

Elektronická kniha:
Zelené peklo
Autor:
Pett Gry
Nakladatelství: | » MEA2000 o. z. |
Dostupné formáty ke stažení: | EPUB, MOBI, PDF |
Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2015 |
Počet stran: | 237 |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
ISBN: | 978-80-560-0285-8 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
David se těší na odpočinek v lázeňském městečku. Stačí ovšem jediná osudná chyba a ocitá se v té nejhorší noční můře, jakou by nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Záhadné místo, o kterém nevěděl, že by mohlo na Zemi existovat a kde zatím nevkročila lidská noha, ho fascinuje, ale je sám, ztracený a zraněný, a uvědomuje si, že nemá jinou možnost, než zemřít. Stavy hluboké beznaděje střídají naději. David se do poslední chvíle odmítá vzdát a opakovaně dokáže vyburcovat svou vůli k dalšímu pokusu o záchranu života. Podaří se mu přežít?
Katalog vybraných autorů > G > Gry – Pett Gry
Katalog nakladatelství > M > MEA2000 o. z.
Elektronické knihy > Ostatní > Nezařazeno
1
PETT GRY
Grafická ilustrace: Pett Gry
Technická spolupráce: Murcin Milan, Franko Štefan
Edice: MEA 2000 o. z. - Mladá Éra Autorov nového tisícročia
© Autorská práva vyhrazen
ISBN 978-80-560-0287-2
2
VĚNOVÁNÍ A PODĚKOVÁNÍ
Z lásky k rodnému kraji mého tatínka Břetislava Coufalíka z vesničky
Hustopeče nad Bečvou, ke krásné a milované řece Bečvě, i k lázeňským
Teplicím nad Bečvou, kde jsem trávila čas
u dědečka v době, kdy ještě fungovala vápenka.
Před našimi okny vedly maličké koleje a vláček dopravoval ve zvláštních
vyklápěcích vagóncích vypálený vápenec na nádraží. Mašinka, řeka a
velmi často navštěvované jeskyně a propast, byly ráj, pro malé, zvídavé
dítě s plnou hlavou fantazie. ... Nemůžu jinak, než zasadit svůj příběh
právě do tohoto prostředí,
vaše Pett Gry
Zvláštní poděkování Sabině, Martině ( Destiny ) a dalším přátelům, bez
kterých by tento příběh nevznikl v takové podobě. PS : Thank you Johnny
3
OBSAH
Kapitola první – Osudové rozhodnutí ................................................. 4
Kapitola druhá – V šoku ..................................................................... 22
Kapitola třetí – Den první ................................................................... 42
Kapitola čtvrtá – Den druhý ............................................................... . 74
Kapitola pátá – Den třetí .................................................................... 86
Kapitola šestá – Den čtvrtý ............................................................... 103
Kapitola sedmá – Den pátý ............................................................... 120
Kapitola osmá – Den šestý ................................................................ 134
Kapitola devátá – Den sedmý ........................................................... 150
Kapitola desátá – Den osmá ............................................................. 158
Kapitola jedenáctá – Další dny .......................................................... 162
Kapitola dvanáctá – Boj pokračuje ................................................... 177
Kapitola třináctá – Vysvětlení ........................................................... 186
Kapitola čtrnáctá – Rozloučení ......................................................... 217
4
Kapitola první – Osudové rozhodnutí
Supící vlak vjíždí do malebného údolíčka. Po jedné straně příkrá
stráň pokrytá lesem a v okénku se míhají kmeny jednotlivých
stromů. Z druhé strany je výhled na krásnou řeku, která se vine
údolím zalitým sluncem. V jednom místě oba břehy spojuje
klenutý most, který vede do lázeňského městečka, plného
pohody a klidu. Po obou stranách řeky vedou upravené cestičky,
které vyzývají hosty k procházkám.
David ví, že vlak bude za chvíli ve stanici. Rychlík pokračoval
v cestě, lidé, kteří společně vystoupili, se rozešli každý svou
cestou a na nádraží zůstává jediný muž, který se zvědavě
rozhlíží.
Střední věk, štíhlá, vyšší postava oblečená do sportovní
tmavošedé bundy s oranžovými pruhy na bocích a lemováním
kolem velkých kapes se zipy. Tmavé kalhoty a pevné, pohodlné,
turistické boty.
5
Mírný větřík si pohrává s tmavými polodlouhými, mírně
zvlněnými vlasy, lemující pravidelný obličej. Pevné rysy a
hezky vykrojená ústa na hladké tváři, kdykoliv ochotná
k úsměvu. Velké, hnědé a pozorné oči mají hloubku a dodávají
sympatickému muži jiskru. Stále stojí jen několik kroků od
kolejí a rozhlíží se. Nejprve se otočil k příkrému svahu. Tam
někde nahoře se nachází místní zvláštnost. Propast, která je
nejhlubší v Evropě a dost možná i na světě.
Muž vrací svou pozornost k nádražní budově, za níž vede silnice
a pak už je řeka a na druhém břehu cíl jeho cesty. Dál se
nezdržoval, přehodil si sportovní tašku přes rameno a vyrazil.
Prošel nádražím, přes silnici a ví, že se musí dostat k mostu. Ze
dvou možností, jak se k němu dostat, si vybral chodník podél
řeky. Vzpomíná, co o ní slyšel od přítele a zjišťuje, že říkal
pravdu, když tvrdil, že voda v ní je opravdu velmi čistá. Pohled
na poklidnou vodní hladinu vykouzlil na Davidově unavené
tváři úsměv. Kráčí kolem půvabného toku a vzpomíná, jak se
sem vlastně dostal.
Měl v poslední době hodně práce a cítil se vyčerpaný.
6
Odcestovat někam daleko na dovolenou se mu nechtělo a navíc
si mohl vzít volno jen jeden týden. Na vyhřáté pláži by si jistě
odpočinul, ale kdyby odjel k moři, čekala by ho únavná cesta a
ještě by si tím zkrátil volné dny. Dobrý přítel, se kterým se viděl
po delší době, se nedávno vrátil právě odtud a nesmírně si pobyt
pochvaloval, když se vrátil spokojený a plný energie. David
podlehl vyprávění a rozhodl se, že si pojede oddechnout právě
sem. Přítel mu navíc všechno zařídil, takže se vlastně nemusel o
nic starat. Měl za úkol jen sednout do vlaku a dopravit se na
určené místo.
V zamyšlení se dostal až do blízkosti klenutému mostu.
Stačí po něm přejít a najít vilku, která se jmenuje Božena. Moc
se mu to pojmenování líbilo už od začátku. Jistě, všechny hotely
mají své názvy, ale tohle jsou lázeňské ubytovny a každá má
ženské jméno. A Boženka byla jeho babička. Zamyšleně se
zadíval na druhý břeh. Tam někde ve svahu, v jedné z budov, na
něj čeká malý pokojík. Vrátil svou pozornost k řece. Byla
průzračná, rovné kamenité dno bylo dobře vidět a zdálo se, že
všude je hloubka sotva po kolena, jen u jeho břehu byla hlubší.
7
Ve vodě se proháněly ryby, a pod mostem se hejno kachen pralo
o každé sousto, které jim lidé házeli dolů. Než přešel na druhou
stranu, zaměřil se na nábřeží proti proudu řeky a zvědavě si ho
prohlížel. Tam někde, kousek za budovou, na kterou se zrovna
díval, má být vstup do jeskyní. David se těšil na odpočinek i
na prohlídku podzemních prostor a propasti. Taky má
domluveny nějaké léčebné procedury a ví, že na recepci dostane
jejich harmonogram.
Přestal se rozhlížet s přesvědčením, že na vše bude mít času
dost, a začal spěchat. Vilku našel snadno. Personál byl milý a
ochotný a příchozí za chvíli v útulném pokoji odložil své
zavazadlo na křesílko, a když se v koupelně opláchl, pohodlně
se svalil na postel. Celému svému tělu dopřál nejprve dlouhé
protažení a začal si zvědavě číst kartičku s údaji. Stáhnul obočí,
protože se do jeho nitra vkradlo trošku nespokojenosti. Zjišťuje,
že masáže, bublinkové koupele a různé zábaly má další tři dny
naplánovány tak, že nebude mít ani celý půlden volný pro sebe.
Chvíli nad tím přemýšlel a pak položil kartičku vedle sebe na
polštář.
Nevadí!
8
V duchu hodnotil veškerý naplánovaný čas. Pro dnešek má
volno a na konci pobytu mu budou zbývat ještě dva dny, aby se
porozhlédl po okolí. Mezi procedurami půjde na procházky a
snad zbude dost času i na jeskyni, nebo ji navštíví v průběhu
těch posledních dvou dnů. Každopádně si užije klidu dost a dost.
Znovu se důkladně protáhl, založil si ruce za hlavou, zrak
zabodl do stropu a s úsměvem vzpomínal, jak všechny
upozorňoval, že pro ně bude týden ztracen. Mobilní telefon
vypnul už ve vlaku, svůj nerozlučný notýsek nechal doma, a
pokud bude třeba, použije hotelový počítač, nebo přinejhorším,
zapne mobil. Tam má taky přístup k internetu, i když ho moc
nevyužívá. Všehovšudy má s sebou jen svou oblíbenou hudbu.
Znovu se protahuje a lenoší na lůžku a sám sebe přemlouvá, že
by si měl vybalit, když dostal nápad a rázem je na nohou.
Ven půjde hned.
Propast je jen kousek nad železniční stanicí. Po cestě vlakem se
rád projde a protáhne si nohy, unavené z dlouhého sezení ve
vlaku. Navíc, dnes je venku opravdu krásně, a pokud se splní
předpověď počasí, tak ke konci pobytu by mělo i zapršet,
nebude tedy na nic čekat.
9
Mezi věcmi si našel svůj oblíbený malý fotoaparát, na zkoušku
si vyfotil pokojík, oblékl si znovu bundu a vyrazil ven.
Vybalí si později.
Když zamykal dveře, vyběhly z vedlejšího pokoje tři děti a o
něčem se spolu na chodbě dohadovali. David je chvíli pozoroval
a pak se nad nimi musel usmívat. Sourozenci se přeli o čokoládu
a rozdělit jednu tabulku na tři stejné části, byl pro ně nadlidský
úkol. Napadlo ho, jak jen to měl v dětství jednodušší, když se
dělil s bratrem vždy na půlku. Zamířil chodbou ke schodišti, na
jejímž konci zářilo velké okno, kde slunce propouštělo paprsky
přes záclonu a vytvářelo světelné šípy. Nádhera.
Nezvyklá podívaná zastavila muže v chůzi a už vytahuje foťák
z kapsy a zvěčňuje si sluneční hru několika snímky. Venku si
zálibně prohlíží vilku a přidává další obrázek i s nápisem
Božena. Kráčí pomalu stejnou cestou, kterou sem přišel a
pozorně se rozhlíží. Upravený trávník, ošetřované keře i květiny
a všude panuje takový klid. Nejezdí tady auta, lidé nikam
nespěchají, procházejí se, nebo posedávají na lavičkách.
Všimnul si, že někteří mají v rukou pohárky a upíjejí místní
léčivou kyselku.
10
Za okamžik David uviděl jeden pramen, který byl hned blízko
mostu. Vystavěný kruhový altánek s přístupem ze všech stran a
uprostřed fontánka s kyselkou.
„Vůbec jsem si toho nevšiml.“ – pomyslel si v duchu.
„ Až půjdu příště, taky ochutnám.“ – sliboval si a chvíli litoval,
že si nevzpomněl dříve a nemá u sebe žádnou nádobku.
Jen vkročil na most, léčivá voda byla zapomenuta. Prohlédnul si
detaily, podíval se přes zábradlí do čisté vody, ve které znovu
zahlédl velké ryby, a zálibně se rozhlížel po okolí.
Krásné údolíčko!
Najednou ho upoutal záblesk. Otočil hlavu a zadíval se tím
směrem, ale nic neviděl. Sotva se pohnul, záblesk se objevil
znovu. David si chvíli hrál a přenášel váhu z jedné nohy na
druhou a zjistil, že od nějaké prosklené budky se odráží
sluníčko. Však se podívá, vždyť kolem toho půjde. Cestou od
vlaku sem, šel kolem řeky, tak teď zvolí trasu kolem silnice.
Přešel most a dal se k zastávce. Alespoň si předtím myslel, že
světelná prasátka má na svědomí zastávka autobusu. Když však
přišel blíže, viděl, že tam stojí malý stánek s občerstvením a
suvenýry a sluníčko si pořád pohrává a vrhá červené odlesky.
11
Zastavil se u malého výkladu a zjistil, že paprsky se odrážely
od skla a červený nádech získaly od lesklého obalu čokoládové
tyčinky. Tak čokoláda?
S úsměvem si vzpomněl na tři děti z vedlejšího pokoje.
Najednou se rozhodl a přistupuje k okýnku s požadavkem tří
čokoládek a ukazuje prstem do výkladu.
„Snad nebudou rodiče nic namítat a dětem udělá jistě radost.“ –
zaháněl v duchu pochybnosti.
Dívka, která obsluhovala, se na něj mile pousmála:
„ Za sklem máme jen obaly, jinak uchováváme všechny
podobné dobroty v chladu. Velmi nám záleží na spokojenosti
zákazníků..... a mimochodem ....“ - malinko uznale kývla
hlavou - „ Dobrá volba. “
„ Opravdu?“ – reagoval David – „Je ta dobrota nějak
výjimečná?“
Mladé prodavačce se líbil zájem zákazníka a ochotně
vysvětlovala:
„Áno, pro mě velmi. Ale proto to neříkám, i lidé si ji moc
chválí.“
12
David se rychle rozhodnul:
„Tak víte co, přidejte mi tam ještě dvě. Ať ochutnám i já, ty tři
jsou pro děti.“ – vysvětlil a začal být na původ dobrůtky ještě
zvědavější, tak se ptal dál.
„A pro vás má tahle konkrétní čokoláda nějaký větší význam?“
Dívka souhlasně pokývala hlavou.
„Ano má. Tyhle tyčinky vyrábí jeden místní cukrář pro zpestření
své práce. Je to podle starého předpisu, který našel
v kuchařských poznámkách své babičky. Ten recept je starý už
více než 90 let a ještě je vylepšen o kvalitní smetanu od jednoho
plemene krav.“
„Jsem ohromen, “ - přiznal se David - „ ještě nikdy jsem
neochutnal čokoládu, o které bych tolik věděl. Teď by mě
ovšem zajímalo, jak to všechno víte vy.“
Prodavačka se zvonivě rozesmála:
„Ten cukrář je můj dědeček. Já mu občas vypomáhám ve
výrobně a občas i na naší malé farmě, kde tyto malé kravky
chováme. Znám je podle jména úplně všechny.“
„A nebojíte se?“
13
„Jsou moc hodné, není třeba se jich bát. Jsou zvyklé, že se
s nimi pomazlím a přinesu každé něco dobrého, ... třeba
jablíčko.“
Kupující se zazubil a odpočítával peníze:
„Tak a teď už vím, proč dávají tak dobré mléko.“
„Složení mléka je ovlivněno hlavně plemenem a pak krmením.
Dostávají jen to nejlepší.“
„Věřím vám.“ - potvrdil David a díval se, jak prodavačka
ukládá čokolády do sáčku.
„Jednu pro štěstí. “ - řekla a přidala do pytlíku ještě jeden
kousek.
Pečlivě k sobě přitiskla vrchní spoj, prsty ho ještě jednou
překontrolovala a podala sympatickému zákazníkovi.
„Mám opravdu vzácnou čokoládu, můžu k ní mít ještě fotku?“
Dívka se začervenala, ale přikývla a nechala se vyfotit.
David odcházel od stánku s dobrou náladou.
„Jestli jsou všichni takhle milí, bude tady parádní odpočinek.“ –
pomyslel si, strčil sáček do kapsy a zatáhl zip.
Zamířil dál podél silnice, prošel kolem nádraží a ocitl se na úpatí
svahu.
14
Pohledem sledoval klikatící se cestičku, až se mu ztratila mezi
stromy. Pohodil hlavou, zamířil nahoru a povzdechl si:
„Takový kopec, jo?“
Dobře věděl, že ho tady čeká stoupání. Vždyť mu už přítel
vyprávěl o prudkých serpentinách, taky o plůtku kolem a
vyšlapané stezce, kde se dá lehce zakopnout o vyčnívající
kořeny nebo kameny.
Do kopce se téměř každý člověk trochu zadýchá a David není
výjimkou, ale pokud mu to stromy dovolují, rozhlíží se kolem.
Už za tratí si připravil foťák a postupně udělal několik obrázků.
Byl zhruba uprostřed svahu, když ho překvapil rachot. Leknutím
strnul, oči zpozorněly, ale hned potřásl hlavou. Vlak.
„To by jeden neřekl, jak je to slyšet ... jako by jel přímo
za mnou.“ – říkal si v duchu a pokračoval ve stoupání.
Právě přemýšlel, jak může být vysoko, když se stezka rozšířila a
objevilo se zábradlí. Zaradoval se, že dorazil na místo a přidal
do kroku. U zábradlí, je ale poněkud zklamán. Tolik námahy a
dívá se jen na díru v zemi. Nic moc!
Rozhoduje se, že si propast prohlédne ještě z jiné strany.
15
Kráčí kolem zábradlí a snaží se dohlédnout co nejníže, ale vidí
jen skalnaté okraje a spád dolů, na dně je nazelenalé jezírko,
zčásti pokryto loňským listím. Moc vábně tedy nevypadá.
Osamocený muž procházky ale nelituje, je tady klid, vítr šumí
v korunách stromů a někde v dálce je slyšet traktor. Vítá, že je
tady sám, žádní lidé, nikde ani živáčka a všechno je tak
uklidňující. Dorazil k informační tabuli a konečně se dozvídá,
co je tady opravdu tak zajímavého.
Propast je rarita, skrývá množství zatopených chodeb a
speleologové z celého světa zde provádějí výzkumy. Zatím je
zmapováno jen část těchto podzemních prostor a to do takové
hloubky, že se tím řadí jako nejhlubší propast v Evropě, a
protože nikdo nemá tušení, kde se nachází dno, možná i na
světě. V minulosti při odběru vzorků vody v laboratoři našli
stopy prvku, který se běžně nevyskytuje. To přispělo
k hypotéze, že může existovat spojení i se zemským magmatem.
Teplota vody kolísá mezi čtrnácti a dvaadvaceti stupni.
„Páni!... Hotové lázně.“
Také čte, že v členitých stěnách a skalních výstupcích propasti
hnízdí dva druhy ptáků.
16
David se odvrátil od informační tabule a už na tu “díru“ v zemi
pohlíží jinýma očima. Obchází ji, přemýšlí nad tím, co si zrovna
přečetl a nakukuje dolů, aby dohlédl co možná nejníže.
Na povrchu jen kus skály a v podzemí fascinující svět. Najednou
se příšerně lekl!
Těsně před ním vzlétl pták, který hledal na zemi potravu, hlučně
zamával křídly a vznesl se. Vylekaný muž se rychle
vzpamatoval a okamžitě lituje, že si opeřence nevšiml a nemohl
si ho pořádně prohlédnout. Sleduje ho tedy nad propastí, kterou
šedý pták obletěl dvakrát dokola a zmizel ve skalní stěně.
Davida popadla zvědavost. Jeho mysl se soustředí jen na to, aby
určil, jestli je to jeden ze dvou druhů, které tu hnízdí a usmyslel
si, že ho musí vidět. Možná se mu poštěstí spatřit nejen jeho
samotného, ale i hnízdo. A bez rozmýšlení přelezl zábradlí.
U okraje byl velmi opatrný, nešel až ke hraně, jen se naklonil a
hned mu bylo jasné, že z místa, kde stojí, nic nezjistí. Zvedl
hlavu, pozorně se rozhlédl a zamířil na jiné místo, o kterém si
myslel, že bude k pozorování mnohem vhodnější. Po krátkém
pátrání očima ve skalní stěně, hnízdo opravdu uviděl. Okamžitě
ho napadlo, že si udělá aspoň jednu fotku a sáhl do kapsy.
17
Důmyslně ukryté hnízdiště se starostlivým opeřeným rodičem,
který barvou téměř splýval s okolní skálou, si přece nemůže
nechat ujít. Bude to jistě krásný a zajímavý snímek.
David si připravil fotoaparát, chvíli si pohrával s objektivem,
a když se mu v zorném poli objevilo hnízdo ve skalní trhlině a
z něj vykukovala ptačí hlavička, která se pozorně rozhlížela
kolem, na jeho tváři se objevil úsměv.
„Příroda je nádherná.“ – pomyslel si.
Na okamžik sklonil přístroj, aby místo které si vybral,
překontroloval pouhým okem a znovu se zadíval na display.
Opeřence na hnízdě si ještě více přiblížil a zmáčkl spoušť. Pro
jistotu ještě jednou. Davidovi září oči ze spokojené tváře a
s úsměvem na rtech kontroluje první obrázek, který se nezdá
dost ostrý a zatváří se zklamaně, protože druhý je naprosto
stejný. Muže na okraji propasti neopouští nadšení. Pohlédl dolů
pod sebe a zhodnotil situaci, uviděl v hloubce zelenou vodu
s tlejícím listím, ale k nebezpečnému okraji mu ještě zbývá
jeden krok. Dál už pro jistotu nepůjde.
Znovu přichystal fotoaparát a udělal tedy ještě jednu fotku.
18
A hned si ji také prohlíží, je si jistý, že teď už bude snímek
perfektní. Jeho oči se pozorně zadívaly na zhotovený obrázek a
udělal jen maličký krůček stranou. Jen pootočení těla.
Byl to bezděčný pohyb!
Chtěl zabránit slunci, aby mu svítilo na display. Za tuhle
neopatrnost zaplatil ztrátou rovnováhy. Úlek, který se okamžitě
dostavil, mu znemožnil bleskově zareagovat. Svaly v celém těle
ztuhly jen na okamžik a srdce se prudce rozběhlo, jako by chtělo
vyskočit z hrudi. Ve vyděšené tváři se pootevřela ústa, ale
nevydala ze sebe ani hlásek. Fotoaparát vypadl z křečovitých
prstů a zůstal na hraně srázu, ale kdo by se o něj v takové situaci
staral. Jedna noha podklouzla, na zlomek času zůstala ve
vzduchu, aby následně propadla dolů.
Samotný pád nevypadal ze začátku nijak tragicky. Muži nahoře
sice podklouzla noha, ale stěna skály nespadala přímo dolů, jen
se stupňovala a pod první hranou nebyla ještě ani tak prudká.
Shodou nešťastných okolností, a tím, že se David ještě pootočil,
však spadl na záda a po hlavě klouže dolů. Tím si znemožnil
jakoukoliv záchranu a ruce jen bolestivě a marně prohrábly
hromádku listí a jehličí, kterou tam nafoukal vítr.
19
Než se tělo dostalo na další, už prudší stupeň, přece jen se
podařilo Davidovi sevřít pevně do dlaně nějaký malý keřík,
který dokázal živořit v nevelké puklině, zanesené půdou. Tato
chabá naděje drží horní polovinu těla nešťastného muže. Když
se na jedné straně objevila opora, trup se sesunul k té druhé a
zatímco hlava se na okamžik zastavila na místě, nohy
nešťastníka se objevily nad propastí. David napjal svaly na paži
a přitáhl se. Tento pohyb ho přetočil na břicho, a jakmile na
keříku spočinula jeho celá váha, vytrhnul se i s kořeny. Drobný
kmínek nemohl udržet váhu padajícího muže. Ten ho však dál
svírá křečovitě v dlani.
První pád byl krátký. Nohy narazily tvrdě na skálu a sklouzly
přes poslední ostrou hranu. David měl strach, v jeho očích byla
vidět panika, vnímal přes oblečení nerovnosti i poslední
výstupek, bolest ale ne. Zatím!
Naposledy pod jeho tělem projel ostrý kámen na samém okraji
propasti, který mu roztrhl bundu na hrudi a pak nešťastník
pocítil ostrou bolest od čelisti, přes celou tvář, až ke spánku.
Oči se bolestně přivírají a vyděšený obličej, na kterém se objevil
hluboký krvavý šrám, se vzápětí propadá do hloubky.
20
Jedna ruka pořád svírá keřík a prsty druhé se marně snažily
zachytit pevného bodu. Drásány kameny také zmizely za hranou
srázu. Pád do propasti trval neuvěřitelně dlouho. Bezmocné tělo
mířilo k hladině a nad ním se pomalu snášely hnědé a
pokroucené listy stromů, stržené s sebou, a obláček prachu.
David stále křečovitě držel vytržený kmínek, stažené hrdlo
nevydalo jediný hlásek a hlavu měl úplně prázdnou, bez jediné
myšlenky. Nakonec se přece jen jedna objevila:
„Jak dlouho to ještě může trvat?“
Odpověď dostal téměř okamžitě. Nohy se dotkly hladiny a muž
zmizel pod vodou, aniž by se stačil pořádně nadechnout.
Náraz o hladinu byl příliš tvrdý. Tak tvrdý, že nešťastník ztratil
okamžitě vědomí. Šplouchnutí se odrazilo od skalních stěn a
neslo se vzhůru jako ozvěna. Loňské listí pomalu usedalo na
rozvlněnou hladinu. Polekaní ptáci vylétli s křikem nad propast,
aby se po několika kruzích uklidnili a vrátili na svá stanoviště.
I hladina jezírka se pomalu uklidňovala. Voda se už jen mírně
pohupovala, když se z hlubiny vynořil vytržený keřík. Za chvíli
pohyb hladiny ustává a znovu se všechno noří do hlubokého
ticha, které je tak typické pro toto místo.
21
propast
22
Kapitola druhá – V šoku
Když se nad Davidem zavřela hladina, byl už v bezvědomí.
Bezvládně se nořil do tmavé vody. Prsty povolily sevření,
zmrzačený kmínek opustil tělo ... a začal stoupat k šedému
světlu. Voda v propasti je nehybná jen zdánlivě. Propojený,
zatopený a nekonečný labyrint chodeb má i své skryté proudy
a jak muž klesal, proud ho vtáhnul do široké chodby.
Pokud se někdo v jezírku utopí, není žádná šance, že by se jeho
tělo našlo. Speleologové sice propast navštěvují a postupně se
snaží objevovat další neznámá místa, ale bezedný labyrint není
ještě zdaleka prozkoumaný. Mrtvý člověk může být kdekoliv.
Když termální voda začala bezvládného muže unášet, narazil na
stěnu chodby a odloupnul z ní několik plátků usazenin, které
začaly klesat. David nejprve sevřel znovu pěst, ve které držel
keřík a pak otevřel nepřítomné oči. Trvalo jen okamžik, než si
uvědomil, v jaké situaci se nachází a jeho oči, které zírají do
černé vody, zachvátila panika.
23
Pudově udělal dvě tempa nahoru, ale narazil do stropu chodby.
Kde to sakra je? Jak se dostal do zatopené místnosti?
Díky otázkám, které mu vyvstaly v mysli, si uvědomil, že
někam padal. Od toho byl jen krůček ke světlé vzpomínce.
Už ví! Byl v lázeňském městečku, šel se podívat na propast,
uklouzl, spadl dolů, kde pod hladinou je množství zatopených
chodeb.
„Je ztracen?“ - v hlavě mu vířily zoufalé myšlenky.
Plíce se dožadovaly vzduchu a David začal litovat, že vůbec
přišel k vědomí.
„Mohl jsem se bezbolestně utopit hned, ne teď bojovat!“ –
pomyslel si hořce.
Přece jen se snaží plavat chodbou, kterou nevidí. Jeho ruce
ohmatávají před sebou a po stranách prostor, ve kterém se
nachází a více se kupředu jen posouvá, než skutečně plave.
Když už nedostatek vzduchu došel ke kritické hranici a muž
se začal topit, narazil u stropu chodby na vzduchovou kapsu.
Plíce do sebe okamžitě a ochotně vtáhly vzduch. David však
vykašlával vodu, která se mu tam už dostala a plyn v ní obsažen,
mu bolestně rozpínal plíce.
24
Když kašel a dávení po chvíli zvládnul a dýchání se uklidnilo,
hodnotil svou situaci.
Vzduch byl vlastně v malém, úzkém prostoru nad hladinou.
Kolem však nebylo ani tolik místa, aby dostal ramena nad vodu.
Po chvíli snažení se mu podařilo aspoň zvednout ruku nad sebe,
ale zůstala v prostoru. Nad hlavou ovšem v malém průměru
nahmatal zužující se komín. Dutina ve skále nebyla moc velká a
neskýtala záchranu, jen zase na chvíli odsunula nevyhnutelné.
David si uvědomuje, že ve vodě stejně dlouho nevydrží, už teď
pociťuje, jak omdlévá. Přemýšlel, jestli se dostane zase do
jezírka, když se pokusí plavat zpět. Při této myšlence se zahleděl
do černé vody a zdálo se mu, že na jedné straně prosvítá světlo.
Zaradoval se! Není tedy úplně ztracen, není hluboko v podzemí.
Buďto je blízko jezírka, nebo jen podplaval nějakou skálu a teď
se dostane ven. Když vidí denní světlo, musí být na povrchu.
Ať už je to jak chce, je nutno něco podniknout! Teď hned!
David má obavy, že jeho tělo je už tak vyčerpané, že nebude
schopen plavat. Ovšem naděje mu vlila do žil poslední síly.
Několikrát se zhluboka nadechl, naposledy tak dlouze, jak jen to
šlo a odhodlaně ponořil hlavu znovu do vody.
25
Bublinky mu zavířily kolem uší. Strach o život už nepociťoval.
Přece se blíží k záchraně. Několik metrů ještě ohmatával stěny
kolem sebe a opatrně se kolem nich posouval. Pak se před ním
začalo objevovat stále více světla. Dokonce byly vidět i stěny
zatopené chodby a dalo se plavat.
Jen několik temp a Davidova hlava se zase objevila nad
hladinou. Zhluboka se nadechl a rozhlédnul se. Vidí vysokou,
ale úzkou jeskyni, která navazuje na vodní hladinu. David teď
nemyslí na nic jiného, než jak se co nejdříve dostat z černé
vody. Podařilo se mu to celkem bez námahy, protože dno
jeskyně se svažuje až pod hladinu. Vyškrábal se po kluzké skále
až k suchým kamenům a je nesmírně rád, že už není v zajetí
bublavé vody. Najednou pociťuje chlad, zimou a napětím mu
drkotají zuby. Voda z něj crčí a on má jen jediné přání, dostat se
co nejdříve ven a vidět nad sebou nebe.
Ale stojí a dlouhou chvíli se nehýbá z místa. Jeho mokrý obličej
vyjadřuje jen úžas. Oči doširoka rozevřené, zírají před sebe.
Z pootevřených úst se ozývá drkotání zubů a v jeskyni se zvuk
znásobuje. Ze zplihlých vlasů mu kape voda a po celé tváři se
mu táhne krvavý šrám.
26
Rána, i když trochu krvácí, naštěstí není moc hluboká, ale
kolem okraje je kůže roztrhána na cáry. Není to jako čistý řez,
který by se při troše štěstí sám zacelil. Ztracený muž však bolest
nevnímá. Stojí jako zkamenělý, ze šatů mu stéká voda, celý se
třese, poškrábané ruce má zaťaté v pěst a nevěřícně se rozhlíží
po jeskyni. Je deset kroků široká a stáčí se do oblouku, vysoký
rozeklaný strop se místy ztrácí ve tmě. Všude, kde je nějaký
výklenek, se objevují krápníky. Směřují dolů, stéká z nich voda
a tam, kde dopadají nesčetné kapičky, se z vlhkého lůžka
zvedají jiné krápníky, pro změnu směrem nahoru. Některé už se
na své cestě setkaly a místo krápníků vytvořily sloupy.
Úchvatná podívaná. David docela zbytečně doluje v paměti, jak
se které nazývají. Jedny jsou stalag ...... stalagmity a druhé
stalaktity, ale které jsou které, to si vždycky pletl.
A není to jedno? Dno jeskyně se směrem k zatopené části
svažuje. Kde to terén dovolil a vytvořil prohlubně, tam se drží
voda v mělkých miniaturních jezírkách, plných usazených
minerálů. Veškerá vlhkost, kapičky vody se spojují v čůrky a
pomaličku stékají do termální černé vody.
27
David sledoval očima, jak si sotva viditelný pramínek
pomaličku razí cestu mezi ostrým kamením a mizí v té děsivé
hlubině. Oči se mu najednou rozšířily hrůzou a cítí
nepřekonatelný strach. Vyděšeně ustoupil ještě několik kroků
do nitra jeskyně. Na ostrých kamenech ztratil rovnováhu a
uklouzl, ale okamžitě byl na nohou a pro jistotu udělal ještě
krok. Znovu cítil, jak ho svírá vodní živel a jeho plíce se marně
dožadují vzduchu. Znovu cítil, jak mu voda vniká do útrob a
snaží se ukončit jeho život. Cítí, jak se celé jeho tělo třese a
v tuto chvíli není schopen určit, jestli zimou, nebo obrovským
vypětím, které prožívá. Bolest ovšem nevnímá žádnou.
Potřesením hlavy zaplašil hrůzné myšlenky a rozhlíží se dál.
Strop jeskyně není možné s jistotou určit. Na několika místech
se zvedá do výšky, aby se na jiných snižoval a na jednom místě
se přiblížil ke dnu natolik, že u jedné stěny, pokud by tím
místem chtěl člověk projít, musel by se sehnout. Zatímco,
kdyby se postavil k protější stěně, má nad sebou ještě spoustu
místa. Z velké části stropu visí množství bílých tenkých
krápníků, jako záclona. Na rozdíl od těch prvních z nich nestéká
voda.
28
Dno, stěny jeskyně i její strop jsou jako by rozervány a všude
vyčnívají ostré kameny. Nikde není kousek rovného místa.
Tato neskutečná podívaná nutí člověka si uvědomit, jak je
nicotný. Jak nic neznamená v porovnání s přírodními silami,
které v dobách dávno minulých vytvořily tuto jeskyni a celý
labyrint chodeb.
Byla by to opravdu kouzelná podívaná, kdyby se sem David
nedostal tak drastickým způsobem, a kdyby na ní nebylo něco
divného. Z jeskyně na první pohled nevedl žádný východ, jak
se nešťastný muž předtím mylně domníval. Byla jistě hluboko
pod povrchem a to, co považoval za světlo, bylo ve skutečnosti
něco, co svítilo zeleně ze všech stěn, části dna i na nižších
místech stropu. Jak si stačil všimnout, výš už se zelený povlak
nevyskytoval.
David pro tuto chvíli není schopen reálně uvažovat. Mokrý,
vyděšený a otřesený má jediné přání. Dostat se co nejdříve ven.
Ven, na čerstvý vzduch. Ven, kde bude šumět listí na stromech.
Ven, kde budou slyšet ptáci, a v dálce zahouká vlak. Ven, kde
člověka obklopí záře paprsků sluníčka a nutí každého přivírat
oči.
29
Musí se dostat ven, i kdyby tam zrovna zuřila bouře a padaly
z nebe kroupy. Poprvé si David sáhl na zraněnou tvář, která se
tím dotykem zkřivila bolestí. Poprvé si uvědomil, že ho nebolí
jen šrám na obličeji, ale také záda a noha. Udiveně na ni
pohlédl. Neměl žádné viditelné zranění, a přesto bolest
vystřelovala od lýtka nahoru. Zkusil nohou pohnout a udělal
opatrný krok. Všechny svaly poslechly a nezdálo se, že by měl
polámané kosti. Při téhle myšlence postupně rozhýbal všechny
končetiny a krk. Sehnul se do předklonu a zase se narovnal.
Pomalu se nadechl, tak zhluboka, jak to jen šlo. A ulehčeně si
oddechl.
„Žádná zlomenina.“ - což se jeví po takovém pádu jako zázrak.
Bolest jistě pochází z pohmožděnin a ty mu nesmí zabránit
v pokusu o záchranu sebe sama. David se ještě jednou rozhlédl
kolem sebe a odhodlaně vykročil směrem do nitra jeskyně.
Dával pozor na ostré kameny, obcházel velké balvany, které mu
přehradily cestu, a tvrdohlavě postupoval směrem, který si určil
za správný. V jednu chvíli se prudce otočil a pátravě zkoumal
skály a kameny za sebou. Měl nepříjemný pocit, že za ním
někdo jde, že ho někdo sleduje.
30
Jasně za sebou slyšel něčí hlasitý a přerývaný dech. A teď si
uvědomuje, že kroky za sebou slyší už od začátku, nikoho však
nevidí. Davidovi přeběhlo po těle zamrazení.
„Schovává se snad někdo ... nebo něco v jeskyni?“ - ta
myšlenka mu zbystřila smysly.
Proč by ho někdo sledoval. Jestliže tu něco je, přece by ho to
napadlo hned a nevyčkávalo. Nešťastný muž se snažil
zaslechnout neviditelného nepřítele a zadržoval svůj dech.
Vytřeštěné oči sledovaly skály za sebou. V zelenavém světle se
však nic nepohnulo a on sám už ani nic neslyší. Prudce vydechl
a jeho oči se zabodávají do jednoho místa, odkud uslyšel znovu
nějaký hluk. Ten neznámý se jistě nechce prozradit a jakoby
čeká jen na to, až se jeho budoucí oběť pohne, aby se mohl
přiblížit. Davida se zmocňuje panika. Z vyděšené tváře těkají
jeho oči z místa na místo, ale nikde žádný pohyb nevidí. Jeho
myšlenky plynou jako mohutný proud, který se nedá zastavit.
A najednou dostává vztek.
Není už tak v dost v zoufalé situaci? To všechno, co se
přihodilo, je málo? Proč ho sleduje nějaký tajemný obyvatel
jeskyně? Najednou se rozhoduje! Chce vidět, kdo ho sleduje!
Chce vědět, jestli se má stát obětí! A chce to vědět hned!
31
David pohodil hlavou, až se mu stále ještě mokré vlasy rozlétly
kolem obličeje a nalepily se mu na mokvající ránu na tváři, a
odhodlaně vykročil zpět. Nebude se třást strachy před někým,
o kom nic neví!
Očima prohledával balvany a zákoutí před sebou, jestli přece
jen něco nezahlédne. Uši napjatě poslouchaly a zdálo se, že
neznámý se dal na útěk. Jasně před sebou slyšel jeho kroky i
jeho dech, ale neviděl nic. Najednou zakopl a uvolněný kámen
se odkutálel od jeho nohy. Neznámému nepříteli se určitě stalo
to samé. Jasně před sebou slyšel ten samý hluk. Zastavil se,
ztišil dech a poslouchal. Nepřítel se ztišil taky.
Na napjaté tváři, po které stékal pramínek krve z ošklivé rány,
zacukaly pobaveně koutky úst. Obočí se v údivu zvedlo a oči
přestaly mít štvaný výraz. David chvilku přemýšlel, pak udělal
krok a kopl do kamene, který před chviličkou uvolnil. Stejný
zvuk se ozval před ním. Prudce vydechl! Domnělý nepřítel taky.
Z jeho pootevřených úst se ozvalo krátké, trošku přidušené
zasmání. A z prostoru před ním se někdo zasmál taky.
„No hlavně, že se dobře bavíš.“ – napadlo nešťastníka.
32
Sehnul se pro ten samý kámen a hází ho do prostoru před sebou.
Slyší, jak dopadl mezi ostatní a v ten samý okamžik se přikrčil,
neboť těsně za ním se zřítil kus skály. Ruce vylétly nahoru, aby
instinktivně chránily hlavu s pevně semknutými víčky, která se
stáhla mezi ramena. Všechny svaly leknutím ztuhly, plíce na
okamžik přestaly dýchat a vypjatá mysl si uvědomuje, jak velké
měl štěstí. Stačil malý kousek a byl by pod těžkými a ostrými
kameny. Vyděšeně se otočil a chvilku mu trvalo, než pochopil,
že se za ním nic nezměnilo. David se zamračil a oči se zúžily.
Odhodlaně zvedl další úlomek skály, pohledem si určil směr a
poslal ho za tím prvním. Tentokrát se ale díval na druhou stranu.
Jeho pohled nezaznamenal žádnou změnu, jeho uši však slyšely
stejný ohlušující rachot padající skály jako před chvíli. Přesto,
že zvuk čekal, leknutím sebou trhnul.
Nešťastný trosečník v podzemí na chvíli zapomíná, v jak vážné
situaci se nachází. Cele ho zaujala akustika v podzemí. Moc by
ho zajímalo, co způsobuje takové zesílení. Dlouhou chvíli
přešlapuje na místě a rozhlíží se kolem dokola. Do reality ho
přivedla ostrá bolest.
33
Při prudším pohybu neopatrně pootočil nohu a zaúpěl bolestí.
Jeskyně zaúpěla taky. David se jen neurčitě zamračil do prostoru
kolem sebe a začal se znovu rozhlížet, tentokrát už jinak.
S cílem se odsud dostat.
Přestal se zajímat o zvuk a vydal se znovu do nitra jeskyně.
Jde znovu středem, rozhlíží se na všechny strany. Obchází velké
balvany, klopýtá a šplhá kolem krápníků, až se dostává ke stěně,
která se prudce zvedala do výše. Zklamaně se o ni opřel zády a
zadíval se zpátky. Podzemní prostor nebyl až tak dlouhý, zato
velmi členitý a čím postupoval nešťastný muž hlouběji, tím
šplhal výš a výš. Až došel ke konci. Opřený o skálu pohlížel
zpátky. Viděl pořád stejné věci, jen z jiného uhlu. Obrovské
balvany, ostré kameny a velmi členité stěny. Rozhlížel se kolem
sebe dost pozorně a najednou si uvědomil, že tady je podstatně
méně světla. Zelený povlak, ze kterého ta záře vystupovala, se
tady objevoval sporadicky. David se po chvíli odpočinku vydal
zase zpátky, tentokrát podél jedné stěny. Došel po stejně
strastiplném šplhání, tentokrát jak dolů tak i nahoru do bodu,
kde se vytvořila jakási rozeklaná průrva. Rozhodl se ji
prozkoumat, a vstoupil mezi skalní stěny, přestože tu bylo
mnohem méně světla.
34
Po chvíli zjistil, že se stěny k sobě přiblížily a že se ocitnul
v chodbě, která se různě klikatila. Postup byl obtížný, nebylo
už skoro vidět na krok, ale rozhodl se jít ještě kousek.
Ohmatával před sebou opatrně prostor, aby se vyhnul
případnému zranění a postupoval jen krok za krokem. Najednou
se před ním začalo jasnit. V první chvíli pocítil nával radosti a
srdce se mu rozbušilo vzrušením. Na tváři se objevil úsměv,
který se poněkud zkřivil bolestí ze zranění, ale oči se na
okamžik rozzářily. Vzápětí si uvědomil, že světlo, které vidí, je
nazelenalé. Zář v očích pohasla a úsměv se vytratil. Trpce šel
dál a objevil se zase v jeskyni, jen kousek od místa, kde před
nějakou dobou stál a v úžasu si prohlížel krápníkovou výzdobu.
Zaplavila ho hořkost a trpké zklamání.
„Nikdy se odsud nedostanu!“ - David se v nastalém žalu
zhroutil na kolena a po tváři mu stékají horké slzy.
Není daleko od toho, aby se opravdu rozplakal. Po záchvatu
beznaděje a lítosti, se narovnal a znovu se začal rozhlížet.
Tentokrát se rozhodl prozkoumat druhou část, ale už si všímal
více, kolem čeho prochází.