načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Žijte své lepší já - Janette Šimková

Žijte své lepší já

Elektronická kniha: Žijte své lepší já
Autor:

To, jak uvažujeme o svých zvyklostech, postojích a reakcích, má zásadní vliv na to, jak se cítíme a jednáme. Je v nás mnohem více kvalit, než dáváme lidem najevo. A přitom to chce tak ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  192
+
-
6,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PORTÁL
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 166
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: ze slovenštiny přeložila Tereza Hubáčková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-262-1247-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

To, jak uvažujeme o svých zvyklostech, postojích a reakcích, má zásadní vliv na to, jak se cítíme a jednáme. Je v nás mnohem více kvalit, než dáváme lidem najevo. A přitom to chce tak málo – pohlídat to nejlepší v sobě a plně to využít ve svůj prospěch. Máte před sebou výsledek příběhů, které si životní koučka Janette Šimková vyslechla za devět let praxe a přetavila je do 50 zamyšlení. V knize se dozvíte, jak si vytvořit jedinečný osobní příběh a vyrůst; jak ze sebe samých namalovat zářivý obraz; jak opustit zónu komfortu a jít dál; jak si ušít život na míru a přitom si vytvářet obohacující vztahy… Jednotlivá zamyšlení jsou zpracována samostatně, takže je můžete číst podle toho, jaké vás právě osloví. Knihu lze využít jako pomůcku pro pravidelnou sebereflexi nebo jako vodítko pro osobní rozvoj. Mgr. Janette Šimková je průkopnicí life koučingu na Slovensku s devítiletou praxí a více než 2200 odkoučovanými hodinami. Je autorkou úspěšného blogu, vystupuje také jako řečnice a spolupracuje s médií.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Janette Šimková - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Žijte své lepší já" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

50 tipù

pro cestu ke

spokojenému životu

Žijte

své lepší

JANETTE ŠIMKOVÁ



JANETTE ŠIMKOVÁ

Žijte

své lepší

50 tipů

pro cestu ke

spokojenému životu


© Janette Šimková, 2017

Grafický návrh ikonek © Marek Hrebík, 2017

Translation © Tereza Hubáčková, 2017

© Portál, s. r. o., Praha 2017

ISBN 978-80-262-1288-1


Obsah

Předmluva 8

Úvod 10

Jak knihu co nejlépe využít ve svůj prospěch 12

Kdo jsem 14

O mé cestě 15

Cesta za dobrodružstvím 18

Cesta k sobě 28

Cesta ke změně 52

Cesta nahoru 71

Cesta vpřed 92

Cesta k druhým 115

Cesta k síle 137

Inspirující literatura 162

O autorce 165


Věnuji svým milovaným rodičům Alžbetě a Pavlovi

Búranovým, kteří mě obdařili vším důležitým

pro to, abych byla šťastná a milovaná.

Věnuji manželovi Milanovi, který mě podpořil při rozvíjení

všeho, co ve mně je. Je moje inspirace a životní láska.

Věnuji synovi Krištofovi, který je

důvodem, proč jsem, kdo jsem.


Děkuji všem přátelům a lidem, které jsem potkala

na své cestě, za to, že přispěli ke zlepšení mého

života a pomohli mi růst a rozvíjet se.


8

Předmluva

Když jsem se před časem poprvé potkal s Janette Šimkovou,

zapůsobilo to na mě jako zjevení. Janette je totiž živel. V její

přítomnosti vás zaplaví vlna pozitivních emocí a vy sepřistih

nete, že se usmíváte, i když jste minutku předtím mělihroz

nou náladu. Najednou vám život připadá jako dobrodružství

plné příležitostí a vy si marně lámete hlavu, proč jste ještě

před chvílí měli hlavu v dlaních. Janettin optimismus jenakaž

livý. Má takovou moc, protože není hraný, jak jsem semnoho

krát později měl příležitost přesvědčit.

Tuto osobní vzpomínku s vámi sdílím, protože tato kniha

na mě působí přesně stejně. Je to kniha, která vás posílí,

nakazí optimismem autorky a podnítí ve vás chuť vrhnout se

do dobrodružství objevování. A nezabrzdí vás v tomtoroz

letu kvanty zbytečných slov. Jde rovnou k věci, bez příkras

a kudrlinek, a to si na ní cením asi nejvíc.

Můžete ji sice přečíst jedním dechem, kapitolu po kapitole,

ale spíš je to kniha, kterou si dáte na noční stolek a budete se

k ní opakovaně vracet a hledat v ní inspiraci podle nálady nebo

podle toho, co vás zrovna trápí. Je jako dobrá přítelkyně,ne

strhne pozornost na sebe, ale poradí a podpoří, kde je třeba.

V současné době, kdy je snadné utéct od odpovědnosti za

řešení vlastních problémů k rafinované formě prokrastinace


9

u čtení spousty knih o osobním rozvoji, si velice cením právě

takových knih, jako je ta, která se vám právě dostává doru

kou. Život je totiž potřeba prožít, nestačí se jím jen pročíst.

To, co nás utváří, je zkušenost. O co je ale snazší spokojit se

jen s informacemi a u hloubání nad složitostmi životazapo

menout na to nejdůležitější – žít, zkoušet, chybovat a zkoušet

znovu – zkrátka zamazat si ruce životem.

Štěstí totiž nepřijde samo. Je to umění. Lehkost v životě je

podobně jako třeba při tanci, krasobruslení, gymnastice nebo

akrobacii vydřená. Je za tím spousta práce. Ať chceme nebo

nechceme, jsme tvůrci svého příběhu, a jestli to bude příběh

oběti, nebo bojovníka – to je jen na nás.

Pokud na této cestě občas lavírujete a ztrácíte bojovného

ducha, v této knížce získáte mocného spojence.

Tak ať je pro vás, milí čtenáři, toto virtuální setkání sJa

nette Šimkovou stejně zásadní, jako bylo to skutečné pro mě.

Michal Mynář, psychoterapeut a publicista

V Brně 20. 5. 2017


10

Úvod

Píšu o věcech, o kterých už víte. Které důvěrně znáte.Ucho

pila jsem je skrze vlastní zkušenosti koučky, která s velkým

nasazením provází lidi po cestě k seberozvoji, sebepoznání

a sebezdokonalování.

Přála bych si, aby vám tato kniha posloužila jako kurzse

berozvoje, z něhož si vyberete, co se vám bude hodit. Mým

záměrem bylo objasnit a zprostředkovat praktické informace

o tom, co můžete udělat pro to, abyste se cítili lépe a získali

bližší vztah k sobě samým i k ostatním.

Když se ohlédnu zpět a zamyslím se nad tím, jak jsemvy

padala a působila, co jsem řekla a udělala, jak jsem myslela

a cítila, uvědomuji si, že některé mé „součásti“ se ukázaly

jako nepotřebné. Naučila jsem se odhazovat to, co se mine

hodilo, a uchovávat si, co se osvědčilo. A najednou jsem se

začala cítit svobodnější a sebevědomější. Přesvědčila jsem se,

že nemusím mít strach, když se něčeho zbavuji, protože je to

tvůrčí proces, při kterém rostu díky tomu, že se otevírámno

vým věcem.

Vidím, slyším, cítím, myslím, mluvím a jednám – stejně jako

vy. Máme tak k dispozici nástroje, které nám pomáhajíkva

litně a vědomě žít, mít blízko k jiným, být srdeční, spokojení,

autentičtí a nacházet tak smysl ve světě, ve kterém jeden


11

druhého potřebujeme. Nejdříve však potřebujeme najít cestu

sami k sobě a zdravou sebelásku, abychom tu byli pro druhé

v té nejlepší možné podobě. Je naší přirozeností, žedoká

žeme sami sebe přetvářet i vytvářet.

Vždycky jsem si přála naplňovat slova obsahem, sdíletje

jich prostřednictvím své pocity a vyjadřovat podpůrnémyš

lenky. Vděčnost mě přivedla k tomu, že jsem všechny své eseje

sesbírala, utřídila, vylepšila, upravila a seskupila do knižnípo

doby, aby mohly posloužit těm, kdo touží „vzplanout“.Pro

vázení ostatních je pro mě totiž cosi jako jiskra, která dokáže

v člověku zapálit plamen a zahřát ho tak, aby si své hoření

reguloval sám, podle svých představ a očekávání.

