faktor: Učedníci se

stoupili na loď poté, co je Ježíš zázračně nasytil.

Představte si, že se příjemně najíte, chvíli pose

díte a  poté vyrazíte lodí na  cestu domů. Je vám

dobře, klidně veslujete, a  najednou přichází

bouře. Vaše plány berou za  své,

z  pocitu příjemného nasycení se

stává pocit silné nevolnosti. Chleby,

které vás měly zasytit, hrozí, že se

z žaludku rychle dostanou do moře.

Neboj se, toliko věř?

Mnohokrát v životě jsme prožili

nádherný pocit podobný tomu, co

prožili učedníci po  zázračném na

sycení. Máme pocit, že by to mohlo

vydržet věčně. Jsme spokojení, nasycení, klidní,

odpočinutí. Jenže pak přijde nemoc,neporozu

mění, krize v  práci, krize ve  vztazích. Víme, že

máme věřit, máme zkušenosti s  Kristem, po

dobně jako měli učedníci zkušenost z nasy

cení, víme a  mnohokrát jsme se přesvědčili, že

Ježíš zachraňuje. Přesto přijdou chvíle, kdy se

nám někdy ztrácí. Navíc tyto chvíle někdy při

cházejí stejně nečekaně a  rychle, jako přichází

bouře. Najednou se cítíme, jako by nikdy žádné

nasycení neexistovalo. Cítíme jen vystrašenost

a  únavu, a  ať se snažíme jakkoli, nic se neděje

a bouře nepovoluje.

Učedníci reagují zcela normálně – prostěna

pínají svoje síly a  zapojují veškeré dovednosti

k tomu, aby se ze šlamastyky dostali ven. Je třeba

dodat, že se jednalo o  lidi, kteří se na  vodě po

hybovali dobře. Jenže někdy ani naše zkušenosti

nestačí a život se vymyká z osy. Dokonce čím dál

více se snažíme o změnu, tím více jsme unavení,

a  nikam to nevede. Čím víc se někdy snažíme

mít věci pod kontrolou, tím méně je pod kont

rolou máme. Ne vždy to takto v životě chodí, ne

vždy prožíváme podobné pocity, ale někdy ano.

Francois Villon to vystihl slovy „něco těžkého,

co drtí / strach a úzkost z života a smrti“.

Jednou mi kvůli tomu jeden člověk dost vy

nadal. Patřil k  jakési skupině multi-level ob

chodníků, kteří svůj úspěch stavěli na pozitiv

ním myšlení. Kázání o  úzkosti a  zápasech ho

rozlítilo, snad i  proto, že s  sebou vzal pár pozi

tivně naladěných kolegů. To jim nehrálo do not.

Jenže bouře nejen přicházejí, ale někdy se v nich

i topíme...

Několikrát jsem viděl obrázek, na  němž je

člověk sedící na  rozbouřeném moři na  malém

úvodník

Opuštěni Bohem:

dva druhy víry

David Novák

Bouře jsou znamením,

bolestnou touhou po

něčem lepším – po domově,

kde jsme nikdy nebyli.


5ŽIVOT VÍRY  říjen 2015

odůvodnění přijetí novely není založeno

na pravdě,“ praví se v petici proti zákonu

„Adopce dětí pro homosexuály“iniciova

nou poslankyní Pavlínou Nytrovou (ČSSD).

V petici je dále řečeno, že signatáři

odmítají homosexuální lobby, která si

uzurpuje právo mluvit za všechny lidi

s homosexuální orientací, z nichž někteří

nesdílejí stejný názor. O osvojení dítěte

protějšku se jedná jen v mizivém počtu

případů, takže věc není potřeba řešitlegis

lativně. Podle Nytrové jde jeno předstu

peň prosazení obecného právahomose

xuálů na adopci. Petice podle její autorky

vznikla především proto, aby hájila práva

těch, kteří se sami hájit nemohou – práva

nevinných dětí.

„Našípovin

ností jeusilo

vat o vytvoření

těch nejlepších

podmínek pro

výchovu dítěte,

a ne utvářet jiné

alternativy, které

nikdy nemohou nahradit základní buňku

rodiny, jež tvoří jeden otec a jedna matka.

Naopak vytvářením nových alternativních

variant můžeme snadno dospětk výraz

nějšímu zpochybnění a postupnému

rozmělňování základního modelu rodiny,“

uvedla Nytrová.

www.petice-adopce.cz

Církevní vedoucí k situaciuprch

líků. K situaci naší země a Evropyv sou

vislosti s přílivem uprchlíků vydaly ČBK

a ERC už v červnu společné prohlášení. Je

opatrné: „Vnímáme naléhavost potřeby

solidarity s oběťmi ..., ale zároveň i obavy

naší společnosti. Uvědomujeme si, že ...

solidarita musí být doprovázenaodpověd

ností a problém je nutné řešit v kontextu

celoevropské situace...“ Sympatická,

jen trochu neurčitá je nabídka vládě ČR:

„Vyzveme naše farnosti a sbory k tomu,

aby po dohodě s místními samosprávami

i za spolupráce s lokálními Charitami

a Diakoniemi mezi sebe přijaly rodiny

křesťanských migrantů.“

Ve svém prohlášení k uprchlictví

z 2. července je synodní rada ČCE

o poznání přímočařejší a praktičtější: „Naši

politici prokázali v této věci minimální

odvahu. ... České republice chybí politické

morální autority, které by dokázaly lidem

říct, že je třeba uprchlíkům pomáhat. To je

to první, z čeho je třeba vycházet a co jako

křesťané považujeme za podstatné. Když

se někdo dostane do těžkostí, je potřebné

hledat cesty, jak mu pomoci a ne v první

řadě vymýšlet, jak se takovým lidem

vyhnout, jak je nepřijmout, zbavit se jich,

vyhnat je ze země.“ Na rozdílod doku

mentu ČBK a ERC také vedení ČCE nemluví

jen o pomoci prchajícím křesťanům. „ČCE

má celou řadu lidí, kteří jsou ochotni

v této věci pomáhat. Očekáváme však od

státu, že připraví právní rámec,“ napsala

synodní rada ČCE.

Pomáhat prchajícím bez ohledu

na to, jsou-li to křesťané, chce ve svém

zářijovém pastýřském listě také předseda

Rady CB Daniel Fajfr. V situaci, kdy je třeba

najít nový domov pro konkrétní osoby se

spolu s členy RCB obrací na „staršovstva

a sbory, aby otevřely své dveřezdecimo

vaným poutníkům, ať už půjde o křesťany,

či příslušníky jiných vyznání,“ a přichází

s řadou praktických návrhů pomoci:

„Prakticky to může znamenat finanční či

hmotnou pomoc ... Další možnost spočívá

v tom, že obce mohou mít k dispozici

volné byty, nebo byt zajistí sbor (buď

vlastní, či nějaký na jeden či dva roky

pronajme) a pomůže při integraci rodiny,

... které byla dána možnost trvaléhousíd

lení. Zde se nabízí mnoho příležitostí pro

členy a přátele sboru – například pomoc

při hledání zaměstnání, výuka českého

jazyka, pomoc při vyřizování nutných

formalit, seznámení s místní lokalitou,

pomoc při nákupech, při návštěvě lékaře

atp. Důležité budou přátelské neformální

kontakty. Cílem je, aby se rodinyosa

mostatnily a byly co nejdřív nezávislé na

pomoci druhých.“

Daniel Fajfr je

nejen vedoucím

představitelem

CB, ale také

předsedou ERC. Je

zajímavé srovnat,

jak velmi rozdílná

jsou vzdor tomu

prohlášení obou subjektů co do představy,

zda pomáhat jen křesťanům, i codo prak

tičnosti.

Festival mezi hradeckýmipane

láky. Festival Mozaika Open Air se první

zářijovou neděli konal na Moravském

předměstí v Hradci Králové. Proobyvate

le místní komunity ho už pátým rokem

pořádá místní sbor KS Mozaika. Součástí

pestrého odpoledne pro všechny generace

byla spousta aktivit pro děti, např. „dětský

svět“ pro nejmenší se skákacím hradem

a kolotočem. Nejen pro náctileté bylypři

praveny žonglérské workshopy. 

ostrůvku a  drží se kříže. Pod obrázkem byl verš

„Neboj se, toliko věř“. Zřejmě to vychází z po

dobného příběhu, který zaznamenal Matouš, kde

za Ježíšem jde po rozbouřené vodě Petr. Když se

začne bát, začne se topit. Pointa je jasná: „Neboj

se, toliko věř.“ Uprostřed životních bouří je třeba

věřit. Jistě... Jenže Jan zde nic takovéhonezazna

menává, což je právě u Jana zvláštní, protože Jan

klade důraz na víru nejvíce ze všech evangelistů.

„Jsem s tebou“

Když čteme text pozorně, vidíme, že se

učedníci začnou bát v  okamžiku, kdy se k  nim

po vodě blíží Ježíš. Neobvyklý úkaz, který je„do

razí“. Jediné, co jim Ježíš řekne, je: „Jsem to já,

nebojte se.“ Nic o  víře, žádná výčitka. V  první

chvíli dokonce ani nečteme nic o  tom, že by se

bouře utišila. Možná pokračovala, jenže důleži

tější bylo, že nablízku byl Ježíš.

Připomíná mi to dobu, kdy byly naše děti

ještě malé a  bezmezně mi důvěřovaly. Teď mi

také důvěřují, ale oproti dětství to má svoje

meze, důvěřují mi „mezně“, a  třeba dodat, že

oprávněně. Kdysi důvěřovaly nikoli proto, žepo

chopily, co znamená důvěra, ale protože věděly,

že nablízku je otec. I když slovu důvěranerozu

měly, rozuměly velmi dobře slovu otec.

Nevím, nakolik učedníci chápali slovo dů

věra, ale věděli, že nablízku je Ježíš. A  přesně

na  to Ježíš navazuje ve  slovech „Já jsem to, ne

bojte se“ – jsem s  vámi. Možná situaci vyřeším

jinak, než si představujete, možná hned neutiším

bouři, ale jsem nablízku a přicházím právě tam,

kde je bouře.

V  podobném duchu píše o  Boží přítom

nosti Brennan Manning: „V  každém okamžiku

naší existence, tedy kdykoli a  kdekoli, nám Bůh

nabízí radostnou zprávu, že je s  námi. Je škoda,

že většina z  nás si nadále pěstuje svoji umělou

identitu, skrze níž pravda o  tom, že jsme milo

váni, nemůže prorazit. A  proto se stáváme za

smušilými, ustrašenými a zákonickými. Brbláme

a reptáme, honíme se za přízraky a nad tím, jak

nám nejde se zdokonalit, evangelium námnepři

náší radost, což má mizivý půvab pro ty, kdohle

dají pravdu. Před uštvanými učedníky a svatými

ochraňuj nás, Pane.“ Jenže Ježíš říká „Neboj se,

jsem nablízku“, a to nejen v tomto příběhu. Naše

ustrašenost, upachtěnost není nutná. Problém

je, že to teoreticky víme, jenže to nestačí. Mno

hokrát totiž naše jistota neplyne z Boha, alez ji

ných jistot.

Tento článek jsem napsal v  nejchudším státě

Indie – Biháru, kde jsem si silně uvědomil, jak

jsou moje jistoty zakotveny v  plném žaludku,

bankovním kontu, úspěchu dětí, a  to někdy víc

než v Kristu. Jakmile o některou z těchtoa mno

hých dalších jistot přicházím, bojím se. JenžeJe

žíš nám říká: „Jsem nablízku.“

Hádej, kdo se vzdálil? Bůh!

S. C. Lewis v  hlubokém zármutku po  smrti

své manželky napsal: „A kde je tedy Bůh? Tohle

je jeden z  příznaků, které mě nejvíce znepoko

juje. Když jsi šťasten, vůbec nemyslíš na to, že bys

jej mohl potřebovat. Přijme tě s  otevřenou ná

ručí. Ale zkus jít k němu, když jej zoufalepotře

buješ, když si nevíš rady. Co najdeš? Dveře, které

se ti zabouchly před nosem. A  k  tomu ještě za

slechneš, jak zapadla závora. A potom ticho.Mů

žeš udělat čelem vzad. Čím déle budeš čekat, tím

bude ticho výmluvnější.“ Někteří by namítli, že

Bůh se neschovává. Na  jedné křesťanské samo

lepce stojí: „Připadáš si od  Boha daleko? Hádej,

kdo se vzdálil?“ Jenže pocit viny vybuzený tímto

sloganem může být falešný. Kniha Jób či zážitek

učedníků ukazují, že se vzdálil Bůh.

Jak věřit, že Ježíš je nablízku, jak se nebát?

Někteří radí: Prostě se opři o  víru. Nechci toto

pojetí zpochybňovat, o semínku víry se v Písmu

píše. Jiný druh víry ale vychází ze zklamání

ve  vztahu s  Bohem, když se zázraky nedostaví

a  modlitba zůstává bez odpovědi. Když nastane

to, co popisuje Lewis. Jeden „druh“ víry je po

psán v žalmu 23: Hospodin je můj pastýř. Druhý

v žalmu předchozím – Bože můj, Bože můj, proč

jsi mě opustil?

Právě uprostřed těchto nikoli jen pocitů,

ale zkušeností se člověk učí důvěřovat, že nás

Bůh neopustí, ať situace vypadá jakkoli. Nej

hlubší víra, kterou lze označit za  věrnost, vy

růstá v  bodě rozporu. Lidské bytosti rostou ná

mahou, prací, úsilím a  lidská povaha potřebuje

spíše bouře než řešení. Zároveň právě skrze dů

věru se učíme spoléhat na  Ježíšova slova „Ne

bojte se, já jsem to“.

Nevíme, zda vše dopadne podle našeho přání

nebo podle naší víry. Přesto máme naději, která

překračuje tento svět. Kdykoli s  Ježíšem počí

táme, vidíme svět jinak. Ježíš problémy bouře

nebagatelizuje, ale učí nás, že je blízko, a záro

veň, že to, co prožíváme, je dočasné, že tonebu

deme prožívat vždy. Naše bouře jsou znamením,

bolestnou touhou po  něčem lepším – po do

mově, kde jsme nikdy nebyli, ale po  němž jsme

nepřestali toužit. Jak píše T. S. Eliot: „... až vše

prozkoumáme, dospějeme tam, kde jsme začali,

a poprvé poznáme to místo.“

Bc. David Novák, M.Th., je členem Rady CB,

kazatelem sboru CB Praha 13, předsedou ČEA

a učitelem filozofie.

Pavlína Nytrová

Daniel Fajfr




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist