načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zelené peklo – Pett Gry

Zelené peklo

Elektronická kniha: Zelené peklo
Autor: Pett Gry

– David se těší na odpočinek v lázeňském městečku. Stačí ovšem jediná osudná chyba a ocitá se v té nejhorší noční můře, jakou by nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Záhadné místo, o kterém nevěděl, že by mohlo na Zemi existovat a kde zatím ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MEA2000 o. z.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 237
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-560-0285-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

David se těší na odpočinek v lázeňském městečku. Stačí ovšem jediná osudná chyba a ocitá se v té nejhorší noční můře, jakou by nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Záhadné místo, o kterém nevěděl, že by mohlo na Zemi existovat a kde zatím nevkročila lidská noha, ho fascinuje, ale je sám, ztracený a zraněný, a uvědomuje si, že nemá jinou možnost, než zemřít. Stavy hluboké beznaděje střídají naději. David se do poslední chvíle odmítá vzdát a opakovaně dokáže vyburcovat svou vůli k dalšímu pokusu o záchranu života. Podaří se mu přežít?

Zařazeno v kategoriích
Pett Gry - další tituly autora:
 (e-book)
Tajemství Amalu Tajemství Amalu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

PETT GRY

Grafická ilustrace: Pett Gry

Technická spolupráce: Murcin Milan, Franko Štefan

Edice: MEA 2000 o. z. - Mladá Éra Autorov nového tisícročia

© Autorská práva vyhrazen

ISBN 978-80-560-0287-2


2

VĚNOVÁNÍ A PODĚKOVÁNÍ

Z lásky k rodnému kraji mého tatínka Břetislava Coufalíka z vesničky

Hustopeče nad Bečvou, ke krásné a milované řece Bečvě, i k lázeňským

Teplicím nad Bečvou, kde jsem trávila čas

u dědečka v době, kdy ještě fungovala vápenka.

Před našimi okny vedly maličké koleje a vláček dopravoval ve zvláštních

vyklápěcích vagóncích vypálený vápenec na nádraží. Mašinka, řeka a

velmi často navštěvované jeskyně a propast, byly ráj, pro malé, zvídavé

dítě s plnou hlavou fantazie. ... Nemůžu jinak, než zasadit svůj příběh

právě do tohoto prostředí,

vaše Pett Gry

Zvláštní poděkování Sabině, Martině ( Destiny ) a dalším přátelům, bez

kterých by tento příběh nevznikl v takové podobě. PS : Thank you Johnny

3

OBSAH

Kapitola první – Osudové rozhodnutí ................................................. 4

Kapitola druhá – V šoku ..................................................................... 22

Kapitola třetí – Den první ................................................................... 42

Kapitola čtvrtá – Den druhý ............................................................... . 74

Kapitola pátá – Den třetí .................................................................... 86

Kapitola šestá – Den čtvrtý ............................................................... 103

Kapitola sedmá – Den pátý ............................................................... 120

Kapitola osmá – Den šestý ................................................................ 134

Kapitola devátá – Den sedmý ........................................................... 150

Kapitola desátá – Den osmá ............................................................. 158

Kapitola jedenáctá – Další dny .......................................................... 162

Kapitola dvanáctá – Boj pokračuje ................................................... 177

Kapitola třináctá – Vysvětlení ........................................................... 186

Kapitola čtrnáctá – Rozloučení ......................................................... 217

4

Kapitola první – Osudové rozhodnutí

Supící vlak vjíždí do malebného údolíčka. Po jedné straně příkrá

stráň pokrytá lesem a v okénku se míhají kmeny jednotlivých

stromů. Z druhé strany je výhled na krásnou řeku, která se vine

údolím zalitým sluncem. V jednom místě oba břehy spojuje

klenutý most, který vede do lázeňského městečka, plného

pohody a klidu. Po obou stranách řeky vedou upravené cestičky,

které vyzývají hosty k procházkám.

David ví, že vlak bude za chvíli ve stanici. Rychlík pokračoval

v cestě, lidé, kteří společně vystoupili, se rozešli každý svou

cestou a na nádraží zůstává jediný muž, který se zvědavě

rozhlíží.

Střední věk, štíhlá, vyšší postava oblečená do sportovní

tmavošedé bundy s oranžovými pruhy na bocích a lemováním

kolem velkých kapes se zipy. Tmavé kalhoty a pevné, pohodlné,

turistické boty.

5

Mírný větřík si pohrává s tmavými polodlouhými, mírně

zvlněnými vlasy, lemující pravidelný obličej. Pevné rysy a

hezky vykrojená ústa na hladké tváři, kdykoliv ochotná

k úsměvu. Velké, hnědé a pozorné oči mají hloubku a dodávají

sympatickému muži jiskru. Stále stojí jen několik kroků od

kolejí a rozhlíží se. Nejprve se otočil k příkrému svahu. Tam

někde nahoře se nachází místní zvláštnost. Propast, která je

nejhlubší v Evropě a dost možná i na světě.

Muž vrací svou pozornost k nádražní budově, za níž vede silnice

a pak už je řeka a na druhém břehu cíl jeho cesty. Dál se

nezdržoval, přehodil si sportovní tašku přes rameno a vyrazil.

Prošel nádražím, přes silnici a ví, že se musí dostat k mostu. Ze

dvou možností, jak se k němu dostat, si vybral chodník podél

řeky. Vzpomíná, co o ní slyšel od přítele a zjišťuje, že říkal

pravdu, když tvrdil, že voda v ní je opravdu velmi čistá. Pohled

na poklidnou vodní hladinu vykouzlil na Davidově unavené

tváři úsměv. Kráčí kolem půvabného toku a vzpomíná, jak se

sem vlastně dostal.

Měl v poslední době hodně práce a cítil se vyčerpaný.

6

Odcestovat někam daleko na dovolenou se mu nechtělo a navíc

si mohl vzít volno jen jeden týden. Na vyhřáté pláži by si jistě

odpočinul, ale kdyby odjel k moři, čekala by ho únavná cesta a

ještě by si tím zkrátil volné dny. Dobrý přítel, se kterým se viděl

po delší době, se nedávno vrátil právě odtud a nesmírně si pobyt

pochvaloval, když se vrátil spokojený a plný energie. David

podlehl vyprávění a rozhodl se, že si pojede oddechnout právě

sem. Přítel mu navíc všechno zařídil, takže se vlastně nemusel o

nic starat. Měl za úkol jen sednout do vlaku a dopravit se na

určené místo.

V zamyšlení se dostal až do blízkosti klenutému mostu.

Stačí po něm přejít a najít vilku, která se jmenuje Božena. Moc

se mu to pojmenování líbilo už od začátku. Jistě, všechny hotely

mají své názvy, ale tohle jsou lázeňské ubytovny a každá má

ženské jméno. A Boženka byla jeho babička. Zamyšleně se

zadíval na druhý břeh. Tam někde ve svahu, v jedné z budov, na

něj čeká malý pokojík. Vrátil svou pozornost k řece. Byla

průzračná, rovné kamenité dno bylo dobře vidět a zdálo se, že

všude je hloubka sotva po kolena, jen u jeho břehu byla hlubší.

7

Ve vodě se proháněly ryby, a pod mostem se hejno kachen pralo

o každé sousto, které jim lidé házeli dolů. Než přešel na druhou

stranu, zaměřil se na nábřeží proti proudu řeky a zvědavě si ho

prohlížel. Tam někde, kousek za budovou, na kterou se zrovna

díval, má být vstup do jeskyní. David se těšil na odpočinek i

na prohlídku podzemních prostor a propasti. Taky má

domluveny nějaké léčebné procedury a ví, že na recepci dostane

jejich harmonogram.

Přestal se rozhlížet s přesvědčením, že na vše bude mít času

dost, a začal spěchat. Vilku našel snadno. Personál byl milý a

ochotný a příchozí za chvíli v útulném pokoji odložil své

zavazadlo na křesílko, a když se v koupelně opláchl, pohodlně

se svalil na postel. Celému svému tělu dopřál nejprve dlouhé

protažení a začal si zvědavě číst kartičku s údaji. Stáhnul obočí,

protože se do jeho nitra vkradlo trošku nespokojenosti. Zjišťuje,

že masáže, bublinkové koupele a různé zábaly má další tři dny

naplánovány tak, že nebude mít ani celý půlden volný pro sebe.

Chvíli nad tím přemýšlel a pak položil kartičku vedle sebe na

polštář.

Nevadí!

8

V duchu hodnotil veškerý naplánovaný čas. Pro dnešek má

volno a na konci pobytu mu budou zbývat ještě dva dny, aby se

porozhlédl po okolí. Mezi procedurami půjde na procházky a

snad zbude dost času i na jeskyni, nebo ji navštíví v průběhu

těch posledních dvou dnů. Každopádně si užije klidu dost a dost.

Znovu se důkladně protáhl, založil si ruce za hlavou, zrak

zabodl do stropu a s úsměvem vzpomínal, jak všechny

upozorňoval, že pro ně bude týden ztracen. Mobilní telefon

vypnul už ve vlaku, svůj nerozlučný notýsek nechal doma, a

pokud bude třeba, použije hotelový počítač, nebo přinejhorším,

zapne mobil. Tam má taky přístup k internetu, i když ho moc

nevyužívá. Všehovšudy má s sebou jen svou oblíbenou hudbu.

Znovu se protahuje a lenoší na lůžku a sám sebe přemlouvá, že

by si měl vybalit, když dostal nápad a rázem je na nohou.

Ven půjde hned.

Propast je jen kousek nad železniční stanicí. Po cestě vlakem se

rád projde a protáhne si nohy, unavené z dlouhého sezení ve

vlaku. Navíc, dnes je venku opravdu krásně, a pokud se splní

předpověď počasí, tak ke konci pobytu by mělo i zapršet,

nebude tedy na nic čekat.

9

Mezi věcmi si našel svůj oblíbený malý fotoaparát, na zkoušku

si vyfotil pokojík, oblékl si znovu bundu a vyrazil ven.

Vybalí si později.

Když zamykal dveře, vyběhly z vedlejšího pokoje tři děti a o

něčem se spolu na chodbě dohadovali. David je chvíli pozoroval

a pak se nad nimi musel usmívat. Sourozenci se přeli o čokoládu

a rozdělit jednu tabulku na tři stejné části, byl pro ně nadlidský

úkol. Napadlo ho, jak jen to měl v dětství jednodušší, když se

dělil s bratrem vždy na půlku. Zamířil chodbou ke schodišti, na

jejímž konci zářilo velké okno, kde slunce propouštělo paprsky

přes záclonu a vytvářelo světelné šípy. Nádhera.

Nezvyklá podívaná zastavila muže v chůzi a už vytahuje foťák

z kapsy a zvěčňuje si sluneční hru několika snímky. Venku si

zálibně prohlíží vilku a přidává další obrázek i s nápisem

Božena. Kráčí pomalu stejnou cestou, kterou sem přišel a

pozorně se rozhlíží. Upravený trávník, ošetřované keře i květiny

a všude panuje takový klid. Nejezdí tady auta, lidé nikam

nespěchají, procházejí se, nebo posedávají na lavičkách.

Všimnul si, že někteří mají v rukou pohárky a upíjejí místní

léčivou kyselku.

10

Za okamžik David uviděl jeden pramen, který byl hned blízko

mostu. Vystavěný kruhový altánek s přístupem ze všech stran a

uprostřed fontánka s kyselkou.

„Vůbec jsem si toho nevšiml.“ – pomyslel si v duchu.

„ Až půjdu příště, taky ochutnám.“ – sliboval si a chvíli litoval,

že si nevzpomněl dříve a nemá u sebe žádnou nádobku.

Jen vkročil na most, léčivá voda byla zapomenuta. Prohlédnul si

detaily, podíval se přes zábradlí do čisté vody, ve které znovu

zahlédl velké ryby, a zálibně se rozhlížel po okolí.

Krásné údolíčko!

Najednou ho upoutal záblesk. Otočil hlavu a zadíval se tím

směrem, ale nic neviděl. Sotva se pohnul, záblesk se objevil

znovu. David si chvíli hrál a přenášel váhu z jedné nohy na

druhou a zjistil, že od nějaké prosklené budky se odráží

sluníčko. Však se podívá, vždyť kolem toho půjde. Cestou od

vlaku sem, šel kolem řeky, tak teď zvolí trasu kolem silnice.

Přešel most a dal se k zastávce. Alespoň si předtím myslel, že

světelná prasátka má na svědomí zastávka autobusu. Když však

přišel blíže, viděl, že tam stojí malý stánek s občerstvením a

suvenýry a sluníčko si pořád pohrává a vrhá červené odlesky.

11

Zastavil se u malého výkladu a zjistil, že paprsky se odrážely

od skla a červený nádech získaly od lesklého obalu čokoládové

tyčinky. Tak čokoláda?

S úsměvem si vzpomněl na tři děti z vedlejšího pokoje.

Najednou se rozhodl a přistupuje k okýnku s požadavkem tří

čokoládek a ukazuje prstem do výkladu.

„Snad nebudou rodiče nic namítat a dětem udělá jistě radost.“ –

zaháněl v duchu pochybnosti.

Dívka, která obsluhovala, se na něj mile pousmála:

„ Za sklem máme jen obaly, jinak uchováváme všechny

podobné dobroty v chladu. Velmi nám záleží na spokojenosti

zákazníků..... a mimochodem ....“ - malinko uznale kývla

hlavou - „ Dobrá volba. “

„ Opravdu?“ – reagoval David – „Je ta dobrota nějak

výjimečná?“

Mladé prodavačce se líbil zájem zákazníka a ochotně

vysvětlovala:

„Áno, pro mě velmi. Ale proto to neříkám, i lidé si ji moc

chválí.“

12

David se rychle rozhodnul:

„Tak víte co, přidejte mi tam ještě dvě. Ať ochutnám i já, ty tři

jsou pro děti.“ – vysvětlil a začal být na původ dobrůtky ještě

zvědavější, tak se ptal dál.

„A pro vás má tahle konkrétní čokoláda nějaký větší význam?“

Dívka souhlasně pokývala hlavou.

„Ano má. Tyhle tyčinky vyrábí jeden místní cukrář pro zpestření

své práce. Je to podle starého předpisu, který našel

v kuchařských poznámkách své babičky. Ten recept je starý už

více než 90 let a ještě je vylepšen o kvalitní smetanu od jednoho

plemene krav.“

„Jsem ohromen, “ - přiznal se David - „ ještě nikdy jsem

neochutnal čokoládu, o které bych tolik věděl. Teď by mě

ovšem zajímalo, jak to všechno víte vy.“

Prodavačka se zvonivě rozesmála:

„Ten cukrář je můj dědeček. Já mu občas vypomáhám ve

výrobně a občas i na naší malé farmě, kde tyto malé kravky

chováme. Znám je podle jména úplně všechny.“

„A nebojíte se?“

13

„Jsou moc hodné, není třeba se jich bát. Jsou zvyklé, že se

s nimi pomazlím a přinesu každé něco dobrého, ... třeba

jablíčko.“

Kupující se zazubil a odpočítával peníze:

„Tak a teď už vím, proč dávají tak dobré mléko.“

„Složení mléka je ovlivněno hlavně plemenem a pak krmením.

Dostávají jen to nejlepší.“

„Věřím vám.“ - potvrdil David a díval se, jak prodavačka

ukládá čokolády do sáčku.

„Jednu pro štěstí. “ - řekla a přidala do pytlíku ještě jeden

kousek.

Pečlivě k sobě přitiskla vrchní spoj, prsty ho ještě jednou

překontrolovala a podala sympatickému zákazníkovi.

„Mám opravdu vzácnou čokoládu, můžu k ní mít ještě fotku?“

Dívka se začervenala, ale přikývla a nechala se vyfotit.

David odcházel od stánku s dobrou náladou.

„Jestli jsou všichni takhle milí, bude tady parádní odpočinek.“ –

pomyslel si, strčil sáček do kapsy a zatáhl zip.

Zamířil dál podél silnice, prošel kolem nádraží a ocitl se na úpatí

svahu.

14

Pohledem sledoval klikatící se cestičku, až se mu ztratila mezi

stromy. Pohodil hlavou, zamířil nahoru a povzdechl si:

„Takový kopec, jo?“

Dobře věděl, že ho tady čeká stoupání. Vždyť mu už přítel

vyprávěl o prudkých serpentinách, taky o plůtku kolem a

vyšlapané stezce, kde se dá lehce zakopnout o vyčnívající

kořeny nebo kameny.

Do kopce se téměř každý člověk trochu zadýchá a David není

výjimkou, ale pokud mu to stromy dovolují, rozhlíží se kolem.

Už za tratí si připravil foťák a postupně udělal několik obrázků.

Byl zhruba uprostřed svahu, když ho překvapil rachot. Leknutím

strnul, oči zpozorněly, ale hned potřásl hlavou. Vlak.

„To by jeden neřekl, jak je to slyšet ... jako by jel přímo

za mnou.“ – říkal si v duchu a pokračoval ve stoupání.

Právě přemýšlel, jak může být vysoko, když se stezka rozšířila a

objevilo se zábradlí. Zaradoval se, že dorazil na místo a přidal

do kroku. U zábradlí, je ale poněkud zklamán. Tolik námahy a

dívá se jen na díru v zemi. Nic moc!

Rozhoduje se, že si propast prohlédne ještě z jiné strany.

15

Kráčí kolem zábradlí a snaží se dohlédnout co nejníže, ale vidí

jen skalnaté okraje a spád dolů, na dně je nazelenalé jezírko,

zčásti pokryto loňským listím. Moc vábně tedy nevypadá.

Osamocený muž procházky ale nelituje, je tady klid, vítr šumí

v korunách stromů a někde v dálce je slyšet traktor. Vítá, že je

tady sám, žádní lidé, nikde ani živáčka a všechno je tak

uklidňující. Dorazil k informační tabuli a konečně se dozvídá,

co je tady opravdu tak zajímavého.

Propast je rarita, skrývá množství zatopených chodeb a

speleologové z celého světa zde provádějí výzkumy. Zatím je

zmapováno jen část těchto podzemních prostor a to do takové

hloubky, že se tím řadí jako nejhlubší propast v Evropě, a

protože nikdo nemá tušení, kde se nachází dno, možná i na

světě. V minulosti při odběru vzorků vody v laboratoři našli

stopy prvku, který se běžně nevyskytuje. To přispělo

k hypotéze, že může existovat spojení i se zemským magmatem.

Teplota vody kolísá mezi čtrnácti a dvaadvaceti stupni.

„Páni!... Hotové lázně.“

Také čte, že v členitých stěnách a skalních výstupcích propasti

hnízdí dva druhy ptáků.

16

David se odvrátil od informační tabule a už na tu “díru“ v zemi

pohlíží jinýma očima. Obchází ji, přemýšlí nad tím, co si zrovna

přečetl a nakukuje dolů, aby dohlédl co možná nejníže.

Na povrchu jen kus skály a v podzemí fascinující svět. Najednou

se příšerně lekl!

Těsně před ním vzlétl pták, který hledal na zemi potravu, hlučně

zamával křídly a vznesl se. Vylekaný muž se rychle

vzpamatoval a okamžitě lituje, že si opeřence nevšiml a nemohl

si ho pořádně prohlédnout. Sleduje ho tedy nad propastí, kterou

šedý pták obletěl dvakrát dokola a zmizel ve skalní stěně.

Davida popadla zvědavost. Jeho mysl se soustředí jen na to, aby

určil, jestli je to jeden ze dvou druhů, které tu hnízdí a usmyslel

si, že ho musí vidět. Možná se mu poštěstí spatřit nejen jeho

samotného, ale i hnízdo. A bez rozmýšlení přelezl zábradlí.

U okraje byl velmi opatrný, nešel až ke hraně, jen se naklonil a

hned mu bylo jasné, že z místa, kde stojí, nic nezjistí. Zvedl

hlavu, pozorně se rozhlédl a zamířil na jiné místo, o kterém si

myslel, že bude k pozorování mnohem vhodnější. Po krátkém

pátrání očima ve skalní stěně, hnízdo opravdu uviděl. Okamžitě

ho napadlo, že si udělá aspoň jednu fotku a sáhl do kapsy.

17

Důmyslně ukryté hnízdiště se starostlivým opeřeným rodičem,

který barvou téměř splýval s okolní skálou, si přece nemůže

nechat ujít. Bude to jistě krásný a zajímavý snímek.

David si připravil fotoaparát, chvíli si pohrával s objektivem,

a když se mu v zorném poli objevilo hnízdo ve skalní trhlině a

z něj vykukovala ptačí hlavička, která se pozorně rozhlížela

kolem, na jeho tváři se objevil úsměv.

„Příroda je nádherná.“ – pomyslel si.

Na okamžik sklonil přístroj, aby místo které si vybral,

překontroloval pouhým okem a znovu se zadíval na display.

Opeřence na hnízdě si ještě více přiblížil a zmáčkl spoušť. Pro

jistotu ještě jednou. Davidovi září oči ze spokojené tváře a

s úsměvem na rtech kontroluje první obrázek, který se nezdá

dost ostrý a zatváří se zklamaně, protože druhý je naprosto

stejný. Muže na okraji propasti neopouští nadšení. Pohlédl dolů

pod sebe a zhodnotil situaci, uviděl v hloubce zelenou vodu

s tlejícím listím, ale k nebezpečnému okraji mu ještě zbývá

jeden krok. Dál už pro jistotu nepůjde.

Znovu přichystal fotoaparát a udělal tedy ještě jednu fotku.

18

A hned si ji také prohlíží, je si jistý, že teď už bude snímek

perfektní. Jeho oči se pozorně zadívaly na zhotovený obrázek a

udělal jen maličký krůček stranou. Jen pootočení těla.

Byl to bezděčný pohyb!

Chtěl zabránit slunci, aby mu svítilo na display. Za tuhle

neopatrnost zaplatil ztrátou rovnováhy. Úlek, který se okamžitě

dostavil, mu znemožnil bleskově zareagovat. Svaly v celém těle

ztuhly jen na okamžik a srdce se prudce rozběhlo, jako by chtělo

vyskočit z hrudi. Ve vyděšené tváři se pootevřela ústa, ale

nevydala ze sebe ani hlásek. Fotoaparát vypadl z křečovitých

prstů a zůstal na hraně srázu, ale kdo by se o něj v takové situaci

staral. Jedna noha podklouzla, na zlomek času zůstala ve

vzduchu, aby následně propadla dolů.

Samotný pád nevypadal ze začátku nijak tragicky. Muži nahoře

sice podklouzla noha, ale stěna skály nespadala přímo dolů, jen

se stupňovala a pod první hranou nebyla ještě ani tak prudká.

Shodou nešťastných okolností, a tím, že se David ještě pootočil,

však spadl na záda a po hlavě klouže dolů. Tím si znemožnil

jakoukoliv záchranu a ruce jen bolestivě a marně prohrábly

hromádku listí a jehličí, kterou tam nafoukal vítr.

19

Než se tělo dostalo na další, už prudší stupeň, přece jen se

podařilo Davidovi sevřít pevně do dlaně nějaký malý keřík,

který dokázal živořit v nevelké puklině, zanesené půdou. Tato

chabá naděje drží horní polovinu těla nešťastného muže. Když

se na jedné straně objevila opora, trup se sesunul k té druhé a

zatímco hlava se na okamžik zastavila na místě, nohy

nešťastníka se objevily nad propastí. David napjal svaly na paži

a přitáhl se. Tento pohyb ho přetočil na břicho, a jakmile na

keříku spočinula jeho celá váha, vytrhnul se i s kořeny. Drobný

kmínek nemohl udržet váhu padajícího muže. Ten ho však dál

svírá křečovitě v dlani.

První pád byl krátký. Nohy narazily tvrdě na skálu a sklouzly

přes poslední ostrou hranu. David měl strach, v jeho očích byla

vidět panika, vnímal přes oblečení nerovnosti i poslední

výstupek, bolest ale ne. Zatím!

Naposledy pod jeho tělem projel ostrý kámen na samém okraji

propasti, který mu roztrhl bundu na hrudi a pak nešťastník

pocítil ostrou bolest od čelisti, přes celou tvář, až ke spánku.

Oči se bolestně přivírají a vyděšený obličej, na kterém se objevil

hluboký krvavý šrám, se vzápětí propadá do hloubky.

20

Jedna ruka pořád svírá keřík a prsty druhé se marně snažily

zachytit pevného bodu. Drásány kameny také zmizely za hranou

srázu. Pád do propasti trval neuvěřitelně dlouho. Bezmocné tělo

mířilo k hladině a nad ním se pomalu snášely hnědé a

pokroucené listy stromů, stržené s sebou, a obláček prachu.

David stále křečovitě držel vytržený kmínek, stažené hrdlo

nevydalo jediný hlásek a hlavu měl úplně prázdnou, bez jediné

myšlenky. Nakonec se přece jen jedna objevila:

„Jak dlouho to ještě může trvat?“

Odpověď dostal téměř okamžitě. Nohy se dotkly hladiny a muž

zmizel pod vodou, aniž by se stačil pořádně nadechnout.

Náraz o hladinu byl příliš tvrdý. Tak tvrdý, že nešťastník ztratil

okamžitě vědomí. Šplouchnutí se odrazilo od skalních stěn a

neslo se vzhůru jako ozvěna. Loňské listí pomalu usedalo na

rozvlněnou hladinu. Polekaní ptáci vylétli s křikem nad propast,

aby se po několika kruzích uklidnili a vrátili na svá stanoviště.

I hladina jezírka se pomalu uklidňovala. Voda se už jen mírně

pohupovala, když se z hlubiny vynořil vytržený keřík. Za chvíli

pohyb hladiny ustává a znovu se všechno noří do hlubokého

ticha, které je tak typické pro toto místo.

21

propast

22

Kapitola druhá – V šoku

Když se nad Davidem zavřela hladina, byl už v bezvědomí.

Bezvládně se nořil do tmavé vody. Prsty povolily sevření,

zmrzačený kmínek opustil tělo ... a začal stoupat k šedému

světlu. Voda v propasti je nehybná jen zdánlivě. Propojený,

zatopený a nekonečný labyrint chodeb má i své skryté proudy

a jak muž klesal, proud ho vtáhnul do široké chodby.

Pokud se někdo v jezírku utopí, není žádná šance, že by se jeho

tělo našlo. Speleologové sice propast navštěvují a postupně se

snaží objevovat další neznámá místa, ale bezedný labyrint není

ještě zdaleka prozkoumaný. Mrtvý člověk může být kdekoliv.

Když termální voda začala bezvládného muže unášet, narazil na

stěnu chodby a odloupnul z ní několik plátků usazenin, které

začaly klesat. David nejprve sevřel znovu pěst, ve které držel

keřík a pak otevřel nepřítomné oči. Trvalo jen okamžik, než si

uvědomil, v jaké situaci se nachází a jeho oči, které zírají do

černé vody, zachvátila panika.

23

Pudově udělal dvě tempa nahoru, ale narazil do stropu chodby.

Kde to sakra je? Jak se dostal do zatopené místnosti?

Díky otázkám, které mu vyvstaly v mysli, si uvědomil, že

někam padal. Od toho byl jen krůček ke světlé vzpomínce.

Už ví! Byl v lázeňském městečku, šel se podívat na propast,

uklouzl, spadl dolů, kde pod hladinou je množství zatopených

chodeb.

„Je ztracen?“ - v hlavě mu vířily zoufalé myšlenky.

Plíce se dožadovaly vzduchu a David začal litovat, že vůbec

přišel k vědomí.

„Mohl jsem se bezbolestně utopit hned, ne teď bojovat!“ –

pomyslel si hořce.

Přece jen se snaží plavat chodbou, kterou nevidí. Jeho ruce

ohmatávají před sebou a po stranách prostor, ve kterém se

nachází a více se kupředu jen posouvá, než skutečně plave.

Když už nedostatek vzduchu došel ke kritické hranici a muž

se začal topit, narazil u stropu chodby na vzduchovou kapsu.

Plíce do sebe okamžitě a ochotně vtáhly vzduch. David však

vykašlával vodu, která se mu tam už dostala a plyn v ní obsažen,

mu bolestně rozpínal plíce.

24

Když kašel a dávení po chvíli zvládnul a dýchání se uklidnilo,

hodnotil svou situaci.

Vzduch byl vlastně v malém, úzkém prostoru nad hladinou.

Kolem však nebylo ani tolik místa, aby dostal ramena nad vodu.

Po chvíli snažení se mu podařilo aspoň zvednout ruku nad sebe,

ale zůstala v prostoru. Nad hlavou ovšem v malém průměru

nahmatal zužující se komín. Dutina ve skále nebyla moc velká a

neskýtala záchranu, jen zase na chvíli odsunula nevyhnutelné.

David si uvědomuje, že ve vodě stejně dlouho nevydrží, už teď

pociťuje, jak omdlévá. Přemýšlel, jestli se dostane zase do

jezírka, když se pokusí plavat zpět. Při této myšlence se zahleděl

do černé vody a zdálo se mu, že na jedné straně prosvítá světlo.

Zaradoval se! Není tedy úplně ztracen, není hluboko v podzemí.

Buďto je blízko jezírka, nebo jen podplaval nějakou skálu a teď

se dostane ven. Když vidí denní světlo, musí být na povrchu.

Ať už je to jak chce, je nutno něco podniknout! Teď hned!

David má obavy, že jeho tělo je už tak vyčerpané, že nebude

schopen plavat. Ovšem naděje mu vlila do žil poslední síly.

Několikrát se zhluboka nadechl, naposledy tak dlouze, jak jen to

šlo a odhodlaně ponořil hlavu znovu do vody.

25

Bublinky mu zavířily kolem uší. Strach o život už nepociťoval.

Přece se blíží k záchraně. Několik metrů ještě ohmatával stěny

kolem sebe a opatrně se kolem nich posouval. Pak se před ním

začalo objevovat stále více světla. Dokonce byly vidět i stěny

zatopené chodby a dalo se plavat.

Jen několik temp a Davidova hlava se zase objevila nad

hladinou. Zhluboka se nadechl a rozhlédnul se. Vidí vysokou,

ale úzkou jeskyni, která navazuje na vodní hladinu. David teď

nemyslí na nic jiného, než jak se co nejdříve dostat z černé

vody. Podařilo se mu to celkem bez námahy, protože dno

jeskyně se svažuje až pod hladinu. Vyškrábal se po kluzké skále

až k suchým kamenům a je nesmírně rád, že už není v zajetí

bublavé vody. Najednou pociťuje chlad, zimou a napětím mu

drkotají zuby. Voda z něj crčí a on má jen jediné přání, dostat se

co nejdříve ven a vidět nad sebou nebe.

Ale stojí a dlouhou chvíli se nehýbá z místa. Jeho mokrý obličej

vyjadřuje jen úžas. Oči doširoka rozevřené, zírají před sebe.

Z pootevřených úst se ozývá drkotání zubů a v jeskyni se zvuk

znásobuje. Ze zplihlých vlasů mu kape voda a po celé tváři se

mu táhne krvavý šrám.

26

Rána, i když trochu krvácí, naštěstí není moc hluboká, ale

kolem okraje je kůže roztrhána na cáry. Není to jako čistý řez,

který by se při troše štěstí sám zacelil. Ztracený muž však bolest

nevnímá. Stojí jako zkamenělý, ze šatů mu stéká voda, celý se

třese, poškrábané ruce má zaťaté v pěst a nevěřícně se rozhlíží

po jeskyni. Je deset kroků široká a stáčí se do oblouku, vysoký

rozeklaný strop se místy ztrácí ve tmě. Všude, kde je nějaký

výklenek, se objevují krápníky. Směřují dolů, stéká z nich voda

a tam, kde dopadají nesčetné kapičky, se z vlhkého lůžka

zvedají jiné krápníky, pro změnu směrem nahoru. Některé už se

na své cestě setkaly a místo krápníků vytvořily sloupy.

Úchvatná podívaná. David docela zbytečně doluje v paměti, jak

se které nazývají. Jedny jsou stalag ...... stalagmity a druhé

stalaktity, ale které jsou které, to si vždycky pletl.

A není to jedno? Dno jeskyně se směrem k zatopené části

svažuje. Kde to terén dovolil a vytvořil prohlubně, tam se drží

voda v mělkých miniaturních jezírkách, plných usazených

minerálů. Veškerá vlhkost, kapičky vody se spojují v čůrky a

pomaličku stékají do termální černé vody.

27

David sledoval očima, jak si sotva viditelný pramínek

pomaličku razí cestu mezi ostrým kamením a mizí v té děsivé

hlubině. Oči se mu najednou rozšířily hrůzou a cítí

nepřekonatelný strach. Vyděšeně ustoupil ještě několik kroků

do nitra jeskyně. Na ostrých kamenech ztratil rovnováhu a

uklouzl, ale okamžitě byl na nohou a pro jistotu udělal ještě

krok. Znovu cítil, jak ho svírá vodní živel a jeho plíce se marně

dožadují vzduchu. Znovu cítil, jak mu voda vniká do útrob a

snaží se ukončit jeho život. Cítí, jak se celé jeho tělo třese a

v tuto chvíli není schopen určit, jestli zimou, nebo obrovským

vypětím, které prožívá. Bolest ovšem nevnímá žádnou.

Potřesením hlavy zaplašil hrůzné myšlenky a rozhlíží se dál.

Strop jeskyně není možné s jistotou určit. Na několika místech

se zvedá do výšky, aby se na jiných snižoval a na jednom místě

se přiblížil ke dnu natolik, že u jedné stěny, pokud by tím

místem chtěl člověk projít, musel by se sehnout. Zatímco,

kdyby se postavil k protější stěně, má nad sebou ještě spoustu

místa. Z velké části stropu visí množství bílých tenkých

krápníků, jako záclona. Na rozdíl od těch prvních z nich nestéká

voda.

28

Dno, stěny jeskyně i její strop jsou jako by rozervány a všude

vyčnívají ostré kameny. Nikde není kousek rovného místa.

Tato neskutečná podívaná nutí člověka si uvědomit, jak je

nicotný. Jak nic neznamená v porovnání s přírodními silami,

které v dobách dávno minulých vytvořily tuto jeskyni a celý

labyrint chodeb.

Byla by to opravdu kouzelná podívaná, kdyby se sem David

nedostal tak drastickým způsobem, a kdyby na ní nebylo něco

divného. Z jeskyně na první pohled nevedl žádný východ, jak

se nešťastný muž předtím mylně domníval. Byla jistě hluboko

pod povrchem a to, co považoval za světlo, bylo ve skutečnosti

něco, co svítilo zeleně ze všech stěn, části dna i na nižších

místech stropu. Jak si stačil všimnout, výš už se zelený povlak

nevyskytoval.

David pro tuto chvíli není schopen reálně uvažovat. Mokrý,

vyděšený a otřesený má jediné přání. Dostat se co nejdříve ven.

Ven, na čerstvý vzduch. Ven, kde bude šumět listí na stromech.

Ven, kde budou slyšet ptáci, a v dálce zahouká vlak. Ven, kde

člověka obklopí záře paprsků sluníčka a nutí každého přivírat

oči.

29

Musí se dostat ven, i kdyby tam zrovna zuřila bouře a padaly

z nebe kroupy. Poprvé si David sáhl na zraněnou tvář, která se

tím dotykem zkřivila bolestí. Poprvé si uvědomil, že ho nebolí

jen šrám na obličeji, ale také záda a noha. Udiveně na ni

pohlédl. Neměl žádné viditelné zranění, a přesto bolest

vystřelovala od lýtka nahoru. Zkusil nohou pohnout a udělal

opatrný krok. Všechny svaly poslechly a nezdálo se, že by měl

polámané kosti. Při téhle myšlence postupně rozhýbal všechny

končetiny a krk. Sehnul se do předklonu a zase se narovnal.

Pomalu se nadechl, tak zhluboka, jak to jen šlo. A ulehčeně si

oddechl.

„Žádná zlomenina.“ - což se jeví po takovém pádu jako zázrak.

Bolest jistě pochází z pohmožděnin a ty mu nesmí zabránit

v pokusu o záchranu sebe sama. David se ještě jednou rozhlédl

kolem sebe a odhodlaně vykročil směrem do nitra jeskyně.

Dával pozor na ostré kameny, obcházel velké balvany, které mu

přehradily cestu, a tvrdohlavě postupoval směrem, který si určil

za správný. V jednu chvíli se prudce otočil a pátravě zkoumal

skály a kameny za sebou. Měl nepříjemný pocit, že za ním

někdo jde, že ho někdo sleduje.

30

Jasně za sebou slyšel něčí hlasitý a přerývaný dech. A teď si

uvědomuje, že kroky za sebou slyší už od začátku, nikoho však

nevidí. Davidovi přeběhlo po těle zamrazení.

„Schovává se snad někdo ... nebo něco v jeskyni?“ - ta

myšlenka mu zbystřila smysly.

Proč by ho někdo sledoval. Jestliže tu něco je, přece by ho to

napadlo hned a nevyčkávalo. Nešťastný muž se snažil

zaslechnout neviditelného nepřítele a zadržoval svůj dech.

Vytřeštěné oči sledovaly skály za sebou. V zelenavém světle se

však nic nepohnulo a on sám už ani nic neslyší. Prudce vydechl

a jeho oči se zabodávají do jednoho místa, odkud uslyšel znovu

nějaký hluk. Ten neznámý se jistě nechce prozradit a jakoby

čeká jen na to, až se jeho budoucí oběť pohne, aby se mohl

přiblížit. Davida se zmocňuje panika. Z vyděšené tváře těkají

jeho oči z místa na místo, ale nikde žádný pohyb nevidí. Jeho

myšlenky plynou jako mohutný proud, který se nedá zastavit.

A najednou dostává vztek.

Není už tak v dost v zoufalé situaci? To všechno, co se

přihodilo, je málo? Proč ho sleduje nějaký tajemný obyvatel

jeskyně? Najednou se rozhoduje! Chce vidět, kdo ho sleduje!

Chce vědět, jestli se má stát obětí! A chce to vědět hned!

31

David pohodil hlavou, až se mu stále ještě mokré vlasy rozlétly

kolem obličeje a nalepily se mu na mokvající ránu na tváři, a

odhodlaně vykročil zpět. Nebude se třást strachy před někým,

o kom nic neví!

Očima prohledával balvany a zákoutí před sebou, jestli přece

jen něco nezahlédne. Uši napjatě poslouchaly a zdálo se, že

neznámý se dal na útěk. Jasně před sebou slyšel jeho kroky i

jeho dech, ale neviděl nic. Najednou zakopl a uvolněný kámen

se odkutálel od jeho nohy. Neznámému nepříteli se určitě stalo

to samé. Jasně před sebou slyšel ten samý hluk. Zastavil se,

ztišil dech a poslouchal. Nepřítel se ztišil taky.

Na napjaté tváři, po které stékal pramínek krve z ošklivé rány,

zacukaly pobaveně koutky úst. Obočí se v údivu zvedlo a oči

přestaly mít štvaný výraz. David chvilku přemýšlel, pak udělal

krok a kopl do kamene, který před chviličkou uvolnil. Stejný

zvuk se ozval před ním. Prudce vydechl! Domnělý nepřítel taky.

Z jeho pootevřených úst se ozvalo krátké, trošku přidušené

zasmání. A z prostoru před ním se někdo zasmál taky.

„No hlavně, že se dobře bavíš.“ – napadlo nešťastníka.

32

Sehnul se pro ten samý kámen a hází ho do prostoru před sebou.

Slyší, jak dopadl mezi ostatní a v ten samý okamžik se přikrčil,

neboť těsně za ním se zřítil kus skály. Ruce vylétly nahoru, aby

instinktivně chránily hlavu s pevně semknutými víčky, která se

stáhla mezi ramena. Všechny svaly leknutím ztuhly, plíce na

okamžik přestaly dýchat a vypjatá mysl si uvědomuje, jak velké

měl štěstí. Stačil malý kousek a byl by pod těžkými a ostrými

kameny. Vyděšeně se otočil a chvilku mu trvalo, než pochopil,

že se za ním nic nezměnilo. David se zamračil a oči se zúžily.

Odhodlaně zvedl další úlomek skály, pohledem si určil směr a

poslal ho za tím prvním. Tentokrát se ale díval na druhou stranu.

Jeho pohled nezaznamenal žádnou změnu, jeho uši však slyšely

stejný ohlušující rachot padající skály jako před chvíli. Přesto,

že zvuk čekal, leknutím sebou trhnul.

Nešťastný trosečník v podzemí na chvíli zapomíná, v jak vážné

situaci se nachází. Cele ho zaujala akustika v podzemí. Moc by

ho zajímalo, co způsobuje takové zesílení. Dlouhou chvíli

přešlapuje na místě a rozhlíží se kolem dokola. Do reality ho

přivedla ostrá bolest.

33

Při prudším pohybu neopatrně pootočil nohu a zaúpěl bolestí.

Jeskyně zaúpěla taky. David se jen neurčitě zamračil do prostoru

kolem sebe a začal se znovu rozhlížet, tentokrát už jinak.

S cílem se odsud dostat.

Přestal se zajímat o zvuk a vydal se znovu do nitra jeskyně.

Jde znovu středem, rozhlíží se na všechny strany. Obchází velké

balvany, klopýtá a šplhá kolem krápníků, až se dostává ke stěně,

která se prudce zvedala do výše. Zklamaně se o ni opřel zády a

zadíval se zpátky. Podzemní prostor nebyl až tak dlouhý, zato

velmi členitý a čím postupoval nešťastný muž hlouběji, tím

šplhal výš a výš. Až došel ke konci. Opřený o skálu pohlížel

zpátky. Viděl pořád stejné věci, jen z jiného uhlu. Obrovské

balvany, ostré kameny a velmi členité stěny. Rozhlížel se kolem

sebe dost pozorně a najednou si uvědomil, že tady je podstatně

méně světla. Zelený povlak, ze kterého ta záře vystupovala, se

tady objevoval sporadicky. David se po chvíli odpočinku vydal

zase zpátky, tentokrát podél jedné stěny. Došel po stejně

strastiplném šplhání, tentokrát jak dolů tak i nahoru do bodu,

kde se vytvořila jakási rozeklaná průrva. Rozhodl se ji

prozkoumat, a vstoupil mezi skalní stěny, přestože tu bylo

mnohem méně světla.

34

Po chvíli zjistil, že se stěny k sobě přiblížily a že se ocitnul

v chodbě, která se různě klikatila. Postup byl obtížný, nebylo

už skoro vidět na krok, ale rozhodl se jít ještě kousek.

Ohmatával před sebou opatrně prostor, aby se vyhnul

případnému zranění a postupoval jen krok za krokem. Najednou

se před ním začalo jasnit. V první chvíli pocítil nával radosti a

srdce se mu rozbušilo vzrušením. Na tváři se objevil úsměv,

který se poněkud zkřivil bolestí ze zranění, ale oči se na

okamžik rozzářily. Vzápětí si uvědomil, že světlo, které vidí, je

nazelenalé. Zář v očích pohasla a úsměv se vytratil. Trpce šel

dál a objevil se zase v jeskyni, jen kousek od místa, kde před

nějakou dobou stál a v úžasu si prohlížel krápníkovou výzdobu.

Zaplavila ho hořkost a trpké zklamání.

„Nikdy se odsud nedostanu!“ - David se v nastalém žalu

zhroutil na kolena a po tváři mu stékají horké slzy.

Není daleko od toho, aby se opravdu rozplakal. Po záchvatu

beznaděje a lítosti, se narovnal a znovu se začal rozhlížet.

Tentokrát se rozhodl prozkoumat druhou část, ale už si všímal

více, kolem čeho prochází.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.