načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život se stromy – Marie Hrušková

Život se stromy

Elektronická kniha: Život se stromy
Autor: Marie Hrušková

Kniha připomíná, jak nepostradatelnou součástí světa kolem nás stromy jsou. Místo stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnost téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » DOKOŘÁN
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 159
Rozměr: 21 cm
Úprava: obrazových příloh: ilustrace (některé barevné)
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: ilustrace Vladimír Lepš a Jaroslav Turek
Skupina třídění: Životní prostředí a jeho ochrana
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-736-3852-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha připomíná, jak nepostradatelnou součástí světa kolem nás stromy jsou. Místo stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnost téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se mohlo zdát. Stromy se podílejí na obrazu naší krajiny, mají vliv na klima, dřevo hraje zásadní roli v architektuře i ve vybavení domácností. Zároveň nás symbolika stromů provází od nejstarších dob naší kultury, nalezneme ji v mýtech i lokálních legendách, památné stromy odkazují na významné historické události či osobnosti. Nakladatelswká anotace.

Popis nakladatele

Místo stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnosti téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se mohlo zdát. Stromy se podílejí na obrazu naší krajiny, mají vliv na klima, dřevo hraje zásadní roli v architektuře i ve vybavení domácností. Zároveň nás symbolika stromů provází od nejstarších dob naší kultury, nalezneme ji v mýtech i lokálních legendách, památné stromy odkazují na významné historické události či osobnosti. Kniha Život se stromy se dotýká všech těchto témat a připomíná nám, jak nepostradatelnou součástí světa kolem nás stromy jsou. 

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Marie Hrušková - další tituly autora:
 (audio-kniha)
Příběhy památných stromů Příběhy památných stromů
Život se stromy Život se stromy
Nejmohutnější stromy naší země Nejmohutnější stromy naší země
Stromy vypravují -- Příběhy o stromech a lidech Stromy vypravují
 
K elektronické knize "Život se stromy" doporučujeme také:
 (e-book)
Sama sebou Sama sebou
 (e-book)
Tajný život stromů -- Co cítí, jak komunikují. Objevování fascinujícího světa Tajný život stromů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Marie Hrušková,

Václav Větvička

a kolektiv autorů

Život

se stromy

DOKOŘÁN


Marie Hrušková,

Václav Větvička

a kolektiv autorů

Život se stromy

© Marie Hrušková, Václav Větvička, Luboš Úradníček, Jan Prokop,

Tomáš Turek, Martin Patřičný, Markéta a Petr Veličkovi,

Marek Žďárský, Pavel Wágner, Iva Kubátová, Eduard Šimek,

Eva Kordová, Bohumil Reš, Jaroslav Michálek, 2017

Illustrations © Jaroslav Michálek (dědic), Tomáš Turek (dědic), 2017

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být

rozmnožována a rozšiřována jakýmkoli způsobem bez předchozího

písemného svolení nakladatele.

Vydání druhé (první elektronické).

Odpovědná redaktorka Klára Soukupová.

Ilustrace Vladimír Lepš a Jaroslav Turek.

Obálka a sazba Miloš Jirsa.

Konverze do elektronické verze Michal Puhač.

Vydalo v roce 2018 nakladatelství Dokořán, s. r. o.,

Holečkova 9, Praha 5,

dokoran@dokoran.cz, www.dokoran.cz,

jako svou 935. publikaci (275. elektronická).

ISBN 978-80-7363-873-3


Za odborné a přátelské připomínky děkují autoři

univerzitnímu profesorovi, Ing. Janu Jeníkovi,

ekologovi, dendrologovi, skautovi a ochránci přírody,

aktivnímu členu vědeckých rad Krkonošského

i Šumavského národního parku

a iniciátorovi vyhlášení CHKO Třeboňsko,

laureátovi Quabosovy ceny UNESCO,

udělované za přínos v oboru ekologie.


Myšlín u Mnichovic – Žižkův dub (J. Turek).


Obsah I. Strom (Václav Větvička) .................................................................................11

Stromy a voda (Luboš Úředníček) ...............................................................18

Stromy, voda a teplota (Jan Pokorný) ........................................................26

Stromy v architektuře minulosti (Tomáš Turek) ....................................35

Stromy a současná architektura (Tomáš Turek) .....................................39

Doba dřevěná (Martin Patřičný) ..................................................................49

Nejen stromy v krajině (Markéta a Petr Veličkovi) ................................54

Strom, o který dobře pečujeme, je spolehlivý partner

(Pavel Wágner a Marek Žďárský) .........................................................59

Nejen stromy v alejích (Markéta a Petr Veličkovi) .................................69

Příběh starého stromu a mladého stromolezce

(Marek Žďárský) ........................................................................................74

II.

Takové krátké slovo (Václav Větvička) .......................................................81

Koruna stromu (Marie Hrušková) ..............................................................84

Bylo to tenkrát... (Marie Hrušková) ..........................................................86

Stromy a biblický příběh (Pavel Wágner) .................................................99

Další stromy v Bibli (Marie Hrušková) ...................................................102

Symbolika lesních stromů (Iva Kubátová) ............................................106

Stromy a symboly (Marie Hrušková) ......................................................113

Symbol slovanské lípy na československých mincích

(Eduard Šimek) .......................................................................................119

Citové vztahy ke stromům přesahující do dneška

(Marie Hrušková) ...................................................................................123

Vzpomínka na stromy v naší rodině (Eva Kordová) ..........................128

Stromy paměti (Marie Hrušková) ............................................................131

Památné stromy (Bohumil Reš) ................................................................134

O životě lesa (Iva Kubátová) ......................................................................141

Poselství kreseb (Václav Větvička a Jaroslav Michálek) .....................143

Závěr ..................................................................................................................151

O autorech .......................................................................................................155

Obrazová příloha ...........................................................................................161 Kotel na Liberecku – památná lípa (J. Turek).

I.

Naši předkové žili v mnohem těsnějším kontaktu

s přírodou než my. Dovedli se dívat otevřenýma očima, byli

dobrými pozorovateli přírodních dějů, třebaže je

nedovedli vědecky vysvětlit. Museli takoví být, protože byli

na přírodě závislí.

Jan Jeník Strom Václav Větvička Lidé mají na všechno definici. Nebo skoro na všechno. Naši botanikové, stromovědci alias dendrologové nedávno hledali dokonce definici stromu. Podle názoru mnoha by strom mohla definovat výška. A tak si třeba představte, že před 100 lety byly v Krkonoších vysazeny dva smrky. Samozřejmě že nejen tyto dva. Po 100 letech je ten, co byl vysazen v Labském dole, velikán, vysoký i víc než 20 metrů a v pase, v obvodu kmene, má něco přes dva metry. Jeho stejně starý bratr, vysazený při horní hranici lesa kdesi pod Vysokým Kolem, je ve stejné době vysoký sotva pět metrů, možná jen tři. Je to ještě strom?

Ukázalo se, že závisí především na tom, kdo se na strom dívá – je-li to lesník, ekolog, morfolog, básník nebo pěstitel bonsají, tedy také umělec. Definic operujících s rozhodující výškou je několik a neshodují se: 4 metry, 5 metrů, nebo dokonce 8 metrů. Jiní si všímají, kde má dřevina obnovovací (přezimující) pupeny; zpravidla se shodují v tom, že pupeny stromu musejí být nejméně dva metry nad zemí.

Třetí uvažují asi takto: Strom je dřevitá rostlina statného vzrůstu se zřetelným kmenem (kmeny) a s vyvinutou periferní, tj. vrcholovou korunou. V té chvíli se ozvou čtvrtí a s poťouchlým výrazem se zeptají, kam že patří takový dvousetletý cykas, stromovitá kapradina nebo mohutná palma. Mají sice kmen, a někdy pořádný, ale po větvích, natož po koruně ani památky a jen na konci kmene je vějířovitý chochol listů.

V záloze čekají pátí a ti vehementně mezi stromy přihlašují dnes tak zprofanovaný bolševník Mantegazziho, neboť má statný, částečně zdřevnatělý stonek a docela obstojně nasazenou a rozvětvenou korunu. A což takový pořádný dřevěný bambus. Je to tráva, nebo strom? A tak šestí přitvrdí a řeknou: Kdepak – strom, aby byl hoden svého jména, musí něco pamatovat; rozhodující je, že to je rostlina dlouhověká, žijící desítky, lépe stovky a vůbec nejlépe tisíce let. Nedivte se, že řada biologů se raději ve svých jinak fundovaných příručkách definici stromu raději vyhne.

Naštěstí to je se stromy tak jako s tím pověstným čmelákem. Technici spočítali, že plocha čmeláčích křídel naprosto vylučuje, aby se tak rozměrné tělo udrželo ve vzduchu. Čmelák to ovšem neví – a proto létá.

Ani stromy se našimi malichernými definicemi nezaobírají – a proto jsou. Co na stromě na první pohled neuvidíte Stromy jsou patrně nejmohutnější organismy na Zemi. Nebo alespoň mezi rostlinami. Mohou být tak velké, že aby člověk dohlédl na vrchol, musí pořádně zaklonit hlavu. A pak ji pokorně sklonit, a možná i čepici smeknout. Přitom to jsou organismy s téměř stejným složením těla, jako mají ostatní: aby obstály, musí mít pevnou kostru či stavbu, jejich „vnitřní“ orgány musí být dobře chráněny před vnějšími vlivy a musí mít vhodný transportní systém. Nikoli takový, jakým se vyznačují živočichové, přemisťující sami sebe. Na stromech si ceníme jejich stálou přítomnost. Strom z lesa ani ze zahrady neuteče, na podzim netáhne do teplých krajin... Jako živý organismus se však musí také „najíst a napít“, budovat své tělo, růst. K tomu potřebuje vhodný, málem bychom řekli promyšlený systém zvláštních pletiv, schopných přemisťovat suroviny i vlastní produkty: rozvádět je po celém těle, shromažďovat je v zásobních orgánech a podobně. A musí také dýchat.

Strom je také nejlevnější a nejvýkonnější klimatizační zařízení: z průduchů v jeho listech se odpařuje voda a energie takového výparu ochlazuje okolní prostředí. Listnatý strom starý kolem 80 let odpaří za den 400 až 500 litrů vody a ochladí okolí energií asi 300 kWh.

Do dnešní podoby se stromy vyvíjely po miliony let. Současně se do téže dnešní podoby každý z nich vyvíjel z malého semene desítky, ale většinou i stovky let. Počátek fylogenetického vývoje dřevin (a tedy i stromů) bývá kladen do období vzdáleného asi 420 milionů let. Tehdy patrně došlo na Zemi k ohromným klimatickým změnám. Tak velkým, že umožnily, aby z původního vodního prostředí vystoupily rostliny na souš a začaly se tam rozvíjet.

Jejich počáteční vývoj, ač trval tisíciletí, byl přesto rychlý, až překotný. Stále vznikaly (a jistě i zanikaly) nové vývojové větve. Nejpokročilejší větev suchozemských rostlin záhy své tělo rozlišovala v kořeny, stonky a listy – a vytvořila nezbytný předpoklad dalšího vývoje rozměrných organismů: soustavu cévních svazků.

Jsou to mnohobuněčné organismy s tvarově i funkčně rozlišenými buňkami, jejichž soubory se diferencují v pletivech. Pojem „pletiva“ označuje soubory buněk vzájemně srostlých a vzájemně se ovlivňujících. Slovo pletivo se začalo užívat v samých začátcích rostlinné anatomie, kdy při mikroskopickém pohledu jejich stěny vypadaly jako sítě, tkaniny nebo právě drátěná pletiva.

Nejvýznamnějším pletivem cévnatých rostlin jsou pletiva vodivá, rozvádějící po rostlině roztoky: z kořenů stoupá voda s rozpuštěnými anorganickými látkami vzhůru až do listů, kde se odpařuje, a obráceně – z listů proudí roztoky asimilátů na místa spotřeby nebo do zásobních orgánů.

Cévní svazek se skládá zpravidla z části dřevní a lýkové. Dřevová část cévních svazků obsahuje cévy a dřevní parenchym. Cévy jsou protáhlé prázdné, mrtvé buňky se ztloustlými, zdřevnatělými stěnami. Délka takové cévy může být velmi rozmanitá: někde, jako u jasanů, byly nalezeny cévy probíhající od kořenů do koruny, u dubů byly dlouhé jen asi 4 metry. Lýkovou část cévních svazků tvoří sítkovice, parenchym a sklerenchymatické buňky. Sítkovice jsou dlouhé, protáhlé živé buňky, v jejichž přehrádkách je mnoho otvorů, a připomínají proto sítko. Jejich stěny nedřevnatí, sítkovice většinou vodí organické látky a zpravidla jsou činné jen jedno vegetační období.

Stonky dřevin, zvláště kmeny stromů, rostou nejen do délky, ale i do šířky. Stále větší korunu je třeba zásobovat vodou a strom je také nutné mechanicky zpevňovat. Sebepevnější vodivá pletiva jsou aktivní nejdéle 3 až 5 let. Čím jsou starší, tím hůř a pomaleji roztoky vedou. Proto se musí stále nahrazovat novými elementy, což zajišťuje druhotné dělivé pletivo, které takovou činnost obstarává po celý život stromu. Jmenuje se ztlušťovací kruh, kambium.

V těch zeměpisných šířkách, kde vlivem periodicity ročních období dochází k jejich střídání, funguje i kambium periodicky. Na příčném řezu kmenem se to projevuje charakteristickou kresbou, takzvanými letokruhy. Na jaře produkuje kambium velké, spíše slabostěnné buňky dřeva, na vrcholu léta a na podzim buňky menší, se silnějšími stěnami. Výraznost kresby letokruhů spočívá právě v onom ostrém rozhraní, kdy na loňské drobné silnostěnné buňky navážou na jaře dalšího roku větší buňky slabostěnné.

Letokruhy jsou největším skrytým tajemstvím každého stromu. Když stojíte před mohutným dubem, cítíte možná jeho sílu a ctíte patrně i jeho majestát. Obdivujete se rozložité koruně, kosterním větvím vztaženým jako rozevřená náruč vstříc slunci i dešti. Chladíte se ve stínu jeho listů a po čase, když se dny stromu naplní – anebo je vám velká zima – se hřejete a těšíte z teplých plamenů, které si ovšem berou ono velké tajemství každého stromu s sebou.

To tajemství v sobě skrývají právě letokruhy – a my, v našich zeměpisných šířkách, máme úžasnou výhodu, že ono tajemství dokážeme a můžeme rozluštit. Skauti, trempové i jiní přátelé a znalci přírody umějí podle pařezu s letokruhy určit světové strany. To je ovšem jen malý zlomek tajemství stromů-letopisců. Od poloviny dvacátého století se totiž rozvíjí zvláštní vědní obor – dendrochronologie, který dokáže z letokruhů číst jako kdysi gramofonová jehla z desky nebo dnes čtecí zařízení z čárových kódů. Právě takovými čárovými kódy totiž letokruhy jsou. Předešly dnešní dobu o statisíce let. Dá se z nich vyčíst, kdy rostl strom, z něhož zhotovili trám zabudovaný ve stropě starého zámku, dá se zjistit, jak stará asi může být malba deskového obrazu. A s přesností větší než radiokarbonovou metodou se dá zjistit falzum takového obrazu – protože „čárový kód“ letokruhů nelže. Stromy jsou schopny zaznamenat i sluneční aktivitu, dokážou prozradit, která léta v minulosti byla suchá a která mokrá, jak se měnila kvalita ovzduší i jaké změny vyvolal člověk svou činností v krajině.

Zda to věděli již druidové, keltští „kněží“ anebo šamani severoamerických indiánů, nevíme. Možná to jen tušili, možná jen spoléhali na to, že stromy svá tajemství hned tak někomu neprozradí, a udělali si tak z nich své tajemné, mlčenlivé pomocníky. A také nevíme, jak s tajemstvím stromů pracovali třeba afričtí kmenoví kouzelníci, jestliže měli kolem sebe jen palmy nebo nepřetržitě rostoucí tropické stromy: ani jedny ani druhé si letokruhové záznamy nevedou. Na rozdíl od nás však měli po ruce třeba baobaby, v jejichž dutinách měli své svatyně, krámky i pohřebiště. A své mýty.

Anatomická stavba těla, především jeho dřevové části, je typickým znakem dřevin, zvláště stromů. Ač není na první pohled viditelná, je vlastně jejich podstatou a dělá strom stromem. Každý trochu jinak, ale přesto všechny skoro stejně. Neandertálec, Kelt, Markoman, Slovan, indián – a ani globalizovaný našinec to pochopitelně nevnímá: vidí jen břízu, lípu, jasan nebo buk. A ještě ne každý ta jména zná, natož aby si uvědomoval, jak složitý organismus takový strom je. Vidí ho jen jako objekt – tu užitku, tu obdivu. A já mám pocit, že stromy jsou možná rády, že tomu tak je. Že jsou užitečné i obdivuhodné.

Naše knížka je o stromech. Jak s námi žijí, jak rostou, jak... a tady prosím o poshovění, že stromy musí v hlavní roli několik odstavců posečkat. Aby mohly růst, abychom i my mohli existovat, je třeba připomenout jednu ze základních podmínek života pro ně i pro nás. Ta podmínka se v naší době čím dál víc důrazně připomíná a nepomůže před ní zavírat oči, nečíst o ní, zahánět ji. Protože po celé planetě voda začíná chybět, není jí dostatek a za čas může chybět ještě víc. Stromům, ostatním živočichům i lidem.

Ano, připomínáme tu fakta, která mluví ve prospěch stromů. Jak vlastně voda souvisí s životem stromů a jak jsou s ní stromy spojené? Ta voda, kterou známe z potůčků nebo řek, kterou v konvích nosíme na záhony a kterou sháníme, když máme žízeň? My se potřebujeme napít, jinak nás doženou závratě a bolesti hlavy. Stromy bez vody také chřadnou, jenže ony... Právě proto na vás čekají následující řádky: i stromy se umějí postarat – alespoň se snaží dostat k vodě a se „svou“ vodou hospodařit. Cesty té jejich vody jsou skryté, pro mnohé lidi tajemné.

Pokusíme se to trochu napravit, protože mluvit o životě stromů znamená mluvit o vodě. A člověk má vědět, jak se při vodě, u vody, s vodou ke stromům chovat, jak jim pomáhat v tom, z čeho můžeme mít prospěch také my...

18

Stromy a voda

Luboš Úradníček

Voda je základní podmínkou života na Zemi. A protože tu

mluvíme o stromech, tedy se zaměříme na rostlinné orgá

ny – ve všech se voda vyskytuje. Je důležitá pro všechny

životní procesy, je rozpouštědlem různých látek, je prostře

dím, ve kterém probíhají biochemické reakce, podílí se na

transportu látek ve dřevině, a to jak ve směru od kořenů

do koruny (při transpiraci), tak naopak (při transportu

zásobních látek – asimilátů). Dále je významným faktorem

termoregulace. Voda má i metabolickou funkci – poskytuje

vodík a kyslík. Mimo tělo stromu může voda hrát důležitou

roli při přenosu rozmnožovacích částic (diaspor), ať už se

men, plodů – to při generativním rozmnožování, nebo rost

linných těl, větví či pupenů při rozmnožování vegetativním.

Stromy obsahují průměrně 60–70 % vody. Nejvyšší obsah

vody mají listy a jemné kořeny, a to až 80 %. Dřevo kmenů

stromů má obvykle obsah vody ve výši 40 %. Nejmenší po

díl vody mají semena (10 %). Obsah vody se mění během

roku (nejvíce vody rostliny obsahují ve vegetačním období)

a během života rostliny (stářím se obsah vody zmenšuje);

a samozřejmě závisí také na dostupnosti vody.

Příjem vody

Vodu strom přijímá i mimokořenově, například listy, nicmé

ně pro absorpci vody a minerálních látek v ní obsažených

je důležitý především systém kořenový. Voda je přijímána aktivním povrchem kořenů, jehož plocha je 10–15× zvětšena prostřednictvím kořenových vlásků, což jsou vlastně vychlípeniny pokožkových buněk.

Voda je přijímána dvěma způsoby: pasivně – tak přijímají stromy 95 % vody. K tomu není potřeba energie rostliny, protože příjem vody založený na fyzikálních principech je rychlejší než aktivní způsob přenosu vody z buňky do buňky, jak je přijímáno zbývajících 5 % vody. Tento způsob probíhá zvláště v době, kdy rostlina nemá vyvinuté listy.

Příjem vody kořeny je ovlivňován například teplotou půdy (v teplé půdě buňky intenzivně dýchají a mohou přijímat více vody), obsahem kyslíku v půdě (při nedostatku kyslíku je znemožněno dýchání a příjem vody, zastavují se i metabolické procesy), obsahem nerostných látek (na zasolených půdách rostliny trpí nedostatkem vody, na půdě přehnojené minerálními látkami dochází k tzv. fyziologickému

Dub nad Rožmberkem (J. Turek).


20

vadnutí, protože čím je roztok v půdě koncentrovanější,

tím méně vody vydává). Samozřejmě že vodní provoz stro

mů ovlivňuje i obsah vody v půdě – její nadbytek či nedo

statek vede ke snížení příjmu vody kořeny. Při nedostatku

je to pochopitelné, při nadbytku však trpí kořenový systém

nedostatkem kyslíku, proto se sníží rychlost dýchání a tím

se zpomalí příjem vody. Rostliny jsou schopny přijímat

i vzdušnou vlhkost, zejména listy nebo pokožkou, u ně

kterých se také vyvinuly specializované orgány, například

vzdušné kořeny. Důležité je vědět, že čím více vody rostliny

vydávají, tím více vody potřebují přijmout.

Výdej vody

Vylučování vodní páry (neboli transpirace, z lat. trans =

přes, spirare = dýchat) nadzemními částmi stromů je dáno

hlavně listy. U nižších rostlin probíhá celým tělem, u vyš

ších nejčastěji na listech pomocí průduchů. Průduchy jsou

tvořeny dvěma svěracími buňkami, mezi kterými se vytváří

průduchová štěrbina, jejíž velikost se mění. Tato činnost

ochlazuje rostlinu, rozvádí látky a je součástí výměny plynů

v rostlině. Je samozřejmé, že záleží na množství průduchů,

jejich rozložení a velikosti – zjednodušeně řečeno: na tvaru

listů a jejich množství, a tedy na druhu stromu.

U listnáčů převažují průduchy obvykle na spodní stra

ně listu. Můžeme u nich vidět různé přizpůsobení daným

podmínkám. V místech s vysokou vzdušnou vlhkostí a do

statečnou zásobou vody, např. v deštných tropických lesích,

mají stromy veliké listy, často s „odkapávací“ špičkou, na

opak v místech nedostatku vody se brání zvýšenému výpa

ru tuhými, kožovitými listy s malým množstvím průduchů

a navíc chráněných třeba hustými chlupy proti přehřívání

povrchu listu. V oblastech s nízkými teplotami, námrazou


21

či sněhem jsou pro stromy nejvýhodnější tuhé, čárkovité listy – jehlice. Pokud bychom počítali listy na vzrostlých jedincích, pak např. u statných listnáčů (dubu) jsou to stovky tisíc listů a u jehličnanů (smrku) až miliony jehlic.

Z vnějších podmínek ovlivňujících výdej vody záleží především na intenzitě slunečního záření a teplotě vzduchu, na jeho proudění a vlhkosti, ale také na vlhkosti půdy. Někdy se můžeme setkat také s tzv. plačícími stromy, kdy je voda z listů vydávána ve formě drobných kapiček (gutace). Tento jev způsobují průduchy, které z nějakého důvodu ztratily svou funkci zavírání a otvírání.

Množství vydané vody jednotkou listové plochy za jednotku času je měřítkem tzv. intenzity transpirace. Mění se během dne a nejvyšších hodnot dosahuje před polednem, v poledne se snižuje a odpoledne opět stoupá a večer klesá. To souvisí se stupněm otevřenosti průduchů v listech v průběhu dne. V noci převládá příjem vody, ve dne transpirace. Na základě intenzity transpirace můžeme dobře odhadnout, případně spočítat spotřebu vody pro jednotlivé stromy, což je důležité v městském prostředí při umělém zavlažování stromů. Také je známa spotřeba vody i pro lesní porosty, např. 1 ha vzrostlého bukového lesa vypaří denně 25 000–30 000 kilogramů vody. Vodní bilance Poměr mezi příjmem a výdejem vody může být v rovnováze, ale často dochází k porušení rovnovážného stavu na straně výdejové složky. Nadměrný výpar může vytvořit vodní deficit, který představuje množství vody chybějící rostlině k jejímu plnému nasycení. V důsledku vodního deficitu dochází k poklesu vnitřního napětí (turgoru), a tím k vadnutí stromu. I když dočasné vadnutí nevede k trvalému poškození rostliny, působí negativně na ostatní fyziologické pochody v jejích orgánech.

Stromy však hrají z pohledu člověka i další role ve svém vztahu k vodě. Podívejme se na ty nejvýznamnější. Protierozní působení stromů Stromy a lesní porosty mají obrovský význam při ochraně půdy a zasakování vody do půdního profilu. Představíme-li si silný déšť, bičující ulice měst a odrážející se v mlžném oparu od asfaltového chodníku, musíme si uvědomit, že se stejnou energií působí i na stromy, které kryjí půdu, nebo na nekrytá pole. Často potkáváme kolem silnic hromady „hlíny“, které se nakupily po prudším dešti, půdu, která byla smyta z polí. Každý takový liják odnáší vrstvičku či vrstvu cenné půdy, jež se vytvářela stovky let. Stromy brání tomuto jevu svými korunami. Skutečnost, že se část vody udrží v koruně, část postupně stéká po kmeni a teprve zbytek se částečně vsákne do země nebo relativně pomalu odteče, zabraňuje nejen erozi půdy, ale především rychlým povodním.

Svým mohutným kořenovým systémem stromy brání erozi břehů vodních toků a nádrží, stabilizují je a zabraňuje odnosu půdního materiálu. Zejména jasany a olše mají velice rozsáhlý a spletitý kořenový systém, prorůstající půdu i balvanité náplavy. V aluviích řek pak snižují působení zátop a urychlují vysoušení půdy. Mimo to působí jako biologická filtrace, čistí vodu, váží ve svém těle dusík a další látky, včetně těžkých kovů. Stromy, u nás zejména duby, byly také sázeny na hrázích rybníků, a to nejen pro jejich stabilizaci, ale i pro rychlé odpařování vody a zabránění prosakování hrází. Lužní lesy Typickými porosty, které zadržují vodu při zátopách, jsou lužní lesy. Tato společenstva jsou přizpůsobena k přebytku vody, která často vystupuje nad půdní povrch. Zpomalují proudění vody, rozbíjejí silnější proudy, a ještě velké množství vody odpařují. Vývoj těchto specializovaných lesů ovlivňují záplavy, které hrozí až 60 dní v roce, a vysoko položená, kolísající hladina podzemní vody (v závislosti na výšce sedimentace písčitých až jílovitých částic, které každoročně voda přináší, a tím obohacuje půdu, což umožňuje vysokou produkční schopnost lužního ekosystému).

Dynamika hydrologického systému nivy je velmi vysoká. Jarní a někdy i letní záplavy neustále mění tvář krajiny. Koryta řek hledají neustále nové cesty, vytváří se množství meandrů a ramen, tůní, stará ramena se zazemňují. Z ptačí perspektivy vypadá vodní tok v luhu jako klubko stříbrných užovek, které se neustále kroutí a mění. A právě tyto měnící se podmínky snese jen určitá menší skupina stromů a keřů, která vytváří typický nivní lužní les.

O jaké druhy stromů se jedná? Přežily ty druhy, které snesou zátopy. Přizpůsobily se, ostatní vyhynuly. Třebaže jarní povodně přinášejí každoročně mimo jiné i množství semen různých druhů, přežívá jich jen opravdu málo.

V Čechách a na Moravě rostou nejblíže proudu řeky porosty tvořené vrbou bílou. Na silně podmáčených stanovištích tuto vrbu doplňuje olše lepkavá a střemcha obecná. Olše často převládá na zabahněných, zanášejících se ramenech. Na agradačních valech, které lemují koryta tekoucích vod, se pak vyskytují topol černý a topol bílý. Všechny tyto stromy mají měkké dřevo a půda, na které rostou, v létě nevysychá; proto takové „společenstvo“ označujeme jako měkký luh.

Naopak druhy jako dub letní, jasan ztepilý nebo na jižní Moravě jasan úzkolistý, dále jilm habrolistý nebo jilm vaz mají dřevo tvrdé a půda, na které rostou, má nižší hladinu podzemní vody, tedy v létě vysychá a „tvrdne“. Tato společenstva byla tedy pojmenována jako tvrdý luh. Součástí tvrdého luhu, dále od vodních koryt, na místech vyvýšených a jen výjimečně zaplavovaných, se vyskytují také habr, javor babyka a lípa srdčitá.

Režimem jarních záplav je v luhu zkrácena vegetační doba. Ale živné půdy a vhodné tepelné podmínky nížin i dostatek vody umožňují dřevinám intenzivní růst v kratším časovém období. Proto také v luhu nalezneme stromy, dosahující maximálních růstových parametrů. Obrovské duby, topoly, jilmy přetrvaly do dnešních dob zejména v maloplošných chráněných územích. Tam ještě můžeme spatřit lužní les v celé jeho kráse a funkčnosti. Ale i člověk

25

si uvědomuje funkce lužního lesa a využívá jeho retenční

schopnost právě při povodních. Mnohé plochy nejen lesa,

ale i lučních ekosystémů, vytvářejí tzv. poldry, rozlivová

místa, která jsou schopna při extrémních průtocích zadržet

značné množství vody, a pomáhají tak chránit další, níže

položená území podél toku řek.

Klimatický význam stromů a lesa

Stromy tvoří les a ten má obrovský význam v hydrologic

kém cyklu krajiny. Bylo zjištěno, že na pevnině pokryté

pouští, poli nebo nízkým rostlinstvem srážky klesají veli

ce rychle na vzdálenost několika set kilometrů od pobře

ží. Pokud je ale pevnina pokryta vzrostlým lesem, sráž

ky neklesají, ale naopak mírně stoupají až do vzdálenosti

3 000 kilometrů od moře. Tam, kde byly lesy vykáceny, a to

nejen v tropických oblastech, ale i jinde na Zemi, se snížily

srážky, zvýšilo se „sucho“; původní husté lesy se změni

ly v řídké porosty či lesostepi, na mnoha místech se již

samy neobnovují, neregenerují a při obnově se neobejdou

bez pomoci člověka. V takových podmínkách pak dochá

zí ke zvýšenému projevu globálních klimatických změn,

k extrémním projevům počasí vyznačujícímu se prudkými

silnými dešti či vichřicemi. Pokud by byl na rozsáhlejších

plochách les, udržoval by vhodnější a příznivější mezoklima

a umírněný ráz počasí.

Voda znamená život. Je nezbytností pro stromy i pro lidi.

A díky stromům se dostává k lidem. Chraňme si stromy,

jsou pro nás zárukou přežití.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.