načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zimoděj - Terry Pratchett

Zimoděj

Elektronická kniha: Zimoděj
Autor:

Další kniha z kultovní fantasy série Úžasná Zeměplocha. V devíti Tonička Bolavá porazila krutou Královnu víl. V jedenácti bojovala se starodávným zlem kradoucím těla. Ve třinácti ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 400
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7460-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Další kniha z kultovní fantasy série Úžasná Zeměplocha. V devíti Tonička Bolavá porazila krutou Královnu víl. V jedenácti bojovala se starodávným zlem kradoucím těla. Ve třinácti Tonička musí čelit nové výzvě: chlapci. A chlapci mohou být trochu problém, když je vám třináct... Ale Zimoděj není doopravdy chlapec. Je to samotná zima – sníh, vichřice, rampouchy – to všechno dohromady. Když se zamiluje do Toničky, může jí udělat růže z ledu, ale jeho přirozeností jsou vánice a laviny. A chce, aby Tonička zůstala v jeho lesknoucím se zmrzlém světě. Navždy. Tonička bude potřebovat všechnu svou prohnanost, aby přežila do jara. Bude také potřebovat pomoc všech svých přátel, od mladých čarodějek až po legendární Bábi Zlopočasnou. A ještě - Svobodnej národ! Ty nejodvážnější, nejhouževnatější a nejsmradlavější piktmužíky, jací kdy byli vyhnáni ze Země víl – ať už se jí to líbí nebo ne. Vypadá to na velmi chladné období, protože jestli Tonička nepřežije do jara – jaro už nepřijde.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TERRYPRATCHETT

ZIMODĚJ

TALPRESS


Copyright © 2006 by Terry and Lyn Pratchett

Translation © 2007 by Jan Kantůrek

Illustrations © 2006 by Paul Kidby

ThiseditionispublishedbyarrangementwithTransworld

Publishers, a division of The Random House Group Ltd.

All rights reserved.

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není

dovolenopoužítnebojakýmkolivzpůsobemreprodukovat

bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978­80­7197­460­4


Úvod

SLOVNÍK FÍGLOVŠTINY

UPRAVENO

I PRO ÚTLOCITNĚJŠÍ POVAHY

Dílo je rozpracované slečnou Bystromilou KlíšTovou

Habouni: lidské bytosti

Velkej chlap: náčelník klanu Fíglů

Blabol: nesmysly, řečičky

Umírat: býtzoufalý,např.:,,Umírám touhou po šálku

čaje!“ Bábrdle: stará žena Bard: zpěvák klanu, hraje na myšdudy Být jak veverka: být nervózní, ustaraný Poule: oči (vypúlije, mžurkadla, nasísáky) Bzdina: slabá osoba Aha: záchod U psí nohy!:všeobecnécitoslovce,kterémůžezname-

nat cokoliv od „Ó bohové!“ažpo„Tak te( mi ale

vážně došla trpělivost a bude malér!“

5


Šňupnout si svého pepře: přijmout osud, který mi byl

předurčen Cítit něco ve své vodě: něco jako cítím to v kostech,

obzvláště psychicky nadaní jedinci prý dokážou

vycítitnepříjemnostipodle pohybu tekutinvtěle

(stará námořnická pověra)* Kulich: velmi důležitý závazek, podpořený navíctradicí a magií, není to pták Kelda: matka většiny příslušníků klanu Fíglů. Fíglí

dětijsouvelmimaléakeldajichmáběhemživota

tisíce.Keldajeonenkrkotáčejícíhlavou–Velkým

chlapem. Šerobylo: za šerobyla, v šerobylu,předhodnědlouhou

dobou Zpodělané: podivné, strašidelné, občas může zjakéhosi důvodu znamenat i „ovál, oválné“ Bosorbaba: čarodějka všeobecně, bez ohledu na věk Óbrbosorbaba: velmi důležitá čarodějka Kouzlování: cokoliv, co čarodějka dělá Skrejvky: tajemství,většinoukeldina,aleivšeobecně Slop: nápoj, pohříchu převážně alkoholický Spog: sotůrek – kožený váček, který se nosí vpředu

uprostřed opasku. Fíglové v něm nosí především

svépoklady (čisnad přesnějipokrady),nedojede-

né jídlo, zajímavý hmyz, užitečné kousky dřeva,

šTastnýprášekapodobně.Přehrabovatsedůklad-

něji v sotůrku není zrovna nejlepší nápad. Matlák: bezcenná osoba

* Pozn. překl.: Zůstává tady ovšem jedna záhada, a sice

ta, podle jakétekutiny v těle to odhadoval Yan Habáně.

6


Zhulený jako čibuk: jsemsijistá,žetoznamená„una-

vený“ Odpuza: všeobecně nepříjemná osoba Zpaprčenec: opravdu nepříjemná osoba Béhovado:ovce(podobněbúhovado–kráva,neboího-

vado–kůň),zvířeporostlévlnou,kteréžeretrávu

a dělá „bé“. Není těžké je zaměnit za jiné druhy. Bryndák: viz Matlák Zvláštní mazání na ovce: ke své lítosti musím říci, že

sejednápravděpodobněowhiskypálenounačerno

podomácku. Nikdo neví, co by udělala s ovcemi,

ale říká se, že kapka mazání udělá dobřepastýřům za chladných zimních nocí a Fíglůmjakékoliv množství kdykoliv. Doma ji ale vyrobitnezkoušejte. Jemináku, jejdamáku: všeobecné zvolání Fíglů v tísni Bědoš: výkřik nejvyššího smutku a zoufalství Pechden: nešTastný den Uchál: škvor Spářka: najdeme ji jen v opravdu velkých fíglíchpahorcích, v horách, kde je dost vody na to, aby

umožnilapravidelnékoupání.Jetoněcojakosau-

na.FíglovénaKříděmajísklonyspoléhatnasku-

tečnost, že na sebe člověk může nachytat jenjistouvrstvušpínyaprachu,alejakmiletopřekročí

určitou mez, začne z něj špína opadávat sama od

sebe.

7



KAPITOLA 1

Velký sníh

Kdyžbouřepřišla,dopadlanahoryjakokladivo.Žád-

né nebe by nedokázalo udržet takové množstvísněhu, a protože by to žádné nebe nedokázalo, spadl.

Spadl jako neprostupná bílá stěna.

Tam, kde byl ještě před několika hodinamiprastarý malý vršek pokrytý chomáčem zakrslýchostnatých stromů a keřů,se te` tyčil sněhovýpahorek. Vlonitouhledobouužtukvetloněkolikuspěchaných petrklíčů, ale letos tady byl jen sníh.

Část sněhu se najednou pohnula. Ze sněhovérovinysenadzvedlkussněhuovelikostijablkaakolem něj se na všech stranách kouřilo. Ruka, ne větší než králičí tlapka, se snažila kouř rozehnat.

Pak se objevila velmi malá, ale také velmirozzuřená modrá tvář. Ta samozřejmě patřila k hlavě, na nížpořádještěbalancovalzmíněnýkussněhu,ahla- va se te` rozhlížela po najednou bílé pustině.

„Ale do psí nohy!“ zahuhlala. „No očili jste to?

9


Tak totok má na svědomí Zimoděj.Řeknu vám,toje

fakt ksindl, kterej nepovažuje ‚nae‘ za odpově`!“

Kolem se začaly zvedat další kousky sněhu. Pod nimi se objevily další hlavy.

„Ach jémináku! Bědoš, bědoš, bědoš!“ zakvílela jedna z nich. „Tak už tu velikou malou bosorbabu zasejc našel!“

Prvníhlavaseobrátilaktéhlehlavěanadhodila: „PoTapanej Vildo, to seš ty?“

„Jo, Robe?“

„Neřekjsemtiužkolikrát,abysužjednounechal toho věčnýho bědošování?“

„Jo,řek jsimito,Velkej chlape,“ odpovědělahlava oslovená jako PoTapaný Vilda.

„Tak proč už to zasejc řikáš?“

„Promiň, Robe, to mi enom tak jaksi uklouzlo.“

„Je to tak deprimující!“

„Promiň, Robe.“

Rob Kterýten si povzdechl. „Ale strachuju se, že mášte`komrecht,Vildo.Kdovartujedůlenafarmě?“

„Malej nebezpečnej Flok, Roby!“

Rob zvedl pohled k mrakům, které byly takpřelněny sněhem, že skoro táhly břicha po zemi.

„Tož ajto,“ přikývl a znovu si povzdechl. „Přišel čas pro heroja.“

Pak se ztratil ze zorného pole a jeho kus sněhu hladce zapadl na původní místo. Rob pak sklouzl do středu fíglího pahorku.

Uvnitř byl nečekaně velký prostor, takžeuprostředbysemohlstředněvelkýčlověkcelkempohodlně narovnat. Ale hned nato by se ohnul v půli, protože byhopostihlzáchvatkašlezkouře,kterýstoupalke

10


stropuzotevřenéhoohněa unikal otvoremprávěve

středu klenby.

Všude po obvodu dutiny byly galeriím podobné římsy a každá z nich byla přeplněna Fígly. Obvykle tady býval děsivý hluk, ale te` tu bylo téměřzkrušující ticho.

RobKterýtenpřešelkohni,kdečekalajehožena, keldaŽanina.Vstalaapostavilaserovněapyšně,jak to má u keldy být, ale když došel až k ní, měl dojem, že plakala. Objal ji kolem ramen.

„No jo, takže asi pochopujete, co se činí,“ obrátil se k modrému a červenému publiku, které k němu upíralo pozornost. „Toto není obyčejná sněžnábuřina.Zimodějnašelmalouvelikoubosorbabu–notak, uklidněte se!“

Počkal,ažutichlyvýkřikyachřestěnímečů,apak pokračoval:

„Nemůžeme kvůliníbojovatseZimodějem!Toje její řemeslo, její hrnek čaje. Ten jí nikdo z náspofúkat nemůže! Tutou cestou musí jít sama! Alebosorbaba všech bosorbab nás posílá po jinačí cestě! Ta naša je temná a nebezpečná!“

Zazněl nadšený křik a hlahol. Když řekneme, že tahleperspektivaseFíglůmvelmizamlouvala,bude- me skutečně zdrženliví.

„Výborně!“ přikývl spokojeně Rob. „A já včilvyrazím do světa a dovedu žampióna!“

Po těch slovech se podzemím rozlehla salvasmíchu a YanHabáně,největšízFíglů,vykřikl:„Notak to bude akurát! Budeme mět tak tak chvilku mu naservírovat pár lekcijí v rytířování! DyT zatím není nic než jedna veliká nicka!“

11


„Ale bude dělat hrdinu, žampióna, velikej malej bosorbabě a hotovo,“ přerušil ho Rob ostře. „Avčílkaj do makačky! Všichni do křídovej díry, všeci!Vyhrabte mně `úru do Podsvětí!“

MusítobýtZimoděj,pomyslelasiToničkaBolavá, když stála v promrzlém domě před svým otcem.Cítila ho tam venku. Tohle počasí by nebylo normální anivpolovinězimyate`užbylojaro.Bylatovýzva. Nebo to možná byla jen hra. Se Zimodějem se to nedalo tak jednoduše říci.

Jenže ona to nemohla být hra, protože umírala jehňata. Je mi jen třináct a můj otec, a spousta lidí mnohemstarších,nežjsemjá,chce,abychstímněco udělala. A já to nedokážu. Zimoděj mě znovu našel. Je tady a já jsem příliš slabá.

Bylo by to jednodušší, kdyby mě nutili, nebokřičeli, ale ne, oni prosí. Otcova tvář zešedivělastrachem a prosí. Můj otec mě prosí.

Ale ne, te` dokonce smeká klobouk. On smeká klobouk, když se mnou chce promluvit!

Oni si myslí, že kouzla přicházejí jen tak, když lusknuprsty!Alekdyžtote`proněnemůžuudělat, kčemujsempakdobrá?Nemůžujimukázat,žemám strach. Čarodějkám není dovoleno mít strach.

A přitom je to moje vina. Já to začala. Já to taky musím ukončit.

Pan Bolavý si odkašlal.

„...víš,hm,nemohlabystotřeba...nějakodčaro- vat,hm...nebocojávím...takněco?Kvůlinám...?“

Všechno v místnosti bylo šedivé, protože světlo, kterépronikalo dovnitř,bylofiltrovánosněhem.Ni-

12


kdo neplýtval časem na to, aby tu hroznou věc od

domů odklízel a odhazoval ze střech. Každé osoby,

kterábyudrželalopatu,bylozapotřebíjinde,apřece

jich stále nebylo dost. A přitom skoro všichnipracovali celé noci, hlídali jednoroční ovce a pokoušeli se

udržovat nová telata v bezpečí... v temnotě, vesněhu...

V jejím sněhu.Toposelstvíbylourčenojí.Bylato výzva. Přivolání.

„Dobře,“přikývla.„Uvidím,cosestímdádělat.“

„To jsi hodná,“ řekl otec a usmál se úlevou.

Ne,nejsemhodná,pomyslelasiTonička.Játona nás přivolala.

„Bude třeba rozdělat nahoře u stájí velký oheň,“ řeklanahlas.„Alemyslímopravduvelkýoheň,rozu- míte? Udělejte ho ze všeho, co hoří, a pak ho musíte udržovat. Oheň bude chtít uhasnout, ale vy homusíteudržovat.Přikládejtenaněj,aTseděje,coseděje. Oheň nesmí uhasnout!“

Dala si pozor, aby její „nesmí!“ bylo hlasité avystrašiloje.Nechtěla,abyjimmyšlenkyodbíhalystra- nou.PřehodilapřessebetěžkýplášTzhnědébavlny, který jí ušila Slečna Velezradná, a vzala si z věšáku na vnitřní straně venkovních dveří svůj špičatýklobouk. Lidé, kteří se shromáždili v kuchyni, tišezabručeli a někteří o krok ustoupili. Chceme te`čarodějku, potřebujeme te` čarodějku, ale – raději te` pro jistotu o krok couvneme.

Tobylaonamagiešpičatéhoklobouku.Tobyloto, čemu Slečna Velezradná říkala „bimbo“.

Tonička Bolavá vyšla do úzké uličky, která byla proházena na sněhem zasypaném dvoře, návějemi

13


dvakrát vyššími než výška dospělého člověka.Vysokonavátýsníhalespoňvšechnochránilpřednejhor-

ším větrem, který řezal jako nůž.

Cestabylaproházenaažkestáji,alebylatostraš- livá práce. Když leží přes čtyři metry sněhu, jak ho můžete odházet? Kam ho odházíte?

Čekala ukůlnyna vozy,zatímcomužispravovali sněhové břehy a čistili cestičku. Byli k smrtiunavení, protože už kopali a házeli celé hodiny.

Důležité te` bylo –

Jenžeonote`bylodůležitýchtolikvěcí.Bylodů- ležité vypadat jako někdo, kdo je klidný a plnýsebedůvěry, bylo důležité udržovat si čistou mysl, bylo důležité nedat najevo svůj strach, který je tak silný, že máte obavy, abyste se z toho nepočurali...

Natáhla ruku, zachytila jednu sněhovou vločku a zblízka si ji prohlédla. Nebyla to nějaká obyčejná vločka,óne.Tahle byla ošklivá. Vysmívala se jí.Te` hodokázalanenávidět.Nikdypředtímkněmunená- vist necítila. Ale on zabíjel jehňata.

Otřásla se a přitáhla si plášT.

„Rozhodlajsemseudělat–“zachraptělavyschlými ústy a dech jí unikal ze rtů v podobě šedivých obláčků.Odkašlalasiazačalaznovu.„Rozhodlajsem seudělattohle.Jestližejetadynějakácena,rozhodla jsem se zaplatit. Jestliže tou cenou je má smrt, pak jsemserozhodla,žezemřu.ATužpakpůjdukamko- liv,rozhodlajsemsejít.Takjsemserozhodla.Tojsem se rozhodla udělat.“

Nebylo to pronesené zaklínadlo, ta slova jízněla jen v hlavě, ale pokud nefungují zaklínadla, která máte ve své mysli, nepřinutíte je fungovat nikdy.

14


Toničkaseještělépezabaliladopláště,abysechránila před větrem, který po ní sekal ze všech stran, anepřítomněpozorovala,jakmužinosíslámuadře- vo.Oheňserozhořívalpomalu,jakokdybymělstrach ukázat nějaké nadšení.

Tohle už přece dělala předtím, je to tak? Alespoň tucetkrát.Tentriknebyltaktěžký,kdyžjstehoměli zažitý,aledělávalaho,kdyžměladostčasusivšech- no promyslet, uspořádat si myšlenky a – topředevším–nedělalahonikdysničímvětším,nežbyloheň vkuchyni,kdyžsi potřebovalaohřátnohy.Teoretic- ky by to mělo být stejně jednoduché i s velkýmohněm a plání plnou sněhu, není to tak?

„Co to bylo, to o tom rozhodnutí?“ řekl otec.Zaomněla, jak skvělý má sluch.

„To je... věc čarodějek,“ odpověděla a pokoušela semunedívatdotváře.„Takžekdyžto...nepůjde,je tojenmojevinaanikohojiného.“Atohlejemávina, dodala sama pro sebe. Je tonefér,ale nikdo neříkal, že to fér bude.

Otcovarukajiuchopilazabraduaopatrnějíotočilahlavu.Jakměkkémáruce,pomyslelasiTonička. Jsoutorucevelkéhomuže,apřitomjemnéjakoruce dítěte, to kvůli tuku z ovčího rouna.

„Neměli jsme to po tobě chtít, vi`...“ řekl.

Ale ano, je v pořádku, že jste mě o to požádali, pomyslelasiTonička.Kvůlitomupříšernémusněhu umírají jehňata. A já jsem měla říci ne, měla jsem říci, já ještě nejsem tak dobrá. Jenže pod tímpříšerným sněhem umírají jehňata!

Její Druhé myšlenky jí říkaly: Ale vždyT tadybudou další jehňata!

15


Jenže to nebudou tahle jehňata,že ne? Ataumírají proto, že jsem poslechla své nohy a tančila jsem se Zimodějem.

„Já to dokážu,“ řekla.

Otec jí pozvedl hlavu a zadíval se jí do očí.

„Jsešsijistá,džigit?“řekl.Tobylapřezdívka,kte- roudalaToničcejejíbabička–babičkaBolavá,která nikdy,anivtomnejhoršímsněhu,neztratilajedinou ovci.Otectupřezdívkunikdypředtímnepoužil.Proč ho napadla právě te`?

„Ano,“ odsunula jeho ruku, a podívala se jinam, jinak by se vzápětí dala do pláče.

„Já...mamincejsemtozatímneřekl,“pokračoval otec velmi pomalu, jako kdyby ta slova vyžadovala nesmírnou opatrnost,„ale nemůžu najíttvéhobratra. Myslím, že se snaží pomoci. Trvalín Švindl mi říkal,žehovidělněkamjítstoujehomaloulopatkou. Hm...věřím,žejevpořádku,ale...kdybyshoněkde potkala... dohlídni na něj, ano? Má na sobě svůj červený kabát.“

Když se mu dívala do téhle tváře, která neměla žádnývýraz,lámalojítosrdce.MalýČesTa,kterému už bylo skoro sedm let, vždycky běhal za dospělými, v poslední době za mužskými, vždyckychtělbýtjedním z nich,vždyckyse snažil pomáhat... jak snadno se taková malá postavička přehlédne... Sníh pořád ještě padal jako hustá bílá stěna. Děsivě pokřivené vločky se bělaly otci na ramenou. Právětyhlemaličkosti si pamatujete, když se vám pod nohamaproadne svět a vy se řítíte –

To nebylo jen nefér, to bylo... kruté.

Pamatuj na ten klobouk, který máš na hlavě!

16


Pamatujnatupráci,kteroumášpředsebou!Rovno-

váha!

Rovnováhajetodůležité!Udržujrovnováhuuprostřed, udržuj rovnováhu...

Tonička natáhla zkřehlé ruce k ohni.

„Pamatujte si, nesmíte oheň nechat vyhasnout,“ obrátila se k otci.

„Poslal jsem je, aby sebrali všechno dřevo, které najdou,“odpověděl.„Řekljsemjim,abytakydonesli všechnouhlízkovárny.Znedostatkupalivarozhod- ně nevyhasne, to ti slibuju!“

Plameny poskakovaly a nakláněly se kToniččiným rukám.

Ten trik byl v tom, ten trik, ten trik... byl v tom, nastřádatněkdeblízkospoustutepla,připojitsekně- mu a pak... se vyvážit. Udržovat rovnováhu azapomenout na všechno ostatní.

„Já půjdu s –“ začal otec.

„Ne!Hlídejoheň,“vykřiklaToničkaažpřílišhla- sitě, protože byla zoufalá strachem. „Budete dělat, co řeknu!“

Dneskanejsemtvojedcera!křičelyjejímyšlenky. Jsem tvoje čarodějka! To já chráním tebe!

Otočila se dřív, než si stačil všimnout její tváře, a rozeběhla se sněhovou uličkou, která bylaprohrabánakdolnístáji.Sníhtadybyludupándohrbolaté, kluzké cesty. Byla pokryta čerstvým sněhem a o to vícklouzala.Vyčerpanímužislopatamiseradějipři- tiskli do sněžných stěn po stranách uličky, aby jí nepřekáželi v cestě.

Došlaažkširšímuprostoru,kdeostatní ovčácizáasili se sněhovoustěnou.Kolemležely kusysněhu.

17


„Přestaňte!VraTtese!“křičeljejíhlas,zatímcojejí nitro plakalo.

Poslechli ji rychle.Ústa,kterávydávalatypříkazy, za sebou měla špičatý klobouk. S tím se člověk nehádá.

Pamatuj na horko, na to horko, pamatuj na to vedro, rovnováhu, udržovat rovnováhu...

Bylo to čarování, které mělo zranit až do kosti. Žádné hračky, žádné kouzelné hůlky, žádné bimbo, žádná hlavologie, žádné triky. Důležité bylo jedině to, jak jste dobří.

Někdyalemusíčlověkošálitsámsebe.Nebylaani Letní dáma a nebyla ani Bábi Zlopočasná.Potřebovalasizajistitveškeroupomoc,kteroumohlazískat.

Vytáhla z kapsy malého stříbrného koníka. Byl umaštěnýamístyzačernalý.Užněkolikdníhochtě- la vyčistit, ale nebyl na to čas, nebyl čas...!

Jako rytíř, který si spouští hledí, si medailonpověsila na krk.

Měla víc cvičit. Měla víc poslouchat lidi. Měla víc poslouchat sama sebe.

Zhluboka se nadechla a upažila ruce s dlaněmi obrácenými nahoru. Na pravé ruce jí bíle zasvítila jizva.

„Hrompomépravici,“řekla.„Bleskpomélevici. Oheň za mnou, mráz přede mnou.“

Pak vykročila kupředu a zastavila se jen několik centimetrů před sněhovou stěnou. Cítila její chlad, vnímala, jak z ní vysává teplo. Dobrá, staň se, co se má stát. Několikrát se zhluboka nadechla. Takhle jsem se rozhodla...

„Mráz ohni,“ zašeptala.

18


Oheň na dvoře zbělel a rozeřval se jakorozdmýchaná kovářská výheň.

Sněžnástěnazaprskala,svýbuchemseproměni- la v páru a vyhodila k nebi kusy sněhu. Toničkapomalukráčelakupředu.Sníhpředjejímarukamami- zel jako mlha na slunci. Tál v jejím teple, měnil se vtunelvhlubokýchnávějích,prchalpředníazmítal se kolem v oblacích studené páry.

Ano!Zoufaleseusmála.Bylatopravda.Kdyždo- kážetenajítdokonalýstřed,kdyždokážetedokonale připravit svou mysl, dokážete vytvořit rovnováhu. Přesně ve středu houpačky je místo, které se nikdy nepohne...

Botyjízačvachtalyvteplévodě.Podsněhembyla svěžízelenátráva,protožetaděsivásněžnábouřese letos přihnala tak pozdě. Šla dál a mířila směrem, kde stály sněhem zasypané přístřešky pro jehňata.

Její otec zíral do ohně, jehož do běla rozpálený střed vysílal k nebi vysoké plameny, které požíraly palivo, jako když je žene vichřice. Před jeho očima se začalo měnit v šedý popel...

Toničce proudila kolem nohou voda.

Dobře! Ale na to nesmí myslet. Udržujrovnováhu! Víc tepla! Mráz ohni!

Uslyšela zabečení.

Ovce mohou žít pod sněhem, tedy alespoňnějakou chvíli. Ale babička Bolavá vždycky říkala, že když bohové tvořili ovce, museli si zapomenoutmozek v tom druhém kabátě. Když se vyděsí, a ovce ktomunikdynemajípřílišdaleko,ušlapousvávlast- ní jehňata.

Te`užseobjevilyovcesjehňaty.Zvířatabylacelá

19


zmatená,ztěljimstoupalapára,ajakkolemnichtál

sníh, vypadala jako nějaké sochy, které po sobězanechal sníh.

Tonička šla dál, pohled upírala přímo před sebeajenvzdáleněsiuvědomovalavzrušenévýkřikymužů někde za svými zády. Šli za ní, vytahovali ovce, chovali jehňata...

Otec křičel na ostatní muže. Několik jich rozbíjelo vůz a přihazovalo získané dřevo do plamenů. Další přinášeli z domu nábytek. Kola, stůl, balíky sena, židle – oheň si vzal všechno, pohltil to a s řevem se dožadoval dalšího. A nic víc nebylo.

Žádnýčervenýkabátek.Nikdenevidíčervenýka- bátek!Rovnováhu,rovnováhu.Toničkapomalukrá- čela dál a kolem ní proudila voda a ovce. Klenbatunelu se se šploucháním zřítila. Nevšímala si toho.Otvoremsedovnitřsypalynovésněhovévločkyaodařovaly se v obláčcích páry. Ani toho si nevšímala. A najednou tam vpředu zachytila záblesk červeně.

Mráz ohni!

Sníh prchal. Pak ho uviděla. Zvedla ho, přitiskla ho k sobě a předala mu něco ze svého tepla. Ucítila, jak se pohnul, a zašeptal: „Vážila aspoň dvacet kilo! Aspoň dvacet kilo!“

Rozkašlalseaotevřeloči.Seslzami,kteréjíproudi- lypotváříchjakoroztálýsníh,serozeběhlaknejbliž- šímu ovčákovi a vhodila mu chlapce do náručí.

„Odneshojehomatce!Aběž hned!“Mužpřitiskl chlapce k sobě a rozeběhl se, vyděšen její divokostí. Dnes byla jejich čarodějka!

Tonička se obrátila zpět. Bylo třeba zachránit další jehňata.

20


Otec hodil do strádajících plamenů svůj kabát. Oheň na okamžik vzplál, ale pak zmizel ve vrstvěšedého popela.Ostatníbylipřipraveni, chytili otce vokamžiku, kdy se chtěl vrhnout za svým kabátem, akřičícího a kopajícího ho odtáhli do bezpečí.

Balvany křemene, kterými byl vydlážděn dvůr, tekly a slévaly se jako máslo na pánvi. Hmota ještě chvilkubublala,alepakzačalachladnoutatuhnout.

Oheň vyhasl.

Tonička Bolavá zvedla hlavu a podívala seZimodějovi přímo do očí.

Nahoře, na střeše kůlny, kam se uklízely vozy, řekl slabý hlásek, který patřil Malémunebezpečnému Flokovi: „A do psí nohy!“

Tovšechnosezatímještěnestalo.Možná,žeseto ani nikdy nestane. Budoucnost je vždycky trochu nejistá. Každá maličkost, jako pád sněhové vločky, neboto,kdyžupustíte jinoulžíci,jimůževyslatúplně jinou cestou. Nebo taky ne.

Ale všechno to začalo minulého roku na podzim, toho dne s kočkou.

21


KAPITOLA 2

V

Te` jsme o sto mil dále a vidíme Toničku Bolavou,

která prolétá na koštěti horským lesem. Koště je

velmi staré a Tonička ho udržuje velmi nízko nad

zemí. Vzadu má podél štětin z každé stranypřipevněno ještě jedno malé košTátko, jako opěrná kolečka

u dětských kol, a ta zajišTují, že se koště s Toničkou

nepřevrátí. To koště vlastně patří velmi staréčarodějcejménemSlečnaVelezradná,kteréjestotřináct

let a létá ještě hůře než Tonička.

Toničkajeoněcoméněnežostoletmladší,vyšší, nežbylapředměsícem,azdalekaužsinenívšímtak jistá jako před rokem.

Zaučujesenačarodějku.Čarodějkychodíobvykle oblečeny v černém, ale jediný důvod, proč čarodějky nosí černou, o němž Tonička věděla, spočíval v tom, že nosily černou vždycky. To jí jako nijak zvláštní důvod nepřipadalo, a tak se raději většinouoblékala

22


domodrénebozelené.Nevysmívalasepohrdavěpře-

pychu, protože nikdy žádný neviděla.

Špičatému klobouku jste ale uniknout nemohli. Na špičatém klobouku nebylo vůbec nic kouzelného ažnato,žesdělovalokolnímlidem,žeosobapodním je čarodějkou. Lidé si špičatých klobouků všímali.

Ale i přesto bylo velmi těžké být čarodějkou ve vesnici, kde jste vyrostli. Bylo těžké být čarodějkou lidem,kteřívásznalijako„tuholčičkuPepyBolavý- ho“ a viděli vás pobíhat kolemjenom v košilce, když vám byly dva roky.

Pomáhalo odjet na nějakou dobu pryč. Většina lidí,kteréToničkaznala,vživotěnebyladálneždva- cet kilometrů od místa, kde se narodili, takže když člověkodcestovaldonějakýchtajemnýchcizíchmíst, stala se z něj najednou také tak trochutajemnáosoba. Vrátil se trošku jiný. Čarodějka potřebuje být jiná.

Jaksezačínaloukazovat,býtčarodějkoubylapře- devším těžká práce a takových těch legrácek jako „Pink! Cinky-linky-cinky-linky!“ tam bylo opravdu jen jako šafránu.Nic takovéhojakoškolanebonějakékurzypraktickyneexistovalo.Nadruhéstraněale nebylo moudré, když se děvče pokoušelo naučit se být čarodějkou samo, zvláště když mělo přirozené nadání. Pokud byste to totiž vzali za špatný konec, mohli jste se během jediného týdne dostat odnevědomosti k ošklivému pochechtávání...

Když jste se chtěli dostat k podstatě věci, bylo to vlastně celé jen o ošklivém pochechtávání. Nikdo však o tom nikdy nemluvil. Čarodějky o sobě říkaly věci jako „Čím starší, tím lepší“ nebo „Kdo se dosti

23


postí,tomuchřastíkosti“nebo„Obličejbezbradavic

jakolesmezmuchomůrek“,alenikdysenezmiňova-

lyoošklivémpochechtávání.Nezanormálníchokol-

ností. Je ale pravda, že v tom směru jedna druhou

dost hlídaly.

Stát se někým, kdo se ošklivě pochechtává, bylo velmi snadné. Většina čarodějek žila osaměle (občas s kočkou) a mohly uběhnout celé týdny, než potkaly jinou čarodějku. V dobách, kdy ještě lidé čarodějky nenáviděli, je často obviňovali z toho, že mluví se svými kočkami. Samozřejmě že hovořily se svými kočkami. Po třech týdnech bez kousku souvislého rozhovoru,kterýbynebylokravách,sibudeteklidně povídat i se zdí. A to byla předzvěst ošklivéhopochechtávání.

„Ošklivé pochechtávání“ neznamenalo pročarodějky jenom zlý smích. Naznačovalo, že se vaševědomí a myšlenky utrhly ze řetězu. Znamenalo to, že ztrácíte vládu sama nad sebou. Svědčilo too tom, že vásosamělost,tvrdápráce,právětakjakozodpověd- nost a problémy ostatních lidí, posouvají kousek po kousku k hranici šílenství. Je to vždycky malýkousíček, tak nepatrný, že si ho skoro nevšimnete,dokud si nezačnete myslet, že je normálnípřestat prát a místo klobouku nosit na hlavě konvicina čaj.Zna- menáto,žedojdetekpřesvědčení,žejelikožtohovíte vícnežkdokolivjinývevašívsi,jsteněcolepšíhonež oni.Začnetesimyslet,žesdobrýmašpatnýmmůže- teobchodovat.Nakoncitopakznamená,že„vejdete dotemnot“,jakříkajíčarodějky.Atoješpatnácesta. Na jejím konci jsou otrávená vřetýnka a perníkové chaloupky.

24


Cotomuhlebránilo,bylynávštěvy.Čarodějkyne- ustále navštěvovaly jiné čarodějky a občasurazily skutečně veliký kus cesty, aby si daly šálek čaje a buchtu. Zčásti to samozřejmě dělaly proto, aby si hezky „podrbaly“, protože čarodějky milovaly drby, zvláštěkdyžbylyspíševzrušujícínežpravdivé.Hlav- ně to ale bylo proto, aby ohlídaly jedna druhou.

Dnes se Tonička vydala na návštěvu BábiZlopočasné, podle mínění většinyčarodějek(včetněmínění samotné Bábi) nejmocnější čarodějky celých hor. Tyhle věci probíhaly velmi ohleduplně. Nikdoneřekl:„Eštětitedanešplouchánamaják,co?“anikdo neodpovídal: „Jasně, že ne! Sem chytrá jak necky.“ Nebylo to zapotřebí. Věděly, o co se jedná, a proto mluvily o úplně jinýchvěcech. Jenže, když BábiZloočasná neměla dobrou náladu, bývala s ní opravdu velmi těžká práce.

Seděla mlčky ve svém houpacím křesle.Někteří lidé dokážou skvěle mluvit, ale Bábi Zlopočasná uměla výjimečně skvěle mlčet. Dokázala sedět tak tiše a nehybně, že se vám začala ztrácet na pozadí. Zapomnělijste,žetamvůbecje.Místnostbylanajed- nou prázdná.

To dokázalo mnoho lidí znepokojit. A takypravděpodobně mělo. Ale i Tonička se naučila mlčet, od babičky Bolavé, své skutečné babičky. Te` se právě učila další věc,a sice to,žekdyždokážetebýtoprav- du tiší, můžete se stát skoro neviditelnými.

Bábi Zlopočasná byla specialista.

Tonička tomu říkala kouzlo „Nejsem tady!“,pokud toovšembylokouzlo.Byla přesvědčena,žekaž- dývsobě máněco,coříkásvětuokolo„Jsem tady!“.

25


Prototakéčastocítíte,žemáteněkohozazády,ikdyž

se snaží nevydat žádný zvuk. Přijímáte prostě jeho

signál „Jsem tady!“.

Někteří lidé mají tenhle signál velmi silný. Jsou tolidé, kterévobchodechkaždýobsloužíjakoprvní. Bábi Zlopočasná měla signál „Jsem tady!“ tak silný, že když chtěla, odrážel se ozvěnou od úbočí hor. Stačilo,abyvešladolesa,avlciamedvědiprchalina opačnou stranu.

Dokázala ho však vypnout.

Todělalaprávěte`.Toničkasemuselavelmisou- středit, aby ji vůbec viděla. Větší část jejího mozku a všechny smysly jí říkaly, že tam nikdo není.

No, pomyslela si, tak to už by stačilo. Odkašlala si. A najednou tam Bábi Zlopočasná byla pořád.

„SlečnaVelezradnásemádobře,“řeklaTonička.

„Je to hodná ženská,“ přikývla Bábi. „O to nic.“

„Má samozřejmě svoje slabůstky,“ řeklaTonička.

„Nikdo není dokonalý,“ odpověděla Bábi.

„Zkouší si nějaké nové oči,“ řekla Tonička.

„Výborně.“

„Je to párek havranů...“

„To ráda slyším,“ přikývla Bábi.

„Jsou lepší než ta myš, kterou obvyklepoužívala,“ řekla Tonička.

„No bodejT. To věřím.“

Rozhovor pokračoval ještě chvilku stejnýmzpůsobem, až se začala Tonička cítit dotčená, že musí oddřítvšechnupráci.Koneckoncůexistujepřeceněco jako všeobecná slušnost. No dobrá, ona už si s tím te` uměla poradit.

26


„Paní Našeptávalová napsala další knihu,“pokračovala.

„Slyšela jsem,“zabručelaBábi.Stíny vmístnosti jako by se trochu prohloubily.

Aha,taktovysvětlujetuponurounáladu.Dokon- ce i myšlenky na paní Našeptávalovou BábiZlopočasnou rozčilovaly. Pro Bábi Zlopočasnou bylaMadam Našeptávalová výlupkem všech nectností. Tak za prvé, nenarodila se v kraji, což byl praktickyzločin.PsalaknihyaBábiZlopočasnáknihámnevěřila. ApaníNašeptávalovávěřilavleskléhůlky,kouzelné amulety, mystické runy a sílu hvězd, zatímco Bábi Zlopočasnávěřilanašálkyčaje,domácísušenky,kaž- dodenní mytí ve studené vodě, a abychom tak řekli všeobecně, v Bábi Zlopočasnou.

Paní Našeptávalová byla oblíbená mezimladými čarodějkami, protože když dělaly magii podle ní, mohlynosittolikbižuterie,žeskoronemohlychodit. Bábi Zlopočasnou měl naopak v oblibě málokdo...

...až na případy, kdy ji potřebovali. Když stál SmrT u kolébky nebo v lese sklouzla dřevorubcisekeraadomechustříkalakrev,pakbylotřebaněkoho rychle poslat do toho studeného, pokřivenéhodomku na mýtině. Když už nezbývala žádná naděje,obraceli jste se na Bábi Zlopočasnou, protože bylanejlepší.

A ona vždycky přišla. Vždycky. Ale oblíbená? To ne. Potřeba není totéž jako obliba. Bábi Zlopočasná tady byla pro chvíle, kdy byla situace vážná.

Toničkajimělaráda,ikdyžtaktrochuzvláštním způsobem. A myslela si, že Bábi Zlopočasná mádocela ráda ji. Dovolila Toničce, aby jí říkala Bábi,za>27


tímco všechny ostatní čarodějky ji oslovovaly paní

Zlopočasná. Občas si Tonička myslela, že když se

k Bábiněkdochovápřátelsky,BábiZlopočasnázkouší,jakmocpřátelskývydržíbýt.VšechnokolemBábi

byla zkouška.

„Ta nová kniha se jmenuje První lety v historii čarodějek,“ pokračovalaaopatrněpozorovalastarou čarodějku.

Bábi Zlopočasná se usmála. To znamená, že se jí v koutcích pozvedly rty.

„Pch!“prohlásila.„Řeklajsemtoužmockrátařek- nu to znovu: Nemůžeš se naučit čarování z knížek. Leticie Našeptávalová si myslí, že se můžeš státčarodějkou,kdyžsiobstaráštysvénákupy.“Pakvrhla na Toničku pronikavý pohled, který signalizoval, že sechystalaknějakémurozhodnutí.Pochvilcedoda- la: „A vsadila bych se, že tohle by neuměla.“

Zvedla svůj šálek horkého čaje a objala ho dlaní ruky.PaknatáhladruhourukukToničceauchopila ji za prsty.

„Připravená?“ řekla Bábi.

„Na c–“ začala Tonička a najednou ucítila, jak jí začíná žhnout ruka. Horkojístoupalopažíaprohřívalo ji až do kostí.

„Cítíš?“

„Jo!“

Pocit tepla najednou ustal. A Bábi Zlopočasná, spohledemstáleupřenýmnaToničku,obrátilašálek dnem vzhůru.

Čaj z něj vypadl v kuse. Byl dokonale zmrzlý.

Tonička už byla dost stará a dost poučená na to, abykladlahloupéotázkyjako:„Jakjstetoudělala?“

28


BábiZlopočasná nahloupé otázkyneodpovídala,ale

ona většinou neodpovídala na žádné otázky.

„Převedlajsteteplo,“řekla.„Vzalajsteteplozča- je a vedla ho přes svou ruku do mé, že?“

„Ano, ale mě seani nedotklo,“přikývlaBábiZloočasná vítězoslavně. „Jediné, o co tady jde, jerovnováha,chápeš.Celýtentrikjeprávějenvtérovno- váze. Udržovat rovnováhu a –“ Umlkla. „Houpala sesněkdynahoupačce?Jednastranasezvedá,druhá klesá, ale ten kousek uprostřed zůstává pořád ve stejné výšce. Stoupavost a klesavost procházejípřímo středem. Bez ohledu na to, jak vysoko stoupájeden konec a hluboko klesá ten druhý, prostředek zůstávávrovnováze.“Slaběpopotáhla.„Magie,toje hlavně umění manipulovat věcmi.“

„Mohla bych se to naučit?“

„Řekla bych, že ano. Není to těžké, když si na to patřičně naladíš myšlení.“

„Můžete mě to naučit?“

„Právě se stalo. Ukázala jsem ti to.“

„Ale ne, Bábi, vy jste mi ukázala, jak to vypadá, ne jak se to dělá!“

„Ale to já ti říct nemůžu. Vím, jak to udělat. Ty na to třeba můžeš najít jiný způsob. Jen si musíš správně naladit myšlenky.“

„Ale jak to mám dělat?“

„Jaktomámvědět?Jsoutotvojemyšlenky,“utr- hla se na ni Bábi. „Postav konvici znovu na oheň, ano? Mám čaj úplně studený.“

Bylovtomskoroněcozlomyslného,aletoužbyla Bábi. Její názorbyl ten, že kdyžjste schopni se něco naučit, dokážete přijít i na to, jak. Nemělo smysl to

29


lidem usnadňovat. Život není peříčko, říkala soblibou.

„A jak vidím, pořád ještě nosíš tu tretku,“ řekla Bábi. A ona neměla tretky ráda, byl to název, který používala pro označení čehokoliv lesklého akovového, co čarodějky nosily a nesloužilo to k připevnění, sepnutí nebo uzavření. Takové zbytečnosti pro ni byly tretky neboli nákupy.

Tonička se dotkla stříbrného přívěsku ve tvaru koně,kterýmělanakrku.Bylmalý,jednoduchýazna- menal pro ni mnoho.

„Ano,“ odpověděla klidně. „Nosím.“

„Acopakmášvtomkošíku?“zeptalaseBábi,což bylovelminevychované.Toniččinkošíkstálnastole. Byl v něm samozřejmě dárek. Každý věděl, že když přijdete na návštěvu, přinesete nějakou maloupozornost,ale čekalo se, že bude překvapený,kdyždárek dostane, bude říkat „ó, no né, to jste neměla, to přece nemuselo být“.

„Něcojsemvámpřinesla,“řeklaToničkaaposta- vila velkou černou konvici na oheň.

„Nikdo po tobě přece nechtěl, abys mi nosiladárečky,“ prohlásila Bábi škrobeně.

„Jasně,“ přikývla Tonička a mlčela.

ZajejímizádyBábizvedlavíkokošíku.Bylovněm kotě.

„Její matka je Popleta, kočka vdovyDvoulinkové,“ řekla Tonička, aby vyplnila nastalé ticho.

„To jsi nemusela,“ zabrumlal jízazádyhlasBábi Zlopočasné.

„To nic není,“ usmála se Tonička do krbu.

„Nemůžu se starat o kočky.“

30


„Vychytá vám myši,“ řekla Tonička, aniž seotočila.

„Já tady nemám myši.“

Chcíply by tady hlady, pomyslela si Tonička.Nahlas ale řekla: „Madam Našeptávalová má šestvelkých černých koček.“ Věděla, že zatímco mluví do krbu, z košíku na Bábi upírá malé bílé koTátkopohled plnýposmutnělé bezmoci.Takovývýrazale má většina koTat. Ty zkoušíš mě, já zkouším tebe,pomyslela si Tonička.

„No, tak te` tedy opravdu nevím, co s tím budu dělat.Budemusetspát vkozímchlívku,“řeklaBábi Zlopočasná. Většina čarodějek chová kozy.

KotěsechvilkuotíraloBábionohuapakudělalo „mňáu“.

KdyžpozdějiToničkaodcházela,Bábisesnírozloučila u dveří, ostentativně zavřela a kotě nechala venku.

Tonička přešla mýtinu k místu, kde si přivázala koště.Alezatímneodletěla,ještěne.Ustoupilakhus- tému keři a ztichla, byla tak tichá, až tam vůbec nebyla, až celé její okolí říkalo: Já tady nejsem.

Každýjeschopennajítobrázkyvplamenechohně nebo ve tvaru mračen. Tohle prostě musíte obrátit. Vypnete tu částečku vašeho já, která říká „já jsem tady“.Rozpustítese.Tomu,kdosenavásbudedívat, dá velkou práci vás objevit. Vaše tvář se stanesoučástílistíastínů,vašekončetinyatělokmenemavět- vemi keřů a stromů. Mozek člověka, který váspozoruje, už si zbytky doplní sám.

Tonička, která vypadala jako součást keře,pozorovala dveře. Zvedl se vítr. Byl teplý, ale Toničku

31


znervózňoval,poletovalsematam,střásalžlutéaru-

dé listí sykomor a točil se s ním po mýtině. Kotě se

pokusilo několik z nich chytit, ale pak si zase sedlo

u dveří a smutně mňoukalo. Už každou minutu si

Bábi Zlopočasná pomyslí, že je Tonička dost daleko,

otevře dveře a –

„Něco jsi zapomněla?“ozvalsejíhlasBábiZlopočasné hned vedle ucha.

To křoví byla ona.

„Hm... je opravdu moc roztomilé. Víte, myslela jsem si, že byste ho mohla... že byste se ho mohla naučit mít ráda,“ odpověděla Tonička, ale přitom si myslela: No tohle, jak se sem dostala? Možná by to stihla,kdybyběžela,alepročjsemjineviděla?Copak to jde, běžet a schovávat se najednou?

„Se mnou si hlavu nelam, děvče,“ řekla staráčarodějka. „Ty se te` rozeběhni ke Slečně Velezradné, že děkuju a nechám pěkně pozdravovat. Musím ale říct,“hlasjínajednoutrochuzměkl,„žesesschovala moc dobře. Hodně lidí by tě jen tak nenašlo. Věřila bys,žejsemmělacodělat,abychslyšela,jaktirostou vlasy?“

KdyžToničkanakoštětiodletělazmýtinyaBábi si několika různými způsoby ověřila, že je skutečně pryč, vrátila se do domku a kotěte si přitom okázale nevšímala.

Po několika minutách se dveře domkupootevřely. Mohl to udělat průvan. Kotě tiše vcupkalodovnitř.

Všechny čarodějky byly trochu divné. Tonička si na to divné už tak zvykla, že jí to divné připadalo

32


docela běžné. Tak si například vezměte slečnuRovnovodovážnou,kteráměladvětěla,ikdyžjednoznich

bylo jenpomyslné.Paní Zemrylovázasechovalačistokrevné žížaly s dlouhými rodokmeny a dávala jim

všemožná jména... ona vlastně nebyla ani zvláštní,

jen tak trochu svérázná, a abychom řekli pravdu,

žížalybyly docelazajímavé,tímsvýmzvláštním,ne-

zajímavým způsobem. A pak tady byla stařičkáMatičkaDeziderátaStěhovalová,kterátrpívalazáchvaty

časové nesoustředěnosti, a když se něco podobného

stalo čarodějce, mohlo to být někdy opravdu dosti

podivné.Jejírtysenikdynepohybovalyvsouladuse

slovy a zvuk jejích kroků někdy sestoupil poschodech deset minut předtím, než se přišourala sama

paní Stěhovalová.

Když už ale máme mluvit o opravdu divnýchvěcech,pakbynejvětšídortavavřínovývěneczaprvní místo musela dostat Slečna Velezradná a o druhou a třetí cenu už by se nejspíše nikdo nepřihlásil.

SlečnaJasnozřelaVelezradnáoslepla,kdyžjíbylo šedesát. Pro mnoho lidí by to znamenalo pohromu, ale Slečna Velezradná byla dobrá v Zapůjčení, což je jeden z talentů, který více méně ovládají všechny čarodějky.

Uměla použít oči zvířat, četla to, co vidí, přímo z jejich myslí.

Ohluchla, když jí bylo pětasedmdesát, ale i na to sičasemzvyklaaumělapoužívatjakékolivuši,které právě běžely kolem a ona si jich všimla.

Když Tonička u Slečny Velezradné poprvénocovala,používala Slečna místoočía uší myš,protožejí právě chcípla její stará kavka. Bylo to dost zvláštní,

33


pozorovat Slečnu Velezradnou, jak pobíhá po svém

domku a v ruce napřažené kupředu nosí myš.Většinu lidí znervózňovalo i to, že kdykoliv něco řekli,

obrátilaseknimSlečnaVelezradnáanamířilananě

svoumyš.Byloažneuvěřitelné,jakstrašidelněmohl

růžový pohybující se čeníšek vypadat.

Tinovíhavranibylimnohemlepší.VjednézokolníchvesnicněkdoudělalSlečněJasnozřeledůmyslné bidýlko, které si mohla posadit na ramena, takže jí nakaždéstraněhlavyseděljedenzhavranů.Vkom- binacisjejímidlouhýmibílýmivlasytobylovelmi... velmi čarodějnické, i když k večeru už měla zadní část šatů pěkně zaneřáděnou.

Paktadybylyjejíhodinky.Bylytěžkéavyrobené ze zrezavělého železa. Vyrobil je někdo, kdo byl víc kovář než hodinář, a to byl zřejmě důvod, proč za chodu vydávaly místo klasického tik-tak mnohem údernější tink-tank.Nosilajenaopaskuaurčovala čas tak, že ohmatala jejich malé silné ručičky.

Vevesnicisevyprávělo,žetyhodinkyjsousrdcem SlečnyVelezradnéažejepoužíváodchvíle,kdypře- stalo tlouctjejí pravé srdce.Ale v okolníchvesnicích o Slečně Velezradné kolovalo podobných pověstí mnoho.

Museli jstemíthodně vysokýpráhodolnostivůči podivnosti, když jste chtěli se Slečnou Velezradnou vyjít. Bylo tradicí, že mladé čarodějky putovaly sem a tam a zůstávaly vždy nějakou dobu se starýmičarodějkami,aby seučilyodstarýchzkušenýchodbornic,znichžkaždábylaspecialistkavnějakémoboru. Tohle vzdělání dostávaly zadarmo, jen výměnou za to,čemupaníKlíšTová,lovkyněčarodějnýchtalentů,

34


říkala„trochapomocivdomácnosti“,cožznamenalo

„udělatvšechnudomácí práci“.OdSlečnyVelezrad-

né většina z nich odešla po prvním dni. Tonička už

u ní byla třetí měsíc.

Ano... a někdy, když Jasnozřela Velezradnáhledala nějaký pár očí, jímž by se mohla rozhlédnout, vplížila se do hlavy vám. Byl to zvláštní,znervózňující pocit, asi jako když vám někdo neviditelný čte přes rameno noviny.

Ano, kdyby někdo vyhlásil soutěž v podivnosti, vyhrála by Slečna Velezradná nejen dort i sesvíčkami, nejenže by se o další ceny nikdo nepřihlásil, ale ještěbyjíktomujakoprémiipravděpodobněpřidali toho chlápka, který místo programu předvádí tykomické figurky tvořené z nafukovacích balonků.

KdyžToničkapřišladomů,tkalaSlečnaVelezrad- ná na svém malém tkalcovském stavu. Oba zobáky se natočily k Toničce.

„Tojsity,dítě,“řeklaSlečnaVelezradnátenkým, maličko chraptivým hlasem. „Užila sis hezký den.“

„Užila, Slečno,“ přikývla Tonička poslušně.

„Viděla jsi to děvče Zlopočasných. Je v pořádku, vi`.“ Na cukr, a na čaj, drmolil si svou stav,tink-tank, cinkaly si hodinky.

„Má se dobře,“ přisvědčila Tonička. SlečnaVelezradná nekladla otázky. Prostě vám sdělovalaodpovědi. To děvče Zlopočasných, pomyslela si Tonička, když se pustila do přípravy večeře. Ale SlečnaVelezradná byla opravdu hodně stará.

A mohla hodně vystrašit. To byla pravda. To se jí nedalo upřít. Neměla hákovitý nos a mělavšechny zuby, i když byly trochu zažloutlé, ale jinak byla

35


ukázkovým exemplářem zlé pohádkové čarodějnice.

A když šla, chřestila jí kolena. Chodila velmi rychle,

pomáhala si dvěma berlemi a podobala se při tom

nějakémuvelkémupavoukovi.Atobyladalšítaková

zvláštní věc: domek byl plný pavučin a SlečnaVelezradná Toničce velmi přísně zakázala se jich byT jen

dotknout.

Ano, ještě to s černou barvou. Většina čarodějek měla ráda černou, ale Slečna Velezradná měladokonce v chlívku černé kozy a na dvorku černéslepice.Stěnydomkubylyčerné.Podlahabylatakyčerná. Kdybyvámnazemupadlkuspendreku,užbysteho nenašli. A k vlastnímu nenadšenému úžasu musela Tonička vyrábět i černé sýry, což znamenalonatírat je lesklým černým voskem. Tonička uměla dělat skvělésýryadokázalajedokonaleuskladnit,alečer- ným sýrům nějak nevěřila. Vždycky vypadaly, jako kdyby měly něco za lubem.

Další věc: Jak se zdálo, Slečna Velezradnánepotřebovalaspát.Vsoučasnostiužjínebylonějakéhlou- pé dělení času na noc a den nic platné. Když sehavraniuložilikspánku,zavolalasisovuatkaladálse sovíma očima. Sova je zvláště dobrá, říkala Slečna Velezradná,protožetaneustále obrací hlavu ahlídá očima člunek stavu. Na cukr, a na čaj, dělal stav, a tink-tank jim spokojeně přizvukovaly hodinky.

Slečna Velezradná, se zavázanýma očima,dlouhýmibílýmivlasyavevětruvlajícímrozložitémčer- ném plášti...

Slečna Velezradná, se svými dvěma berlemi,která chodí po svém domku bez ohledu na to, jestli je den či noc, která se za temné mrazivé noci prochází

36


po zahradě a chytá ve vzpomínkách útržkykvětinových vůní...

Každá čarodějka má svou specializaci a zvláštní umění Slečny Velezradné spočívalo ve spravedlivém Posuzování.

Zokruhumnohamilzanídocházelilidésesvými problémy.

Já vím, že je to moje kráva, ale on tvrdí, že patří jemu!

Ona chce ten kousek za potokem, ale otec ho nechal mně!

...a Slečna Velezradná si sedla k stavu na cukr a na čaj,zády do místnosti plné ustaraných lidí. Ten stav jim dělal starosti. Pozorovali ho, jako kdyby se ho báli, a havrani zase pozorovali je.

Neohrabanýmislovy,sespoustoukoktáníazadr- hávání jí přednášeli své problémy, zatímco vmihotavém svitu dvou svící pravidelně chrastil stav.

Ach ano... ještě ty svíčky...

Jako svícny sloužily lidské lebky. Jedna měla na čele vyryto slovo ENOCHI, druhá ATHOOTITA.

Taslovaznamenala„VINA“a„NEVINA“.Tonič- kabysipřálatohlenevědět.Nebylototižmožné,aby děvče, které vyrostlo na Křídě, znalo nebo zjistilo významtěchslov,protožetaslovabylavcizíavelmi prastaré řeči. Jenže Tonička jejich význam znala, protožemělavhlavěctihodnéhoDr.Mg.CitlivojeVy- hřezla, starého a dávno už bývalého profesora NÚ.

Přesněji řečeno, jeho malou část.

Před několika lety se totiž Toničky zmocnilzlojroj...věc,kterámilionyletsbíralamozky...jednodu- ché i složité, hadí, ptačí zvířecí i lidské. Toničce se

37


podařilo vyhnat ho ze své hlavy, ale v hlavě jíuvázlo několik úlomků cizích myslí. Jedním z nich byla

malá částečka osobnosti a uzlík vzpomínek Dr. Mg.

Vyhřezla. Nedělal Toničce skoro žádné potíže, ale

když se podívala na nějaký nápis v cizím jazyce,věděla,cotoznamená,nebospíšslyšelavduchusuchý

hlas dr. Vyhřezla, který jí napsaný text překládal.

(Jakse zdálo,tohlebylovšechno,coponěmzůstalo,

ale i tak se Tonička vyhýbala tomu, svlékat se před

zrcadlem.)

Lebkybylynapůlpokrytévoskemsteklýmzesvící avětšinalidíznichnedokázalaběhemsvéhopobytu vmístnostiodtrhnoutoči.Apak,kdyžužbylavšech- naslovařečena,nastalnajednouokamžikšokujícího ticha, protože stav utichl. Slečna Velezradná se ve své těžké židli na kolečkách obrátila, stáhla sizperlově šedých očí černý šátek a řekla:

„Slyšela jsem. Te` se podívám. Podívám se, kde je pravda.“

Někteří lidé, na které se v tomto okamžiku ve světlesvícístojícíchnalidskýchlebkáchzadívala, se dali na útěk. Ty oči, které neviděly vaši tvář,dokázaly jakýmsi způsobem nahlédnout do vaší mysli. Když se na vás Slečna Velezradná podívala tímhle způsobem, pak jste bu` říkali pravdu, nebo jste byli velmi hloupí.

Protose se Slečnou Velezradnou nikdy nikdoneřel.

Čarodějkynesmělyžádatúhraduzapoužitísvých dovedností,alekaždý,kdo přišelpožádatSlečnuVelezradnou o pomoc, přinesl nějaký dárek, obvykle nějaké jídlo, ale občas i oblečení, nebo starší boty,

38


pokud byly její velikosti. Pokud verdikt SlečnyVelezradné vyzněl ve váš neprospěch, nebylo taktické

(alespoň to všichni říkali) žádat svůj dárek nazpět,

protožeonějakou maličkost přijítbylomnohempříjemnějšínežbýtvnějakouslizkoumaličkostpromě-

něn.

Říkalose,žekdyžbudeteSlečněVelezradnélhát, zemřetedotýdnestrašlivousmrtí.Říkalose,žeseke Slečně Velezradné za temných nocí chodí raditkrálové a princové a ptají se jí na věci, které se týkají těch nejdůležitějších státních záležitostí. Říkalo se, že má Slečna Velezradná ve sklepě hromadu zlata, střeženoudémonemsežhavoukůžíatřemihlavami, kterýsevrhnenakaždého,kdosenazlatojenpodívá, a ukousne mu nos.

Toničkamělasilnépodezření,žepřinejmenšímta poslední dvě tvrzení jsou mylná. Rozhodně si byla jistá, že není pravdivé to poslední, protože jednoho dne si zašla dolů do sklepa (pro jistotu vyzbrojená kbelíkem vody a pohrabáčem), ale nenašla tam nic jiného než hromadu brambor, mrkve a dalšízeleniny. A taky myš, která ji ostražitě pozorovala.

Toničkasenebála,nemoc.Takpředevším,pokud se démon nedokázal maskovat jako brambor, tak nejspíšeneexistoval.Azadruhé,přestožeSlečnaVe- lezradná špatně viděla, špatně slyšela a páchla jako staránevětranáalmara,Toničkaznínemělašpatný, ale spíše dobrý pocit.

PrvnípohledaDruhémyšlenky,tojeto,nacoby se měly spoléhat všechny čarodějky. První pohled – vidět jen to, co tady skutečně je, a Druhé myšlenky –abykontrolovalyPrvnímyšlenkyadohlíželynato,

39


že myslí správně. Pak tady ovšem byly ještě Třetí

myšlenky, ale Tonička nikdy neslyšela, že by o nich

někdomluvil,aprotoonichmlčelataké.Bylyzvlášt-

ní, zdálo se, že se myslí samy pro sebe, a objevovaly

sepoměrnězřídka.Aprávěte`jíříkaly,ženaSlečně

Velezradné je mnohem víc, než kolik je toho na ní

vidět pouhýma očima.

Pakjednohodne,kdyžToničkautíralaprach,pře- vrátila lebku jménem Enochi.

...a najednou toho věděla o Slečně Velezradné mnohemvíc,nežsipravděpodobněSlečnaVelezrad- ná přála, aby o ní kdokoliv věděl.

Večer, když jedly maso vkořeněnéomáčce(sčernými fazolemi), řekla Slečna Velezradná: „Zvedá se vítr.Musíme brzovyrazit.Vtakovéhlenocinevěřím koštěti nad vrcholky stromů, ani co by se za nehet vešlo. Mohla by tam být různá divná stvoření.“

„Někam půjdeme? Půjdeme vážně někam ven?“ ujišTovala se Tonička.Nikdy večer nikam nechodily, aprotojívždyckyvečerypřipadalydlouhéjakoroky.

„Dnesurčitěpůjdeme.Dnesvečersebudetanco- vat.“

„Kdo bude tancovat?“

„Havrani by na to neviděli a sova by bylazmatená,“ pokračovala Slečna Velezradná. „Budu muset použít tvé oči.“

„Kdo bude tančit, Slečno Velezradná?“ ptala se Tonička. Měla ráda tanec, ale jak se zdálo, nikdo v okolí netančil.

„Není to daleko, ale bude ošklivá bouře.“

Takže tobylo jasné. Slečna jí nicneřekne.Přesto to znělo zajímavě. Navíc to jistě bude velmi poučné,

40




Terry Pratchett

TERRY PRATCHETT


28. 4. 1948 - 12. 3. 2015

Terence David John Pratchett byl výzmnamným současným anglickým spisovatelem, publicistou, scénáristou a divadelním dramatikem. Je autorem slavných fantastických knih o Zeměploše.

Narodil se v Baeconsfieldu v hrabství Buckingham v Anglii. Studoval na High Wycombe Technical High School, kde ve školním časopise uveřejnil svou první povídku Business Rivals, která vyšla ještě o rok později v časopise Science Fantasy pod názvem The Hades Business. V roce 1965 ze školy odešel kvůli práci v místních novinách The Bucks Free Press, kde mimo jiné psal týdenní sloupky s dětskými příběhy. V roce 1968 dostal za úkol udělat rozhovor s místním vydavatelem, kterému se zmínil o své vlastní knize na motivy jednoho z příběhů ze zmiňovaných sloupků. Kniha se jmenovala Kobercové (The carpet people) a nakonec vyšla v roce 1971.
V roce 1979 odešel z novin a stal se tiskovým mluvčím energetické společnosti Central Electricity Generating Board. Stále se věnoval psaní a v roce 1983 spatřila světlo světa první kniha ze série o Zeměploše - Barva kouzel (The Color of Magic). V roce 1987 byly vydány již 4 knihy série a Pratchett skončil s prací v elektrárně a stal se spisovatelem na plný úvazek.
V roce 2007 mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba a po celý zbytek života se Pratchett snažil proti této ráně osudu bojovat na všech frontách. Věnoval miliony dolarů na výzkum a léčení, snažil se o hlasitou osvětu a plánoval v závěrečném stadiu postoupit euthanázii. V roce 2010 sepsal výroční "Dimbleyho přednášku" (Dimbley lecture - každý rok je významná osoba veřejného života požádána o přednášku na aktuální téma) s názvem Shaking Hands With Death, kterou kvůli Pratchettově zdravotnímu stavu přednesl jeho přítel Tony Robinson. Své nemoci podlehl na jaře 2015 ve svém domě ve Wiltshire obklopen rodinou.
Pratchett zůstal autorsky aktivní až téměř do samého konce, poslední knihu a zároveň poslední příběh série Zeměplochy dopsal jen pár měsíců před smrtí. Jeho díla, zejména fantastická Zeměplocha, byla přeložena do mnoha jazyků a prodává se po celém světě. Od roku 1996 byl Pratchett nejlépe prodávaným autorem ve Velké Británii. Za svou práci získal četná ocenění a čestné doktoráty, například Řád britského impéria za službu literatuře v roce 1998 a Carnegieho medaili za dětskou knihu Úžasný Mauric a jeho vzdělání (Amazing Maurice and His Educated Rodents) v roce 2002. V roce 2009 ho královna Alžběta II jmenovala rytířem.

Jeho neznámější dílo je série knih z fantastiského světa Zeměplocha (Discworld). Příběhy patří do žánru fantasy, ale odehrávají se v prostředí svou podstatou kopírující svět kolem nás. Setkáme se s mágy z Neviditelné univerzity, čarodějkami z venkova či udatnými strážníky z velkoměstské Noční hlídky. Zavítáme do hlavního města Ankh-Morporku, kde své místo na slunci mají vedle spořádaných řemesel i cehy vrahů a zlodějů, stejně tak i do dalekých končin na dobrodružné výpravy třeba až k samému okraji světa, přes který moře přepadávají do hvězdné prázdnoty. Hrdiny příběhů jsou kromě lidí, trpaslíků, skřetů či trolů a víl například bohové nebo samotný Smrť, který provází duše na poslední cestě a bere své zaměstnání velmi vážně.
Pratchett v knihách často naráží na aspekty našeho světa a také paroduje klasická díla. Příběhy jsou napsány s nadsázkou a velmi líbivým humorem a jen velmi zřídka se v nich vyskytuje skutečné násilí, které je zde prezentováno jako čin hodný nejvyššího trestu.

Vše začalo v roce 1983 knihou Barva kouzel, další díla věnovaná hrdinovi Mrakoplašovi a mágům jsou například Lehké fantastično (The Light Fantastic), Magický prazdroj (Sourcery), Poslední kontinent (The Last Continent), Nevídaní akademikové (Unsees Acadmicals) nebo Zajímavé časy (Interesting Times). S čarodějkami se potom setkáme v knihách Čaroprávnost (Equal Rites), Soudné sestry (Wyrd Sisters), Čarodějky na cestách (Witches Abroad), Dámy a pánové (Lords and Ladies), Svobodnej národ (The Wee Free Men), Klobouk s oblohou (A Hat Full of Sky), Obléknu si půlnoc (I Shall Wear Midnight) nebo Zimoděj (Wintersmith).
Dějová linie věnovaná Smrti obsahuje knihy Mort (Mort), Sekáč (Reaper Man), Těžké melodično/i> (Soul Music), Otec prasátek (Hogfather) a Zloděj času (The Thief of Time). A konečně slavná Noční hlídka v Ankh-Morporku, její členové, velitel a mnozí nepřátelé jsou nám představeni v knihách Stráže! Stráže! (Guards! Guards!), Nohy z jílu (Feet of Clay), Hrr na ně! (Jingo), Pátý elefant (The Fifth Elephant), Noční hlídka (Night Watch), Buch! (Thud!) nebo Šňupec (Snuff), v městském prostředí se odehrávají Pohyblivé obrázky (Moving Pictures), Pravda (The Truth), Podivný regiment (Monstrous Regiment) nebo Zaslaná pošta (Going Postal). "Filozofií života" se zabývají díla Malí bohové (Small Goods) nebo Pyramidy (Pyramids).
Poslední 41. kniha ze série Zeměplochy, která zároveň uzavírá dějovou linii o Toničce Bolavé, se jmenuje The Shepherd's Crown a vyšla v roce 2015.
Pratchett ke své vybájené zemi také stvořil řadu doplňkových knih jako Průvodce po Zeměploše (The New Discworld Companion), Kuchařka stařenky Oggové (Nanny Ogg´s Cookbook), Zeměplošský almanach (The Discworld Almanak), Foklor Zeměplochy (The Folklore of Discworld), Věda na Zeměploše (The Sience of Discworld), Věda na Zeměploše II: Koule (The Science of Discworld II: The Globe), Věda na Zeměploše III: Darwinovy hodinky (The Science of Discworld III: Darwin´s Watch) a Věda na Zeměploše IV: Soudný den (The Science of Discworld IV: Judgement Day). A také jsou samozřejmě k dispozici mapy - Zeměplocha mapa (The Discworld Map), Ulice Ankh-Morporku (The Streets of Ankh-Morpork), Turistický průvodce po Lancre (A Tourist Giude to Lancre) nebo Smrťova říše (Death´s Domain).
Některé z příběhů vyšly také jako audioknihy, obrázkové knihy, komiksy a nebo byly zfilmovány.

Terry Pratchet se věnoval i jiným tématům, tyto knihy ale nejsou tolik známé. Za všechny jmenujme například trilogii o Nomech - Na cestu (Truckers), Na nepřítele (Diggers) a Na shledanou (Wings), příběhy Johnnyho Maxwella - Johnny, jen ty můžeš zachránit lidstvo (Only you can save mankind), Johnny a mrtví (Johnny and the Dead) a Johnny a bomba (Johnny and the Bomb).
Dále potom scifi Strata (Strata), Temná strana slunce (The Dark Side of the Sun), Dobrá znamení (Good Omens) nebo úvod do kočičí povahy Nefalšovaná kočka (The Unadulterated Cat).
Pratchettovo dílo bravurně překládal do češtiny Jan Kantůrek. Oba muži se několikrát setkali a stali se přáteli. Pratchett považoval české překlady svých knih za jedny z nejzdařilejších mezi ostatními jazykovými variacemi na celém světě.
Za svůj první honorář v hodnotě 14 liber za uveřejnění povídky The Hades Business si Pratechtt koupil svůj první psací stroj.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist