načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zenový kompas - Seung Sahn

Zenový kompas
-14%
sleva

Kniha: Zenový kompas
Autor: Seung Sahn

Zenový kompas je jednoduchou, jasnou a mnohdy humornou ukázkou základního učení hlavních buddhistických tradic (kulminujících v zenu) přednesenou jedním z nejoblíbenějších zenových ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  430 Kč 370
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
12,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 487
Rozměr: 210,0x150,0x30,0 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2. upravené vydání
Spolupracovali: přeložila Věra Hrůšová
sestavil a vydal Hyon Gak Sunim
úvodní slvo Mahá Ghosananda
předmluva Stephen Mitchell
Skupina třídění: Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus
Hmotnost: 0,683kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
Datum vydání: 201807
ISBN: 978-80-7500-346-1
EAN: 9788075003461
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zenový kompas je jednoduchou, jasnou a mnohdy humornou ukázkou základního učení hlavních buddhistických tradic (kulminujících v zenu) přednesenou jedním z nejoblíbenějších zenových mistrů 20. století. Takto je zenový mistr Seungh Sahn podával v průběhu mnoha let po celém světě. Stal se známým díky své jedinečné schopnosti proniknout do jádra buddhistického učení způsobem, který je mimořádně jasný, a nesklouzávat přitom k esoterickým nebo akademickým výrazům. V této knize, která vychází z jeho promluv, představuje základní učení buddhismu způsobem, který je nesmírně obohacující a zároveň snadno přístupný jak pro začátečníky, tak pro mnohaleté studenty.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Seung Sahn - další tituly autora:
 (e-book)
Zenový kompas Zenový kompas
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložila Věra Hrůšová

Sestavil a vydal Hyon Gak Sunim

Úvodní slovo Mahá Ghosananda

Předmluva Stephen Mitchell


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

S

̆

ungsan Tä S

̆

onsa

[Compass of zen. Česky]

Zenový kompas / zenový mistr Seung Sahn ; z anglického originálu The compass of

zen ... přeložila Věra Hrůšová. -- Druhé upravené vydání v českém jazyce. -

Praha : Maitrea, 2018. -- 487 stran

ISBN 978-80-7500-346-1

24-1/-9 * 241 * 242 * 244.82 * (0.062) * (042.3)

- učení buddhismu

- théravádový buddhismus

- mahájánový buddhismus

- zen-buddhismus

- populárně-naučné publikace

- přednášky

22/24 - Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhis

mus [5]

Zenový mistr Seung Sahn

Zenový kompas

The Compass of Zen

Copyright © Zenová škola Kwan Um z.s., 2016

Translation © Věra Hrůšová, 2016

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2018

ISBN 978-80-7500-346-1



Milí čtenáři,

snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i přesto objevíte v textu nějakou

chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme.

Díky, Vaše nakladatelství


OBSAH

Úvodní slovo ......................................................................... ix

Předmluva ........................................................................... xiii

Předmluva vydavatele ............................................................ xv

Úvod: Kam jdeš? ............................................................... xxiii

I. BUDDHISMUS ............................................................................... 1

1 | Smysl buddhismu ............................................................. 3

2 | Směry buddhismu .......................................................... 11

3 | Vnitřní uspořádání buddhismu ....................................... 17

II. HÍNAJÁNOVÝ BUDDHISMUS ............................................ 41

4 | Vhled do pomíjivosti (Osm strastí) .................................. 51

5 | Vhled do nečistoty (Pět lidských tužeb) ........................... 75

6 | Vhled do ne-já ............................................................... 87

7 | Podmíněné vznikání ....................................................... 97

8 | Dvanáctičlenný řetězec podmíněného vznikání ............... 109

9 | Čtyři vznešené pravdy .................................................. 113

10 | Osmidílná stezka ......................................................... 115

11 | Tři pečetě existence ...................................................... 123

12 | Tři druhy praxe ............................................................ 127

III. MAHÁJÁNOVÝ BUDDHISMUS .................................... 133

13 | Diamantová sútra ......................................................... 147

14 | Sútra srdce: Mahápradžňápáramitáhrdaja sútra ............... 155

15 | Maháparinirvána sútra .................................................. 167

16 | Lotosová sútra ............................................................. 175

17 | Avatamsaka sútra (sútra Chua-jen) ................................ 181

18 | Píseň o přirozenosti dharmy .......................................... 195

19 | Pohled jedné mysli a karmy .......................................... 201

20 | Karma ......................................................................... 227

21 | Šest páramit ................................................................ 245

IV. ZENBUDDHISMUS (ČAMSON) ...................................... 255

22 | Druhy meditace ........................................................... 279

23 | Nejvyšší vůz – zen ........................................................ 285

24 | Neulpívání na slovech a řeči .......................................... 305

25 | Zvláštní předání .......................................................... 313

26 | Mířící přímo do mysli .................................................. 321

27 | Uzři svou pravou podstatu, staň se buddhou .................. 327

28 | Kóan a všechny případy ................................................ 329

29 | Sezení v zenové meditaci .............................................. 335

30 | Velké osvícení .............................................................. 339

31 | Způsoby meditace ........................................................ 345

32 | Tři základní prvky zenu ................................................ 351

33 | Úsilí v zenu ................................................................. 359

34 | Zenový kruh ................................................................ 365

35 | Co je buddhovská přirozenost? ...................................... 377

36 | Tři věci pradžni ............................................................ 383

37 | Říše „tak, jak je“ ........................................................... 387

38 | Když se díváš dovnitř, vnímáš pravé světlo mysli ............. 389

39 | Cesta lidí .................................................................... 393

40 | Pouhé vidění je buddhovskou přirozeností ..................... 397

41 | Kam jdeš? .................................................................... 407

42 | Tři brány zenového mistra Tosola .................................. 415

43 | Která z následujících čtyř vět znamená osvobození

od života a smrti? ........................................................ 419

44 | Původní tvář ................................................................ 421

45 | Tři brány zenového mistra Kobonga ............................... 423

46 | Právě tak, jak je – to je Buddha ..................................... 425

Závěr: Jdi jen přímo – nevím ............................................... 435

Dodatek: Deset bran: „Potrava mysli“ ................................... 443

Vysvětlení některých pojmů ................................................. 481

Linie zenového mistra Seung Sahna ...................................... 485

Zenová škola Kwan Um ....................................................... 487

ix

ÚVODNÍ SLOVO

BUDDHA ŠÁKJAMUNI VŽDY PŘEDÁVAL důležité učení o  karmě

(neboli zákonu příčiny a  následku), které jednoduše formuloval v tzv. Čtyřech ujištěních: „Kdo žije svatý život praxe dharmy – a je-li nějaké nebe, pak v takovémto životě – je v ráji a zajisté se z něj bude dlouho těšit. I kdyby za tímto světem už žádný jiný svět neexistoval, bude ten, kdo jde cestou dharmy, osvobozen od nepřátelství a strádání alespoň v  tomto jediném životě. Je-li zákon karmy vskutku platný a  pravdivý, potom ten, kdo nezpůsobuje zlo, nemůže trpět. A i kdyby tento zákon platný nebyl, životem v čistotě získá takový člověk vždy chválu bystrých bližních a přinese do tohoto života štěstí.“ Tak zní čtyři Buddhova ujištění. Kdo přijme učení dharmy, získá plody těchto ujištění. Jsou určeny všem Buddhovým žákům.

Poprvé jsem přijel do  Ameriky v  říjnu roku 1980. V  té době se v  mé zemi válčilo. Usiloval jsem o  mír a  zúčastnil se Světové konference věnované náboženství a míru, která se konala pod záštitou Organizace spojených národů a Církve pro mír. V Kambodži běsnila válka a zmítaly jí občanské nepokoje, mnoho lidí umíralo. Ale  jako by to nikdo neviděl. Když jsem přijel, neměl jsem kde bydlet a byl jsem takřka bez prostředků.

Brzy po  svém příjezdu jsem potkal zenového mistra Seung Sahna. Teprve později jsem se dozvěděl, že  je 78. patriarchou v  přímé linii od  Bódhidharmy a  Buddhy, velkým zenovým mistrem z  Koreje. Tenkrát jsem viděl jen skromného mnicha, který mi poskytl místo k  bydlení a  pomohl mi v  době, kdy mě nikdo jiný nepodpořil. O mou činnost se téměř nikdo nezajímal. x

Lámal jsem si hlavu s tím, jak na situaci ve své zemi upozornit. Ačkoli jsme se tehdy neznali, zenový mistr Seung Sahn mě bez váhání přijal. Stále jsem však měl hlavu plnou starostí.

„Jsi mnich, neměl by sis dělat starosti,“ řekl mi.

„Jak to?“ zeptal jsem se.

„Jsi mnich – to znamená, že už máš čtyři miliony dolarů!“ Nevěřil jsem svým uším. Théravádovému mnichovi to znělo trochu bláznivě. „Jak to myslíš?“

„Jsi mnich, takže každý chrám na světě je tvým domovem – to je jeden milion dolarů. Od svých studentů vždy dostaneš šaty, to už jsou dva miliony dolarů. Po celý život ti budou lidé dávat jídlo, abys mohl praktikovat a učit dharmu, to je třetí milion. A když tvé tělo onemocní, každý ti dá léky – takže čtyři miliony dolarů. Jediné, co musíš dělat, je praktikovat a učit ostatní lidi dharmu. Je to velice jednoduché. Jsi mnich, a tedy milionář. Proč by sis měl dělat starosti? Ha ha ha ha!“

Zenový mistr Seung Sahn je můj velký učitel a nejlepší přítel. Když jsem byl v New Yorku, poskytl mi přístřeší, jídlo, léky a šaty. Ukázal mi opravdové milosrdenství. Dokonce mě požádal, abych v jeho zenovém centru, kde jsem pobýval, učil jeho žáky v duchu své vlastní tradice. Mohl jsem tam zůstat tak dlouho, jak jsem si přál. Tím mi umožnil šířit ve Spojených státech dharmu a pomoci tak své rodné zemi. Nikdy na to nezapomenu.

Nevím. Jdi přímo. To je život a  učení zenového mistra Seung Sahna. Jdeme-li touto cestou, nemáme žádné problémy. A když nemáme problémy, není tu žádné napětí. Problémy vždy způsobují napětí – problémy minulosti a problémy budoucnosti. Ale tam, kde nejsou problémy, není ani napětí.

Samotný život zenového mistra Seung Sahna je zenovým učením. Je stále tady a  teď, v  přítomném okamžiku, ve  všech svých činech. To je velmi vzácné.

Zenový kompas


xi

Když sedí, stojí, prochází se, jí, mluví, poslouchá, pracuje – v  každém okamžiku je jeho život velmi jasný. Proto je tak velkým mistrem. Jeho učení lze jasně vidět v  každém okamžiku, ve  všech jeho činech – ať už jedná slovem, tělem či myšlenkou. Zen zahrnuje všechna učení, včetně théravády. V této knize se dočtete, že obsahuje osmidílnou stezku (správné porozumění, správné myšlení, správnou řeč, správné konání, správné žití, správnou praxi, správnou dbalost a  správnou meditaci) stejně jako čtyři vznešené pravdy. Proto i my théravádoví buddhisté vnímáme velkého zenového mistra Seung Sahna jako svého mistra, učitele a přítele.

Nechť to tak i zůstane.

S hlubokou úctou a vděčností

Samdech Preah Mahá Ghosananda

Nejvyšší patriarcha kambodžského buddhismu

Zenové centrum v Providence

Cumberland, Rhode Island

24. dubna 1997

Úvodní slovo



xiii

PŘEDMLUVA

ZENOVÍ MISTŘI JSOU POVĚSTNÍ TÍM, že  si nechávají vypadat

obočí. Soucítí se světem a kvůli tomu vstupují do plevele relativní pravdy. Předepíší lék, potom na něj předepíší protilék a pak na tento protilék předepíší další protilék. A  tak to pokračuje, dokud se student konečně nezbaví své zmatenosti a zaplaven láskou neřekne: „To je ono. Mockrát děkuji, nyní jsem zcela zdráv.“

Pravda se nachází za  slovy. „Veškeré učení byste měli odložit, dokonce i to Buddhovo,“ říká Diamantová sútra. K čemu tedy tolik slov? Velký mistr 9. století Jang-šan řekl: „Mám ve svém obchodě všechny druhy zboží. Když přijde někdo, kdo shání krysí hovno, prodám mu krysí hovno. Kdo shání zlato, dostane ryzí zlato.“ Ryzí zlato znamená, že ve skutečnosti žádné zlato není; není nic na prodej, ani nic ke koupi. A vlastně je čas zavřít krám, vzít zákazníka za ruku a vyrazit společně někam na drink. Jeden mnich se zeptal Ma-cua: „Proč učíš mysl je Buddha?“ Ma-cu odpověděl: „Abych utišil plačící dítě.“ „A když pláč ustane, co potom?“ zeptal se mnich. Ma-cu odvětil: „Potom učím žádná mysl, žádný Buddha.“ Mnich na  to: „A  co když někdo není připoután ani k  jednomu

z těchto tvrzení?“ Ma-cu odpověděl: „Řeknu mu žádné bytosti.“ „A co když potkáš člověka, který není připoutaný vůbec k ničemu:

co řekneš jemu?“ zeptal se mnich. „Prostě ho jenom nechám zakoušet velké tao,“ odpověděl Ma-cu. xiv

Zenový mistr Seung Sahn je rozený učitel a  úžasně pohotový a vynalézavý tvůrce výstižných rčení. Po příjezdu do Ameriky měnil svůj slogan vždy po  několika měsících. Jednou to bylo: „Jdi pořád přímo“ – což opakoval tak často, až jsme měli dojem, že je to píseň, kterou zpívá celý vesmír, a dokonce se nám o tom i zdálo. O dva měsíce později nás ponoukal: „Jenom to dělej“ (bylo to dávno předtím, než s frází Just do it přišel nějaký koumák z firmy Nike). Potom následovalo: „Neposuzuj mysl ostatních lidí.“ Asi si to dokážete představit.

Všechny tyhle vynikající nápady a  mnoho dalších způsobů učení, které v knize Zenový kompas najdete, jsou ovšem jen variací na jediné téma. Zenový mistr Seung Sahn prohlásil snad už milionkrát: „Do Ameriky jsem přinesl jediné učení: mysl nevím. To je jediné, co potřebujete vědět: Nevím.“

Samozřejmě, pokud sháníte krysí hovno, prodá vám bobky té nejlepší kvality, a  když se budete chtít vydat na  zdlouhavou pouť plevelem, stane se vaším výborným průvodcem. V Zenovém kompasu najdete kromě velké cesty i dvanáct stezek vedlejších. Ale i kdybyste zabloudili, kompas bude vždy ukazovat přímo na sever. Vychází totiž přímo ze  srdce velkého bódhisattvy, zenového mistra Seung Sahna.

Stephen Mitchell

Zenový kompas


xv

PŘEDMLUVA VYDAVATELE

STALO SE TO JEDNOHO JARNÍHO DNE na počátku sedmdesátých

let. Mladý zenový student jménem See Hoy vystoupal po schodišti zenového centra v Los Angeles, vešel dovnitř, upravil si rakasu a posadil se vedle ostatních studentů připravených na  večerní zazen. Brzy na něj přišla řada jít na dokusan (rozhovor s mistrem). Když zazvonil zvonek, vstoupil do  místnosti, uklonil se před  mistrem, velkým róšim Kozanem, a usadil se k dokusanu.

Poté, co předložil všechny své kóany, byl rozhovor u  konce. Avšak dříve než student místnost opustil, vytáhl zpod svého rakasu několik srolovaných volných listů a  rozprostřel je na  zem před róšiho. „Róši,“ řekl, „před pár dny jsem potkal jednoho člověka, a ten mi dal tuto listinu, abych se z ní učil. Prý mi může objasnit jisté věci týkající se buddhistické a zenové praxe. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte.“ Těch asi patnáct listů bylo hustě pokryto rukou psanými čínskými znaky, viditelně napsanými velmi energicky. Každý řádek byl pečlivě doplněn anglickým překladem napsaným na stroji. See Hoy listinu chvilku vyrovnával, pak ji uchopil do obou rukou a podal róšimu. Ten ji však pouze odložil za sebe a zazvonil, čímž dal znamení, že dokusan je u konce. Student se uklonil a odešel.

Po několik týdnů se róši o této zvláštní, ručně zhotovené listině před See Hoyem nezmínil. Až jednou před koncem pravidelného dokusanu se róši natáhl za sebe a listinu vytáhl. Tentokrát už nebyla srolovaná, nýbrž pečlivě přeložená napůl a její pokrčené okraje byly vyrovnány. Otevřel ji a podíval se na úvodní stranu. xvi

Chvíli nic neříkal. Jeho oči přejížděly stránku odshora dolů. Potom si odkašlal. „Je to dobré, velmi dobré. Od koho jsi to dostal?“

„Dal mi to korejský zenový mistr Seung Sahn, když byl naposled v Los Angeles,“ odpověděl See Hoy.

„Hmmm.“ Chvíli bylo ticho. „Je tu všechno, co potřebuješ vědět o buddhismu. Ani o slovo víc či míň.“

„Mám to tedy studovat?“

„Ano, rozhodně. Studiem této listiny si učení určitě ujasníš.“

Za několik let, když byla See Hoyovi předána dharma a stal se zenovým mistrem, vylíčil podrobně, jak Zenový kompas prohloubil jeho pochopení buddhistického učení v době, kdy byl mladý student a snažil se v záplavě různých učení dharmy, jež se počátkem 70. let v Los Angeles vyrojila, najít svou cestu. Jednou řekl mezinárodní skupině zenových studentů účastnících se tříměsíčního intenzivního meditačního ústraní: „I  když Zenový kompas nebyl obsáhlý, objasnil mi, v  čem spočívá podstata Buddhova učení, mnohem zřetelněji než všechny sútry, které jsem kdy četl.“

Koncem 60. a počátkem 70. let byla společnost v Americe meditacím velmi otevřená. Učilo zde tehdy mnoho kvalifikovaných asijských mistrů. Ve  všech velkoměstech a  při mnoha univerzitách vyrůstala nová meditační centra všech hlavních východních duchovních tradic jako houby po dešti. 60. léta přinesla obrovský zájem o život v komunitách, který se podobal životu v klášteře. Objevila se spousta nových knih předkládajících mnoho různých přístupů k meditaci a mnoho cest k osvícení.

Toto množství duchovních cest, i když poněkud závratné, bylo požehnáním pro všechny, kdo už byli unaveni dominujícími duchovními tradicemi Západu. Tato hojnost nicméně vytvořila atmosféru, ve které bylo až příliš snadné nějaké učení najít, ale rozlišit čisté, fungující učení od neúčinného už tak jednoduché nebylo.

Zenový kompas


xvii

Z  Ameriky se začínal stávat obchodní dům s  regály přeplněnými duchovním zbožím. Zenový mistr Seung Sahn tuto situaci popsal takto: „Z Ameriky byl najednou supermarket, který nabízel nepřeberné množství důležitých mistrů a  nauk. Kdo však poskytoval skutečné Buddhovo učení? Jak měli lidé zajímající se o meditaci najít v tomto supermarketu svou cestu? Nebylo to vždy jasné a mnoho západních studentů duchovních nauk původnímu Buddhovu učení neporozumělo. Mnoho lidí šlo po nesprávné cestě. Proto se objevil Zenový kompas.“

Zenový kompas je výtažkem z jádra buddhistického učení, který připravil osvícený, věhlasný a významný mistr Seung Sahn počátkem 70. let, aby svým studentům usnadnil pochopení těch nejzákladnějších principů každé ze  tří hlavních buddhistických tradic. Neměl v úmyslu nahradit výklad súter, ale sepsal Kompas tak, aby byl západním studentům meditace doplňkem ke všem různým naukám a aby jim usnadnil nalezení správné cesty, aniž by se museli s obtížemi prokousávat stěžejními sútrami. Jak sám jednou řekl: „V Zenovém kompasu se předkládá pouze jádro buddhismu. Dužina je docela jiná. V dnešní době najdete na Západě hínajánovou dužinu, mahájánovou dužinu, zenovou dužinu. Čínskou, tibetskou, korejskou a  japonskou dužinu. Ale  kde se pod tím vším nachází jádro Buddhova učení?“ Nesnadnou úlohou Kompasu bylo předložit toto jádro ve zjednodušené, ale nepříliš zkrácené formě.

Kompas tedy nebyl napsán jen pro studenty zenu. Zenový mistr Seung Sahn sledoval od počátku dva záměry. Za prvé objasnit jádro buddhistického učení každému, kdo má zájem o pochopení pravého učení, a za druhé rozšířit pohled zenových studentů tak, aby se mohli obeznámit i  s  jinými styly učení, než je styl zenu. Svým žákům vždy kladl na  srdce, aby si udržovali co nejširší

Předmluva vydavatele


xviii

perspektivu, neškatulkovali a nevnímali Buddhovo učení pouze

z hlediska zenu. Když se při jedné z promluv, ze kterých je tato

kniha sestavena, někdo zeptal, proč on, zenový mistr, předklá

dá učení hínajánového a mahájánového buddhismu, odpověděl:

„Běžte domů a  podívejte se do  své lékárničky. Kolik léků tam

máte? Jenom jeden?“ Stejně široký pohled doporučoval i  svým

studentům – aby vedle podstaty zenu porozuměli také jádru hí

najánového a mahájánového učení.

Kompas se používá v zenové linii, kterou mistr Seung Sahn za

ložil na Západě jako Zenovou školu Kwan Um, více než dvacet let.

Základní text o jednatřiceti stranách zpočátku používali začínající

studenti jako jednoduchou a srozumitelnou mapu buddhistického

učení. Používal se rovněž k výuce učitelů dharmy a také ke zkou

šení studentů při kóanových rozhovorech. Nicméně i když byl text

ve škole Kwan Um dobře znám, mimo školu se dostal zřídkakdy.

V  průběhu let studenti mistra žádali, aby se k  různým tématům

zmíněným v knize vyjádřil podrobněji. V roce 1977 pak začali uči

telé dharmy v  Zenovém centru v  Providence (ve státě Rhode Is

land v USA) pořádat krátká meditační ústraní, korejsky zvaná Jong

Meng Džon Džin, při  kterých zenový mistr Seung Sahn pronesl

řeči dharmy, v nichž se o různých aspektech buddhistické tradice

uvedených v Zenovém kompasu zmiňoval podrobněji.

Současný text se skládá z několika sérií promluv zenového mi

stra Seung Sahna o Zenovém kompasu z roku 1977 a dalších let. Je

sestaven z přednášek pronesených v zenových centrech v Providen

ce (duben 1988), Lexingtonu (květen 1988), Hong Kongu (březen

1993), v  Mezinárodním zenovém centru v  Soulu  – chrámu Hwa

Gye Sah (zimní meditační ústraní 1993–1994) a dále v zenových

centrech v Singapuru (jaro 1994) a v Los Angeles (prosinec 1995).

Poprvé tento text obsahuje také překlad řečí, které zenový mistr

Zenový kompas


xix

Seung Sahn přednesl na základě Zenového kompasu v rodné korejštině. Tyto řeči byly původně publikovány v Koreji ve dvou knihách s názvy Hora je modrá, voda plyne a Měsíc v tisíci řekách a vydavatel poskytl jejich překlad výhradně k použití v tomto textu. Současný text obsahuje také záznam rozmluv při každodenních setkáních se studenty v Mezinárodním zenovém centru v Soulu – chrámu Hwa Gye Sah v letech 1994 až 1996.

Jednou z nejvíce udivujících vlastností tohoto zenového mistra je jeho mimořádně spontánní a téměř bezmezná energie. Ti, kdo se účastnili promluv, z nichž je tato kniha sestavena, nebo měli alespoň možnost vidět je na videozáznamu, okamžitě poznali, že se zde odehrává něco, co přesahuje pouhou genialitu – uvědomili si, že se setkávají s osvícenou moudrostí, jež nemá žádné hranice. V přednáškách Zenového kompasu, stejně jako ve  všech ostatních řečech dharmy zenového mistra Seung Sahna, se čistá, osvícená moudrost pojí s porozuměním textům, jež jsou podány jednou učeně a vážně a jindy zase vtipně a vesele. Po celou dobu však jejich jádro zůstává stále stejné: Jak se probudit a v každém okamžiku pomáhat tomuto světu? Zenový kompas proto zachovává spontánnost mistrova mluveného slova, která stejně dobře jako látka sama neodmyslitelně patří k jeho jedinečnému způsobu učení.

Tento text tedy není akademickým pojednáním ani se nesnaží být vědecky věrohodný anebo stát v protikladu k již napsaným textům či tradičním způsobům výkladu. Stejně jako autor, který tyto promluvy přednesl, ukazuje Zenový kompas nekompromisně na původní přirozenost a nedbá přitom na uhlazený výklad, nýbrž zachází s tradicí a jejím učením z pohledu čistého osvíceného porozumění, bez ohledu na konvence. Tak učí zenový mistr.

Nakonec je ještě třeba vysvětlit použití termínu hínajána („malý vůz“), který odkazuje na rané období buddhismu. Mohli bychom

Předmluva vydavatele


xx

zde použít i pojem théraváda („cesta starších“) a použití tohoto vý

razu jsme dlouho zvažovali. V původní osnově Zenového kompasu,

stejně jako v přednesených promluvách, na jejichž základě byla tato

kniha napsána, však používá zenový mistr Seung Sahn tradiční ter

mín hínajána jako termín vztahující se k učení buddhismu, které

předcházelo plnému rozkvětu buddhismu mahájánového. Pod po

jmem théraváda si mnoho čtenářů představí spíše živou buddhistic

kou tradici, jejíž kořeny sahají do jihovýchodní Asie, než původní,

historické období buddhismu a s ním spojené učení. Navíc učení

zenu, a zvláště pak učení zenového mistra Seung Sahna, klade dů

raz na  to, abychom se nepřipoutávali k  jazyku jakožto hlavnímu

prostředku, který nás má osvobodit od utrpení způsobeného poj

movým myšlením. V  souladu s  tímto učením jsme proto v  textu

ponechali termín hínajána.

K textu původního Kompasu připojujeme také deset základních

kong-anů (čín. kung-an, jap. kóan), které vybral zenový mistr Seu

ng Sahn a které zastupují celek sedmnácti set čínských a korejských

kong-anů používaných v  Číně, Koreji a  v  současnosti i  na Zápa

dě. Část nazvaná „Deset bran“ je svým pojetím vzdálena běžnému

(poněkud nejasnému) poetickému výkladu, stejně jako nejrůzněj

ším sáhodlouhým akademickým či etymologickým komentářům.

Přímým a  přesným rozborem každého kong-anu mistr vystihuje

jeho základní esenci či „smysl“. Tato část vyšla i samostatně (v kni

ze Deset bran) a  je významným mezníkem v  dějinách zenového

učení a jeho poselstvím Západu.

Nahlíží na využití kóanů jako na přesné vyjádření kóanu sa

motného. Toto precizní učení vyžaduje v každém okamžiku in

tuitivní a spontánní využití koanu jako reakce na situace v kaž

dodenním životě. Zenový mistr Seungh Sahn podává jasný popis

správného působení subjektu a  objektu v  kóanech i  v  běžném

Zenový kompas


xxi

životě. Toto jasné využití kong-anu je převratným převedením tradiční „horské“ kong-anové praxe do  běžných situací života moderní společnosti.

Sestavení Kompasu z korejsky, čínsky a anglicky napsaných pramenů trvalo přesně čtyři roky. Po  celou tu dobu mi byla požehnáním pomoc mezinárodní skupiny bódhisattvů ze  tří různých kontinentů. Zvláště bych rád poděkoval za vedení ctihodnému zenovému mistru Dae Kwangovi, opatovi Zenové školy Kwan Um. Zenový mistr Wu Bong (Centre Parisien de Zen – Kwan Um) a Stanley Lombardo, JDPSN (mistr dharmy), profesor klasických věd univerzity v  Kansasu, mi poskytovali rady v  závěrečné fázi. Poděkování patří také ctihodnému Do  Mun Sunimovi, JDPSN, z  Mezinárodního zenového centra v  Soulu; ctihodnému Hyang Um Sunimovi, JDPSN, ze Su Bong Zen Monastery; ctihodnému Mu Sang Sunimovi z Dharma Zen Center v Los Angeles; ctihodnému Chong An Sunimovi; ctihodnému Hae Tong Sunimovi (Lee Jae-Gyun); ctihodnému Myong Do Sunimovi; J. W. Harringtono- vi ze  Zenové školy Kwan Um; Kim Yong-Hyonovi z  Konghang-Dong v Soulu; Lee Hyon-Yongovi z Paříže a Soulu; Kim Ji-Eunovi z university Dongguk v Soulu; Lee Mun-Gyunovi; Kim Tae-Okovi a Lee Jong-Hoonovi. Mé díky patří též Prakaš Šrivastavovi (Mu Soeng) z  centra buddhistického učení Barre a  Richardu Streitfeldovi, kteří mi pomáhali na  samém počátku této knihy. Děkuji rovněž Dyanu Eaglesovi, prezidentu společnosti Dharma Crafts, za jeho šlechetnou a neocenitelnou pomoc, kterou mi vždy poskytoval a  stále poskytuje. A  především děkuji ctihodnému zenovému mistru Seung Sahnovi – jemu patří má nevýslovná, nekonečná vděčnost.

V neposlední řadě je tato kniha věnována také památce zenového mistra Su Bonga (See Hoy Liau), který až do své smrti v červenci

Předmluva vydavatele


xxii 1994 usilovně pracoval na tom, aby toto učení vyšlo v tištěné podobě. Není to dávno, co jako mladý zenový student See Hoy Liau držel tento Zenový kompas v rukou. Před třemi lety náhle zemřel. Kam odešel? Teď držíte kompas v  rukou vy. Snad vám pomůže najít vlastní cestu – tam, kam odešel on a kam musíme odejít my všichni.

Hyon Gak Sunim

(P. Muenzen)

Zenový klášter Diamond Hill

Zenové centrum v Providence

Cumberland, Rhode Island

1. srpna 1997

Zenový kompas


xxiii

ÚVOD: KAM JDEŠ?

DNEŠNÍ SVĚT JE MNOHEM KOMPLIKOVANĚJŠÍ, než býval.

Je tomu tak především proto, že na této planetě dnes žije příliš mnoho lidí a lidská populace roste příliš rychle. V roce 1945 zde žily dvě miliardy lidí a stejně tomu bylo po mnoho tisíc let lidské historie. Od konce druhé světové války se však narodily další čtyři miliardy. Na celém světě žije nyní téměř šest miliard lidí a někteří vědci tvrdí, že v příštích třiceti letech se narodí další tři miliardy. Tato skutečnost přímo souvisí s  náhlým nárůstem utrpení, které lidské a jiné bytosti prožívají. Podívejme se na to trochu víc zblízka.

Lidé dnes žijí v mnohem těsnější blízkosti než dřív, a jejich vztahy jsou tak stále složitější. Jejich touha po materiálních hodnotách je stále hlubší a silnější. Myšlení i životy lidí jsou čím dál komplikovanější, a v důsledku toho je tu více utrpení než kdykoli předtím. Dokonce přibývá i druhů utrpení s tím, jak lidé přicházejí s novými zbraněmi a vymýšlejí nové způsoby, jak si navzájem ubližovat. Nejenže lidé způsobují utrpení jeden druhému, ale  přinášejí utrpení i ostatním bytostem žijícím na tomto světě. Ubližujeme vzduchu, vodě, trávě, stromům, všemu. Kácíme celé lesy a  veškerou zeleň. Znečišťujeme vodu, vzduch, půdu. Lidé stále říkají, že chtějí svobodu, a sami jsou přitom těmi největšími diktátory na světě.

Proto je dnes tak důležité, aby se lidé konečně probudili. Co  nejdříve musí najít svůj správný úkol. Proč žijeme na  tomto světě? Co  tu děláme? Odkud jsme přišli, když jsme se narodili? Kam půjdeme, až zemřeme? Leckdo odpoví: „Nevím.“ Lidé už jsou takoví – myslí si o sobě, že jsou výjimečně chytrá zvířata, ale když xxiv se pozorně podíváte na to, co se na světě děje, zjistíte, že lidé jsou ve skutečnosti i přes svou vlastní inteligenci ta nejhloupější zvířata a sami sobě nerozumějí. Pes ví, co má dělat. Kočka to ví také. Všechna zvířata znají svůj úkol a plní ho. My však svému správnému úkolu a správné cestě tímto světem nerozumíme a místo toho žijeme pouze sami pro sebe. Po nějakém čase každý zestárne a zemře. Kam půjdeme pak? Přestože jsou lidé tak inteligentní a chytří, odpověď na tak důležitou otázku neznají.

Chceme-li porozumět sami sobě a  pomoci všem bytostem vymanit se z utrpení, musíme nejprve pochopit, odkud toto utrpení přichází. Všechno vzniká v naší mysli. Buddhistické učení ukazuje, že vše vychází z prvotní příčiny, podmínky a následku. Jinými slovy, když se nějaká prvotní příčina objeví v určitých podmínkách, vždy to vede k  určitému následku. Proč se v  dnešním světě rodí tolik lidí? Co je příčinou? A co následkem? Proč je tu tolik utrpení? A proč se zdá, že každým dnem je ho ještě víc? Jednou z nejzávažnějších příčin tak obrovského nárůstu utrpení je to, že lidé konzumují stále více masa. Před druhou světovou válkou lidé tolik masa nejedli. V Asii se maso jedlo jen při zvláštních, svátečních příležitostech, snad dvakrát do  roka. Dnes mají Asiaté maso několikrát denně. Stejně tomu bylo po  celé generace i  na Západě. V  tomto století se maso konzumuje mnohem více. A jak to souvisí s přibývajícím utrpení na celém světě?

Po celá staletí to bylo tak, že  když někdo chtěl jíst maso, šel do lesa a šípem zastřelil jedno nebo dvě zvířata – pchiúúú! Potom se vrátil domů a společně se svou rodinou je snědl. Zvíře sice zemřelo, ale mezi ním a člověkem, který je zabil a snědl, vznikl určitý vztah. Jejich karma byla poměrně jasná. Když zvíře zemřelo, mělo možnost trochu porozumět tomu, co se děje: „Tenhle člověk mě teď sní! Možná, v příštím životě dostanu já jeho!“ Taková karma byla velmi

Zenový kompas


xxv

jednoduchá. Týkala se pouze jednoho člověka a  jednoho zvířete. Mezi nimi se také mohla vyřešit a nakonec se vrátit jednoduchým působením příčiny a  následku zpět do  rovnováhy. Ve  20. století se však technologie vyvíjely příliš rychle. Bylo vynalezeno mnoho speciálních zbraní a technik určených k zabíjení stále většího počtu zvířat. Každý den jsou jich po  celém světě mechanicky zabíjeny miliony jen proto, aby mohla být uspokojena žádostivá lidská mysl. Jediný stroj nyní dokáže ve  vteřině zabít tisíce zvířat. Stačí, aby jeden člověk v nějaké továrně, daleko od všech těch zvířat, zmáčkl jediný knoflík. Když zvířata zemřou, náhle a násilně se z jejich umírajících těl uvolňuje vědomí. Tato zvířecí vědomí pak bloudí sem a tam a hledají nová těla. Nevědí, kam jdou.

Buddha nás učil, že  vše vzniká z  prvotní příčiny, podmínky a  následku. Když je tímto způsobem každoročně zabíjeno takové množství zvířat, vědomí některých z nich se pak nevyhnutelně znovuzrodí v lidských bytostech. Možná se tak stane jen v 0,00001 procenta případů. Stále to však znamená, že se najde mnoho lidí, kteří v  sobě mají nějaký druh zvířecího vědomí. A  podíváte-li se na lidi kolem sebe, zjistíte, že ač mají lidské tělo a tvář, jejich vědomí tak docela lidské není. Někteří lidé mají psí vědomí, někteří kočičí. Jiní mají králičí nebo hadí vědomí. Mysl krávy, prasete, kuřete, lva, tygra a hada jsou smíchány dohromady. Většina lidí má lidské vědomí jen asi z pěti nebo deseti procent, zbylou část tvoří nějaké vědomí zvířecí, a  to ovládá jejich mysl. Namísto původní lidské schopnosti milovat, pomáhat si a soucítit bojují dnešní lidé jeden s  druhým a  s  celým světem. Správného soužití s  ostatními lidmi nejsou schopni.

To neznamená, že je na zvířatech něco špatného. Zkoumáte-li ale jejich chování, zjistíte, že jsou zvyklá žít společně pouze se zvířaty stejného druhu a ostatní druhy příliš v lásce nemají. Psí mysl

Úvod: Kam jdeš?


xxvi má ráda zase jen psí mysl, nedokáže vycházet s myslí kočičí. Hadi, lvi a králíci spolu navzájem nevycházejí. Hadí vědomí pouze následuje mysli ostatních hadů a neprojevuje se soucitným skutkem, který by je spojoval s utrpením někoho jiného. Ani ptáci nemají rádi jiné druhy ptactva a  vytvářejí svá vlastní hejna, která létají vzduchem pouze spolu. Když někdo zaútočí na  jednoho z  nich, útok často opětuje celé hejno. Taková je povaha zvířecí mysli. Současná politická situace ve  světě je stejná. Žijeme ve  světě, který se skládá z mnoha malých zemí, politických a etnických skupin – často ozbrojených – a ty proti sobě navzájem bojují. Stále mladší děti přicházejí do styku se zbraněmi, setkávají se s různými formami násilí a chovají se k jiným lidským bytostem tak, jak by bylo před deseti nebo dvaceti lety nemyslitelné.

To vše pochází z  přemíry zvířecího vědomí ovládajícího naši mysl. V dnešním světě žije mnoho lidských bytostí, v nichž působí nějaký druh zvířecího vědomí, a protože nejsou v přeplněném světě schopny spojit své vědomí s lidským životem, vzniká mnoho utrpení. Většina lidí se stará jen o své vlastní zájmy, a proto se objevuje velký sklon k bojující mysli. Lidé se bez ohledu na to, co se kolem nich děje, nechávají unášet svými vlastními myšlenkami a názory. Něco je v nerovnováze, a zákonitě se tedy rodí utrpení.

V 70. letech jsem v Americe učil jednu studentku, která doma chovala několik exotických hadů. Měla je moc ráda. Ať šla kamkoli, byla zvyklá nést hady omotané kolem krku. Lidem to nahánělo hrůzu. Pro ni samotnou to však bylo velmi přirozené. V noci dokonce nechávala hady spát ve své posteli. Když jednou přišla do zenového centra, zeptal jsem se jí: „Zúčastníš se tento víkend našeho třídenního ústraní?“

„Ne,“ odpověděla.

„Proč?“

Zenový kompas


xxvii

„Nemám nikoho, komu bych mohla svěřit své hady. Mám je moc ráda, a nevím o nikom, kdo by se o ně dobře postaral, zatímco budu meditovat.“

Řekl jsem jí: „Nelam si s  tím hlavu. Přijď do  zenového centra a usilovně cvič. Své hady si vezmi klidně s sebou. Řeknu hospodáři, aby ti přidělil samostatný pokoj. Můžeš s námi meditovat a starat se i o své hady. Co tomu říkáš?“

Byla nadšená: „Prima! Dobrý nápad,“ řekla a ústraní se zúčastnila s námi.

Hned první den ústraní volal její bratr. „Je tam moje sestra?“ ptal se rozrušeně. „Matka těžce onemocněla. Leží v nemocnici daleko odsud. Musíme ji co nejdříve navštívit.“

Žena však namísto toho, aby cítila smutek nad nemocnou matkou, celá rozčilená řekla: „Ne, teď nemohu nikam odjet. Kdo by se postaral o  hady? Kdybych odjela, mohli by umřít! Někdo by jim mohl dát sníst něco nevhodného. Vždyť víš, jak jsou hadi citliví...“ Tak mluvila se svým bratrem. Ten však nebyl překvapený – znal její mysl už hezkou řádku let. Prostě zavěsil.

Pár dnů nato jeden z jejích hadů onemocněl. Vůbec nejedl a jenom ležel v  koutě. Najednou měla velké starosti. Přestala s  námi meditovat a  začala obvolávat všechny místní veterináře, aby mezi nimi našla někoho, kdo hadům skutečně rozumí. Nakonec naše ústraní opustila a šla s hadem k veterináři. Kvůli své matce by neodjela, ale když trpěl jeden z hadů, byla její mysl okamžitě hluboce rozrušená. To bylo velmi zajímavé. Vědomí té ženy bylo schopno mnohem více soucítit s hady než s lidskými bytostmi. Osud jejích hadů se jí dotýkal víc než osud vlastní matky! Za  tím lze vidět, že její vědomí bylo částečně lidské a částečně hadí. Nemohla spolupracovat s lidmi, ale zcela snadno a automaticky se vžila do situace hadů. Kromě nich neuměla soucítit téměř s  nikým jiným. To je

Úvod: Kam jdeš?


xxviii šílené! V dnešní době však žije mnoho podobných lidí, takže už se takové věci za šílené nepovažují.

Samo zvířecí vědomí není ani dobré, ani špatné. Když však mají lidé se silnými představami a tužbami uvnitř nějaký druh zvířecího vědomí, potom nedokážou své silné touhy a představy ovládat. Když má zvíře hlad, nají se. Když je unavené, spí. Je to velice jednoduché. Ale člověk se nají a stále není spokojen. Dokonce i když už má plný žaludek, jde ven a koná plno zlých skutků: zabíjí zvířata jen pro zábavu nebo pro jejich krásnou srst. Někdo se třeba věnuje sportovnímu rybolovu. Těší ho, když ostatní tleskají, smějí se a potřásají mu rukou. Je šťastný, poplácává se s ostatními po ramenou a nechává se se svým úlovkem fotografovat. Říká si: to je úspěšný den. Ale když se podíváte na chycenou rybu, moc šťastně se netváří. Mrská sebou a – trpí! „Kde je voda? Kde je voda? Prosím, chci vodu!“ Člověk se raduje z úlovku – a ryba zatím trpí a umírá přímo před jeho očima. Většina lidí není schopna splynout s  velkým utrpením, které se nachází přímo v  jejich vlastní mysli. To je dnes zcela běžné. A  není to nic pěkného. Mysl, která takto žije, nemá soucit s utrpením tohoto světa.

Lidé nezabíjejí zvířata jen kvůli potravě. Ze zvířecí kůže vyrábějí boty, klobouky a šaty. Ale ani to jim nestačí. Z kostí zhotovují náhrdelníky, knoflíky a  náušnice. V  krátkém čase zabijí obrovské množství zvířat, aby části jejich mrtvých těl prodali. Kvůli své žádostivosti a silnému zvířecímu vědomí mezi sebou bojují a ničí přírodu. Neváží si života. Dnes je na  celém světě mnoho problémů: problémy s vodou, se vzduchem, s půdou a s potravou. Každý den se objevují nové problémy, a to není náhoda. Všechny je vytvářejí lidé. Psi, kočky, lvi, hadi ani žádná jiná zvířata nevytvářejí na tomto světě tolik problémů jako člověk. Lidé nerozumějí své pravé přirozenosti a svým myšlením a chtivostí způsobují tomuto světu utrpení. Proto se někdy říká, že člověk je tím nejhorším zvířetem na světě.

Zenový kompas


xxix

Některá náboženství označují současnou situaci za „konec světa“. Ale je to jen konec nynějšího lidského vědomí. Původní lidská přirozenost tento problém nemá. Buddhistické učení současnou situaci nenazývá „koncem světa“ – říká, že svět úplně dozrál. Jako ovoce na stromě. Nejprve se objeví květy. Když opadají, zůstanou malé plody, které rostou a proměňují se v ovoce. To je zprvu zelené, ale po nějakém čase se na straně obrácené ke slunci začíná krásně zbarvovat. V té chvíli je již jedna polovina ovoce zbarvená, zatímco druhá je stále zelená. Uplyne opět nějaký čas a  celé plody získají krásnou barvu. Pak už má ovoce svou barvu a  tvar, ale  ještě mu chybí vůně, protože uvnitř ještě není zcela zralé. Stačí však pár dní a dozraje úplně.

Trvalo to dlouho, než se z květu stalo ovoce. Po mnoho měsíců stoupala energie od  kořenů stromu vzhůru a  sluneční energie nahromaděná v  listech proudila směrem dolů, a  umožňovala tak ovoci růst. Tato změna probíhala během dlouhého období téměř celého roku, kdy byl na stromě květ, pak plod a nakonec ovoce.

Nyní je však tok energie ze  stromu k  ovoci přerušen. Jakmile ovoce dozraje, začnou se v  něm velmi rychle, během několika málo dní, dít změny. Jeho tvar už není tak pěkný a barva tak jasná. Začne však silně vonět a má velmi sladkou chuť. Je přezrálé. Brzy se na jeho povrchu objeví několik skvrn – drobné černé tečky signalizující další změnu. A během několika málo dnů je celé ovoce pokryto spoustou skvrn. V okamžiku, kdy se tyto skvrny objeví, již nelze hnilobný proces zpomalit ani zastavit. Ovoce shnije jen pár dní poté, co dozrálo. Pak už se nedá jíst. Uvnitř jsou však ukrytá semena. Teprve když je ovoce úplně shnilé, jsou jeho semena zralá.

Současná situace ve světě je jako toto ovoce. Po mnoho staletí lidské historie ovoce rostlo. Nejprve tu byl květ, který představoval pouze víru v nějakého boha či vnější sílu. Posléze se objevily plody

Úvod: Kam jdeš?


xxx a začaly se vyvíjet. Nejdříve byla zralá jen jedna polovina ovoce, jen jedna polovina měla náležitou barvu a  dobrou chuť. To byl okamžik, kdy se na světě objevil kapitalismus a komunismus. Nedávná proměna ovoce se začala dít velice rychle. Komunismus zanikl a  celé plody jsou teď zbarveny jinak. Jsou zralé a  mají jen jednu barvu a jednu chuť: peníze. Už tu nejsou žádné ideologie vycházející z rozdílných názorů. Celý svět touží po penězích a energie každého jedince je silně přitahována tímto směrem. Tento svět nemá žádnou skutečnou cestu – je tu jen chuť peněz. Už se také objevilo množství hnilobných skvrn: místa jako Blízký a  Střední východ, Rwanda, Jugoslávie, Severní Korea, nyní dokonce i Amerika, Rusko, Čína a  Japonsko. Od  chvíle, kdy se zhroutil komunismus, se objevilo mnoho malých národů a etnických seskupení, které proti sobě začaly bojovat. Vzniklo množství soukromých armád a běžným se stal obchod se zbraněmi hromadného ničení.

Toto ovoce rostlo dlouhou dobu. Ale  jakmile dozrálo, začalo rychle hnít a už se nedá jíst. Uvnitř plodu jsou ale semena. A ta jsou připravená: může z nich být cokoli.

Lidé se tedy musí brzy probudit a  najít svá původní semena, svou původní přirozenost. Jak se však ke své původní přirozenosti vrátíme? Buddha žil před asi dvěma a půl tisíci lety a měl se velmi dobře. Narodil se jako princ Siddhártha a měl všechno, nač pomyslel. Nerozuměl však sám sobě: „Co jsem? Já nevím.“ V  Indii byl tehdy hlavním náboženstvím bráhmanismus – náboženský systém, na Západě častěji označovaný jako hinduismus. Ten však nemohl Siddhárthovi na otázky po podstatě života a smrti dát správnou odpověď. Siddhártha tedy opustil palác, odešel do hor a po dobu šesti let prováděl různá duchovní cvičení plná odříkání. Nalezl střední cestu mezi oddáváním se požitkům a  extrémním odříkáním. Jednou časně ráno, když meditoval pod  stromem bódhi, spatřil

Zenový kompas


xxxi

na  východě oblohy hvězdu. V  tom okamžiku – BUM! – dosáhl

osvícení. Probudil se a  stal se buddhou. Dosáhl Já. To znamená,

že  dosáhl pravé lidské přirozenosti bez pomoci nějaké vnější síly,

náboženství nebo boha. Právě v tomto dosažení nezávislém na ni

čem vnějším tkví Buddhovo učení.

V dnešním světě téměř nikdo nerozumí sám sobě. Buddha byl

v podstatě jen velmi odhodlaný člověk se zkoušející myslí, který nás

učil, jak důležité je tuto otázku vyřešit. Dříve, než zemřete, musíte

dospět k  tomu, co jste. Čtení mnoha súter nebo zpěvy zasvěcené

Amitábhovi vám trochu pomohou – není to ani dobré, ani špatné.

Proč ale číst tolik súter? Proč stále zpívat zpěvy buddhy Amitábhy?

Proto je tak důležité vyjasnit si svůj směr – kam jdu? A právě bud

dha nás učí, jak důležité je tento správný směr v životě najít. „Co

jsem? Musím dosáhnout svého pravého já – to je to nejdůležitější,

co mohu udělat.“ Najdete-li své pravé Já, najdete také správnou ces

tu. Odkud jste přišli, když jste se narodili? Kam půjdete, až zemře

te? Co je právě teď vaším správným úkolem? Každý ví, jaký úkol

má jeho tělo. Někdo je právník, jiný lékař, další řidič náklaďáku,

zdravotní sestra, student, manžel, manželka, dítě. To jsou úkoly

našich těl, naše vnější úkoly. Co je však úkolem našeho pravého Já?

Buddha nás učil, že život za životem musíme jít velkou cestou bód

hisattvy a  zachránit všechny bytosti od  utrpení. Abyste však byli

s to zachránit všechny bytosti, musíte nejprve zachránit sami sebe.

Jak můžete zachránit ostatní lidi, nejste-li schopni zachránit sami

sebe? Proto nejprve musíte dosáhnout svého pravého já, své pra

vé přirozenosti. Pravou přirozenost ale nelze najít v knihách nebo

v  pojmovém myšlení. Znalosti kteréhokoli, byť velmi vzdělaného

doktora věd, se nemohou rovnat síle jediného okamžiku jasného

vhledu do  naší původní přirozenosti. A  nejpřímější cestou k  této

zkušenosti je meditace. To je velmi důležité.

Úvod: Kam jdeš?


xxxii

Správná meditace znamená porozumět svému pravému já. Tato cesta začíná a končí otázkou: „Co jsem?“ Je to velice jednoduché učení a není na něm nic zvláštního. Když zaměříte otázku „Co jsem?“ skutečně do hloubky, vynoří se jediná odpověď – „Nevím“. Všechno myšlení je zcela odetnuto a  vy se navracíte ke své mysli, která je před myšlením. Dosažením tohoto nevím jste již dosáhli svého pravého já. Vrátili jste se ke své původní přirozenosti – k mysli, která je před myšlením. Tímto způsobem můžete dosáhnout správné cesty a pravdy a žít správný život, který vede k záchraně všech bytostí od utrpení. To je pravá meditace. Říká se jí „probuď se“.

Proč se tato kniha jmenuje Zenový kompas? Buddhistické učení odhaluje skutečnost, že  tento svět je oceánem utrpení. Člověk se narodí, trpí, stárne a umírá. Narodíme se znovu – a znovu trpíme, stárneme a  umíráme. Každá bytost se rodí stále znovu a  znovu. Kvůli našim tužbám a lpěním se tak děje už od počátku věků. Sanskrt tento koloběh vyjadřuje slovem samsára – vše se opakuje stále dokola. Odpovídající sinokorejský výraz je kohe – „oceán utrpení“. Buddha učil, že oceán samsáry se dá přeplout na lodi moudrosti, na lodi pradžni. A jako každé zaoceánské plavidlo i tato loď potřebuje svůj kompas.

Řekněme, že se rozhodnete plout z Los Angeles do Koreje. Naložíte na loď dostatek potravy, oblečení a léků potřebných k tomu, aby vaše tělo přežilo. Jak se však dostanete k cíli? Nejdůležitější je mít jasný směr plavby. Jestliže nemáte jasný směr, můžete bloudit oceánem celé roky. Lehce se ztratíte. Mezitím vám třeba dojdou potraviny nebo ztroskotáte na  nějakém ostrově. Na  vaší cestě je tedy více než cokoli jiného důležitý směr: „Jak najdu Koreu? Jak se tam dostanu? Kde je Korea?“

K  nalezení správného směru potřebujete kompas. Nemají-li námořníci kompas, potom navzdory dobré lodi, přesným mapám

Zenový kompas


xxxiii

a příznivému počasí nejsou schopni určit správný směr. S největší pravděpodobností se na cestě ztratí a do cíle nedorazí. Když však na  své pouti používáte lodní kompas, můžete najít pravou cestu a uvidět, že tato cesta leží vždy přímo před vámi.

Chcete-li porozumět svému pravému Já, musíte meditovat. Pouze udržujte otázku: „Co jsem?“ Nevíííím... Je však mnoho druhů učení, která na této cestě můžete následovat. Tibetský buddhismus, čínský buddhismus, korejský zen, japonský zen a Namu mjóhó renge-kjó, vipassaná, transcendentální meditace, meditace čistého světla. Praxe čisté země, tantrický buddhismus a esoterický buddhismus. Zvláště na Západě dnes existuje mnoho různých učení. Co  je to jasné učení a  jak působí? Jak dalece míří přímo do mysli? Jak nám pomáhá najít pravou cestu, pravdu a život, který je přirozený a naplněný soucitem se všemi bytostmi? Kvůli těmto otázkám Kompas vznikl – aby vám ve třech hlavních buddhistických směrech pomohl nalézt pravou podstatu Buddhova učení.

Jedno staré východní rčení praví: „Na horkou nemoc horký lék. Na studenou nemoc studený lék.“ Lidé trpí nemocí slov a myšlení, proto je občas může vyléčit právě lék podaný ve formě slov a myšlení. Proto je zde Zenový kompas. Pokud nebudete na jeho slovech ulpívat a budete pouze udržovat mysl nevím, mysl zcela odetínající všechno myšlení, pak vám lék podávaný ve  formě slov a  myšlení na  stránkách Kompasu pomůže nalézt správnou cestu. Vy sami se doberete podstaty Buddhova učení. Budete-li však na  slovech lpět, byť by to byla slova samotného Buddhy, propadnete se rovnou do pekla. V této knize je mnoho slov vynikajících učení: slova hínajány, mahájány, zenu, slova čínská, sanskrtská, korejská, japonská, americká a polská. Jsou tu slova pravdivá i lživá, slova dobrá i špatná. A někdy zde nejsou žádná slova. Chcete-li dosáhnout svého pravého Já, k  žádnému z  těchto slov se nepoutejte. Budete-li

Úvod: Kam jdeš?


xxxiv tvrdit, že hínajánový buddhismus je to správné buddhistické učení, ocitnete se v nesnázích. Budete-li totéž tvrdit o mahájánovém buddhismu, ocitnete se v  ještě větších nesnázích. A  prohlásíte-li, že správné učení je zen, potom poletíte jako šíp rovnou do pekla. Nedržte se slov tohoto Kompasu. Vnímejte pouze to, co vám ukazují, a potom to prostě dělejte.

Nejdůležitější je naučit se intenzivně udržovat velkou otázku: „Co jsem?“ Budete-li odhodlaně udržovat tuto otázku, potom se objeví pouhé nevím. V tomto bodě není žádné myšlení. Nejsou zde již žádná slova, protože veškeré myšlení je úplně odetnuto. Nazýváme to nevím. Také se to nazývá pravé Já nebo pravá přirozenost. Někdy se tomu říká osvícení, satori nebo kenšó. Původně však tento bod nemá žádné jméno ani formu. Jestliže jej dosáhnete, dosáhnete hínajánového buddhismu, mahájánového buddhismu i zenu. Dosáhnete poznání, že  hínajána, mahájána a  zen jsou jedním a  tím samým bodem. „Co jsem?“ Tento bod nazýváme nevím.

Proto doufám, že budete číst slova této knihy, aniž byste na nich ulpívali, půjdete pouze přímo nevím, budete to bez přestání deset tisíc let stále znova a znova zkoušet, dosáhnete osvícení a zachráníte všechny trpící bytosti.

zenový mistr Seung Sahn

muž z hory Dok Seung

chrám Hwa Gye Sah

Soul, Jižní Korea

1. srpna 1997

Zenový kompas




I.

BUDDHISMUS



3

1 | SMYSL BUDDHISMU

Nejprve dosáhni osvícení,

potom uč všechny bytosti.

PŘED MNOHA STALETÍMI CHODÍVAL po athénských ulicích a tr

žištích řecký filozof Sokrates a učil své žáky. Stále dokola jim opakoval: „Musíte porozumět sami sobě!“ Jednoho dne se ho jeden žák zeptal: „Sokrate, stále nás nabádáš, abychom porozuměli sami sobě. Ale co ty? Rozumíš ty sám sobě? Víš, kdo jsi?“

„Ne, nevím,“ odpověděl Sokrates. „Ale tomuto nevím rozumím.“ To je velmi pozoruhodné učení. Buddhistická praxe poukazuje na stejnou zkušenost. Většina lidí prochází životem bez sebemenšího ponětí o tom, čím jsou. O světě toho víme hodně, sami sobě však nerozumíme. Proč jsme přišli na tento svět? Proč žijeme? Kvůli lásce? Kvůli penězům? Kvůli slávě a uznání? Žijete kvůli své ženě, svému muži nebo kvůli svým dětem?

Když vám někdo položí otázku „proč žijete?“, možná mu velmi pohotově odpovíte: „Žiji pro své děti. Proto, abych pro ně vydělal dost peněz, nebo prostě proto, aby se měly dobře.“ Tak uvažuje většina lidí. Žijí pouze pro svou rodinu, pro rychle pomíjející společenské uznání, pro radost z umělecké tvorby anebo proto, aby dosáhli vlivného postavení. Každý se chce mít dobře. Když se pozorně podíváte na  tento svět, zjistíte, že  většina lidí jí, spí a  žije pouze pro své vlastní potěšení. Ale to není skutečným smyslem lidského života. Pro život na tomto světě to má jen dočasný význam. Copak mohou být lidé skutečně šťastní, jestliže nepřijdou na to, čím jsou?

Buddha žil v Indii před dvěma a půl tisíci lety. Pocházel z královské rodiny a jmenoval se Siddhártha Gautama. Byl princ a měl se velmi dobře. Žil v překrásném paláci a mohl mít vše, nač pomyslel: dobré jídlo, nádherné šaty, mnoho krásných žen, vysoké postavení. Byl královským synem a jednoho dne měl zdědit mocné království. To vše by bývalo bylo nádherné, jenže v nitru byl Buddha nešťastný, protože nerozuměl sám sobě. Nerozuměl životu a  nerozuměl smrti. Hluboce se rmoutil nad tím, že všechny bytosti trpí nemocemi a  nakonec zestárnou a  zemřou. Odtud vyvěrala jeho velká otázka – co je jeho vlastní přirozenost a přirozenost všech bytostí. „Co jsem? Já nevím...“

V  té době byl v  Indii rozšířen bráhmanismus – náboženská forma hinduismu. Vyznával jej téměř každý. Bráhmanismus však na  tak hlubokou otázku nemohl dát mladému princi odpověď. A  Siddhártha byl stále nešťastnější. „Proč lidé přicházejí na  tento svět? Proč každý den jíme? Co jsem?“ Jedl, ale jídlo pro něj nemělo žádnou chuť. Poslouchal hudbu, ale netěšila ho. Překrásný palác se mu stal vězením.

Jednou v  noci Siddhártha palác opustil. Opustil svou rodinu, svou krásnou ženu a  své malé dítě. Oholil si hlavu, stal se mnichem a odešel do hor. Po dobu šesti let velmi usilovně praktikoval. „Co jsem? Nevím...“ Odvážně udržoval tuto otázku zaměřenou do jediného bodu. Jednoho rána, když seděl pod stromem bódhi, uviděl na východní obloze Jitřenku. V tom okamžiku – BUM! – Siddhártha a hvězda splynuli v jedno. Dosáhl své pravé přirozenosti. Jeho mysl byla celým vesmírem v nekonečném čase a prostoru

Zenový kompas


5

a  tento vesmír nebyl ničím jiným než jeho vlastní myslí. Viděl,

že  zde není ani život, ani smrt. Nic, co by kdy přicházelo nebo

odcházelo. Říkáme, že se probudil a dosáhl své pravé přirozenosti.

Obsáhl celé lidské vědomí – viděl, že když se objeví nevědomost,

objeví se i mysl. A když se objeví mysl, objeví se i touha. A s každou

touhou či žádostivostí se pak objeví také život a  smrt, přicházení

a odcházení, štěstí a smutek. Buddha udržoval mysl nevím na sto

procent – šel jenom přímo nevím – a  poznal, jak tento nekoneč

ný cyklus zastavit. Úplně se osvobodil z věčného koloběhu zrození

a  smrti; z  koloběhu, v  němž jsou uvězněny všechny bytosti. Zce

la dosáhl své správné cesty a pravdy a poznal, jak má správně žít.

Tomu se říká osvícení.

Ale pravda, jíž dosáhl, byla vysokým stupněm poznání. Jak ji

uzpůsobit, aby pomáhala tomuto trpícímu světu? ve  chvíli, kdy

Buddha dosáhl osvícení, uviděl, jak se všechny cítící bytosti rodí,

jak trpí a umírají a znovu a znovu se rodí a trpí a umírají v neko

nečném koloběhu strastí. Viděl miliardy bytostí chycených v odvě

kém cyklu zrození, stáří, nemocí a smrti, jak jsou bez přestání stále

a stále dok



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist