načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Žirafa na pondělí -- Ze zápisníku ředitele zoo - Miroslav Bobek

Žirafa na pondělí -- Ze zápisníku ředitele zoo

Elektronická kniha: Žirafa na pondělí -- Ze zápisníku ředitele zoo
Autor:

Neobyčejná setkání se zvířaty i s lidmi, všední i výjimečné dění v zoo, výpravy do vzdálených zemí i nové pohledy na známá místa – to všechno obsahuje další výbor sloupků ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Radioservis, a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 236
Rozměr: 21 cm
Úprava: 32 stran obr. příl. : ilustrace (převážně barev.), portréty, faksim.
Vydání: České vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-875-3040-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Neobyčejná setkání se zvířaty i s lidmi, všední i výjimečné dění v zoo, výpravy do vzdálených zemí i nové pohledy na známá místa. Kniha seznamuje nejen s žirafami, ale také se slony, gorilami, velemloky - anebo s veležížalami. S autorem navštívíme Mongolsko a Kamerun, podíváme se do zázemí a dokonce i podzemí zoologické zahrady. Dotkneme se osudů lidí, kteří své životy spojili s poznáváním zvířat a s budováním naší nejvýznamnější zoo. Výbor sloupků ředitele pražské zoo.

Popis nakladatele

Neobyčejná setkání se zvířaty i s lidmi, všední i výjimečné dění v zoo, výpravy do vzdálených zemí i nové pohledy na známá místa – to všechno obsahuje další výbor sloupků ředitele pražské zoo. Seznámíte se v něm nejen s žirafami, ale také se slony, gorilami, velemloky – anebo s veležížalami. Vydáte se do Mongolska a Kamerunu, stejně jako do zázemí a dokonce i podzemí zoologické zahrady. A dotknete se osudů lidí, kteří své životy spojili s poznáváním zvířat a s budováním naší nejvýznamnější zoo.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miroslav Bobek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

žirafa

na

pondělíMiroslav Bobek

ze zápisníku ředitele zoo


Text © Miroslav Bobek, 2012–2014

Obálka a grafická úprava © Štěpán Kotrba, Marek Václavík, 2014

České vydání © Radioservis a. s., 2014

ISBN 978-80-87530-47-4


Obsah

Úvodem ................................. 11

Kocour z Afrického domu ................ 13

Busta paní Emilie ....................... 15

Návrat divokých koní, podruhé ........... 17

Kocourkov na Blanensku ................. 20

Valdštejnská zoo ......................... 24

Obchodní sdělení ........................ 27

Chameleon za dvacku .................... 30

Válečný ředitel ........................... 32

Dantès .................................. 36

Slonice pro Prahu ....................... 38

Tajemná štola pod Zakázankou ........... 42

Největší želví detektivka .................. 45

1971 + 41 = 2012 ........................ 48

Churchillovy hodinky .................... 50

Mecenáš ................................ 52

Zvíře, které nemůžeme mít ............... 55

Opovážlivec ............................. 57

Konec sloní roboty ....................... 59

Příběhy aut .............................. 61

Dražba .................................. 63

Fotbal v pralese .......................... 65

Čekání na první slůně ................... 68

Pompeje reálného socialismu ............. 71

Zázrak není nároková položka ............ 73

Královské roucho ........................ 76

Příchod klonů ........................... 79

Proč v Zoo Praha nechceme delfinárium ... 81

Plechová fosilie .......................... 83

Královna banditů ........................ 85


Velká událost ............................ 88

Smrt mezi Afrikou a Asií ................. 91

Na návštěvě u Moji ....................... 94

Paracoquimbit ........................... 96

Beyoncé se zlatavým zadečkem ........... 98

Budoucnost pro gorily ................... 10 0

Gábina .................................. 10 2

Dvacetník paní Trubkové ................. 10 5

Praha není Vídeň ........................ 10 9

Bájná Echidna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Znovu a trochu jinak o Trojském pivovaru . 113

Pomůžeme (nejen) Makumbovi ........... 116

Povodně a (Zoo) Praha .................... 119

Zatoulaná Bernd ........................ 122

Objevy v Laosu .......................... 124

V nitru Psích hor ........................ 126

Nejkrásnější zvíře ........................ 128

Staré školní obrazy ...................... 130

Zápisky z Mongolska ..................... 132

Hliníkový poklad ......................... 134

Kakadu ................................. 137

Věc: Žádost o tiskovou opravu ............ 139

Nečekaný nález .......................... 14 2

Afričanka Tina .......................... 14 5

Předvánoční starosti ..................... 14 6

Válka s Mloky v zoo ...................... 14 8

První žirafa v Praze ...................... 151

Žirafy z druhého konce času .............. 15 5

Rose už nejí gorily ....................... 15 9

Opožděná zpráva o Vánocích ............. 16 2

Pralesní krysa. Dobrou chuť! ............. 16 4

Odsouzeni k zániku? .................... 16 6

O žirafách a lidech ....................... 17 0

Bublající žížala .......................... 17 7

Jak si představujeme nový pavilon goril ... 181

Po čem chodí žirafy ...................... 18 5


Winterhilfe pro tučňáky .................. 187

Opilec a básník .......................... 18 9

Volavčí divadlo ........................... 191

Nesmrtelná želva ........................ 19 3

Déjednička .............................. 19 5

O vlcích a Červené karkulce .............. 197

Příběh Hvězdy ........................... 19 9

Umírající Slon ........................... 202

Zbrojovka v chatrči a afričtí hajní ......... 206

Velemloci se představují .................. 208

Kdy to bylo? Ali a Minka na cestě do Troje . . 212

Lavička ................................. 217

Živý sen Salvadora Dalího ................ 219

Bororo .................................. 2 21

Pozdravy z pražského zoa ................ 223

Rejstřík živočichů ........................ 225

Rejstřík osob ............................ 230

Zdroje fotopříloh ......................... 234



Úvodem

Víc než čtyři a půl roku píši týden co týden

jeden článek. I když je nepočítám, mělo by

jich za tu dobu být nějakých dvě stě čtyři

cet. Rozumí se publikovaných. Některé jsem

nezveřejnil. To když si je přečetla moje žena

a řekla o nich, že jsou pumprdentlich.

Hrozné slovo.

„Jak pumprdentlich?“ ptal jsem u každého

takhle odmítnutého textu.

„Prostě pumprdentlich,“ dozvídal jsem

se většinou. „Já bych to nikam nedávala.“

Netuším, jaký je pravý původ a význam

slova pumprdentlich. Ve stejnojmenné po

vídce Oty Pavla tak tatínek označil sice pěk

ného, avšak jen pětikilového sumce.

Články, které pumprdentlich nebyly a ob

jevily se v novinách, jsem ještě přebral. Ne

celá stovka se jich dostala do knížky, která

pod názvem Bobky od Bobka vyšla předdvě

ma lety. Další várku, opět notně přebranou,

najdete v tomto svazku. Jeho poněkudused

lejší název odkazuje jednak k tomu, že své

články píši do pondělního vydání pražské

a středočeských mutací Deníků vydavatel

ství Vltava-Labe-Press (a občas i jinam),jed

nak ke skutečnosti, že se v tomto výboru

až překvapivě často objevují žirafy. Dokonce

ještě častěji než gorily.

11


Rád bych doufal, že jak název, tak přede

vším obsah této knížky neohodnotíte slo

vem pumprdentlich. Tedy – slovy Oty Pavla –,

že je to „asi jako když jde krásná dáma vple

sových šatech anebo v báječném kožichu,

všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom

šlápne do hovna“.

Miroslav Bobek

Premantura, srpen 2014

12


Kocour z Afrického domu

Většinou bývá mimo dohled návštěvníků

v zázemí, jen někdy se vyhřívá na kame

nech poblíž expozice surikat nebo se rozva

luje uvnitř Afrického domu. To se pak díky

své velikosti, dlouhé husté srsti, krásnému

zbarvení a vůbec majestátnímu vzhledustá

vá středem pozornosti. Tu a tam je dokonce

považován za uprchlou exotickou šelmu.

Jmenuje se Mates a spolu s dalšími čtr

nácti kočkami domácími má v zoo zvláštní

status. Jsou svého druhu zvířecímizaměst

nanci, kteří mají svá privilegia – včetně

veteri nární péče. (Zjevně přitom jde o závi

děníhodnou pozici, protože jejich řady by

neustále chtěly rozšířit kočky z okolí. Náš

stav je ale naplněn.)

Mates po své matce zdědil geny mainské

mývalí kočky. Ta má původ – jak jménople

mene napovídá – ve Spojených státech.Kdo

si však stvořil legendu, podle níž se Marie

Antoinetta v předtuše trpkých konců fran

couzského království chystala vystěhovat

do Ameriky a napřed tam poslala své kočičí

miláčky. Mezi nimi měli být i předkovémain

ské mývalí kočky.

Když na mě Mates mžourá ze svého ob

líbeného místa na insektáriu se sarančemi

v přípravně Afrického domu, vůbec se vzni

ku této legendy nedivím. Ten kocour v sobě

musí mít modrou krev! Je nejvýraznější

13


osobností mezi kočkami, které zaměstnává

me, a sám se jistě považuje za vládce celého

Afrického domu. Přinejmenším. To sebevě

domí! A ten odstup hraničící s přezíravostí...

Nejspíš by se mu ani nemělo říkat Mates,ný

brž vznosněji – třeba Matyáš.

Ano, také jsem z něj míval respekt. Jenže

jednoho dne se propadl do insektária mezi

saranče – a to mu z jeho majestátu hodně

ubralo. Od té doby ho však mám mnohem

raději.

Deníky střední Čechy a Praha, 28. 1. 2013

14


Busta paní Emilie

Nacházíme se v Dolním Dobřejově. Časně

ráno začne nakládka čtyř klisen koně Pře

valského do přepravních boxů. Čeká je ces

ta do přísně chráněné oblasti Gobi B v zá

padním Mongolsku. Cesta domů, cesta

za svobodou.

V Dolním Dobřejově má Zoo Praha chov

nou a aklimatizační stanici pro koněPřeval

ského. Nachází se v překrásné a klimaticky

extrémní krajině České Sibiře. Vznikla díky

daru paní Emilie Truhlářové.

Obrázek této paní visí v jednom z hos

tinských pokojů takzvané Vily v naší stani

ci v Dolním Dobřejově. Profil krásné dámy

ze třicátých, možná čtyřicátých let. Další fo

tografie je na schodišti. Zachycuje ji s man

želem, významným činovníkem Juristic

ké komory dr. Truhlářem, na výletě kdesi

v Podkarpatské Rusi.

Paní Emilii se podařilo uchránit majetek,

včetně statku a pozemků v Dolním Dobře

jově, před znárodněním i měnovou refor

mou. A dokázala si ho užívat. Milovnicečes

kého léta trávívala celé týdny na Dobřejově

a v jarních či podzimních měsících ještě

dlouho po osmdesátce cestovala po světě.

Protože sama neměla dědice a děsilo ji,

že by Dolní Dobřejov měli „dostat komunis

ti“, odkázala ho pražské zoo. Bylo tehdy vel

mi složité všechno zadministrovat, ale roku

15


1983 byly konečně podepsány příslušné

smlouvy.

Bohužel, bezmála dalších deset let trva

lo, než do Dobřejova přišli první koně Pře

valského. Jak mi vyprávěl tehdejší ředitel

Zoo Praha Bohumil Král, koně překvapení

pro ně neznámou vysokou trávou zpočátku

ve výbězích poskakovali jako srnky.

Toho se však paní Emilie Truhlářová

už nedožila. Prý ji na sklonku života velmi

zklamalo, že se budování výběhů a zařízení

v Dolním Dobřejově tak protahuje...

Před pár týdny jsem se správců naší

dobřejovské stanice, manželů Kardových,

na paní Emilii vyptával. Přitom se pan Karda

rozpomněl, že v komoře je její sádrová busta,

a vyštrachal ji. Dost dobře ji nejde vystavit

na nějaké frekventované místo, zničila by se.

V tuto chvíli proto již vzniká její bronzový

odlitek.

Přemýšlím, kam bronzovou bustu paní

Emilie umístit. Současně si kladu otázku,

co by jí udělalo větší radost: jestli bronzová

busta, nebo skutečnost, že také díky její

mu daru můžeme koně Převalského vracet

do jejich domova, do nekonečných mongol

ských stepí.

Deníky střední Čechy a Praha, 16. 7. 2012

Bronzová busta paní Emilie Truhlářové spo

čívá na kamenném podstavci pod smuteční

vrbou uvnitř dobřejovského statku. Sleduje

tak i ruch, který zde panuje během příprav

na transporty koní Převalského do Mongolska.

16


Návrat divokých koní,

podruhé

Přistání letounu CASA na nezpevněné drá

ze v Bulgan sumu zapůsobilo na přihlíže

jící – což byla podle střízlivých odhadůpolo

vina veškerého zdejšího obyvatelstva – velmi

silným dojmem. Stroj českého letectva

se obloukem přiblížil, a jakmile se dotkl

země, zdvihl se za ním ohromný oblak pra

chu. Jako z filmu! Paradoxně pro nás, kdo

jsme byli uvnitř, to bylo jen trochu neklid

nější dosednutí než jindy. Konečně jsme byli

na místě a připravovali se na poslední fázi

naší cesty.

Po letadle CASA, které má špatnou pověst,

ale nikdy nás nezklamalo, přišly na řadu

ruské nákladní vozy UAZ, které mají ještě

horší pověst a zklamou úplně vždycky.Bohu

žel jiná auta nejsou k dispozici a Mongolové

jsou neuvěřitelně zruční v jejich opravách.

Při první závadě, k níž došlo už po půlhodi

ně jízdy, jsem proto zachoval naprostý klid.

Koním by chvilka klidu bez natřásání měla

jen prospět a odpolední horko už pomíjelo;

navíc transportní boxy byly přikryté hou

němi politými vodou, které je chladily. Ještě

jsem fotografa Reuters ujistil, že do půlhodi

ny rozbitý UAZ určitě zas pojede, a když mi

nevěřil, vsadil jsem s ním.

17


Sázku jsem prohrál. Rozsypaný UAZ

se opravit nepodařilo, a tak jsme klisnu,kte

rou vezl, museli přeložit. Tím naštěstí potíže

skončily, ale pozemní část transportu sene

uvěřitelně vlekla kvůli pomalé a opatrné

jízdě a častým zastávkám na kontroly kli

sen. Až pozdě v noci, když jsme se přiblížili

Tachín talu, mongolští řidiči přidali; nic je

už nemohlo udržet.

Aby klisny nemusely být v bednách ani

o chvíli déle, rozhodli jsme se je vypustitješ

tě v noci. Ve světlech aut tak v aklimatizač

ní ohradě mongolští rangeři vyložili bedny

a nastavěli je vedle sebe. Před třetí ráno jsme

se postavili k šubrům. Po měsících příprav,

překonávání nespočtu úskalí a letu přes

čtvrt zeměkoule se přiblížil okamžik, kdy

se další čtyři koně Převalského rozběhnou

po kamenité půdě své vlasti.

První box se otevřel. Nic. Až po několika

okamžicích vyšla Xara do světel reflektorů

a odkráčela do tmy. Následovala ji Anežka,

pak přišla na řadu Greta a jako poslední

opustila svůj přepravní box, v němž strávila

asi šestatřicet hodin, Spela. Po dlouhé pře

pravě byly klisny viditelně unavené, ale nic

nenasvědčovalo tomu, že by kterákoli z nich

měla vážnější problém. Podařilo se! I další

čtyři koně Převalského jsme do Mongolska

přepravili bez úhony. Další čtyři převaláci

se vrátili domů...

Zatímco rangeři startovali auta, aby

se úspěšný transport hned oslavil, snažili

jsme se s kolegy před kamerami formulovat

své pocity. Moc nám to nešlo. Úleva z toho,

že všechno klaplo a máme to za sebou,

18


se mísila s radostí z úspěchu a s hrdostí

na všechny, kdo se podíleli na další úspěšné

etapě našeho projektu Návrat divokých koní.

Deníky střední Čechy a Praha, 19. 7. 2012

19


Kocourkov na Blanensku

Celá řada elektronických i tištěných médií

přinesla na základě zprávy ČTK článek,kte

rý popisuje, jak hysterické reakce veřejnosti

na on-line přenos hnízdění čápů bílýchved

ly k tomu, že hasiči dvě mláďata z hnízda

nakonec odebrali, a to naprosto zbytečně.

Stalo se v městysu Jedovnice na Blanen

sku a zde je úryvek z jedné verze uvedeného

článku:

„Ze života čapí rodiny se čtyřmi mláďaty

se v obci stala velká atrakce, část veřejnosti

měla ale pocit, že život čápů neprobíhá tak,

jak si ho oni představují. Když například

čáp stál na jedné noze, volali, že má zlome

nou druhou nohu. Když mělo mládě zplihlé

peří, protože pršelo, volali, že umírá. Zbytky

potravy si interpretovali jako rozbitou hlavu.

Radnice proto raději kameru vypnula, tím

se ale vše jen zhoršilo. Lidé ochranáře za

čali napadat, že čápi trpí a oni jim nechtějí

pomoci.“

Vše posléze vyústilo ve zmíněnou akciha

sičů, při níž dvě z mláďat byla umístěna vzá

chranné stanici; druhá dvě byla naštěstí již

vzletná, a tak zavčasu uprchla.

Místní amatérský ornitolog k celé akci

dodal, že „webkamery, sledující dění v hníz

dech, mohou přírodě nikoli pomáhat, alespí

še škodit“. Prý chce, aby se od podobných

akcí v budoucnu upustilo.

20


A právě v tomto bodu si dovolím opono

vat. Přírodě totiž neškodí webkamery, nýbrž

nekompetentní „ochranáři“ a ouřadové,kte

ří se – jak je vidět – kolem nich občas také

vyskytují.

Ano, dnes není nic jednoduššího než té

měř kamkoli posadit webkameru astreamo

vat na internet video. Tomuto kroku ovšem

musí předcházet širší rozvaha; s podobným

projektem nelze začínat, dokud si neodpoví

me na otázky, co, proč a s jakými rizikychce

me nabídnout ke sledování. Hnízdění vol

ně žijících ptáků – třebas jsou to „jen“ čápi

bílí – je přitom vždycky velmi citlivá záležitost

a podle mého názoru takovýto přenosospra

vedlní jedině jeho vzdělávací a případně ivý

zkumný charakter. Jenže to už je úplně jiná

práce než jen tak někam přilepit kamerku!

Připravit množství vysvětlujícího obsahu

a trvale komunikovat s uživateli vyžaduje

kvalifikaci, čas i značnou dávku nadšení.

Současně si umím živě představit, jakými

nesmysly organizátory jedovnického on-line

sledování zahlcovali někteří „fanoušci“tam

ních čápů. Po letech organizováníinterneto

vých přímých přenosů – počínaje hnízděním

čápů černých v roce 1997 a líhnutím varanů

komodských před pár dny – mohu potvrdit,

že hysterie nemnoha, zato však velmi hlasi

tých jednotlivců v posledních letech narůstá

do nesnesitelných rozměrů. I s nimi je však

nutné počítat a případně na přenos raději

rezignovat.

To všechno v Jedovnici zjevně podcenili.

Přesto by se nic vážného nestalo, pokud by

kdosi nepodlehl ošidnému hlasu „veřejného

21


mínění“ a neposlal na hnízdo hasiče. Tím

projevil nejen obdobnou úroveň vzdělanosti

jako ti, kdo se obávali, že čáp stojící na jed

né noze má tu druhou zlomenou, alepřede

vším znemožnil, aby hnízdění čápů proběh

lo, jak mělo. A Jedovnici tímto rozhodnutím

vtiskl punc Kocourkova.

Lidové noviny, 14. 8. 2012

Když jsem psal tento článek, Jedovnici byla

již v mnohém podobná situace kolem našich

goril. Sedmým rokem jsme nabízeli možnost

sledovat je v přímém přenosu, ale počet ne

kompetentních a stále agresivnějších reak

cí velice narůstal. Jak vidím, už tehdy jsem

zmínil možnost „případně na přenos raději

rezignovat“.

O rok později byla situace ještěvyhroceněj

ší. V textu adresovaném „gorilím fanouškům“

jsem napsal:

„Před osmi lety, když se začínaly vysílat

první řady VyVolených a Big Brothera, jsme

se pustili do přípravy Odhalení – ‚trochu

jiné reality show‘ s gorilami. Její úspěch nás

vedl k tomu, abychom po jejím skončení ne

zrušili internetový přímý přenos z Pavilonu

goril, ale pokračovali v něm. Mám velikou

radost z toho, že dodnes ho sledují tisíce lidí,

a jsem hrdý, že pomáhá získávat prostředky

na ochranu goril v Africe.

Má však také svůj rub. Stále patrnější rub.

Mezi stovkami a stovkami fanoušků se na

jdou i takoví, pro které se sledování života

v pavilonu stalo doslova posedlostí. A co víc:

někteří z nich se cítí být mnohem povolanější

22


než naši chovatelé a s narůstající intenzi

tou se vůči nim vymezují. Všechno vědí lépe

a všechno by udělali lépe. Napadají naše

pracovníky na facebooku, v diskusních fó

rech, v mailech i v telefonátech, a dokonce

i osobně v zoo. To není něco, co by bylo možné

pominout.“

Když o několik měsíců později začalo hro

zit, že naši chovatelé goril raději odejdou

ze zoo, a když stížnosti na údajně špatnou

péči o gorily začaly být nejvyhraněnějšími

„fanoušky“ zasílány i do zahraničí, nezbylo

mi než přenos ukončit. Asi nic jiného mě vce

lém mém profesním životě tolik nezklamalo

a nemrzelo...

23


Valdštejnská zoo

Mou nejvyšší zvědavost vzbudil už jenpřed

mět toho e-mailu. Valdštejnova zahrada

na místě zoo, stálo v něm. A co teprvesamot

ný obsah! Architekt Petr Uličný mi psal:

„Společně s kolegy řešíme výzkumnýpro

jekt na architekturu Albrechta z Valdštejna

a publikovali jsme nyní naše zjištění ohled

ně zahrady, která byla někdy od roku 1625

budovaná nad oveneckým mlýnem, v místě

dnešní zoo. Nalezli jsme celkem tři vyobra

zení ze 17. a 18. století, které dávají dohro

mady představu velice rozlehlého areálu,

budovaného zřejmě jako umělá zřícenina

s velkým auditoriem (amfiteátrem). Byla vy

bavena bronzovými sochami. Pravděpodob

ně začínala v místě dnešního vstupu do zoo

a její východní okraj je zřejmě společný svý

chodní hranicí zoo.“

Neuvěřitelné! Generalissimus císařských

vojsk Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna

nechal jednu ze svých jedinečných staveb,

jejichž velkolepostí chtěl překonat samot

ného císaře, budovat v místech, která o tři

sta let později vybral profesor Jiří Janda

pro umístění pražské zoo.

Ve svahu začínajícím u dnešního hlav

ního vchodu se nacházely umělé zříceniny

s fontánami a bronzovými sochami,znázor

ňujícími (pravděpodobně) kavalíry na ko

ních, Akteóna s hornisty a rozličné bohyně.

24


Stačí popustit uzdu fantazii a představit

si nejmocnějšího muže císařství, jak přijíž

dí do letohrádku se dvěma věžičkami, vy

budovaného poblíž mlýna v Zadním Oven

ci (dnešní Troja), a kontroluje postup prací

na velkorysé stavbě, inspirované antickými

vzory...

Albrecht z Valdštejna svou zahradu ne

dokončil; po jeho zavraždění v Chebu

roku 1634 se tohoto úkolu ujal Maxmilián

z Valdštejna.

Bohužel, zahrada nepřetrvala ani dvě stě

let. Zbylo po ní něco kromě zmíněných tří

vyobrazení?

E-mail, který mi poslal pan architektUlič

ný, končí prosbou: „Velice by nás zajíma

lo, zda se Vám podařilo při úpravách Vaší

zoologické zahrady najít nějaké pozůstatky

konstrukcí nebo čehokoli jiného, co bymoh

lo s touto zahradou souviset. Budeme Vám

za jakékoli poznatky, které by vedly k bližší

lokalizaci zahrady, velice vděční.“

Ihned jsem se spojil s dlouholetým pra

covníkem stavebního oddělení Zoo Praha

Jiřím Kotkem. Pokud by v posledních čtyři

ceti letech při pracích v zoo kdokoli narazil

na sebenepatrnější zbytek zídky, pan Kotek

by o tom věděl. Jenže ani on nemá o ničem

nejmenší tušení. Škoda... Z Valdštejnovy za

hrady se patrně nedochovalo vůbec nic.

Zbyla jen tři vyobrazení – a možná ještě

pojmenování Troja. Sice se tvrdí, že Zadní

Ovenec dostal toto jméno podle zámku,kte

rý tak zase začal být označován kvůlisouso

ší u schodiště, ale spíše k němu naše před

ky inspirovaly zdi Valdštejnovy „antické“

25


zahrady. To podporuje i zápis historika

Carla Adolpha Redelna z roku 1710: „Bylo

mu dáno jméno Troja, jelikož poblíž tohoto

letohrádku jsou ještě vidět zříceniny zniče

ného zámku, jak je starými spisovatelipopi

sována Troja.“

Ale přesto: pořád v sobě živím alespoň

malou naději, že na svahu kolem výběhu

pand červených na nějaký – jakkoli nepatr

ný – pozůstatek Valdštejnovy zahrady jed

nou narazíme.

Deníky střední Čechy a Praha, 3. 9. 2012

26


Obchodní sdělení

Ještě nikdy od doby, kdy dva mniši při

nesli v duté holi do Evropy vajíčka bource

morušového, neuniklo z Asie tak důležité

tajemství jako nyní. Ani se mi nechce věřit,

že se nám něco takového podařilo. Ale je to

tak. Disponujeme recepturou na výrobupa

píru ze sloního trusu!

Abych dokázal, že skutečně známe celý

výrobní postup, rozhodl jsem se jej zveřej

nit – ovšem s tím, že nejcitlivější pasáže byly

vyjmuty.

Tedy:

1. Sloní trus se vysuší.

2. S přídavkem vody se vaří 24 hodin.

(Do kotle se dává větší objem trusu

než vody. Je vhodné přidat ještě dez

infekční činidlo, aby spotřebitelé byli

stoprocentně ujištěni, že v papíře ne

zůstaly žádné bakterie.)

3. Vyvařený trus se v poměru

VYMAZÁNO - TAJNÉ odstřižky

starého papíru míchá ve vodě, dokud

nevznikne homogenní kaše. Celý pro

ces trvá VYMAZÁNO - TAJNÉ .

4. Tuto kaši lze případně obarvit, použí

vaná přírodní barviva jsou

VYMAZÁNO - TAJNÉ . Lze i vybělit čipři

dat další činidla, která způsobují, že je

27


vyrobený papír hladší. Za tímto úče

lem se užívají VYMAZÁNO - TAJNÉ .

5. Na sítě ponořeném do vody se kaše

v tenké vrstvě rovnoměrně rozprostře.

6. Síto se vytáhne z vody a mokrý papír

se vyklopí na savou tkaninu. Dalším

kusem tkaniny se překryje a rámem

se z něj vytlačuje voda.

7. Další voda se z mokrého listu papíru

vytlačí v lisu.

8. Papír se ve speciálních sušácích ne

chá vyschnout.

FOTOGRAFIE A NÁKRESY NÁSTRO­JŮ­ ­­

A ZAŘÍZENÍ JSOU VYJMUTY - TAJNÉ

9. Následuje standardní výroba zápisní

ků, bloků, sešitů, skicáků, kalendářů,

pohlednic atd. atd.

Ano, sloní trus je nesmírně cenná suro

vina. Prozatím jsme ho – byť velmi lukra

tivně – prodávali jen jako hnojivo. Avšak

přítomnost sedmi slonů v naší zoo a znalost

tajné výrobní receptury před námi otevírají

zcela nové možnosti!

Abychom jich využili, rozhodli jsme

se najít partnera, kterému za významný

podíl na zisku poskytneme jak základní

surovinu – a to v prvotřídní kvalitě – tak

zcela unikátní návod na výrobu sloního pa

píru. Myslím, že nejen pro české papírny,

ale pro všechny podnikatele a investory je to

jedinečná šance!

Případní zájemci se mohou obrátit naOd

dělení marketingu Zoo Praha.

Deníky střední Čechy a Praha, 12. 11. 2012

28


Na mou zpola humornou výzvu otištěnou vno

vinách se sice nikdo nepřihlásil, zato vedoucí

našeho marketingového oddělení Vít Kahle

vstoupil v jednání s Ruční papírnou VelkéLo

siny. Do tohoto jedinečného a úctyhodného

podniku, který je v provozu již od sklonku

16. století, od nás vzápětí směřovala i první

zásilka suroviny pro výrobu sloního papíru

a necenzurovaný popis jeho výroby. Losinští

nám zanedlouho přivezli ukázat výsledky

své práce: obálky a dopisní papíry, zápisní

ky, záložky, poznámkové lístky, a dokonce

kalendáře, vše ze sloního papíru Made in

Czech Republic. Nádhera! Mělo to jen jednu

chybu. Výrobní cena byla příliš vysoká, než

aby kterákoli z položek sloního sortimentu

byla prodejná. Kolega Kahle se však ještěne

vzdal a třeba vymyslí, jak sloní papír vyrábět

za přijatelnou cenu...

29


Chameleon za dvacku

Svatoanenská pouť v Mnichově Hradišti

nabízela i letos obvyklé atrakce, od střelnic

a houpaček přes strašidelný hrad až pocen

trifugu. Poprvé po nějakých třiceti nebo

pětatřiceti letech zde však byla prezentována

i živá zvířata (nepočítám ovšem poníky, kteří

nikdy nemohou chybět, ani výstavu spolku

chovatelů drobného zvířectva, jež – bohu

žel – patří minulosti).

Někdy na přelomu sedmdesátých a osm

desátých let minulého století na mnicho

vohradišťskou pouť naposled zavítal úděs

ný zvěřinec v maringotce. Nyní, v roce 2012,

byly po celém areálu stojky s plakátkemavi

zujícím výstavu terarijních zvířat. „Za exoti

kou nemusíte jezdit, uvidíte ji u nás,“ stálo

na něm. „Hadi, ještěři, hmyz, želvy,obojživel

níci. Bílý stan u houpaček.“

Bílý party stan za houpačkami skuteč

ně nabízel výstavku asi deseti plazů (niko

li již obojživelníků či hmyzu) umístěných

ve stejném počtu beden, z jedné strany

prosklených.

„Hroznýš tu teď není, ten nám chodí

po pouti,“ konstatovala paní pokladní, která

lákala návštěvníky chameleonem posaze

ným na rameni.

Když inkasovala dvacet korun, strči

la chameleona mé dceři, aby se s ním vy

fotografovala. Jiná skupina návštěvníků

30


dostala jakéhosi apatického hada a posléze

gekončíka.

A tak zatímco provozovatel tohoto plazího

zvěřince chodil mezi atrakcemi s hroznýšem

zavěšeným kolem krku, drobní plaziputova

li z ruky do ruky, vyhublí a stresovaní, hrů

za pohledět. Byl jsem zcela konsternován

zjištěním, že něco takového je v dnešní době

a uprostřed Evropy vůbec možné. A to jsem

v tu chvíli ještě nevěděl, že jde o podnik,kte

rý připravuje vzdělávací programy pro školy.

Jak asi vypadají, když na dotaz, jaký druh

želvy je v papírové krabici v koutě, se mi

dostalo odpovědi: „Želvička suchozemská.“

Což je podobné, jako by někdo na otázku

po druhu ryby odpověděl, že jde o rybku

sladkovodní.

Panečku, takové zážitky jsem od poutine

čekal! Ale milerád bych si je odpustil.

Deníky střední Čechy a Praha, 20. 8. 2012

31


Válečný ředitel

Mám před sebou hromádku starých foto

grafií. Všechny byly pořízeny v Zoo Pra

ha a zachycují jejího „válečného“ ředitele

pplk. MVDr. Jana Vlasáka (1893–1957). Je

na nich sám i s nejrůznějšími návštěvami či

s kolegy a pochopitelně s Ilun – lednímmed

vídětem, které se mu ve spolupráci s man

želkou podařilo jako prvnímu na světěumě

le odchovat.

Každý z těch snímků má značnou výpo

vědní hodnotu; přesto jsem si dva z nich dal

stranou. Na prvním je doktor Vlasák jedoucí

zoologickou zahradou na bicyklu. Pocitově

mi právě tenhle záběr překlenul uplynulé

desítky let; snad proto, že úplně stejně jsem

zvyklý potkávat v zoo řadu současných ko

legů. Druhý snímek pochází z května 1945

a zachycuje doktora Vlasáka stojícího v po

zoru u československé vlajky vztyčené nad

zoologickou zahradou. K němu není co

dodat.

Před několika měsíci jsem listoval veVla

sákově knížce o Ilun, která paradoxně vyšla

ve Velké Británii a ve Spojených státech, ni

koli však u nás. Tehdy jsem napsal článek,

v jehož závěru jsem požádal potomky čipří

buzné doktora Vlasáka, aby se mi přihlásili.

To se po nějaké době skutečně stalo, a tak

máme k dispozici nejen historické fotogra

fie, ale i různé verze českého rukopisu knihy

32


o Ilun. Krom toho se nám podařilo získat

osobní spis doktora Vlasáka i další doku

menty z vojenských archivů a také svědec

tví pamětnice o jeho působení v Zoo Praha.

Vyvstává tak před námi obraz pozoruhodné

osobnosti, jíž vděčíme za mnohem víc než

za jeden – jakkoli výjimečný – chovatelský

úspěch.

Jan Vlasák vystudoval vojenskou vete

rinární akademii ve Vídni a hned po jejím

dokončení narukoval do Haliče. V pekle vý

chodní fronty prožil téměř celou prvnísvěto

vou válku. Poté se přihlásil ke službě v čes

koslovenské armádě, kde postupně dosáhl

hodnosti podplukovníka. Hodnocení založe

ná v jeho osobním spisu jej vykreslují jako

pilného, svědomitého a schopného muže

s velmi dobrým společenským vystupová

ním, který pěstoval gymnastiku, tenis, „plo

vání“, lukostřelbu, střelbu, bruslení a moto

rový sport.

Po rozpuštění československé armády

byl v říjnu 1939 přidělen do Zoo Praha, kde

se stal vedoucím jejího úřadu (v dnešní ter

minologii ředitelem). V obtížných podmín

kách okupace nejenže dokázal zajistit chod

zoologické zahrady, ale zasloužil se také o její

rozvoj. Dlouholetý pracovník zoo ing. Anto

nín Turek později vzpomínal: „Jeho záslu

hou bylo vybudováno vzorné hospodářství

podniku se skladišti krmiv, kuchyní zvěře,

opravářskými dílnami a vlastní produkcíze

mědělskou, rostlinného i živočišného půvo

du. V témže objektu byla také zřízena dobře

vybavená veterinární jednotka s pitevnou,

laboratoří a ošetřovnou pro malá zvířata,

33


vybavená i rentgenem. Svou vojenskoupřes

nost se snažil vnést do podniku vybudová

ním vědecké knihovny, přesné evidence zví

řat i dalšími organizačními změnami. V této

době vedl zoologickou zahradu za podmínek

těžkých, vyžadujících osobní rozhodnost

a statečnost.“ (K tomu poznámka, žetakzva

ný statek slouží svému účelu dodnes.)

Fungování zoo ve válečných letechzajíma

vě dokreslují vzpomínky paní Johany Hůr

kové, která mimo jiné uvádí: „Pro úředníky,

kteří dojížděli do Troje, kam koncem války

už nejezdil autobus, posílal Jan Vlasákkaž

dé ráno k Trojskému mostu tzv. mulibus. Byl

to otevřený valník s lavicemi tažený párem

mul, které kočíroval ošetřovatel pan Kasal.

Mulibus odjížděl od Trojského mostu přes

ně v 7.20, a kdo se opozdil, měl smůlu. Cesta

pěšky trvala nejméně 25 minut a na včasný

příchod do práce Jan Vlasák dbal.“

Doktor Vlasák byl v nesmírně obtížné roli

nejen kvůli válečnému nedostatku, ale ze

jména proto, že musel jednat s okupanty

a s protektorátními úřady. Přitom krylodbo

jovou činnost pracovníků zoologické zahra

dy a podporoval jejich rodiny. Za květnového

povstání pak organizoval vyzbrojení dobro

volníků v Troji.

Po skončení války ještě po nějakou dobu

vedl zoologickou zahradu, ale v roce 1946

se vrátil do armády. V hodnosti plukovníka,

do níž byl zpětně povýšen hned v roce 1945,

sloužil do roku 1954 na ministerstvu obra

ny. Jeho osobní spis uzavírají žádosti, aby

mu i ve výslužbě bylo povoleno nositarmád

ní stejnokroj.

34


Probírám se fotografiemi, na nichž je náš

„válečný ředitel“, a říkám si, že by si zasloužil

být připomínán lépe než krátkými zmínka

mi v přehledech historie Zoo Praha.

Deníky střední Čechy a Praha, 24. 9. 2012

Ve čtvrtek 20. prosince 2012 jsme v zoo po

křtili knihu Sněhulka. Po desetiletích takpří

běh odchovu Ilun neboli Sněhulky vyšel čes

ky, v té podobě, jak jej spolu se svým zetěm

dr. Segetem krásnou češtinou sepsal „váleč

ný ředitel“ doktor Vlasák. V závěru této knihy

jsme poprvé publikovali také jeho podrobný

životopis.

Dr. Jana Vlasáka a jeho Sněhulku však

chceme připomenout i jiným způsobem, a to

plastikou, která bude umístěna poblíž Gočá

rových domů. Tvoří ji významný sochař Kurt

Gebauer.

35


Dantès

Ferdinand se držel zpátky. Vyrážel sice

na noční výlety, ale vždycky se spořádaně

vrátil domů. A k stáru jich zanechal úplně.

Stal se z něj spořádaný dikobrazí Metuzalém.

Jeho nástupce Dante se přistěhoval zNě

mecka, avšak německý smysl pro pořádek

a disciplínu zcela postrádá. Před časem

opustil svou ubikaci i partnerku a začal žít

nespoutaným životem. Ochranka ho v noci

spatřila poblíž expozice lachtanů. Jindy

se v noční tmě pohyboval poblíž svéhovýbě

hu. Pak se objevil v ptačím zázemí...

Kolegové mu však byli na stopě. Na mo

bil chovatelky Anety Kratochvílové posílali

pracovníci zoo i ostraha zprávy o Danteho

pozici. Posléze jí začala volat rovněž policie,

a to jak městská, tak státní. Dante se totižvy

dal po Troji a pak směrem k Bohnicím. Úsilí

o jeho odchyt vzrostlo.

Byla to myslím právě Aneta, kterou na

padlo, kde by se Dante mohl přes denukrý

vat. V zapomenutém tunelu propojujícím

zoo s parkem Trojského zámku. Opravdu!

Dante byl zrovna tam – a spojenými silami

osmi pracovníků zoo se ho podařilo lapit.

Být to na mně, přejmenoval bych ho

z Danteho na Dantèse. Edmonda Dantèse.

Je ale pravda, že mně – na rozdíl od mnoha

36


kolegů – během svého útěku žádné peklo

nedělal.

Deníky střední Čechy a Praha, 1. 10. 2012

Během povodně v červnu 2013 byl Dantepře

vezen do Zoo Jihlava. Tam ho umístili dozce

la bezpečného výběhu. Netrvalo však týden

a Dante unikl. Podařilo se ho lapit poté, co

jeho přítomnost zaznamenal a nahlásil ma

jitel firmy sousedící se zoologickou zahradou.

V průběhu následujících deseti dnů se Dante

vydával jen na noční výpravy a k ránu sevra

cel do výběhu. Byl prý viděn i v uličkách

pod jihlavským náměstím. Poté byl výběh

upraven a Dante už v něm zůstal až do svého

návratu do Prahy.

37


Slonice pro Prahu

Dokázali jsme to!

V noci ze soboty 6. na neděli 7. října 2012

přistál v Praze nákladní hercules letectva Srí

Lanky. Pro naši zoo přivezl dvě mladésloni

ce z Pinnawaly – Tamaru a Janitu.

Že by se něco takového mohlo podařit, to

si před dvěma lety nedokázal téměř nikdo

představit. Získat z Asie slony je nesmírně

obtížný úkol i pro velké státy se silnýmpoli

tickým vlivem. Pro malou zemi, jakou jeČes

ká republika, je to úkol téměř nemožný.

Přesto máme Tamaru s Janitou v Praze!

A navíc nám je za nesmírně výhodnýchpod

mínek přivezly Srí Lanka Air Force.

Nic podobného by nebylo myslitelné

bez dlouhodobě zcela výjimečných vztahů

mezi oběma zeměmi a bez mimořádného,

více než dvouletého nasazení mnoha lidí.

Přeprava obou slonic z Pinnawaly do Prahy,

kterou již mohla sledovat média, byla jejím

velmi působivým vyvrcholením; význam

ných okamžiků však byla dlouhá řada.

Začátek roku 2010:

Byla připravována stavba nového slonince

v ceně stamilionů korun, naše zoo aledispo

novala pouze třemi slony. Kdyby více nežpa

desátiletá sloní babička Gulab z jakýchkoli

důvodů uhynula, nemohla by Shanti zůstat

osamocená a musela by z Prahy odejít. Držet

38


samotného samce by nemělo smysl, a tak by

nezbylo než chov slonů za nesmírných ob

tíží zakládat znovu. Velmi nezáviděníhodná

situace...

Léto 2010:

Snažili jsme se o získání slonů z Asie,všech

ny cesty se však ukazovaly jako uzavřené,

velmi pochybné anebo zcela nereálné. Tehdy

jsem na Srí Lanku napsal dopis, ve kterém

jsem připomněl její dar dvou slonů pražské

zoo starý čtyřicet let a požádal tamní vládu,

zda by nezvážila jeho zopakování. Postupně

pak začala ve vztahu ke Srí Lance vyvíjetvel

ké úsilí o získání slonů pro Zoo Praha česká

diplomacie.

Podzim 2010:

Byla zahájena stavba nového slonince.

Léto 2011:

V pár dnech dovolené jsem zrovna ležel

u rybníka, když mi zavolal náměstekminis

tra zahraničí Tomáš Dub. „Kolik těch slonů

chcete?“ zeptal se. Dlouhodobé snažení za

čalo přinášet výsledky. Zato se otevíral pro

blém, jak slony případně přepravit do České

republiky.

Podzim 2011:

Zoo Praha navštívil se svým doprovodemvel

mi vlivný člen srílanské vlády, ministrpetro

chemického průmyslu Susil Prémadžajanta,

a prohlédl si rozestavěný sloninec. Hovořili

jsme o daru až čtyř slonů pro naši zoo.

39


Začátek roku 2012:

Jednání, která vedl na Srí Lance zejména

náš velvyslanec Miloslav Stašek, dospěla

do stavu, kdy začalo být reálně připravová

no jejich předání naší straně. V jejich závěru

jsme v Kolombu navštívili ministra proeko

nomický rozvoj Basila Rádžapakšu, který

poskytnutí slonic potvrdil. Naopak my jsme

srílanské straně přislíbili poskytnoutněkte

rá obtížně dostupná zvířata pro Zoo Dehivala

v Kolombu a pro nově budované safari.

Tým Zoo Praha v té době také poprvéna

vštívil Pinnawalu. Vybíral slonice a na čer

ven začal připravovat jejich přepravu.

Jaro 2012:

Došlo k diplomatické rozmíšce mezi oběma

zeměmi a zdálo se, že z dosavadních dohod

zcela sejde.

Zanedlouho jsme v Praze naše tři slony

přestěhovali do dokončovaného nového pa

vilonu. Vzápětí jsme ze zoo v Rotterdamu

přivezli do Prahy březí slonici Donnu s její

dcerou Tonyou; při jejich získávání sehrál

klíčovou roli kurátor našeho chovu savců

Pavel Brandl. Už jsme se nemuseli bát, že by

nový sloninec zůstal prázdný.

Spolu s velvyslancem Miloslavem Staš

kem, který celé týdny zachraňoval situaci,

jsme v Kolombu posléze navštívili ministra

obrany Srí Lanky Gótábhaju Rádžapakšu.

Ten potvrdil platnost dřívějších dohod. Stá

le však nebylo jasné, zda půjde o dvě, nebo

čtyři slonice. Vzhledem k tomu, že přeprava

dvou slonic běžným komerčním letem by

pro nás byla ekonomicky neúnosná, otevřeli

40


jsme otázku, zda by nebylo možné využít

stroj Srí Lanka Air Force.

Léto 2012:

Po dalších odkladech se zintenzivnily pří

pravy na přepravu dvou slonic ze Srí Lanky

do České republiky a dvou varanů komod

s kých, dvou hrochů a dvou koní Převalské

ho z České republiky na Srí Lanku. Jejich

největší tíži nesl na naší straně zoologický

náměstek Jaroslav Šimek, který zpracová

val a projednával snad desítky dokumentů

a povolení, od CITES po fumigaci. Nesčet

někrát se přitom zdálo, že vše skončínezda

rem kvůli zdánlivé banalitě.

Jedna půlka zastupitelského sboru v Ko

lombu teď kroutí hlavou, jak se Čechům

mohlo něco takového povést, a druhá půlka

obvolává srílanské představitele s žádostmi

o slony. Podařilo se dosáhnout skutečněne

uvěřitelného úspěchu!

Věřím, že Tamara a Janita budou v Zoo

Praha šťastné, že se jim časem narodíslůňa

ta a že budou přinášet radost i poučení ce

lým generacím návštěvníků. Pro všechny,

kdo se na jejich příjezdu podíleli, by to byla

ta největší odměna.

Deníky střední Čechy a Praha, 7. 10. 2012

41


Tajemná štola

pod Zakázankou

Neptejte se mě, jak jsem na to přišel,

ale dlouho jsem si myslel, že za přivařenou

mříží u voliéry ibisů skalních máme něko

lik desítek let starý pozůstatek po budová

ní kanalizačního kolektoru. Ne že by otvor

ve skalním masivu už dříve neprovokoval

mou zvědavost, avšak teprve když se paní

doktorka Johana Hůrková ve svých vzpo

mínkách zmínila, že za války byl v zoo„nád

herný protiletecký kryt, a to ve skále poblíž

lvince“, zbystřil jsem. A od té chvíle se kpod

zemí a do podzemí pražské zoo znovu azno

vu vracím.

O několik řádků níž paní Hůrková uvedla

rovněž toto: „Byla to stará vinařská chodba,

která údajně vedla až pod vinici sv. Kláry.

Pro kryt bylo využito prvních asi padesát

metrů od vchodu.“

Panečku! Dlouholetým zaměstnancům

Zoo Praha jsem hned rozeslal dotaz, co vědí

o té tajemné chodbě u voliéry ibisů, která

se nachází na místě někdejšího lvince.

„Dlouho se používala jako lednice prostá

nek s občerstvením, který stál na ploše

před skálou,“ napsala mi Romana Anděro

vá. „Nevím, jak byla chodba dlouhá původ

ně, ale už na začátku sedmdesátých let byla

42




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist