načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Život se stromy - Marie Hrušková

Život se stromy

Elektronická kniha: Život se stromy
Autor:

Místo stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnosti téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se mohlo zdát. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » DOKOŘÁN
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 159
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran, 8 stran obrazových příloh : ilustrace (některé barevné)
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: ilustrace Vladimír Lepš a Jaroslav Turek
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-736-3852-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha připomíná, jak nepostradatelnou součástí světa kolem nás stromy jsou. Místo stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnost téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se mohlo zdát. Stromy se podílejí na obrazu naší krajiny, mají vliv na klima, dřevo hraje zásadní roli v architektuře i ve vybavení domácností. Zároveň nás symbolika stromů provází od nejstarších dob naší kultury, nalezneme ji v mýtech i lokálních legendách, památné stromy odkazují na významné historické události či osobnosti. Nakladatelswká anotace.

Popis nakladatele

Místo stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnosti téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se mohlo zdát. Stromy se podílejí na obrazu naší krajiny, mají vliv na klima, dřevo hraje zásadní roli v architektuře i ve vybavení domácností. Zároveň nás symbolika stromů provází od nejstarších dob naší kultury, nalezneme ji v mýtech i lokálních legendách, památné stromy odkazují na významné historické události či osobnosti. Kniha Život se stromy se dotýká všech těchto témat a připomíná nám, jak nepostradatelnou součástí světa kolem nás stromy jsou.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Marie Hrušková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Marie Hrušková,

Václav Větvička

a kolektiv autorů

Život

se stromy

DOKOŘÁN


Marie Hrušková,

Václav Větvička

a kolektiv autorů

Život se stromy

© Marie Hrušková, Václav Větvička, Luboš Úradníček, Jan Prokop,

Tomáš Turek, Martin Patřičný, Markéta a Petr Veličkovi,

Marek Žďárský, Pavel Wágner, Iva Kubátová, Eduard Šimek,

Eva Kordová, Bohumil Reš, Jaroslav Michálek, 2017

Illustrations © Jaroslav Michálek (dědic), Tomáš Turek (dědic), 2017

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být

rozmnožována a rozšiřována jakýmkoli způsobem bez předchozího

písemného svolení nakladatele.

Vydání druhé (první elektronické).

Odpovědná redaktorka Klára Soukupová.

Ilustrace Vladimír Lepš a Jaroslav Turek.

Obálka a sazba Miloš Jirsa.

Konverze do elektronické verze Michal Puhač.

Vydalo v roce 2018 nakladatelství Dokořán, s. r. o.,

Holečkova 9, Praha 5,

dokoran@dokoran.cz, www.dokoran.cz,

jako svou 935. publikaci (275. elektronická).

ISBN 978-80-7363-873-3


Za odborné a přátelské připomínky děkují autoři

univerzitnímu profesorovi, Ing. Janu Jeníkovi,

ekologovi, dendrologovi, skautovi a ochránci přírody,

aktivnímu členu vědeckých rad Krkonošského

i Šumavského národního parku

a iniciátorovi vyhlášení CHKO Třeboňsko,

laureátovi Quabosovy ceny UNESCO,

udělované za přínos v oboru ekologie.


Myšlín u Mnichovic – Žižkův dub (J. Turek).


Obsah

I.

Strom (Václav Větvička) .................................................................................11

Stromy a voda (Luboš Úředníček) ...............................................................18

Stromy, voda a teplota (Jan Pokorný) ........................................................26

Stromy v architektuře minulosti (Tomáš Turek) ....................................35

Stromy a současná architektura (Tomáš Turek) .....................................39

Doba dřevěná (Martin Patřičný) ..................................................................49

Nejen stromy v krajině (Markéta a Petr Veličkovi) ................................54

Strom, o který dobře pečujeme, je spolehlivý partner

(Pavel Wágner a Marek Žďárský) .........................................................59

Nejen stromy v alejích (Markéta a Petr Veličkovi) .................................69

Příběh starého stromu a mladého stromolezce

(Marek Žďárský) ........................................................................................74

II.

Takové krátké slovo (Václav Větvička) .......................................................81

Koruna stromu (Marie Hrušková) ..............................................................84

Bylo to tenkrát... (Marie Hrušková) ..........................................................86

Stromy a biblický příběh (Pavel Wágner) .................................................99

Další stromy v Bibli (Marie Hrušková) ...................................................102

Symbolika lesních stromů (Iva Kubátová) ............................................106

Stromy a symboly (Marie Hrušková) ......................................................113

Symbol slovanské lípy na československých mincích

(Eduard Šimek) .......................................................................................119

Citové vztahy ke stromům přesahující do dneška

(Marie Hrušková) ...................................................................................123

Vzpomínka na stromy v naší rodině (Eva Kordová) ..........................128

Stromy paměti (Marie Hrušková) ............................................................131

Památné stromy (Bohumil Reš) ................................................................134

O životě lesa (Iva Kubátová) ......................................................................141

Poselství kreseb (Václav Větvička a Jaroslav Michálek) .....................143

Závěr ..................................................................................................................151

O autorech .......................................................................................................155

Obrazová příloha ...........................................................................................161


Kotel na Liberecku – památná lípa (J. Turek).


I.

Naši předkové žili v mnohem těsnějším kontaktu

s přírodou než my. Dovedli se dívat otevřenýma očima, byli

dobrými pozorovateli přírodních dějů, třebaže je

nedovedli vědecky vysvětlit. Museli takoví být, protože byli

na přírodě závislí.

Jan Jeník



11

Strom

Václav Větvička

Lidé mají na všechno definici. Nebo skoro na všechno.

Naši botanikové, stromovědci alias dendrologové nedávno

hledali dokonce definici stromu. Podle názoru mnoha by

strom mohla definovat výška. A tak si třeba představte,

že před 100 lety byly v Krkonoších vysazeny dva smrky.

Samozřejmě že nejen tyto dva. Po 100 letech je ten, co byl

vysazen v Labském dole, velikán, vysoký i víc než 20 metrů

a v pase, v obvodu kmene, má něco přes dva metry. Jeho

stejně starý bratr, vysazený při horní hranici lesa kdesi pod

Vysokým Kolem, je ve stejné době vysoký sotva pět metrů,

možná jen tři. Je to ještě strom?

Ukázalo se, že závisí především na tom, kdo se na strom dívá – je-li to lesník, ekolog, morfolog, básník nebo pěstitel bonsají, tedy také umělec. Definic operujících srozhodující výškou je několik a neshodují se: 4 metry, 5 metrů, nebo dokonce 8 metrů. Jiní si všímají, kde má dřevina obnovovací (přezimující) pupeny; zpravidla se shodují v tom, že pupeny stromu musejí být nejméně dva metry nad zemí.

Třetí uvažují asi takto: Strom je dřevitá rostlina statného vzrůstu se zřetelným kmenem (kmeny) a s vyvinutouperiferní, tj. vrcholovou korunou. V té chvíli se ozvou čtvrtí a spoťouchlým výrazem se zeptají, kam že patří takový dvousetletý cykas, stromovitá kapradina nebo mohutná palma. Mají sice kmen, a někdy pořádný, ale po větvích, natož po koruně ani památky a jen na konci kmene je vějířovitý chochol listů.

V záloze čekají pátí a ti vehementně mezi stromypřihlašují dnes tak zprofanovaný bolševník Mantegazziho, neboť

má statný, částečně zdřevnatělý stonek a docela obstojně

nasazenou a rozvětvenou korunu. A což takový pořádný

dřevěný bambus. Je to tráva, nebo strom? A tak šestípřitvrdí a řeknou: Kdepak – strom, aby byl hoden svého jména,

musí něco pamatovat; rozhodující je, že to je rostlinadlouhověká, žijící desítky, lépe stovky a vůbec nejlépe tisíce let.

Nedivte se, že řada biologů se raději ve svých jinakfundovaných příručkách definici stromu raději vyhne.

Naštěstí to je se stromy tak jako s tím pověstnýmčmelákem. Technici spočítali, že plocha čmeláčích křídel naprosto vylučuje, aby se tak rozměrné tělo udrželo ve vzduchu. Čmelák to ovšem neví – a proto létá.

Ani stromy se našimi malichernými definiceminezaobírají – a proto jsou. Co na stromě na první pohled neuvidíte Stromy jsou patrně nejmohutnější organismy na Zemi. Nebo alespoň mezi rostlinami. Mohou být tak velké, že aby člověk dohlédl na vrchol, musí pořádně zaklonithlavu. A pak ji pokorně sklonit, a možná i čepici smeknout. Přitom to jsou organismy s téměř stejným složením těla, jako mají ostatní: aby obstály, musí mít pevnou kostru či stavbu, jejich „vnitřní“ orgány musí být dobře chráněny před vnějšími vlivy a musí mít vhodný transportní systém. Nikoli takový, jakým se vyznačují živočichové, přemisťující sami sebe. Na stromech si ceníme jejich stálou přítomnost. Strom z lesa ani ze zahrady neuteče, na podzim netáhne do teplých krajin... Jako živý organismus se však musí také „najíst a napít“, budovat své tělo, růst. K tomu potřebuje

vhodný, málem bychom řekli promyšlený systém zvláštních


13

pletiv, schopných přemisťovat suroviny i vlastní produkty:

rozvádět je po celém těle, shromažďovat je v zásobních

orgánech a podobně. A musí také dýchat.

Strom je také nejlevnější a nejvýkonnější klimatizační

zařízení: z průduchů v jeho listech se odpařuje voda aenergie takového výparu ochlazuje okolní prostředí. Listnatý

strom starý kolem 80 let odpaří za den 400 až 500 litrů

vody a ochladí okolí energií asi 300 kWh.

Do dnešní podoby se stromy vyvíjely po miliony let.Současně se do téže dnešní podoby každý z nich vyvíjel zmalého semene desítky, ale většinou i stovky let. Počátekfylogenetického vývoje dřevin (a tedy i stromů) bývá kladen do

období vzdáleného asi 420 milionů let. Tehdy patrně došlo

na Zemi k ohromným klimatickým změnám. Tak velkým,

že umožnily, aby z původního vodního prostředí vystoupily

rostliny na souš a začaly se tam rozvíjet.

Jejich počáteční vývoj, ač trval tisíciletí, byl přesto rychlý,

až překotný. Stále vznikaly (a jistě i zanikaly) nové vývojové

větve. Nejpokročilejší větev suchozemských rostlin záhy

své tělo rozlišovala v kořeny, stonky a listy – a vytvořilanezbytný předpoklad dalšího vývoje rozměrných organismů:

soustavu cévních svazků.

Jsou to mnohobuněčné organismy s tvarově i funkčně

rozlišenými buňkami, jejichž soubory se diferencují vpletivech. Pojem „pletiva“ označuje soubory buněk vzájemně

srostlých a vzájemně se ovlivňujících. Slovo pletivo sezačalo užívat v samých začátcích rostlinné anatomie, kdy při

mikroskopickém pohledu jejich stěny vypadaly jako sítě,

tkaniny nebo právě drátěná pletiva.

Nejvýznamnějším pletivem cévnatých rostlin jsou pletiva

vodivá, rozvádějící po rostlině roztoky: z kořenů stoupá

voda s rozpuštěnými anorganickými látkami vzhůru až do

listů, kde se odpařuje, a obráceně – z listů proudí roztoky asimilátů na místa spotřeby nebo do zásobních orgánů.

Cévní svazek se skládá zpravidla z části dřevní a lýkové.

Dřevová část cévních svazků obsahuje cévy a dřevníparenchym. Cévy jsou protáhlé prázdné, mrtvé buňky seztloustlými, zdřevnatělými stěnami. Délka takové cévy může být

velmi rozmanitá: někde, jako u jasanů, byly nalezeny cévy

probíhající od kořenů do koruny, u dubů byly dlouhé jen

asi 4 metry. Lýkovou část cévních svazků tvoří sítkovice,

parenchym a sklerenchymatické buňky. Sítkovice jsoudlouhé, protáhlé živé buňky, v jejichž přehrádkách je mnoho

otvorů, a připomínají proto sítko. Jejich stěny nedřevnatí,

sítkovice většinou vodí organické látky a zpravidla jsou

činné jen jedno vegetační období.

Stonky dřevin, zvláště kmeny stromů, rostou nejen do

délky, ale i do šířky. Stále větší korunu je třeba zásobovat

vodou a strom je také nutné mechanicky zpevňovat.Sebeevnější vodivá pletiva jsou aktivní nejdéle 3 až 5 let. Čím

jsou starší, tím hůř a pomaleji roztoky vedou. Proto se musí

stále nahrazovat novými elementy, což zajišťuje druhotné

dělivé pletivo, které takovou činnost obstarává po celý život

stromu. Jmenuje se ztlušťovací kruh, kambium.

V těch zeměpisných šířkách, kde vlivem periodicityročních období dochází k jejich střídání, funguje i kambium periodicky. Na příčném řezu kmenem se to projevujecharakteristickou kresbou, takzvanými letokruhy. Na jařeprodukuje kambium velké, spíše slabostěnné buňky dřeva, na vrcholu léta a na podzim buňky menší, se silnějšími stěnami. Výraznost kresby letokruhů spočívá právě v onom ostrém rozhraní, kdy na loňské drobné silnostěnné buňky navážou na jaře dalšího roku větší buňky slabostěnné.

Letokruhy jsou největším skrytým tajemstvím každého

stromu. Když stojíte před mohutným dubem, cítíte možná

jeho sílu a ctíte patrně i jeho majestát. Obdivujete serozložité koruně, kosterním větvím vztaženým jako rozevřená

náruč vstříc slunci i dešti. Chladíte se ve stínu jeho listů

a po čase, když se dny stromu naplní – anebo je vám velká

zima – se hřejete a těšíte z teplých plamenů, které si ovšem berou ono velké tajemství každého stromu s sebou.

To tajemství v sobě skrývají právě letokruhy – a my, vnašich zeměpisných šířkách, máme úžasnou výhodu, že ono

tajemství dokážeme a můžeme rozluštit. Skauti, trempové

i jiní přátelé a znalci přírody umějí podle pařezu sletokruhy určit světové strany. To je ovšem jen malý zlomek

tajemství stromů-letopisců. Od poloviny dvacátého století

se totiž rozvíjí zvláštní vědní obor – dendrochronologie,

který dokáže z letokruhů číst jako kdysi gramofonová jehla

z desky nebo dnes čtecí zařízení z čárových kódů. Právětabr />

16

kovými čárovými kódy totiž letokruhy jsou. Předešly dnešní

dobu o statisíce let. Dá se z nich vyčíst, kdy rostl strom,

z něhož zhotovili trám zabudovaný ve stropě staréhozámku, dá se zjistit, jak stará asi může být malba deskového

obrazu. A s přesností větší než radiokarbonovou metodou

se dá zjistit falzum takového obrazu – protože „čárový kód“

letokruhů nelže. Stromy jsou schopny zaznamenat isluneční aktivitu, dokážou prozradit, která léta v minulosti byla

suchá a která mokrá, jak se měnila kvalita ovzduší i jaké

změny vyvolal člověk svou činností v krajině.

Zda to věděli již druidové, keltští „kněží“ anebo šamani

severoamerických indiánů, nevíme. Možná to jen tušili,

možná jen spoléhali na to, že stromy svá tajemství hned

tak někomu neprozradí, a udělali si tak z nich svétajemné, mlčenlivé pomocníky. A také nevíme, jak s tajemstvím stromů pracovali třeba afričtí kmenoví kouzelníci, jestliže měli kolem sebe jen palmy nebo nepřetržitě rostoucítroické stromy: ani jedny ani druhé si letokruhové záznamy nevedou. Na rozdíl od nás však měli po ruce třeba baobaby, v jejichž dutinách měli své svatyně, krámky i pohřebiště. A své mýty.

Anatomická stavba těla, především jeho dřevové části, je

typickým znakem dřevin, zvláště stromů. Ač není na první

pohled viditelná, je vlastně jejich podstatou a dělá strom

stromem. Každý trochu jinak, ale přesto všechny skoro

stejně. Neandertálec, Kelt, Markoman, Slovan, indián – a ani

globalizovaný našinec to pochopitelně nevnímá: vidí jen

břízu, lípu, jasan nebo buk. A ještě ne každý ta jména zná,

natož aby si uvědomoval, jak složitý organismus takový

strom je. Vidí ho jen jako objekt – tu užitku, tu obdivu. A já

mám pocit, že stromy jsou možná rády, že tomu tak je. Že

jsou užitečné i obdivuhodné.


17

Naše knížka je o stromech. Jak s námi žijí, jak rostou,

jak... a tady prosím o poshovění, že stromy musí v hlavní roli

několik odstavců posečkat. Aby mohly růst, abychom i my

mohli existovat, je třeba připomenout jednu ze základních

podmínek života pro ně i pro nás. Ta podmínka se v naší

době čím dál víc důrazně připomíná a nepomůže před ní

zavírat oči, nečíst o ní, zahánět ji. Protože po celé planetě

voda začíná chybět, není jí dostatek a za čas může chybět

ještě víc. Stromům, ostatním živočichům i lidem.

Ano, připomínáme tu fakta, která mluví ve prospěchstromů. Jak vlastně voda souvisí s životem stromů a jak jsou s ní

stromy spojené? Ta voda, kterou známe z potůčků nebo řek,

kterou v konvích nosíme na záhony a kterou sháníme, když

máme žízeň? My se potřebujeme napít, jinak nás doženou

závratě a bolesti hlavy. Stromy bez vody také chřadnou,jenže ony... Právě proto na vás čekají následující řádky: istromy se umějí postarat – alespoň se snaží dostat k vodě a se

„svou“ vodou hospodařit. Cesty té jejich vody jsou skryté, pro

mnohé lidi tajemné.

Pokusíme se to trochu napravit, protože mluvit o životě

stromů znamená mluvit o vodě. A člověk má vědět, jak se při vodě, u vody, s vodou ke stromům chovat, jak jim pomáhat v tom, z čeho můžeme mít prospěch také my...

18

Stromy a voda

Luboš Úradníček

Voda je základní podmínkou života na Zemi. A protože tu

mluvíme o stromech, tedy se zaměříme na rostlinnéorgá

ny – ve všech se voda vyskytuje. Je důležitá pro všechny

životní procesy, je rozpouštědlem různých látek, jeprostře

dím, ve kterém probíhají biochemické reakce, podílí se na

transportu látek ve dřevině, a to jak ve směru od kořenů

do koruny (při transpiraci), tak naopak (při transportu

zásobních látek – asimilátů). Dále je významným faktorem

termoregulace. Voda má i metabolickou funkci – poskytuje

vodík a kyslík. Mimo tělo stromu může voda hrát důležitou

roli při přenosu rozmnožovacích částic (diaspor), ať užse

men, plodů – to při generativním rozmnožování, neborost

linných těl, větví či pupenů při rozmnožování vegetativním.

Stromy obsahují průměrně 60–70 % vody. Nejvyšší obsah

vody mají listy a jemné kořeny, a to až 80 %. Dřevo kmenů

stromů má obvykle obsah vody ve výši 40 %. Nejmenšípo

díl vody mají semena (10 %). Obsah vody se mění během

roku (nejvíce vody rostliny obsahují ve vegetačním období)

a během života rostliny (stářím se obsah vody zmenšuje);

a samozřejmě závisí také na dostupnosti vody.

Příjem vody

Vodu strom přijímá i mimokořenově, například listy,nicmé

ně pro absorpci vody a minerálních látek v ní obsažených

je důležitý především systém kořenový. Voda je přijímána aktivním povrchem kořenů, jehož plocha je 10–15×zvětšena prostřednictvím kořenových vlásků, což jsou vlastně vychlípeniny pokožkových buněk.

Voda je přijímána dvěma způsoby: pasivně – tak přijímají stromy 95 % vody. K tomu není potřeba energie rostliny, protože příjem vody založený na fyzikálních principech je rychlejší než aktivní způsob přenosu vody z buňky do buňky, jak je přijímáno zbývajících 5 % vody. Tento způsob probíhá zvláště v době, kdy rostlina nemá vyvinuté listy.

Příjem vody kořeny je ovlivňován například teplotou půdy (v teplé půdě buňky intenzivně dýchají a mohoupřijímat více vody), obsahem kyslíku v půdě (při nedostatku kyslíku je znemožněno dýchání a příjem vody, zastavují se i metabolické procesy), obsahem nerostných látek (nazasolených půdách rostliny trpí nedostatkem vody, na půděpřehnojené minerálními látkami dochází k tzv. fyziologickému

Dub nad Rožmberkem (J. Turek).


20

vadnutí, protože čím je roztok v půdě koncentrovanější,

tím méně vody vydává). Samozřejmě že vodní provozstromů ovlivňuje i obsah vody v půdě – její nadbytek činedostatek vede ke snížení příjmu vody kořeny. Při nedostatku

je to pochopitelné, při nadbytku však trpí kořenový systém

nedostatkem kyslíku, proto se sníží rychlost dýchání a tím

se zpomalí příjem vody. Rostliny jsou schopny přijímat

i vzdušnou vlhkost, zejména listy nebo pokožkou, uněkterých se také vyvinuly specializované orgány, například vzdušné kořeny. Důležité je vědět, že čím více vody rostliny vydávají, tím více vody potřebují přijmout. Výdej vody Vylučování vodní páry (neboli transpirace, z lat. trans = přes, spirare = dýchat) nadzemními částmi stromů je dáno hlavně listy. U nižších rostlin probíhá celým tělem, uvyšších nejčastěji na listech pomocí průduchů. Průduchy jsou tvořeny dvěma svěracími buňkami, mezi kterými se vytváří průduchová štěrbina, jejíž velikost se mění. Tato činnost ochlazuje rostlinu, rozvádí látky a je součástí výměny plynů v rostlině. Je samozřejmé, že záleží na množství průduchů, jejich rozložení a velikosti – zjednodušeně řečeno: na tvaru listů a jejich množství, a tedy na druhu stromu.

U listnáčů převažují průduchy obvykle na spodnístraně listu. Můžeme u nich vidět různé přizpůsobení daným

podmínkám. V místech s vysokou vzdušnou vlhkostí adostatečnou zásobou vody, např. v deštných tropických lesích,

mají stromy veliké listy, často s „odkapávací“ špičkou,naopak v místech nedostatku vody se brání zvýšenémuvýparu tuhými, kožovitými listy s malým množstvím průduchů

a navíc chráněných třeba hustými chlupy proti přehřívání

povrchu listu. V oblastech s nízkými teplotami, námrazou


21

či sněhem jsou pro stromy nejvýhodnější tuhé, čárkovité

listy – jehlice. Pokud bychom počítali listy na vzrostlýchjedincích, pak např. u statných listnáčů (dubu) jsou to stovky

tisíc listů a u jehličnanů (smrku) až miliony jehlic.

Z vnějších podmínek ovlivňujících výdej vody záležípředevším na intenzitě slunečního záření a teplotě vzduchu,

na jeho proudění a vlhkosti, ale také na vlhkosti půdy.Někdy se můžeme setkat také s tzv. plačícími stromy, kdy je

voda z listů vydávána ve formě drobných kapiček (gutace).

Tento jev způsobují průduchy, které z nějakého důvodu

ztratily svou funkci zavírání a otvírání.

Množství vydané vody jednotkou listové plochy zajednotku času je měřítkem tzv. intenzity transpirace. Mění se

během dne a nejvyšších hodnot dosahuje před polednem,

v poledne se snižuje a odpoledne opět stoupá a večerklesá. To souvisí se stupněm otevřenosti průduchů v listech v průběhu dne. V noci převládá příjem vody, ve dnetranspirace. Na základě intenzity transpirace můžeme dobře odhadnout, případně spočítat spotřebu vody pro jednotlivé stromy, což je důležité v městském prostředí při umělém zavlažování stromů. Také je známa spotřeba vody i pro lesní porosty, např. 1 ha vzrostlého bukového lesa vypaří denně 25 000–30 000 kilogramů vody. Vodní bilance Poměr mezi příjmem a výdejem vody může být vrovnováze, ale často dochází k porušení rovnovážného stavu na straně výdejové složky. Nadměrný výpar může vytvořitvodní deficit, který představuje množství vody chybějícírostlině k jejímu plnému nasycení. V důsledku vodního deficitu dochází k poklesu vnitřního napětí (turgoru), a tím kvadnutí stromu. I když dočasné vadnutí nevede k trvalému

poškození rostliny, působí negativně na ostatní fyziologické

pochody v jejích orgánech.

Stromy však hrají z pohledu člověka i další role ve svém

vztahu k vodě. Podívejme se na ty nejvýznamnější.

Protierozní působení stromů

Stromy a lesní porosty mají obrovský význam přiochraně půdy a zasakování vody do půdního profilu.Představíme-li si silný déšť, bičující ulice měst a odrážející se vmlžném oparu od asfaltového chodníku, musíme si uvědomit,

že se stejnou energií působí i na stromy, které kryjí půdu,

nebo na nekrytá pole. Často potkáváme kolem silnichromady „hlíny“, které se nakupily po prudším dešti, půdu,

která byla smyta z polí. Každý takový liják odnáší vrstvičku

či vrstvu cenné půdy, jež se vytvářela stovky let. Stromy

brání tomuto jevu svými korunami. Skutečnost, že se část

vody udrží v koruně, část postupně stéká po kmeni a teprve

zbytek se částečně vsákne do země nebo relativně pomalu

odteče, zabraňuje nejen erozi půdy, ale především rychlým

povodním.

Svým mohutným kořenovým systémem stromy brání

erozi břehů vodních toků a nádrží, stabilizují je a zabraňuje

odnosu půdního materiálu. Zejména jasany a olše majívelice rozsáhlý a spletitý kořenový systém, prorůstající půdu

i balvanité náplavy. V aluviích řek pak snižují působenízátop a urychlují vysoušení půdy. Mimo to působí jakobiologická filtrace, čistí vodu, váží ve svém těle dusík a další

látky, včetně těžkých kovů. Stromy, u nás zejména duby,

byly také sázeny na hrázích rybníků, a to nejen pro jejich

stabilizaci, ale i pro rychlé odpařování vody a zabránění

prosakování hrází. Lužní lesy Typickými porosty, které zadržují vodu při zátopách, jsou lužní lesy. Tato společenstva jsou přizpůsobena k přebytku vody, která často vystupuje nad půdní povrch. Zpomalují proudění vody, rozbíjejí silnější proudy, a ještě velkémnožství vody odpařují. Vývoj těchto specializovaných lesůovlivňují záplavy, které hrozí až 60 dní v roce, a vysoko položená, kolísající hladina podzemní vody (v závislosti na výšcesedimentace písčitých až jílovitých částic, které každoročně voda přináší, a tím obohacuje půdu, což umožňuje vysokou produkční schopnost lužního ekosystému).

Dynamika hydrologického systému nivy je velmi vysoká. Jarní a někdy i letní záplavy neustále mění tvář krajiny. Koryta řek hledají neustále nové cesty, vytváří se množství meandrů a ramen, tůní, stará ramena se zazemňují. Z ptačí perspektivy vypadá vodní tok v luhu jako klubko stříbrných užovek, které se neustále kroutí a mění. A právě tytoměnící se podmínky snese jen určitá menší skupina stromů a keřů, která vytváří typický nivní lužní les.

O jaké druhy stromů se jedná? Přežily ty druhy, které snesou zátopy. Přizpůsobily se, ostatní vyhynuly. Třebaže jarní povodně přinášejí každoročně mimo jiné i množství semen různých druhů, přežívá jich jen opravdu málo.

V Čechách a na Moravě rostou nejblíže proudu řekyporosty tvořené vrbou bílou. Na silně podmáčenýchstanovištích tuto vrbu doplňuje olše lepkavá a střemcha obecná. Olše často převládá na zabahněných, zanášejících seramenech. Na agradačních valech, které lemují koryta tekoucích vod, se pak vyskytují topol černý a topol bílý. Všechny tyto stromy mají měkké dřevo a půda, na které rostou, v létě nevysychá; proto takové „společenstvo“ označujeme jako měkký luh.

Naopak druhy jako dub letní, jasan ztepilý nebo na jižní Moravě jasan úzkolistý, dále jilm habrolistý nebo jilm vaz mají dřevo tvrdé a půda, na které rostou, má nižší hladinu podzemní vody, tedy v létě vysychá a „tvrdne“. Tatospolečenstva byla tedy pojmenována jako tvrdý luh. Součástí tvrdého luhu, dále od vodních koryt, na místech vyvýšených a jen výjimečně zaplavovaných, se vyskytují také habr, javor babyka a lípa srdčitá.

Režimem jarních záplav je v luhu zkrácena vegetační doba. Ale živné půdy a vhodné tepelné podmínky nížin i dostatek vody umožňují dřevinám intenzivní růst vkratším časovém období. Proto také v luhu nalezneme stromy, dosahující maximálních růstových parametrů. Obrovské duby, topoly, jilmy přetrvaly do dnešních dob zejména v maloplošných chráněných územích. Tam ještě můžeme

spatřit lužní les v celé jeho kráse a funkčnosti. Ale i člověk


25

si uvědomuje funkce lužního lesa a využívá jeho retenční

schopnost právě při povodních. Mnohé plochy nejen lesa,

ale i lučních ekosystémů, vytvářejí tzv. poldry, rozlivová

místa, která jsou schopna při extrémních průtocích zadržet

značné množství vody, a pomáhají tak chránit další, níže

položená území podél toku řek.

Klimatický význam stromů a lesa

Stromy tvoří les a ten má obrovský význam vhydrologic

kém cyklu krajiny. Bylo zjištěno, že na pevnině pokryté

pouští, poli nebo nízkým rostlinstvem srážky klesajíveli

ce rychle na vzdálenost několika set kilometrů odpobře

ží. Pokud je ale pevnina pokryta vzrostlým lesem,sráž

ky neklesají, ale naopak mírně stoupají až do vzdálenosti

3 000 kilometrů od moře. Tam, kde byly lesy vykáceny, a to

nejen v tropických oblastech, ale i jinde na Zemi, se snížily

srážky, zvýšilo se „sucho“; původní husté lesy sezměni

ly v řídké porosty či lesostepi, na mnoha místech se již

samy neobnovují, neregenerují a při obnově se neobejdou

bez pomoci člověka. V takových podmínkách pakdochá

zí ke zvýšenému projevu globálních klimatických změn,

k extrémním projevům počasí vyznačujícímu se prudkými

silnými dešti či vichřicemi. Pokud by byl na rozsáhlejších

plochách les, udržoval by vhodnější a příznivější mezoklima

a umírněný ráz počasí.

Voda znamená život. Je nezbytností pro stromy i pro lidi.

A díky stromům se dostává k lidem. Chraňme si stromy,

jsou pro nás zárukou přežití.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist