načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zevní dermatologická terapie a kosmetika -- Pohledy klinické, fyziologické a biologické – Jiří Záhejský

Zevní dermatologická terapie a kosmetika -- Pohledy klinické, fyziologické a biologické

Elektronická kniha: Zevní dermatologická terapie a kosmetika
Autor: Jiří Záhejský
Podnázev: Pohledy klinické, fyziologické a biologické

Monografie přináší pohled na terapii z hlediska biologických a fyziologických vlastností kůže, věnuje se aplikačním formám zevních léčiv a jejich praktickému využití. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2006
Počet stran: 133
Rozměr: 24 cm
Úprava: 4 stran barevné obrazové přílohy ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Patologie. Klinická medicína
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2006
ISBN: 80-247-1551-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie přináší pohled na terapii z hlediska biologických a fyziologických vlastností kůže, věnuje se aplikačním formám zevních léčiv a jejich praktickému využití.

Popis nakladatele

Známý brněnský odborník - dermatolog, předkládá koncepčně zcela ojedinělou publikaci, pojednávající o zevní terapii v dermatologii a kosmetice. Vychází ze současných poznatků o vývoji kůže jako orgánu respektujícího regionální specificity kůže v různých tělesných oblastech. Těm dále odpovídají i zevní terapeutické postupy a současné vývojové trendy v nabídce dermatologických a kosmetických extern. Kniha je určena pro pre- i postgraduální studium dermatologům, kosmetikům, farmaceutům, hygienikům a výrobním technologům. Podobná publikace na našem trhu neexistuje. Recenze: prof. MUDr. A. Fadrhoncová, DrSc., a doc. MUDr. M. Viktorinová, CSc. (pohledy klinické, fyziologické a biologické)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ZEVNÍ DERMATOLOGICKÁ TERAPIE A KOSMETIKA

Autor:

Prof. MUDr. Jiří Záhejský, DrSc.

Recenzenti:

Prof. MUDr. Anna Fadrhoncová, DrSc.

Doc. MUDr. Marie Viktorinová, CSc.

© Grada Publishing, a.s., 2006

Obrázky a schémata dodal autor.

Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS, 2006

Kniha vychází za finanční podpory firem:

L`ORÉAL ČESKÁ REPUBLIKA s.r.o. – LA ROCHE-POSAY a SPIRIG EASTERN a. s.

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 2595. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Jana Maláčková

Sazba a zlom Martin Hanslian

Počet stran 136 + 4 strany barevné přílohy

1. vydání, Praha 2006

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Tato publikace je pro určené odborné pracovníky ve zdravotnictví.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo

registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem

vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování

a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale

nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem

reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 80-247-1551-1

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)

© Grada Publishing, a.s. 2011

ISBN 978-80-247-6328-6


Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1 Biologický vývoj kůže člověka

jakožto ochranného integumentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.1 Fylogenetický vývoj kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.2 Vývojové specificity lidské kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

1.2.1 Embryonální vývoj jednotlivých kožních struktur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16

1.2.2 Buněčné elementy zajišťující specifické funkce kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19 1.3 Význam vývojových interakcí kožních struktur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.4 Regionální specificity kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

1.4.1 Specificita kůže v oblasti palmoplantární . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22

1.4.2 Kůže v oblastech mimodlaňoploskových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23

1.4.3 Kůže v oblasti obličeje a krku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23

1.4.4 Oblast vlasaté části hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24

1.4.5 Oblasti axilární, perigenitální a perianální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25 1.5 Kůže jako biologická struktura

(Obecný souhrn) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Kapitola 1 – Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2 Základní biologické a fyziologické funkce kůže

a důsledky jejich porušení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.1 Funkce bariérová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.1.1 Mechanizmy podílející se na hydrataci kožního povrchu (rohové vrstvy) . . . . . . .30

2.1.2 Důsledky nadměrné hydratace kožního povrchu na funkci bariéry . . . . . . . . . . . .32

2.1.3 Porucha bariérové funkce v důsledku stavu „suché kůže“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33

2.1.4 Důsledky opakovaného nebo dlouhodobého působení látek

(např. emulgátorů) na bariérovou funkci kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34


2.1.5 Mechanizmy reparace (úpravy) důsledků

poškozené rohové vrstvy (bariéry) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

2.1.6 Vývoj stavu tzv. hypersenzitivní kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35

2.1.7 Změny bariérové funkce kůže v důsledku stárnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35 2.2 Funkce imunologické ochrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

2.2.1 Faktory a mechanizmy ovlivňující imunologickou funkci kůže . . . . . . . . . . . . . .36 2.3 Funkce ochrany proti vlivu UV záření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

2.3.1 Struktury podílející se na omezení průniku UV záření do kůže . . . . . . . . . . . . . . .39

2.3.2 Poruchy a změny ochranných systémů proti vlivu UV záření . . . . . . . . . . . . . . . .40 Kapitola 2 – Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 3 Základní složky zevních léčiv a hodnocení jejich účinnosti . . . . . . . . . 43 3.1 Současné požadavky na kvalitu přípravků určených k aplikaci na kůži . . . . . . . 43 3.2 Látky účinné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 3.3 Základy (vehikula) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 3.4 Látky pomocné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 3.5 Mechanizmy resorpce a možnosti hodnocení účinnosti

zevních léčiv (účinných látek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Kapitola 3 – Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 4 Aplikační formy zevních léčiv a kosmetik

(Složení, předpokládané mechanizmy působení na kůži a využití v praktické aplikaci) . . . . . . . . . 55

4.1 Dermatologická externa tekutá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

4.1.1 Vodné roztoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .55

4.1.2 Alkoholové roztoky (tinktury) ve zředěném etanolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .56 4.2 Zásypy (pudry – Pulveres) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

4.2.1 Zásypy organické povahy (škroby) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .56

4.2.2 Zásypy anorganické povahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .57

4.2.3 Mikronizované zásypy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .57 4.3 Tekuté pudry (Pulveres adspersorii liquidi) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 4.4 Pasty (Pastae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 4.5 Masti (Unguenta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 4.6 Krémy (Cremores) – emulzní systémy různých typů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

4.6.1 Dvoufázové emulzní systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62

4.6.2 Třífázové emulzní systémy (tzv. směsné emulze) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .63

4.6.3 Mikroemulze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .64

4.7 Lotiony – Lotiones (česky „omyvadla“) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 4.8 Pěny – Spumae (Foams) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.9 Spreje – Aerodispersiones (aerosoly) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.10 Gely – gelová externa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.11 Zevní léčiva nanášená koupelovou aplikací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 4.12 Lipozomy v dermatologické zevní terapii a v kosmetice . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 4.13 Transdermální aplikace léčiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 4.14 Způsoby aplikace prostředků pro zevní terapii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 4.15 Vliv historické změny koncepce účinnosti dermatologických extern

a kosmetik na fyziologii kožního povrchu (bariérovou funkci) . . . . . . . . . . . . 77

Kapitola 4 – Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5 Interakce aplikovaného externa s povrchovými

strukturami pokožky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 6 Obecné zásady v současné koncepci zevní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . 83 6.1 Příčiny poruch fyziologických funkcí kožního povrchu a jejich

patofyziologické důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

6.2 Možnosti úpravy (regenerace) porušených fyziologických funkcí . . . . . . . . . . . 83 Kapitola 6 – Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 7 Klinické postupy v denní péči o kůži a v zevní terapii

(Obecné zásady a doporučení) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 7.1 Problematika hygienické očisty a denní péče u osob se zdravou kůží . . . . . . . . 89 7.2 Problematika hygienické očisty u osob s chorobně postiženou kůží . . . . . . . . . 92 7.3 Dermatózy ve stadiu akutní výsevové fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 7.4 Zevní terapie v oblasti vlasaté části hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 7.5 Zevní terapie v oblasti obličeje a krku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 7.6 Zevní terapie v oblastech intertriginózních (zapářkových) . . . . . . . . . . . . . . . 101 7.7 Zevní terapie v oblasti palmoplantární (se zaměřením na problematiku

„obuté nohy“) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

7.7.1 Problematika tzv. „obuté nohy“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103 7.8 Problematika ovlivnění hyperhidrózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

7.8.1 Hyperhidróza v oblasti palmoplantární . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106

7.8.2 Hyperhidróza v oblasti axilární (podpažní) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 7.9 Problematika a možnosti ovlivnění stavu tzv. hypersenzitivní kůže . . . . . . . . 113 7.10 Péče o kůži po korektivně dermatologických zákrocích . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Kapitola 7 – Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 8 Závěry a perspektivy vývoje přípravků pro zevní

dermatologickou terapii a kosmetiku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129Předmluva Předmluva Lidská kůže je mimořádně důležitým orgánem zprostředkujícím kontakt organizmu s vnějším prostředím, oplývajícím množstvím nepříznivých činitelů. Kromě toho kůže často odzrcadluje i nejrůznější nefyziologické či patologické procesy vnitřních orgánů. Z těchto hledisek je kůže jako jeden z největších lidských orgánů mimořádným indikátorem lidského zdraví. Incidence kožních a pohlavních onemocnění celosvětově nepřetržitě stoupá především v souvislosti se zhoršujícími se podmínkami vnějšího prostředí, s nežádoucími účinky léků, s poruchami imunity, s geneticky podmíněnými stavy, s onkologickými a vnitřními chorobami, se šířící se promiskuitou a prostitucí. V ambulancích praktických lékařů tvoří v struktuře pacientů až 20 % osoby s kožními a pohlavními nemocemi.

Nárůst incidence kožních nemocí podnítil mohutný rozvoj farmaceutického průmyslu s produkcí dermatologik pro systémovou i topickou terapii, která i nadále zůstává v popředí léčebných opatření. Je známou skutečností, že dermatologická terapie – obzvlášť topická – představuje nelehký problém vzhledem k individuálním vlastnostem lidské kůže a k rozmanitostem klinického průběhu dermatóz. Pominuly časy, kdy dermatologická místní terapie pozůstávala z minimálního množství účinných látek, ale hlavně masťových, krémových a jiných základů, které jsou dnes vystřídány moderními a účinnějšími vehikuly. Složitý problém výběru a aplikace zevní dermatologické terapie vyžaduje množství vědomostí a zkušeností, protože nesprávné použití dermatózu nejen nevyléčí, ale může způsobit i její zhoršení. Značné mezery v literatuře o dermatologické preskripci se snaží překonat jeden z nejpovolanějších pracovníků na tomto poli – prof. MUDr. Jiří Záhejský, DrSc., který se už po desetiletí věnuje zmíněné problematice. Získané poznatky souhrnně představuje v nejnovější monografii o dermatologické zevní terapii a kosmetice.

Text knihy je zajímavý především tím, že přináší pohled na terapii z hlediska biologických a fyziologických vlastností kůže. Z tohoto důvodu se autor nejprve věnuje zajímavé kapitole o biologickém vývoji kůže a jejím základním biologickým a fyziologickým funkcím, kde je zdůrazňována hlavně funkce bariérová, funkce imunologické ochrany proti vlivu ultrafialového záření. Po těchto úvodních statích přistupuje autor k podrobné analýze současných požadavků na kvalitu a zdravotní bezpečnost přípravků určených k aplikaci na kůži a detailně se věnuje aplikačním formám ze vních léčiv a kosmetik a jejich praktickému využití. Zde zvlášť zaujme stať o lipozomech a oleozomech a jejich použití při chorobných stavech s porušenou bariérovou funkcí. Zevní dermatologická terapie a kosmetika

Závěrečná kapitola pojednává o klinických postupech v denní péči o kůži a v zevní terapii, o problematice hygienické očisty a o zevní terapii v jednotlivých lokalitách tělesného povrchu.

Po přečtení velmi zajímavé monografie je možno jednoznačně konstatovat, že autor se vynikajícím způsobem zhostil nelehké úlohy širokého posouzení dermatologické zevní terapie a její vývojové tendence. Vlastní bohaté zkušenosti jsou tím odevzdávány nejen okruhu dermatovenerologů, ale i farmakologům a posluchačům těchto oborů, kosmetologům a jiným odborníkům, kterým osvětluje složitost dermatologické terapie. Monografie se tak stává mimořádně aktuální a dlouho očekávanou pomůckou v denní praxi ošetřování lidské kůže.

Prof. MUDr. Jozef Buchvald, DrSc.


11Úvod

Úvod Velice si cením toho, že otevíráte tuto knihu pojednávající o zevní dermatologické terapii a kosmetice z pohledu biologie a fyziologie kůže. V úvodu bych chtěl uvést motivaci k napsání této knihy.

Po celou dobu padesáti let, po kterou jsem se problematikou lidské kůže zabýval, jsem nemile vnímal obecné, zjednodušující pohledy na kůži jako na pasivní, mechanický předěl ohraničující jejího nositele – člověka – od zevního prostředí. Takovýto přístup zákonitě vedl a stále vede k obecnému nedocenění významnosti dermatologie v rámci ostatních lékařských oborů.

Z neoprávněně zjednodušujícího pojetí kůže pramení stejně zjednodušující a podceňující obecné názory na zevní aplikaci léčiv v rámci dermatologie a kosmetické péče. Z těchto důvodů je obsah této knihy zaměřen na vědecky podložené informace o kůži jako významném a pro život člověka nezbytném orgánu, jehož biologické a fyziologické vlastnosti zasluhují a vyžadují stejně vysoké vědomosti a respektování jeho specifických vlastností a potřeb jako orgány a systémy ostatní.

S takovýmto pojetím kůže, jakožto biologicky významného orgánu, vytvářejícího trvalou, vitální komunikaci se zevním prostředím, nesporně souvisí, v rámci působení celého spektra environmentálních vlivů a faktorů, i vliv látek a léčiv, které se v rámci zevní terapie a péče o kůži na kůži aplikují.

Proto je v knize výklad o jednotlivých složkách zevní terapie, o jejich farmakodynamice a farmakokinetice a o aplikačních formách koncipován, kromě deklarované cílené účinnosti, také z hlediska vlivů na kůži poškozenou chorobným procesem a její urychlenou funkční reparaci.

Zevní dermatologická terapie, stejně jako racionální aplikace kosmetik založená na znalostech farmakodynamiky, farmakokinetiky, aplikačních forem, dávkování a vlivu na fyziologické funkce kůže se svojí odbornou významností nijak neliší od odborných znalostí farmakoterapie a léčebných postupů v jiných lékařských oborech.

Obsah knihy jako celku a jejích jednotlivých kapitol je koncipován tak, aby poskytl čtenářům z řad studentů medicíny, dermatologů, kosmetologů a dalších styčných oborů, jakož i z řad pracovníků z farmaceutického a kosmetologického vývoje dostatek odborných informací pro vlastní práci a odbornou argumentaci, a hlavně tak, aby vedl k zamyšlení nad současným stavem a perspektivním vývojem zevní terapie z pohledu biologických a fyziologických aspektů kůže, a tím k renesanci

12 Zevní dermatologická terapie a kosmetika

obecného povědomí o kůži jakožto významném biomedicínském orgánu, o což

usiloval váhou své velké vědecké autority již J. E. Purkyně.Biologický vývoj kůže člověka jakožto ochranného integumentu 1 Biologický vývoj kůže člověka jakožto ochranného

integumentu

1.1 Fylogenetický vývoj kůže Kůže a její nejzevnější vrstva epidermis představuje biologický bariérový orgán (integument), který se v průběhu fylogenetického vývoje na úrovni neochlupeného – „lysého“ savce – člověka diferencoval se zaměřením na jeho přežívání a ochranu v suchozemských a mnohdy nepříznivých podmínkách životního prostředí.

Z těchto faktorů trvale na kůži nepříznivě působících lze jmenovat vlivy vedoucí k jejímu vysušování, její povrchové oxidaci, vlivy stále se měnící teploty prostředí, důsledky trvalé expozice UV záření, kontaminaci mikroby, nežádoucí působení chemických látek, vlivy povrchové mechanické traumatizace aj.

Z obecného pohledu tedy kůže svým epidermálním povrchem člověka od těchto nepříznivých vlivů „odděluje“ a chrání, ale současně ho s životním prostředím „spojuje“ svojí schopností sekreční, resorpční a „signální“ varující před možností vážnějšího poškození (složkami imunitní povahy).

Průběh fylogenetického vývoje spočívající v utváření biologické funkce kožního povrchu (epidermis) „oddělující, spojující a signální“ je na úrovni obratlovců, pro pochopení této problematiky, velmi významný a zajímavý (13). Epidermis ryb představuje mnohovrstevný, nezrohovatělý, plochý epitel s řadou speciálně funkčně diferencovaných buněk tvořících hlen, dále senzorické buňky (chuťové pupeny, chemosenzory, „orgán postranní linie“) k určování směru proudění vody a buňky neuroendokrinní (Merkelovy).

Zevní epidermální vrstva má mikrovilózní povrch, oproti člověku zůstává „vitální“ a podílí se sekrecí a resorpcí na látkové výměně (podobně jako periderm lidského fétu).

Zrohovatělá vrstva epidermis jakožto bariéra vůči zevnímu prostředí nevzniká. Šupiny se pokládají za ploché kostěné plátky identické s „kožními kostmi“ v dermis některých vyšších obratlovců. Reptilové (hadi) a ptáci – úplný přechod k suchozemskému způsobu života bez funkční závislosti na vodě si vyžádal u hadů vývoj nových funkcí povrchového integumentu. Tvorba hlenu a resorpce povrchem ustupuje do pozadí. Naopak se zdokonaluje bariérová funkce povrchu k ochraně proti noxám zevního prostředí. Zevní dermatologická terapie a kosmetika

Například trvalé vystavení kožního povrchu ovzduší způsobujícímu jeho vysychá

ní si vyžádalo vývoj mechanizmů udržujících nezbytný obsah vody v kožním povrchu. U hadů se pro tento účel vyvinula rohová vrstva s mezibuněčnými substancemi schopnými udržovat stabilní hydratační profil, což se jako vysoce efektivní mechanizmus zachovalo až na úroveň člověka.

Pro mechanickou ochranu kožního povrchu se u hadů vyvinula vícevrstevná povr

chová rohová vrstva krytá zrohovatělými kožními šupinami.

Epidermis hadů má již typickou stavbu všech obratlovců, což představuje trvale se

obnovující vrstvu bazálních buněk, které se postupně diferencují do struktury vrstvy rohové, typické u člověka. Určitá odlišnost spočívá v přetrvávající, ale omezené tvorbě hlenu (jako u ryb) a v syntéze dvou typů keratinů.

Alfa-keratin je typický pro třídu savců a beta-keratin se vyskytuje jen u hadů

a v ptačích pérech. Alfa-keratiny jsou elastické – ohebné, beta-keratiny jsou pevné. Vrstvy alfa- a beta-keratinů se u hadů vzájemně překrývají a odlučují se při „svlékání“ (7, 13).

Epidermis u ptáků představuje 2–3 vitální buněčné vrstvy (stratum basale a stra

tum spinosum) a velmi tenké a porézní stratum corneum (keratin typu alfa). Stratum granulosum chybí. Péra ptáků sestávají z keratinu beta a z povrchových šupin obsahujících keratin alfa i beta. Struktura epidermis lidské kůže je charakterizována jako vícevrstevný zrohovatělý plochý epitel (proces alfa-keratinizace). Trvale mitoticky aktivní vrstva bazálních buněk produkuje dceřiné buňky, které podléhají epidermální diferenciaci, což trvá asi 30 dní (do odlučování stratum disjunctum).

Procesy buněčného dělení a buněčné diferenciace jsou řízeny z epidermis samé

a dosud neúplně stanovenými růstovými faktory z přiléhající dermis (viz kapitoly 1.2 a 1.3).

V procesu diferenciace epidermálních buněk lze rozlišit tři stadia: stadium syntézy,

transformační stadium a stadium terminální. ● Stadium syntézy

Trvá 2 týdny. Začíná ve stratum basale a dolním stratum spinosum.

Obecně: Zvětšení objemu buněk, počtu buněčných organel a obsahu proteinů

v buňkách.

Stratum basale – exprimace 7 nízkomolekulárních cytokeratinových polypepti

dů.

Stratum spinosum – syntéza výšemolekulárních cytokeratinů. Cytokeratinová fi

lamenta jsou pevně svázána (tonofilamenty) a zakotvena v desmozomech. Funkcí

cytokeratinových filamentů je tvorba cytoskeletů pro zajištění pevnosti, stability

a flexibility epidermis.

Na dlaních a ploskách – syntéza vysokomolekulárního cytokeratinu 9 (doklad

o specifičnosti dlaňoploskové epidermis).Biologický vývoj kůže člověka jakožto ochranného integumentu

Dalším produktem diferenciace ve spodním stratum spinosum jsou membrane

coating granules (keratinozomy, Odlandova tělíska) obsahující dvojlamely li

pidů.

Stratum granulosum – vznik keratohyalinových granulí, tvořených profilagrinem

bohatým na histidin. Na konci stadia syntézy se na vnitřní straně buněčných mem

brán strata granulosa vytváří pruh proteinů involukrinu, lorikrinu a keratolininu.

Stratum corneum – změna profilagrinu na filagrin, tvořící podíl interfilamentózní

matrix.

Přechodem korneocytů do horní granulózní vrstvy a na hranice rohové vrst

vy je stadium syntézy ukončeno. ● Stadium transformační

Obecně: Enzymatická přestavba všech produktů diferenciace a buněčných organel

(od středních partií spinózní vrstvy). ● Stadium terminální

Obecně: Zmenšení obsahu vody, zmenšení objemu buněk, „zhuštění“ konzisten

ce epidermálních struktur. Tonofilamenty jsou velmi hustě uloženy, keratohyali

nová granula obaluje pevná intercelulární amorfní masa s keratinovými filamenty

pevně spojená (na jejich vazbě se podílí filagrin, který je též zdrojem volných

aminokyselin). Jeho enzymatickou degradací vznikají NMF ( Natural Moistu

rising Factors) zvyšující elasticitu keratinových proteinů (18).

Lamelární tělíska (membrane coating granules) vypuzují do mezibuněčných

prostorů dvouvrstvé lipoidní membrány.

Extracelulární enzymy (fosfatázy, sulfatázy, esterázy) lipidy dále přestavují

a zpevňují povrchy buněk rohové vrstvy. Působením membránového enzymu

– transglutaminázy – vznikají mezi buňkami povrchové rohové vrstvy pevné

peptidové vazby, tzv. cross links epidermální. Terminální stadium diferencia

ce je ukončeno. Desmozomální spoje se uvolňují a rohové buňky se na povrchu

kontinuálně odlučují (stratum disjunctum). Výsledný stav epidermální diferenciace:

– mechanická ochrana a flexibilita kožního povrchu,

– ochrana fyzikálně-chemická,

– bariérová regulace průniku vody a ve vodě rozpustných látek (omezení ztrát těles

ných tekutin – vody),

– odlučování znečištění kožního povrchu mikroby a škodlivými látkami,

– melanin – ochrana omezující vliv UV záření.

Poruchy v průběhu diferenciace (vrozené i získané) vedou k vývoji epidermis abnormální – funkčně insuficientní (viz kapitola 2).

+


16 Zevní dermatologická terapie a kosmetika

1.2 Vývojové specificity lidské kůže

1.2.1 Embryonální vývoj jednotlivých kožních struktur

Základní proces vývoje kůže (4, 5, 12, 15) spočívá v interkomunikaci buněk růz

ného ontogenetického původu a různých vlastností, které se dostávají do kontaktu

v důsledku morfogenetických pohybů. Tyto „heterotypické“ interakce mezi buňkami

ektodermálními a mezodermálními v průběhu ontogeneze vedou ke vzniku nových

diferencovaných buněk a tkání. Interakční vztahy přetrvávají po celý život (viz ka

pitola 1.3).

● Epidermis

Po 4. týdnu Vývin jednovrstevné epiteliální vrstvy – tzv. peridermu – spojené

s vrstvou bazálních buněk pod ní ležící.

Buňky peridermu se „olupují“ (odlučují) do amniové tekutiny.

V 11. týdnu Začátek diferenciace epidermálních vrstev (se známkami keratiniza

ce) s programovanou apoptózou (odúmrtí povrchových buněk).

Proliferace a diferenciace epidermálních buněk je regulována řadou

působků a růstových faktorů.

Epidermální růstový faktor

Transformující růstový faktor alfa a beta

Keratin – růstový faktor

Inzulin-like růstový faktor I. a II.

Cytokiny IL-1-alfa a IL-6.

Kyselina retinová

Ca

2+

Tyto tzv. transkripční faktory, regulující expresi specifických genů,

ovlivňují diferenciaci keratinocytů. Porušení – nerovnováha mezi tě

mito regulačními mechanizmy (systémy) může vyústit ve vývin cho

robných projevů. Např. nadměrná produkce růstového faktoru alfa

a beta (autoregulátor epidermální proliferace) může perspektivně vést

ke stavům hyperproliferačním, např. typu psoriázy, ale i k nádorové

mu bujení (4, 12).

Na vývoji prvotních nervových struktur (senzorických a sympatic

kých) se již v prvních týdnech fetálního vývoje podílí nervový růs

tový faktor (Nerve Growth Factor – NGF) a neurotrofiny exprimo

vané embryonálními mezodermálními i ektodermálními buňkami.

Tyto primárně tvorbu nových nervových pletení podporují a současně

zajišťují v dalším vývoji jejich ochranu. Produkce neurotrofinů v prů

běhu dalšího vývoje inervace v kůži stoupá (16).


17Biologický vývoj kůže člověka jakožto ochranného integumentu

V průběhu 6. měsíce Formace vrstevnaté epidermis s charakterem epidermis post

natální.

Vývin základní bariérové funkce epidermis, která v té

době vytváří bariéru mezi plodem a zevním prostředím před

stavovaným plodovou vodou znečištěnou fetální močí a zbyt

ky apoptózou destruovaných buněk.

Je to projev významné adaptace kůže plodu v měnících se

podmínkách prostředí.

Další ochrannou vrstvu epidermis plodu vystavené plodové

tekutině představuje vernix caseosa – směs produktů fetál

ních mazových žláz a odumřelých epidermálních buněk. Ten

svým hladkým povrchem také usnadňuje průběh porodu.

● Dermis

Dermis se vyvíjí obecně z mezodermálních buněk lokalizovaných bezprostředně

pod ektodermem.

V oblasti obličeje a přední části krku však pochází dermální buňky z ektoder

mu kraniální neurální lišty (10).

3. měsíc Přechod z embryonální buněčné formy do diferencované mezenchy

mální formy – fibroblastů s tvorbou fibrózní mezibuněčné matrix.

Vývoj hlavních typů pojivových vláken kolagenu I a III a vláken

elastických.

Časná kapilární síť se rozvine a vytvoří pleteně větších cév, které sle

dují průběh nervů a jsou spojeny s chlupovými folikuly.

Senzorické nervy vrůstají do dermis a epidermis, kde vytvářejí re

flexní oblouky umožňující plodu reagovat na tlak a tření.

● Hypodermis

Podkožní tukově-vazivová tkáň naléhající na dermis se významně zesiluje po na

rození.

● Vlasové (chlupové) folikuly

Konec 2. měsíce Jejich růstová aktivita se objevuje s projevy ochlupení

v oblasti obočí, očních víček, na horním rtu a tvářích.

První ochlupení na celém povrchu plodu ve formě jemných

nepigmentovaných chloupků (tzv. lanugo), které zvětšuje při

lnavost vernix caseosa k povrchu kůže, se vytváří u plodu ve

4. a 5. měsíci. Po porodu toto lanuginózní ochlupení mizí.

● Mazové žlázy

Na většině tělesného povrchu se vyvíjejí jako divertikuly vlasových folikulů.

V některých neochlupených oblastech (glans penis, labia minora) se vyvíjejí nezá

visle na folikulech, vrůstáním epidermálních čepů vlastní epidermis (4, 5).


18 Zevní dermatologická terapie a kosmetika

V průběhu vývoje plodu jsou aktivní a spoluvytváří ochranný „obal“ vernix caseosa. Po porodu jsou inaktivní až do doby puberty.

● Potní žlázy

Tyto žlázy popsal jako první J. E. Purkyně.

Apokrinní potní žlázy – velké potní žlázy

Vyvíjejí se společně s vlasovými (chlupovými) folikuly, nejprve na

celém tělesném povrchu. Postupně u člověka zanikají s výjimkou

podpaží, mons pubis, genitoanální oblasti, skrota, areol prsů a labia

maiora (důsledek vývojové ztráty ochlupení). Funkčně se uplatňují

od počátku puberty (kolem 10. roku) v závislosti na hormonálních

vlivech. Apokrinní pot obsahuje části sekrečních buněk. Před kon

taktem s kožním povrchem je bez zápachu. Specifické pachy vznikají

jeho kontaminací s mikrobiální flórou (hlavně anaerobními difteroi

dy).

Ekrinní potní žlázy

5. měsíc Vyvíjejí se koncem 20. týdne jako vinutá klubíčka (glomeruly) lokali

zovaná v dolních vrstvách koria a v hypodermis. Vyvíjejí se po celém

kožním povrchu s výjimkou oblasti areol prsů. Biologická klasifikace potních žláz (apokrinní, ekrinní) nevychází v současnosti ani tak z typu sekrece potu v glomerulu potní žlázy (u obou typů se jedná více méně o typ sekrece apokrinní), nýbrž ze způsobu vyústění vývodu potní žlázy na kožním povrchu: a) Vyústění do vlasového folikulu = typ epitrichiální – odpovídá žlázám apokrin

ním – „a-gland“.

b) Vyústění vývodu volně na kožní povrch = typ atrichiální – odpovídá žlázám

ekrinním – „e-gland“.

Pojetí struktury a funkčního poslání potních žláz se v posledních letech mění. Kromě zásadní funkce termoregulační, exkreční a hydratační se potní žlázy podílejí na funkcích metabolických, humorálních a imunologických (sekrece imunoglobulinů). Nesporný biologický podíl funkce potních žláz je na úrovni psychosociálních komunikací (individuální pachový profil) a též ve sféře sexuální. U ochlupených i lysých savců je významnou funkcí potních žláz trvalé upravování mechanických vlastností taktilních povrchů (např. potní žlázy na tlapkách koček) (1).Biologický vývoj kůže člověka jakožto ochranného integumentu

● Nehty na rukou a nohou

10. týden – ruce Vyvíjejí se z epidermis na koncových článcích prstů. 14. týden – nohy Základy nehtů sledují větvení nervů v palmoplantární oblasti. Stejně jako vlas (chlup) je i nehtová ploténka tvořena kompri

movanými keratinocyty. Eponychium – tenká vrstva epidermis kryje zpočátku celou nehtovou ploténku. Postupně ustupuje s výjimkou oblasti nehtového základu (lůžka). Nehet dosahuje úrovně špičky prstů ruky v 8. měsíci, na nohou v době porodu.

1.2.2 Buněčné elementy zajišťující specifické funkce kůže

Jde o buňky imigrující do kůže z mezodermu a neurální lišty.

● Melanoblasty

Pocházejí z neurální lišty. Migrují do embryonální dermis, později do epidermis. Počátek 2. měsíce V 10. týdnu se spojují s vývojem vlasového (chlupového) foli

kulu a upravují jeho barvu.

V počátečním embryonálním stadiu exprimují receptory pro

neurotrofiny a Nerve Growth Factor (NGF), který se dále vý

znamně uplatňuje v ochraně melanocytů před nežádoucími vli

vy tyto poškozující (např. UV záření) (16).

● Langerhansovy buňky

Migrují do epidermis z prekurzorů v kostní dřeni. 2.–3. měsíc Během prvních 6 měsíců je jejich počet nízký (65/mm

2

epider

mis), s věkem počet stoupá – do epidermis migrují nepřetrži

tě.

Jejich hlavní funkce spočívá ve schopnosti prezentovat antigen

a navodit imunitní odpověď buněčného typu.

● Merkelovy buňky

Jejich původ není zcela jasný. 4.–6. měsíc Buněčné prekurzory migrují do periferie – hlavně do palmo

plantárních končetinových oblastí – z neurální lišty. Jsou zde

na úrovni bazální vrstvy spojeny s volnými nervovými zakon

čeními, z čehož vyplývá jejich hlavní funkce jako mechano

receptorů v oblasti dlaní a plosek.

Cytochemické nálezy prokazují v určitých vývojových fázích

i jejich funkci neuroendokrinní (bez bližšího určení). Soudí se,

že představují určitý specifický modifikovaný typ kerati

nocytů.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist