načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život svaté Kateřiny - autoři různí

Život svaté Kateřiny

Elektronická kniha: Život svaté Kateřiny
Autor: autoři různí

Staročeská veršovaná legenda ze 14.stol. vypráví o životě a umučení sv. Kateřiny Alexandrijské. Text v původním staročeském znění je porovnán s moderním překladem J. Pelána. V ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3% 95%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 272
Rozměr: 21 cm
Vydání: V české knižnici vydání druhé
Skupina třídění: Náboženská literatura. Duchovní literatura
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-1748-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Staročeská veršovaná legenda ze 14.stol. vypráví o životě a umučení sv. Kateřiny Alexandrijské. Text v původním staročeském znění je porovnán s moderním překladem J. Pelána. V závěru komentář a vysvětlivky českého literárního vědce E. Petrů.

Popis nakladatele

Stěžejní dílo české hagiografické literatury.

Veršovaná legenda  Život svaté Kateřiny , datovaná do třetí čtvrtiny čtrnáctého století, se nesporně řadí k stěžejním dílům české hagiografické literatury. Překvapuje nejen promyšlenou instrumentací textu, alegoričností, obrazným viděním a barevnou symbolikou, ale též úsilím o psychologickou motivaci jednání postav. Současný čtenář tak bezprostředně vstupuje do středověkého světa křesťanských idejí upoután názorným, živým vyprávěním o touze člověka po Bohu, o kráse i bolesti hledání a nalezení boží milosti. Reeditovaný svazek mu navíc nyní umožňuje vnímat půvabný příběh duchovní lásky v původním staročeském znění, které k vydání připravil Eduard Petrů podle kritického vydání Václava Vážného, a současně ho v zrcadlovém uspořádání porovnat se zdařilým moderním překladem Jiřího Pelána. Znění legendy podle dochovaného rukopisu revidovala a doprovodné texty pro druhé vydání v České knižnici doplnila Vendula Rejzlová Zajíčková.

 

Předmětná hesla
Kateřina, Alexandrijská, svatá, asi 282-asi 305
Život svaté Kateřiny
Křesťanské světice -- Egypt -- 3.-4. století
Křesťanské mučednice -- Egypt -- 3.-4. století
Hagiografie -- Česko -- 1351-1400
Křesťanské legendy -- Česko -- 1351-1400
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Veršovaná legenda Život svaté Kateřiny,

datovaná do třetí čtvrtiny čtrnáctého stole

tí, se nesporně řadí k stěžejním dílům české

hagiografi cké literatury. Překvapuje nejen

promyšlenou instrumentací textu, alegorič

ností, obrazným viděním a barevnou sym

bolikou, ale též úsilím o psychologickou

motivaci jednání postav. Současný čtenář

tak bezprostředně vstupuje do středově

kého světa křesťanských idejí upoután ná

zorným, živým vyprávěním o touze člověka

po Bohu, o kráse i bolesti hledání a nalezení

boží milosti. Reeditovaný svazek mu navíc

nyní umožňuje vnímat půvabný příběh

duchovní lásky v původním staročeském

znění, které k vydání připravil Eduard Petrů

podle kritického vydání Václava Vážného,

a současně ho v zrcadlovém uspořádání po

rovnat se zdařilým moderním překladem

Jiřího Pelána. Znění legendy podle docho

vaného rukopisu revidovala a doprovodné

texty pro druhé vydání v České knižnici do

plnila Vendula Rejzlová Zajíčková. Česká knižnice přináší reprezentativní díla české literatury od počátků po současnost bez ohledu na občanskou, ideovou a literární orientaci autorů. Řídí ji vědecká rada složená z předních literárních historiků a editorů. Pečlivě připravená vydání jsou opatřena odbornými komentáři. Edice začala vycházet roku 1997 v Českém spisovateli, v roce 1998 přešla do Nakladatelství Lidové noviny a od roku 2009 do nakladatelství Host (www.kniznice.cz). Seznam dosud vydaných titulů se nachází na konci knihy. V roce 2016 kromě reedice Život svaté Kateřiny dále vychází: Jan Čep Povídky, Svatopluk Čech Výlety pana Broučka, Jiří Kolář Prometheova játra / Trilogie a Jaroslav Vrchlický Epické básně. Na rok 2017 připravujeme: Jaromír John Večery na slamníku, Kryštof Harant Putování aneb Cesta z království českého do města Benátek I–II, Karel Sabina Novely, Václav Havel Hry a Božena Němcová Babička.

ČESKÁ KNIŽNICE

NAKLADATELSTVÍ HOST

Cena 329 Kč

ŽIVOT SVATÉ KATEŘINY

ISBN 978-80-7491-748-6

ŽIVOT

SVATÉ

KATEŘINY



PRAHA — BRNO 2016

ŽIVOT

SVATÉ KATEŘINY


Ediční příprava, komentář a vysvětlivky Eduard Petrů podle kritického

vydání Václava Vážného

Novočeský překlad Jiří Pelán

Vědecká redakce Mirek Čejka

Pro druhé vydání edici Eduarda Petrů podle rukopisu LegKat (Moravský

zemský archiv v Brně, sign. SA G 10, č. 555) revidovala, komentář,

vysvětlivky a slovníček upravila a bibliografii aktualizovala Vendula

Rejzlová Zajíčková

Editors © Václav Vážný, 1959, 2016; Eduard Petrů, 1999, 2016

Commentary © Eduard Petrů, 1999, 2016

Translation © Jiří Pelán, 1983, 2016

Photo © Národní galerie v Praze, 2016

© Nadační fond Česká knižnice, 2016

© Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2016

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016 (elektronické vydání)

ISBN 978-80-7577-003-5 (Formát PDF)

ČESKÁ KNIŽNICE

Vydávají Nadační fond Česká knižnice, Ústav pro českou literaturu

AV ČR, v. v. i., a vydavatelství Host

www.kniznice.cz

Vychází za finanční podpory Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné

instituce 68378068 (ÚČL AV ČR, v. v. i.).


ŽIVOT SVATÉ KATEŘINY

LEGENDA O SVATÉ KATEŘINĚ


6

Život svaté Kateřiny

Když za dávných časuov v Hřiešě

jeden ciesař pohan bieše,

ten vládnieše všemi králi,

což jich bylo bliz i vzdáli

5 všeho lidu pohanského.

Maxencius jmě toho zlého

bylo, tak nám písmo praví.

Jeho hněvní, krutí nravi

byli sě pronesli tady, 10 ež jeho jmě v hoři všady

každý jako hory vozil.

Bieše pohanstvo uhrozil,

jakž sě třiesli jeho zrakem

jako kuřě před luňákem. 15 Miesto boha jej jmějiechu,

jeho modlám sě klaniechu,

a což kázal, to sě stalo

skrovně, mnoho nebo málo.

Legenda o svaté Kateřině

(novočeský překlad: Jiří Pelán)

V Řecku za pradávné doby

žil jeden císař plný zloby,

ten vládl nad všemi králi,

co nad pohanstvem panovali

5 v zemích sousedních i v dáli.

Toho Maxenciem zvali,

jak nám staré knihy praví.

Jeho násilné, zlé mravy

spáchaly tolik příkoří, 10 že jeho jméno všechny v hoři

tížilo hůř nežli kámen;

pohanský lid, hrůzou zmámen,

třásl se před jeho zrakem

jako kuře před luňákem. 15 Všichni za boha ho měli,

jeho modlám se klaněli,

každý rozkaz, velký, malý,

pokorně hned vykonali.

Pod tiem ciesařem v hrdosti 20 jeden král u bohatosti

sedieše v jednom ostrově,

v cyprskéj zemi v dobrém slově.

Diechu jemu Kostus jmenem.

To jmě držal takým kmenem, 25 ež jedno město, obake

Nikozia, v Cypřě také,

slulo, jakž i ješče slove

tu, kdež je moře oplove,

pro něž Kostus byl nazvaný. 30 Bieše mocný, jmenovaný

nade všě pohanské krále.

Kralováše v jemnéj chvále

ve čsti, v rozkoši i v zboží,

s svú královú jakžto s ruoží 35 míle bydléše v dostatě,

správně, svobodně, bohatě.

Byl múdrý, ščedrý, radný, k tomu

věrný semu i onomu,

branný v nepřátelské přietě. 40 Na všě strany ve všem světě

jeho chvála slula spoře,

tak že tiesař na svém dvoře

neměl krále radnějšieho,

ani k službě snažnějšieho, 45 což mu kázal ve dne v noci,

dotad, až nevěrní soci

— jakož i dnes lidem škodie,

křivé šepty k uchóm plodie,

křivě hospod návidiece, 50 dobrým v službě závidiece,

již vše na svú mísu táhnú,

v onu složenú lež sáhnú,

tu jazykem obrážejí,

věrným v službě překážejí —

Pod tím zlým císařem právě 20 jeden král panoval v slávě,

v bohatství, v lesku si hově,

vládl na Kypru ostrově.

Kostus bylo jeho jméno,

a to mu bylo přisouzeno 25 podle města Nikosie,

jež rovněž v kyperské zemi je

a doposud takto sluje

tam, kde je moře obklopuje;

podle něho byl zván Kostis. 30 Vynikal mocí, proslulostí

nad pohanskými knížaty,

byl všemi ctěn a tak bohatý,

jak jen člověk býti může;

s královnou, krásnou jak růže, 35 žil v libé hojnosti den po dni,

spravedlivý a svobodný.

Byl moudrý, štědrý, v těžké době

příteli stál věrně v slově,

v bitvě pevný byl jak skála. 40 Do všech končin jeho chvála

šířila se po prostoře.

Taktéž při císařském dvoře

nebyl horlivější vazal,

a cožkoli císař kázal, 45 ihned spěchal vykonati.

Až klevetníci proklatí

— jací dodnes lidi kruší,

lhouce do ochotných uší,

křivě pány milujíce, 50 dobrým v službě závidíce;

již jen o svou kapsu dbají,

své vlastní lži se chytají,

tu pak všude omílají,

věrným sloužiti nedají — 55 takež tito soci biechu,

ješto jemu závidiechu

ve cti — jechu sě točiti,

chtiec jej křivě osočiti,

jakž i zdiechu a řkúc tako: 60 „Ciesaři, věz to, že jako

ny živy vidíš při sobě,

takť sě Kostis v téjto době

smluvil s tvými nepřátely

a jest jich přísežník celý. 65 Rač nám nejmieti za chlúbu:

smluvilť sě na tvú záhubu.

Proto sě vystřiehaj z toho.“

Ciesař Maxencius jim z toho

poděkova, neřka tomu 70 ničse, ale jemu z domu

káza i z svéj země jěti.

Kostis nemějieše dětí

viece než dceru jedinú,

tu bieše nazval Kateřinú. 75 S tú v koráby vsedše, vstachu,

do Alexandřie sě brachu

i sedú na tom jistém hradě.

Kak byl ciesař v hněvnéj vadě,

však sě s múdřejšiemi tázal, 80 z země jemu jěti kázal.

Ale královstvo, země, hrady

král Kostis beze všiej vady

jměl i bydléše, jak sám chtieše,

neb ciesař nedóvěřieše 85 tomu, což naň prosočeno

bylo i křivě pořčeno.

Proto naň jiným lít nebyl

než tiem, ež ho jest z dvora zbyl.

V Alexandří v tom městi 55 až i tyto šelmy lstivé,

k jeho slávě závistivé,

začly hledat v zlém úsilí,

kterak by ho očernily.

I pravili z té příčiny: 60 „Věz, císaři, jako nyní

nás živé vidíš při sobě,

tak se Kostus v této době

spřísahal s tvým nepřítelem,

upsal se mu duší, tělem. 65 Nemluvíme plané řeči:

jsi ve velkém nebezpečí.

Měj se proto na pozoru.“

Císař po tom rozhovoru

poděkoval, neřka k tomu 70 nic, avšak Kostovi z domu

i ze země pryč kázal jeti.

Kostus neměl jiných dětí

než jednu dceru jedinou,

již pojmenoval Kateřinou. 75 S tou pak vstoupili na lodě,

do Alexandrie po vodě

pluli k tamějšímu hradu.

Ač rozhněván, přec na radu

moudřejších se císař tázal. 80 Jemu odjeti přikázal,

však království, země, hrady

dále Kostus držel všady

a přebýval v nich po libosti,

neb císař měl pochybnosti 85 o tom, co bylo řečeno

a na krále doneseno.

Proto mu víc neuškodil,

než že jej z dvora zapudil.

V Alexandrii, v egyptské zemi, 90 Kostis s svú královú ve cti

bydlil i s svú dcerú milú.

Tu milováše všú silú,

jakžto s právem bylo z čina,

neb mu bieše dci jediná. 95 Proto často radoščemi

vzjiskřil, až ju miloščemi

dal v učenie u vysoké.

Mnohé mistrovstvie divoké,

což najvyšší školní znáchu, 100 to téj panně vykládáchu:

o múdroštiech i o smysle

bylém i nebylém čísle,

o pósobě každéj věci,

jakž kto najvýš mohl dosieci 105 všelikakým podobenstvím.

To ta panna rozšafenstvím

v krátkých letech vše uměla.

Bieše v učení prospěla

nade vše učené žáky, 110 což jich bieše pod oblaky,

u mistrovství ve všelikém.

Potom v časi v nevelikém

Kostus, jejie otec, snide,

a to královstvo přijide 115 vše k nie u mocnéj poruce.

Ta milá panna žádúcie,

jakž slýchám při staršiech kmetech,

byla v uosmináste letech

a tak převeliké krásy, 120 jakž na všem světě ty časy

nikdie jiej nebyla rovně.

K tomu jejie matka vdovně

činieše násilně vážně,

ež jiej vždy střežieše snažně 90 žil král Kostus, ctěný všemi,

se svou chotí a svou dcerkou.

Tu miloval láskou velkou

patřičně a náležitě,

neboť měl jediné dítě. 95 Častou radostí v tom svazku

vzplanul, až ji pro svou lásku

dal na vysoké učení.

Mnohé převzácné vědění,

jež přední učitelé znali, 100 vše té panně vykládali:

o doslovném smyslu, item

o významu v slově skrytém,

item o účinku věcí —

příměry a moudrou řečí 105 vše jí zjevili od počátku.

Rozumem ta panna vkrátku

všechnu jejich moudrost znala.

Při studiu vynikala

nad všechny učené žáky, 110 co jich bylo pod oblaky,

v rozmanité vědomosti.

Brzy nato zemřel Kostis,

její otec, a jak žádá

právo nástupnické, vláda 115 byla dceři odevzdána.

Ta líbezná, milá panna

měla s osmnácti léty,

jak nám praví staří kmeti,

tak velikou, vzácnou krásu, 120 že v celém světě toho času

nebyla druhá taková.

K tomu její matka vdova

velmi přísně držela ji,

usilovně střežila ji 125 i vedieše k čstnéj lepotě,

jiež při svém čistém životě

jměla stokrát viece sama,

než jejie mateři známa

byla v rozkošnéj čistotě. 130 „Mnohý bohatý král —,“ v notě

řekla: „Blaze bude jemu,

komuž sě dostane ženú:

tomu bude viece radost.“

Ale bieše jejie žádost 135 jinak, nežli oni mniechu.

Mocní králi jie snúbiechu.

Na to ničse netbajieše,

neb v svém rozumě znajieše,

že zle v porobenstvě žíti, 140 i nerodi za muž jíti.

Pro šlechetnú cnú mysl pro tu

sľúbi panenskú čistotu

dle múdrosti i učenie

nésti do svého skončenie. 145 V tom času sě sta obnova:

vzvolichu syna Maxencova

ciesařem pro ty dědiny,

neb mu bieše syn jediný.

Tiem ho viece milováše, 150 vždy na to usilováše,

chtě jej oženiti mladně.

I rozesla posly řádně

ve vše krajě, na vše strany,

do všech zemí u pohany, 155 ve všecky vlasti, do všech dál,

by který ciesař nebo král

jměl dceř krásnú z plodu svého,

jež by dóstojna syna jeho 125 a vedla ji k počestnosti,

jíž ve ctnostné nevinnosti

a v čistotě svého těla

stokrát víc ta panna měla,

než kdy matce bylo známo. 130 „Tomu králi požehnáno,“

řekla, „blaze bude jemu,

kdo ji pojme za svou ženu;

mnohou radost najde na ní.“

Leč Kateřinino přání 135 bylo jiné, než mysleli.

Když se mocní ucházeli

o ni, málo o to dbala,

neboť ve své mysli znala,

že je zlé v porobě žíti, 140 a nechtěla si muže vzíti.

Proto ctnostná Kateřina

slíbila čistotu klína

po mudrců dobrém zdání

uchovat až do skonání. 145 Tehdy stala se věc nová,

že syna Maxenciova

za císaře vyvolili.

Otci byl nade vše milý,

neb měl jeho jediného. 150 Velmi pečoval o něho,

v mládí oženit ho chtěje.

Poslal podle obyčeje

posly na rozličné strany,

do všech míst mezi pohany, 155 do všech zemí v blízku, v dáli,

aby znal, zda mezi králi

nemá kdo dceru spanilou,

pro jeho syna způsobilou,

byla, aby mu ji dali. 160 Tak sě všady pilně ptali,

rovně jemu neznajíce.

Z těch posluov jedni ptajíce

v Alexandří sě stavichu

a těm měščanóm vzpravichu, 165 čeho ptají, ktož jě žene.

Tehdy ti jistí měščené

jechu sě praviti o tom

a řkúc: „Zjezdiec vesvět po tom,

hory, vody i na moři, 170 panny tak červenéj zoři

i bělosti tak veliké,

rozkošnéj krásy všeliké

vy nikdie neuhlédáte,

ani již pěknějšie jmáte, 175 než jest Kateřina skrovná,

našě šlechetná královna.

Na učení, u múdrosti,

v lepotě i v šlechetnosti

rovně jiej nikte nevídal.“ 180 Těm poslóm jako by přidal

všěm útěchy i veselé.

Nic nepomeškavše déle,

těch měščanuov potázachu.

Ti jim na hrad ukázachu. 185 Tamž i jidú podlé rady

panny ciesaři v ohľady,

ale jinému nikomu.

Když bychu v králově domu,

střetnú sě s jejie mateří, 190 ana jde s tú žádnú dceří,

jěž tak v drahéj krási ktvieše.

Těmto poslóm sě to zdieše

za veliký div nad divy.

Řechu k sobě: „Nikte živý

již by mu za ženu dali. 160 Ti se všude pilně ptali,

neví-li kdo o nevěstě.

Jedni z nich též na své cestě

do Alexandrie přibyli

a měšťanům tam vyložili 165 vše, co měli přikázané.

A tehdy tito měšťané

poslům toto pověděli:

„I když sjezdíte svět celý,

hory, moře, sotva asi 170 pannu tak ruměné krásy

a bělosti tak veliké,

plnou sličnosti všeliké,

na své pouti uhlídáte,

a sotva již pěknější máte, 175 než je pokorná Kateřina,

naše královna nevinná.

Jí v moudrosti a učenosti,

v kráse i ušlechtilosti

nenajdeš rovné opodál.“ 180 Těm poslům jako by dodal

všem útěchy a veselí.

Ani chvilku neprodleli,

měšťanů se hned vyptali;

ti jim k hradu ukázali. 185 I šli pak poslové v tu stranu

namlouvat císaři pannu,

nikomu než právě tomu.

Když byli v královském domu,

potkali se s její matkou, 190 kterak jde s tou dcerou sladkou,

kvetoucí v tak vzácné kráse.

Těm poslům panna zjevila se

jako velký div nad divy.

I řekli si: „Nikdo živý 195 nám, což o téj krásě diemy,

o niež obak nepoviemy,

jakž jest přísně, neuvěří.“

Tajně řechu k jejie mateři,

aby jich v tom poslúchala 200 a téj panny nedávala

ižádúciemu živému,

ež ji rodu ciesařskému

chtie za ženu usnúbiti.

To jim králová slíbiti 205 musi. Otpuščenie vzechu,

k tiesařovi sě vzpodjechu

a praviece ty noviny.

Ciesař inhed v ty hodiny

sezva všecky najmúdřejšie 210 rádce i ze všech najučenějšie

i posla jě na tu cestu

k Alexandří, k tomu městu.

Učinichu z potázanie

tiesařovo rozkázanie, 215 jědú tam s velikú pýchú.

A když v Alexandří bychu,

jidú na hrad před královú,

zdávajíc jiej chválu novú.

Podlé niej jejie dci stáše. 220 Zdáše sě jim, by nic kráše

na všem světě nesvítalo,

ani v květu prokvítalo

než ta panna. Stáše v sluše,

k tomu bieše v takém rúšě, 225 jakž jeho bohatie měny

nikte nevědieše ceny.

Takž v téj chvíli, jakž tu stáchu,

déle nic nepomeškachu.

Jeden rádce z nich vysoký 195 neuvěří, co řekneme

o té kráse; nesvedeme,

jaká vskutku je, vypsati.“

Tajně řekli její máti,

aby jim své slovo dala 200 a tu pannu nedávala

nyní nikomu živému,

že ji rodu císařskému

za ženu chtějí zasnoubiti.

To jim královna slíbiti 205 chtěla. Pozdravení dali,

k císaři se odebrali

vypovědět mu ty zprávy.

Císař všecek nedočkavý

svolal rádce nejmoudřejší 210 a ze všech nejučenější

a poslal je na tu cestu

až k Alexandrii městu.

Ti vyplnili bez prodlení

císařovo poručení 215 a slavně se tam vypravili.

Když do Alexandrie přibyli,

na hrad se hned odebrali,

královně zas poctu vzdali.

Při ní stála dcera její. 220 Všem zdálo se, že nic krásněji

nikdy na světě neplálo,

aniž v květu prokvítalo

jak ta panna, co stála tu,

líbezná, v takovém šatu, 225 že té vzácné látky cena

všem zůstala utajena.

Tak v té chvíli, jak tu stáli,

nic již déle nemeškali

a jeden vysoký rádce, 230 odšed s královú vze roky

tomu, jistě kdy přijeti

a tu pannu domuov vzieti

s velikú ctí, ovšem slavně,

tak jakž by slušalo správně 235 dceř mocného krále vésti

a za tiesaře ji nésti.

Z toho králevá jim nelá,

ale by násilně vesela,

jsúci tomu velmi ráda. 240 V tom čase ta panna mladá

o tom ničse nevědieše.

Králová tiem poče spieše

k svadbě sě připravovati,

chtiec svú milú dceř vydati 245 v slavnéj dráži, s ľudským sluchem,

ztravú i bohatým rúchem,

jakž dostáti mohla z snadna.

Kateřina ta přežádná

poče tomu sě diviti 250 i to sě jie protiviti,

že tak mnoho zbožie vzkládá,

a řkúc: „Co má matka žádá?

Co-li její úmysl miení,

že okrašuje své sieni? 255 Která chce býti okaza?“

Jednéj svéj panny otáza.

Ta jiej inhed da věděti,

řkúc: „Královno, chciť pověděti:

tobě býti smyslem novým 260 za synem za ciesařovým,

na hodyť sě chystaj na ty.“ 230 s královnou se vzdáliv krátce,

smluvil, kdy mají přijíti

a tu pannu domů vzíti,

vzdajíce jí čest a slávu,

tak jak se sluší po právu 235 pro vzácnou dceru královu

a pro nevěstu císařovu.

Královna je nehaněla,

byla naopak veselá,

jsouc tomu velice ráda. 240 Po ten čas ta panna mladá

pranic nevěděla o tom.

Královna počala potom

velikou svatbu chystati,

chtějíc dceru svou vyvdati 245 v nádheře a se vší slávou,

v skvostném rouše a s výbavou,

což jí bylo velmi snadné.

Kateřině, panně vnadné,

začalo to býti divné 250 a též bylo jí protivné,

že mrhá se tolika statky,

i řekla si: „Co je mé matky

snahou a v jaké příčině

takto zdobí svoje síně? 255 Jakou asi slavnost strojí?“

I zeptala se panny svojí.

Ta jí hned vše pověděla:

„Královno, toť pravda celá,

že k mladému císařovi 260 musíš pojmouti cit nový;

tu se chystá svatba tvoje.“

Kateřina do komňaty

jide své, v niž sě utieže.

Ta novina ji mútieše. 265 Sedši vece k sobě sama:

„Však mi ta všě múdrost známa,

již najvyšší mistři znají,

a tak mě za krásnú mají

všickni lidé při svéj žiedě, 270 že ve všem ženském pořiedě

nechtie, by kde taká byla.

A k tomu sem bez omyla

tak vysoce urozena

i tak v zboží rozplozena, 275 jakž toho nevědě čísla.

Nad to však mám mnoho smysla

u múdrosti i v učení:

proč bych já v tom poručení

byla, mohúc sě otjieti? 280 Nechci svéj mateři přieti

déle téj práce bez studu.

Ciesařovú já nebudu!

I zle bych smysla zajala,

bych toho za chot pojala, 285 jehož jsem nikdy zdospěla

ani znala, ni viděla,

kak jest vzrostlý na životě,

hrbovat-li, či v lepotě,

hrady-li jmá, či zlé domy, 290 slepý-li je, či vidomý,

mrzutý-li, čili tvárný,

skúpý-li je, čili dárný,

krásný-li jest, či nekrásný,

nemúdrý-li, či věhlasný, 295 chromý-li jest, nebo pravý,

nemocný-li, či pak zdravý,

kaký-li jeho obyčej jest:

Kateřina do pokoje

svého šla a tam se skryla.

Ta novina ji zarmoutila. 265 Usedla, řkouc k sobě sama:

„Všechna moudrost je mi známa,

již nejpřednější mistři znají,

lidé za krásnou mne mají,

jak jen si lze přát, a praví, 270 že v celém ženském pohlaví

takové již nenašli by.

A k tomu jsem bezpochyby

tak vysoce urozená

a tak bohatstvím obdařena, 275 že mu není konce ani.

Nadto mám mnohé nadání

k moudrosti a k učenosti:

proč mám žíti v poddanosti,

mohu-li jí odolati? 280 Nechci déle přát své máti

té námahy beze studu.

Císařovnou já nebudu!

Provedla bych hloupost velkou,

kdybych se stala manželkou 285 toho, jejž jsem neviděla

nikdy, o němž nevím zcela,

jak by mohl vypadati:

je-li švarný, či hrbatý,

má-li hrady, či zlé domy, 290 je-li slepý, či vidomý,

je-li milý, či hašteřivý,

je-li krásný, či ošklivý,

je-li štědrý, nebo skoupý,

je-li moudrý, nebo hloupý, 295 je-li čilý, či kulhavý,

je-li churavý, či zdravý

a jakých je vůbec mravů;

radějši já svú čistú čest

slibuji nésti bez děky 300 do méj smrti i na věky,

neb méj múdrosti ni krásě

nikte živý nevrovná sě.“

Tu řeč k sobě domluvivši,

s ustavičenstvem sě smluvivši, 305 zavřevši komňatné dveři,

vstavši jide k svéj mateři

a sedši podlé niej zčila

i vece k niej: „Matko milá,

slyš mě málo téjto chvíle! 310 Vizi, že ty beze špíle

méj svatby srdečně žádáš,

velikú práci nakládáš,

dlúho tiem nechtieci dlíti.

Jáť za ciesařova jíti 315 syna nechci, to jistě věz!

Protož sě toho i vystřez,

aby ho darmo nezvala,

ni na prázno pracovala!

Toť pravi bez proměněnie.“ 320 Králová vz to pověděnie

užasši sě vece pilně:

„Milá dsi, proč tak mylně

mluvíš? Mlč, toť razi tobě.

I kde by ty mohla sobě 325 nalézti lepšieho muže?

Však mu všickni králi slúžie

a jmá veliké poklady,

podlé vsí města i hrady

i mnohé široké země. 330 Nesla bych nelehké břémě,

ač by sě tak minul s tobú!

Milá dsi, vě svě sirobu

raději v panenském stavu

slibuji, ač mi v tom brání, 300 žít navěky a do skonání,

neboť v moudrosti a kráse

mně nikdo nevyrovná se.“

Tu řeč k sobě domluvila,

v srdci svém se utvrdila. 305 Z komnaty své vyšla zase,

za svou matkou vybrala se,

vedle ní se posadila

a pravila jí: „Matko milá,

nyní chvilku poslouchej mě. 310 Vidím již, že ty si zřejmě

a ze srdce mé svatby žádáš,

velkou práci vynakládáš,

déle nechtějíc čekati.

Věz však, že se nechci vdáti 315 za potomka císařova.

Proto nečiň toho znova,

abys ho zbytečně zvala

a nadarmo se namáhala.

Svoji vůli již nezměním.“ 320 Užasnuvši překvapením,

královna snažně pravila:

„Co to pleteš, dcero milá?

Radím tobě, buď už zticha.

Kde bys lepšího ženicha 325 mohla najít v šíři v dáli?

Vládne nade všemi králi

a má veliké poklady,

blízko vsí města a hrady

a rozlehlých zemí mnoho. 330 Srdce by mi puklo z toho,

kdyby bylo po všem veta.

Milá dcero, dlouhá léta

nesle mnoho let zde jsúce

a vždy polepšenie ždúce. 335 A již si ho dočekala.

Raziť, by nikakž nenechala,

by zaň míle ráda nešla.

Již jest náma ta čest vzešla,

pro nížtě tvój otec túžil — 340 tenť jest jeho occi slúžil

mnoho let. Dci, věz to cele!“

Dievka otpovědě směle

a řkúc: „Matko, darmo mluvíš

a na mě sě hněvem hruvíš. 345 Takeť tebe řečí dojdu:

i za žádnéhoť nepójdu

muže, nežť jej ohledaji

a to na něm znamenaji,

že jest všeho světa krašší, 350 ctí, urozením najdražší,

nad veš svět najbohatější,

nade vše múdré najmúdřejší.

A pakli to nebude tak,

tehdy, matko, věz, žeť nikak 355 já nikdy nepójdu za muž.

Protož po tom darmo netuž,

ni sě kto buď o tom toče

viec.“ Ot toho času poče

králová smútiti za to. 360 A když jie přietelé na to

vzmluvichu, by tu mysl vzala

a přemluviti sě dala

i šla za ciesaře spieše,

ana jim otpovědieše 365 tomu a řkúc: „Vy tak krásnu

mě pravíte i věhlasnu,

u múdrosti rozniecenu

sirobu jsme nesly obě,

vždy toužíce po lepší době. 335 Ty ses jí nyní dočkala.

Proč bys štěstím pohrdala,

proč bys za něj ráda nešla?

Konečně nám ta čest vzešla,

po které tvůj otec toužil; 340 vždyť věrně jeho otci sloužil

mnoho let. Zvaž moje slova!“

Panna promluvila znova,

pravíc pevně: „Milá máti,

nadarmo se chceš hněvati. 345 Tolik jen tobě řeknu, že

dříve nevdám se za muže,

než bych ho poznala zcela

a nežli bych uviděla,

že je nade všechny krásný, 350 rodem vzácný, slávou jasný,

nad celý svět zámožnější,

nad všechny moudré moudřejší.

Takového nenajdu-li,

potom, matko, je mou vůlí 355 nikdy nevyvdat se z domu.

Nermuť se proto kvůli tomu

a mlčme již o tom raději.“

Královna slyšíc řeč její

měla mnoho zármutku z ní. 360 A když též její příbuzní

nutili ji v rozhovoru,

aby zanechala vzdoru

a za císaře se provdala,

tuto odpověď jim dala: 365 „Vy pravíte, že jsem krásná,

že jsem rozumem věhlasná,

že moudrostí jsem roznícena

i v učení osviecenu,

jakž takéj nikdie neznáte. 370 Proč mi pokojě nedáte?

Chcte-l, bych sě k vám nevinila,

vaši vóli učinila

podlé kázanie všakého,

optajtež muže takého, 375 jenžť by byl v takéj věhlasi,

tak učený, v takéj krási

i múdrý jako já sama.

Za tohoť pójdu bez klama,

najviec pro vaši útěchu.“ 380 Přietelé otpověděchu

řkúc: „Urozenějšieho

muže, bohatějšieho,

nežs ty, my bychom věděli,

ale bychom pověděli 385 tak múdrého i krásného,

neb v učení věhlasného,

jakožs ty, tohoť neznámy,

ani ho snad na světě jmámy,

všeť jsú protiv tobě klamy.“ 390 Dievka vecě: „Když to sami

mluvíte, žeť mi osovně

ve všech zemiech nenie rovně,

věztež to, žeť tiemto blahaji

a dnes sě zapřisahaji 395 muže nikdy nepojieti.“

Viec od toho času vznieti

tu mysl i v svého srdce stanu.

Zatiem králová vzpomanu

na jednoho pústenníka, 400 šlechetného učenníka.

Ten bieše odtad rodem z města.

Z Alexandřie k němu cesta

a vzděláním osvícena

jak žádná druhá na světě. 370 Proč mi klidu nepřejete?

Jestli poslušna mám býti

a vaši vůli vyplniti,

jak je přikázáno, nuže,

najděte mi toho muže, 375 který v moudrosti a kráse

mně samotné vyrovná se.

Toho kdyby nalezli jste,

za něho se provdám jistě;

víc pro vaše než své přání.“ 380 Tu příbuzní, překonáni,

děli: „Muže bohatšího,

rodem znamenitějšího,

nežli ty jsi, bychom znali,

koho bychom však nazvali 385 stejně moudrým, stejně krásným,

stejně vzděláním věhlasným,

o tom nemáme tušení,

takový snad v světě není,

takový nám není známý.“ 390 I řekla dívka: „Když to sami

pravíte, že mé osobě

nikde není v této době

rovného, jsem tomu ráda,

a přísahu před vámi skládám, 395 že se muži nezasnoubím.“

Ta myšlenka ohněm v hloubi

srdce se jí rozhořela.

Tu si královna vzpomněla

na poustevníka jednoho, 400 který věděl tuze mnoho.

Pocházel z onoho města.

Kdo šel za ním, dlouhou cestu

povzdál bieše, neb na pustém

lesi bydléše, na hustém, 405 v jedněch horách, v jednéj skále,

Boha Jezu Krista chvále

i jeho zmilitkú matku.

Bieše v duchovném dostatku

muž šlechetný, cný, pořádný, 410 múdrý, duostojný i radný.

V pravéj čistotě sedieše,

život nebeský vedieše,

neposkvrnný, myslí upřiemú.

Proněž králová ráda k němu 415 chodieše pro pilnú radu,

neb ot jeho řeči vnadu

i jeho propověděnie

často měla utěšenie.

A když jiej na mysli tanu, 420 tak jak rúče jej vzpomanu,

tú umyšlenú závadú

namluvi tu pannu mladú,

aby sě s ní k němu brala

i ot něho uslyšala 425 o svém stavu řeč některú.

Inhed z jitra, ne k večeru,

vstavše k němu sě preč bráchu.

A když před tú jatkú stáchu,

kdež bieše jeho bydla skola, 430 králová jeho zavola.

To uslyšě ten muž správný,

čistý, svatý, Bohu slavný,

i vynide protiv nie ven.

Králová mu řeči z kořen 435 ot počátka ve všem řiedě

všecky do konce povědě

a nadějíci sě tomu,

musel vážit, neboť v pustých

horách bydlel, v lesích hustých, 405 v temné jeskyni na skále,

Boha Ježíše Krista chvále

a jeho matku laskavou.

Žil naplněn vírou pravou,

byl muž řádný, ctnosti dbalý, 410 moudrý a též rady znalý.

S pokorou, neznaje stesky,

vedl tam život nebeský,

bez hany, v čistotě pravé.

Královna za ním již prve 415 často chodila pro radu,

vědouc, že v jeho výkladu

a v jeho řeči líbezné

mnohou útěchu nalezne.

Když na něho pomyslela, 420 poté co si naň vzpomněla,

řečí důmyslně stkanou

promluvila s mladou pannou,

zda by s ní jít za ním chtěla,

aby od něho slyšela 425 o svém stavu slova chytrá.

Sotva vstaly, ihned zjitra,

za ním spolu se vydaly.

A když před tou poustkou stály,

tam, kde se rozpukla skála, 430 královna naň zavolala.

Slyšel ji muž spravedlivý,

čistý, svatý, bohulibý,

vstříc jim vyšel nemeškaje.

Královna hned jemu zkraje 435 vše pověděla od počátku

do konce a popořádku,

zevrubně, majíc naději,

zda by ji svú řečí k tomu

připravil, by za muž chtěla. 440 Ten pústenník velmi zcela

poče sě k tomu staviti

a Kateřině praviti

o manželství u pravém stavu

mnoho a vše pravdu pravú 445 z Písma, jak najlép umě.

Králová při svém rozumě

jide povzdál ot nich obú

a řkúc: „Zda v některú dobu,

jeho radu uslyšéci, 450 mne sě jako nestydieci,

našie libosti povolí?“

Tento cný muž, ostav koli

s Kateřinú sám jediný,

povědě k nie řka: „Bez viny 455 dievko i bez poskvrněnie,

vysokého urozenie,

u múdrosti přieliš krásná,

ve všem učení věhlasná

i bohatá k tomu jsúci, 460 nade všecky panny skvúcie

krású, což jich jest na světě,

slyším, žeť u mnohé přietě

lidé pokojě nedadie,

i přietelé k tomu radie, 465 by šla za muž u manželstvie

pro rozličné bezpečenstvie,

jehož ženy bez muž nemají.

Jáť pak v tom tu radu dávaji,

aby tu mysl před sě měla, 470 neb to tak vysoce vznesla,

jakž já po tom nelap túži.

Jakémuž chceš, panno, muži,

že přiměje dceru její,

aby přivolila k sňatku. 440 Poustevník královskou matku

ihned poslechl oddaně

a počal mluviti k té panně

o manželském svazku řádném,

nezalhav jí v punktu žádném, 445 všechno podle Písma věrně.

Královna zatím záměrně

poodešla od nich málo,

řkouc: „Cožpak kdyby se stalo,

že vidouc jeho moudrost jemnou 450 a nestydíc se přede mnou,

bude ke sňatku ochotna.“

Když pak zůstala samotna

s tím ctnostným mužem Kateřina,

tu on pravil k ní: „Nevinná 455 dívko a neposkvrněná,

převysoce urozená,

moudrostí nadmíru krásná,

vší učeností věhlasná,

i bohatá k tomu dosti, 460 která skvíš se spanilostí

nade všechny panny milé:

slyším, že ti této chvíle

lidé pokoje nedají,

i příbuzní naléhají, 465 abys pojala již chotě

kvůli rozličné jistotě,

již žena bez muže nemá.

Toto, panno, rada je má:

bys manželstvím nezhrdala, 470 tak vznešeně je přijala,

jak já o ně nedbám zcela.

O muži, jehož bys chtěla,

takéhožť já nikdiež nevědě.

Ale všakť jedno povědě 475 pod tajemstvím tvéj milosti:

věděť v hroznéj bohatosti

jednoho krále slavného,

učeného i správného,

múdrého nade všě múdrosti, 480 krásného nade všě jasnosti.

A tenť jest, pravi na krátce,

jedinký syn své matce,

jednorozený z dostatka.

A jeho zmilitká matka 485 jest přečistúcie děvice,

a světlejši než dennice

vzkvetla nade všecky ženy.

Jeho otec vyložený

jest pán, všecka panstvie jmajě, 490 ženy tělesnéj neznajě,

král jest nade všemi králi.

Jeho královstvie jest v dáli

i na šíři neseznáno,

zpósobeno i zjednáno 495 tak, jakž neumře ijeden,

ktož koli tam bude vzveden,

ale zdráv jest viec na věky,

ani mu je kto na přieky,

ni tu která žalost stele, 500 jedno radost i veselé

bez truchlosti i bez túhy.

Ten král má tak drahé sluhy

i panicuov až bez čísla,

z nichž každý jmá viece smysla 505 i bohatějí occě tvého

jest, Kosta, krále cyprského.

A nad toť povědě viece,

ež najmenší jeho dietce

nikde povědomost není;

slíbíš-li mi však mlčení, 475 jedno tajemství ti povím:

o jednom králi já přesto vím,

vším bohatstvím je obdařený,

spravedlivý je, učený,

moudrý nad všechny moudrosti, 480 jasný nad všechny jasnosti,

je syn jediný své máti,

ač byl z hojnosti počatý,

které nikdo konce nezná.

A jeho matka líbezná 485 je neposkvrněná panna,

jež jasnější než hvězda zrána

vykvetla nad všechny ženy.

Jeho otec je neměnný

pán všeho z kraje do kraje, 490 tělesné ženy neznaje,

vládne nade všemi králi.

Jeho panství v šíř i v dáli

nemůže býti změřeno

a tak je uzpůsobeno, 495 že nikdo smrtí nesejde,

kdožkoli do něho vejde,

ale navěky živ bude,

všeho zármutku pozbude,

nepozná již nepřítele, 500 jenom v radosti veselé

bude přebývati stále.

Sluhů, pážat nad toho krále

nikdo nemá počet větší,

a každý z nich moudrostí předčí 505 i majetkem otce tvého,

Kosta, krále kyperského.

A také to je pravda, že

i nejmenší jeho páže

u múdrosti tě přemáhá, 510 zbožím i učením sáhá

nad tě i krású neslýchaně.

Jeho věk bez dokonánie,

jeho zbožie nikdy nezhyne,

jeho kochánie nemine, 515 jeho sě krási hvězdy divie,

jeho múdrosti tak živie

nemóž ižádúcí umem

obklíčiti, ni rozumem,

kak sě hromazdí neb dělí. 520 Jemu všickni světí anděli

v radosti poslušně slúžie,

v jeho pokojiech netúžie,

ale veselé sě pilně.

Jeho kralovánie silné 525 konce nemá, ani béře,

ni sě zruší, ani zdéře,

jedno zavše jest za nova.“

To by řeč pústenníkova.

Kateřina to slyšavši, 530 všecko pilně na mysl bravši

z úst pořád, což sě i přieči,

ale jeho múdréj řeči

za vlas nerozumějieše,

neb ješče pohanka bieše. 535 Proto jiej to bieše neživno,

ale v srdci velmi divno,

ež kak mnoho smysla jměla

i v učení jsúc prospěla,

ot žádného mistra vóle, 540 ni učenníka ve škole

neslýchala čtúce v žádných

knihách, snadných i nesnadných,

o takém muži i králi,

překoná tě svou moudrostí, 510 bohatstvím i učeností;

ani v kráse nejsi prvá.

Jeho věk bez konce trvá,

jeho jmění nepomine,

jeho láska nepohyne, 515 nad jeho krásou hvězdy žasnou

a tu jeho moudrost jasnou

rozum smrtelný, kulhavý

nepochopí, nevypraví,

jak se hromadí či dělí. 520 Dlí mezi svatými anděly,

již mu rádi věrně slouží,

nic je v komnatách nesouží

a radují se bez ustání.

Jeho mocnému kralování 525 počátku ani konce není,

nevyvrátí se, nezmění,

počíná se stále znova.“

To byla řeč poustevníkova.

Kateřina to slyšela, 530 o všem pilně přemýšlela,

i když jí mnohé bylo cizí,

avšak jeho řeči ryzí

neporozuměla kale,

jsouc ještě pohanka stále. 535 Hlad duchovní neztišila,

leč v srdci velmi se divila,

že ač vynikla moudrostí,

ač učená byla dosti,

ač rozumem byla bystrá, 540 dosud od žádného mistra

neslýchala, ani v žádných

knihách, snadných i nesnadných,

nečtla o králi takovém,

o němž tak bohatú táli 545 tento pústenník pravieše.

Druhá mysl ta ji trápieše,

ež jej tak cného vědieše,

že, což koli povědieše,

to vše pravda pravá byla. 550 Protož pak že srdcem vřela

v túhách, chtiec v tom známost mieti,

což jiej pravil, a to vzvěděti,

i vzprosi ho velmi míle

řkúc: „Již sě muši téj chvíle 555 tebe ovšem ostyděti:

mohla-li bych kak viděti

toho muže, o němžs mi pravil,

všeho by mě smutka zbavil.

Kde-li bydlí anebo jest 560 ten slavný král, jehožto čest

ty nade všě krále chválíš?

Tiem ote mne smutka vzdálíš.

Ukaž mi toho zemi jistú,

jehož jest matka dievkú čistú.“ 565 Pústenník vece rovenstvím:

„Panno, praviť pod tajemstvím

i zaklínám, by nikomu,

ani semu, ni onomu,

nepravila řeči téjto, 570 nebť jest obak velmi zlé to,

ktož čie tajemstvie pronosí,

an jeho mlčeti prosí.

Protož prošiť, panno milá,

aby toho nezjevila, 575 až sě mezi vámi skoná

manželstvo podlé zákona,

ačť sě to slyšeti líbí.“

Králová to ráda slíbi

i da jemu na to vieru.

o jakém poustevník slovem 545 dal jí tak bohatou zprávu.

I soužila se poprávu,

vědouc o poustevníkovi,

jak je ctný a že, co poví,

zbla nepravdy na tom není. 550 Proto pak plamen toužení

srdce zcela jí zaplavil,

a chtějíc poznat to, co pravil,

prosila ho velmi mile,

řkouc: „Musím již této chvíle 555 před tebou ostych odložiti:

kdybych já mohla spatřiti

toho, o němž mluvils, vskutku,

vyvedl by mne ze zármutku;

rci, kde bydlí, jaké cesty 560 vedou k němu, jehož čest ty

nade všec



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist