načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková

Žítkovské bohyně

Elektronická kniha: Žítkovské bohyně
Autor:

Nový román autorky Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 95%hodnoceni - 95%hodnoceni - 95%hodnoceni - 95%hodnoceni - 95% 92%   celkové hodnocení
28 hodnocení + 5 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 450
Rozměr: 21 cm
Úprava: portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
Hodnocení: 23. nejlépe hodnocený produkt
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-729-4528-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nový román autorky Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie.

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…

 Trailer ke knize najdete na adrese: http://vimeo.com/36472888

Kateřina Tučková (nar. 1980) vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně, v současné době pracuje jako kurátorka. Debutovala novelou Montespaniáda (2006), v roce 2009 vydala román Vyhnání Gerty Schnirch, za který obdržela cenu Magnesia Litera 2010 — Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena. Je autorkou několika odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění, na pomezí historie a krásné literatury se pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (2008).

Více na www.katerina-tuckova.cz

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kateřina Tučková - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Žítkovské bohyně" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Viky 2016-11-22 hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%
Přečteno jedním dechem. O kopaničářích vypovídá v mnohém i současnost. Kde jinde by zvítězila silniční a EU lobby snadněji než na Žítkové a Starém Hrozenkově, kdy si místní sami v anketě odhlasují zničení tohoto krásného kraje výstavbou obchvatu obce namísto vyvolání celostátní debaty o jiných řešeních?
reagovat
 
katyka 2016-09-13 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
velmi pekné, použito aj vela historických faktov, takže som sa zase niečo velmi zaujímavé dpzvedela.
reagovat
 
Vlaďka 2014-05-12 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Opravdu moc krásné čtení. Děkuji.
reagovat
 
Miri 2013-01-14 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Dlouho jsem si tak hezky nepočetla:)
reagovat
 
HanaH 2012-06-01 hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%
Vynikající čtení.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ČÁST I

Surmena

Dora Idesová

Archiv: den první

Bílý hádek

Pardubické nokturno

Kateřina Shánělka

Archiv: den druhý

Společné dědictví

Závrať noci

Archiv: den třetí

Jakoubek

Archiv: den čtvrtý

Případ „Bohyně“ ČÁST II

Internát

Irena Idesová

Antikvariát pana Oštěpky

Josef Hofer

Zaklínání bouřky

Alžběta Baglárová

Irma Gabrhelová

Otec

Dopis

Josefína Mahdalová

Magdaléna Mĺkva ČÁST III

Modrá složka

Hexenarchiv

Spis Hexenwese Surmenová

Spis Hexenwesenfamilie Mahdalova

Badatelé se zvláštním pověřením

Friedrich Ferdinand Norfolk ČÁST IV

Koprvazy

Justýna Ruchárka

Červený náramek

Věnceslav Rozmazal

Ingeborg Pitínová

Potočná

Janigena Část V

Jindřich Švanc

Bedová host

kateřina

tučková

žítkovské

bohyně

brno 2012 © Kateřina Tučková, 2012 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2012 (elektronické vydání)

Fotografie s. 158 © SOkA Uherské Hradiště

Fotografie s. 408 © MAFRA, a. s.

ISBN 978-80-7294-649-5 (formát PDF)

ISBN 978-80-7294-650-1 (formát ePub)

ISBN 978-80-7294-651-8 (formát PDF pro čtečky)

ISBN 978-80-7294-652-5 (formát MobiPocket)

/// 7

Dovnitř není pořádně vidět. Stoupá si na špičky, abys nosíkem přilepeným na sklo nahlédla za záclonu zavěšenouz půlky okna. Mezi bohatými hlavicemi pelargonií, které se jindy

kývají vyvěšené ven a dnes jsou z nepochopitelného důvodu

uvězněné za skleněnými tabulkami, je tma. Ale ta tam bývá

skoro vždycky. Malými okénky proniká do domu světlo jen

za jasného dne.

Otočí se, aby přehlédla cestu stoupající k  jejich chalupě. Surmena se taktak šourá, odjakživa nemůže na nohya Jakoubek jí taky nepřidává. Je těžký, ona to ví, sama ho už skoro neunese.

Znovu se obrátí k oknu. Zdá se jí, že vidí nohy. Zpoza pece vykukují nohy, sotva od kolen dolů, ale ano, jsou to nohy obuté v těžkých černých holinách. — Vidím nohy! Tatínek je doma! křikne za sebe naSurmenu. — Tak přece je doma! — Počkej, uhni, odsune ji Surmena s  Jakoubkem v  náručí, když konečně vystoupá až k ní. Dlaní si zacloní oči a přitiskne tvář k nejvyšší tabulce. — No ba, je tam. Holomek.

/// 8

Narovná se, nadhodí si Jakoubka na lokti a řekne: — Tak pojď, a  když se otáčí, ještě je slyšet, jak si pro sebe mumlá: — Ten ať si mě nepřeje, ožrala.

Rázným krokem se vydá kolem hrubě nahozených zdí, ona těsně za jejími sukněmi. Kroky v mokré rozbředlé půdě čvachtají. Snaží se vskakovat do Surmeniných stop, ale nestačí jejímu rázu. Vrznou vrátka a  i  ona se jimi prosmýkne. Nechá je otevřené a  běží kolem Surmeny ke dveřím domu, široká aktovka se jí na zádech kolíbá a nad ní poskakují dva štětinaté cůpky už jen s jednou mašlí. Před prahem sezastaví a s očima doširoka otevřenýma, s bradou spadlou se otočí k Surmeně. Vedle dveří stojí špalek, ale sekerka, obvykle v něm zaražená, chybí. Nafouklá těla kočky i koťat tam musí ležet už řadu hodin. — To je Micka, řekne překvapeně, — to je naše Micka.A koťata. Ještě nám je ani nestihla ukázat!

Kočičí tělo se vydouvá do tvaru balonu, krvavý otvor krku se hemží mouchami. Těla koťat by se vešla do mističky dlaně. Maličká a plyny dokulata vydutá; kdyby dlaň naklonila, mohla by z ní vypadnout a kutálet se ze svahu dolů, až do Hrozenku. — Ten ožrala, ten prevít, ten si to odskáče, dusí se vztekem Surmena, bere ji tvrdě za rameno, obrací od té krvavé scény a tlačí do dveří, dovnitř, do malé předsíně. — Otři si boty, ať nenaděláš, řekne jí nazlobeně, ale nenítřeba, ona stojí, pomalu šoupe nohama o rohožku a otáčí se, aby ještě zahlédla to, co zbylo z Micky. — Nedívej se tam, budeš mít zlé sny! přikazuje Surmena a Dora se jako o překot rozběhne předsíní. Ve dveřích dosvětnice do Surmeny vrazí. Nekonečný zlomek vteřiny, v  níž se v letu posledního kroku prosmýkne mezi Surmeniným bokem

/// 9

a rámem dveří a dokončí svůj drobný krok s pohledem náhle

připoutaným k prkenné podlaze. Vedle tatínkových nohou leží

maminka, sukni má vykasanou nad stehna a kolem ní, všude

kolem ní kaluž temné, zaschlé krve. Ticho. A oni tři ve dveřích

jako sousoší.

— Vééén! projede jí najednou jako ostří nože Surmeninvysoký hlas, škubne jí, až celá poskočí, klepne hlavičkou o futra

a běží ven, nohy o sebe škobrtají, div že neupadne. Za sebou

slyší Jakoubkův vyděšený pláč a Surmenin křik, který sezasekl na jediném slově: — Vééén! Ven! A ona běží, kolem Micky

a jejích koťat, podél dřevěného plotu, proběhne vrátky, běží

okolo chalupy, po cestě rozmoklé letním deštěm, cestou dolů,

dál. Až k Surmeninu. Tam se zastaví, způsobně otevře a zavře

vrátka a pomalým krokem jako vždycky zajde k lavičce nanáspí. Usadí se a s pohledem upřeným do protějšího kopce čeká.

Vidí, jak cestou, kterou právě běžela, pajdá Surmena ohnutá

Jakoubkovou tíží, ale rychle, tak rychle, jak ji ještě nikdyneviděla. A už se k ní nese bratrův pláč i Surmenino supění.

Surmena ztěžka dosedne na lavici a s jednou rukou naJakoubkově hlavě a druhou na jejím rameni je konejší. — To nic, to nic, říká.

Ale ona jí nevěří. To není nic, toto.

Slunce už zapadlo a do hor se vkrádá tma. Sedí na lavičce a Jakoubkův pláč pomalu utichá, jen tu a tam ještě vybublá v drobném, trhaném vzlyku. Za chvíli už Dora slyší jen jeho pravidelný dech šramotící soplíkem. Surmena už oddechuje klidně, ale ruka objímající Dořina ramínka opásaná řemeny aktovky se jí stále chvěje. Na těch řemenech jsou velké červené odrazky, tak jak si přála. Velké červené placky, které odrážejí světlo, když na ně někdo posvítí, takové, jaké mají děcka zdola,

/// 10

z Hrozenku. Jely pro tu brašnu s maminkou až do Uherského

Brodu, to bylo minulé léto.

Nad jejich chalupou na protějším svahu se už setmělo, noc se vynořila zpoza kopce v pomalém, nezastavitelném proudu, jako by ji někdo vyléval od Bojkovic. — Zůstanete u mě, řekne pak Surmena.

A když ji ukládá do dek a vydělaných ovčích kůží za pecí, do tepla, které se rozlévá všude kolem ní a po spařeném máku i  v  útrobách jejího žaludku, stačí Dora ještě zaslechnout: — Nic se neboj, však my to spolu zvládneme. Budeš mi dělat andzjela. A budeš se mít dobře. Uvidíš. ČÁST I



Kateřina Tučková

KATEŘINA TUČKOVÁ


31. 10. 1980

Mgr. Kateřina Tučková, Ph.D. je česká spisovatelka a kurátorka.

Kateřina Tučková se narodila v Brně, dětství prožila v Moutnicích, později v Kuřimi a nakonec se vrátila nazpět do rodného města. Prostředí, v němž vyrůstala, ji velmi oslovilo a stalo se inspirací pro budoucí kariéru i dílo - Moutnice jsou malá vesnice na jižní Moravě, která byla ušetřena většího zásahu minulého režimu a přetrvával zde tradiční venkovský způsob života, v Brně potom žila v části s bohatou historií obývané převážně romskou komunitou.
Vystudovala gymnázium v Brně a dějiny umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Doktorský titul získala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2014. Již během studií se Tučková podílela na organizaci výstav. Založila a vedla brněnskou galerii ARSkontakt, která podporuje mladé umělce. V současné době je nezávislou kurátorkou a věnuje se i zahraničním projektům, mezi její práce patří například výstava Transfer v galerii Whitebox v Mnichově nebo putovní výstava Our House is Your House v Německu. Je autorkou libret k výstavám, například Fabrika - příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014) je doprovodná publikace k výstavě Brno - moravský Manchester z let 2014-15. Kniha vypráví příběh chudého vlnaře Johanna Offermana, který přišel do Brna v roce 1776, založil zde manufakturu a později se stal jedním z nejvýznamnějších textilních baronů. Popisuje historii pěti generací jeho rodiny v období 250 let existence brněnské textilní velmoci.
Výtvranému umění se Tučková věnuje i v dalších dílech. Slovem i obrazem (2009) je publikace věnující se umělcům jako například M. Coufal, R. Erben, L. Kundera, J. Róna a dalším. Na knize spolupracovali Radim Kopáč a Jan Suk. Dalším podobným počinem je Normální malba (2008), která souvisí se stejnojmenou výstavou a představuje umělce jako Alena Anderlová, Pavla Gajdošíková, Jan Gemrot, Karel Jerie, Martin Salajka a další.
Počátky literární tvorby Kateřiny Tučkové lze najít v časopisech Tvar, Netřesk, Weles a Literární noviny. Publikovat začala v roce 2003. Její povídka Poslední večer (2008) byla zařazena do Čítanky současné ženské povídky. Knižní prvotina, novela Montespaniáda, vyšla v roce 2006.
Kateřina Tučková na sebe upozornila svou druhou knihou Vyhnání Gerty Schnirch (2009), která byla inspirována právě životem v brněnském romském ghettu, kde v roce 1945 došlo k násilnému odsunu německých obyvatel. Vypráví příběh německé ženy Gerty, která je pro svůj původ v květnu 1945 vyhnána ze svého domova. Později jako poloviční češka dostane možnost se domů vrátit, ale místo, kam se vrací, již domovem není a nic z minulosti nepřipomíná. V díle je silně vyjádřena nálada po ukončení tehdejšího česko-německého konfliktu. Kniha byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého, získala čtenářskou cenu Magnesia litera za rok 2010. Od října 2014 je adaptace románu v programu brněnského HaDivadla.
Zatím nejslavnějším a nejhodnocenějším dílem Kateřiny Tučkové jsou Žítkovské bohyně (2012). Román vypráví příběh přírodních léčitelek z oblasti Bílých Karpat, jejichž historie začíná ve středověku, během kterého se jim podařilo přežít veškeré církevní i světské útrapy, a končí ve dvacátém století po střetu s komunistickým režimem. Oslavovaná kniha se překládá do 14 jazyků, v roce 2012 získala cenu Český bestseller v hlavní kategorii beletrie a Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2013 potom cenu nakladateství Kosmas Magnesia Litera. I toto dílo se dočkalo divadelního zpracování, tentokrát v Městském divadle ve Zlíně. Připravuje se i zpracování filmové.
Kateřina Tučková je autorkou knihy Věra Sládková - prozaické dílo, kde se věnuje dílu této význačné české spisovatelky (její stěžejní práce Malý muž a velká žena se do povědomí veřejnosti dostala jako seriál Karla Kachyni Vlak dětství a naděje). Z dalších prací jmenujme monografie umělců - Ivana Lomová, Markéta Urbanová nebo Radim Malát.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist