načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zimní škola v přírodě -- Tajemné stopy - Zuzana Pospíšilová; Markéta Vydrová

Zimní škola v přírodě -- Tajemné stopy

Elektronická kniha: Zimní škola v přírodě -- Tajemné stopy
Autor: ;

Takové dobrodružství na horách nikdo nečekal! Kromě lyžování a sáňkování děti na zimní škole v přírodě zaměstnají i záhady – sáňky jezdící samy po svahu a obrovské stopy ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 78
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: ilustrovala Markéta Vydrová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0136-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pohádkové dobrodružství party čtyř kluků na škole v přírodě je psáno v krátkých kapitolách s většími písmeny. Vhodné pro prvňáčky. Vydejte se po tajemných stopách a zlepšete se ve čtení! Když Robin, Jenda, Vojta a Ondra zjistí, že se na kopci za horskou chatou objevují obrovité šlápoty ve sněhu a sáňky se zničehonic samy prohánějí po svahu, je jasné, že se na zasněženém obzoru rýsuje velká záhada... Větší, než si kluci vůbec dokážou představit.

Popis nakladatele

Takové dobrodružství na horách nikdo nečekal! Kromě lyžování a sáňkování děti na zimní škole v přírodě zaměstnají i záhady – sáňky jezdící samy po svahu a obrovské stopy v čerstvě napadlém sněhu, které se dělají samy od sebe. Komu asi patří? (tajemné stopy)

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ky

prv ňáč

pro

čte




Zuzana Pospíšilová

ZIMNÍ ŠKOLA V PŘÍRODĚ

Tajemné stopy

Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 6745. publikaci

Ilustrace Markéta Vydrová

Odpovědná redaktorka Helena Varšavská

Sazba a zlom Antonín Plicka

Návrh a zpracování obálky Markéta Vydrová

Počet stran 80

Vydání 1., 2017

Vytiskla tiskárna TNM print, s.r.o.

© Grada Publishing, a.s., 2017

ISBN 978-80-271-9991-4 (ePub)

ISBN 978-80-271-9990-7 (pdf)

ISBN 978-80-271-0136-8 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

7

11

15

20

24

29

34

38

43

47

52

56

61

66

70

75 Malé překvapení Robin se dnes do školy loudal více než obvykle. Do zvonění chybělo už jen pár minut, ale jemu to bylo fuk. Do školy se mu prostě nechtělo. Zrychlil až těsně před vchodem, kde na něj pan školník zahrozil prstem. V šatně si přezul boty, sundal bundu a co noha nohu mine kráčel směrem ke třídě. Do své lavice dorazil jen těsně před paní učitelkou.

„Dobrý den, posaďte se!“ pokynula dětem jako obvykle paní učitelka. Pak už ale nebylo nic jako obvykle. Nezačali hned číst, psát nebo počítat podle rozvrhu.

Paní učitelka si odkašlala. Chtěla si získat pozornost svých žáků. A potom oznámila: „Mám pro vás malé překvapení.“

7


Ve třídě to zašumělo. Každého hned něco napadlo, a tak si děti své postřehy začaly okamžitě vyměňovat. Někdo si myslel, že půjdou do kina. Jiného napadlo, že k nim přijde na návštěvu ředitel zoo a přivede s sebou tygra nebo lva.

„Jistě víte, že v zimním období naše město obtěžuje smog,“ začala paní učitelka zeširoka.

„Kdo je to ten smog?“ zeptal se Toník. Myslel si, že je to nějaký zlý pán.

„Ne kdo, ale co,“ opravila ho paní učitelka a pak přidala vysvětlení. „Smog, to jsou škodlivé látky, které se dostávají do ovzduší. Když je dýcháme, můžeme z toho být nemocní.“

„Já mám pořád kašel. Paní doktorka taky říkala, že za to může smog,“ potvrdila Janička.

8


„Přesně tak. A protože chceme, abyste byli

zdraví, rozhodli jsme se s panem ředitelem, že

pro vás uspořádáme školu v přírodě.“

„Cože?“ nechápal Lukáš.

„Odjedeme do hor. Ubytujeme se na nějaké horské chatě. Budeme tam dva týdny společně

9


jíst i spát. Dopoledne se budeme učit, jako

kdybychom byli ve škole, a odpoledne

společně vymyslíme nějakou zábavu.“

„Jupí!“ radovaly se všechny děti. Dokonce

i Robin, kterému se do školy nikdy nechtělo,

se na školu v přírodě začal těšit.

1


„A kdy pojedeme?“ zeptala se Hanka. Chtěla mít vždycky ve všem jasno.

„Už za tři týdny. Kdo bude do té doby zlobit, toho s sebou nevezmeme,“ upozornila paní učitelka přísně. Teprve pak začalo vyučování jako v každý jiný den. Přípravy Od tohoto dne se všichni snažili chovat vzorně. Nikdo nechtěl zůstat ve škole, zatímco si ostatní spolužáci budou užívat dobrodružství na horách. Kdo měl službu, ten vzorně umyl tabuli. O přestávce nedošlo k žádné rvačce ani hádce. A když vyučování skončilo, paní

1

1


uklízečka nemohla na zemi najít ani jediný

pohozený papírek.

Dokonce i Robin vycházel z domu o něco

dřív, aby se mu nestalo, že zmešká začátek

vyučování. Mohlo by se to brát jako zlobení,

a on do školy v přírodě rozhodně jet chtěl.

„Otevřete si

deníčky. Dám

vám vytištěný

vzkaz pro rodiče.

Vy ho tam teď hezky

nalepíte a ještě dnes

jim ho dáte podepsat,

ano?“ ujišťovala se paní

učitelka. Potom začala

rozdávat lístečky,

na kterých bylo


napsáno, kdy odjíždějí, kdy se vracejí, kolik

mají rodiče zaplatit peněz a co si vzít s sebou.

Když se děti po vyučování vracely ze školy domů, nemyslely na nic jiného než na vzkaz, který musí rodiče podepsat. I Robin nachystal svůj deníček a nechal ho otevřený na stole v obývacím pokoji. Nemusel čekat v družině, mohl už chodit do školy i ze školy sám. Měl to jen kousek a nikde nepřecházel žádnou silnici, tak se o něj maminka nebála. Odemknout dveře taky dokázal. Doma už pak čekal, až dorazí rodiče z práce.

Jako první přišla domů maminka. Robin jí hned ve dveřích hlásil tu radostnou novinu: „Pojedeme do školy v přírodě, abychom byli zdraví. Všechno je napsané v deníčku, tak to musíš podepsat.“

3

1


„Počkej chvilku, až si sundám aspoň boty a kabát,“ krotila ho maminka.

Robin doběhl pro deníček a donesl ho mamince do předsíně. Maminka měla v jedné

4

1


ruce tašku s nákupem a do druhé si vzala

Robinův deníček, aby si přečetla vzkaz.

„Už za tři týdny?“ podivila se. „A musíš mít

teplé oblečení. To bychom měli zajet na nákup.

Z těch oteplovacích kalhot, ve kterých jsi

loni sáňkoval, už jsi nejspíš vyrostl,“ dělala si

starosti maminka.

Jede se do školy v přírodě!

V ostatních rodinách probíhaly přípravy

podobně. Rodiče se snažili dětem rychle

obstarat všechno, co bylo potřeba.

Požadovanou částku přišli zaplatit přímo paní

5

1

+


učitelce nebo poslali na účet školy. Dětem tolik

peněz dát nemohli, to paní učitelka zakázala.

Vzkaz v deníčku donesli podepsaný všichni. Jenda, který je známý tím, že jindy zapomíná skoro na všechno, podpis rodičů ukázal paní učitelce dokonce jako první.

Dětem se tři týdny čekání zdály nekonečné. Nakonec se ale vytouženého odjezdu přece jen dočkaly.

Toho dne nešly do školy, ale čekaly před budovou. U školy už byl přistavený veliký modrý autobus. Před ním stály hloučky dětí se svými rodiči. Kufry a tašky byly kolikrát větší než samy děti, a tak jim museli tatínkové trochu pomoci. Paní učitelka taky žádala, aby rodiče písemně potvrdili, že nikdo není nemocný.

6

1


V den odjezdu se nikdo neopozdil. Ani

Robin. Ten byl s tatínkem před školou mezi

prvními. Jako poslední dorazila paní učitelka.

Volala děti jménem podle abecedy. Koho

zavolala, ten se měl s rodiči rozloučit, sednout

si do autobusu a jeho maminka nebo tatínek

pak uložili jeho kufr do zavazadlového

7

1


prostoru. Chvíli to trvalo, ale když nastoupili

všichni, nic nebránilo tomu, aby konečně

vyrazili.

Děti vesele mávaly rodičům z okýnek a autobus se pomalu rozjel. V autobuse paní učitelka jen tak pro pořádek všechny znovu přepočítala. Potom navrhla, že by si mohli zazpívat nějakou veselou písničku, ať jim cesta rychleji ubíhá.

V polovině trasy paní učitelka děti poprosila, aby si vystřídaly místa. Kdo seděl u okýnka, přestěhoval se na sedadlo u uličky a naopak. Paní učitelka zkrátka myslela vždycky na všechno, a tohle bylo opravdu spravedlivé.

„Jé, sněží!“ vykřikl někdo a v tu ránu všechny dětské hlavy hleděly z okna.

8

1


Když vyjížděli, ve městě nebylo po sněhu ani

památky. Sníh roztál, hned jakmile dopadl na

zem, ale tady se pěkně držel. Děti z toho měly

radost. Pan řidič už o poznání méně.

9

1


Konečně na místě

Když konečně zaparkovali před horskou

chatou, pan řidič si oddychl. Děti naopak

obdivně vzdychaly. Všude bylo bílo.

Tolik sněhu někteří snad nikdy ani neviděli.

Pan řidič a další lidé z horské chaty pomohli

dětem vynést zavazadla. Rozdělení do pokojů

měla paní učitelka promyšleno už předem.

Netrvalo to tedy ani moc dlouho a všichni byli

ubytovaní ve svých pokojích. Většina pokojů

měla čtyři postele.

Na Robina připadl pokoj společně s Jendou, Vojtou a Ondrou. Vybalili si všechno, co měli s sebou.

„Tady spím já!“ hlásil se hned Robin o postel u okna. Aby mu ji nikdo nezabral,

2




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist