E-kniha: Zeptej se astronauta – Tim Peake

Zeptej se astronauta

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.computerpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Tim Peake

Zeptej se astronauta – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

TIM

PEAKE

Zeptej se astronauta

Computer Press

Brno

2018

Mým rodičům, kteří mě milovali,

podporovali a povzbuzovali,

abych se věnoval svým zájmům

a hledal odpovědi na své otázky.

OBSAH

Úvod 19

Start 27

Příprava 71

Život a práce v ISS 105

Výstupy do otevřeného prostoru 175

Země a vesmír 215

Návrat na Zemi 243

Doslov: výhled do budoucnosti 280

Poděkování 285

Autoři fotografií 287

SEZNAM OTÁZEK

Úvod Jak se člověk může stát astronautem? 19 Když astronauti na oběžné dráze kolem Země vidí 16 východů

slunce denně, kdy slaví Nový rok? 22 Stýskalo se vám ve vesmíru po pozemském počasí?

Co vám chybělo nejvíce? 23 Jakou luxusní věc jste měl na palubě vesmírné stanice? 23 Když jste se připravoval na svou misi, přestával jste se cesty

do vesmíru bát spolu s tím, jak jste se toho dozvídal stále více? 24 Start Jaký je to pocit sedět na vrcholu třistatunové rakety? 27 Proč astronauti startují z Kazachstánu? 32 Kolik času astronauti před startem tráví v karanténě a může je

tehdy někdo navštívit? 36 Jak jste se připravoval v den startu? 37

SEZNAM OTÁZEK 7

Je pravda, že astronauti před startem močí na pneumatiku autobusu? 42 Jak jste se všichni vešli do kabiny Sojuz? 43 Jaký má Sojuz výpočetní výkon? 44 Kolikanásobné přetížení jste při startu zažili? 45 Kde končí nebe a atmosféra přechází do vesmírného prostoru? 50 Proč musí rakety dosahovat takových rychlostí? 53 Jak dlouho trvá let do vesmíru? – Jake @trislowe 53 Jak dlouho trvá let na oběžnou dráhu? 54 Co astronauti skutečně dělají při startu – řídí kosmickou loď

sami, nebo to zajišťují počítače? 54 Co se stane, pokud se při startu něco pokazí? 56 Kde byste přistáli, pokud by se start nepovedl? 57 Jak dlouho trvá let k ISS? 60 Jak vypadá setkání s ISS? 61 Který okamžik ve vesmíru vám nejvíce nahnal strach? 64 Co vás nejvíce překvapilo, když jste se ocitl ve vesmíru? 65 Trpěl jste v prvních dnech ve vesmíru nevolnostmi? 66 S kým jste se v ISS nejdříve setkal, když jste otevřeli průlez? 68 Příprava Moje nejstarší dítě (které plánuje kariéru astronauta) by chtělo

vědět: jak, kdy a proč jste se rozhodl, že se stanete astronautem? 71 Jak jste ve své kariéře astronauta využil své pilotní schopnosti? 75 Má větší šanci stát se astronautem pilot vojenských letadel, nebo

vědec? 76 V čem jste při výběru budoucích astronautů překonal jiné

kandidáty? 77 Jak musí být člověk zdatný, aby se mohl stát astronautem? 80 8 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA

Nemám dokonalý zrak. Mohu se přesto stát astronautem? 81

Kolik let měl nejmladší astronaut? 81

Kolik let měl nejstarší astronaut? 82

Jaké psychologické školení je součástí přípravy na vesmírný let? 82

Jak dlouho trvá příprava astronautů? 84

Jaké jazykové požadavky jsou kladeny na budoucí astronauty? 86

Trénoval jste v centrifuze a bylo vám potom špatně? 88

Jak se zde na Zemi dá trénovat pobyt v beztížném stavu? 90

Co astronauti dělají, když nejsou ve vesmíru? 91

Které obory jste při přípravě na svou misi musel studovat? 94

Procházejí všichni astronauti školením stejného rozsahu? 94

Jaká část přípravy pro vás byla nejhorší? 96

Jaká část přípravy pro vás byla nejlepší? 99

Jakou nejlepší radu jste dostal? – Alex Gellersen 102

Je pravda, že astronauti se učí neřešit drobnosti? 102

Život a práce v ISS

Jak vypadá typický den na palubě Mezinárodní vesmírné stanice? 105

Co to přesně je Mezinárodní vesmírná stanice? 106

Z jakých různých částí se vesmírná stanice skládá? 108

K čemu je to vlastně dobré? – Jeremy Paxman, Newsnight 112

Co jste po příletu na ISS udělal jako první? 114

Jak se ve vesmíru chodí na záchod? 115

Co se děje s odpadky z vesmírné stanice? 117

Kde se ve vesmírné stanici bere voda a kyslík? 117

Jak dlouho trvá, než si člověk zvykne na beztížný stav? 118

Co je na stavu beztíže nejlepší? 119

SEZNAM OTÁZEK 9 Proč se ve vesmíru v ISS používá univerzální čas (Greenwich

Mean Time)? 120 Jak vypadal váš denní režim, když jste každý den zažíval 16

východů a západů slunce? 121 Jak se při pobytu ve vesmíru změnilo vaše vnímání času? 123 Jak se ve vesmíru spí a kde astronauti nocují? 126 Spí všichni astronauti ve stejnou dobu? 128 Zdály se vám ve vesmíru jiné sny, případně zdálo se vám něco

konkrétního? 128 Jaký byl váš oblíbený experiment a proč? 129 Jaké výhody poskytuje výzkum ve vesmíru? 131 Měl jste ve vesmíru nějakou oblíbenou část dne? 137 Měl jste volný čas? Jak jste trávil víkendy? 138 Co bylo na životě ve vesmíru nejvíc nechutného? 140 Měl jste něco vlastního ke čtení a jakou knihu byste si nejraději

ve vesmíru přečetl? 141 Co vás ve vesmírné stanici nejvíce překvapilo? 142 Dá se ve vesmíru vypít šálek čaje? 143 Dívali jste se ve vesmíru na filmy? 145 Jak se ve vesmíru pere prádlo? 146 Měl jste v ISS stejnou tepovou frekvenci jako na Zemi? 147 Jak ve vesmíru vypadá stříhání vlasů a holení? 148 Jaká je v ISS atmosféra? 148 Jaké bylo v ISS vaše oblíbené tlačítko a jakou má funkci? 149 Co jste ve vesmíru nejraději dělal ve volném čase? 151 Jaké jídlo jste ve vesmíru jedli? 152 Chutná jídlo ve vesmíru jinak? 154 Které jídlo jste si ve vesmíru nejvíce oblíbil? 156 10 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA Jaké to bylo, když jste ve vesmíru poprvé jedl? Nevznáší se

pozřené jídlo zpět? 157 Je pravda, že ve vesmíru lidem přestává chutnat? 158 Co by se stalo, kdyby se někomu ve vesmíru udělalo zle nebo by

se zranil? 159 Co by se stalo, kdyby ve vesmírné stanici začalo hořet? 161 Jak je ve vesmíru rychlý internet? 163 Je ve vesmírné stanici Wi-Fi? 164 Jak jste ve vesmíru používal Twitter a Facebook? 164 Pomocí kterých cvičení jste si ve vesmíru mohl udržet kondici? 165 Bylo těžké běžet ve vesmíru londýnský maraton? 167 Co se při cvičení ve vesmíru stane s potem? 169 Co jste si zabalil na cestu do vesmíru? 170 Který okamžik ve vesmíru byl nejzábavnější? 172 Jaké hodinky nosí astronauti? 173 Bez které věci nebo nástroje byste se na palubě dokázal nejhůře

obejít? 173 Výstupy do otevřeného prostoru Který zážitek v Mezinárodní vesmírné stanici na vás zapůsobil

nejsilněji? 175 Kdy se konal vůbec první výstup do otevřeného prostoru? 176 Co bylo na vašem výstupu do otevřeného prostoru nejlepší? 178 Cítil jste v některé fázi strach? 180 Jak jste se cítil, když jste v otevřeném prostoru jako první člověk

nesl skafandr s britskou vlajkou? 181

SEZNAM OTÁZEK 11

Slyšel jsem, že astronauti mohou ve vesmíru dostat dekompresní

nemoc. Jak je to možné a jakým způsobem by se to řešilo? 182 Měl jste vlastní skafandr, nebo jste jej sdílel s jinými astronauty? 184 Jak se v ISS při výstupech do otevřeného prostoru plánují trasy? 187 Jak si astronaut při výstupu do otevřeného prostoru může zajít

na záchod? 188 Při potápění s přístrojem se občas objevuje syndrom „strachu

z vynoření“, kdy potápěči nechtějí vyplout na hladinu. Měl jste

někdy při svém výstupu do otevřeného prostoru podobný pocit? 191 Proč astronauti na výstupy do otevřeného prostoru trénují pod

vodou? 194 Co bylo pro vás jako astronauta fyzicky nejnáročnější? 195 Je skutečně pravda, že suchý zip vznikl kvůli astronautům, aby se

díky němu mohli ve svém skafandru poškrábat na nose? Říkal

mi to dědeček a já nevím, jestli mu mám věřit... Pokud je to

tak, měl jste nějaký suchý zip ve své helmě? – Solomon, šest let 197 Zažil jste při výstupu do otevřeného prostoru něco, co by

skutečně přitáhlo vaši pozornost? – anonym 198 Co by se stalo, kdybyste z vesmírné stanice spadl? 199 Co se stane, když při výstupu do otevřeného prostoru něco

upustíte? 201 Mohl jste během výstupu do otevřeného prostoru něco jíst? 203 Jak jste se zahříval, když je ve vesmíru taková zima? 204 Jak jste se ve vesmíru chladil? 206 Je těžké pracovat v temnotě otevřeného prostoru? 207 Co by se stalo, kdyby vás při výstupu do otevřeného prostoru

zasáhlo kosmické smetí? 209 Který astronaut byl vaším vzorem nebo vás ve vaší kariéře

inspiroval? 211 12 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA Země a vesmír Co je při pohledu z vesmíru hezčí: Země ve dne, nebo v noci? 215 Lze při pohledu z vesmírné stanice spatřit zemskou atmosféru –

a jak vypadá? 216 Která místa na Zemi byste nyní rád poprvé navštívil poté, co jste

je viděl z vesmíru? 218 Lze z vesmíru zahlédnout letadla nebo lodě? 219 Když se podíváte na své fotografie polární záře, vypadá to

při pohledu pouhým okem stejně, nebo jsou barvy kvůli

fotografické expozici intenzivnější? 221 Lze při pohledu z vesmírné stanice pozorovat hvězdy a planety?

Vypadají jinak než ze Země? 221 Proč na některých snímcích vesmír vypadá jako jednolitá černá

plocha, kde není stopy po žádných hvězdách ani planetách? 222 Když jste pobyl ve vesmíru a viděl jste odtamtud Zemi, začal jste

díky tomu vnímat planetu i život jiným způsobem, nebo máte

stále stejnou perspektivu? 223 Je vesmír nějak cítit? 226 Je ve vesmíru hluk? 227 Projevuje se ve vesmíru gravitace? 229 Proč lidé v Mezinárodní vesmírné stanici zdánlivě nic neváží? 231 Jak se člověk může ve vesmíru zvážit? 233 Když jste byl ve vesmíru, hrozilo nebezpečí, že ISS zasáhne

meteor nebo kus kosmického smetí? 233 Co by se stalo, kdyby do vesmírné stanice narazilo nějaké

kosmické smetí? 236 Nakolik je kosmické smetí problematické? 238 Kolikrát jste během svého letu obkroužil Zemi? 240 Jakou vzdálenost jste během svého pobytu ve vesmíru urazil? 240

SEZNAM OTÁZEK 13

Lze z vesmíru spatřit Velkou čínskou zeď? 241 Existuje nějaký formální protokol „prvního kontaktu“

s mimozemšťany? 241 Návrat na Zemi Jak dlouho trvá cesta zpět na Zemi? 243 Musel jste ve vesmíru před návratem prodělat nějaké speciální

školení nebo přípravu? 244 Proč není tepelný štít potřebný při opuštění Země, ale při

sestupu do atmosféry je nezbytný? 246 Bral jste nějaké léky, aby vám při cestě zpět na Zemi nebylo špatně? 248 Jak se astronauti mohou vrátit zpět na Zemi a jak rychle jste při

sestupu do atmosféry letěli? 249 Jak dlouho návrat do atmosféry trvá a kolikanásobné přetížení

jste zažili? 251 Nakolik se při sestupu ohřál vnitřek návratového modulu Sojuz?

A jakým způsobem se zvyšování teploty kontroluje? 253 Který zážitek byl příjemnější: start, nebo sestup do atmosféry? 255 Přistání vypadá docela tvrdě – neutrpěli jste žádná vážná zranění? 256 Co se stane, když při sestupu do atmosféry něco nevyjde

a modul přistane na jiném místě? 259 Jaké to bylo, když jste po pobytu ve vesmíru poprvé ucítil

nějakou pozemskou vůni? 263 Co se děje po přistání? 265 Kdy jste po přistání vypil první šálek čaje? 266 Kdy jste se mohl opět shledat se svou rodinou? 266 Jaké první „normální“ jídlo jste po svém návratu na Zemi pojedl? 267 Jaké to bylo po tak dlouhém pobytu ve stavu beztíže znovu chodit? 268 14 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA Jak jste se cítil, když jste se po pobytu v ISS poprvé normálně

sprchoval? 269 Přinesl jste si zpět z vesmíru nějaké suvenýry? 270 Stalo se vám nebo nějakému jinému astronautovi, kterého znáte,

že po návratu na Zemi něco ze zvyku upustil a očekával, že to

zůstane viset ve vzduchu? 271 Jaké jsou dlouhodobé zdravotní následky vesmírného letu? 272 Doslov: výhled do budoucnosti Pokud vaše příští mise nepovede k ISS, budete potřebovat jiný

typ školení s ohledem na nový cíl? – Mary Bainbridge 280

SEZNAM OTÁZEK 15

Žij, jako bys měl zemřít zítra. Uč se, jako bys měl žít navždy.

Mahátma Gándhí

Je důležité, abychom si nepřestávali klást otázky.

Zvídavost má smysl sama o sobě.

Albert Einstein

ÚVOD

Otázka: Moje první otázka je jednoduchá: Jak se mohu stát astronautem? – Alexander Timmins, 9 let, Chichester Free School Odpověď: To sis tedy vybral úžasnou kariéru, Alexandře!

Stejně jako mise Apollo v  60. letech 20. století představovala velký skok pro lidstvo, také dnes vstupujeme do nové zlaté éry zkoumání vesmíru. Můžeme očekávat, že v následujících desetiletích budeme kolonizovat Měsíc, vstoupíme na Mars a budeme cestovat na vzdálenější místa Sluneční soustavy než dosud. Uskutečnění těchto snů o  lidském objevování máme nyní na dosah ruky a této pozoruhodné cesty se můžeme zúčastnit všichni.

Dá se říct, že odpovědi na  tvou otázku je věnována celá kniha. To proto, že odpověď není prostá, protože neexistuje žádná standardní cesta, po které by kandidát na astronauta mohl postupovat. Když jsem se 15. prosince 2015 objevil na  palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS – International Space Station), bylo mi 43 let. Cítil jsem se mimořádně poctěn tím, že tam mohu být a  mohu kráčet ve  stopách mužů a žen, které jsem celý život obdivoval. Sotva jsem dokázal uvěřit tomu,

ÚVOD 19

že jsem měl tolik štěstí, že jsem se k této exkluzivní skupině vesmírných cestovatelů mohl připojit.

Od průkopnického letu Jurije Gagarina dne 12. dubna 1961 se přede mnou na  oběžnou dráhu Země dostalo celkem 545 lidí z  37 různých zemí. Vesmírní průzkumníci z naší poměrně malé skupiny mají za sebou různou historii a  různé kariéry  – například učitelů, pilotů, inženýrů, vědců a lékařů – a pocházejí ze všech koutů světa. Všichni však sdílejí lásku k objevování a vášeň pro pilotované kosmické lety.

Samozřejmě jsou jisté schopnosti a vlastnosti, které astronauti musí mít nebo je musí při tréningu získat. Jsem si jistý, že na  konci knihy budete mít jasnou představu o tom, co by měli dnešní astronauti určitě umět. Některé z těchto atributů vás možná překvapí – mimořádně užitečný je například talent na jazyky. Stejně důležité je také to, čím se kandidát na astronauta zabývá. Klíčové je najít si práci, která člověka baví, a dosahovat v té oblasti co nejlepších výsledků. Jak se sami přesvědčíte, dobré výsledky ve  škole samy o  sobě nestačí. K  úspěchu potřebujete energii, nadšení a především správné osobnostní a charakterové rysy.

Krátce po přistání zpátky na Zemi se mě na tiskové konferenci někdo zeptal, zda bych chtěl něco vzkázat dětem ze školy, kam jsem kdysi chodil. Má cesta začala v  malé vesnici poblíž města Chichester na  jižním pobřeží Anglie. Potřeboval jsem téměř 18 let strávených v armádě a kariéru testovacího pilota, abych se ve správném čase ocitl na správném místě a  mohl se stát astronautem. Odpověděl jsem: „Máte před sebou kluka, který chodil do základní školy Westbourne Primary School a který v osmnácti ukončil střední školu s průměrnými známkami. Přitom se právě vrátil ze šestiměsíční mise do vesmíru. Vyřiďte tedy dětem: Nevěřte nikomu, kdo vám bude říkat, že si nemůžete splnit libovolný sen, za kterým půjdete s nadšením.“

Aby bylo jasno: astronautem se člověk nemůže stát snadno. Ve skutečnosti to byla nejtěžší věc, kterou jsem v životě dokázal. Zároveň jsem 20 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA však při svém úsilí také nejvíce získal – úžasné zkušenosti, které v sobě budu chovat po celý zbytek života.



O čem je tedy tato kniha? A čeho se týkají všechny otázky? Od té doby, co jsem se vrátil z  ISS, mě neustále udivovalo, s  jakým nadšením mě přijímaly tisíce lidí, kteří se chtěli dozvědět více o mé misi a o tom, co kariéra astronauta obnáší. Při svých vystoupeních mě bavilo odpovídat na zajímavé otázky všeho druhu, jako například „Je vesmír nějak cítit?“, „Projevuje se ve vesmíru gravitace?“ nebo „Co bylo na životě ve vesmíru nejvíc nechutného?“ Některé otázky mě předtím nikdy nenapadly, třeba „Existuje nějaký formální protokol «prvního kontaktu» s  mimozemšťany?“, a  jiné byly poněkud vážnější, například „Co by se stalo, kdyby vás při výstupu do  otevřeného prostoru zasáhlo kosmické smetí?“ A samozřejmě padají také zábavné otázky typu „Dá se ve vesmíru vypít šálek čaje?“ (odpověď je naštěstí kladná!) a  „Jak se ve  vesmíru chodí na  záchod?“, což je zdaleka nejoblíbenější otázka, kterou dostávám, hlavně při setkáních s menšími dětmi.

Chtěl jsem poněkud rozvinout odpovědi na co nejvíce těchto otázek, abych nabídl svůj vlastní pohled na to, v čem práce astronauta opravdu spočívá. Rád bych spojil všechna hlediska: osobní i  univerzální, dobrodružství i astrofyziku, strach i zábavu. Doufám, že vědecké poznatky i  každodenní podrobnosti o  životě ve  vesmíru dokáží čtenáře pobavit i poučit a mohou posloužit jako užitečná referenční příručka pro další generaci vesmírných průzkumníků. Je totiž docela dobře možné, že si tuto knihu přečte je člověk, který jako první udělá krok na  povrchu Marsu.

Pomocí hashtagu #askanastronaut se tento projekt otevřel uživatelům sociálních sítí. V knize najdete mnoho úžasných příspěvků od uživatelů

ÚVOD 21

Twitteru a  Facebooku, což lze poznat podle jmen autorů příslušných otázek. Pokud v jiných případech stejnou nebo podobnou otázku položilo více lidí, spojil jsem je do  jedné. Mnohokrát děkuji všem, kteří k tomuto projektu přispěli. I když své jméno na stránkách knihy třeba nenajdete, přesto jste díky své zvídavosti a přemýšlivosti hodně přispěli k její výsledné podobě a jsem vám za váš zájem mimořádně vděčný.

Pokusil jsem se zpracovat všechny zásadní části své mise, a  kniha proto obsahuje sedm kapitol: Start, Příprava, Život a  práce v  ISS, Výstupy do  otevřeného prostoru, Země a  vesmír, Návrat na  Zemi a  Výhled do  budoucnosti. Kromě cizích otázek jsem odpověděl také na několik vlastních. Zkusil jsem se podělit o své postřehy z vesmírné cesty: od  popisu školení a  přípravy přes vědecké principy v  pozadí konstrukce ISS, experimenty na  palubě, krásu Země z  výšky 400 km, nadšení z  letu nadzvukovou rychlostí v  atmosféře, vzrušení a  rizika z výstupů do otevřeného prostoru a kamarádské vztahy s jinými členy posádky až po novou perspektivu, kterou jsem díky těmto fantastickým zážitkům získal.

Při chystání podkladů a psaní knihy jsem si s radostí připomínal čas strávený ve  vesmírné stanici. Kniha otevírá hodně témat, takže doufám, že bude zajímavá pro čtenáře každého věku. Některé odpovědi jsou docela dlouhé a technické, zatímco jiné jsou mnohem kratší. Jako malou ukázku tedy pro začátek předkládám několik stručnějších otázek a odpovědí. Otázka: Když astronauti na oběžné dráze kolem Země vidí 16 východů slunce denně, kdy slaví Nový rok? Odpověď: Vzhledem k tomu, že čas ve vesmírné stanici odpovídá univerzálnímu času (který se označuje zkratkou GMT, tj. Greenwich Mean Time), půlnoc na Nový rok nastává ve stejnou chvíli jako v Londýně. Už 22 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA

jen proto by se mělo do  vesmíru vypravit více Britů! Každý astronaut

na palubě však obvykle slaví Nový rok tehdy, kdy odbíjí půlnoc v jeho

zemi.

Otázka: Stýskalo se vám ve vesmíru po pozemském počasí? Co vám chy

bělo nejvíce?

Odpověď: Asi to bude znít divně, ale opravdu mi chyběl déšť. Šest

měsíců jsem se musel obejít bez sprchy, a navíc rád sportuji venku. Když

jsem tedy zavřený v teplém modulu vesmírné stanice běžel na běžeckém

trenažéru, představa studeného mrholení na  tváři mi připadala velmi

lákavá.

Otázka: Jakou luxusní věc jste měl na palubě vesmírné stanice?

Odpověď: Předmětem, který mi poskytl nejvíce radosti, byl nepochybně

můj fotoaparát. Když jsem se dostal do vesmíru, znovu jsem v sobě totiž

objevil zálibu ve fotografování, která mi poskytovala vzrušení a uspoko

jení a naplňovala mě údivem. Snímků, které jsem pořídil z vesmíru, si

velmi vážím. I když se na ně dívám nyní s časovým odstupem, pokaždé

si dokáži přesně vybavit, kdy jsem je získal a  nad kterým místem ves

mírná stanice právě letěla. Sám bych však fotoaparát za luxusní předmět

neoznačil, protože jsme je pravidelně používali při užitečném pozo

rování Země. Pokud jde o  čisté potěšení, myslím, že nejlepším luxus

ním předmětem byl malý chladicí box, který nám doručila zásobovací

kosmická loď Dragon. Posádce jej věnovali milí pracovníci společnosti

SpaceX (která vyrábí rakety a  kosmické lodi) a  uvnitř byl až po  okraj

naplněný zmrzlinami!

ÚVOD 23 Otázka: Když jste se připravoval na  svou misi, přestával jste se cesty do vesmíru bát spolu s tím, jak jste se toho dozvídal stále více? Odpověď: Při své přípravě (kterou podrobněji rozebereme v  kapitole 2) astronauti získávají více znalostí, které jim rozhodně pomáhají rozptýlit některé obavy ohledně riskantnějších částí mise, jako jsou například výstupy do otevřeného prostoru, start rakety, sestup do atmosféry a nouzové situace. Důležitější je, že díky nabytým vědomostem dokáží astronauti najít způsob, jak si v  obtížných situacích poradit, a  mohou se v  prvé řadě vyhnout špatným rozhodnutím. O tom jednou zavtipkoval astronaut agentury NASA a velitel lodi Apollo 8 Frank Borman: „Vynikající pilot využívá svůj vynikající úsudek k tomu, aby se vyhnul situacím, kde by své vynikající schopnosti potřeboval využít.“

Naše školení je navrženo skutečně příkladně a  všichni astronauti pociťují značný dluh vůči báječnému týmu svých trenérů a instruktorů, kteří dělají vše, co je v jejich silách, aby byli astronauti dokonale připraveni svou misi vykonat bezpečně a efektivně.

Když jsem vstupoval na odpalovací rampu, cítil jsem, že jsem na cestu do vesmíru plně připraven, a těšil jsem se na napětí a vzrušení nejlepšího výletu celého svého života. Pokud byste se mě v  té chvíli zeptali, jestli se cesty do vesmíru bojím, bez váhání bych musel odpovědět: „Ani náhodou!“ S  lety do  vesmíru však souvisejí rizika, která bez ohledu na objem znalostí, školení či přípravy úplně odstranit nelze. Všichni astronauti tato rizika před startem chápou a dokáží je vyhodnotit. Nikdo však nemůže zaručit, že nedojde k nějaké katastrofální situaci (tím mám na mysli havárii kosmické lodi nebo smrt posádky). Ve svém dosavadním životě jsem nezažil nic obtížnějšího, než když jsem se krátce před startem musel rozloučit se svou rodinou. Když zaujímáte své místo v  kajutě kosmické lodi, dobrovolně tím podstupujete jisté riziko, že se ke svým blízkým nikdy nevrátíte. 24 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA

Strach je emoce, kterou v nás vyvolává pociťované nebezpečí, a pokud někdo nevnímá nebezpečí, když sedí na deseti patrech vysoce hořlavého raketového paliva, pravděpodobně své situaci tak docela nerozumí! Přesnější odpověď by tedy zněla: „Jistě, jedna část mé osobnosti se bojí, ale už jsem se se svým strachem vyrovnal a v tuto chvíli na něj nemyslím.“

Zdá se mi, že jsme se dostali na  ideální místo, kde můžeme otevřít první kapitolu s názvem Start.

ÚVOD 25

Kosmická loď

Sojuz pod

aerodynamickým

krytem

Aerodynamický kryt špice

START KOSMICKÉ

LODI SOJUZ

3. stupeň

Všechny stupně jsou

naplněny zkapalněným

kyslíkem a kerosinem

4 × přídavné motory

1. stupně (9 milionů

koňských sil)

Zrychlení z 0 na 27 600 km/h

za 8 minut a 48 sekund

Celková hmotnost: 305 tun

Startovací věž

Startovací úniková věž

V případě

katastrofálního

selhání při startu

se startovací úniková

věž oddělí od rakety

a návratový modul

s posádkou bezpečně

přistane na padáku

2. stupeň

START

Otázka: Jaký je to pocit sedět na vrcholu třistatunové rakety? Odpověď: Kazachstán, 15. prosince 2015, 14.33 místního času. Do startu zbývaly 2 hodiny a 30 minut.

Stál jsem 50 metrů nad startovací rampou na vrcholu třpytivé rakety Sojuz a  čekal jsem, až budu moci vlézt dovnitř. Byl průzračně jasný zimní den. Rozhlížel jsem se po  rozlehlém areálu bajkonurského kosmodromu a nekonečné travnaté ploše kazašské stepi. Svými smysly jsem přitom intenzivně vstřebával poslední obrazy, vůně a  zvuky planety Země před tím, než jsem ji měl na šest měsíců opustit.

Když jsem se soukal do naší drobné kajuty ukryté pod aerodynamickým krytem vrcholu rakety, najednou mi připadalo, že celý stroj pode mnou ožívá. Kryogenické palivo neustále vřelo a  základna rakety se halila do podivné bílé mlhy. Kvůli mrazivému oblaku paliva se na dolních dvou třetinách rakety Sojuz vytvořil tenký ledový povlak, takže zmizel její typický oranžovo-zelený nátěr a raketa v odpoledním slunci oslnivě zářila. Když jsme vyjížděli výtahem ke  své kajutě, mohli jsme si raketu prohlédnout zblízka. Viděli jsme, jak stojí plně natankovaná 300 tunami zkapalněného kyslíku a  kerosinu, naslouchali jsme syčení

START 27

unikajících par a obdivovali jsme mohutnou kovovou strukturu startovací rampy, která raketu před startem podpírá. V  té chvíli jsme si zřetelně uvědomovali, jaký konstrukční um je potřebný k  tomu, aby lidé mohli uniknout síle zemské přitažlivosti. Už jsem se ve své kariéře usedal do kokpitu mnoha letadel, ale jsem si jistý, že nic se zdaleka nevyrovná vzrušení, které jsem cítil při nastupování do  rakety připravené ke startu. Necítil jsem nervozitu – právě naopak. Na tento okamžik jsem čekal velmi dlouho, a  ačkoli jsem se snažil udržet klidnou a  profesionální masku, velmi zřetelně jsem si uvědomoval klukovské vzrušení, které v mém nitru narůstalo.

Do kajuty musí astronauti pokaždé vstupovat v přesném pořadí. Jako první nastupuje ten, který sedí vlevo (v  našem případě Tim Kopra), potom ten, který sedí vpravo (já), a  nakonec velitel lodi Sojuz (Jurij Malenčenko). Nejdříve jsme museli vodorovným průlezem vstoupit do  stísněné obytné sekce a  potom se postupně protáhnout (nohama napřed) průlezem vedoucím dolů, abychom se dostali do  návratového modulu. Není tam žádný žebřík, ale lezení usnadňují stupně pro nohy.

Při šplhání svislým průlezem jsme museli být velmi opatrní, protože se tam nachází anténa, která je pak potřeba o šest měsíců později po přistání, kdy přenáší informaci o poloze modulu pátracím a záchranným týmům. Cesta do křesla byla skutečně hodně úzká. Na rozdíl od simulátoru lodi Sojuz v Hvězdném městečku v Rusku, kde jsme trénovali, byla kosmická loď až po  okraj naplněná nákladem. Nejdříve jsem sklouzl do velitelského křesla a potom jsem se opatrně přesunul nohama napřed na své místo po pravé straně. Všechno bylo potřeba dělat velmi pomalu a uvážlivě. Nemohl jsem si nyní dovolit roztrhnout svůj skafandr nebo poškodit kosmickou loď. Vzpomínal jsem na různé chvíle, kdy jsem při své přípravě prolézal jeskyně, a byl jsem vděčný, že mám jisté zkušenosti z pohybu v mimořádně těsných prostorách. 28 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA

Hned poté, co jsem zaujal své místo, musel jsem ke svému skafandru Sokol připojit dva elektrické kabely a dvě hadice. Elektrické kabely patřily mé komunikační sadě a  zdravotnímu postroji, který jsem si dříve navlékl. Všichni členové posádky nosí na  hrudníku zdravotní postroj, který měří tepovou a  dechovou frekvenci a  předává data lékařům ve středisku řízení letu. Dvě hadice přivádějí vzduch (ke chlazení a ventilaci) a  stoprocentní kyslík (používá se pouze v  případě havarijního poklesu tlaku). Po připojení těchto vodičů a trubic bylo potřeba připojit kolenní dlahy, které zabraňují zranění nohou při vysokém přetížení, jaké může při startu nastat, a zabezpečit pětibodový postroj. Uvnitř bylo jen tolik místa, aby se tam vešel jeden člen pozemního personálu, který mi pomohl se připoutat a předal mi můj kontrolní seznam.

Když jsem počítal minuty do  startu a  pečlivě naposledy procházel kontrolní seznam a v hlavě jsem si přehrával klíčové minuty a hodiny, které mě čekaly, bylo na  čase uplatnit poslední tradici a  vyplavit ještě trochu adrenalinu. Před startem má každý astronaut právo poslechnout si ve své kajutě tři předem vybrané písničky. Já jsem zvolil skladby „Don’t Stop Me Now“ od skupiny Queen, „Beautiful Day“ od U2 a „A Sky Full of Stars“ kapely Coldplay. Když kompilace všech členů týmu utichly a do zážehu motorů zbývalo jen několik chvil, čekalo nás ještě poslední překvapení. Najednou jsme přestali vnímat hlasité vrčení rakety, protože v našich sluchátkách zazněly dobře známé tóny syntetizéru a kytarové akordy skladby „The Final Countdown“ od  skupiny Europe, kterou vybral náš instruktor programu Sojuz. A potom se říká, že Rusové nemají smysl pro humor!



Start rakety Sojuz jsem poprvé sledoval (na vlastní oči, nejen na videu) v červnu 2015, šest měsíců před svým vlastním startem. Spolu se svými

START 29

kolegy z  posádky Sojuz Jurijem Malenčenkem a  Timem Koprou jsem

se vypravil do kazašského Bajkonuru jako záložní tým Expedice 44/45

(což byla předchozí mise na palubě ISS). Našim úkolem bylo kopírovat

primární posádku a  všemi způsoby je podpořit. Byli jsme sice záložní

posádka a  na  let do  vesmíru jsme byli připraveni, protože jsme již

o  několik týdnů dříve prošli všemi nezbytnými zkouškami, ale prav

děpodobnost, že primární posádku skutečně nahradíme, nebyla příliš

vysoká. Díky návštěvě Bajkonuru jsme však získali dokonalou příleži

tost ke  generální zkoušce na  svůj let  – včetně možnosti poprvé pozo

rovat start rakety. O několik let dříve jsem měl v úmyslu sledovat start

raketoplánu Discovery, když můj kolega z Evropské kosmické agentury

(ESA) Christer Fuglesang odlétal z  Kennedyho vesmírného střediska

na  Floridě. Start byl však nejdříve odložen vzhledem ke  špatnému

počasí a druhý pokus byl odvolán kvůli anomálii v jednom z palivových

ventilů rakety Orbiter. Když o několik dní později raketoplán Discovery

konečně vzlétl do vesmíru, já jsem už seděl v letadle na zpáteční cestě

do Evropy, abych v Evropském centru astronautiky v Německu zahájil

svou přípravu... Tomu se říká Murphyho zákony!

Když jsem však v červnu 2015 pozoroval start kosmické lodi Sojuz,

dokonale jsem si své předchozí zklamání vynahradil. Celé představení

bylo ještě efektnější díky tomu, že jsme byli velmi blízko startovací

rampy. Jurij, Tim a  já jsme seděli na  vrcholu pátrací a  záchranné věže

asi 1,5 km od rakety. Bylo krátce po třetí hodině ranní za krásně jasné

noci. Když jsem zahlédl zážeh hlavních motorů a  po  několika sekun

dách k  nám dolehlo hluboké zaburácení, spokojeně jsem se zašklebil.

Úsměv na tváři mi však rychle ztuhl úžasem. To, co jsem zatím slyšel,

byl pouze zvuk motorů na  střední tah, kdy probíhá krátká kontrola.

Jakmile se hlavní motory rozeběhly na  plný výkon, hluk mě doslova

zaplavil a  mocné dunění hlubokých basových frekvencí jsem vnímal

každou částečkou svého těla. A když jsem si byl jistý, že efektnější to už

30 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA

být nemůže, Sojuz se odlepil od  startovací rampy a  při svém stoupání naplnil vzduch ohlušujícím praskotem.

O několik měsíců později jsem krátce po páté hodině místního času už seděl ve  svém křesle v  kajutě lodi Sojuz a  pozorně jsem naslouchal hlasu instruktora ve sluchátkách, zatímco jsem nespouštěl oči z digitálních hodin před sebou. Kdy jindy než při startu rakety by člověk očekával, že uslyší klasické odpočítávání. Bohužel to však vypadá jinak! Jak motory začaly pracovat na  střední tah a  turbopumpy nabíraly letovou rychlost, náš instruktor oznamoval jednotlivé fáze této závěrečné sekvence a  informoval posádku, kdy dojde ke  startu, ale žádné odpočítávání přitom neprobíhalo. Když jsme zaslechli zprávu, že motory fungují na  plný výkon, což nastává pět sekund před startem, intenzivně jsme vnímali nesmírnou sílu rakety, která měla každým okamžikem překonat okovy zemské přitažlivosti. V  posledních sekundách před startem dosáhl hluk a vibrace v kajutě takové úrovně, že jsme vůbec netušili, jestli jsme už startovací rampu opustili, či nikoli. Najednou jsem postřehl, že se raketa výrazně zakolébala, a všiml jsem si, že hodiny běží přes čas. Byli jsme ve vzduchu! A když jsem zaslechl typické praskání, které vycházelo z  masivních raketových motorů, a  ucítil jsem, jak mě zrychlení tlačí do  sedadla, vzpomněl jsem si na  svůj šest měsíců starý zážitek z kosmodromu a představoval jsem si, jaký dojem jsme asi zanechali všech okolo.

Poněkud paradoxně hluk uvnitř kajuty není tak efektní jako venku. Abyste tomu nerozuměli špatně: i  tak je mimořádně silný. Když ale máte uvnitř hermeticky uzavřené helmy skafandru na sobě ještě komunikační sluchátka s mikrofonem, do značné míry vás to před okolním zvukem izoluje. Mnohem působivější je v kosmické lodi pocit obrovské energie a vnímané vibrace a zrychlení, které člověk cítí doslova ve svých vnitřnostech. Neozývají se však žádné výbuchy, nezvoní v uších a není

START 31

ani vidět ven z  oken, protože v  této fázi letu špičku lodi stále chrání

aerodynamický kryt.

Za  pár minut jsme měli dosáhnout rychlosti téměř 8 kilometrů

za sekundu, což odpovídá cestě z Prahy do Bruselu za 90 sekund. Těžko

jsem dokázal ovládnout své vzrušení a neustále jsem se usmíval.



V této kapitole dokumentuji start rakety Sojuz od zažehnutí motorů až

po okamžik spojení s ISS. Lety do vesmíru nepochybně patří mezi nej

fantastičtější a nejpodivnější zážitky. Pokud však přitom jako my navíc

spolupracujete s  Rusy, je to nejspíš ještě pozoruhodnější. Rusové svůj

přístup „když to funguje, tak do toho nevrtej“ uplatňují nejen při kon

strukci kosmických lodí, ale i ve všech ostatních sférách, které s piloto

vanými lety do  kosmu souvisejí. Vychází to z  jejich historie a  tradice.

Pokud se to osvědčilo u Jurije Gagarina, tak to bude vyhovovat i dneš

ním kosmonautům a  astronautům. Týdny, dny a  hodiny před startem

proto nejsou naplněny jen klíčovými praktickými úkoly, ale vyznačují se

také mnoha důležitými tradicemi a rituály, které je potřeba dodržovat.

K událostem dne startu se vrátíme po několika stránkách, ale nejdříve

trochu podrobněji prozkoumáme samotný kosmodrom.

Otázka: Proč astronauti startují z Kazachstánu?

Odpověď: Kosmodrom Bajkonur, který se nachází v polopouštní stepi

na jihu Kazachstánu, je nejstarším a největším komplexem vesmírných

letů na  světě. Od  roku 2011, kdy skončil provoz amerických raketo

plánů, se jedná o  jediné místo, odkud startují posádky k  Mezinárodní

vesmírné stanici. Tento slavný ruský kosmodrom však pochází již z 50.

let 20. století, kdy jej vybudoval sovětský režim. Roku 1961 z Bajkonuru

32 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA

odstartovala první kosmická loď s člověkem na palubě (Vostok 1) a ještě dříve  – roku 1957 – odtud vzlétla první umělá družice Země Sputnik 1. Starty z tohoto kosmodromu jsou zvláště dramatické díky vizuálním pyrotechnickým efektům. Na  rozdíl od  některých startovacích ramp na jiných místech světa, kde při zážehu raketových motorů na plameny směřují proudy vody, které odklánějí plamen a tlumí hluk, v Bajkonuru se nic takového nedělá. V suché lokalitě totiž vody není nazbyt. Starty jsou proto opravdu ohnivé!

Při výběru vhodné lokality pro kosmodrom je samozřejmě nutné zohlednit mnoho faktorů. Chceme-li dostat náklad do vesmíru co nejefektivněji, můžeme využít rotaci Země od  západu k  východu, která nám zdarma poskytne dodatečný impulz v tomto směru. Tato rychlost dostupná „zdarma“ není vůbec zanedbatelná a svého maxima dosahuje na  rovníku, kde činí asi 1  670 km/h... což přesahuje rychlost zvuku! Když stojíme na rovníku, tuto rychlost samozřejmě nevnímáme, protože stejnou rychlostí se pohybuje i vzduch okolo nás. Jestliže však vypouštíme raketu do vesmíru, tento přídavný impulz je skutečně významný. Jak se od rovníku vzdalujeme, dodatečná rychlost se postupně snižuje, až na  severním a  jižním pólu klesá na  nulu  – v  těch místech se totiž povrch země otáčí pouze kolem své osy.

Raketa startující v  blízkosti rovníku tedy získává počáteční výhodu, což se projevuje tím, že ke své cestě na oběžnou dráhu spotřebuje méně paliva. To zase znamená, že místo části paliva může nést těžší náklad. Když se však podíváme do atlasu světa, snadno se přesvědčíme o tom, že Rusko na nízké zeměpisné šířky zrovna nemá štěstí. Naprostá většina jeho plochy leží nad padesátou rovnoběžkou severní šířky. Sám jsem v Rusku strávil několik zim, takže mohu dosvědčit, že jeho klima rozhodně tropy nepřipomíná.

Kazašský Bajkonur leží na 46° severní šířky. Už slyším protesty, že to je od rovníku pořádně daleko; ale v každém případě se nachází jižněji než

START 33

většina Ruska. Celá historie výběru tohoto místa se samozřejmě neomezuje jen na  zeměpisnou šířku. Místo bylo původně zvoleno roku 1955 jako testovací střelnice pro první mezikontinentální balistickou raketu na světě. Teprve později tam vyrostly i objekty určené k letům do vesmíru. Raketovou testovací střelnici musely obklopovat roviny, aby nic nebránilo příjmu rádiových signálů z  pozemních řídicích stanic. Trajektorie střely, která mířila na 7 000 km vzdálený polygon na Kamčatce, se navíc musela vyhýbat obydleným oblastem. Bajkonur v kazašské stepi všem těmto kritériím vyhovoval. Kromě toho bylo možné čerpat vodu z blízké řeky Syrdarja a poměrně nedaleko vedla železnice Moskva-Taškent.

Kromě využití „bezplatné“ rotační rychlosti Země mluví pro starty

raket z blízkosti rovníku ještě jeden argument. Získáváme přitom širší možnosti orbitální inklinace. Tento parametr popisuje sklon oběžné dráhy a  vyjadřuje se jako úhel mezi rovníkem a  osou oběžné dráhy objektu.

Můžeme si to snadno vysvětlit, když si představíme raketu, která

startuje ze severního pólu. Bez ohledu na  to, kterým směrem raketu vyšleme, může letět pouze na  jih. Raketa se dostane na  polární oběžnou dráhu (kdy bude přelétat nad severním a  jižním pólem planety) s  inklinací 90 stupňů. Naopak raketa startující z  rovníku může letět libovolným směrem a může získat libovolnou orbitální inklinaci. V případě lokalit mezi pólem a rovníkem je výběr orbitální inklinace omezen zeměpisnou šířkou daného místa.

Toto pravidlo můžeme obejít, když raketu pořádně zásobíme pali

vem a provedeme manévr změny orbitální roviny. K posunu inklinace objektu, který se už nachází na  oběžné dráze, je však potřeba mimořádné množství paliva, takže se tomu plánovači misí zpravidla snaží za každou cenu vyhnout.

Na rovníku raketa letí

rychlostí alespoň 1 670

km/h – dokonce již

před startem!

V místech, kde se země

otáčí kolem své osy, žádná

rychlost „zdarma“ není

k dispozici

Raketa vypuštěná ze severního nebo

jižního pólu může vzlétnout pouze

na polární oběžnou dráhu

Raketa vypuštěná z rovníku

může zaujmout libovolnou

oběžnou dráhu

Rovník

Inklinace

34 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA většina Ruska. Celá historie výběru tohoto místa se samozřejmě neomezuje jen na  zeměpisnou šířku. Místo bylo původně zvoleno roku 1955 jako testovací střelnice pro první mezikontinentální balistickou raketu na světě. Teprve později tam vyrostly i objekty určené k letům do vesmíru. Raketovou testovací střelnici musely obklopovat roviny, aby nic nebránilo příjmu rádiových signálů z  pozemních řídicích stanic. Trajektorie střely, která mířila na 7 000 km vzdálený polygon na Kamčatce, se navíc musela vyhýbat obydleným oblastem. Bajkonur v kazašské stepi všem těmto kritériím vyhovoval. Kromě toho bylo možné čerpat vodu z blízké řeky Syrdarja a poměrně nedaleko vedla železnice Moskva-Taškent.

Kromě využití „bezplatné“ rotační rychlosti Země mluví pro starty

raket z blízkosti rovníku ještě jeden argument. Získáváme přitom širší možnosti orbitální inklinace. Tento parametr popisuje sklon oběžné dráhy a  vyjadřuje se jako úhel mezi rovníkem a  osou oběžné dráhy objektu.

Můžeme si to snadno vysvětlit, když si představíme raketu, která

startuje ze severního pólu. Bez ohledu na  to, kterým směrem raketu vyšleme, může letět pouze na  jih. Raketa se dostane na  polární oběžnou dráhu (kdy bude přelétat nad severním a  jižním pólem planety) s  inklinací 90 stupňů. Naopak raketa startující z  rovníku může letět libovolným směrem a může získat libovolnou orbitální inklinaci. V případě lokalit mezi pólem a rovníkem je výběr orbitální inklinace omezen zeměpisnou šířkou daného místa.

Toto pravidlo můžeme obejít, když raketu pořádně zásobíme pali

vem a provedeme manévr změny orbitální roviny. K posunu inklinace objektu, který se už nachází na  oběžné dráze, je však potřeba mimořádné množství paliva, takže se tomu plánovači misí zpravidla snaží za každou cenu vyhnout.

Na rovníku raketa letí

rychlostí alespoň 1 670

km/h – dokonce již

před startem!

V místech, kde se země

otáčí kolem své osy, žádná

rychlost „zdarma“ není

k dispozici

Raketa vypuštěná ze severního nebo

jižního pólu může vzlétnout pouze

na polární oběžnou dráhu

Raketa vypuštěná z rovníku

může zaujmout libovolnou

oběžnou dráhu

Rovník

Inklinace

Věděli jste?

—— Když se Bajkonur zařadil mezi nejvýznamnější svě

tové kosmodromy, jeho zeměpisná šířka později

představovala zásadní omezení, když se rozhodovalo

o  orbitální inklinaci Mezinárodní vesmírné stanice, která

činí 51,6 stupně.

—— Na  světě existuje mnoho dalších kosmodromů. Spojené státy

mají dlouhou tradici pilotovaných vesmírných letů z  Kennedyho

vesmírného střediska na  Floridě. Do  konce tohoto desetiletí pak

začnou z  amerického území přepravovat astronauty k  ISS dvě

nové kosmické lodi (CST-100 společnosti Boeing a  Dragon spo

lečnosti SpaceX). Číňané ke  svému programu pilotovaných ves

mírných letů využívají kosmodrom Ťiou-čchüan (ang. „Jiuquan

Satellite Launch Centre“), který se nachází v poušti Gobi. Otázka: Kolik času astronauti před startem tráví v karanténě a může je tehdy někdo navštívit? Odpověď: Účelem karantény astronautů před jejich misí je zajistit, aby zůstali zdraví a dorazili k ISS bez virové či bakteriální infekce. Jejich izolace trvá různě dlouho, ale zpravidla kolem dvou týdnů. Jako členové posádky Expedice 46/47 jsme v  karanténě strávili 15 dní a  měli jsme přitom příležitost před startem vyřídit některé poslední administrativní záležitosti a  dokončit své školení programu Sojuz. V  této závěrečné fázi už nám z přípravy příliš nezbývalo, takže jsme zároveň získali příležitost relaxovat a setkat se s rodinou a přáteli, kteří přicestovali sledovat náš start.

Pobyt v  karanténě neznamenal, že bychom nemohli nikoho vidět.

Ruští zdravotníci nám však nařídili přísný režim, kdy nás mohlo osobně navštívit jen několik málo nejbližších rodinných příslušníků. Než se tito příbuzní mohli se členem posádky sejít, museli projít zběžnou zdravotní prohlídkou, kterou zajišťoval náš letecký lékař. Nikoho asi nepřekvapí, že 36 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA

toto privilegium se nevztahovalo na děti do 12 let, které obvykle bývají

chodícími sbírkami mikrobů – hlavně v zimních měsících. V prosinci se

teploty v Bajkonuru obvykle nedostávají nad nulu. Moji dva malí synové

tedy jen těžko dokázali pochopit, proč mohou svého tátu vidět jen přes

velkou skleněnou desku.

Není však pochyb o tom, že karanténa je nezbytná, a rozumím zdra

votníkům, kteří ji musí vynucovat. Lidé si to zřetelně uvědomili již

v roce 1968 během 11denní mise Apollo 7. Nejdříve dostal silnou rýmu

zkušený velitel Wally Schirra a potom i noví astronauti Walt Cunning

ham a  Donn Eisele. V  kosmických lodích bohužel riziko infekce

vzrůstá – kvůli stísněnému prostoru, recyklovanému vzduchu, omezené

možnosti mytí a častému kontaktu se společnými povrchy a jinými ast

ronauty zde pro viry vzniká ideální prostředí. Jeden člen posádky proto

může rychle nakazit všechny ostatní. Maximálně se tedy snažíme zajis

tit, aby vesmírná stanice zůstala čistým, hygienickým a co nejzdravějším

pracovištěm  – a  první krok tohoto úsilí přitom představuje karanténa

před startem.

Otázka: Jak jste se připravoval v den startu?

Odpověď: Nikoho asi nepřekvapí, že v den startu se všechno řídí časem

startu. Přesný čas každého startu rakety Sojuz se sice liší, ale přesný

rozvrh předcházejících hodin je naprosto pevný. Každá posádka lodi

Sojuz podstupuje identickou rutinu – vše začíná i končí načas. Jedná se

o mimořádně promyšlený proces, který probíhá s dokonalou efektivitou

a obsahuje hodně rezervních časových úseků, aby nikdy nebylo potřeba

spěchat. Díky tomu se nestane, že by se na něco důležitého zapomnělo.

Celý proces však navíc zajišťuje, že posádka se shromáždí, oblékne

a  připraví na  přepravu autobusem na  startovací rampu v  ideálním

START 37 rozpoložení  – plná sebevědomí, uvolněná a  odhodlaná vystartovat. Časový plán ranních aktivit před naším startem vypadal takto: 07.55–08.05 Probuzení a hygienické procedury (10 min) 08.05–08.15 Lékařská kontrola (10 min) 08.15–09.15 Speciální zdravotnické procedury (60 min) 09.15–09.35 Hygienické mytí (sprcha – 20 min) 09.35–09.40 Mikrobiologická kontrola (5 min) 09.40–09.50 Speciální ošetření kůže (10 min) 09.50–09.55 Oblékání spodního prádla pro skafandr Sokol (5 min) 09.55–10.05 Chůze k hotelu pro kosmonauty (10 min) 10.05–10.35 Jídlo, záchod (30 min) 10.35–10.55 Rozloučení s kosmonauty (20 min) 10.55–11.00 Tradiční podepisování dveří v místnosti posádky (5 min) 11.00–11.05 Církevní obřady (5 min) 11.05–11.10 Nastupování do autobusů (5 min) 11.10 Odjezd do budovy 254 (kde se oblékají skafandry Sokol)

Desetiminutová lékařská kontrola vypadala stejně jako každé ráno během naší karantény: kontrola základních vitálních parametrů a vážení. Přitom se ověřovalo, zda jsme nechytili nějakou virovou či bakteriální infekci. Stejně důležité také bylo zjistit, zda jsme (příliš) nepřibrali. Ve dnech před startem jsme dostávali tak bohatá a chutná jídla, že riziko ztloustnutí bylo docela reálné. Změna hmotnosti posádky ovlivňuje těžiště kosmické lodi, které bylo pečlivě propočítáno tak, aby nás raketa bezpečně a  přesně dopravila do  vesmíru. Já jsem si svých 70 kg naštěstí udržel... alespoň přibližně.

Nyní bych chtěl stručně popsat ty „speciální zdravotnické procedury“. Mnozí čtenáři již asi vědí, že většina astronautů při startu nosí inkontinenční plenkové kalhoty pro dospělé (v  agentuře NASA je s  oblibou 38 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA označují zkratkou MAG z  výrazu „Maximum Absorbency Garments“ neboli „maximálně absorbující prádlo“). Nejde o to, že bychom nedokázali udržet moč ze vzrušení při startu do vesmíru na špici třistatunové petardy. Příčina je jednoduchá: astronauti jsou v  den startu ve  svých skafandrech uvězněni asi na  deset hodin  – a  to je hodně dlouhá doba pro každého, dokonce i pro majitele těch nejsilnějších svěračů!

„Speciální zdravotnické procedury“, které jsme uvedli v rozvrhu, však nesouvisejí s malou stranou. Ve skutečnosti se týkaly výhradně té velké. Kvůli tomu, aby v den startu nedocházelo k jakýmkoli nepředvídaným zdržením a aby zažívací systém astronautů dostal do dalšího vyměšování jeden až dva dny času na přizpůsobení mikrogravitaci, astronauti dostávají před letem klystýr. Měli jsme dokonce možnost vybrat si výplach v americkém nebo ruském stylu (mohu se jen dohadovat, že evropské, japonské a  kanadské kosmické agentury zatím nestihly vypracovat své vlastní postupy). Kdybyste mě mučili, už si nevzpomenu, v čem vlastně spočívá rozdíl, a  v  té chvíli mi na  takové rozhodování ani nezbývala dostatečná mozková kapacita. Mohu pouze dosvědčit, že jsem ruský klystýr zvládl docela dobře.

Když jsme prošli pečlivým vnitřním čištěním, v další fázi nás čekalo stejně důkladné čištění vnější. Po sprše se speciálním antimikrobiálním mýdlem jsme se osušili sterilním ručníkem a  pak jsme museli v  rouše Adamově počkat na příchod leteckého lékaře. Astronauti již v počátcích své přípravy zjistí, že občas musí spolknout svou hrdost. Cestu do vesmíru doprovází spousta nepříjemností typu optického vyšetření tlustého střeva, endoskopie, klystýru a nesčetného šťouchání a dloubání. Po tom všem už nebylo těžké snést, když nás letecký lékař rychle otřel tělo speciálním antibakteriálním ručníkem. Potom jsme už mohli navléknout své sterilní bílé spodky a nátělníky s dlouhými rukávy.

Poslední jídlo před odletem do  vesmíru astronauti obvykle jedí spolu se záložní posádkou a  ruským leteckým lékařem. Měli jsme tak

START 39

skvělou příležitost, abychom se uvolnili a užili si trochu srdečného žer

tování, než začalo jít opravdu do tuhého. Tradičně se jedná o snídaňové

menu s  nabídkou vajec, slaniny, obilné kaše na  mléku, chleba, šunky,

sýra, džemu a  nějakého ovoce. Nechyběl ani pořádný samovar s  rus

kým čajem. Najedl jsem se do sytosti, protože jsem věděl, že další teplé

jídlo dostanu až za  několik hodin  – a  nebude na  něm nic čerstvého.

Po snídani pak začaly formality. Jako primární posádka jsme se v malé

soukromé místnosti mohli sejít se svými partnerkami. Doprovázeli nás

členové záložní posádky a vysoce postavení představitelé různých kos

mických agentur, které se na  našem letu podílely. Měli jsme možnost

připít si na  úspěch naší mise i  na  zdraví svých rodinných příslušníků

a  přátel, které jsme nechávali na  Zemi (měl bych asi prozradit, že pri

mární posádka se musela spokojit s  vodou  – šampaňské i  vodku jsme

bohužel měli zapovězeny). Potom jsme měli čas na rychlé rozloučení se

svými partnerkami a po výměně několika osobních slov jsme předstou

pili před novináře.

První z  několika tradic, které se během dne startu dodržují, spo

čívá v  tom, že se každý člen posádky podepíše na  dveře pokoje, kde

byl v  bajkonurském hotelu pro kosmonauty ubytován. Byla to pro mě

velmi významná chvíle, když jsem mohl připojit svůj podpis k  tolika

inspirujícím mužům a  ženám, kteří mi vyšlapali cestu. Následovalo

požehnání posádky ruským pravoslavným knězem, který na  nás čekal

na  konci chodby. Po  požehnání jsme sešli o  tři patra níže do  hotelové

haly, kde hlasitě zněla chytlavá kultovní melodie ruské rockové kapely

Земляне (Pozemšťané). Skladba s  názvem „Трава у Дома“ (Tráva

u  našeho domu) vypráví o  tom, jak se kosmonautovi stýská po  Zemi.

Tato tradice pochopitelně nepochází z  roku 1961, ale jedná se o  milý

doplněk z pozdějších let. Než jsme sešli pod schody, pořádně nás nabu

dila a už jsme se nemohli dočkat, kdy vlezeme do rakety. Před hotelem

na  nás čekali přátelé a  příbuzní, kteří nám mohli zamávat, když jsme

40 ZEPTEJ SE ASTRONAUTA

nastupovali do autobusu. Po třiceti minutách jsme dojeli k budově 254,

kde jsme si oblékli své skafandry Sokol. Tam jsme zpoza skleněného

panelu mohli naposledy pokynout členům své nejbližší rodiny. Poté

jsme přešli k autobusu, který nás zavezl na startovací rampu.

Věděli jste?

Uveďme několik údajů o skafandru Sokol:

—— Začal se používat roku 1973 a  byl navržen k  pobytu

v  kosmické lodi, nikoli pro výstupy do  otevřeného pro

storu. —— Napouští se stoprocentním kyslíkem, aby byli členové posádky

chráněni pro případ, že by v raketě došlo k poklesu tlaku (skafandr

má dvě nastavení tlaku: 0,4 baru nebo 0,27 baru, přičemž druhá

možnost se používá nejvýše na pět minut). —— Individuálně se přizpůsobuje každému astronautovi. —— Astronaut jej může samostatně obléct za dvě až tři minuty, ačkoli

během přípravy v  den startu to technikům obvykle trvá kolem

deseti minut, protože kontrolují, zda je vše ideální. —— Na  krku má pogumovaný neprodyšný spoj pro případ přistání

na vodě. —— Skafandr váží jen 10 kg. —— Tlakový těsnicí spoj je tvořen dvěma překrývajícími se gumovými

pásy kolem hlavního otvoru. —— Ve  skafandru lze celkem pohodlně sedět, ale ve  stoje už tak

výhodný není. Proto astronauti vždy působí shrbeně, když vychá

zejí z autobusu na startovací rampu.

START 41

Otázka: Je pravda, že astronauti před startem močí na  pneumatik