načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Žena s červeným zápisníkem – Antoine Laurain

Žena s červeným zápisníkem

Elektronická kniha: Žena s červeným zápisníkem
Autor: Antoine Laurain

Francouzský román o náhodě, hledání a setkání dvou spřízněných duší. Laura: sympatická restaurátorka-pozlacovačka, momentálně žijící jen s kocourem. Laurent: intelektuál a majitel knihkupectví, rozvedený otec pubertální dcery. Ona je na ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

hodnoceni - 63%hodnoceni - 63%hodnoceni - 63%hodnoceni - 63%hodnoceni - 63% 63%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 190
Rozměr: 20 cm
Spolupracovali: přeložil Jiří Žák
Skupina třídění: Francouzská próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5422-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Francouzský román o náhodě, hledání a setkání dvou spřízněných duší. Laura: sympatická restaurátorka-pozlacovačka, momentálně žijící jen s kocourem. Laurent: intelektuál a majitel knihkupectví, rozvedený otec pubertální dcery. Ona je na ulici přepadena, on najde její odhozenou kabelku s osobním zápisníkem a začne po tajemné ženě pátrat. Po neuvěřitelných příhodách dojde k setkání. Půvabný romanticko-dobrodružný příběh o lásce, rodící se pod střechami Paříže.

Popis nakladatele

Okouzlující a zamotaný příběh o tom, jak zvědavost téměř nepozorovaně promění pátrání po majitelce ukradené kabelky ve vášnivou lásku.
Bohémský knihkupec Laurent Letellier najde v jedné z pařížských ulic ukradenou dámskou kabelku. V kabelce nenajde nic, co by mu mohlo pomoct identifikovat její majitelku. Přesto cítí zejména poté, co si prohlédne obsah tašky, silné nutkání začít neznámou ženu hledat. Obzvlášť její červený zápisník v něm vzbudí zvědavost, která ho žene v pátrání dál, přestože nezná ani její jméno. Podaří se mu najít neznámou ženu mezi miliony Pařížanů?

Zařazeno v kategoriích
Antoine Laurain - další tituly autora:
Mitterrandov klobúk Mitterrandov klobúk
Prezidentův klobouk Prezidentův klobouk
 (e-book)
Prezidentův klobouk Prezidentův klobouk
 
K elektronické knize "Žena s červeným zápisníkem" doporučujeme také:
 (e-book)
Ukradená cukřenka Ukradená cukřenka
 (e-book)
Jáchymovští démoni Jáchymovští démoni
 (e-book)
Holčička, která nemohla snít Holčička, která nemohla snít
 (e-book)
Kdo jinému jámu kopá...sám do manželství padá Kdo jinému jámu kopá...sám do manželství padá
 
Recenze a komentáře k titulu



2018-06-08 hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%hodnoceni - 40%
Stalkerem snadno a rychle
Laurent najde kabelku. Aby ji mohl vrátit majitelce, prohledá ji. Žádnou adresu ani jiný kontakt nenajde. Co počít? Mohl by kabelku vyhodit nebo odnést na ztráty a nálezy. Jenže Laurent si prolistuje majitelčin červený zápisník a probudí se v něm zvědavost...

Není to diář. Spíš deník s osobními poznámkami. Kdo je ta žena? Jak asi vypadá? Laurent v sobě objeví instinkty Sherlocka a pátrání ho postupně opravdu dovede k cíli. Když se podvodem dostane až do bytu tajemné hledané ženy, říkala jsem si, jestli už to není moc... No ale zas je pravda, že to původně nebyl úplně záměr ;)

Příběh je krátký, Laurentovi budete držet palce a strávíte s ním jedno příjemné odpoledne.

PS: Zrovna včera běžel jeden Zápisník v televizi. Je to teda úplně jiný příběh, ale dojem ve vás zanechá o dost trvalejší. Ryan Gosling a Rachel McAdams v rolích zamilovaných, které rodiče rozdělí, aby se pak po několika letech znovu setkali. A pak je tu ten důležitý zápisník, který má moc vrátit paměť... Jestli vám nevadí brečet u filmu, pusťte si Zápisník jedné lásky.

Audioukázka: http://www.zenavknihach.cz/57-antoine-laurain-zena-s-cervenym-zapisnikem
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Žena s červeným

zápisníkem

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Antoine Laurain

Žena s červeným zápisníkem – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Antoine Laurain

ŽENA S ČERVENÝM ZÁPISNÍKEM

Přeložil Jiří Žák





V každodennosti života nám může pomoci

pouze ušlechtilost.

Alain Fournier



9

Z  taxíku vystoupila na rohu bulváru. Domů to

měla pouhých padesát metrů. Ulici osvětlovaly

pouliční lampy, které barvily fasády domů na

oranžovělým světlem, ale přesto měla strach

jako pokaždé, když se vracela pozdě v  noci.

Ohlédla se, ale nikoho neviděla. Světlo z protěj

šího tříhvězdičkového hotelu zaplavovalo chod

ník mezi dvěma řadami keřů umístěných ve vel

kých květináčích, jež vroubily vchod. Zastavila

se u dveří, rozepnula zip kabelky a hledala sva

zek klíčů s  magnetickou kartou pro systém Vi

gik. Potom se všechno odehrálo strašně rychle.

Ze tmy se vynořila ruka nějakého tmavovlasé

ho muže v kožené bundě a popadla popruh ka

belky. Laura okamžitě ucítila v žilách příliv stra

chu, který jí vystoupil až k srdci a tam vybuchl

jako ledový déšť. Reflexivně se na kabelku po

věsila. Muž zatáhl, a  protože se nechtěla pustit,

opřel jí dlaň o obličej a přitiskl jí hlavu ke kovo

vým dveřím. Zapotácela se, před očima jí začaly

tančit hvězdičky podobající se mihotání světlu


10

šek. V hrudi ji zamrazilo a prsty pustily kabelku.

Usmál se, popruh ve vzduchu opsal kruh a muž

zmizel. Zůstala opřená o dveře a pohledem sle

dovala jeho postavu ztrácející se ve tmě. Natáh

la ruku k tlačítkům, vyťukala vstupní kód, zády

otevřela dveře a vklouzla dovnitř.

Dveře ze skla a  tmavého kovu vytvořily pře

kážku mezi ní a zbytkem světa. Opatrně se posa

dila na mramorové schody ve vstupní hale a za

vřela oči. Čekala, až se jí mozek uklidní a začne

fungovat normálně. Postupně odškrtávala rady,

jak se v  podobných situacích chovat. Přepadli

mě. Umřu. Ukradli mi kabelku. Nejsem zraně

ná. Žiju. Kontrolní světýlka postupně zhasínala.

Zvedla zrak k  poštovním schránkám a  přečet

la si na nich svoje jméno, příjmení a  poschodí,

v němž bydlela: 5. patro, dveře vlevo. Byly skoro

dvě hodiny ráno a  neměla klíče. Nemohla dve

ře v 5. patře vlevo otevřít. Soustředila se na tuto

konkrétní informaci: Nemůžu se vrátit domů,

ukradli mi kabelku. Už ji nemám a nikdy ji ne

uvidím. Jako kdyby tím nejbrutálnějším způso

bem zmizela část jí samotné. Rozhlédla se, jako

by se tam měla kabelka objevit a  jako by bylo

možné předchozí sekvenci smazat. Ne, neby

la tam. Byla někde v ulicích, vlála v ruce utíka


11

jícího muže. Otevře ji, najde její klíče, doklady,

vzpomínky. Celý její život. Cítila, jak jí do očí

vhrkly horké slzy. Strach, zoufalství a  hněv se

promítly do chvějících se rukou. Měla pocit, že

se už nikdy nepřestane třást, ale v tu chvíli ucí

tila na zátylku ostrou bolest. Sáhla si tam. Krvá

cela. Papírové kapesníky měla samozřejmě v ka

belce.


12

Jedna hodina padesát osm minut v  noci. Ne

mohla zazvonit na někoho ze sousedů, ačkoliv

do druhého patra se nedávno nastěhoval pří

jemný muž, jehož jméno si sice nepamatovala,

ale o němž věděla, že pracuje v nějakém nakla

datelství vydávajícím komiksy. Jako jediné ře

šení ji napadl hotel. Časový spínač zhasl svět

lo. Poslepu našmátrala vypínač. Když se světlo

znovu rozsvítilo, zmocnila se jí lehká závrať, tak

že se musela opřít o  zeď. Musí se vzpamatovat.

Poprosí v hotelu o nocleh na jednu noc, vysvět

lí jim, že bydlí naproti a že zaplatí zítra. Doufa

la, že to noční recepční pochopí, protože jí žád

né jiné řešení nenapadlo. Otevřela těžké vstupní

dveře a okamžitě se zase roztřásla. Ne noční zi

mou, ale strachem, jako kdyby do sebe okolní

domy absorbovaly nebo nasály něco z událostí,

k nimž právě došlo, jako kdyby měl ten muž zá

zračně vystoupit ze zdi. Rozhlédla se. Ulice byla

prázdná. Ten chlap se pochopitelně nevrátí, ale

stejně nedokázala ovládnout svůj strach. Sko


13

ro ve dvě hodiny ráno v ní zápasilo iracionálno

s realitou. Zamířila k hotelu. Naučeným gestem

k sobě přitiskla kabelku, ale mezi bokem a před

loktím nahmátla jen prázdno. Vešla do světla

pod markýzou a posuvné dveře se před ní auto

maticky otevřely. Muž s šedivými vlasy sedící za

recepčním pultem k ní zvedl oči.

Souhlasil. Sice trochu proti své vůli, ale když

Laura naznačila, že si rozepne své zlaté hodinky,

zvedl ruku, aby ji zarazil. Ta zoufalá žena urči

tě říká pravdu, vypadá seriózně. A to, že se zítra

vrátí zaplatit noc v hotelu, zaujímalo na stupni

ci pravděpodobnosti od jedné do deseti devátou

příčku. Neplatiči mu způsobovali mnohem větší

starosti a problémy než jedna noc pro osamělou

ženu, která tvrdí, že už patnáct let bydlí v domě

naproti. Mohla by sice zavolat přátelům, u  kte

rých strávila večer, ale jejich číslo má v  mobi

lu. Od chvíle, kdy měla mobil a  v  něm telefon

ní seznam, pamatovala si Laura jen svoje číslo

a číslo do práce. Odmítla také nabídku recepční

ho, že zavolá zámečníka. V šekové knížce jí ne

zbyl už ani jeden list a v bance si novou knížku

může vyzvednout až začátkem příštího týdne.

Kromě platební karty a čtyřiceti eur v drobných,

které zůstaly v  peněžence, neměla čím zaplatit.


14

Bylo stejně zvláštní, jak se proti ní náhle spoji

ly tisíce detailů, které ještě před hodinou neměly

žádný význam. Nastoupila s recepčním do výta

hu a pak s ním kráčela k pokoji číslo 52 s výhle

dem na ulici. Rozsvítil, rychle jí ukázal koupel

nu a záchod a nakonec jí předal klíč. Poděkovala

mu a znovu slíbila, že zaplatí zítra, jakmile se do

stane k penězům. Noční recepční se na ni laska

vě usmál a vůbec nedal najevo, že podobný slib

slyšel už nejmíň padesátkrát: Věřím vám, sleč

no, dobrou noc.

Laura zamířila k oknu a roztáhla závěsy. Vidě

la na svůj byt. V  obýváku nechala rozsvícenou

lampičku, kterou postavila na židli u  okna, aby

se Belphégor mohl dívat ven. Bylo zvláštní po

zorovat odtud vlastní byt. Měla skoro pocit, že

v místnosti zahlédla svou siluetu. Otevřela okno.

Belphégore, zavolala potichu... Belphégore...

a vyloudila rytmický mlaskavý zvuk, který umě

jí dělat všichni lidé vlastnící kočku. O chviličku

později vyskočila na židli černá silueta a s úža

sem se na ni upřely dvě žluté oči. Jak to, že pa

nička je naproti přes ulici, a ne doma? Haló, ano,

jsem tady... řekla a  pokrčila rameny. Zamáva

la na kocoura a rozhodla se, že si půjde lehnout.

V  koupelně našla papírové kapesníky, namoči


15

la je a vyčistila si ránu na hlavě. Když se skloni

la, znovu se jí zmocnila závrať. Jedinou dobrou

zprávou bylo, že snad přestala krvácet. Vzala

ručník, rozložila ho na polštář a potom se svlék

la. Když ulehla, nemohla se ubránit tomu, aby si

znovu nepřehrála v paměti scénu krádeže. Celá

akce, která ve skutečnosti trvala jen několik vte

řin, se teď proměnila ve zpomalenou sekvenci.

Pomalejší a delší než zpomalený film. Pomalej

ší než vědecké dokumenty, které v  laborator

ním prostředí ukazují reakci figuríny na náraz

při autonehodě. Na plátně je vidět interiér auta,

přední sklo, které vybuchne jako vertikální ka

luž vody, hlava figuríny, jež zpomaleně letí do

předu, airbagy, které se nafukují jako žvýkačko

vá bublina, a plechy, které se začínají pomaličku

mačkat, jako by byly z papíru.


16

Laurent stál před zrcadlem a  přestal se holit.

Elektrický strojek, jehož vrčení mu zpestřovalo

každé ráno, začal nejprve vynechávat, až přestal

vrčet úplně. Nastalo ticho. Marně mačkal tlačít

ko on-off, marně klepal na mřížku, marně vyta

hoval šňůru ze zdi a zase ji zapojoval. Braun 860

se třemi otáčejícími se planžetami prostě vypus

til duši. Laurenta to naprosto vyvedlo z  míry.

Bylo mu líto ho vyhodit, aspoň teď hned. Opa

trně strojek odložil na kropenku, kterou si před

deseti lety přivezl z Řecka. Holicí strojek Gillet

te mu taky nebyl k  ničemu, protože ho čekalo

další překvapení. Když otevřel kohoutek u vany,

ozvalo se jen posměšné chrčení. Žádná voda.

Ve vstupní hale domu viselo už týden oznáme

ní, že dojde k  přerušení dodávky vody, jenom

že Laurent na to zapomněl. Podíval se na sebe

do zrcadla. Viděl obličej špatně oholeného muže

s rozcuchanými vlasy po noci strávené s hlavou

zabořenou do polštáře. Aspoň že ve varné kon

vici zbylo trochu vody, aby si mohl uvařit kafe.


17

Když vyšel z domu, podíval se na kovovou role

tu obchodu. Za chvilku ji odemkne, spustí elek

trické otevírání, pak kývne na pozdrav sousedo

vi Jeanu Martelovi (Ztracený čas, starožitnosti

– vetešnictví – nákup – prodej) sedícímu u  ví

deňské kávy na terase kavárny Jeana-Barta. Za

mává na prodavačku z čistírny (Bílá holubice –

kvalitní parní čistírna), která mu za oknem taky

zamává. Jakmile bude roleta nahoře, dokončí ri

tuál a  podívá se na svoji vlastní výlohu s  „Ro

mány pro začátek školního roku“, „Krásnou li

teraturou“, „Nejlepšími prodávanými knihami“,

„Srdečními záležitostmi“ a „Nejvyhledávanější

mi knihami“. Úderem půl jedenácté přijde Ma

ryse a hned za ní Damien. Tým bude komplet

ní a den může začít. Budou otevírat došlé zásilky

a číst žádosti: Hledám jednu knihu, neznám ani

název, ani autora, ale její děj se odehrává během

druhé světové války. Budou rozdávat rady: Paní

Bertierová, tenhle román se vám bude líbit. Hle

dáte-li nějakou zábavnou knihu, garantuji vám,

že se do tohoto autora zamilujete. Vyřizovat vel

ké objednávky: Ano, dobrý den, tady Červe

ný zápisník, potřebovali bychom tři brožované

exempláře Molièrova Dona Juana z edice Četba

pro střední školy. Pak budou následovat zrušené


18

objednávky: Ano, dobrý den, tady Červený zá

pisník, musím vám poslat zpátky čtyři exempláře

Letního smutku, neprodal jsem je a musím obno

vit prodejní regál. A  taky budou plánovat auto

gramiády: Ano, dobrý den, tady Laurent Letellier

z Červeného zápisníku, sdělte mi, jestli je možné

uspořádat s vaším autorem autogramiádu.


19

Když knihkupectví koupil, byla na jeho místě

upadající kavárna Le Celtique. Jejími majiteli byl

starší pár, který čekal jen na to, až se budou moct

vrátit do Auvergne, a pro který Laurent předsta

voval nečekaného spasitele. Kavárna navíc měla

nahoře „služební byt“. Byla to jistá výhoda, pro

tože mohl radikálně změnit svůj život, ale záro

veň strašná nevýhoda, neboť byl pořád v práci.

Obešel náměstí s knihkupectvím Červený zá

pisník a  vydal se po rue de la Pentille. V  ruce

držel poslední knihu Frédérika Pichiera Nebe

jako osnova. Příští týden chtěl autorovi uspořá

dat autogramiádu a potřeboval si úryvky z kníž

ky přečíst u dvojitého espressa na terase podmi

ku L ́Espérance. To byla kavárna, v níž se během

svých ranních procházek často zastavoval. Kni

ha vyprávěla příběh mladé venkovanky za prv

ní světové války. Byl to Pichierův čtvrtý román.

Autor se proslavil zejména Slzami z písku, příbě

hem vojáka, který se během Napoleonova tažení

zamiluje do mladé Egypťanky. Pichier měl vel


20

ký dar namíchat dramatické osudy svých hrdinů

s významnými historickými okamžiky. Literární

kritika si s ním nevěděla příliš rady. Je jen dobrý

autor, nebo skutečně velký spisovatel? Tu otázku

ještě pořád nikdo nezodpověděl. Kniha se kaž

dopádně prodávala velmi dobře a autogramiáda

bude mít určitě velký úspěch. Zatímco Laurent

kráčel po ulici, Maryse mu poslala esemesku. Její

příměstský vlak má zpoždění a možná nestihne

otevírací dobu. Dejte mi vědět, co a jak, Maryse,

odpověděl Laurent, než zahnul do rue Vivant

-Denon. Před číslem 6 zvedl hlavu, aby si ověřil,

jestli jeho zákaznice, paní Merlierová, otevřela

okna. Stará dáma a velká čtenářka, podobající se

herečce Marguerite Morenové, vstávala za úsvi

tu. Když nebudou otevřená okna, pane Letellie

re, jsem buď mrtvá, nebo zrovna umírám, řekla

mu kdysi. Domluvili se, že v případě, že budou

okna zavřená, Laurent zavolá 112. Ale v  čísle 6

bylo všechno v  pořádku a  okna byla dokořán.

Jediná v  celé ulici, protože byla sobota, zdejší

obyvatelé si rádi přispali a  ulice zela prázdno

tou. Laurent pokračoval v cestě do rue du Passe

-Musette. Kavárna L ́Espérance se nacházela na

jejím konci, na rohu s bulvárem, kde se o víken

du konaly trhy. Přede dveřmi stály popelnice.


21

U  některých ležely kusy obstarožního nábytku

a čekaly na popeláře. Laurent právě míjel jednu

z popelnic, ale pak zpomalil. Na okamžik se mu

něco mihlo v  zorném poli. Otočil se a  vrátil se

zpátky.

Na popelnici ležela kabelka z  fialové kůže, ve

velmi dobrém stavu. Měla řadu kapes na zipy,

dvě široká ucha, popruh přes rameno a  pozla

cené sponky. Laurent se automaticky rozhlédl.

Bylo to zbytečné gesto. Žádná žena se před ním

nezjevila a pro kabelku se nevracela. Podle toho,

jak spočívala na víku, nebyla kabelka prázdná.

Kdyby byla prázdná a poškozená, majitelka by ji

vyhodila do popelnice a nenechala by ji ležet na

hoře. Ale copak ženy vyhazují kabelky? Laurent

si vzpomněl na ženu, s  níž dvanáct let žil. Ne,

Claire by nikdy kabelku nevyhodila. Měla jich

doma několik a měnila je podle roční doby. Ne

vyhazovala ani boty, ačkoliv lodičky měla často

ochozené. Radši je nosila do opravy. Ale i když

už se opravit nedaly, Laurent nikdy žádné vyho

zené boty mezi kuchyňskými odpadky neviděl.

Tajemně mizely. Nicméně nehledě na úvahy, jež

ho zavedly zpátky do minulosti, to, že by se ně

jaká žena kabelky zbavila, bylo přece jen mož

né. Nepoškozená kabelka ležící na popelnici spíš


22

svědčila o  nějaké dramatičtější události. Napří

klad o  krádeži. Laurent kabelku potěžkal. Po

otevřel hlavní zip a  zjistil, že obsahuje spoustu

„osobních“ věcí, jak se běžně říká. Sklonil se nad

obsahem, ale v  tu chvíli vyšla z  protějších dve

ří mladá žena táhnoucí za sebou kufr na koleč

kách. Prošla kolem něj a pak se otočila. Když se

jejich pohledy zkřížily, zrychlila a zmizela za ro

hem. Laurent si uvědomil, jak asi vypadá. Špat

ně oholený, rozcuchaný muž otevírající dám

skou kabelku položenou na popelnici... Rychle

ji zavřel. Napadla ho zásadní otázka přímo mo

rálního dosahu. Má ji vzít s sebou, nebo ji tu má

nechat a pokračovat v cestě? Někde ve městě se

v  tuto chvíli pohybuje žena, která přišla o  svůj

majetek a  velmi pravděpodobně ztratila veške

rou naději, že se s ním ještě někdy shledá. Jsem

jediný člověk, který ví, kde ta kabelka je, řekl si

Laurent. Když ji tady nechám, odvezou ji po

peláři, nebo ji znovu někdo ukradne. Rozhodl

se. Vzal kabelku a pokračoval dál ulicí. Policej

ní komisařství je odtud pěšky jen deset minut.

Odnese ji tam, vyplní jeden nebo dva formuláře

a potom si půjde sednout do kavárny.


23

Zvláštní pocit. Jako když člověk vede domácí zví

ře, které vám dají na hlídání, a ono s vámi jde jen

z  donucení. Laurent svíral popruh jako vodítko

a kabelku přidržoval dlaní, aby se nehoupala všem

na očích. Nesl věc, která mu nepatřila a na jeho

rameni neměla co dělat. Další žena se podívala

nejdřív na kabelku a  pak na Laurenta. Jak krá

čel po bulváru, rozpaky narůstaly. Měl pocit, že

všichni lidé, které potkával, na něj mimoděk po

hlédnou a ve zlomku vteřiny si uvědomí, že to, co

vidí, není normální. Muž s kabelkou v ruce. S fia

lovou kabelkou. Nikdy předtím by si nedokázal

představit, že procházet se s takovým doplňkem

bude tak nepříjemné. Vzpomněl si, že Claire mu

kabelku několikrát strčila do ruky, když se vrace

la domů pro cigarety nebo když šla v kavárně na

záchod. I  v  takových chvílích zůstal stát na uli

ci s  dámskou kabelkou. Je pravda, že přitom cí

til jakési zvláštní pobavené rozpaky, které ovšem

netrvaly dlouho, protože Claire se vzápětí vrátila

a kabelku si vzala. I v takových okamžicích cítil


24

ženské pohledy, ale nepřipadalo mu, že by v nich

zahlédl nedůvěru, spíš jen záblesk ironie. Byl

prostě jen mužem, který na ulici čeká na man

želku. Bylo to stejně očividné, jako kdyby nesl

transparent s nápisem: Manželka se vrátí. Skupi

na středoškolaček v džínách a converskách se ro

zestoupila, aby mohl projít. Za zády uslyšel chi

chotání a vzápětí výbuch smíchu. Smály se jemu?

Radši to nechtěl vědět. Po podezření přijde vý

směch? Šel dál, ale pro cestu na komisařství zvo

lil postranní uličky.


25

Do čekárny se světlebéžovými stěnami pada

lo světlo špinavým oknem bez kliky. Sedačky

z umělé hmoty, umakartový stůl a dvě kancelá

ře s dokořán otevřenými dveřmi. Prostor určený

pro oznámení krádeží připomínal předpeklí pro

ženy, kterým ukradli kabelky. Sedělo jich tady

mlčky pět nejrůznějšího věku. V jedné z kance

láří vyprávěla s  pláčem stará paní s  hůlkou, jak

ukradli tu její. Na čele měla široký obvaz. Muž

s bílými vlasy, který ji doprovázel, vypadal zma

teně a nevěděl, kam se dívat. Laurent se ocitl

v očistci, na jednom z těch míst, o nichž člověk

doufá, že se tam nikdy nedostane. Patří k  nim

čekárna pohotovostní služby, celnice na letišti,

centrum rekvalifikace... Sevřen stěnami, na něž

člověk zírá a  myslí si, že by mu bylo líp venku,

i  kdyby tam lilo jako z  konve. Naše kabelky už

každopádně neuvidíme, řekla nahlas malá bru

netka, která si četla časopis Vo i c i. Kolem prošel

mladý strážmistr s několika fotokopiemi v ruce.

Promiňte, řekl Laurent... Přinesl jsem kabelku.


26

Pět netrpělivých žen k  němu zvedlo oči. Běžte

ke kolegům, řekl strážmistr a  ukázal na jednu

z  kanceláří. Holohlavý muž s  malýma zapadlý

ma očima tam právě vstával a  doprovázel jed

nu ženu ke dveřím. Podíval se na Laurenta a ten

mu ukázal fialovou kabelku. Přinesl jsem ka

belku, kterou jsem našel na ulici. To je od vás

hezké, občane, řekl muž. Vyslovil tu větu velmi

mužným hlasem a dodal: Pojď se podívat, Amé

lie. Ze stejné kanceláře vyšla malá tlustá blon

dýna a přistoupila k nim. Řekl jsem tomu páno

vi, že je to od něj hezké. Ach ano, je to tak, pane,

přidala se Amélie. Laurent pochopil, že mladá

policistka cítí respekt vůči muži, který nelitoval

času a přinesl dámskou kabelku. Jak můžete vi

dět, pokračoval mužný hlas, tentokrát mnohem

vyčerpanějším tónem, čekají na mě tyhle dámy.

Můžu vám být k dispozici, řekněme... tak za ho

dinu, dodal a podíval se na hodinky. Možná za

víc než hodinu, potvrdila tiše Amélie. Její kolega

souhlasně pokýval hlavou. Můžu se vrátit zítra

ráno, navrhl Laurent. Jak chcete, máme otevře

no od devíti do jedné a od dvou do sedmi, řekl

strážmistr. Můžete ji taky odnést do ztrát a ná

lezů v rue Morillons číslo 36 v patnáctém obvo

du, navrhla policistka.


27

Když Laurent vyšel z  komisařství, našel další

esemesku od Maryse. Vlak se teprve rozjel, ote

vírací dobu nestihne. Prošel kolem kavárny L ́Es

perance, ale nezastavil se v  ní. Poznámky o  Pi

chierovi si přečte v  knihkupectví. Před činžáky

stálo zelené popelářské auto a  dva mladí pope

láři s iPody v uších vysypávali popelnice, jejichž

obsah mizel s  hlasitým randálem v  útrobách

vozu. Nebylo žádných pochyb, že by kabelka za

chvíli skončila na skládce a  že jedinými svědky

jejího osudu by se stali rackové. Laurent vybě

hl nahoru do bytu, položil kabelku na pohovku,

vrátil se dolů a otevřel knihkupectví. Den mohl

začít.


28

V  půl jedné si dva denní recepční znovu pře

četli poznámky nočního kolegy týkající se nové

klientky a začali se znepokojovat. Už dávno měla

vyjít z pokoje a uvolnit ho do dvanácti hodin. Je

den z nich se rozhodl zajít nahoru s náhradním

klíčem. Přišel ke dveřím pokoje číslo 52, přilo

žil k nim ucho a snažil se rozeznat šumění spr

chy. Nemůžete vejít do pokoje a riskovat, že za

stihnete nahou ženu vycházet z koupelny. Už se

mu to jednou stalo a nechtěl by to zažít znovu.

Z pokoje číslo 52 se však neozýval žádný zvuk.

Několikrát zaklepal, a  protože nedostal žádnou

odpověď, rozhodl se použít náhradní klíč a  ve

jít dovnitř. Tady recepční, madam, řekl a zmáčkl

vypínač, neuvolnila jste pokoj, tak jsem si dovo

lil... Zarazil se. Laura ležela polonahá na posteli

mezi zmačkanými prostěradly. Měla zavřené oči

a vypadala, že spí. Přistoupil k ní. Její hlava spo

čívala na polštáři. Slečno, řekl hlasitě, slečno, zo

pakoval a přistoupil blíž. Najednou měl pocit, že

je něco špatně. Je zdrogovaná, napadlo ho. Sleč




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.