

Elektronická kniha:
Zen je právě tady
Autor:
David Chedwick; Shumryu Suzuki
Podnázev: Poučné příběhy a anekdoty
Nakladatelství: | VOLVOX GLOBATOR |
Dostupné formáty ke stažení: | EPUB, MOBI, PDF |
Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2014 |
Počet stran: | 135 |
Rozměr: | 19 cm |
Vydání: | Vyd. 1. |
Název originálu: | Zen is right here |
Spolupracovali: | přeložila Věra Hrůšová |
Skupina třídění: | Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
Nakladatelské údaje: | Praha, Volvox Globator, 2012 |
ISBN: | 978-80-720-7838-7 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Životní moudrost vycházející z učení zenového mistra Shunryu Suzukiho.
O výjimečném daru Shunrya Suzukiho zprostředkovat tradiční zenové učení pomocí běžně používaného jazyka není pochyb. V této knize ožívá v příhodách, které o něm vyprávějí jeho žáci. Tato živá setkání se zenem jsou naléhavá, bezprostřední, vtipná, paradoxní a poučná. Souzní se skutečným životem, a proto jsou velmi působivá. Ukazují nám, že možnost dosáhnout osvícení existuje právě tady, právě teď, v tomto jedinečném okamžiku.
(poučné příběhy a anekdoty Shunryu Suzukiho)Naučná literatura > Náboženství > Učení buddhismu
Elektronické knihy > Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy
Elektronické knihy > Osobnosti a fakta > Rozhovory
Osobnosti a fakta > Rozhovory
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Osobní růst
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Náboženství
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Esoterika
Katalog předmětový > S > Soto-zen
Naučná literatura > Osobní růst > Duchovní cesta
Naučná literatura > Osobní růst > Sebepoznání
Naučná literatura > Esoterika
Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy
Katalog nakladatelství > V > Volvox Globator
ZEN JE PRÁVĚ TADY
Zen Is Right Here
uspořádal David Chadwick
přeložila Věra Hrůšová
Copyright© David Chadwick, 2001
Translation© Věra Hrůšová, 2012
ISBN 978-80-7207-943-8
Z anglického originálu Zen Is Right Here
vydaného roku 2007 nakladatelstvím Shambala Publikations, Inc.,
Boston, Massachusets
přeložila Věra Hrůšová
Odpovědná redaktorka Terezie Houšková
Obálka Jakub Troják
E-kniha, grafická úprava PureHTML.cz
Vydalo nakladatelství & vydavatelství Volvox Globator
Štítného 17, 130 00 Praha 3
www.volvox.cz
jako svou 958. publikaci
Vydání první
Praha 2007
Adresa knihkupectví:
Volvox Globator
Štítného 16
Praha 3 – Žižkov 130 00
ÚVOD
Róši Shunryu Suzuki, zenový mnich linie sótó z Japonska, přijel v roce 1959 ve věku 55 let do San Franciska. Účastnil se zde jako vyslanec shromáždění amerických Japonců, které se konalo v japonské čtvrti v ulici Bush street v chrámu Sokoji neboli chrámu mise Sótó Zenu. Jeho mise však přesáhla to, co měl jeho hostitel na mysli. Suzuki naplnil svůj sen o tom, jak seznámí Západ s Buddhovou moudrostí a osvícením, tak jak se to sám naučil od svých učitelů. Těm, které filosofie Zenu přitahovala, přinesl něco, co mohli přímo provádět – zazen (zenovou meditaci) a zenovou praxi (uplatnění zazenu v každodenním životě). Brzy se kolem něj vytvořila komunita žáků; mnozí z nich se přestěhovali do blízkosti Sokoji, aby mohli chodit časně ráno a večer na zazen.
V roce 1964 se začala menší skupina žáků scházet v Los Altos, v jižní části San Franciska. Další skupina vznikla v Mill Valley a v Berkeley. Róši Suzuki, tak ho nazývali, se k nim zpravidla jednou týdně připojil. Dokud nebylo v roce 1967 založeno Horské zenové centrum v Tassajara Spring uprostřed divočiny Montereyského kraje, žil výhradně v Sokoji. Toto horské centrum nebylo pouze prvním buddhistickým klášterem pro zájemce ze Západu, ale i prvním zenovým klášterem, který navzdory tradici dovoloval mužům a ženám, manželským párům i jednotlivcům cvičit společně. V této knize je popsáno mnoho událostí, které se odehrály právě zde. V listopadu roku 1969 opustil róši Suzuki Sokoji a založil městské rezidenční zenové centrum na Page street v San Francisku. Zde roku 1971 zemřel.
Podle róši Suzukiho je srdcem zenového chrámu zendó, nebo-li zenová hala. V něm sedával společně se svými žáky v zazenu (často nazývaném prostě „sezení“), účastnil se formálního jídla a obřadů, při kterých se zpívaly sútry – buddhistická písma. Míval zde i přednášky, které se nazývaly promluvy dharmy. Dharma je sanskrtský výraz pro Buddhovo učení. Obvykle zde časně ráno a večer probíhala jedna nebo dvě čtyřicetiminutové periody zazenu. Občas se konal sešin, který trval sedm dnů – zazen probíhal od časného rána do noci a byl přerušován pouze krátkými periodami chůze, jídla, přednášek a krátkých přestávek. Suzuki během sešinu vedl se svými žáky osobní formální rozhovory nazývané dokusany.
Suzukiho hlavní učení spočívalo v tichu – ve způsobu, jakým zvedl šálek čaje, jak se s někým potkal, když kráčel po cestě nebo chodbou, nebo jak se účastnil se svými studenty práce, jídla a meditace. Když se však naskytla příležitost něco říci, zapůsobil velkým dojmem. Tato kniha je záznamem takových dojmů, každá krátká výměna byla uložena v mysli některého jednotlivce, který ji u sebe nosil po třicet i více let. Když se na tyto záznamy letmo podíváme, uvidíme, že róši Suzuki nepoužíval žádný systém ani pravidla. Zdůrazňoval, že neuchopitelný duch buddhismu je to, co trvá, zatímco výraz tohoto ducha se neustále mění. Řekl, že Buddhovo učení se týkalo určitých okamžiků, lidí a situací a bylo tedy relativní a nedokonalé.
Shunryu Suzuki ovlivnil tisíce lidí, buddhisty i nebuddhisty. Na mnohé zapůsobil přímo, ale mnohem více lidí ovlivnil skrze dobře známou sbírku svých přednášek nazvanou Zenová mysl, mysl začátečníka. Dnes jsou všude na Západě malé skupiny buddhistů jeho linie i ostatních linií, které existují také díky úsilí tohoto muže.
V roce 1999 jsem vydal Suzukiho autobiografii Zakroucená okurka: Život a učení Shunryu Suzukiho. Pokračuji ve sbírání ústních historek z té doby, dělám rozhovory a píši si s lidmi o jejich zážitcích s róši Suzukim a se zenovou praxí a uvažuji o tom, co jsem se během pěti let, kdy jsem s ním studoval, naučil. Kniha Zen je právě tady je výňatek z těchto záznamů, z archivu zenového centra a z několika dalších pramenů. Název je odvozen z jednoho rozhovoru v této knize. „Zen je všude,“ souhlasil Suzuki róši a dodal: „Ale pro tebe je zen právě tady.“
Doufám, že vám moudrost róši Suzukiho přinese užitek; měl ve vás velkou důvěru. PROMLUVY
Jednou ráno, když jsme seděli v zazenu, pronesl róši Suzuki krátkou
improvizovanou řeč: „Každý z vás jste svým způsobem dokonalý... a
můžete provést ještě drobné vylepšení.“
Jednou jsem se róši Suzukiho zeptal: „Co je to nirvána?“
Odpověděl: „Vidět jednu věc skrz naskrz.“
Jednoho horkého dne v Tassajaře si róši Suzuki a skupina žáků vzali
pár nástrojů a vydali se prašnou cestou do hor, aby zde začali
uskutečňovat svůj projekt. Když se vyškrábali na vrchol, zjistili, že dole
zapomněli lopatu. Začalo dohadování, kdo by se pro ni měl vrátit. Když
byla debata u konce, žáci si uvědomili, že róši mezitím zmizel. Byl již v
půli cesty vraceje se pro lopatu.
Jednou jsem si róši Suzukimu stěžoval na lidi, se kterými jsem
pracoval. Pozorně mě poslouchal. Nakonec řekl: „Pokud chceš vidět
ctnost, musíš mít klidnou mysl.“
Při dokusanu se jeden žák zeptal: „Když v lese spadne strom a nikdo to
neuslyší, bude tam nějaký zvuk?“ Róši Suzuki odpověděl: „Na tom
nezáleží.“
Byl to můj první sešin a ještě neskončil ani první den, a já už jsem byla
přesvědčená, že to nezvládnu. Toho odpoledne probíhaly dokusany a na
řadě byl zrovna můj muž. Požádal róši Suzukiho, abych směla jít na
dokusan místo něj. „Udělala jsem chybu,“ řekla jsem róšimu. „Přišla
jsem jen proto, abych byla se svým mužem. Ten sešin nemohu
zvládnout.“
„To není chyba,“ řekl róši důrazně. „Můžeš samozřejmě odejít.
Jenže ono není kam jít.“
Jednou se róši Suzuki přiblížil k jistému žákovi, který zrovna pobýval v
meditační hale, a řekl mu: „Stačí být prostě naživu,“ a na to se otočil a
odešel.
Jednou večer jsem po promluvě dharmy položil róši Suzukimu otázku
ohledně života a smrti. Podíval se na mě a nad jeho odpovědí splaskl
můj strach ze smrti jako bublina. „V nějaké formě budeš v tomto
vesmíru vždy existovat,“ řekl.
Jednou během přednášky róši Suzuki řekl: „Když cvičíme zazen, měli
bychom být jako někdo, kdo umírá. Pro takového člověka tu není nic, o
co by se dalo opřít. Když tohoto stavu dosáhnete, nic vás již
neoklame.“
Jeden žák v Tassajaře seděl v pokoji róši Suzukiho na tatami podložce
naproti svému učiteli. Stěžoval si, že ho často honí mlsná, a ptal se, co s
tím má dělat. Suzuki sáhl pod stůl: „Na, vezmi si bonbón.“
Jeden žák, kterého stravovaly emoce a pláč, se úpěnlivě dožadoval:
„Proč je tu tolik utrpení?“
Róši Suzuki odpověděl: „Je to naprosto bezdůvodné.“
Během sešinu v Sokoji se jeden mladý muž zeptal róši Suzukiho: „Jak
by měl člověk, který praktikuje zen, naložit se svým volným časem?“
Suzuki nejprve vypadal udiveně a zopakoval otázku: „Se svým volným
časem?“ Pak zopakoval tu otázku ještě jednou. A pak se začal chechtat,
až se za břicho popadal.
Jedním z žáků róši Suzukiho byl i vydavatel beatnické literatury. Po
roce a půl cvičení se sešel s róšim u osobního rozhovoru. Řekl mu, že
už nemůže pokračovat, neboť pokaždé, když sedí v zazenu, ho přemůže
pláč. „Nesnesu to,“ řekl, „už zde nemohu být, odcházím.“ Suzuki na něj
nenaléhal, aby zůstal. Pouze řekl: „Zkoušíš a zkoušíš a nedaří se ti... a
potom pronikneš hlouběji.“
Jeli jsme s róši Suzukim z Mill Valley Zendo do Sokoji. Můj kamarád,
který seděl na zadním sedadle a kterému čouhala z kapsy u košile
krabička jeho oblíbených cigaret, položil Suzukimu otázku ohledně
zenu. „Zen je těžký,“ řekl Suzuki. „Je přinejmenším tak těžký jako
přestat kouřit.“