Jsem vděčná za to, že součástí mojí práce je mimo jiné

i to, že pomáhám ostatním „zatopit“ v jejich mentálním,fy

zickém, duševním a emočním krbu. Obdivuji každého, kdo se

rozhodne chránit svůj vnitřní oheň a podle potřeby na nějpři

kládat. Je v tom krásná nezdolnost, síla, tvořivost, ale i něha,

srdečnost a láskyplnost.


12

Jak knihu co nejlépe využít

ve svůj prospěch

Pokrok začíná uvědomováním a pokračuje rozhodným,prak

tickým činem. Proto v textu najdete pasáže, které jsouozna

čeny následujícím způsobem:

Otázky k zamyšlení

Inspirujte se

Odhodlejte se

Jednejte

P. S.

Jejich úkolem je vyzvat vás k zamyšlení nad tím, zda něcopo

dobného neznáte i z vlastního života. Jsou to otázky, které vás

mohou dovést k tomu, že si vybavíte své myšlenky a pocity

v podobných situacích, uvědomíte si své dosavadní strategie


13

a pokusy o řešení a ujasníte si, které své reakce (vnitřní nebo

vnější) byste chtěli zlepšit.

Jakýkoli podnět je inspirací a povzbuzením k vašemuosob

nímu rozvoji. Kdykoli se zabýváte svými postoji, kdykoli se

stavíte čelem k úkolům a požadavkům života, trénujete svou

vnitřní sílu (nejednou nevědomky). Můžete po této knizesáh

nout, kdy budete chtít, podle svých zájmů a potřeb. Bude na

vás čekat a bude připravená vám dobře posloužit.

Při čtení si dovolte vybírat to, s čím se ztotožňujete, klidně

mi oponujte a veďte se mnou pomyslný dialog. Nechte se

vést svou intuicí a pocity. Inspirujte se myšlenkami, které

vás osobně oslovují. Vyzkoušejte podněty a rady, jež se vás

osobně dotýkají. Odvážně se vším experimentujte – nemáte

co zkazit, pouze tím získáte. A rozhodně si o přečteném sně

kým promluvte, abyste se utvrdili v tom, co to pro vássku

tečně znamená. Nejlepšími odborníky na sebe samé jste však

vy sami a váš vnitřní hlas vás povede k tomu, co pro dalšíroz

voj potřebujete.

A chci vás ještě o něco poprosit – upřímně se těšte zkaž

dého, i malého pokroku, který ve vztahu k sobě nebo kdru

hým zaznamenáte. To vám pomůže vytrvat a do vašehoži

vota vejde změna, která vám dopřeje více uvolnění, lehkosti

a radosti – ze sebe i z druhých.

Knihu můžete využít rovněž jako pomůcku propravidel

nou sebereflexi nebo jako vodítko, chcete‑li v osobním rozvoji

převzít iniciativu. Už jste se přesvědčili, že nikdo vám nemůže

dát víc než vaše vlastní zkušenost. A tu si můžete dopřávat

kdykoli a jakkoli.

Přeji vám hodně odhodlané a nezdolné energie a odvahu

pouštět se do nových výzev a opouštění komfortní zóny.Dě

kuji vám, že se s vámi mohu podělit o tu svou. Tak směle do

toho!


14

Kdo jsem

Občas si dovolím žertem poznamenat, že jsem kondičnítre

nérka pro duchovní svaly. Nepotřebuji k tomu posilovnu ani

tréninkové plány, stačí mi křesílko a koučovna, v níž se dá vbez

pečí a bez hodnocení debatovat. A přestože se v křesílku sedí

pohodlně, člověk se v něm nejednou i bez pohybu zapotí víc

než při fyzické námaze. Posilování duchovních svalů, které nám

pomáhají čelit nárokům života, dá totiž zabrat. Nejde o žádnou

sprinterskou záležitost, ale o vytrvalostní běh za vlastnímpo

tenciálem štěstí a blaha. Když do toho zakomponujeme ještě

hledání smyslu života a učení zdravé sebelásce a vytváření

toho, co je pro nás dobré, trénujeme v podstatě nepřetržitě.

Vyplatí se to, protože každodenní duchovní dřina nám

dodá klid a radost v životě bez ohledu na okolnosti. Rosteme

díky ní a naše duše zkrásní. S její pomocí si pěstujemevděč

nost za všechno, co máme a víme. A už jen tím pomáháme

tělu zbavit se všeho, co mu škodí. Tak získáváme energii na

přesměrování pozornosti od negativních útoků vůči soběsa

mým k vnímání vlastní jedinečné hodnoty. A máme vyhráno:

odměnou je nám naše vlastní celistvost, úplnost a dokonalost.

Nevím, jestli se dá získat cennější trofej. Já jsem ji pro sebe

získala. A dává mi smysl pomáhat s tím ostatním, protože vím,

jaký je to triumfální pocit.


15

O mé cestě

Ráda lidem pomáhám se změnami. Dobře si pamatuji, jak pro

mě bylo složité, když jsem se snažila najít odpovědi na otázku,

kdo jsem a kam směřuji. Byla jsem případ člověka, který se

odhodlá začít měnit svůj život až tehdy, když už pociťujebo

lest. Chtěla jsem věřit, že všechny ty jemné, ale naléhavésig

nály, které moje intuice vysílala, nejsou nic vážného a že to

tak nějak pomine. Jenže bolest obvykle nepřichází z ničeho

nic a nepřepadne nás znenadání. Sílí postupně. Jako by nás

vedla pomocí světelného paprsku. Já jsem však neviděla

světlo, jen cítila horko z toho, jak jsem vzdorovala. Nejdříve

jsem se zdráhala změnit, protože by to znamenalonepříjem

nosti a nepohodlí.

Co to ode mě vyžadovalo?

Nic zásadního, pouze vzdát se zdánlivého bezpečí a iluzepo

hodlí. Když jsem si konečně přiznala, že musím opustit zažitý

a silně omezující vzorec chování, změna mi najednou přestala

připadat tak těžká. Potřebovala jsem se smířit se situací, v níž

jsem se ocitla, a pak přišlo na řadu přijetí odpovědnosti za ni.

Už žádné výmluvy, jaká to jsem ubohá nešťastnice. Chvíli mě

utěšovalo hrát si na oběť, než jsem tím vyčerpala všechny


16

kolem sebe. Pak přišly konečně na řadu otázky: „Co mě má

tato situace naučit? Jaké ponaučení si z ní mám vzít?“

Nějakou dobu trvalo, než jsem si uvědomila, co všechno

mám změnit, abych svou situaci vyřešila. Vzápětí jsem seza

měřila na to, co jsem se měla naučit, a konečně jsem začala

jednat. Pěkně pomaličku, krok za krokem, než se mi začalo

potvrzovat, že to sice nejde ráz na ráz, ale přináší mi to radost

a další chuť setrvat v odhodlání. Každý další úkol totiž s sebou

přinesl příležitost k novému a lepšímu životu. Bolest začala

mizet a spolu s ní i ničivé myšlenky bezmoci z toho, jak jsem

se neuměla vyhrabat z pasti, do níž jsem se sama uvrhla.Ob

dobně jako chlapík v tomto příběhu:

Unavený lovec sklesle kráčel po lovu domů, ale najednou

ztratil půdu pod nohama a propadl se do velké jámy. Pád

mu vyrazil dech, a když přišel k sobě, zjistil, že leží vedle

býka, který se v pasti ocitl chvíli před ním a zlomil si vaz.

Když se vyšplhal na jeho robustní tělo, lehce vylezl z jámy

ven. Pak si ale uvědomil, že nechat tam tolik masa by bylo

škoda. Skočil znovu do jámy a nadšeně začal býkaporco

vat. Když skončil, celý spokojený se kochal tím, jak takové

velké zvíře šikovně rozdělil na malé části. Radost hopře

šla ve chvíli, kdy zjistil, že se z jámy neumí dostat, protože

nedosáhne na její okraj. Když po nějakém čase jámuna

šla skupina lovců, všichni s údivem hleděli na její dno se

dvěma kostrami – lidskou i zvířecí.

Každý z nás chce, aby se něco v jeho životě zlepšilo

Bez změny není naděje na lepší život ani na ukončení trápení.

Změna je vždy žádoucí, a i když se nám to zpočátku nezdá, každá

změna je změnou k lepšímu, bez ohledu na to, kam směřuje.


17

A přestože je naše reakce na nepředvídatelnou katastrofu

prostá: „Proč právě já?“, odpověď je ve své přirozenosti

bezcitná: „A proč ne?“ Užitečnější je však ptát se: „Co teď

budu dělat?“ Pravda je jednoduchá: dokud žijeme, vždycky

máme nějakou možnost. Když se naučíme hledat reálný

prostor mezi iluzí, že se nebudeme muset dívat, jak se naše

naděje ztrácí, a přesvědčením, že život nemá smysl, když ho

nemůžeme řídit, stanou se z nás vítězové. Pro nalezenírov

nováhy potřebujeme střední cestu, abychom zdolávání pastí

nevzdali, protože věci nejsou černé nebo bílé, dobré nebo

špatné.

Vím, že mi uvěříte, že zůstat stejný bolí víc než se změnit.

Jakou cestou se tedy vydat? Cest, které vás mohou vést, je

mnoho. Já vám nabízím kromě jiných i tu písmenkovou. Moje

eseje nejsou návodem, jak si vylepšit život. Nabízím vámmož

nost naučit se při čtení něco o sobě a zjistit, co právě vás činí

spokojenějšími a sebejistějšími.

A ještě jedno varování, než začnete přerůstat sebe sama:

Ti, kdo nemají rádi změny, se mohou cítit nepříjemně aně

kdy i v ohrožení, když vidí někoho blízkého, jak se aktivně

snaží zlepšit svůj život. Připomíná jim to totiž skutečnost, že

oni sami nedělají nic ... Jejich odpor a nelibost s vámi nemají

nic společného, je to jejich problém.

Kim Kiyosaki


18

Cesta za dobrodružstvím

Vyrůstat je báječné

Ze semínek ředkviček vyrostou vždy ředkvičky a nikdy jahody.

Celá ředkvička i celá jahoda jsou ukryty v jednom semínku

a jediný rozdíl mezi semínkem a již vypěstovanou rostlinou

spočívá v časovém faktoru. Každý z nás má v sobě jedinečné

a výjimečné semínko, jen si nejsme vždycky jistí, v jaké je fázi.

A samozřejmě se někdy přistihneme při tom, že ho chceme

mít jiné, než jaké je. Jedno je jisté: každý z nás má tonejskvě

lejší semínko, které je neopakovatelné. A vůbec nezáleží na

tom, zda se přikloníme k zelenině nebo ovoci. Klíčové je, aby

se rozvinulo v plné kráse a zazářil jeho osobitý půvab. Občas

by se nám hodil nějaký výživový stimulant, protože se náš růst

zastavil a ne a ne se zase o kus pohnout. Může v tom býtně

kolik zádrhelů:

„„ buď nemáme dobré podmínky (sem patří škůdci, jako jsou

omezující přesvědčení, limitující myšlenky, různé blokyza

příčiněné špatnými zkušenostmi, výmluvy a hledání viníků

za to, že nám nebylo přáno...);

„„ nedozrál čas a chce to ještě více hnojiva (posílitsebevě

domí, nastartovat seberozvoj, doladit touhy a vize, vyjasnit

si, kdo jsem a kam směřuji a jaký je smysl mého života...);


19

„„ ne a ne rozkvést, neboť vše jde do listů (ukrutně sesna

žíme, tlačíme na pilu a přichází jen frustrace – někde je

chyba v programu).

Občas se vyplatí přizvat si na pomoc dobrého zahradníka,

který z odstupu a nadhledu přijde na to, kde sedí žába napra

meni. Můžeme si na něj zahrát i sami a vytvořit si vlastního,

který nejlépe ví, co je pro nás dobré.

Tato kniha pojednává o tom, jak si s tím poradit.

Práce na sobě je proces.

Je to směr, ne cílová destinace

Jste rušič, nebo plánovač?

Poznatek, že každý má své „centrum hodnocení“, vyslovil

v roce 1966 psycholog Julian Rotter. Tvrdil, že jednotlivci

s vnějším centrem hodnocení („rušiči“) jsou zpravidlapře

svědčeni, že na odměny v jejich životě mají vliv vnější síly, jako

je například osud, štěstí nebo jiní lidé. Jednotlivci, jejichžcen

trum hodnocení je orientované vnitřně („plánovači“), mají

tendenci vnímat události tak, že byly vyvolány jejich vlastním

chováním či schopnostmi.

Z opakovaných psychologických výzkumů vyplynulo, že

lidé s vnitřním centrem hodnocení, plánovači, se vyznačujína

příklad tím, že:

„„ se umějí poučit z vlastní zkušenosti;

„„ jsou ochotnější oddálit vlastní uspokojení a pokračovat dál

i v případě, že nastanou potíže;

„„ navazují emocionálně vyrovnanější osobní vztahy(proží

vají v nich větší sebeúctu a nižší úzkost);

„„ prožívají větší uspokojení ze života a celkovou spokojenost.


20

Rušiče poznáte podle toho, že:

„„ okamžitě reaguje na všechno, co se stane;

„„ často se cítí jako oběť okolností, s událostmi spíše zápasí,

než je řídí;

„„ tráví hodně času tím, že se souží;

„„ z problémů a pochybností ve vlastním životě viní ostatní lidi;

„„ odkládá řešení problémů tak dlouho, jak je to jen možné;

„„ nepodnikne žádná opatření, která by mohla zlepšit jeho situaci.

Co vytvořilo vaše vnitřní nebo vnější centrum hodnocení?

U vědců převládá názor, že lidé, jejichž rodiče byli příliš kontrolující

a autoritativní, jsou náchylnější vytvořit si vnější centrum hodnocení.

Stejný vliv mají i stresující životní události, například smrt rodiče či

sourozence, hlavně v mladším věku. Naopak lidé, které jejich rodiče

povzbuzovali k tomu, aby dělali věci, ve kterých mohli vidětvýsle

dek vlastního úsilí (například učit se hře na hudební nástroj čivěno

vat se sportu), budou mít s větší pravděpodobností vnitřní centrum

hodnocení – jsou to plánovači. Rodiče jim projevovali náklonnost,

dávali jim najevo své city a bezvýhradně je přijímali takové, jací jsou.

Můžete si vybrat způsob, jak myslíte

Dělení lidí na rušiče a plánovače není nutné, ale na základěta

kového výzkumu lidského chování se dá lépe pochopit, jaképo

hnutky vedou člověka k tomu, že neustále všechnozpochyb

ňuje – sebe i okolnosti – a trápí se vším, co by se mohlo pokazit.

Použití v praxi – poznejte rozdíl

Jeden ze způsobů, jak v sobě odhalit rušiče či plánovače, jeuvě

domit si své postoje a způsoby přemýšlení v zásadníchokamži

cích. Když je člověk spíše reaktivní – čili přijde podnět a on na něj

automaticky reaguje, aniž by si dopřál čas a vybral způsob, jak


21

si v dan é situaci počínat –, má věci mimo svou kontrolu. Takový

postoj je lehčí, svádí nás k tomu naše přirozenost. Mít vše pod

kontrolou však zvyšuje šance vylepšit si vlastní situaci. K tomu

ale potřebujeme oživit proaktivnost, neboť v prostoru mezipod

nětem a odezvou na něj se nachází nejvýznamnější schopnost

a možnost, kterou máme – svoboda volby. Naše chování není

funkcí podmínek, v nichž se nacházíme, ale odvíjí se od našich

rozhodnutí. Být proaktivní znamená jednat iniciativně a néstod

povědnost za to, že se věci stanou. Přistupovat k životuproak

tivně znamená, že své reakce na různé životní situace a nacho

vání nebo jednání druhých lidí podřizujeme svým hodnotám.

Program proaktivního chování na 30 dní volně podle gurua

osobního rozvoje S. Coveyho:

„„ Dávejte si malé závazky a plňte je.

„„ Buďte tolerantní, neodsuzujte.

„„ Buďte vzorem, ne kritikem.

„„ Buďte součástí řešení, ne problému.

„„ Nezabývejte se slabostmi jiných a neobhajujte slabosti své.

„„ Pokud uděláte chybu, uznejte ji, napravte a vezměte si

ponaučení – okamžitě.

„„ Nehledejte vinu u jiných.

„„ Zabývejte se tím, co je ve vaší moci.

„„ Pracujte na sobě – na svém vlastním bytí.

„„ Posuzujte slabosti druhých se soucitem, ne s obviňováním.

„„ Nepokládejte za problém to, co druzí nedělají nebo co by

mohli dělat. Vaším problémem je reakce na jejich chování

a to, co byste měli dělat vy.

„„ Jakmile si začnete myslet, že problém je „mimo vás“,za

stavte se. Vaším problémem je tato myšlenka.

„„ Cvičte zárodek své svobody a postupně ji rozšiřujte.


22

Jednejte

Když se cítíte nepříjemně, řekněte si, že tyto pocity jsou vám

vlastně k užitku. Znamenají totiž, že se nutíte překonávat své

obavy a vstupujete za hranice komfortní zóny, čímž si dopřejete

prožívání života naplno a stáváte se tak sebevědomějšími. Umíte

si pohlídat slova a jazyk, jejichž pomocí uvažujete a mluvíte.

U nich začíná volba vašeho postoje, který je rozhodující při tom,

jak věci sami pro sebe interpretujete – zda jdete do akce jako do

výzvy, nebo se vzdáte dříve, než se o něco pokusíte.

Jazyk, jímž hovoří člověk, který se zbavuje odpovědnosti za svůj

život – člověk reaktivní:

• Nemůžu s tím nic udělat...

• Jsem už jednou takový...

• On mě rozčiluje...

• To nikdo nedovolí...

• Musím/nemůžu to udělat...

• Kdyby...

Jazyk, kterým hovoří člověk, který přijímá odpovědnost za svůj

život – člověk proaktivní:

• Zjistím, jaké mám jiné možnosti...

• Můžu být jiný...

• Dokážu ovládat své pocity...

• Pokusím se je přesvědčit...

• Rozhodnu se, vyberu si...

• Budu...

Inspirujte se

Pokud máte z něčeho obavy, místo plánování ústupu pomyslete

na to, co nejhoršího se může stát, pokud prohrajete. Jak zlé to

bude? ... Rychle zjistíte, že ve skutečnosti nejde o nic.

Arnold Schwarzenegger


23

P. S.

V každém okamžiku se můžete rozhodnout, zda budete utrácet

svůj čas na plnohodnotné činnosti, nebo na ty méně hodnotné.

Konečný součet těchto rozhodnutí určí kvalitu vašeho dnešního

i zítřejšího života.

Brian Tracy

Nevěříte, že jste dost dobří? Mýlíte se!

Nenávist k sobě není přirozená, nerodíme se s ní. Naštěstí.

Představu o tom, zda jsme lepší nebo horší než někdo

jiný, získáme od svého ega. Ego také posuzuje, jestli jsme

tam, kde máme být, a nedá nám pokoj. Z prostéhodů

vodu – ego je částí našeho já, která má na starosti našify

zickou bezpečnost. Žije v naší mysli a s hurónským řevem

nám dává najevo, jak věci vyhodnocuje, analyzuje,porov

nává... Když si vezme slovo, jeho řádně ostrý jazyk nás

otravuje jedovatými řečmi plnými negativismu asebene

návisti. Uslyšíme o sobě věci, které nás stlačí do velikosti

trpaslíka, a sebeláska se vypaří rychleji než rosa v létě.

Nikoho nelze milovat více než sebe

Ego může někdy mluvit moudře, ale nikdy neříká nic pěkného

a povzbudivého. Je ve střehu, abychom byli ve střehu i my

a náhodou neujížděli na přílišné soucitnosti a láskyplnosti

vůči sobě. Kdykoli mu uvěříme nebo připustíme, že má s těmi

svými nekonečnými námitkami a kritikou pravdu, spolehlivě

přehluší naši srdečnost a láskyplnost. Bez vlídnosti k sobě

samým máme lásky jen pramálo. A tak si ego může uchovat

nadvládu.


24

Jak sesadit své ego z trůnu

Přemoct svého svrchovaného vládce je možné nenásilně – stačí

mít pro sebe více porozumění. Chovat se k sobě tak, jak by todě

lal velmi laskavý rodič nebo babička Boženy Němcové. S tímtopří

stupem se naučíme nevyhýbat odpovědnosti, když se něco stane,

a neobviňovat sebe ani druhé. A když se stane něconepříjem

ného, protože takový je život, přestat si cokoli vyčítat, nadávat

si, říkat si, že si to zasloužíte, že jste neschopní... Tento přístup

vám prostě nedovolí obviňovat se, ale ukáže vám, jak si nastavit

hranice, očekávat od sebe reálné věci a vykašlat se na dokonalost.

Inspirujte se

Chovejte se k sobě tak, jak by se k vám choval člověk, který

vás hluboce miluje. Já jsem se to učila tak, že kdykoli jsem se

přistihla, jak si říkám, že jsem hloupá, nemožná, naivní..., tiše

jsem si pro sebe řekla: „Mám tě ráda, Janette.“ A tak jsem se to

snažila trénovat pokaždé, když mě posedla negativní myšlenka.

Snažila jsem se však tak i cítit. Zpočátku jsem si připadala jako

potrhlá a veřejně bych nepřiznala, že ujišťuji sebe samu o tom,

že se mám ráda. Touha změnit postoj k sobě byla mocnější

a rozhodla jsem se tato čtyři slova, pro mě jako kouzelné

zaklínadlo, používat tak dlouho, než se ukáže, zda mohou

skutečně fungovat. Nakonec se udál malý zázrak. Začala jsem

naplno vnímat jejich obsah. Mám tě ráda. Znamenalo to pro mě

následující:

• že si za sebou stojím a nepodrážím sama sobě nohy,

• že se dokážu utěšit,

• že mám se sebou soucit,

• že jsem vůči sobě shovívavá,

• že mám právo něco nevědět a nezvládnout,

• že mám někoho, kdo mě okamžitě uklidní,

• že mám sebe samu a mohu si věřit,

• a že vím, co je pro mě dobré, a mám kuráž jít za tím.


25

Odhodlejte se

Díky sebelásce jsem mohla jít dál a být v pořádku. Když teď ego

prověřuje moje šance na přežití a hledá jistoty, automaticky

počítá s tím, že moje sebeláska má stejné a v některých

případech i větší hlasovací právo než ono. Tak se má rozhodnutí

odehrávají v souladu s potřebami hlavy i srdce. Proto si dovolím

tvrdit: Jste skvělí i přesto, že máte nějaké chyby! Každý je má

a každý se z nich učí. Jde to snáze přijmout, když přijímáte

sami sebe takové, jací jste. Tak jste nejlepší. Jen to vezměte na

vědomí a naučte se tomu věřit.

P. S.

Můžete se spolehnout, že když se lidé vydávají na cestu

k vašemu srdci, záleží na tom, co tam najdou. Když v něm

ukrýváte lásku k sobě samým, zákon lásky zafunguje spolehlivě.

Protože, jak to vystihl Paolo Coelho: Když milujeme, toužíme

se stát lepšími, než jsme. Když se snažíme být lepšími, než jsme,

všechno kolem nás se také stane lepším.

Vytvořte si osobní příběh, díky němuž vyrostete

Příběhy vždy udrží naši pozornost a dokážou nászásobo

vat nejrůznějšími emocemi, aby nás rozmazlovaly, vyváděly

z míry, okouzlovaly, pohoršovaly, bavily, inspirovaly,probou

zely v nás hnací sílu...

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak zní váš osobní příběh? Když

o sobě mluvíte, co dáváte ze svého světa ostatním na vědomí?

Příběh je velmi účinný nástroj

Příběh dává tvar všemu, co jsme zažili. Sami sobě i ostatním

vyprávíme příběhy o tom, kdo jsme, co se nám přihodilo a jaký




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist