načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Země bez obzoru - Petr Vaďura; Ladislav Heryán

Země bez obzoru

Elektronická kniha: Země bez obzoru
Autor: ;

Rozhovor s oblíbeným knězem, salesiánem, milovníkem rockové hudby a ... (celý popis)
180
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 85.6%hodnoceni - 85.6%hodnoceni - 85.6%hodnoceni - 85.6%hodnoceni - 85.6% 100%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 270
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: rozhlasové rozhovory o biblickém textu vedl s autorem Petr Vaďura
Skupina třídění: 2-23/-27 - Bible. Biblistika
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-9640-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Přepis rozhlasových rozhovorů na téma biblických textů, který vedl redaktor a misijní pracovník P. Vaďura se salesiánským knězem a biblistou s úzkými vztahy k undergroundu L. Heryánem.

Popis nakladatele

Rozhovor s oblíbeným knězem, salesiánem, milovníkem rockové hudby a undergroundu                                                                              

Ladislav Heryán patří k výrazným osobnostem českého veřejného života. Mnoha lidem je znám především jako katolický kněz, který má úzké vztahy k undergroundu, miluje rockovou muziku a mívá bohoslužby na rockových festivalech, např. na Open Air Festivalu v Trutnově. Jeho životní záběr je však mnohem hlubší: jako salesián se věnuje řadu let službě mladým lidem a dětem, jako biblista učil na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, nyní působí na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické Jabok a na Institutu ekumenických studií při Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je vyhledáván jako kněz, ale pro mnoho lidí je prostě dobrý kamarád a blízký člověk.

Redaktor Petr Vaďura začal s Ladislavem Heryánem před několika lety natáčet nejprve rozhlasové rozhovory nad biblickými texty pro pořad Ranní slovo, který provází už řadu let nedělními rány posluchače stanice Českého rozhlasu Vltava. Pak se Ladislav Heryán několikrát objevil jako host Křesťanské vlny Českého rozhlasu Plzeň i ve vysílání Trans World Radia – Radia 7. Milovník skupiny U2 se v těchto pořadech ukázal nejen jako fundovaný biblista, ale především jako citlivý člověk, který má pochopení pro lidskou slabost, ale i hlubokou důvěru v Boží lásku a milosrdenství. Rozhlasové rozhovory převedl Petr Vaďura do psané podoby. Vycházejí v knižní podobě v rámci edice Rozhovory nad biblí.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Země bez obzoru Země bez obzoru
Heryán Ladislav, Vaďura Petr
Cena: 239 Kč
Země bez obzoru Země bez obzoru
Vaďura Petr, Heryán Ladislav
Cena: 169 Kč
Motýli na obzoru Motýli na obzoru
Vyskoč Lubor
Cena: 125 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vyšehrad

Rozhlasové

rozhovory

o biblickém

textu

vedl s autorem

Petr Vaďura

Ladislav Heryán

Země bez obzoru

© Petr Vaďura, 2015

ISBN 978-80-7429 -640-6 

Tato kniha vychází  

s laskavým souhlasem  

rozhlasových stanic Obsah Má utrpení nějaký smysl? (Kniha Jób 7, 1–21)................  11

Modlitba zneklidněného (Žalm 5) ............................  18

Nadějné očekávání vítězství (Žalm 20)........................  25

Jistota vztahu s Hospodinem (Žalm 25).......................  31

Hospodin je zachránce (Žalm 30) .............................  37

O vyznání hříchů (Žalm 32)...................................  43

Život ve stínu nepřátel (Žalm 41)..............................  48

Jak jedná Hospodin (Žalm 146) ...............................  55

Těžký úděl proroka (Kniha Jeremjáš 20, 1–18) .................  62

Falešná zbožnost (Kniha Ozeáš 6, 1–7) ........................  68

Poslední soud (Evangelium Matoušovo 25, 31– 46) . . . . . . . . . . . . . .   73 Ukřižování (Evangelium Matoušovo 27, 32–56) .................  79

Co člověka špiní (Evangelium Markovo 7, 1–23) ................  86

O omylech zbožných lidí (Evangelium Markovo 12, 35 – 40) ....  93 Rozvod (Evangelium Markovo 10,1–16 ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   99 Dvanáctiletý Ježíš v chrámě (Evangelium Lukášovo 2, 41–52)... 105 Potřeba pokání (Evangelium Lukášovo 3, 7–20)................. 112

Zázračný rybolov (Evangelium Lukášovo 5, 1–11) .............. 119

Odpuštění hříchů (Evangelium Lukášovo 5, 17–26)............. 125

Hodnota člověka (Evangelium Lukášovo 14, 1–6) ............... 131

Před branou smrti (Evangelium Lukášovo 23, 32– 43) ........... 139

Milujte se navzájem (Evangelium Janovo 15, 12–25)............ 147

Všechno nakonec dobře dopadne

(Evangelium Janovo 16, 23b–33)............................. 152

Zázračný rybolov a povolání apoštola Petra  

(Evangelium Janovo 21,1–14)................................ 159

Ježíš a samařská žena (Evangelium Janovo 4, 5 – 42)............. 167

Ježíš pomazán k pohřbu (Evangelium Janovo 11, 55 – 12,11).... 174

Vinný kmen a ratolesti (Evangelium Janovo 15, 1–11) .......... 182

Naděje (List Římanům 8, 28 –38) ............................. 189

Charakteristika Kristova služebníka

(Druhý list Timoteovi 2, 1–14) ............................... 195

K čemu je Písmo svaté (Druhý list Timoteovi, 3,14 – 4,2) ........ 201

Nebe ......................................................... 207

Co je evangelium? ............................................ 211

Advent a vánoční svátky...................................... 220

Velikonoční slavení .......................................... 226

Svatodušní svátky ............................................ 235

Rocková skupina U2.......................................... 245

Kde končí země a začíná nebe! ............................... 261

U2 – No Line On The Horizon................................ 262

Ediční poznámka............................................. 271 Rozvod Evangelium Markovo 10,1–16

I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu

shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem. Tu přišli fa

rizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.

Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil napsat

rozlukový lístek a propustit.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám

napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření ,Bůh učinil člověka jako muže

a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,

a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh

spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.

I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči

ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného,

dopouští se cizoložství.“ Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učed

níci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: „Nechte

děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho

nevejde.“ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. Podle lidí, kteří nejsou v církvi, by měli křesťané žít příkladný morální život. Když u nich pak vidí všelijaká selhání a nedostatky, bývají zklamáni z křesťanství jako takového. Co si o tom myslíš?

Očekávání lidí, podle nichž mají křesťané žít příkladný morální 

život, je oprávněné, nicméně není příliš realistické. Pro mě je křes- ťanství cestou k plnému lidství. Ježíš Kristus, kterého vyznávám  jako pravého Boha i pravého člověka, ukazuje ideál lidství. Na něm  je možno vidět, kdo je člověk, i to, jak lze naplnit svůj život. Každý  z nás je však samozřejmě pořád na cestě. Skutečnost, že jsem po- křtěný, mě v žádném případě nečiní dokonalým. Spíš si uvědomuji,  kolik mi k dosažení ideálu chybí.  Náš text pojednává o rozluce manželství, ale možná i o něčem hlubším. Toto téma vnášejí do rozhovoru farizeové, kteří chtějí Ježíše zkoušet. V čem tkvěla podstata této zkoušky?

Oni očekávají, že Ježíš popře Mojžíšův zákon. Hlavním cílem 

farizeů totiž bylo naplnit co nejvěrněji Mojžíšův zákon, protože  ROZVOD Mojžíše pokládají za svého učitele a navíc za interpreta Boží vůle.  Pokud Ježíš Mojžíšův zákon popře, budou jej moci obžalovat. Jaký byl starozákonní pohled na rozvod? Myslím teď stanovisko Mojžíšova zákona, na který se farizeové odvolávají.

Odvolávají se na 24. kapitolu knihy Deuteronomium, v níž se  říká, že muž může propustit svou manželku tehdy, pakliže u ní  objeví něco hanebného, hebrejsky ervat dabar. Jenomže co bylo to „něco hanebné“? V Ježíšově době existovala minimálně tři vysvětlení toho, oč se jedná. Podle rabiho Šamaje se jedná o nevěru. Podle  rabiho Hilela stačí, když žena špatně vaří, např. když muži připálí  jídlo. A podle rabiho Akiby zakládá oprávnění původní ženu zapu- dit už skutečnost, že se muži zalíbí jiná žena. Pak je namístě napsat  jí rozlukový list, aby si mohla najít někoho jiného. Ve skutečnosti  to znamenalo ji vyhnat.  To je poměrně drsné, zvláště když si uvědomíme, že se nacházíme v patriarchální společnosti, kde žena měla podřadné postavení a musela být vždy pod autoritou muže. Zapuzená manželka se sice mohla vrátit k otci, případně bratrovi, ale pokud nikoho takového neměla, byl její osud velmi tristní a ona mohla skončit jako žebračka. Avšak i žena, která měla mužského příbuzného, k němuž se mohla vrátit, to neměla snadné a její další život nej­ spíš moc radostný nebyl.

Ano, to je pravda, i když v římské společnosti, pro kterou je evan- gelium psáno, to už bylo trochu jiné. Podle římských zákonů se  mohla rozvést dokonce i žena. Zajímavé je, jak tento příkaz Tóry  komentuje Ježíš, když říká, že jej tam Mojžíš napsal pro tvrdost je- jich srdce a že původně to tak nebylo. Tím se vrací k počátkům, kdy  Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. V helénistickém židovství  slova „tvrdost srdce“, která zde Ježíš užívá, znamenají odpor proti  Božímu vedení. Podle Starého zákona je tvrdé srdce hlavní příči- nou neposlušnosti Izraele. Např. v žalmu 95. se říká: „Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.“ Něco podobného nacházíme v Páté knize Moj

101ROZVOD

žíšově: „Ať není mezi vámi muž ani žena, čeleď ani kmen, jejichž srdce by

se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, takže by šli sloužit bohům

těch pronárodů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk.“ (Dt 29,17) 

A ještě silněji to říká prorok Ezechiel: „Izraelský dům tě však nebude

chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský

dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce.“ (Ez 3,7) Všechny tyto texty uka-

zují na stálý problém starověkého Izraele, který nechtěl poslouchat 

Hospodina. To je míněno tím, že celý izraelský dům má tvrdé čelo 

a zatvrzené srdce. Právě na to navazuje Ježíš. Problémem jeho sou-

časníků bylo, že si nechtěli nechat Hospodina vstoupit do života. 

Jaká je původní idea svazku muže a ženy? Jak to bylo „na po­

čátku“?

Na počátku stvoření to bylo takto: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho

obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“

(Gn 1,27) A: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a sta

nou se jedním tělem.“ (Gn 2,24) Ježíš se snaží farizeje přivést k tomu, co 

je podstatou vztahu mezi mužem a ženou. Oni to však nechápou. 

Jejich myšlení je nastaveno jinak, proto se ho ptají na to, co je ve 

vztahu mezi mužem a ženou dovoleno, tedy co není zakázáno. Ježíš 

je chce ve své argumentaci vést dál, k podstatě toho, co manželství 

znamená, co je jeho možností a co je jeho ideálem. Teprve plnost 

vztahu mezi mužem a ženou je totiž Božím obrazem, obrazem toho, 

co Bůh s člověkem zamýšlí. Když bychom se např. ptali na to, co to 

je „být jedno tělo“, došli bychom k naprostému nesobectví. V ka-

tolickém svatebním obřadu říká muž ženě a žena muži: „Já, XY, se 

odevzdávám tobě, XZ, a přijímám tě za manželku/manžela.“ Přes-

tože já sám v manželství nežiju, dovedu si představit, že každý, kdo 

v tomto svazku žije, velmi dobře ví, co to je být se svojí ženou či se 

svým mužem jedno tělo. A taky ví, kdy tento dar „být jedno tělo“ se 

svou ženou či žena s mužem porušuje, případně kdy jej neuskuteč-

ňuje. Myslím, že důvodem je vždycky sobectví jednoho z partnerů 

(nebo obou). Při rozhovorech s manželi (třeba při zpovědi), když 

s nimi řeším jejich manželské problémy, mě vždycky udivuje, jak ti 

lidé nevnímají, že za jejich problémem je právě jejich sobectví. No 

a vyvrcholením tohoto sobectví je zdůvodnit si Mojžíšem, že mohu  ROZVOD manželku propustit. Ježíš se naopak dívá na manželství pozitivně.  Když se každoročně účastním tzv. manželských setkání, což jsou  jakási týdenní duchovní cvičení pro obnovu manželského vztahu,  vždy si uvědomuji, jak krásná je instituce manželství. Proto člověk  má dělat všechno, aby byl s tím druhým jedno tělo. Jak vůbec manželství vzniká? Spojuje ony dva konkrétní lidi oprav du Bůh?

Domnívám se, že ano. Jenomže to, jak Bůh vstupuje do života  lidí, je pro mě mysterium. Proto nevím ani to, zda manželství vzniká  tak, že dva lidi k sobě svede Bůh. Někdo to tak cítí a já se před ta- kovým cítěním skláním a věřím, že to u takových lidí tak je. A když  to někdo takto necítí, pak si říkám, že to tak možná není. I v tomto  případě se ovšem noříme do mysteria, což je dobré si uvědomovat. Učedníci nejsou moc spokojeni s tím, co od Ježíše slyší, a tak se ho ptají ještě jednou v soukromí. Ježíš však své výroky spíš přitvrdí a říká: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. A jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“ Pokud bychom tato slova vzali vážně, žijí všichni rozvedení, kteří vstoupili do dalšího manželství, v ci­ zoložství. Co si však mají počít lidé, kterým se manželství v dů­ sledku různých životních okolností rozpadlo a oni začali znovu?

Já znám takových lidí hodně. Patří k nim i můj tatínek, protože  já sám jsem se narodil až v jeho druhém manželství. Osobně mám  s takovými lidmi hluboký soucit a jsem přesvědčen, že láska smaže  všechny hříchy. Rozpad žádného manželství není jednoduchou  záležitostí. Ale jsem přesvědčen, že Pán Bůh je nad tím vším. Proto  určitě nejsou lidé, kteří před Bohem vstupují do druhého manžel- ství, automaticky nějak lehkovážní. Vždycky je to veliký zápas: zá- pas o vztah k Bohu i o to, jak to v životě s Pánem Bohem vlastně je.  Je to jistě velká věc, dokáže-li se někdo dobrat takové svobody, aby  žil své druhé manželství v pokoji se svou minulostí.ROZVOD Nezlehčil jsi trochu ten Ježíšův výrok?

Myslím, že ne. Ježíšova slova přeci nejsou nějakými neměnnými  morálními principy, ale spíš jsou nabídkou toho, jak je možno život  prožít. A to „jak žít“ se vždycky odehrává mezi mnou a Hospodi- nem. Tento vztah mezi člověkem a Bohem ovšem nikdy není jed- noduchý a lehkovážný. Proto si nemyslím ani to, že lidé přistupují  k těmto záležitostem lehkovážně. Asi by mi to i lidé řekli, kdyby  cítili, že těmito postoji něco zlehčuji.  Perikopa je ukončena scénou, v níž Ježíš přijímá děti. Souvisí ně­ jak s předchozím rozhovorem o rozluce manželství?

Asi ne, jedná se o další téma, které Marek ve svém evangeliu  otevírá.  Když zde Ježíš říká: „Amen pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde“, netýkají se ta slova nejen našeho přístupu k Bohu, ale i k životnímu partnerovi a světu kolem vůbec?

Kultura, ve které Ježíš tato slova říká, byla vůči dětem nepříz- nivá. Děti byly vedeny autoritářsky, byly podceňovány a v jejich  výchově byly samozřejmostí tělesné tresty. Ta doba na mě dýchne  vždy, když slyším s pýchou některé spravedlivé křesťany vyprávět,  jak tvrdě a nekompromisně vychovávají své děti. Když Pán Ježíš  říká, abychom království Boží přijímali jako děti, znamená to při- jímat je s otevřeným srdcem, s úžasem, s údivem, jako dar. Jako  děti bychom měli přijímat vše, co nám Ježíš přináší, co nám přináší  život. Měli bychom to brát jako dar, s důvěrou a radostí. Týká se to  samozřejmě i vztahu mezi mužem a ženou, kdy jeden pro druhého  jsou darem, který každodenně objevují a objevovat mají. Podle  mne je každé manželství (samozřejmě pro toho, kdo v manželství  žije) ten nejdůležitější bod, kolem kterého se točí veškerý chaos  tohoto světa, přičemž manželský slib je místem, v němž se tento  chaos uspořádává. Proto by se manžel (a podobně manželka) měl  k tomuto slibu stále znovu a znovu vracet. 

104 ROZVOD

Pán Ježíš sám děti neměl, ale zde je objímá, vzkládá na ně ruce

a žehná jim. Ty taky děti nemáš, ale jako salesián se službě dětem

věnuješ. Jak tě tato scéna oslovuje?

Čím jsem starší, tím mám děti raději. Vidím je totiž stále víc právě 

jako děti. Když jsem byl mladší, organizoval jsem pro ně různé hry 

a trávil jsem s nimi hodně času. Často jsem je však bral spíš jako ob-

jekty, které musím zabavit a o které se musím postarat. Dnes se mi 

líbí děti jenom tak pozorovat a mám radost už z toho, když je vidím. 

Proto na mě tato scéna působí hodně dobře. Chtěl bych vidět děti 

stejně, jak je vidí Ježíš. U2 to zpívají v jedné písničce: „Chtěl bych 

vidět svět tvýma očima, Ježíši.“

Ranní slovo, Český rozhlas Vltava 7. 10. 2012 Kde končí země a začíná nebe? Druhého března 2009 vydali irští U2 po pětileté pauze již své 13. album nazvané No Line On The Horizon (Země bez obzoru). Při četbě recenzí na toto album mě napadá, že aby člověk pochopil Bonovu poezii, musí být sám trochu básník i trochu mystik. Nej­ sem jedním ani druhým, ale v hlavě mi zní slova svatého Pavla: „Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všechno (tedy i věci Ducha), sám pak ale nemůže být správně posouzen nikým.“ (1K 2,15) Proč je tak těžké hodnotit písně skupiny U2?

Poezie a hudba U2 není kalkul. Je zrozena z dlouho střádané  bolesti i radosti, aby pak propukla jako výbuch sopky. Je zrozena  seshora i zdola, zásahem Ducha i génia člověka. Je inspirovaná a zároveň je plodem momentálního okamžiku interakce všech zúčastněných. „Poezie má jen jedno kritérium: Brečíš? – poezie dobrá.  Nebrečíš? – špatná,“ řekla jednou spisovatelka Františka Jirousová.  Při poslechu nového alba U2 to zcela jistě platí. Dojati a ustrnuti,  bez dechu úžasem nad dálkou a hloubkou, do níž nedohlédáme  a kam jsme zároveň vrháni, ocitneme se mezi nebem a zemí, přesně  tam, kde nebe a zemi nedělí nic. No Line On The Horizon. O čem album je? Snad o svobodě v odcizeném světě (Nekonečnost je nejlepším místem, kde začít), snad o jákobovské, zraněné, ale požehnané lásce (Jen láska, jen láska nechá takovou jizvu / A jen láska, jen láska uzdraví takový šrám), nebo o víře (Najdeme cestu ke světlu / Ale vím, že se zblázním, jestli se dnes v noci nezblázním) a odpuštění (Kdo může odpustit odpuštění, kde odpuštění není / Jedině beránek bílý jako sníh)?

U2 jsou výzvou k dospělému křesťanství (Přestaň pomáhat Bohu přes ulici jako nějaké stařence), lidsky přirozenému, a proto prostému  (Každý den znovu umírám a znovu se rodím / Každý den musím najít odvahu / Vyjít na ulici / Rozpřáhnout ruce / Dostat lásku, kterou nemůžeš přemoci / Ani uštvat / Z toho, co máš, nepotřebuji vůbec nic / Mohu dýchat).  Jsou výzvou k životu stejně strhujícímu jako jejich hudba. V našich očích jsou písně / Budeme je nosit na hlavě jako korunu. Dodatek pro časopis Slovo a život č. 2/2011 U2 – No Line On The Horizon Kdo je skupina U2?

U2 je irská skupina, jejíž členové pocházejí z Dublinu a hrají  spolu už více než třicet let. U2 jsou některými fanoušky považováni  za křesťanskou kapelu, ale oni sami takové označení příliš v oblibě  nemají, navzdory tomu, že až na jednoho jsou všichni křesťané.  Hudba U2 je velice pozitivní a skrývá se v ní spousta témat nejen  křesťanských a biblických, ale i obecně lidských. Ideálem vedou- cího skupiny Bona je verš z modlitby Otčenáš: „Buď vůle tvá, jako  je tomu v nebi, tak i na zemi.“ A o naplnění této prosby se Bono  také zasazuje. U2 je jakýsi organismus, který společně tvoří hudbu.  Texty písní většinou píše Bono, ale hudbu tvoří všichni společně.  Oni sami říkají, že jim nejde ani tak o hudbu a tvorbu písniček, jako  spíš o ztvárnění myšlenek. Hudba je tedy prostředkem k vyjádření  myšlenek, na kterých jim záleží.  Před námi je album nazvané No Line on the Horizon. Jak by bylo možno tento název přeložit?

Já bych jej přeložil jako Země bez obzoru. Na přebalu desky je  moře a nebe, přičemž linka obzoru je natolik vymazaná, že moře  s nebem do jisté míry splývají. Je to obraz splynutí země a nebe, kdy  se to Boží nějakým způsobem propojuje s tím lidským. Písnička,  která se jmenuje stejně jako album No Line on the Horizon je velmi  obrazná. Všechny texty z tohoto alba (a U2 vůbec) jsou vysloveně  básnické, takže jsou otevřeny různým interpretacím. Nejlépe by  bylo znát interpretaci tvůrců, ovšem pokud ji oni nezveřejní, žije  si jejich text svým vlastním životem. Podle Bona se za písněmi z to- hoto alba skrývají charaktery. Zřejmě má na mysli nějaké osoby,  které jsou symbolem určitých lidských procesů nebo hledání. Celá  ta deska se obrací z Evropy směrem k Africe, odkud podle antropo- logů pochází celé lidstvo. Podle Bona byl právě někde v Africe onen  ztracený ráj, ke kterému se člověk chce vrátit. Dotýkáme se zde tedy  lidského návratu ke ztraceným tužbám. Tento symbol nese na albu  několik postav a zpívá se o něm v několika písních. No Line on the U2 – NO LINE ON THE HORIZON Horizon vypráví o člověku, jemuž byl předobrazem jakýsi pařížský  policista. V textu se říká: 

Znám děvče, které je jak moře.

Vidím, jak se denně pro mě mění.

Jeden den klidná, druhý den se vzdouvá.

V jejích lasturách slyšíš vesmír.

Země je bez obzoru, bez obzoru.

Znám děvče s dírou v srdci.

„Nekonečno je fajn místem, kde lze začít,“ řekla.

Čas je nepodstatný, není přímočarý.

Zážitek vesmíru v policistově pohledu na dívku vede člověka  k rozhodnutí vydat se hledat nebe. A nebe je zde symbolem všech  našich nenaplněných tužeb.  Druhá píseň alba se jmenuje Magnificent neboli Vznešený. O čem pojednává?

V jedné knize Bono říká, že ta písnička se dá interpretovat růz- ným způsobem. V prvním plánu pojednává o vztahu mezi mužem  a ženou, kteří se našli, milují se a vzdávají za to díky Bohu. Bono  však říká, že slovo Magnificent souvisí s pojmem Magnificat, tedy  s chvalozpěvem Marie. On sám má rád Bachovo zhudebnění tohoto  hymnu, v němž Marie oslavuje Boha. No a v té jeho písni, která má  poněkud mystickou atmosféru, jde o něco podobného. Zpívá se v ní: 

Narodil jsem se, abych byl s tebou v tomto prostoru a čase.

Tehdy a nikdy potom jsem neměl jiný záchytný bod.

Narodil jsem se, abych ti zpíval.

Nemohl jsem jinak, než tě vyzdvihnout,

zpívat jakoukoliv píseň jsi po mně chtěla.

Vracím ti svůj hlas od prvního pláče po narození,

radostný zvuk.

Jen láska, jen láska nechá takovou stopu U2 – NO LINE ON THE HORIZON

a jen láska, jen láska uzdraví takový šrám.

Ospravedlněni až do smrti

ty i já budeme velebit Vznešeného.

Tady se říká, že životy dvou lidí se protnou na určitém místě  v určitém čase. Je to moment, který ovlivní, že ti lidé spolu pak  zůstanou třeba celý život. Myslím, že právě tento moment chce ta  písnička zachytit a oslavit.  V Bonových textech se často objevují narážky na víru a vztah s Bo­ hem. Zdálo by se, že to bude sekulárním posluchačům vadit, ale není tomu tak. Jak si to vysvětluješ?

K tomu mohu přidat jednu svou zkušenost. Jako kněz se pohy- buji v prostředí českého undergroundu. A tam mi nedávno jeden  člověk říkal, že oni vždycky milovali Svatopluka Karáska, protože  mezi nimi mluvil, jako kdyby byl v kostele. Zpíval jim evangeli- zační písničky, které by za normálních okolností mohl zpívat ně- kde v křesťanském sboru. Pro mě platí totéž: když mám promluvit  před lidmi, mluvím o Bohu, jako kdybych byl v kostele. Používám  možná jiný jazyk, ale rozhodně nechodím kolem horké kaše. Mlu- vím o svém životě s Bohem, o Bohu v našich životech, hraju křesťan- ské písničky a lidé to bez problémů přijímají. Já vlastně nevím, proč  by to mělo být divné. Proto chápu, že ani U2 nemají problém zpívat  ve svých písních o Bohu. Myslím si, že je to naprosto přirozené.  Další píseň alba se jmenuje Moment of Surrender. O čem pojed­ nává?

Já jsem ji přeložil Když jsem se vzdal, ale doslovně by to mělo  být Okamžik vzdávání se. Z jednoho rozhovoru s Bonem vím, že za písní se skrývá příběh: válečný veterán se vrací do normálního života a zjišťuje, že je to vlastně nemožné. Proto propadá alkoholu  a drogám, přičemž do toho zatáhne i svou ženu. Píseň pojednává  o jakémsi prozření, kdy se dívá sám na sebe a medituje nad tím,  kam to dopracoval. Navíc si uvědomuje, že zničil i tu svou milova- nou ženu. Klečí na zemi vedle bankomatu a neví, jak dál. A tak jen  kouká na odraz své tváře ve skle toho přístroje na peníze. U2 – NO LINE ON THE HORIZON

Byl jsem v každé černé díře

u oltáře temné hvězdy.

Teď je moje tělo žebráckou miskou,

co prosí, aby se mohlo vrátit, vrátit zpět:

do mého srdce,

do rytmu mé duše,

do rytmu mého nevědomí,

do rytmu, co prahne po svobodě.

/.../

Když jsem se vzdal

vizi před viditelností,

nevnímal jsem kolemjdoucí

a oni nevnímali mne.

Ten obraz se mi moc líbí: vzdát se vizi před viditelností, tedy  před tím, co je vidět. Jako kdyby se ten člověk dostal do jakéhosi  mystického vytržení, ve kterém prožívá tato slova: 

Hnal jsem se podzemím

skrz zastavení křížové cesty,

každým okem hleděl na jinou cestu

a počítal čas, kdy ta bolest skončí.

S touto písní pravděpodobně souvisí i písnička následující, která  se jmenuje Unknown Caller (Neznámý volající). V ní člověk řeší svou  bezvýchodnou situaci tak, že se oběsí. Ocitne se pak v nějakém  místě, a přestože zde není žádný signál, najednou mu zazvoní te- lefon. Neznámý hlas mu říká, aby se vzchopil, aby povstal a začal  znovu. 

Restartuj se a znovu nakopni.

Jsi svobodný, můžeš jít.

Křič radostí, dostaneš-li šanci.

Heslo a spusť to, tady a teď! U2 – NO LINE ON THE HORIZON

Celá ta písnička používá počítačový slovník, což vyzní v anglič- tině: „Password, you enter here, right now.“ To se dá přeložit: „Vyťukej heslo, stiskni enter a nechej se spustit znovu.“ Možná bychom se však ještě mohli vrátit k té předchozí písni. V ní je silný text: „Nejde o to, zda já věřím v lásku, / ale zda láska věří ve mne. / Och, věř ve mne.“

Mně ta slova připomínají jinou Bonovu písničku Bílý jako sníh,  ve které se zpívá: 

Kdo může odpustit, odpuštění, kde odpuštění není,

jedině beránek bílý jako sníh.

Každý člověk asi někdy zažil situaci, kdy si lidé ve vzájemném  nepřátelství a nevraživosti neodpouštějí. On chce odpustit, ale  kdosi mu neodpustí, že odpustil. Jenomže tento člověk, který ne- odpustí, že odpustil, možná sám nikdy žádné odpuštění nezažil.  A tady je to možná podobné: nejdřív je třeba zažít lásku, abychom  mohli lásku dávat. Kdo lásku nikdy nezažil, je schopen šířit jen  její opak.  Další píseň jsi přeložil jako Komedie ve stoje – Stand up Comedy. O čem je?

Tahle píseň se obouvá do lidí, kteří jsou zalezlí a nic nedělají.  Její text burcuje: 

Ven zpod vašich postelí,

pojďme lidi,

vstaňte pro vaši lásku.

Angažovanost téhle písně však není nijak laciná. Z mého po- hledu je zde klíčový verš: 

Přestaň pomáhat Bohu přes ulici jako nějaké stařence. U2 – NO LINE ON THE HORIZON

Ta písnička si bere na mušku křesťanské maloměšťáctví, pro- tože se v ní jasně mluví o vztahu k Bohu. Vzpomínám si, jak mi říkal  vedoucí jednoho azylového domu, že křesťané ještě nepochopili  potřebnost a důležitost takových zařízení. Žijí si zabednění ve své  středostavovské třídě a lidé někde na ulici je vlastně nezajímají.  A tady ta písnička mi připadá jako jakási výzva: 

Mezi našimi dvěma věžemi je natažen drát,

postav se do tohoto závratného světa.

Kradmý pohled oka nemocného láskou.

Nebudu-li moci vstát, padnu

pro tvou lásku.

Ta slova se odkazují k příběhu francouzského provazochodce  Phillipa Petita, který 7. srpna 1974 několikrát prošel po provaze  mezi budovami Světového obchodního centra v New Yorku. Pe- titovi se se skupinou několika spřízněných mladých lidí povedlo  předešlý den propašovat na vrchol obou budov vybavení a během  noci ukotvit mezi budovami hlavní lano, včetně dvou kotvících pro- vazů. Aby je mohli dostat na druhou stranu, použili šíp, který měl  na konci připevněný rybářský vlasec. Na něm byl připevněn slabší  provázek a za ním teprve hlavní lano. Phillipe díky tomu mohl krá- čet mezi věžemi Dvojčat v půlkilometrové výšce nad Manhattanem.  Když se ho policisté po zatčení ptali, proč to udělal, odpověděl  prostě: „Když vidím dvě věže, musím mezi nimi prostě přejít.“ Po- dle mne měl Bono právě tento obraz na mysli, když psal text písně  Komedie ve stoje. Skutečná láska (tedy ne nějaká pseudoláska) je  také takovou výzvou, která chce posloužit tomu, koho mám rád.  A skutečná láska chce nějakým způsobem posloužit i tomuto světu.  Ty jsi v textu písně přeložil: „Vstaň k rockovým hvězdám, Napoleon je na vysokých podpatcích, / Josefino, pozor na malé muže s velkými myšlenkami.“ Čeho se ten obraz týká?

Tam je to třeba vzít celé, protože tebou citovaným slovům před- chází text:  U2 – NO LINE ON THE HORIZON

Vstanu k svému egu, ale to vlastně není nepřítelem,

je jak malé dítě přecházející osmý pruh dálnice

na cestě k objevu.

Jelikož Bono je celkem malého vzrůstu, dělá si možná legraci  ze sebe samotného. Možná výzvou „Vstaň k rockovým hvězdám“ ironizuje sebe samého, jako by on byl tím Napoleonem na vysokých  podpatcích. Chce totiž, aby jeho posluchači pochopili, co je důle- žité: že je to láska, ne to, že je někdo rockovou hvězdou. Proto také  poslední strofa celé té písně v českém překladu říká: 

Bůh je láska.

A láska nejlepším dnem evoluce.

Rockeři s duší jdou dál,

rockeři s duší dál a dál.

Pojďme lidi,

jsme učiněni z hvězd,

pojďme lidi,

vstaňte a pak se posaďte pro vaši lásku.

A pak už se zpívá jenom: Love, love, love, love...  Další píseň White as Snow (Bílý jako sníh) jsme už zmínili. Je v ní biblický obraz Beránka – Krista, který je čistý a neposkvrněný. Je to správná asociace?

Ano, tady je explicitní odkaz na Krista. Přitom je však ta píseň  kritikou křesťanské evropské civilizace, která odmítá cizince. Te- matická linka celého tohoto alba je totiž vedena z Evropy do Afriky.  A zde je Evropa, která odmítá Afričany. Překlad písně je následující: 

Tam, odkud jsem přišel, nebyly vůbec žádné kopce.

Země byla plochá, dálnice přímá a široká.

Můj bratr a já bychom řídili celé hodiny,

jako bychom měli roky namísto dní.

Naše tváře bledé jak špinavý sníh. U2 – NO LINE ON THE HORIZON

A jednou jsem poznal, že je Boží láska.

Pak přišla doba, kdy jsem myslel, že mě nezná.

Kdo může odpustit odpuštění, kde odpuštění není?

Jedině beránek bílý jako sníh.

A voda byla ledová,

tekla kolem mne

a nade mnou zářil měsíc.

Teď ta vyprahlá země nenese vůbec žádné ovoce,

jen opium se směje pod půlměsícem.

Cesta odmítá cizince

a země semena, která jsme zaseli.

Kde bychom mohli najít beránka bílého jako sníh?

Jako chlapci jsme chtěli chodit lovit do lesů,

spát, když noc vystřeluje hvězdy.

A teď je vlkem každý cizí, co jde kolem,

každá tvář, co neznáme.

Jen kéž by srdce bylo bílé jako sníh.

Jen kéž by srdce bylo bílé jako sníh.

Tento text je velice krásný a hluboký. Já v něm vidím v pozadí  Krista – Beránka, který přináší odpuštění a sebe samého obětuje. Vidím zde však taky kritiku naší civilizace: zaseli jsme semena sobectví a konzumismu, která vyklíčila, vyrostla a my teď sklízíme  odmítání cizinců. Každý cizinec je pro nás vlkem a je podezřelý.  Poslední verš chápu jako přání či modlitbu, aby se naše srdce při- podobnilo tomu Beránkovi, který je bílý jako sníh. V písni je kon- trast: Naše tváře jsou bledé jak špinavý sníh, ale naší touhou je mít  srdce bílé jako sníh.  Poslední písní, které se budeme věnovat, je Breathe.

Píseň Breathe, tedy Dýchej, je vlastně oslavou hudby. Z celého  alba je nejrockovější (přičemž rockový šmrnc jí dává kytarista Age).  Je to oslava života a svobodného dýchání:  U2 – NO LINE ON THE HORIZON

Každý den znovu umírám a znovu se rodím,

každý den musím najít odvahu

vyjít na ulici,

rozpřáhnout ruce,

dostat lásku, kterou nemůžeš přemoci

ani uštvat.

Z toho, co máš, nepotřebuji vůbec nic.

Mohu totiž dýchat.

A tak dýchej.

/.../

Jsme zrozeni ze zvuku,

v našich očích jsou písně

– budeme je nosit na hlavě jako korunu.

Vyjdi do rozpálené ulice,

vyzpívej své srdce, vyzpívej mé srdce,

ve zvuku jsem našel milost,

našel milost, to je vše, co nacházím.

A mohu dýchat.

Dýchej. Ladislave, dýchají ještě U2?

Nejspíš ano. Mezi jednotlivými alby U2 jsou poměrně velké  prodlevy, protože proces vzniku písní je u nich poměrně složitý.  Hudbu skládají kolektivně, což znamená, že někdo přinese ně- jaký nápad a na tom pak ostatní staví. Co se vytvořilo, se však často  zavrhne, přepracovává, a když už je na světě jakási melodie, Bono  do ní improvizuje text. Je tedy vidět, že ačkoli ty písničky vypadají  jednoduše, rodí se velice komplikovaně. Teď tedy U2 pracují na  novém albu – a jak se u U2 říká: letos by určitě mělo vyjít.  Na křesťanské vlně Plzně 25. 12. 2012 Ediční poznámka Kniha Země bez obzoru vznikla jako přepis a úprava rozhlasových  rozhovorů, které vedl Petr Vaďura s Ladislavem Heryánem. Pořady  odvysílaly stanice Českého rozhlasu – Vltava, Radiožurnál a Plzeň.  U každého textu je v jeho závěru uvedeno, v rámci jakého pořadu,  kdy a na jaké stanici byl originální rozhovor odvysílán. S výjimkou  pořadu Ranní slovo, který každou neděli v 7:35 –8:00 hodin vysílá  Český rozhlas Vltava, byly 1. 1. 2015 všechny pořady Českého roz- hlasu, z nichž přepisy rozhovorů pocházejí, zrušeny. 

Záznamy zvukové podoby rozhovorů je možno nalézt na webových stránkách Českého rozhlasu na adrese: http://www.rozhlas. cz/nabozenstvi/bible, dále na adrese: http://www.rozhlas.cz/  nabozenstvi/krestanskavlna, případně: http://www.rozhlas.cz/ nabozenstvi/vyzvy. 

Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citáty uvedeny z Čes- kého ekumenického překladu, vydaného Ekumenickou radou  církví v ČSSR v roce 1990. 

EDICE  

ROZHOVORY  

NAD BIBLÍ

Svazek 8 Ladislav Heryán  Země bez obzoru Rozhlasové rozhovory o biblických textech vedl s autorem Petr Vaďura

Edici řídí Jaroslav Vrbenský

K vydání připravil Petr Vaďura

Obálku, grafickou úpravu a sazbu 

písmem TyfaMedium ITC CE 

navrhl Vladimír Verner  

Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 

spol. s r. o., v Praze roku 2015 

jako svou 1382. publikaci

Odpovědný redaktor Jaroslav 

Vrbenský. Vydání první  

AA 13,93. Stran 272. Vytiskla 

Těšínská tiskárna, a. s. 

Doporučená cena 288 Kč

Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.

Praha 3, Víta Nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

ISBN 978-80-7429 -640-6



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist