načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Žena s červeným zápisníkem - Antoine Laurain

-14%
sleva

Kniha: Žena s červeným zápisníkem
Autor:

Jak se pátrání po majitelce ukradené kabelky promění ve vášnivou lásku Okouzlující a zamotaný příběh o tom, jak zvědavost téměř nepozorovaně promění pátrání po majitelce ...
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  269 Kč 231
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-09-21
Počet stran: 192
Rozměr: 120 x 185 mm
Úprava: 190 stran
Spolupracovali: přeložil Jiří Žák
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-39
ISBN: 9788075054227
EAN: 9788075054227
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jak se pátrání po majitelce ukradené kabelky promění ve vášnivou lásku Okouzlující a zamotaný příběh o tom, jak zvědavost téměř nepozorovaně promění pátrání po majitelce ukradené kabelky ve vášnivou lásku Bohémský knihkupec Laurent Letellier najde v jedné z pařížských ulic ukradenou dámskou kabelku. V kabelce nenajde nic, co by mu mohlo pomoct identifikovat její majitelku. Přesto cítí zejména poté, co si prohlédne obsah tašky, silné nutkání začít neznámou ženu hledat. Obzvlášť její červený zápisník v něm vzbudí zvědavost, která ho žene v pátrání dál, přestože nezná ani její jméno. Podaří se mu najít neznámou ženu mezi miliony Pařížanů? Antoine Laurain se narodil v Paříži. Působí jako novinář, scenárista, je sběratel starožitností a autor pěti novel. V roce 2014 reprezentoval Francii na Evropské noci literatury. Kniha Le Chapeau de Mitterrand (česky Prezidentův klobouk, XYZ 2017), poetický příběh odehrávající se v době, kdy byl prezidentem Françoise Mitterrand, získala ceny Prix Landerneau Découvertes a Prix Relay v roce 2012. Práva na vydání La femme au carnet rouge (Žena s červeným zápisníkem, XYZ 2016) byla prodána do dvanácti světových jazyků včetně angličtiny a titul se možná dočká i filmového zpracování. Dále je autorem novely Rhapsodie française.

Kniha je zařazena v kategoriích
Antoine Laurain - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Žena s červeným zápisníkem" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
9 Z  taxíku vystoupila na rohu bulváru. Domů to měla pouhých padesát metrů. Ulici osvětlovaly pouliční lampy, které barvily fasády domů na - oranžovělým světlem, ale přesto měla strach jako pokaždé, když se vracela pozdě v  noci. Ohlédla se, ale nikoho neviděla. Světlo z protějšího tříhvězdičkového hotelu zaplavovalo chodník mezi dvěma řadami keřů umístěných ve velkých květináčích, jež vroubily vchod. Zastavila se u dveří, rozepnula zip kabelky a hledala svazek klíčů s  magnetickou kartou pro systém Vigik. Potom se všechno odehrálo strašně rychle. Ze tmy se vynořila ruka nějakého tmavovlasého muže v kožené bundě a popadla popruh kabelky. Laura okamžitě ucítila v žilách příliv strachu, který jí vystoupil až k srdci a tam vybuchl jako ledový déšť. Reflexivně se na kabelku pověsila. Muž zatáhl, a  protože se nechtěla pustit, opřel jí dlaň o obličej a přitiskl jí hlavu ke kovovým dveřím. Zapotácela se, před očima jí začaly tančit hvězdičky podobající se mihotání světlu- 10 šek. V hrudi ji zamrazilo a prsty pustily kabelku. Usmál se, popruh ve vzduchu opsal kruh a muž zmizel. Zůstala opřená o dveře a pohledem sle - dovala jeho postavu ztrácející se ve tmě. Natáhla ruku k tlačítkům, vyťukala vstupní kód, zády otevřela dveře a vklouzla dovnitř. Dveře ze skla a  tmavého kovu vytvořily překážku mezi ní a zbytkem světa. Opatrně se posadila na mramorové schody ve vstupní hale a zavřela oči. Čekala, až se jí mozek uklidní a začne fungovat normálně. Postupně odškrtávala rady, jak se v  podobných situacích chovat. Přepadli mě. Umřu. Ukradli mi kabelku. Nejsem zraněná. Žiju. Kontrolní světýlka postupně zhasínala. Zvedla zrak k  poštovním schránkám a  přečetla si na nich svoje jméno, příjmení a  poschodí, v němž bydlela: 5. patro, dveře vlevo. Byly skoro dvě hodiny ráno a  neměla klíče. Nemohla dveře v 5. patře vlevo otevřít. Soustředila se na tuto konkrétní informaci: Nemůžu se vrátit domů, ukradli mi kabelku. Už ji nemám a nikdy ji neuvidím. Jako kdyby tím nejbrutálnějším způsobem zmizela část jí samotné. Rozhlédla se, jako by se tam měla kabelka objevit a  jako by bylo možné předchozí sekvenci smazat. Ne, nebyla tam. Byla někde v ulicích, vlála v ruce utíka- 11 jícího muže. Otevře ji, najde její klíče, doklady, vzpomínky. Celý její život. Cítila, jak jí do očí vhrkly horké slzy. Strach, zoufalství a  hněv se promítly do chvějících se rukou. Měla pocit, že se už nikdy nepřestane třást, ale v tu chvíli ucí - tila na zátylku ostrou bolest. Sáhla si tam. Krvácela. Papírové kapesníky měla samozřejmě v kabelce. 12 Jedna hodina padesát osm minut v  noci. Ne - mohla zazvonit na někoho ze sousedů, ačkoliv do druhého patra se nedávno nastěhoval příjemný muž, jehož jméno si sice nepamatovala, ale o němž věděla, že pracuje v nějakém nakladatelství vydávajícím komiksy. Jako jediné řešení ji napadl hotel. Časový spínač zhasl světlo. Poslepu našmátrala vypínač. Když se světlo znovu rozsvítilo, zmocnila se jí lehká závrať, takže se musela opřít o  zeď. Musí se vzpamatovat. Poprosí v hotelu o nocleh na jednu noc, vysvětlí jim, že bydlí naproti a že zaplatí zítra. Doufala, že to noční recepční pochopí, protože jí žádné jiné řešení nenapadlo. Otevřela těžké vstupní dveře a okamžitě se zase roztřásla. Ne noční zimou, ale strachem, jako kdyby do sebe okolní domy absorbovaly nebo nasály něco z událostí, k nimž právě došlo, jako kdyby měl ten muž zázračně vystoupit ze zdi. Rozhlédla se. Ulice byla prázdná. Ten chlap se pochopitelně nevrátí, ale stejně nedokázala ovládnout svůj strach. Sko- 13 ro ve dvě hodiny ráno v ní zápasilo iracionálno s realitou. Zamířila k hotelu. Naučeným gestem k sobě přitiskla kabelku, ale mezi bokem a před - loktím nahmátla jen prázdno. Vešla do světla pod markýzou a posuvné dveře se před ní automaticky otevřely. Muž s šedivými vlasy sedící za recepčním pultem k ní zvedl oči. Souhlasil. Sice trochu proti své vůli, ale když Laura naznačila, že si rozepne své zlaté hodinky, zvedl ruku, aby ji zarazil. Ta zoufalá žena určitě říká pravdu, vypadá seriózně. A to, že se zítra vrátí zaplatit noc v hotelu, zaujímalo na stupnici pravděpodobnosti od jedné do deseti devátou příčku. Neplatiči mu způsobovali mnohem větší starosti a problémy než jedna noc pro osamělou ženu, která tvrdí, že už patnáct let bydlí v domě naproti. Mohla by sice zavolat přátelům, u  kterých strávila večer, ale jejich číslo má v  mobilu. Od chvíle, kdy měla mobil a  v  něm telefonní seznam, pamatovala si Laura jen svoje číslo a číslo do práce. Odmítla také nabídku recepčního, že zavolá zámečníka. V šekové knížce jí nezbyl už ani jeden list a v bance si novou knížku může vyzvednout až začátkem příštího týdne. Kromě platební karty a čtyřiceti eur v drobných, které zůstaly v  peněžence, neměla čím zaplatit. 14 Bylo stejně zvláštní, jak se proti ní náhle spoji - ly tisíce detailů, které ještě před hodinou neměly žádný význam. Nastoupila s recepčním do výtahu a pak s ním kráčela k pokoji číslo 52 s výhledem na ulici. Rozsvítil, rychle jí ukázal koupelnu a záchod a nakonec jí předal klíč. Poděkovala mu a znovu slíbila, že zaplatí zítra, jakmile se dostane k penězům. Noční recepční se na ni laskavě usmál a vůbec nedal najevo, že podobný slib slyšel už nejmíň padesátkrát: Věřím vám, slečno, dobrou noc. Laura zamířila k oknu a roztáhla závěsy. Viděla na svůj byt. V  obýváku nechala rozsvícenou lampičku, kterou postavila na židli u  okna, aby se Belphégor mohl dívat ven. Bylo zvláštní pozorovat odtud vlastní byt. Měla skoro pocit, že v místnosti zahlédla svou siluetu. Otevřela okno. Belphégore, zavolala potichu... Belphégore... a vyloudila rytmický mlaskavý zvuk, který umějí dělat všichni lidé vlastnící kočku. O chviličku později vyskočila na židli černá silueta a s úžasem se na ni upřely dvě žluté oči. Jak to, že panička je naproti přes ulici, a ne doma? Haló, ano, jsem tady... řekla a  pokrčila rameny. Zamávala na kocoura a rozhodla se, že si půjde lehnout. V  koupelně našla papírové kapesníky, namoči- 15 la je a vyčistila si ránu na hlavě. Když se skloni - la, znovu se jí zmocnila závrať. Jedinou dobrou zprávou bylo, že snad přestala krvácet. Vzala ručník, rozložila ho na polštář a potom se svlékla. Když ulehla, nemohla se ubránit tomu, aby si znovu nepřehrála v paměti scénu krádeže. Celá akce, která ve skutečnosti trvala jen několik vteřin, se teď proměnila ve zpomalenou sekvenci. Pomalejší a delší než zpomalený film. Pomalejší než vědecké dokumenty, které v  laboratorním prostředí ukazují reakci figuríny na náraz při autonehodě. Na plátně je vidět interiér auta, přední sklo, které vybuchne jako vertikální kaluž vody, hlava figuríny, jež zpomaleně letí dopředu, airbagy, které se nafukují jako žvýkačková bublina, a plechy, které se začínají pomaličku mačkat, jako by byly z papíru. 16 Laurent stál před zrcadlem a  přestal se holit. Elektrický strojek, jehož vrčení mu zpestřovalo každé ráno, začal nejprve vynechávat, až přestal vrčet úplně. Nastalo ticho. Marně mačkal tlačít - ko on-off, marně klepal na mřížku, marně vytahoval šňůru ze zdi a zase ji zapojoval. Braun 860 se třemi otáčejícími se planžetami prostě vypustil duši. Laurenta to naprosto vyvedlo z  míry. Bylo mu líto ho vyhodit, aspoň teď hned. Opatrně strojek odložil na kropenku, kterou si před deseti lety přivezl z Řecka. Holicí strojek Gillette mu taky nebyl k  ničemu, protože ho čekalo další překvapení. Když otevřel kohoutek u vany, ozvalo se jen posměšné chrčení. Žádná voda. Ve vstupní hale domu viselo už týden oznámení, že dojde k  přerušení dodávky vody, jenomže Laurent na to zapomněl. Podíval se na sebe do zrcadla. Viděl obličej špatně oholeného muže s rozcuchanými vlasy po noci strávené s hlavou zabořenou do polštáře. Aspoň že ve varné konvici zbylo trochu vody, aby si mohl uvařit kafe. 17 Když vyšel z domu, podíval se na kovovou role - tu obchodu. Za chvilku ji odemkne, spustí elektrické otevírání, pak kývne na pozdrav sousedovi Jeanu Martelovi (Ztracený čas, starožitnosti – vetešnictví – nákup – prodej) sedícímu u  vídeňské kávy na terase kavárny Jeana-Barta. Zamává na prodavačku z čistírny (Bílá holubice – kvalitní parní čistírna), která mu za oknem taky zamává. Jakmile bude roleta nahoře, dokončí rituál a  podívá se na svoji vlastní výlohu s  „Romány pro začátek školního roku“, „Krásnou literaturou“, „Nejlepšími prodávanými knihami“, „Srdečními záležitostmi“ a „Nejvyhledávanějšími knihami“. Úderem půl jedenácté přijde Maryse a hned za ní Damien. Tým bude kompletní a den může začít. Budou otevírat došlé zásilky a číst žádosti: Hledám jednu knihu, neznám ani název, ani autora, ale její děj se odehrává během druhé světové války. Budou rozdávat rady: Paní Bertierová, tenhle román se vám bude líbit. Hledáte-li nějakou zábavnou knihu, garantuji vám, že se do tohoto autora zamilujete. Vyřizovat velké objednávky: Ano, dobrý den, tady Červený zápisník, potřebovali bychom tři brožované exempláře Molièrova Dona Juana z edice Četba pro střední školy. Pak budou následovat zrušené 18 objednávky: Ano, dobrý den, tady Červený zá - pisník, musím vám poslat zpátky čtyři exempláře Letního smutku, neprodal jsem je a musím obnovit prodejní regál. A  taky budou plánovat autogramiády: Ano, dobrý den, tady Laurent Letellier z Červeného zápisníku, sdělte mi, jestli je možné uspořádat s vaším autorem autogramiádu.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.