načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková

Žítkovské bohyně

Elektronická kniha: Žítkovské bohyně
Autor:

- Nový román autorky  Vyhnání Gerty Schnirch . Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. - Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 92.8%hodnoceni - 92.8%hodnoceni - 92.8%hodnoceni - 92.8%hodnoceni - 92.8% 90%   celkové hodnocení
29 hodnocení + 5 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 450
Rozměr: 21 cm
Úprava: portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Host, 2012
ISBN: 978-80-729-4528-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Brilantně napsaný román, ve kterém se hlavní hrdinka prostřednictvím studia fenoménu bělokarpatských bohyň vyrovnává s vlastní minulostí. Etnografka Dora Idesová pochází z malé horské vesnice Žítková. Po dramatické smrti své matky, kterou ubil její otec, je spolu se svým mentálně postiženým bratrem vychovávána tetou Surmenou. Tato žena patří k bohyním, ženám nadaným vyjímečnými léčitelskými schopnostmi. Jednoho dne je Surmena odvedena bez jakéhokoli vysvětlení bezpečností a Dora s bratrem umístěna do ústavu. Dospělá Dora se rozhodne vypátrat, co se vlastně před lety stalo. Prostřednictvím studia historie bělokarpatských žen "bohyň" nalézá nejen jejich těžké osudy, ale i svou pohnutou minulost. Překrásná avšak drsná příroda Bílých Karpat koresponduje s těžkým životem místních obyvatel, kteří vyhledávají pomoc u bohyň, jež pro své výjimečné magické schopnosti jsou nepohodlnými a pronásledovanými všemi režimy.

Popis nakladatele

Nový román autorky  Vyhnání Gerty Schnirch . Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie.

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…

 Trailer ke knize najdete na adrese: 

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kateřina Tučková - další tituly autora:
Vyhnání Gerty Schnirch Vyhnání Gerty Schnirch
Žítkovské bohyně Žítkovské bohyně
Věra Sládková - prozaické dílo Věra Sládková
 (e-book)
Vyhnání Gerty Schnirch Vyhnání Gerty Schnirch
Fabrika - Příběh textilních baronů z moravského Manchesteru Fabrika
Žítkovské bohyne Žítkovské bohyne
 
K elektronické knize "Žítkovské bohyně" doporučujeme také:
 (e-book)
Povídky -- Sbírka humorných povídek z let 2003–10 Povídky
 (e-book)
Nemesis Nemesis
 (e-book)
Padesát odstínů temnoty Padesát odstínů temnoty
 (e-book)
Poslední aristokratka Poslední aristokratka
 (e-book)
Svědkyně ohně Svědkyně ohně
 (e-book)
Malý princ Malý princ
 
Recenze a komentáře k titulu



Viky 2016-11-22 hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%
Přečteno jedním dechem. O kopaničářích vypovídá v mnohém i současnost. Kde jinde by zvítězila silniční a EU lobby snadněji než na Žítkové a Starém Hrozenkově, kdy si místní sami v anketě odhlasují zničení tohoto krásného kraje výstavbou obchvatu obce namísto vyvolání celostátní debaty o jiných řešeních?
 
katyka 2016-09-13 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
velmi pekné, použito aj vela historických faktov, takže som sa zase niečo velmi zaujímavé dpzvedela.
 
Vlaďka 2014-05-12 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Opravdu moc krásné čtení. Děkuji.
 
Miri 2013-01-14 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Dlouho jsem si tak hezky nepočetla:)
 
HanaH 2012-06-01 hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%
Vynikající čtení.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ČÁST I

Surmena

Dora Idesová

Archiv: den první

Bílý hádek

Pardubické nokturno

Kateřina Shánělka

Archiv: den druhý

Společné dědictví

Závrať noci

Archiv: den třetí

Jakoubek

Archiv: den čtvrtý

Případ „Bohyně“ ČÁST II

Internát

Irena Idesová

Antikvariát pana Oštěpky

Josef Hofer

Zaklínání bouřky

Alžběta Baglárová

Irma Gabrhelová

Otec

Dopis

Josefína Mahdalová

Magdaléna Mĺkva ČÁST III

Modrá složka

Hexenarchiv

Spis Hexenwese Surmenová

Spis Hexenwesenfamilie Mahdalova

Badatelé se zvláštním pověřením

Friedrich Ferdinand Norfolk ČÁST IV

Koprvazy

Justýna Ruchárka

Červený náramek

Věnceslav Rozmazal

Ingeborg Pitínová

Potočná

Janigena Část V

Jindřich Švanc

Bedová host

kateřina

tučková

žítkovské

bohyně

brno 2012

© Kateřina Tučková, 2012

© Host — vydavatelství, s. r. o., 2012 (elektronické vydání)

Fotografie s. 158 © SOkA Uherské Hradiště

Fotografie s. 408 © MAFRA, a. s.

ISBN 978-80-7294-649-5 (formát PDF)

ISBN 978-80-7294-650-1 (formát ePub)

ISBN 978-80-7294-651-8 (formát PDF pro čtečky)

ISBN 978-80-7294-652-5 (formát MobiPocket)

/// 7

Dovnitř není pořádně vidět. Stoupá si na špičky, aby s nosíkem přilepeným na sklo nahlédla za záclonu zavěšenou z půlky okna. Mezi bohatými hlavicemi pelargonií, které se jindy kývají vyvěšené ven a dnes jsou z nepochopitelného důvodu uvězněné za skleněnými tabulkami, je tma. Ale ta tam bývá skoro vždycky. Malými okénky proniká do domu světlo jen za jasného dne.

Otočí se, aby přehlédla cestu stoupající k  jejich chalupě. Surmena se taktak šourá, odjakživa nemůže na nohy a Jakoubek jí taky nepřidává. Je těžký, ona to ví, sama ho už skoro neunese.

Znovu se obrátí k oknu. Zdá se jí, že vidí nohy. Zpoza pece vykukují nohy, sotva od kolen dolů, ale ano, jsou to nohy obuté v těžkých černých holinách. — Vidím nohy! Tatínek je doma! křikne za sebe na Surmenu. — Tak přece je doma! — Počkej, uhni, odsune ji Surmena s  Jakoubkem v  náručí, když konečně vystoupá až k ní. Dlaní si zacloní oči a přitiskne tvář k nejvyšší tabulce. — No ba, je tam. Holomek.

/// 8

Narovná se, nadhodí si Jakoubka na lokti a řekne: — Tak pojď, a  když se otáčí, ještě je slyšet, jak si pro sebe mumlá: — Ten ať si mě nepřeje, ožrala.

Rázným krokem se vydá kolem hrubě nahozených zdí, ona těsně za jejími sukněmi. Kroky v mokré rozbředlé půdě čvachtají. Snaží se vskakovat do Surmeniných stop, ale nestačí jejímu rázu. Vrznou vrátka a  i  ona se jimi prosmýkne. Nechá je otevřené a  běží kolem Surmeny ke dveřím domu, široká aktovka se jí na zádech kolíbá a nad ní poskakují dva štětinaté cůpky už jen s jednou mašlí. Před prahem se zastaví a s očima doširoka otevřenýma, s bradou spadlou se otočí k Surmeně. Vedle dveří stojí špalek, ale sekerka, obvykle v něm zaražená, chybí. Nafouklá těla kočky i koťat tam musí ležet už řadu hodin. — To je Micka, řekne překvapeně, — to je naše Micka. A koťata. Ještě nám je ani nestihla ukázat!

Kočičí tělo se vydouvá do tvaru balonu, krvavý otvor krku se hemží mouchami. Těla koťat by se vešla do mističky dlaně. Maličká a plyny dokulata vydutá; kdyby dlaň naklonila, mohla by z ní vypadnout a kutálet se ze svahu dolů, až do Hrozenku. — Ten ožrala, ten prevít, ten si to odskáče, dusí se vztekem Surmena, bere ji tvrdě za rameno, obrací od té krvavé scény a tlačí do dveří, dovnitř, do malé předsíně. — Otři si boty, ať nenaděláš, řekne jí nazlobeně, ale není třeba, ona stojí, pomalu šoupe nohama o rohožku a otáčí se, aby ještě zahlédla to, co zbylo z Micky. — Nedívej se tam, budeš mít zlé sny! přikazuje Surmena a Dora se jako o překot rozběhne předsíní. Ve dveřích do světnice do Surmeny vrazí. Nekonečný zlomek vteřiny, v  níž se v letu posledního kroku prosmýkne mezi Surmeniným bokem

/// 9

a rámem dveří a dokončí svůj drobný krok s pohledem náhle připoutaným k prkenné podlaze. Vedle tatínkových nohou leží maminka, sukni má vykasanou nad stehna a kolem ní, všude kolem ní kaluž temné, zaschlé krve. Ticho. A oni tři ve dveřích jako sousoší. — Vééén! projede jí najednou jako ostří nože Surmenin vysoký hlas, škubne jí, až celá poskočí, klepne hlavičkou o futra a běží ven, nohy o sebe škobrtají, div že neupadne. Za sebou slyší Jakoubkův vyděšený pláč a Surmenin křik, který se zasekl na jediném slově: — Vééén! Ven! A ona běží, kolem Micky a jejích koťat, podél dřevěného plotu, proběhne vrátky, běží okolo chalupy, po cestě rozmoklé letním deštěm, cestou dolů, dál. Až k Surmeninu. Tam se zastaví, způsobně otevře a zavře vrátka a pomalým krokem jako vždycky zajde k lavičce na náspí. Usadí se a s pohledem upřeným do protějšího kopce čeká. Vidí, jak cestou, kterou právě běžela, pajdá Surmena ohnutá Jakoubkovou tíží, ale rychle, tak rychle, jak ji ještě nikdy neviděla. A už se k ní nese bratrův pláč i Surmenino supění.

Surmena ztěžka dosedne na lavici a s jednou rukou na Jakoubkově hlavě a druhou na jejím rameni je konejší. — To nic, to nic, říká.

Ale ona jí nevěří. To není nic, toto.

Slunce už zapadlo a do hor se vkrádá tma. Sedí na lavičce a Jakoubkův pláč pomalu utichá, jen tu a tam ještě vybublá v drobném, trhaném vzlyku. Za chvíli už Dora slyší jen jeho pravidelný dech šramotící soplíkem. Surmena už oddechuje klidně, ale ruka objímající Dořina ramínka opásaná řemeny aktovky se jí stále chvěje. Na těch řemenech jsou velké červené odrazky, tak jak si přála. Velké červené placky, které odrážejí světlo, když na ně někdo posvítí, takové, jaké mají děcka zdola,

/// 10

z Hrozenku. Jely pro tu brašnu s maminkou až do Uherského Brodu, to bylo minulé léto.

Nad jejich chalupou na protějším svahu se už setmělo, noc se vynořila zpoza kopce v pomalém, nezastavitelném proudu, jako by ji někdo vyléval od Bojkovic. — Zůstanete u mě, řekne pak Surmena.

A když ji ukládá do dek a vydělaných ovčích kůží za pecí, do tepla, které se rozlévá všude kolem ní a po spařeném máku i  v  útrobách jejího žaludku, stačí Dora ještě zaslechnout: — Nic se neboj, však my to spolu zvládneme. Budeš mi dělat andzjela. A budeš se mít dobře. Uvidíš. ČÁST I



Kateřina Tučková

KATEŘINA TUČKOVÁ


31. 10. 1980

Mgr. Kateřina Tučková, Ph.D. je česká spisovatelka a kurátorka.

Kateřina Tučková se narodila v Brně, dětství prožila v Moutnicích, později v Kuřimi a nakonec se vrátila nazpět do rodného města. Prostředí, v němž vyrůstala, ji velmi oslovilo a stalo se inspirací pro budoucí kariéru i dílo - Moutnice jsou malá vesnice na jižní Moravě, která byla ušetřena většího zásahu minulého režimu a přetrvával zde tradiční venkovský způsob života, v Brně potom žila v části s bohatou historií obývané převážně romskou komunitou.

Tučková - Kateřina Tučková – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist