načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Život staré Šumavy - Vlastimil Vondruška

Život staré Šumavy
-20%
sleva

Kniha: Život staré Šumavy
Autor:

Kniha historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky vypráví čtivým a přitom fundovaným způsobem o proměnách život staré Šumavy. Je doplněna téměř stem unikátních ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  298 Kč 238
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.3%hodnoceni - 71.3%hodnoceni - 71.3%hodnoceni - 71.3%hodnoceni - 71.3% 78%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 256
Rozměr: 165 x 240 mm
Úprava: ilustrace, portréty, faksim.
Vydání: Vyd. ve Vyšehradu 1.
Vazba: vázaná s papírovým potahem s lam. přebalem
Datum vydání: 01. 1. 2018
Nakladatelské údaje: V Praze, Vyšehrad, 2014
ISBN: 9788074292194
EAN: 9788074292194
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky vypráví čtivým, ale přitom fundovaným způsobem o proměnách života staré Šumavy. Je doplněna téměř stem unikátních dobových fotografií ze sbírek Muzea Šumavy v Sušici. Autor popisuje osídlení hor od pravěku až do počátků 20. století a prostřednictvím příběhů a citací z dobových pramenů představuje rozmanité skupiny tehdejších obyvatel, ať již to jsou rolníci, dřevaři, skláři, pastýři nebo pašeráci a lupiči. Kniha rovněž popisuje lidovou architekturu, oděv, zvyky i způsob obživy. Potěší určitě nejen ty, kteří obdivují krásu Šumavy, ale všechny, kteří si váží života našich předků. Půvabné vlastivědné a národopisné vyprávění o životě na Šumavě až do počátku 20. století.

Popis nakladatele

Kniha historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky vypráví čtivým a přitom fundovaným způsobem o proměnách život staré Šumavy. Je doplněna téměř stem unikátních dobových fotografií ze sbírek Muzea Šumavy v Sušici. Autor popisuje osídlení hor od pravěku až do počátků 20. století a prostřednictvím příběhů a citací z dobových pramenů představuje rozmanité skupiny tehdejších obyvatel, ať již to jsou rolníci, dřevaři, skláři, pastýři nebo pašeráci a lupiči. Kniha rovněž popisuje lidovou architekturu, oděv, zvyky i způsob obživy. Potěší určitě nejen ty, kteří obdivují krásu Šumavy, ale všechny, kteří si váží života našich předků. Publikace vychází již ve druhém, upraveném a rozšířeném vydání. Kniha vychází s přispěním Ministerstva kultury ČR

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Vlastimil Vondruška - další tituly autora:
Ďáblův sluha - Hříšní lidé Království českého Ďáblův sluha
Znamení Jidáš Znamení Jidáš
Breviář pozitivní anarchie Breviář pozitivní anarchie
Msta písecké panny - Hříšní lidé Království českého Msta písecké panny
Duch znojemských katakomb - Hříšní lidé Království českého Duch znojemských katakomb
Život ve staletích - 16. století - Lexikon historie Život ve staletích
 
Ke knize "Život staré Šumavy" doporučujeme také:
Oldřich z Chlumu - román a skutečnost Oldřich z Chlumu
Vražda v ambitu - Hříšní lidé Království českého Vražda v ambitu
Ještě že nejsem kat Ještě že nejsem kat
Intimní historie -- Od antiky po baroko Intimní historie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

(9)Úvodem

Vrací-li se člověk po určité době zpátky na Šumavu, často se podiví, kolik starých a d ůvěrně známých věcí zmizelo a kolik jiných a nových se objevilo. Čas zastavit nelze a j e přirozené, že se život lidí mění. Ale přesto, kdykoli vidíme bourat starou roubenou chalupu, pocítíme v duši jakési rozechvění nad tím, že mizí další památník oné staré Šumavy.

I d nes by měli lidé najít čas, aby se občas potěšili věcmi, které vyrostly před mnoha lety z potu a obratnosti šumavských obyvatel. Je v nich nejen kus historie krajiny, ale i něco více. Jsou v nich osudy lidí, kteří zápasili s drsnou přírodou, aby uhájili holé živobytí; bez nich by přece dnešní Šumava nebyla tím, čím se stala. Jedině z ú silí předků se zrodila tahle země a náš národ.

Vraťme se chvíli na starou Šumavu, do horských chalup mezi tkalce, dřevaře a s kláře a vzdejme jim hold. Z obdivu k nim vznikla i tato kniha, která soustřeďuje doklady o často již zapomenutých výrobách, životních osudech, radostech i s trastech obyvatel horských a podhorských vsí. Neklade si za cíl být vyčerpávající vědeckou studií, vybírá ze života staré Šumavy jen to, co bylo charakteristické, zajímavé, co by i dnešní lidé měli o tomto kraji znát. Zabírá poměrně rozsáhlý časový úsek – od středověku až do doby, kdy průmyslová výroba definitivně změnila starou Šumavu.

Lze si jen přát, aby čtenář nalezl v následujících stránkách nejen zábavu, ale též poučení o kraji, který je drsný i krásný současně a z jehož minulosti mnohé žije dosud. Pokud chceme dnešní Šumavu chápat a hlavně chránit, musíme především poznat Šumavu minulou.

(215)rodinný Život

Rodinný život

Narození dítěte bývalo dříve v šumavských chalupách běžnou událostí, vždyť nezřídka měly tehdejší rodiny osm až deset dětí. Ne každé se však dožilo dospělého věku, neboť dětská úmrtnost bývala otřesná. O tom svědčí jak matriky zemřelých, tak i německé nápisy na umrlčích prknech. Překlad – jednoho za všechny – z p rkna stávajícího na cestě do Nýrska: „Zde odpočívají tři synové Ondřeje Zierhuta z L iščí, Max, stár 15 let, Karel stár 16 let, František stár 2 a půl roku, zemřeli v k větnu 1888; odpočívejte v pokoji“. Všechny tři zabily neštovice, takový případ nebyl ojedinělý.

Prakticky až do porodu žena normálně pracovala. Stávalo se dokonce, že neodhadla správně dobu a děcko se narodilo třeba na poli nebo na cestě z trhu. Před svou „těžkou hodinkou“ bývala rodička ukládána do postele ve světnici; protože postel stávala vždy v rohu, říkalo se, že odešla „do kouta“. Na pomoc pozvali porodní bábu nebo některou zkušenou sousedku. Je zajímavé, že porodní báby měly již v 18. století předepsány porodnické zkoušky, které je opravňovaly k provozování živnosti. Mnohé v horách však tuto činnost prováděly bez oprávnění.

Po p orodu zůstávala žena ležet několik týdnů (obvykle celé své šestinedělí). Dostávala vždy vydatnou stravu – silnou slepičí polévku apod. Ta se jí nosila ve z vláštním baňatém hrnci s uchem napříč přes horní okraj, jemuž se říkalo koutňák. Často se různě zdobil a lidé mu připisovali magická moc, že ochrání rodičku. Stejnou magickou moc připisovali koutnici, výšivkou zdobené plachtě, která se po p orodu zavěšovala na nebesa nad postelí a oddělovala rodičku od zbytku světnice (a p ředevším ji chránila před zlými démony a nečistými silami). Za kritickou dobu po p orodu se považovalo šestinedělí. Do jeho ukončení nesměla žena vstávat. Někdy se kvůli této lhůtě odkládaly i křtiny.

S n arozeným dítětem byla prováděna řada praktik, které ho měly podle lidové víry chránit. Do první koupele se vhodil peníz, aby se dítěti v životě dobře dařilo a a by bylo majetné. Tento peníz pak obvykle dostávala darem porodní bába. Pak se dítě zavinulo do povijanu, do kterého se vložil růženec, který ho měl chránit před nečistými silami. Novorozeně uložili do kolébky vedle lože matky. Dříve se dávalo také do košíku zavěšeného provazy ke stropu, jemuž se říkalo „hejčka“. Ke k ošíku byl uvázaný provaz, který vedl do postele, aby dosahoval až k ruce matky. Té pak jen stačilo natáhnout ruku a dítě pohoupat.

Novorozeně chránili rodiče před událostmi, které mohly podle jejich představ poznamenat jeho budoucí život. Nesměla je přeskočit kočka, protože pak by se prý z n ěho stala můra, která saje lidem krev. Do svého prvého roku nesmělo dítě zmoknout, aby se mu neudělaly pihy. Malé děti neměl nikdo překračovat, když se batolily po zemi; věřilo se, že by potom nerostly. Když matka skončila s kojením dítěte, položila před něj na stůl knihu, růženec, peníze, metlu a cukr. Podle toho, na c o dítě sáhlo, odhadovali jeho budoucí povahu (vzdělanost, zbožnost, zámožnost, sílu, oblibu v jídle).

vŠední a sváteČní dny(216)

Po u rčité době šli oba rodiče s dítětem ke křtu do kostela, kde mu bylo oficiálně dáno jméno a bylo zapsáno do matriky. Při té příležitosti vždy požádali některého ze známých, aby se stal dítěti kmotrem či kmotrou. Pokud se jednalo o rodinu stejně váženou a zámožnou, považovalo se za nepřístojné tuto prosbu odmítnout. Dětem podruhů někdy chodil za kmotra hospodář, u něhož rodina na podruží žila. Kmotr nesl dítě ke křtu a obvykle mu při té příležitosti věnoval nějaký dárek – děvčeti šperk, chlapci zlaťák apod.

Být kmotrem znamenalo přijmout na sebe odpovědnost za další osud dítěte. Kmotr a k motra se stávali druhými rodiči, dítě k nim chodívalo na návštěvy, pro radu a n ěkdy se utíkalo i před trestem, pokud doma něco provedlo. Jestliže oba rodiče zemřeli, přebírali často výchovu kmotři.

Kromě dětí, které se narodily z manželského svazku, rodily se poměrně často děti i ž enám, které nebyly vdané. Takové ženy bývaly v obci odsuzovány a často byly vyřazeny ze společenského života. To platilo i pro dítě, které bylo „panchartem“, jímž každý opovrhoval. V některých místech Šumavy platil v minulosti zvyk, že matka nemanželského dítěte upekla ve formě pečivo tvaru nemluvněte (rodeník), které odnesla otci, čímž veřejně oznamovala jeho otcovství. Když pečivo přijal, uznával dítě za své; tím se hanba svobodné matky do jisté míry zmenšovala. V n ěmeckých obcích prý bylo zvykem, že pečivo ve tvaru nemluvněte dávali před práh chlapci, který chodil s děvčetem, ale nechtěl si ho vzít. Jestliže nechtěl být takový hoch vystaven posměchu, žádalo se, aby se konečně s dívkou oženil. Proto svobodní mládenci hlídali, aby jim kamarádi tento žert neprovedli.

Dospívající mládež měla mnoho možností, jak se společně bavit a stýkat a t aké spolu „chodit“. To vyplývalo z pracovních cyklů obce. Mládež se scházela na p řástkách, na tancovačkách, při společných obřadech, v době senoseče apod. Bývalo z vykem, že mladý muž nesměl myslet na ženění do té doby, než se otec rozhodl odejít na výměnek. Mladší synové na tom byli ještě hůř, protože museli čekat na c hvíli, kdy nejstarší bratr převezme otcovu usedlost a vyplatí je. Teprve s t ěmito penězi se mohli pokusit o založení vlastní domácnosti. Přes podobné majetkové obtíže však děvčatům nadbíhali a ta se jim nevyhýbala, protože nechtěla být sama. Mladí lidé to však snadné v tomto ohledu neměli, protože se muži nezřídka ženili až ve věku kolem třiceti let.

Děvčata sice bránila svou počestnost, neboť se bála posměchu, který stíhal „padlé“ dívky, zřejmě však ne vždy úspěšně, jak svědčí četné soudní protokoly o o těhotnění svobodných dívek.

Jestliže však k takové „nepřístojnosti“ došlo a stala se veřejně známou, naléhali vždy rodiče dívky na chlapce, aby si jejich dceru vzal za manželku. Pokud se jednalo o r odiny přibližně stejně zámožné, většinou se domluvily. Horší situace nastala, pokud byl jeden z mladých lidí (zvláště dívka) z rodiny chudší. Zámožnější rodiče se v takovém případě většinou postavili proti a mladí lidé, i když se měli skutečně rádi, si nedovolili zákaz překročit; sňatek bez rodičovského požehnání byl velkým hříchem a dokonce mohl být považován za právně neplatný.

(217)rodinný Život

Před svatbou se konaly ohlášky, v mnoha vsích se však věřilo, že snoubenci nesmějí své ohlášky slyšet, protože pak by prý měli hluché děti. Děvčata často věštila budoucnost své lásky otrháváním květu kopretiny či listu akátu, k němuž se říkaly různé průpovídky; které slovo připadlo na poslední lístek, to se mělo vyplnit. Snoubenci se zase nesmělo šlápnout na p atu, protože pak se ohrazoval: „Nešlap mně na ohlášky, ušlápneš mně veselku“.

Většina svateb, pokud se nemuselo s veselkou spěchat, bývala o m asopustu. Ženich s nevěstou osobně obešli sousedy a p ozvali je na svatbu. Zašli také za družbou a družičkou, jež si zvolili. Již několik dní před svatbou se v domě nevěsty chystalo pohoštění. Ženy ze sousedství pomáhaly s pečením, pozvaní sousedé poslali příspěvek, jímž byly nejrůznější potraviny a pití. V den veselky se svatebčané podle příbuzenství a přátelství rozdělili, část zamířila do domu ženicha a z bytek za nevěstou. Ženich uvítal hosty hned ve dveřích a p očastoval je šňupacím tabákem a kořalkou, v domě nevěsty obstarával vítání otec nebo kmotr.

V u rčenou hodinu se vydal ženich s celým doprovodem do d omu nevěsty. Ve dveřích ho uvítali všichni přítomní

Na besedě před

chalupou ve Stodůlkách


OBSAH

Úvodem / 9

ŠUMAVA A JEJÍ LID / 11

Šumava – pohoří na jihozápadě Čech / 11

Osídlení Šumavy / 17

Sociální vývoj venkova / 41

CESTY ZA OBŽIVOU / 65

Zemědělství / 65

Dřevařství / 82

Sklářství / 102

Lnářství / 117

Domácí výroba ze dřeva / 130

Obchod / 144

Nekalé živnosti / 150

Putování za výdělkem / 156

VŠEDNÍ A SVÁTEČNÍ DNY / 161

Ves a d ům / 161

Interiér / 175

Strava / 187

Oděv / 199

Rodinný život / 215

Obyčeje a pověry / 225

Literatura / 249




Vlastimil Vondruška

VLASTIMIL VONDRUŠKA


9. 5. 1955

PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc. je český historik, publicista a spisovatel (především historických detektivních příběhů). Jako podnikatel patří k předním českým výrobcům kopií historického skla.

Vlastimil Vondruška se narodil roku 1955 na Kladně. Po absolvování kladenského gymnázia roku 1974 začal studovat historii a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil roku 1979. Poté působil v Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde roku 1983 ukončil svou vědeckou aspiranturu. V letech 1983 až 1989 pracoval v Národním muzeu, od roku 1986 jako ředitel jeho historické části.

Od roku 1990 se Vlastimil Vondruška věnuje podnikání. Společně s manželkou Alenou, která je teoretikem uměleckého řemesla, autorkou řady výtvarných návrhů a sklářských realizací a rovněž publicistkou, založil roku 1997 v Doksech sklárnu Královská huť, jejíž produkce je zaměřena jednak na výrobu kopií historického skla dle originálů z muzejních sbírek, jednak na barevné hutní sklo dle vlastních autorských návrhů. Huť také sponzoruje mnohé kulturní akce a za tuto činnost obdržel Vlastimil Vondruška roku 1999 ocenění od ministra kultury České republiky Pavla Dostála.

Literatuře se Vlastimil Vondruška věnuje s přestávkami od mládí. Dosud napsal více než padesát vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, mnoho knih vědeckých a populárně naučných, více než dvacet historických románů pro dospělé (některé z nich pod pseudonymem Jan Alenský) a několik knih pro mládež. Přízeň širokého čtenářstva si získal především sérií detektivních knih z doby vlády Přemysla Otakara II., ve kterých je skvěle vykreslen život v tehdejší době, mentalita lidí a atmosféra středověku vůbec. Hlavní postavou příběhů je vzdělaný a čestný rytíř a královský prokurátor Oldřich z Chlumu, který jako správce hradu Bezděz má také pravomoc vyšetřovat a trestat hrdelní zločiny v okolí.

Vlastimil Vondruška rovněž spolupracuje s Českým rozhlasem v němž pravidelně představuje zajímavé události z českých dějin a života lidí ve středověku.

Za svou práci obdržel Vlastimil Vondruška roku 1987 Cenu literárního fondu, roku 2005 od Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu Zlatou stuhu IBBY v kategorii Literatura faktu a populárně naučná literatura pro mládež a v letech 2006 a 2007 Cenu čtenářů nakladatelství MOBA.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist