načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Žena neboli kněžství srdce - Jo Croissant

Žena neboli kněžství srdce

Elektronická kniha: Žena neboli kněžství srdce
Autor:

Poté, co si žena předsevzala, že se musí vymanit z ovládání mužem, přejala mužská schémata na úkor své vlastní ženskosti, a tím se vzdálila své základní povaze. Ocitá se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  85
+
-
2,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Paulínky
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 190
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-860-2593-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Poté, co si žena předsevzala, že se musí vymanit z ovládání mužem, přejala mužská schémata na úkor své vlastní ženskosti, a tím se vzdálila své základní povaze. Ocitá se najednou ještě osamocenější a zranitelnější ve spletitých situacích, které často její úzkosti jen násobí. Jestliže se nyní světlo všech reflektorů světa obrací na všechny jeho hanebnosti, jistě přijde den, kdy Bůh odkryje krásu duše. Tajemství ženy se pak objeví v celé své nádheře, v niterném spojení s tajemstvím našeho Vykoupení jako paprsek, který má zalít světlem tvář muže.

Zařazeno v kategoriích
Jo Croissant - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních médií.

Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout z nějakého webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte ještě jednou,férově, na našich webových stránkách http://www.paulinky.cz/ obchod/eknihy. Může se Vám zdát, že je to zbytečné a že chceme na e-knihách vydělávat. I vydání e-knihy nás něco stojí, zejm. autorská práva, překlad a redakční práci. Vaše platby nám tak umožňují vydávání dalších elektronických titulů.

Nakladatelství Paulínky

www.paulinky.cz Jo Croissant

© Éditions des Béatitudes

Société des Oeuvres Communautaires, 1992

© Nakladatelství PAULÍNKY

Petrská 9, 110 00 PRAHA 1

Tel.: 222 311 206

E-mail: paulinky@paulinky.cz

www.paulinky.cz

ISBN 80-86025-93-4 (Tištěná kniha, 1. vyd.)

ISBN 978-80-7450-216-3 (PDF)

ISBN 978-80-7450-217-0 (ePUB)

ISBN 978-80-7450-218-7 (Mobi)

Efrémovi,

jemuž vděčím za to,

že jsem pochopila celou krásu povolání ženy

Mým sestrám v Komunitě,

ať už žijí v celibátu nebo jsou vdané,

mým přátelům,

tato kniha je plodem všeho,

s čím se mi svěřili,

v utrpení i radosti,

všem ženám, které hledají smysl svého života

Zvláště chci poděkovat Agnès

za její cennou pomoc

na konečné podobě této knihy.

Tato kniha se zrodila z jednoho zjištění, které nejprve bylo jistotou a poté se stalo otázkou: ženy trpí. Proč?

Měla jsem to štěstí, že jsem potkala mnohé, nikoli jenpovrchně, kdy jeden druhému nabízí takový obraz, jaký chcenabídnout on, nýbrž při hlubokých příležitostech, v pravdě, kdy člověk nemá strach projevit se takový, jaký je, jako zranitelný.

Když jsem nahlédla za to, co se jen zdá, že je, často jsem je nalézala ztracené a jakoby opuštěné, snažící se odvážně čelit situacím, které jim přerůstají přes hlavu a neví, jak se vůči nim zachovat, jak s nimi žít. Zkrátka zasáhlo mě jejich utrpeníi utrení, které kolem sebe probouzeli, byla jsem zasažena jejich ztrátou identity i tím, že již neuměli najít vztah k lidem a už ani nevěděli, jaké je jejich poslání.

V tomto dezorientovaném světě jsem při hledání „smyslu“ cítila, že je nutné se vrátit k pramenům, otevřít Písmo a snažit se pochopit, co nám o smyslu života, utrpení a smrti říká Boží slovo. Měla jsem možnost vnímat celou velikost povolání ženy

Úvod


7

a  také pocítit, jak je pro  lidstvo naléhavé, aby znovuobjevilo

identitu ženy a její místo v Božím plánu, protože pak bude moci

také muž objevit svoji identitu a budou moci společně pracovat

na příchodu Jeho království.


HLEDÁNÍ JEJÍ IDENTITY


9

Nyní jistě prožíváme klíčové období. V posledníchdesetiletích jsme byli svědky opravdové proměny společnosti, v níž se významně změnila také role ženy. Tento vývoj jí otevřeldosud nepřístupný prostor a v mnoha oblastech se mohla plně uplatnit teprve nyní. Přesto však, jak se zdá, toto osvobození na  úrovni „jednání“ nevyřešilo její hluboké problémy, takže i  když se  navenek jeví veselejší a  stává se  paní svého života, často jde jen o dobře maskované existenciální potíže.

Poté, co si žena předsevzala, že se musí vymanit z ovládání mužem, přejala mužská schémata na úkor své vlastní ženskosti a tím se vzdálila své základní povaze. Ocitá se najednou ještě osamocenější a zranitelnější ve spletitých situacích, které často její úzkosti jen násobí.

Je jisté, že současný svět je jakoby úplně vyvedený z míry, vždyť žena již neví, kým je, a proto si dnes více než kdy jindy klademe otázku, jaké je vlastně její poslání.

I. Klíčové období


10

ěžůř ůžďčň  ťůflěČfiŽŘ ČThĚž

Jak máme tedy pochopit ono překvapivé prohlášenís prorockými rysy, které najdeme mezi texty dokumentů II. vatikánského koncilu?

...Přijde hodina, ano již je tu, kdy se zcela naplní povolání ženy, hodina, kdy žena získá v obci vliv a moc, jež dosud nikdy neměla. A proto nyní, když lidstvo doznává tuto hlubokouzměnu, mohou ženy naplněné duchem Evangelia učinit mnohé ku pomoci lidstvu, aby neodpadlo od víry.

1

V době, kdy byly tyto řádky napsány, vstupovala ženado období znepokojující krize a zatím nelze říci, že by z něj již vyšla. Nebyla spokojená s tím, jak jí bylo dovoleno žít, a cítila velikost svého poslání, hledala sebe samu na všech stranách, pokoušela se za každou cenu a všemi prostředky osvobodit a zaměňovala přitom pravdu s upřímností. Byla upřímná, a proto věřila, že žije podle pravdy, a často sešla s cesty jen proto, že chtěla stůj co stůj získat vládu nad sama sebou.

Jednou ze zlomyslných lstí zde nastražených je snaharozdělit jednotnou vládu, oddělit od sebe ty, které Bůh spojil, aby bylo možné nezávisle manipulovat jedněmi i druhýmia ochromit tak Boží záměr. Naše společnost trpí nemocí oddělování a vydělování všeho druhu, ale především zaváděním rozdílů mezi muži a ženami.

Chápeme-li osvobození jako vyloučení všeho, co nám brání ovládnout sebe sama a uskutečňovat svoje touhy, pochopíme, že žena se vyhranila vůči všem, kteří mohli ohrozit jejísvobodu. Ale až přijdou zkoušky, nechávají jí pocítit její osamělost 1 Poselství Koncilu ženám, 8. prosinec 1965.

ěžůřďčň  ů ň ťřůčflťflČ

a opuštěnost. Naneštěstí je to opět ona, kdo platí za svou vlastní

svobodu a sklízí její ovoce, když se nachází v situacíchpronikavé úzkosti, jež musí unést úplně sama, protože se osvobodila

nejen od ovládání jinými, ale také od jejich ochrany.

Je to neštěstí pro  ženu, pro  muže i  pro  dítě, je to reakce na porušení rovnováhy, které představuje hrozbu pro svět.

Stali jsme se  čarodějovými učedníky, kteří mají v  rukou všemocné prostředky, jež dosud nedokázali ovládnout, neboť neznáme jejich tajemství. Věda sice umožnila neslýchaný rozvoj civilizace, tím jsme se však ocitli v situaci, kdydisponujeme mocí, jaké nikdy předtím nebylo možné dosáhnout. Ale zároveň jsme zaostali v duchovním vývoji a tento rozdíl je s přibývajícím časem stále znatelnější, protože jeho výsledkem jsou bytosti čím dál méně přizpůsobitelné novému životu, čím dál křehčí a zranitelnější.

Při léčení tohoto neduhu, jímž trpí naše společnost, hraje žena hlavní roli, vznešenou roli jako při jakémsi novém porodu. Až totiž znovu najde své místo, vše se uspořádá ku prospěchu všech. Nastal čas, aby nad sebou znovu získala vládu, aby zvážila svou odpovědnost, uvědomila si, co je v sázce při jejím poslání a vydala ze sebe to nejlepší. To vyžaduje, aby přestala chtít být jako muž a uznala svou svébytnost ne jako přítěž, nýbrž jako bohatství a jako dar od Boha.

V tomto období hluboké proměny našeho lidství má žena rozhodující roli, a to ne aby muže ponížila, ale naopak aby jej povznesla a učinila z něj nového člověka k pozvednutí celého lidstva.

ěžůř ůžďčň  ťůflěČfiŽŘ ČThĚž

Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno (Mt 10,26), a jestliže se nyní světlo všech reflektorů světa obrací ke všem jeho hanebnosti, přijde den, kdy Bůh odkryje krásu duší.Tajemství ženy se pak objeví v celé své nádheře, v niterném spojení s tajemstvím našeho Vykoupení jako paprsek, který má zahalit světlem tvář muže.

Berďajev kdysi řekl, že v čase, který přijde, nebude mítrostoucí důležitost ženy nic společného se směrem emancipace, která jde po mužských cestách; tento směr je proti jakékoli hierarchii a  všechno nivelizuje ...Na důležitosti nezíská emancipovaná žena, nýbrž věčný princip ženství.

Přesto lze konstatovat, že vlna feminismu byla vlnou duchovní. Jho vnucené ženám úzkoprsým duchem měšťácké rodiny se  pro  ně stalo nesnesitelným, cítily, že mohou žít jinak, že  mohou rozšířit své pole působnosti, rozvinout svoji schopnost lásky, která se ve svírajícím prostředí soukromého života rodiny, zbavené náboženských kořenů, nemohla svobodně projevit.

Tato touha vystoupit z  průměrnosti a  znovuobjevit pravý smysl existence nenacházela své naplnění v  morálce a náboženství, alespoň ne v  té jejich podobě, která se  vyučovala a byla v oné době všemi vnímána jako běžná, a tak se ztratila na bezvýchodné cestě.

Simone de Beauvoir neustále tvrdila, že pohlavní rozlišování je až druhotné, neboť ženou se nerodíme, nýbrž stáváme. Měla značný vliv, který usměrňoval energii těch žen, které se chtěly vyrovnat mužům.

II. Feminismus


14

ěžůř ůžďčň  ťůflěČfiŽŘ ČThĚž

Často se  spojuje pohlavní osvobození a  osvobození ženy. Antikoncepční prostředky jí pomohly kontrolovat její plodnost, a  žena tak odstranila nutnost těhotenství, které pro  ni není z nějakého důvodu výhodné, vyrovnala se tak muži a mohla s ním začít soutěžit ve všech oblastech.

Důsledkem toho bylo znehodnocení hodnot vlastních ženě jak v  rovině biologické, tak v  rovině duchovní. Když se vyrázdnil smysl jejího zvláštního poslání, znehodnotila se také myšlenka mateřství i  panenství a  nakonec se  znehodnotila i úloha ženy jako takové.

Stejně tak dnes vidíme vzkvétat teorie, jež slaví ohromující úspěch se  zásadním antropologickým argumentem, že muž a žena jsou takoví, jací jsou, jen proto, že tím odpovídají na společenské požadavky, které je do této podoby utvářely.

Modality života v naší době jsou naprosto odlišnéod minulých, což je dáno tím, že mechanizace, jež zachází aždo krajnosti, a  vynikající technický pokrok vyžadují čím dál méně fyzickou sílu a  naopak čím dál více přesnost, což umožňuje ženě úspěch stejně dobře jako muži a  v  některých oblastech dokonce ještě lépe, a proto někteří mají za to, že jsme dospěli k takovému druhu lidské bytosti, u něhož rozlišování pohlaví ztrácí stále více na významu, až nakonec dosáhneme úrovně bezpohlavní bytosti.

Taková úvaha by v nás vzbudila úsměv, kdyby se nejednalo o stále hmatatelnější skutečnost: muž a žena již nevědí, kým jsou, a neodvažují se potvrdit sami sebe každý ve své totožnosti. Děti již nevědí, s kým se identifikovat. Ztratily své opěrné body. Jsme svědky nástupu androgynní společnosti.

ěžůřďčň  ů ň ťřůčflťflČ

Návrat zpět k  obrazu, tak trochu vyšlému z  módy: žena střežící rodinný krb, zcela závislá na  muži, žena, jejímž jediným společníkem jsou hrnce na plotně, takový obraz není na pořadu dne, stejně tak jako pomsta muži za staletí poroby a touha jej ovládnout.

Naštěstí jsme již překonali období prvotního nadšenípro feminismus, jenž ve svých tvrzeních zašel hodně daleko, musíme však uznat, že jsme jím hluboce poznamenáni co do způsobu chování i  myšlení. Je třeba upřímně hledat autentický smysl povolání ženy a  oprostit se  od  všech starých stereotypů, jež jsou nám při tomto hledání na překážku.

Abychom znovu nalezli podivuhodný záměr, který má Bůh se  ženou a  skrze ni s  celým lidstvem, je nezbytné rozjímat nad zprávami o Stvoření a pokusit se vstoupit do Božíhomyšlení, neboť vše bylo dáno již na počátku.

Obvykle se Písmo svaté cituje, je-li třeba najít nejzápornější verše, které se týkají ženy, aby tak bylo možné obvinit judaismus a církev, že má odpovědnost za její zotročení, zatímco církev byla právě naopak vždy místem, kde žena mohla nejlépe nalézt své místo a svou důstojnost v dobách, kdy všechno hrozilo, že ji rozdrtí. Mnoho lidí rádo žertem cituje ta nejzávažnější místa z  Bible. Ale Písmo bylo sestaveno proto, abychom ho zkoumali do  hloubky: pro  jeden verš lze nalézt více interpretací, od  smyslu doslovného až po  smysl mystický. Chtěli bychom najít jasné a přesné odpovědi, které uspokojí náš karteziánský intelekt a naopak každá otázka nechává vyvstat nekonečnému množství dalších otázek, které našemu duchu dovolují vstoupit za práh tajemství.

III. Podivuhodný Boží záměr


17

ěžůřďčň  ů ň ťřůčflťflČ

V knize žalmů je napsáno: Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel (Žl 62,12). Jinými slovy: zastavíme-li se u pouhého doslovného smyslu, proklouzne nám mezi prsty sdělení, které nám Bůh chtěl předat.

Jako muže a ženu je stvořil.

V  první zprávě o  Stvoření čteme: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1,27)

Člověk je stvořen současně jako muž a žena, jakomaskulinní a femininní, a nic nenasvědčuje tomu, že by jeden měl i jen sebeméně ovládat toho druhého. Jsou stvořeni jakorovní si ve své důstojnosti a zároveň odlišní proto, aby se mohli sjednotit, vždyť jen dohromady tvoří základní jednotu lidského rodu. Jestliže z jedné bytosti Bůh učinil dvě, pak jen proto, aby se obě staly „jedním“ a dosáhly tak nejvyšší plnosti.

Ostatně jeden z midrášů

1

nám říká, že Bůh jediný je opravdu

mužský a že každá lidská duše je opravdu ženská, protože je

povolána k zasnoubení s Bohem, což potvrzuje Jan Pavel II.:

Důstojnost každé lidské bytosti a  povolání, které jí odpovídá,

nachází svou konečnou míru ve sjednocení s Bohem.

Čtěme dále v knize Genesis (2,18-25):

I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním

mu pomoc jemu rovnou“. Když vytvořil Hospodin Bůh 1 Midráš – od  hebr. daraš hledat, hledat Boha, hledat Boží odpověď; označení pro metodu exegetického výkladu – pozn. redakce.

ěžůř ůžďčň  ťůflěČfiŽŘ ČThĚž

ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl

je k  člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl

jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval

všechna zvířata a  nebeské ptactvo i  všechnu polní zvěř. Ale

pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin

Bůh na  člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z  jeho žeber

a  uzavřel to místo masem. A  Hospodin Bůh utvořil z  žebra,

které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal:

„Toto je kost z  mých kostí a  tělo z  mého těla! Ať muženou

2

se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého

otce i  matku a  přilne ke  své ženě a  stanou se  jedním tělem.

Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Když Bůh stvořil člověka, muže a ženu v jednom jediném těle, viděl, že není dobré, aby člověk byl sám. Potřebovalněkoho, komu by mohl hledět tváří v  tvář, potřeboval pomoc jemu rovnou.

Je krásné vidět vztah Boha k  člověku, jaký byl na počátku. Je to vztah osoby k osobě. Bůh navrhuje a člověk je zcela svobodný, aby řekl: ne, to mi nevyhovuje. Dává jméno všemu živému a  Bůh mu svěřuje jeho úkol uprostřed stvoření, aby nad  ním vládl. Byl přitom, když Bůh stvořil svět, a  podílel se s Ním na jeho stvoření.

Ale když Bůh chtěl stvořit ženu, způsobil, že Adam upadl do tajemného spánku. Pak už jednal bez jeho vědomí a nakonec 2 Jde o pokus česky vystihnout hebrejský názvuk mezi muž a žena čili íš a iššá, kterým se naznačuje jejich sounáležitost.

ěžůřďčň  ů ň ťřůčflťflČ

ho postavil tváří v  tvář oné bytosti, která přišla k  životu, zatímco on spal. Nebude ji ovládat tak jako vládne nad zvířaty,

neboť bude mít vždy co dělat s tajemstvím. Proto také z hloubi

Adamova srdce vytryskl výkřik údivu. Poznal ženu a poznal

v  ní také sebe, toto setkání je jakousi plností. Žena vzbudila

mužův údiv, protože hraje roli toho, kdo muži odhaluje jeho

vlastní totožnost: poznává svou totožnost tváří v tvář té, která

mu je podobná a zároveň se od něj liší.

Je psáno, že Eva byla vzata z Adamova žebra a toto žebro je také jeho bokem, jeho polovičkou, což znamená, že spolu navždy sdílí jeden druhého, že jsou povoláni existovat jeden po boku druhého, ale také jeden pro druhého.

Doslovný překlad zní pomoc proti němu, což můžeznamenat dvě věci: pomoc jemu vstřícnou, ve společenství, jež zakládá jejich plodnou jednotu, anebo protivící se mu a v tom případě jej může i zničit.

V jiném z midrášů se praví:

Jestliže si to muž zaslouží, půjde mu žena naproti, to znamená s ním. Ale když si to nezaslouží, bude proti němu, to znamená, že se bude moci stát jeho nepřítelkyní. A tak od počátku přijímá žena své poslání vůči muži, aby spolupracovali na díle Božím, a také svou totožnost vzhledem k muži. Může se však stát buď jeho spojenkyní anebo jeho nepřítelkyní, a  podle toho, jak použije svou svobodu, může přinést buď světlo nebotemnotu, jeho dílo pozvednout nebo ponížit, učinit plodným anebo neplodným.

ěžůř ůžďčň  ťůflěČfiŽŘ ČThĚž

Íš a iššá

Ve všech jazycích je kořen slov muž a žena různý, jako bynebyli stejné podstaty. Jen hebrejština užívá dvou slov odvozených ze stejného kořene, čímž zdůrazňuje skutečnost, že se doplňují.

Muž se řekne íš: alef-jod-šin

a žena iššá: alef-šin-hé.

Když se muž a žena sjednotí v lásce, dávají dohromady jodhé, dvě písmena, jež tvoří jméno Boží: Jah.

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Ve slově muž je písmeno jod, které symbolizuje, jak na něm spočívá ruka Boží, a volá jej k tomu, aby se upamatoval, žetouto rukou byl ze země (adama) uhněten. Muž nebude schopen učinit nic dobrého, pokud nezůstane pod touto ochranou. Musí zůstávat pokorný.

Pokud jde o ženu, jejím rozlišujícím znakem je hé,písmeno duchovního vanutí, které v posvátném tetragamu (jenž se v hebrejštině skládá ze čtyř písmen jod hé vav hé a v češtině se  přepisuje jako Jahve) najdeme dvakrát, což ji předurčuje spíše k bezprostřednímu duchovnímu porozumění. Ve svém vztahu k muži má za úkol usnadnit mu, aby hlouběji vstoupil do Boží přítomnosti, probudit v něm zájem jej poznávat, sloužit mu a milovat jej.

Přitom však když se  ona náklonnost k  duchovnu, jemná vnímavost k vnitřnímu světu neubírá správným směrem, může ze ženy učinit nástroj libovůle v rukou „nepřítele“.

Oba, muž i žena, mají společná písmena alef-šin, ježznamenají eš, oheň.

ěžůřďčň  ů ň ťřůčflťflČ

Pokud tedy muž a žena ztratí svou totožnost a zapomenou jak na pokoru, tak na modlitbu, zbývá jen eš, oheň zkázy. Pokud ze svého středu vyloučí přítomnost Boží, mohou se navzájem jen zničit. Neboť každý vztah musí být trojiční, pokud nemá být podřízen rozmarům ovládání jednoho druhým.V současnosti prochází vztah muže a ženy hlubokou krizí. Jednota je možná jen tehdy, když je jejím základem Bůh. Když tomu tak není, zbývá jen oheň vášně a jejích poryvů, které ničí oba dva.

Je úplně zřejmé, že když připomínáme citáty z knihyGenesis, nechceme tím říci, že se opíráme o historické skutečnosti, nýbrž děláme to proto, že obsah této inspirované knihy jepravdivý a že obrazy a líčení, které se z nich odvíjí, jsou základem a organizujícím prvkem našeho myšlení. Číst Bibli znamená nacházet své kořeny, ale také nacházet uzdravení, objevit řád. Etymologie původního textu nám dovoluje sestoupit k našim nejhlubším kořenům.

V textu, který jsme citovali, se píše, že je učinil jako muže a ženu, zarar ve nekeva.

Muž, zarar, znamená vzpomenout si a  zpřítomnit to, nač vzpomínáme, jak v genetické paměti, tak také v liturgii.

Jinak řečeno člověk, muž, oslavuje stvořitelské dílo Boží tak, že plodí a oslavuje Boha v kultu.

Jeho tělo a  jeho duch jsou stvořeny k  tomu, aby bojoval a dobýval zemi a v souladu se svým prvotním povoláním se stal jejím pánem a vládcem.

První funkcí muže je splnit úlohu kněze, zpřítomňovat to, co přichází odjinud, od Boha. Právě on nese odpovědnost za to, že Bůh přebývá v jeho domě, že vykonává rodinný kult

ěžůř ůžďčň  ťůflěČfiŽŘ ČThĚž

a zároveň se stará o chod rodinného života po hmotné stránce

a o vztahy s vnějším světem.

V judaismu je to právě on, kdo je pověřen dodržováním šesti set třiceti přikázání, která jej mají bez přestání přivádět k Bohu plněním zákona a jeho nejkonkrétnějších předpisů.

Žena, nekeva, znamená dutinu, lůno, vytvoření vnitřního prostoru.

Její tělo je poddajnost a  jemnost sama. Je uzpůsobeno k tomu, aby přijímalo, utěšovalo a dávalo život.

Žena bude tím, kdo přijímá Boží lásku, Boží slovo, protože je povolána, aby po vzoru Panny Marie o něm spíše přemýšlela ve svém srdci, než aby je hlásala. Je od přirozenosti duchovnější a religióznější a díky tomu nemusí dodržovat všech šest settřicet přikázání. Právě ona je duší domu, je odpovědná za vztahy uvnitř rodiny a má starost o všechny její členy. Odpovídá za ty, již se zrodili v jejím lůně.

Muž a  žena byli stvořeni ke  komunikaci a  společenství v  lásce po  vzoru Trojice. Jejich hluboké odlišnosti vytvářejí hlubokou přitažlivost s cílem dosáhnout vzájemného,harmonického doplňování.

Jednoho je možné charakterizovat mocí a odvahou jednat, druhého přítomností a bytím. Moc muže se může uskutečnit jen v ženě, nejprve morfologicky, ale také ve všech ostatních oblastech.

Žena je přitahována k muži, ale muž se rodí z ženy.

Jednoho dne sv. Efrém, poustevník a jáhen ze 4. století, první z těch, kteří opěvovali Marii jako ženu, žádal Boha o milost, aby byl poučen první osobou, která mu přijde do  cesty, až

ěžůřďčň  ů ň ťřůčflťflČ

vstoupí do města. Byla to prostitutka a neříkala nic, jen se na něj

upřeně dívala. Tento pohled asketu znepokojil a  zeptal se  jí,

proč na něj tak hledí. Odpověď byla vpravdě evangelní a měla

v  sobě sílu i  krásu: Muži, ty se  dívej na  zem, neboť z  prachu

země jsi byl vzat. Pokud jde o mě, mohu se dívat na tebe, vždyť

jsem byla vzata z tebe.

Žena má sice předtuchu krásy svého povolánízamýšleného Bohem, ale častěji musí čelit potížím, které plynou z toho, že nikdy přesně neví, jaký postoj má jako žena zaujmout. Navíc se do ní promítají všechny možné obrazy a očekávání. Stručně řečeno cesta jejího osvobození tedy prochází třemi údobími jakožto dcery, manželky a matky. Dokonalá žena je plnědcerou, ženou i matkou.

Avšak žena nemůže být matkou, aniž by byla manželkou. Pravé mateřství je takové, které dává život, a ne takové, které chce děti jen pro  sebe a  je ochotné obejít se i  bez  otce, kdyby to bylo možné, pravé mateřství se  uskutečňuje ve  sňatku, v nabídnutí sebe sama druhému v lásce. Stejně tak nemůže být manželkou, není-li plně dcerou a nenechala-li se plně utvářet Otcovou láskou, aby se stala celistvou bytostí, schopnouodevzdat se v lásce. DCERA BOŽÍ Otec a dcera

Žena je nejprve dcerou, a to dcerou Otcovou a dcerou svého otce. Největší význam pro ni má to, že si uvědomuje svojitotožnost a napojí se na ženský princip, smíří se se sebou jakožto ženou a zejména jako dcerou. Její citový a duchovní vývoj je ve skutečnosti velice poznamenán vztahem k otci, kterýztělesňuje její první setkání s mužem, jež je pro budoucnosturčující. Otec poskytuje řád a činí dospělým, zatímco matka má vždy sklon vidět své děti jako mláďata a ochraňovat je.Z dobrého vztahu k otci se rodí sebedůvěra a harmonické včlenění do společnosti.

Na úrovni psychologie platí totéž co na úrovni spirituality. Ať už žena žije zasvěcený život nebo je vdaná, vždy zaujímá pozici ve vztahu k muži a musí s ním udržovat vyvážený vztah, jenž není vztahem malé dcerky k otci, ani matróny, před kterou se třese manžel i děti.

I. Od otcovství lidského

k otcovství Božímu


26

ěžůř ůžďčň  ťůflěČfiŽŘ ČThĚž

Natáliino svědectví dobře osvětluje důsledky špatněuplat

ňovaného otcovství:

Opustila jsem své rodiče, jakmile jsem to podle zákona

směla udělat, tedy v osmnácti. Můj otec byl vojáka vycho

vával mě velmi přísně, takže úplně pohřbil mou osobnost.

Můj bratr a má sestra odešli už přede mnou a ze stejných

důvodů. Nikdy nešlo o naše vlastní touhy, naši chuť něco

dělat. Ne, můj otec měl o každém z nás zcela přesnoupřed

stavu, kterou by nikdy nezměnil, a  naše dospívání bylo

jedním velkým bojem, v němž nikdo nic nezískal, v němž

všichni trpěli a  v  němž byly všechny tři děti odsouzeny

k nezdaru po všech stránkách.

Můj otec měl zastaralé názory, ale nikdy nám nedal pro

středky k  tomu, abychom něco vybudovali a  měli tolik

sebedůvěry, kolik je nutné pro  uskutečnění čehokoli,

a  chuti dovést věci do  konce. Kromě toho nám poskyto

val otřesný příklad partnerského života, jejž jsme si s sebou

jako model nesli dál: šlo o jeho soužití se svou ženou.

Proto jsem v  18 letech odešla. Tolik jsem toužila po svo

bodě! Chtěla jsem se  vdát, a  tak jako všechny děti i  já

jsem vyhledala souhlas svého otce a nakonec jsemse vda

la. Moje manželství vzalo rychlý a špatný konec: dědictví

po  rodičích a  nedostatek základních hodnot moji lásku

k manželovi brzy zlomily či spíše už jsem nemělaprostře

dky, jak jej milovat. Pokusila jsem se o nový život s jinou

osobou. Trvalo to dva roky a odplatilo se mi to bolestným


27

ěžůřď čň ť

rozchodem. Během následujících deseti let jsemvyzkouše

la: nového muže, novou práci, nový dům, nový účes, nové

zájmy, nové přátele, a také manželství, pořízení bytu adítě

te... Každý můj krok skončil neúspěchem.

Dnes žiji sama se  svou dcerkou a  nezoufám si, právě na

opak. Přijala jsem svoji vinu za  ztroskotání všech svých

vztahů. Ale jakou vinu?

Obraz mých rodičů ve mně zanechal dojem, že úctu sina

konec zaslouží jen muži. Moje matka byla koneckonců jen

„hospodyní“, která se stará o dům a „vychovává“ svoje děti

výměnou za finanční zabezpečení, které jí nabízel můj otec.

Nikdy jsem nechtěla takhle skončit, to rozhodně ne! A tak

jsem si za  příklad brala svého otce: stala jsem se  mužem

a chtěla jsem jím být. Pracovala jsem a vydělávala peníze,

začal jsem podnikat, vybírala si své milence a  nikdy ne

chtěla přijmout roli ženy tak, jak jsem si ji představovala.

Nikdy jsem se nestarala o dům, kdyžtak jen napůl se svým

partnerem. Vždy jsem nenáviděla službu v  tom nejméně

vznešeném smyslu slova. A zejména jsem nechtěla, aby mě

jakýmkoli způsobem vlastnil jakýkoli muž.

Vždy jsem zlomila jejich mužnost. Nenechala jsem jim

prostor, aby se v ní utvrdili, aby ji rozvíjeli. I ve svýchse

xuálních vztazích jsem se chovala (nebo si představovala,

že se  chovám) jako muž. Koho jsem s  takovým přístu

pem mohla milovat? Stavěla jsem před ně jejich problémy

a  lidsky je využívala, vysávala jsem jejich slabosti, chyby

a  pokusy. Promítala jsem do  nich své archetypy, kterým


28

ěžůř ůžďčň  ťůflěČfiŽŘ ČThĚž

samozřejmě neodpovídali, a nakonec jsem jim to vyčítala.

Když z tohoto typického obrázku vyčnívali, necítila jsem se

v bezpečí a i to jsem jim vyčítala.

Jistěže se  tento nedostatek projevil i  na  mé profesionální dráze. I když jsem měla dost energie a  karteziánského

ducha, organizační schopnosti a  dar samostatné práce,

s  železnou pravidelností jsem narážela na  ředitele podniků, kteří mě potřebovali v  roli ženy, a  pokud jsem byla

schopná to rozeznat, často jsem dávala výpověď. Abych

jinde začala nanovo.

Naposledy, když jsem se  rozhodla, že se  rozejdu, už jsem

se nad  sebou opravdu musela zamyslet. Modlila jsem se,

abych se  vysvobodila ze  svého otroctví, z  dědictví svých

rodičů, z  onoho neplodného postoje, který byl zdrojem

všeho utrpení. První odpověď mi dala při rozhovoru jedna

přítelkyně, která pochopila, jakou nemocí trpím, a  která

na mě vrhla nové světlo, zejména pokud jde o moutotožnost.

Jsem žena a  dnes jsem šťastná, že jsem to dokázala přijmout a hrát svou roli, zvláště po boku mužů.

Žena stále osciluje mezi závislostí a nezávislostí, dvěmapostoji, z nichž ani jeden ani druhý není plodem pravé svobody. Svobodný muž nemůže žít bez svobodné ženy. (Fellini)

Jen ten, kdo se osvobodil od pohledu ostatních a stavíse odhodlaně před Boží tvář, je opravdu svobodný; a právě tak žena se může osvobodit a vstoupit do plodného vztahu s mužem,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist